Príspevky užívateľa

Courala se a potulovala kam mohla jen strčit čumák. Ne že by nedokázala chvíli v klidu posedět, ale objevování je přece jen o něco větší zábava. To její chození většinou sama na průzkumy ji začalo trošku vadit nemít si s kým popovídat aspoň na chvíli. Z druhé strany takto měla možnost se víc soustředit na to co chce. Neměl ji tak kdo rozptylovat. I přes to musela uznat, že to tu je prostě kouzelné. Každé místo má své krásné vlastnosti, ale tady to bylo prostě něco víc speciálního. Hlavně ten úžasný pohled na hvězdy byl vždy k nezaplacení. Jakoby k nim měla blíž a blíž aniž by chápala proč. Cítila, že je v tom něco víc, než jen skrz rodiny. Ráda by zjistila co ji tak přitahuje a proč. Poslušně přitom koukání už seděla, aby se ji nezamotala hlava a nenatloukla si čumák.

Pokračovala ve svém výšlapu už tedy spolu s bratrem. „Moc ne." Krom pár nějakých pachů, kamení a občasné zeleně toho moc zajímavého nebylo. „Co ty? Našel jsi neco?" Předpokládala, že se na něco díval taky, když už chtěl s ní na výpravu. Čtyři oči víc, než jen dvě. Ráda by šla dál, ale její nožky už začaly pěkně bolet. Ani ta cesta se už nezdála tolik bezpečná. „Co teď?" Koukala na bráchu jaký na to bude mít názor on

Jakékoliv výlety ty ona prostě měla neskutečně ráda. Jen kdyby věděla na jakou dálku se to vydají, tak by protestovala už doma a nevytáhla by ani paty. No podle mamky to bylo důležité a museli tam být, tak jim asi nic jiného nezbývalo, než se přidat. Příroda byla opravdu krásná, ale její nohy ji po nějaké době začaly dost bolet a moc se jim už nechtělo šlapat. Každá přestávka byla vážně za odměnu no kdyby jen trvaly déle jak pár minut. Jak tak koukala nebyla jediná kdo byl také unavený tímto výšlapem. Později však ten výhled stál za to, když se mohla podívat kam až se to pak dostali Taaaakova výška pane jo. Moc pěkný. Později se tu objevil další vlk, který měl opravdu divné růžky. O hodně jiné, než má třeba ona a hlavně byli moc pěkné. Dobrých pár minut se na to nemohla vynadívat panečku. ,,Mami? kdo je to? jůžky moc pekne" Špitla k mamince, když se k ní dostala blíže. To ji pak hned lehla k nohám jak moc byla utahaná.

Pochvalu od brášky si tahle malá vlčice nechala líbit a to bylo poznat i podle vrtění ohonem. Bylo to od něho opravdu moc milé. Cítila se tak výjimečně, když ji to řekl a musela nahodit úsměv. ,,Dekuji." Olízla si čumák a z nápadu jejího brášky se usmála. ,,Jo. Jáda." Menší společnost konec konců neuškodí no ne? Pokud by rád s ní nebránila mu v tom. Vyhupsla na nohy a rozešla se vstříc objevování.

Netrvalo dlouho a opravdu se objevil. Měla pravdu, že to bude někdo z bratrů jak jinak. Byla pravda, že trošku byla překvapená a ucouvla si. Avšak hned hodila trochu rozzlobený výraz. „To j-jsem ši mohja mysjet." Sedla si a dala hlavu na stranu. „Sjedovat mě je zabjava? Nebo?" Ne že by nebyla úplně ráda za nějakou společnost, ale takové nečekané věci....měla by si začít pořádně zvykat. Takové situace se budou dít nejspíš častěji než by si přála. Když už tu však byl asi by mohli něco podniknout spolu.

Různě měnila směry podle toho, co se ji zrovna zdálo zajímavé. Až později uslyšela nějaký šramot z sebou a prudce se otočila. Zkoumala kdopak to za ní pořád chodí. ,,Kjo je tam?" Neměla zatím všechna slova úplně k světu, ale snažila se. Začala čmuchat, jestli něco nezjistí, ale přece jen možná něco. Ten pach ji nebyl cizí jak ty ostatní kolem ní. Nehodlala se hnou z místa dokud dotyčný nevyleze. Typovala na někoho z bratr no přece jen kdo by za ní dobrovolně lezl a pronásledoval jí, než něčí zvědavý čumák. Stála si však sebejistě za svým.

Jen co mohla pořádně chodit a měla tu možnost se dostávat dál než jen být v noře, tak toho skoro hned využila, aby mohla zkoumat svoje okolí. Musela prolézt úplně všechno co se jen dalo. Nechtěla, aby ji něco uniklo. Z úplného začátku se daleko od rodičů nevzdalovala, aby ji měli aspoň trochu a očích. Nevěřila si hned ze začátku někam chodit daleko. Až později se dokázala přemoct, aby se vydala dál, než jen před noru. Bylo toho přece tolik co zkoumat no ne? Taková nekonečná příroda jen čekala na tuhle malou slečnu. Cupitala si to ani pořádně netušila kam, no zajímalo ji kde co tady je. Každý zajímavý kámen si očuchala a zkoumala i zdejší pachy. Sem tam se i proběhla a kdo ví až kam její nohy tuhle malou zavedou. Snad za nějakým dobrodružstvím

Většinu svého času se válela u maminky pokud zrovna nebrouzdala kolem. Teda se spíš vždy jen plazila, ale i to se počítalo jako kvalitní útěk...Teda aspoň pro ni. Neměla zrovna v lásce pískání co se většinou linulo odevšud. Měla ráda svoje ticho, tak si sem tam zabořila hlavu k mámě do kožichu, aby to trochu utlumila. Pokud její sourozenci hodlají být tak hluční pořád, tak jim asi to těch jejich tlamiček jednoho krásného dne narve listí. I během těchto nepříjemných chvilek je pořád měla moc ráda, i když to tak zrovna dva krát nevypadalo.
Jak dny plynuli konečně mohla vidět víc, než jen tmu. Takových barev co se ji najednou naskytlo. No naprostá paráda. Okamžitě musela všechno vidět a všechno očuchat. Takže svoje plazení a potácení se pozvedla na vyšší úroveň, když už viděla kam až se dostane. Nevytrácela se však z dohledu svých rodičů. Nechtěla, aby ji pak někde hledali. Pokaždé co byla delší dobu odloučena od maminky vždy se vrátila se zase pomazlit a zachumlat se do jejího kožichu.
Ráno ji probudil něčí hlas a to přece nemohla nechat jen tak a musela zjistit o co jde. Této malé vlčici nemůže uniknout ani smítko prachu, které se tu objeví. Byl to ale táta, který chtěl, aby se šla maminka projít. Nebyla z toho nadšen=a, že jde zase pryč, ale také chápala, že si musí protáhnout nohy a trochu si odpočinout. Zývla si pořádně a už se snažila dostat k tátovi. Pokaždé jen co měla příležitost mu lezla k nohám a snažila se dostat jeho pozornosti. Většinou to končívá, že mu zalehne packu.

Charakteristika: Nebojácná vlčice, která se nebojí jen tak něčeho. Ráda zkouší nové věci a nechá si v něčem poradit jen hrozně nerada. Bývá tvrdohlavá s vlastní hlavou a někoho poslouchá jen když musí. Což bude taková elegantní vlčice někoho poslouchat? To ani zdaleka. Výjimka jsou pouze její rodiče a vysoce postavený vlk jinak si nenechá od cudzích skákat po hlavě. Konflikty se snaží řešit s klidnou a chladnou hlavou. To ovšem neznamená, že si nedokáže štěknout, když to situace vyžaduje. Její úpřímný a někdy ostrý jazýček dokáže dělat divy, ale tuto nepříjemnou vlastnost si dokáže vynahradit svou ladnou chůzí a krásně huňatým ocasem. Samu sobě považuje za téměř naprosto dokonalou co se vzhledu týka. Snaží se vždy vypadat co nejlépe a péči o sebe bere vskutku vážně. Co se cizinců týče nemá problém se s někým bavit, pokud jsou nějak dle její úrovně normální, jinak je moc nemusí. Svou dôveru nevkládá do pacek jen tak někomu a pokud se to vážně stane, tak musí být dotyčný vlk výjimečný, aby to udělala. Její základ i obyčejného kamarádství je prvně prověřoval a co nejlépe vlka poznat. Když už se vám povede si ji získat dokázala by za vás položit i svůj život. Její loajalita dokáže být až natolik silná. Když tuhle elegantní vlčici někdo zradí dokáže to vzít hodně špatně, pokud měla někoho ráda. I když to na sobě nechce nechávat znám zraní to její srdíčko hodně. Dokáže být někdy trochu hysterická a občas dělá z komára velblouda. Zábava mnohdy nepatří na její seznam oblíbených věcí, ale nepohrdne ani tím.

U očištění od maminky v klidu ležela. Bylo ji to docela příjemné a jen co ji dala k sobě hned se musela zavrtat ji do kožichu. Příjemné teplíčko které teď tak moc ocenila. Chtěla si hezky zdřímnout, ale její bříško ji začalo protestovat, tak začala vyhledávat čumákem něco k jídlu. Chvíli ji to trvalo, ale nakonec se přece jen přisála a začala baštit o sto šest. Kdyby ji teď někdo chtěl dát bokem, tak by nejspíš těžce neuspěl jak byla přisáta. Jedno malinký hladový vlče.

Neměla pořádně v tom stísněném prostoru místa pro sebe. A ono se to ještě časem začalo zmenšovat a nebyla tam zdaleka sama. Další dvě koule byly hned vedle ní z každé strany takže byla jak maso v hamburgru. Když už se její bratři moc vztekali, tak se vztekla taky, když už si i tam něco začali.
Po nějaké té době bylo všechno zase jiné a zanedlouho poznala i něco jiného než teplo, vůně a stísněný prostor. Byla to zima a jak začala se sebou cukat zjistila, že už se nikde nemačká a má místa kolik chce. Z prvu pár minutek nedělala vůbec nic až potom začala reagovat na pískot svého bratra. Pískla mu zpátky a chtěla .najít místečko kde se může zchoulit do tepla. To však neměla ponětí kudy má jít, tak jen řvala a snažila se nějak vrtět, aby se poslepu někam dokázala dostat. No takový malý tlouštík je hned rychle unavený. Tak jen pískala o sto šest, aby dala najevo, že se ji to nelíbí. Ráda by nějaké to teplo a něco k jídlu. No svým nemotorným plazením byla spíše blíž k nohám svého táty jak k mamce.

Prosim připsat mezi sourozence: Ghu'lass Estrela do Norte
Další postavy: Alaric

Jméno: Mý Arae Estrela do Norte
Přezdívka: Ara, Rea
Pohlaví: samice
Věk: štěně
Matka: Ryumme Estrela do Norte
Otec: Everett Estrela do Norte
Sourozenci: Asteri Estrela do Norte, Ber'nielay Estrela do Norte
Charakteristika: Nebojácná vlčice, která se nebojí jen tak něčeho. Ráda zkouší nové věci a nechá si v něčem poradit jen hrozně nerada. Bývá tvrdohlavá s vlastní hlavou a někoho poslouchá jen když musí. Cožpak bude taková elegantní vlčice někoho poslouchat? To ani zdaleka. Výjimka jsou pouze její rodiče a vysoko postavený vlk jinak si nenechá od cizích skákat po hlavě. Konflikty se snaží řešit s klidnou a chladnou hlavou. To však neznamená, že si nedokáže štěknout, když to situace vyžaduje. Její upřímný a někdy ostrý jazýček dokáže dělat divy, ale tuto nepříjemnou vlastnost si dokáže vynahradil svoji ladnou chůzí a krásně huňatým ocasem. Samu sebe považuje za téměř úplně dokonalou co se vzhledu týče. Snaží se vždy vypadat co nejlépe a péči o sebe bere vskutku vážně. Co se cizinců týče nemá problém se s někým bavit, pokud jsou nějak dle její úrovně normální, jinak je moc nemusí. Svoji důvěru nevkládá do pacek jen tak někomu a pokud se to vážně stane, tak musí být dotyčný vlk výjimečný, aby to udělala. Její základ i obyčejného kamarádství je prvně prověřoval a co nejlepe vlka poznat. Když už se vám povede si ji získat dokázala by za vás položit i svůj život. Její loajalita dokáže být až natolik silná.
Magie: **Šepot hvězd**
Vskutku krásná to magie, která v sobě skrývá hodně dobrého, kouzelného, ale i zlého. Jak je už z názvu poznat jedná se o magii spojenou s noční oblohou a hvězdami. Dokáže s nimi manipulovat a nechat je objevit vedle sebe. V podstatě dokáže jinému vlkovi ukázat, jak kdyby si hvězdu brala přímo z nebe a dle jejího uvážení se točí kolem ní. Působí to jen jako dojem a ne že by si to vzala doopravdy. Dokáže ovlivňovat i jejich jas, pokud je má u sebe a tím dokáže svého nepřítele zmást světlem. Velká nevýhoda této magie je její vliv na energii. V noci se ji daří nejlépe trénovat svoji magii. Snáze se ovládá a nestojí to tolik úsilí. Přes den ji to vyčerpává nejvíc a jediné co dokáže je na chvíli oslepit světlem v případě nebezpečí. Přes den je nechat rotovat kolem sebe stojí hodně energie a dokáže to jen na pár vteřin. Je zpočátku složitá na pochopení a dostat se do toho jak to funguje bude pro ni výzva. Krom toho má téměř vždy neklidné spaní, pokud někde v jejím okolí spadne hvězda.

Zajímavosti
- u používání magie se ji rozzáří hvězdy u očí
- dlouhý huňatý ocas
- modré oči
- malé růžky na hlavě
- během noci se ráda vytratí pozorovat hvězdy
- někdy mívá proměnlivou náladu