Príspevky užívateľa

Pokud si potrpěl tak moc na Hatiho slovách, problém v tom neviděl jen si nebyl jistý tím co dělal. Reagoval přehnaně? Možná... Ale také muselo být jasné že si uvědomoval že je s ním něco špatně. Ne s Ossianem... Ale Nirixem. Něco se v něm pokazilo a on si nechtěl přiznat že ta chyba je on. Nebo také ne?
Povzdechl si a zavrtěl hlavou aby se na chvíli uklidnil. Potřeboval nabrat sebevědomí aby řekl cokoliv a ukončil toto trápení jak obou tak i smečky.
"bral jsem tě jako člena smečky, poté jako někoho na kterého se můžu spolehnout... Teď jsi v mých očích nový mesiáš který nepotřebuje mou pomoc." někde tam hluboko uvnitř věděl že Ossian na tom bude lépe než on. Musel ho nechat jít svou cestou a nezasahovat do toho. Ossian měl lepší budoucnost než on.
"počkej chvíli tady" zamumlal než se otočil a šel do svého nedalekého úkrytu kde nahmatal nějaké barvy, s kterými dělal masky ostatním.
Po nějaké chvíli se vrátil a přišel zpět k němu. "potřebuješ novou masku aby to všichni viděli... Poté svolám smečku... V mezičase si můžeš připravit nějaký proslov." vzal kousek barvy na tlapku a natáhl se k Ossianově tváři. Bylo dobré že některé čárky byly stejné ale něco se mělo dodělat či smazat. Nirix by si samozřejmě tu svou masku smyl až vše bude hotovo.

To co ho nejvíce štvalo v této chvíli bylo, že litoval toho že ho někdy měl rád víc než chtěl. Ossian bral věci jinak a obával se že žádná hodná stránka kultu už tady nebude. Bál se že on bude trestat nevinné ale možná se jen obával zbytečně. Zlost mu převrátila mozek jinak a tvořil několik konců.
aspoň jsem se zajímal i o něco jiného než o víru jak ty.
Díval s ena něho nečitelným pohledem a přemýšlel co se ještě změní a co mu ublíží.
"Hati si mě kdysi vybral když Batdog zemřel. Nikdo jiný tady nebyl vhodný být mesiášem a asi vidím že ty to bereš jako chybu. Možná nejsem vlk který by vedl pevnou packou, ale můj úděl je už u konce a cokoliv co řekneš proti mě nebudu tolerovat i když budu o stupeň níž." lehce máchl křídly aby se uklidnil a setřásl své emoce pryč.
"budu v tomto městě nadále, budu na tebe dohlížet stejně jako to dělá Hati, ale nebudu zasahovat do tvého vedení. Nemám potřebu si vytvářet více špatné vztahy." odfrkl si a koukl do strany. Nevěděl co teď dělat ale myslel si že bude lepší nechat věřit v Hatiho moc a dát Ossiana na post mesiáše. Bůh ví co by se stalo kdyby Nix odmítal.

Tiše se toulal podél hranic a přemýšlel nad vším co se zde děje. Bylo dobré si odpočinout ale vždy když se nudil, jeho mysl byla plná myšlenek na něco co ho trápilo. Avšak trápení odhodil stranou když viděl svého "synovce". Už to nebyl malý nešikovný vlček, ale velký zdatný vlk jen... Jeho slepost byla trochu nevýhodou. Naštěstí tady byl pro něho vždy.
Pomalým krokem šel k němu, snažil se ho nevyděsit. Teď už věděl že opravdu je velký vlk... Už ho skoro přerůstal.
"ještě kousek a už by jsi byl mimo území." lehce se usmál nad tím pohledem. "chceš pomoct s orientací?" nabídl pomoc protože nemohl ho nechat v nesnázích.

skoro to znělo jako kdyby Ossian nechtěl vést přátelské konverzace. Vše chtěl narovinu a nic neobkecával. no... Nirix na takové konverzace byl zvyklý ale když už měl tento vlk vést kult, měl by mít dobré vztahy s některými. Ze začátku to bylo nevinné přátelství, zdálo se, avšak poslední dobou už se jednalo o jiné věci a Nirixovi připadalo, jako by Ossiana nezajímali kamarádi. Dalo se vůbec říct že byli kamarádi? Mýlil se? Byla to jen Nirixova domněnka toho, že realita je jiná než se dokáže říct.
aspoň už ten důchod je za rohem.
Nirix si oddechl a přišel blíž k Ossianovi. "samozřejmě... věštec ví samozřejmě vše co se komu zá za vize..." nebylo to sarkasticky řečeno... jen lehce unaveně, když si řekneme že ještě před pár minutami spal.
"Hati si přeje nového vůdce, ty jsi ten co si myslí že má vždy pravdu... Jsi schopen utáhnout toto břemeno a jít s kultem dál?"

Nechal ji aby nad tím přemýšlela a vydala další její názor nebo pocit. Skoro ho až bavilo poslouchat její klidná slova. Znělo to jako kdyby si vůbec s tím nelámala hlavu a poradila si sama, ale.. slova která říkala už něco znamenala. Hlubokou bolest. Nirix však nedokázal úplně říct co doopravdy v tom stojí a chtěl jedině ji ujistit. Jako předtím.
Lehce jí třel záda křídlem a díval se na ní. "máš pravdu... někdy se to může zdát že děláme špatně, ale právě v tuto chvíli je to projev něčeho, něčeho co ukáže ostatním jak moc nám na nich záleží že je budeme muset upustit a nechat je jít vlastní cestou." Kdyby nechali někoho pořád u sebe, neosamostatnil by se a pak by to dopadlo špatně. Ano, vlci byli smečková a společenská zvířata, ale také někteří jedinci věděli, co je pro ostatní dobré.
Mohli se shodnout na tom stejně - Heidi i tímto malým gestem pro něho dělala hodně. Něco jako Lesley... Klidné povídání u řeky a stěžování si až do doby, kdy se jeho tělo uvolní a on se tak bude cítit klidný. Avšak když se vrátí zpět do kultu... jeho hlava zase bude zamořena myšlenkami na ostatní věci. I tak tahle chvíle pro něho byla odpočinková.
Mlčel však když začala říkat svůj názor ohledně něho a jeho pohled se stal nečitelný. Vír myšlenek se nesl vzduchem a zanechával za sebou plno otázek. Proč to teď říkala? Aby ho ujistila o svém názoru? Ať tak či onak, nemohl ji to dávat za zlé protože polovina toho byla pravda, ne-li víc jak polovina.
Oddechl si klidně a koukl se na chvíli pryč aby se vyhnul jejímu pohledu. Znervóznilo ho to lehce. "Máš pravdu... Už to není takové že bych byl úplně šťastný vším co v kultu prožívám... když jsem byl mladý, Kult byl pro mě prioritou, ale jakmile začali umírat mý nejbližší... uvědomil jsem si že za ten čas co jsem v Kultu jsem vlastně nic neudělal. Neužil jsem si života pořádně jak bych chtěl." Teď už byl jen starý vlk který pomalu se blíží do důchodu sázet kytičky v botanické zahradě. Být důchodcem se vyplatilo, ale on měl ještě rok na to jít do důchodu.
"Hatiho chci následovat nadále, ale pokud on se mnou nekomunikuje, už nemám důvod pokračovat v tom co jsem doteď dělal. Až si Hati vyžádá nového mesiáše, já půjdu do takzvaného důchodu. V tu chvíli... si budu moct dovolit více věcí a já... rád strávím čas s tebou nebo někým na kom mi záleží stejně." lehce se usmál, ale byl to spíš takový smutný úsměv. Představa že by si užíval více života byla hezká, ale pořád musel být zavázán ke své víře a plnit své povinnosti.
Teď už se na ní podíval a jeho pohled změkl když to řekla. Lehce se uchechtl a malinko do ní strčil čumákem.
"teď se cítím jako kdyby jsi o mě mluvila jako o cizincovi."

Jaká to klidná noc nemyslíte? Vánek létal ze strany na stranu, dělal tiché zvuky když se snažil dostat do budov malými dírami. To bylo něco co Nirixe uklidňovalo. Ležel si to v jedné budově, nyní nechtěl být ve svém sklepě, chtěl být někde výše, někde kde z okna uvidí hvězdy a měsíc.
Poslední dobou bylo znát že není ve své formě. Od posledního dialogu s Ossianem si myslel že Hati pro něho něco chystá a pravda zde byla jasná.
Po dlouhé době totiž dostal ovlivňující vizi. Znamení ke změně. Viděl před sebou černého vlka. Vlka kterého viděl naposledy když zemřel Chris. Bylo to znamení smrti? Ne... Nemyslel si...
Vlk mu ukázal cestu, bez slova nirix šel za vlkem a díval se kolem sebe ale místo lesa nebo čehokoliv jiného viděl jen černotu. Před nimi však leželo něco co vypadalo jako malé jezero. Něco mu nntom nesedělo. S váhavým pohledem pomalu přišel za vlkem který si sedl k jezeru a ukázal mu aby se koukl dolů do vody. Nirix si sedl vedle něho a koukl se dolů jak mu ukázal. Viděl... Hvězdnou oblohu, několik souhvězdí a komet. Nechápal co to bylo za znamení ale zadíval se hlouběji aby přišel na to co se mu snaží tato vize dát.
Po pevném dívání se viděl město. Domov kultu. Viděl všechny vlky... Jak nově příchozí, tak štěňata a stávající členy. Mušle se nad tím usmát. Asi to znamenalo že kultu čekají dobré časy. Díval se jak všichni spolu komunikují a baví se spolu. Zahřálo ho to u srdce.
Vize ho vedla dál a viděl pohled na nějakého vlka nahoře na budově. Někdo kdo je co nejblíže k Hatimu. On to však nebyl... Byl to někdo jiný. Nirix tam totiž vůbec nebyl.
Zadíval se pořádně a nakonec zjistil kdo tento vlk. Bylo to divné... On se totiž ukazoval teď všude. Bylo to znamení že... Ne ne ne...nebo... Tohle opravdu už něco muselo znamenat. Ohlédl se na vlka vedle sebe který se mu koukl do očí. Bylo to jako by se mu díval přímo do duše.
myslíš že je to dobré udělat? zeptal se vlka tichým hlasem. Vlk mu však neodpověděl ale jen se na něho díval. Jako kdyby chtěl aby se Nirix nad tím měl zamyslet.
Koukl se zpátky do jezera a zamyslel se než se zasmál lehce. tak konečně ses toho dočkal...
Zavřel oči a když je otevřel, vrátil se zpět do reality. Když se probudil, měl z toho divný pocit u srdce. Jako kdyby cítil tíhu. Možná opravdu měl udělat to co mu vlk naznačil.
Pomalu se zvedl a pomalým tichým krokem šel k oknu a vyskočil z okna aby plachtil vzduchem až k fontáně kde kdysi dávno měl velice zajímavou konverzaci s Ossianem a Salome. Přistál ladně u fontány a zadíval se do prostoru kde cítil společnost. my o vlku...
Postavil se ke příchozími čelem a vyzval ho aby přišel blíž. "náhoda nebo zase něco po mě žádáš? Ossiane..."

Nechápal to... Nechápal jak mohl být tak chladný kdyby se jednalo o jeho děti... Pokud on někdy bude mít děti, nejraději by je adoptoval aby ty chuděrky ušetřil trápení s jejich otcem. Viděl to tak že Ossian by ty děti nejraději zanedbal a šel si vykládat s Hatim. Nelíbilo se mu to ale co mohl udělat? "věřím Omaře že by nevychovaná bestie... Pokud by mi ta vlčata ublížila, pak bych doufal v to, že je Hati potrestá stejně jak jejich otce." nevěřil v to... Nevěřil že by ty vlčata někdy byla krvelačná nebo agresivní. Ale... Bůh ví jaké geny budou mít po otci.
Jeho další slova byla zase ta samá.. jako rána do srdce. Už nemohl vystát to že Ossian si stál za tím že Nirix údajně využíval Hatiho slova. Ani náhodou. Nikdy by nevyužíval slova boha který mu dal vše. jsi zaslepen vírou... Děláš ze sebe někoho kým nejsi když si myslíš že jsi výjimečný tím že celý svůj život jde po Hatiho stopách. Jednou se ti to může vymstít.
"každý není jako ty Ossiane..." zašeptal. Dech se mu třásl v hrdle. Bylo to poslední co mohl říct, nechtěl s ním dál mluvit a tak raději neříkal nic co nebylo třeba říkat.

Kult kult kult... Pořád označoval hromadný pojem ale když došlo na sestry Torrynovy, vše se zanedbalo. Kdyby Semie tady byla, výchova by byla jiná a to stejné nechtěl opakovat zde, u jeho poloviční rodiny...
"jaké by ti bylo kdyby tvé děti vychovával někdo jiný než ty? Kdyby jsi nezažil ten rodičovský život a nenaučil své děti to, co chceš ty?" skoro až bolestivě se na něho díval. Otočil by se k nim zády a nechal by se zabít? To by on nedovolil....
V jeho hlavě však to co se stalo na soudu nebral jako odměnu, spíš jako nějakou formu odplaty nebo co jiného ale... Než se stačil hájit, šedý věštec řekl něco tak sprostého pro jeho vlastní duši. Nejvíce ho však naštvalo že se po to všem opovážil otočit a odejít.
"pokud máš problém s mými rozhodnutími, máš problém se mnou. Mé rozhodnutí však není jen o mě. Hati mi dal znamení a já ho poslouchal! Mílíš se Ossiane!" zavrčel skoro až zoufale. Ale... Proč byl zoufalý? Za to že ho tak nenávidí teď? Za to že nevidí jak se snaží? Co bylo špatně?
Když se však otočil a pohlédl mu naposledy do očí, cítil jako kdyby byl v rozporu mezi svými myšlenkami a nevěděl co dělat. Tolik hleděl na víru ale neviděl svět kolem sebe.
někdy je lepší se odpoutat od víry a poslechnout své srdce... to mu však říct nemohl a i kdyby... Nechtěl být s Ossianem ve válce. To mu srdce nedovolilo.

Jak se obával tak jeho obavy narůstaly každým jeho slovem. Nedokázal teď říct co si o něm myslí teď... Vypadalo to že teď šel proti němu i když byl mesiáš ale... Co pro něho znamenalo být mesiášem? Mesiáš by měl být vůdcem... Někdo koho vlci uctívají protože nese slovo boží ale... Jak to cítil on? Souhlasil s tím že jako vůdce pohořel, ale on s tím nedokázal nic udělat.
Povzdechl si na chvíli tiše, aby to neslyšel, poté se koukl na oblohu. "rozumím co tím chceš říct... Příliš jsem zanedbal Omaryn trest ale... Co by se stalo s vlčata které nemají rodiče? Bál jsem se na jednu stranu že pokud by umřela, vlčata nikdo nebude vychovávat." to byl jeden z těch důvodů. Další důvod byl to, že nechtěl už ztratit další rodinu.
"můžeš o mě pochybovat jak chceš... Také jsem začal pochybovat o tom že nejsem vhodný vlk abych tady byl..." zamumlal a koukl se do Ossianových očí.
"pověz mi Ossiane... Pokud se mnou máš problém, jak ho hodláš řešit?"

Chtěl ji dát ten prostor a určit si cestu sama. Dokud měla možnosti, bylo třeba je využít. Nirix ty možnosti neměl a tak ji mohl jen závidět. Naštěstí Hati k němu byl trochu hodný a tak ven mohl chodit a lehce se bavit, jako třeba teď.
Jeho křídlo se lehce otřelo o její záda jako náznak útěchy. Byla to těžká, emotivní chvilka, ale chtěl, aby věděla že je tady v bezpečí. nebude ji trestat za všechno co řekne. on byl taková princezna... nikdy by neublížil bezdůvodně. Naposledy nechal zabít Ciela, ale to bylo poprvé a naposledy co něco takového nechal dopustit.
Na její otázku a slova však nevěděl co říct. Bylo to těžké i pro něho. "Zkus se tím netrápit. Dokud nevíš co si o tobě myslí, je to těžké něco určit. Pokud nebude s tebou chtít mluvit, Nech ji prostor. Nech ji jít tam kam chce ona. Pokud bude chtít s tebou mluvit a zažít zpátky to sourozenecké pouto, běž za ní a mluv s ní tak dlouho jak ti bude dovoleno. Je to tvoje sestra... i kdyby jste se vzdálily od sebe, vždy tady pro tu druhou budete. Nejen z očí do očí ale i duševně, ve vzpomínkách." pravil s klidným tónem hlasu.
Užíval si tu její přítomnost a snažil se aby se oba cítili klidně a v bezpečí. Byl to krásný večer pod Hatiho svitem. Divil se že nedostal nějaké znamení, které by mu řeklo že je Hati naštvaný. Zavřel na chvíli oči a užíval si tu chvíli než se zeptala na Kult.
Chvíli přemýšlel než si povzdechl. "Nemám dovoleno ti říkat podrobnosti, detaily které nesmí žádný cizinec vědět. Mohu jen říct že Kultu se teď moc nedaří... Zmizení dvou členů bez známek, krádež vlčete, Mesiáš který není schopen cokoliv udělat dobře... mám pocit že Kult teď bude mít velkou změnu. Jen nevím co si pro nás Hati přichystá."

Seděl nebo ležel pořád v rohu místnosti. Dalo se říct že se těšil na konec ceremoniálu ale... Čas utíkal tak pomalu že bohužel musel čekat jestli nějakou tu dobu. Zatím se zdálo že Erora splňovala to co se po ní chtělo což bylo jedině dobře. Nerad by aby po tak dlouhé době Hati neřekl že je právoplatně vítaná mezi námi. Dalo se vůbec říct že byla věřící i po tak dlouhé době? No co slýchával a věděl o ni, ona určitě věřila v Hatiho ale bohužel ještě neměla to své oficiální místo tady.
Dny se pomalu krátily. Jeho oči se pohybují po místnosti a někdy se toulají i k ní aby věděl co dělá. Vedla si dobře...
Den naštěstí přežili bez toho, aniž by se dotkli světla a noc byla hodina modlení se.
Když přišel čas, oddechl si úlevou a zvedl se zpět na své tlapky. Protáhl se a přikývl. "tvůj ceremoniál je splněn. Vítej na postavení věřící, Eroro." usmál se lehce "teď si zasloužíš odpočinek." pokynul hlavou než se otočil a odešel. Nechtěl ji teď otravovat. Sám trpěl teď hladem a žízní. Kdyby měl nutkání se na ji něco zeptat, našel by si ji později.

Chvíli se díval se zrakem upřený na noční oblohu a čekal až se jeho dráhy kamarád uráčí přijít. Nepochyboval o tom že by Ossian nepřišel... Přece jen... Když si ho vyžádal tak to muselo být špatné.
Hrozbu také ukazovalo oslovení, kvůli kterému se naježily chlupy na zádech. Slyšel ho vůbec někdy od něho že ho tak kdysi oslovil? Žádné "buď zdráv bratře" nebude? Nebo něco podobného?
Otočil se hlavou pomalu na Ossiana. Jeho pohled byl zatím stabilní ale uvnitř se bál že dostane ceres... Od věštce je libo podotknout.
"věštče" oplatil mu oslovení a postavil se.
"vyžádal sis se mnou konverzaci, s čím za mnou přicházíš?"

Bylo mu řečeno že má s někým mluvit po soudu a kdo jiný než Ossian to tak může být že? V rámci možností mu to nevadilo ale na jejich konverzace se musel někdy až psychicky připravit. dalo se říct že když tu nebyl Ossian, nikdo mu do práce moc nekafral ale kdo ví co dnes Ossian měl na srdíčku. Musel ho vyslechnout protože jinou možnost stejně neměl. Asi si pak zajde za Lesley jako k psychologovi.
Dříve než se rozhodl jít na místo setkání, šel ke Chrisovi "posvítit" na hrobeček. Svíčky sice neměl ani oheň ale tak... Kytička by se tam hodila. Navíc musel skontrolovat jak se daří té kytičke kterou tam zasadil. Pro druhou by si nešel k jeho bratrovi takže se musí pečlivě starat o tu jednu.
Když dokončil svou práci, šel na okraj vrakoviště kde byl klídek. Mohli zde probrat co chtěli pod měsíčkem než v nějaké budově. Sedl si na místo a vyčkával.

Nevěděl pomalu co k tomu říct. Bála se změny? Znělo to spíše jako dobrá změna. Aspoň jemu to tak přišlo. Být silný a odvážný vlk... být vyrovnaný se vším... ale bůh ví co se v budoucnu stane. Každý pořád rostl a nikdy nepřestal se učit. Možná se v budoucnu stane jeden okamžik, který ji tak změní nebo si uvědomí nějaké věci. Neřekl k tomu však své myšlenky. Jen by se možná v tom zamotali.
Hlavně nechtěl aby se tady rozplakala...
Skoro to vypadalo jako kdyby se co nevidět rozbrečí, ale naštěstí se držela... nebo jen viděl špatně. No nebyl by dobrý utěšovací plyšák...
"kdyby se ti něco nesedělo, vždy se to dá vyřešit. Doufám že panovník Nihilský je dost moudrý na to aby pochopil tvé potřeby. V rámci možností... můžeš být zase tulák a užívat si tu volnost bez nějaké kotvy za tebou." Jen takovou menší myšlenku podotkl. Nevěděl o tom že by Nihil zabíjel členy za odchod, za zkoušku nic nedá.
Jeho srdce se málem roztavilo když to řekla. Bavilo ho že i takovou věc si bude pamatovat. lehce se uchechtl. "ano... to přirovnání vystihuje naši situaci, věřím že jsi silná jako příroda... věřím že si s tím vším poradíš."
Co se týkalo Marion, zase musel být o něco tvrdý protože to bylo silné téma teď. Nechtěl aby si to myslela. Nechtěl aby kvůli tomu byla smutná.
"dokud si budeš myslet nějaké doměnky, nikam s tím nedojdeš... promluvím s ní a pak ti řeknu víc věcí. Myslím že ona není takový vlk který by tě začal nenávidět." aspoň v to doufal. Možná ji pak překvapí samotný verdikt.
Jeho emoce se zdály být jako na horské dráze. Chvíli byl rád, jindy musel být zase vážný a tak to šlo dokola. Byl jako ženská...
Byl rád za tento kompliment. Vlastně to bylo po dlouhé době co mu někdo nějaký kompliment řekl.
Přiblížil se k ní hlavou a lehce se otřel o její krk. "děkuji... já ti věřím, opravdu moc." zašeptal vřele.