Príspevky užívateľa

Samozřejmě nemohl odporovat. Možná nějaké námitky se stanou ale radši je nedal na povrch. Na co by mu to bylo? Jen by odporoval Hatimu a to ani zdaleka nechtěl.
Přikývl a podíval se mu do očí. "udělám co bude třeba aby se Hati a ostatní vlci kultu měli dobře." už byl odhodlaný ale musel se ještě trochu psychicky připravit. Říkal že to je daleká budoucnost takže má dost času, ale to ještě nevěděl pravdu.
Stáhl uši když dog zavrčel, myslel si že je na něho naštvaný ale to se pak omluvil a on se zase narovnal.
"to je v pořádku. Žádné dotazy nemám. Můžete se na mě spolehnout. Provedu kult zase o krok dál jak to dělali předešlí mesiášové." a za tím si stál. Uklonil se mírně a otočil se.
"teď vás tady nechám odpočívat. Přeji krásný zbytek noci." usmál se a švihl ocasem. Musel si vše pořádně projít hlavou tak zde nebude už otravovat. Odešel v klidu a cestou pryč přemýšlel o všem.

Přikývl na pozdrav. Samozřejmě mu vypadlo to že by pozdravil. Ach tak jeho zamotaná hlava.
Takže si doteď nikoho nenašla. No to nevadilo. mohla najít rychle nějakou provizorní rodinu, ale tady to bylo jiné. Bylo mu líto jak dopadla. Cukl uchem. "Hati by ti rád jistě pomohl, ale musel bych se první ptát." řekne svým Jakš takš hrubým hlasem. Hati rád pomáhal vlkům kteří hledají domov ale ostatní mu musí slíbit svou oddanost. Jinak to nešlo.
"ano... Tehdá jsem tě viděl v horách za městem. Pobíhala jsi tam tak šťastně. Tehdá si mi ještě říkala o jedné smečce... Změnila si názor že jsi tady? U města?" přišel blíž a čumákem si jí očmuchal.
"má paměť ještě funguje dobře. Pamatuju si tvé jméno. Ale nevím zda ty moje. Jsem Nirix." jemně přikývl a narovnal se.

Byl na obhlídce hranic zase, neboť musel začít připravovat vše na velkou zimu. Už teď sněžilo na Hatiho území. Vzal pár klacíků pod křídla a vzal i něco co ulovil. Přece jen se vše může hodit že?
To by ho ale neměl přerušit známý pach. Otočil se hlavou a viděl jak k území se přibližuje "vlče". To pořád nenašla rodiče? Nevypadá to jako kdyby měla smečku. Hned se vydal naproti aby ji ujistil že nemá jít za hranice kultu, ale to by nebyl Nirix kdyby mu uniklo něco jiného.
"kde máš někoho? Za chvíli je velká zima, máš být s ostatními aby jsi nezmrzla. Jsi moc mladá na smrt." švihl ocasem.

Náznaky zimy už šli vidět i u města. Jako kněz kultu si Nirix řekl že by měl obstarat úplně všechno, aby tuhle zimu přežili všichni neboť měl už praxe v tom, že vlčata a slabý vlci v tomhle někdy nepřežili. On slabý nebyl ani náhodou. Vydal se podél hranic aby našel cokoliv, co by kultu pomohlo. Ať už to je jídlo nebo ideální klády pro ukrýt.
Proti směru řeky šel celkem dálku. Město bylo obrovské a tak to nebylo jen pár metrů. To ne.... Větřík mu ale zavál něco zajímavého. Pach známý i když trochu poměněný.
Hned se ohlédl odkud to vítr zavál. Roztáhl svá křídla a letěl to obhlidnout. Měl to těžké neboť byla noc. Hati mu ale svítil na cestu a tak to měl lehčí.
A ano.. viděl to... Přistál dolů a s mírným úsměvem přišel blíž k zelenému vlkovi. Paměť měl v celku dobrou a tak i použil jméno. "ahoj, Dino...." ozval se jemně chraplavý hlas za zády vlka. Snad ho pozná nebo uvidí v té tmě. To doufal.

Cukl uchem a nahodil vážný pohled. "nechceš vědět co to je... Je to něco ohavného. Něco co by tady nemělo být." on sám na to měl svůj názor. Tady tyto věci nestrpěl. Nenáviděl to a chtěl se toho zbavit. Věděl že v lese a celkově v okolí města je toho plno. Měl v plánu to noc co noc dávat pryč ale neměl má to čas. Hati ho už zaměstnal dost už tak.
"určitě! Hati je sám trestá nějak ale nevíme jak. Budeme asi musit zjistit víc aby jsme se v rámci možností proti nim ubránili." a že on to měl v plánu už delší dobu kvůli prvnímu setkání se s Ignisanem Artemis.
"no... Budeme muset vše hlídat. Mít pořád oči otevřené." což on měl vždy. Lehl si na protest a díval se zpět do deště. Přemýšlel o tom všem a hlavě už pomalu vymýšlel plán.

Hlásím se UwU

Povzdechl a koukl se na měsíc. "jo... No víceméně. Poprvé mi nahnala strach. Jako kdybych před sebou viděl smrt, ale jak jsme se vídali jen tak okatě tak vlastně byla v pohodě. Trochu hr na mě byla ale jinak to byl dobrý popravčí." pokývl hlavou a koukl na ní s úsměvem. Ach ty vzpomínky. To bylo zajímavé. Všechno kolem toho, ale nechtěl se vracet k tomu už. Byla to minulost a tak se radši vracel k realitě a řešil víc věci okolo smečky.
"no právě... Překročí hranice a už je problém na světě." povzdechl si pod tou představou že b, se mohlo stát to nejhorší a to že by se vlče zatoulalo úplně pryč z města.

No trochu dal uši dolů jakmile říkala své první věty, ale to poslední.. to už byla pravda. "ano... Vlčata nesmí za hranice neboť za hranicemi je fakt velké zlo pro ně. Pasti po lidech, ostatní vlci.. smečky... A co víc!" zvedl se a podíval se na ní vážným pohledem. Tohle nemohl riskovat. Musel něco vymyslet.
"Hatimu věřím jak nikomu jinému. Samozřejmě ho nepodceňuji a nikdy bych si nedovolil mu nevěřit v tomhle. Ale co když bude pozdě? Budeme muset něco vymyslet s mesiášem." nechtěl riskovat aby více vlků bylo raněno nebo hůř! Zabito!
Cukl uchem. "ano... Přízrační, Ignis a Nihil. Nihilu se nebojím ale Ignis je prý moc nebezpečný. O Přízračných nic moc nevím... Nezkoumal jsem je... Chtělo by to do smečky apoštola aby jsme věděli víc informací." otočil se a přemýšlel když chodil v kruhu. Měl z toho více nervů než před tím očividně. Neměl se ptát.

Skoro až by se začervenal nad těmito slovy co mu nejvyšší vlk říká."dávám do toho všechno jen aby se ostatní měli dobře." i když sám věděl že vždy přijde něco, co situaci zhorší a následky se ponesou další čas. Nebyl jako Hati, aby uměl plno takových věcí co on dokázal, ne ... Počítal se vším a snažil se vše řešit tak aby to vyhovovalo obou stranám.
"máte pravdu." opravdu by neměl řešit cizí věci, ale jakmile se do toho zaplete jeho ochranitelská stránka, není cesty úniku a on musí řešit vše. On už takový byl a nikdy se toho nezbaví. "i kdyby to Hati dovolil a vy by jste chtěl, tak jsem tady." usmál se na něho.
U další věci se ale zasekl. On a mesiáš? "j-já?" stál jako skála s touhle představou. Sám si tak moc nevěřil aby mohl být mesiáš ale chtěl vést smečku dobrým směrem. Tam kde je Hati zavede a budou všichni rádi. "j-je pravda že už mi více vlků řeklo že jsem dobrý vlk, veštec, kněz.... Ale mesiáš? Já o tom neuvažoval až tak moc..." zavrtěl hlavou. "i když... Hatiho slova vždy říkají pravdu..." tudíž nemohl odporovat.

Úplně se jeho zastavilo jakmile tady paninka na něho štěkla. To mu úplně zatajilo dech jakmile zjistil že nemá nikam chodit. No problémo on tady klidně bude dál. Ale pousmál se nad tím.
Hlavou se otočil na její slova a cukl ušima. "přemýšlím zda je vůbec vhodné aby vlci kultu měli být jen ve městě. Přišlo mi, že když jsem poprvé šel za hranice, svět kolem města byl až moc nebezpečný jak jsem ho znal před tím než mě Hati přivolal do kultu. Ne že bych někomu něco chtěl zakazovat, ale jde jen o to zda je vhodné aby se vlci kultu neudržovali až tak moc venku pokud tedy mohou." jemně naklonil hlavu na bok a pak se zpátky koukl na déšť.

Otočil se a šel se podíval k východu na déšť. "pokud chceš soukromí tak já klidně půjdu." otočil se hlavou a usmál se.
Déšť ho uklidňoval před všelijakými starostmi které v hlavě měl. Mohl se tam dívat celý den, ale to nemůže, má své povinnosti jako kněz které by měl dodržovat. A že on rád takové věci dělá ale chtěl by si někdy říct stop a jít dělat to co ho baví mimo postavení.
Sedl si a chvíli se ještě díval na déšť jak padá.
"myslíš že je v pořádku chodit za hranice?" na chvíli zapřemýšlel nad tím co se vše ještě horšilo jakmile chodil za hranice. Potřeboval víc názorů. Ne že by teď chtěl tady depkařit, ale chtěl vědět názory z více stran.

Poprava začala a on se nemohl na to dívat. Nechtěl vidět někoho trpět. On na takové věci nikdy nebyl. Bylo to jakoby se mu vracela vzpomínka na Jockyho.
Avšak otočil se zpět a už jen viděl jak se na Tiama hrnou vlci. Po chvíli bylo skoro po všem. Proč skoro? Neboť Batdog cítil Hatiho volání a on cítil také tu divnou auru. Něco co Hati posílal i jemu. Samozřejmě Hati se zlobil a jeho zlobu se rozhodl zastavit Tiamuv syn Cepheus. Nemohl tomu věřit. Byl to přece jen mladý vlk který měl celý život před sebou. Ale nikomu nic nevyčítal. Nechal mesiáše jednat podle sebe a on se jen díval. Ne že by nic nechtěl říct ale tady tyto věci nebyly jeho specialitka.

No to úplně nevěděl zda byl dráhy ale proč ne. Možná pro Hatiho byl cenným ale tady? Hah možná tak ve snu! No nechtěl se podceňovat ale moc cenný nebyl jak si tak on sám myslel o sobě. Avšak sám chtěl pomáhat všem aby se smečka měla dobře. A sám Hati mu to řekl. Jak jinak že.
Jakmile se do toho pustila, sedl si o něco dál jen aby ji nechal prostor. Ještě aby po něho vyjela kdyby se náhodou omylem přiblížil hlavou. No to nechtěl riskovat a moc dobře věděl kdo byla její matka.. geny se tady dědí až moc nebezpečně někdy. Už tak schytal od ní tlapou přes čumák.
Pak ale ona k němu hodila kouskem a on se na to jen koukl. "tos nemusela... Stačí ať se ty najíš v pohodě. Bych si vzal něco pak." vzal to a položil to zpět k ní.

Její hravá slova mu přijela celým tělem až z toho měl husinu. Tyhle slova nečekal ani náhodou. Skoro jakoby mu teď došla slova. Po chvíli zavrtěl hlavou na oddálení všech myšlenek a trochu se začervenal. "drahý? Nemyslím si že by mezi námi něco takového bylo aby jsi mi tak říkala." pousmál se a narovnal také když uviděl její rovný postoj. No plno myšlenek se mu honili hlavou. Skoro byl z toho vyhukaný a nevěděl co první dělat.
Avšak viděl v jejích očích že se už nikam nehne a když už se nebidl, tak samozřejmě půjde do toho centra vzíti něco. "tak chvíli počkej.. budu zde rychle.' otočil se a koukl ven jak na tom je déšť. Samozřejmě pořád pěkně pršelo ale to mu bylo teď jedno.
Vykročil a co nejrychleji utíkal k centru.
Jeho bílí kožíšek se zamastil mokrou půdou a všemi dalšími nečistotami co se ve městě našly. Vzal jednoho králíka a utíkal co nejrychleji zpět jen aby nečekala moc dlouho. Po nějakých minutách se vrátil zpět a donesl jí to přímo před ní. "tady máš." narovnal se a šel zase oklepat vodu na druhou stranu místnosti.

pokýval hlavou na její slova. on sám apoštolem nebyl aby sbíral informace z venčí ale jako kněz si mohl dovolit informovat smečku o všem co za hranicemi najde. bezpečí či nebezpečí? to už záleží na situaci.
pomaličku s ní šel po boku místem. díval se na vše možné. zaujala ho výzdoba jak vlci Nihilu si s tím vypořádali. krásné to měli. úplně jinak než bylo ve městě. asi popřemýšlí nad tím a bude pomalu uklízet město aby to nabralo hezkou atmošku a noví členové se nemusí bát.
když mu nabízela občerstvení, lehce zavrtěl hlavou a usmál se. teď neběl chuť na jakékoliv jídlo. počká si až na doma. radši...
sedl si a konečně dal kapuci z pláště dolů aby se pořádně mohl nadechnout a nemusel cítit ten zápach ze staré látky co nosil na sobě kvůli světla. koukl se poté na ní když mu ukazovala něco od starší a zmizelé člence kultu. "zajímavé. asi měla k tomu nějaký důvod. jde až skoro vidět že jste si moc rozuměli." jinak v tom neviděl důvod proč by vlk kultu něco dával cizinci.
nadechl se a koukl do prostoru na další vlky. "když jsem byl mladý omnoho víc, něco se stalo a donutilo mě to odejít z mé staré smečky. našel jsem ale Norest a Hatiho a ten mi pomohl. ukázal mi cestu, jako kdybych věděl přesně že patřím do města." ach ty vzpomínky. něco ho tam prostě táhlo doteď nemůže říct přesně co to bylo... věřil však v Hatiho že on moc dobře věděl že tam patří.