Príspevky užívateľa

Myšlenky ho pohltily dost na to, aby nevnímal věci okolo. Nevšiml si ani přítomnosti vlka který pomalu skákal z místa na místo aby se dostal nad něho.
Probudil ho až naráz týče která spadla hned vedle něho. Uskočil na stranu a koukl se nahoru na příčinu a pak ho viděl. "ach... Chrisi. To si ty." dal uši dolů a díval se na něho pořád.
Slova jeho byly úplně ve stejném stylu jak Jockyho. Dal si proto pozor na jakékoliv vyděšení a tak co ještě v sobě nosil. "p-promiň.... Já jen... To nic." koukl se do strany a obmotali si ocas kolem sebe když si sednul.
"nemám zrovna dobrý den. Víš... Nechci vypadat slabě, ale teď se mi to nehodí být s někým. Klidně pokračuj dál ve své cestě." nic jiného si nepřál než to ticho v tomto místě.

Něco je jinak. Něco nejde podle plánu a jeho to ranilo. Ranilo ho něco co nemohl ustát. Drží se jen tak tak na nohách. Myšlenky má plné vzpomínek. Plné něčeho, co nebyla pravda. Celou dobu bylo vše úplně jinak.
co se stalo? Proč žije? Proč je tady? Jak mě našel? Proč se tak choval? tolik otázek. Ale žádná odpověď.
byl to vůbec on? může se ptát jak jen chce, ale ten pach, ten vzhled, tu krev .... To pozná vždy.
Jak bylo možné že se Kočky vrátil? Nebo spíše... Jakože je naživu? On neumřel? Jizvy na jeho těle bolely víc než kdyby je měl na sobě on sám. Nechtěl vidět ten jeho pohled ukazující vraždu. Pustil se do něho jako kdyby už nebyli bratři. Co se změnilo? Proč byl takový?
Utíkal zpět do města jako zbabělec. Jako kdyby utíkal před smrtí. V jeho očích šlo vidět že má strach ale obavy zároveň. Proč nepřijmul pozvání zde? Proč nechtěl být s ním? Odešel sám. Jako kdyby ho to vůbec netížilo.
Rychle přiběhl zde do továrny aby se uklidnil. Uklidnil se po tom velkém šoku. Neměl tam chodit. Neměl se ptát. Neměl mluvit.
Všechny slova se ztratily. Šlo slyšet velké vzdychání. Lapal po kyslíku. Běžel tak moc, že ani nemohl už skoro dýchat.
Nic neříkal, ani žádná reakce pláče nebo vzteku. Upřeně se díval zadýchaně do země a jen ho ovládaly myšlenky. Myšlenky toho něčeho co se ještě před chvílí stalo.

Bylo zajímavé se ptát na takové věci. Bylo jasné že museli něco málo mít ale ostatní o tom neví a tak je dobré se zeptat. On však o kultu nemohl říct nic bližšího. "máme. Ale úplně jiné." samozřejmě různé popravy a tak nehodlal říkat. Byly to drsné akce které by ostatní neměli řešit a lépe neměli o nich vědět.
Usmál se ale na její "přivítání". "děkuji." ani nevěděl proč moc děkuje.
Ale samozřejmě teď už toho věděl dost tak zda příští rok povolí, objeví se zde zase. "minulý rok jsem nic takového nezaslechl ale kdo ví. U nás se moc věcí z okolí neříká." vždy to zůstane jen u mesiáše. Tentokrát měl ale štěstí že se to jen tak uchem doslechl.
Bylo smutné tu b,t sám ale co už. Kult nesměl za hranice bez důvodu. A přinejhorším nemluvit s nevěřícími. Proč zde je? Bylo to kvůli jeho drzosti pomoct vlkovi z lesa co si málem ublížil.
Ohlédl se tak kolem sebe a zapremyslel. "jo.. klidně můžeš mi to tady ukázat." za co by byl velmi vděčný. Sice nechce být na viditelném místě ale co už. Už zde je tak tady ještě bude přežívat.

ale tak zasloužil si to že... neměl být blbý a smát se nesprávnému vlkovi. ale jemu to nevadilo. zasloužil si? ano zasloužil tak kde problém. jen se oklepal a zvednul se z místa.
doby nebyly zrovna daleko takže fajn. "dobře. tak pojďme než se rozprší víc nebo než přijde slunce." pořád pršelo dosti ale to mu bylo teď jedno, hlavní bylo se schovat u domů. nic víc nic míň.
vyšel ven a natáhl křídlo k ní. "schovej se pod mé křídlo ať nejsi mokrá až na kost." což pak nechtěl úplně řešit nějaké chřipky nebo tak. jemu to bylo jedno jak dopadne, ale vlčice si nemoho dovolit onemocnět! nebo spíš tak mu to bylo řečeno v mládí.
když už s ním šla poté, vydali se k domům. celkem i musel zrychlit aby v tom dešti nebyli moc dlouho ale tak co už.

Domy>>>>>>

musel zavrtět šťastně ocasem. ani nevěděla jak on je rád za nové členy. ježis jak on miloval společnost. "dobrá. snad tě Hati bude doprovázet dál až do konce." tak to samozřemě věřil že se bude dít. jinak nevěděl co jak proč nebo nevím.
"cokoliv budeš potřebovat tak přijdi za mnou. rád pomůžu s čímkoliv. vetřelec na hranicích, lov, zranění, záhady a tak. pro vše jsem tady!" a tak to i zůstane! Nirix chtěl pořád jen a jen pomáhat a to mu zůstane snad i do smrti.
"jsem Nirix." usmál se na ní. protože jinak to nešlo. musel se sám představit když ona se představila. ještě byl vychovanej v dobré smečce!

názory mohou být jakékoliv a on respektoval každé z nich. neodpověděl jí dál. k čemu taky. nebo spíše.... co na to říct. netřeba teď nějakých slov.
byl ale rád že to dál nechtěla řešit. těžké to vysvětlování no. a na to zrovna chuť neměl.
další věc o zkoumání byla zajímavá. byla tady celkem už dost dlouho na to si zapamatovat základní místa, ale bude ještě co se naučit či zapamatovat. ni sám on za ty dva roky nezná pár míst. ale co už. "chápu. každý to rád nějak. však v pohodě." usmál se na ní a zavrtěl ocasem.
a samozřejmě toleroval její slova rozhodnutí. "dobrá tedy." určitě ho měla už plné zuby co. no nedivím se. ale tak co už.
sám si pak zalezl do toho krásného rohu tady a jen už ležěl a nic nedělal. odpocíval na další noc.

Netrvalo dlouho a vlčice si ho všimla, fajn. I ho dokonce poznala. No toto... Asi se bude příště bych snažit. Nebo...? No to už je teď jedno. Rád by řekl že ji rád vidí zase ale to nemůže udělat. Proč? Kult. Hah.. to by neměl dělat takové věci. Takže nic. Ale usmál se aspoň a zavrtěl ocasem.
Poté se podíval na ostatní a zapremyslel. "já nikdy na plesech nebyl tak o tom nevím. Vypadá to jako dobrá zábava jednou za rok. Škoda že Kult něco takového nemá." což byla fakt velká škoda. Bude muset něco navrhnout Hatimu aby se takové akce dělali, ale jen pro ně jo! Nic pro ostatní!
Zpět pohlédl na ní a odpověděl jednoduše. "bohužel. Ostatní nemohou nebo nechtějí. Takže jsem tady sám. Ale mě to nevadí." jako kdyby mu něco vadilo že. Což byla škoda že tu nikdo nebyl. Ale co už. Když si to Hati nepřál tak co už. "kult není moc společenský s tadytěmi věcmi." ještě ji upřesnil protože to byla taková základní část.

Panejo jak on se tady zatím nudil. Tohle nebylo nic pro něho. Teda ze strany kultského chování. Musel se držet. Když viděl poraněné vlčata, už by se zvedal na pomoc, ale to nemohl riskovat. Seděl a držel se. Skoro se málem až uhryzal z toho že nezasáhl protože on byl vlk který chrání a chtěl chránit všechny i když nebyli z kultu, ale naštěstí se držel.
Seděl, pozoroval a přemýšlel. Byl tu zcela sám. Až mu z toho bylo smutno.
Když už se chtěl zvednout a jít, viděl ji, viděl tu vlčici už volnou. Nebyla ani moc daleko. Byla také na kraji tohodle místa a možná si ho ani nestačila všimnout. Fajn! Aspoň překvápko. Zvedl se a s pláštěm na sobě s kapucí pokračoval dál. Snad ho bude moct poznat. Nechtěl si plášť sundávat takže tak.
"tahle noc očividně bude plná nějaké aktivity. Jde vidět že se vlk zde nebude nudit." haha... Moc vtipné. On se nudil z jedné strany ale co už. Přišel blíž a zastavil se od ní s odstupem.

Musel se zasmát nad jejími slovy. Přišlo mi to vtipné i když věděl že by se úplně smát neměl. Ještě dostane tlapou do držky a už jsme doma.
"fajn, fajn... Nechť mě ti aspoň doprovodit. Já pak samozřejmě půjdu jinam." zavrtěl ocasem a ohlédl se ven na to jak to vypadá s počasím. Pořád pršelo což nebylo vůbec uklidňující. Odletěl by i ale boji se že vítr ho zanese jinam.
"záleží ale kam bys chtěla jít. Z tohodle místa je celkem kus jít někam do bezpečna a pohodlí." koukl zpět na ni. Město znal už dobře a věděl že třeba domy odtud jsou daleko. Teda aspoň nějaké ty bloky odtud. Pokud by teda pršelo ještě ve dne tak mraky zakryjou slunce a to pak mají větší čas na to se ukrýt nehledě na světlo.

Byl rád že mohl vidět to sebevědomí v jejích očích. On se také nebál ale strach mu nahodila až vize potom. Tak snad uvidíme jak na tom bude ona. Zda uvidí budoucnost, minulost nebo něco úplně jiného co si Hati pro ni připraví.
On byl na vše připraven. Jídlo pití měl v pořádku uložené uvnitř takže nemusel se bát že by někam odcházel. + Plášť pro případ že by byl na nevhodném místě kde by pařilo Slunce. Chybí mu ještě něco? Asi ne.
Teď už jen nejlepší část. Hlídání. Mohl rozjímat i s ní, což také udělá, ale víceméně přemýšlel o všem možném když měl ten čas na to. A že on přemýšlel až moc hluboko. Ten čas pak rychle uteče.

Dnes měl zase dělat hlídače u ceremoniálu někomu jinému. Pamatoval si ty vzpomínky kdy kdysi dělal paladžína Noctře a jak ještě sám to podstoupil. Moc se mu do toho nechtělo, ale chtěl vidět ty šťastné tváře vlků, kterým Hati otevřel dveře až moc dokořán. A že věděl jaký to je pocit.
Silmä si vybrala most tak kde přišel a po pachů šel dolů pod most kde už čekala. "zdravím Silmä." lehce se uklonil hlavou a sedl si na místo stvořené přesně pro něj.
Následně jen se už začal dívat na připravenou Silmä a mohli začít. "přeji hodně štěstí. Snad víš co tě čeká, takže se nemusíš bát." pro jistotu řekl svá poslední slova a mohlo vše začít.
snad bude Hati po tvém boku dokud vše neskončí

Zavrtěl hlavou a lehce se usmál. "to je v pořádku. Už jsem si zvyknul na to." ale pořád měl tu bolest u srdce. A ta nikdy nezmizí. Nejvíce tomu i pomohl sen při ceremoniálu který ho nejvíce děsil. Ale to už je jiná story.
"přesně tak!" zasmál se trochu. Musel se i na tom zamyslet protože lehké to nebude. "pokud budeš někdy chtít pomoc, jsem tady." a že tu ještě bude dlouho že.
Pak se ale koukl ven a zapremyslel. "ty tady klidně můžeš být, místa je tady dost jen pro jednoho. Já mám křídla která má ochrání trochu před deštěm a odejdu jinam. Přinejhorším bych si našel plášť a s rámem bych šel hledat víc bezpečnější místo. Pokud chceš ale jinam ty tak tě doprovodim. Mé křídla jsou dost velké." ohlédl se pak na ni i s úsměvem a zavrtěním ocasu.

Tohle bylo pro něho hodně citlivé téma. Ale dokázal s tím pracovat tak aby mu neukápla slzička. "spadl ze skály a když jsem se ho snažil hledat, nebyl na místě. Považuji ho za mrtvého, ale vím že jeho duše je pořád se mnou." koukl do země s menším úsměvem aby dal najevo že si s tím nic moc nedělá. Stačilo mu věřit v to že Jocky je pořád s ním.
"proč se mu vyhýbat? Není lepší někdy se starat o to jestli je v pořádku nebo tak? Možná jednou za čas ne pořád... Pokud si myslíš ale své tak není dobré se nutit do to. Každý je nějaký přece jen." moc nechápal ale toleroval to.
"to je mi jasné. Jak kdy to dokážu poznat. Ale nemusíš se bát. Hati.by nám pomohl v nejhorším." v to on věřil. Věřil v něho. Jinak by rád nebyl ne?
Zasmál se a koukl na ni. "to víš že jo." on rád chránil tak proč ne že.

"ach ano. Bratr pro mě byl vším když už mi nic nezbylo." ty krásné vzpomínky a najednou bum a už jsi sám. Sám samotinka. Ale Nic nakonec potkal Tiama a kult a už mu bylo hej. Ale bylo smutné na druhou stranu že si nic nepamatoval ohledně všeho okolo. Myslel i že Jocky si nic nepamatoval. I kdyby... Chovali se jako jeden vlk a cokoliv co věděli si mezi sebou předávali.
"někdy je to i povahou toho vlka. Možná ale časem se to vyplatí víc. Kdo ví jestli tvůj bratr bude ti víc po boku v dospělosti než v mládí." to nikdo nevěděl. Ale kdo ví... Možná se to vážně tak stane.
Zasmál se trochu a podíval se na ni. "tak samozřejmě. Až něco dokážeš tak potom budu hezky vyprávět." teda pokud tady bude o něco déle než ona ale to už je jiná věc.
Další věc je ale jiná. "nooo.... Chtěl bych kult uchránit před nebezpečím. Cokoliv bych chtěl vyřešit s klidem aby se členům a Hatimu nic nestalo." to chtěl už delší dobu ale kdyby se měl víc zamyslet. "chci aby ostatní nevnímali kult jako někoho nebezpečného. Chci všem dokázat že jsme také vlci a když bude hůř, i tak jim pomůžeme." i když moc dobře věděl že věřící nesmí mluvit s neveřícími. Ale co už. On byl takový jaký je a radši pomůže než by to dopadlo moc blbě.

Odpověď z její strany byla zajímavá. Tak se nad tím trochu zamyslel hluboko. Vzpomněl si na vzpomínky bratra, starého vlka, Shenzi, Klatuse... No prostě všechny z minulé smečky co jeho a bratra zachraňovali, starali se o ně, učili je a spousta dalších věcí. Ale nikdy jim to neřekli. Neřekli jim jak se jmenovali jejich rodiče. Jen jim řekli co jejich matka dělala a co otec dělal, ale nikdy je nejmenovali jménem. "nikdy jsem se o tom tam nezajímal. Jako vlče jsem byl zabraný do hraní si s bratrem, ale teď kdybych se nad tím měl zamyslet tak je to docela zajímavé. Jaké stopy mi leží v krvi? To se asi už nedozvím. Kdyby tady byl bráška, věděl by o čem mluvím a potvrdil by že jsme se o tom nikdy nezajímali." zavrtěl hlavou a koukl na padající kapky deště které venku jsou.
Ale dal ho překvapila reakce mladé Zan. Věděl že takhle v mladém věku nemusela o tom moc přemýšlet, což toleroval. Ale co se dělo potom ... Pousmál se nad tím. "když to dokážeš, budeš první apoštol v kultu co kdy byl. Bude se o Tome mluvit hezky ještě delší dobu a co víc? Vlčata tě můžou mít za vzor. Jen tak dál! Věřím ti Zani." usmál se na něj a zavrtěl ocasem. Opravdu někomu vše přál a přál si aby to dotáhl co nejdál.