Príspevky užívateľa

Sám zalezl do nory nedaleko hranic. Nějak se mu líbilo být teď někde okolo hranic. Očividně se mu to zalíbilo díky tomu že viděl jak nebezpečné je okolí kolem města. Nechtěl připustit, aby nějaký nevěřící zde přišel. Fuj s ním někam!
Jen co vylezl měsíc, výlez a protáhl se, slyšel tichý zvuk něčeho jiného. Hned se ohlédl a začal pátrat. Bylo to od hranic. někdo se sem chce dostat? hned se rozběhl a hledal. Nemusel ani hledat dlouho neboť světlý kožich viděl už z dálky.
Vyběhl se křoví a koukl na neznámého s tím že si i očkem nemohl nevšimnout toho lesklého.
Hned ho popadl strach a jeho ochranářské schopnosti. "jsi v pohodě?!" přiběhl a začal se dívat zda je vše v pořádku. "tohle je nebezpečná věc. Je to zrezivělé a tak nebezpečné pro otevřené rány. V-v pohodě?" koukl se na cizinku pohledem ukazující že se fakt bojí o okolí.

tyhle slova ho už nebavily. bylo to něco co když opustí, už dlouho o tom neuslyší a také že to měl v plánu. udělal chybu když začal mluvit na cizího vlka. věděl, že být ve městě je příjemnější.
otočí se a pomalu a jde směrem do temnoty stromů. "rád si budu žít v tom co chci já. ale ty tam nikdy nezapadneš. do města nevkročíš. pokud ano, Hati si tě podá." otočil se s posledními slovy na něho, mrskl ocasem a pokračoval dál.
"možná zase někdy, zatím." byl rád že takhle už je volný. bylo na čase jíti zpět do města. co nevidět se světlo může dát na povrch a on svůj plášť zde nemá, takže by byl v háji.
takové zlá věci.. doufám že jsi neposlouchal Hati... povzdechl si na své cestě zpět. ještě bude vzpomínat...

zasmál se lehce na její slova. "chápu chápu. já nejsem zastáncem násilí, ale také bych dal lepší trest. ale našemu mesiášovi do věcí mluvit nesmíme. zvláště deviant. mladá dámo." přiblížil se hlavou k ní a usmál se.
poté se narovnal a koukl okolo. už se zdálo že nepromluví, ale něco vylezlo. u toho se zasekl a pomalu koukl zpět na ní. nechtěl této mladé vlčici víc zaškvařit mozek a tak nad tím jen pokýval hlavou do stran. "neřeš to prosím."
dále se zvedl a začal chodit ve stínu a prohlížet si okolí. "na to že jsem tu nikdy nebyl byla chyba. kdo ví jak to tu musí hezky vypadat pod svítícím měsícem. jak vlastně máš prozkoumalý město?" on takové věci rád tak mohl své rady na místa dávat dál a dál. záleželo ale zda by to mělo zájem což tady to nevypadá nadějně, ale co už. mohl to zkusit.

on tady to místo už kdysi navštívil. líbilo se mu zde, ale toho, koho potkal už se mu nelíbilo zde a tak se už zde nevracel. neměl na to čas nebo mu něco naznačovalo, že chodit zde je nebezpečné. nevyžadovalo to tolik pozornosti z jeho strany.
ani při dnešní procházce to šlo bokem, ale něco ho už sem zaujalo. něco nového. něco zajímavého. něco co on potřeboval vidět.
jako myška našlapoval lehce směrem do budovy. okolí ignoroval. vedl ho jenom nos. něco ho vedlo dál po chodbách staré nemocnice, k něčemu, co sám neznal. pach nebyl silný, ale šlo poznat, že je to nově zde. pach kultu. pach nového kulťana.
pokračoval dál až uviděl to něco u čeho se musel zastavit. nevypadalo to jako vlk. tedy... z určitých částí něčeho tady. něco bylo navíc.
"nováček? Do kultu zase Hati někoho přibral?" přišel blíž se svým šťouravým čumákem. "nejsi tu ani tak dlouho. to nevadí. i tak tě rád poznávám." usmál se na neznámého a zavrtěl ocasem.

Pozasmál se nad jejími slovy a potřásl hlavou do stran. "netřeba už mluvit o minulosti. Co bylo bylo a za některé ty věci se stydím. Teď je ale teď. Noc pod Hatiho křídly." že by mu básnění někdy šlo je jiná věc. Ale úplně teď na to neměl chuť a tak dořekl a mohl mluvit normálně. Někdy se to dá, ale není na to čas ne?
Přikývl a lehce se uklonil. "krásné to jméno co nás kněz a popravčí vybrali. Mě ale už znáš ne? Jen tak od slyšení z mluvy někoho jiného nebo tak. I tak připomenu. Jsem Nirix. Dlouhé jméno nevlastním jak ty. Možná ano, ale nevím o něm." zazubil se se slovy. Nějaký rod v jeho žilách koluje, ale to by mu musel někdo říci. On rodiče nepotkal a tak neměl ani ticha o tom.
Navíc z vlčice měl respekt. Kdyby jí zesmutněl nebo naštval, stal by proti betě a gamně kultu. Plus s tím že Semie viděl jako smrt a tak si s ničím nechtěl zahrávat. Snad i tu smrt v očích neuvidí i u ní. Geny matky se zde přesunuly také ale rád by kdyby neviděl dvě smrtky. To už by dobrovolně šel do nebe či pekla.

chápal to co řekla. sám lidi viděl neškodně, ale každý mohl mít svůj obraz. vlastně ani neměl moc zkušenost s nimi. když se s bratrem potloukal kolem lidských věcí, viděl je z dálky, ale nevěděl, co by se stalo, kdyby přišli blíž.
ale lidé jsou divní tak či tak. v městě bylo plno věcí o kterých nevěděl nic a lámal si hlavu s tím, proč to tady je a kdyby jim to bylo k životu prospěšné... proč odešli? proč to přenechali vlkům jako je kult? to už zůstane navždy otázkou.
chápal ale to že si sama chtěla skálku vylést a tak si s tím nedělal hlavu. jen pokrčil rameny a jelo se dál.
"přesně tak. zítra, pozítří, za týden.... vždy bude času dost. nepřestávej objevovat. možná se to někdy vyplatí a najdeš toho moc, co se ti bude líbit." usmál se, zavrtěl ocasem a vzlétl do vzduchu.
"tak zase příště!" mávl packou a odletěl pryč, kde by se rád schoval před sluncem. už se těšil co dál budou zkoumat. že toho je ve městě hodně je jiná věc.

už končilo léto. no.. ono ještě bylo, ale už nebylo takové teplé jak si ho pamatoval v červenci. přišly podzimní vánky sem tam, které hned poznal. tím podzimní, měl na mysli to, že to není až tak klidné jak bývalo. s vánky přišel i déšť. on sice rád déšť, ale ne takový, že se musí bát o blesky, které zasáhnou cokoliv kolem něho.
minulou noc se schoval zde, pod menším plechem, kde stačilo kousek a už ho vítr nesl dál do neznáma. a také že se to stalo. koukl se nahoru na oblohu, vstal a šel se schovat jinam, aby nebyl až taková zmoklá slepice. čeho si ale všiml očkem, byla společnost. déšť smazal pachy celkem rychle nebo se pachy mísily, a tak se vydal po směru toho, co viděl naposledy.
z poza rohu nějaké rádoby trosky se koukl dovnitř a uviděl známou tvář, kterou neznal jménem. už dvakrát se viděli. jednou před hodně velkou dobou a podruhé jako hlídka po velké bouři. tam mu chtěla něco říci ale nedošlo k tomu, neboť ho vyrušil nález.
"tak se zase vidíme." usmál se a přišel blíže, jen aby nemusel stát v tom dešti.
on sám se divil, že tato vlčice už vyrostla tak moc že naposledy si ani toho moc nevšiml. skoro jakoby už jí nepoznal. "hezký večer přeji." lehce sklopil hlavu a poté se narovnal.
"ani vlastně jsme se nepředstavili. chápu že jsi nechtěla mluvit při prvním setkání, co to teď napravit?" ach ty vzpomínky. ani na to nechce vzpomínat co se stalo. no bože... radši vzpomínky stranou! že?

byl rád aspoň za to, že jí to přišlo zajímavé. i taková maličkost ho dokáže potěšit. avšak nedokázal odpovědět na její otázku až tak moc jasně. "lidé jsou zajímaví tvorové. mají tolik věcí k životu, ale my nedokážeme říci k čemu. ale možná měli rádi takové věci. takové skálky."
když pomalu vyšla směrem nahoru, Nix to vzal vzduchem a když byl nahoře, podal jí pomocnou tlapku, aby zde vylezla rychlejic. tak koho by to bavilo tam jít pomalu ne?
další slov však ztratil a jen se díval na výhled, kde pomalu díky světlejšímu podnebí šlo vidět hezky město. to ale znamenalo také že podívat se a jdeme pryč.
"další noc za námi. další dobrodružství. tak uvidíme co bude příští noc. na kraji města vždy toho najdeš mnoho krásného. ale i nebezpečné věci zde jsou. cokoliv co budeš chtít, tak jsem zde." obrátil se na ní hlavou a lehce se usmál.

cukl naštvaně uchem ale pořád zachoval klid. "domov, rodina... to je něco co potřebuješ k životu. je to něco co ti pomůže k lepšímu žití. i když máš nějakou biologickou rodinu, můžeš najít novou a tu pak říkat že je lepší. je jedno jestli je pravá nebo ne. jediné co je jasné že jí miluješ a ona tebe. domov je tam kde se cítíš nejlépe. je tam ta rodina. jsi tam ty. je tam bezpečí. s rodinou a domovem máš bezpečí. to je... to je věc kterou pociťuješ jen když si se svými milovanými." musel obrátit pohled pryč jen aby tady nezačal brečet se vzpomínkami na svého bratra. takový slaboch není!
ale věc se má teď jinak. hned se na vlka obrátil s naštvaným výrazem. přišel blíž a svými rudými oči se podíval do těch jeho. "kdo vůbec jsi aby jsi mohl tohle říkat?" vytáhl trochu zuby ven. "Hati existuje. Všichni věřící a oddaní v něm ho viděli! Tak si nevymýšlej v tom co jsi neviděl a nepoznal!" on si stál za tím. nechtěl aby někdo urážel jejich pána. to by ho čekala až smrt kdyby byl v kultu!

trochu se zamyslel nad minulostí. zamyslel se nad tím jak to doopravdy bylo. "promiň.. řekl jsem to špatně..." takové menší nedorozumění slov no. "Mesiáš jí řekl něco ve smyslu že ať se dostane ven, ale pokud jí dostanou vlci kultu, není cesty zpět. nebo tak. ona vyběhla a po chvíli po ní šli všichni z kultu. málem jsme jí měli, ale sama stihla utéct. někdo jí i něco udělal ale teď nevím kdo. bylo to vážně před dlouhou dobou." pokrčil rameny. no vskutku... to bylo dávno a jeho mozeček by to nedával tak či tak. štěstí že si ještě pamatuje dopodrobna všechny pravidla.
tohle ale musel souhlasit. "ano... já vyrůstal ve světě lidí tak, že tyhle stavby jsem den co dem prozkoumával s bratrem. miloval jsem to, ale jak se stala jedna věc, už na to nebyl čas. jak jsem ale přišel do Norestu, něco mě sem zavedlo. Hati. ukázal mi vše a tohle město jsem bral čím dál víc jako domov. vůbec mi to nedělalo problém, právě naopak... tyhle místa miluji." no bože.. tak miluje mluvení no... ti řekne víc než dost. "ti co tohle nemají rádi a vadí jim to, není pro ně tady místo. přesně tak." ještě na konec přikývl.

přikývl. bylo toho na něho až moc. nevěděl co první dělat a ani nechtěl jí přidělávat víc práce. to by mu tak chybělo co.
na další slova také kývl. očividně věci brala podle sebe a to on cenil. nechtěl ani aby ostatní byli na tom stejně jak on. to by už vůbec nechtěl. každý měl svou cestu a řídili se jen podle sebe a to co jim Hati dal do cesty.
koukl nahoru na oblohu a zapřemýšlel. "do svítání máme ještě asi dvě hodiny.. to by jsme mohli ještě něco stihnout." obrátil se zpět na ní. "je to kousek odtud. Není to zas tak zajímavé místo jak tohle, je to spíš tak na odpočinek zase."
moc se nedokázal orientovat z tohodle místa a tak zase přišel zpět ke skleníku a tak se rozhlédl kudy cesta vede.
podél lesíka šel pomalu, jen aby Noctra stíhala. zanedlouho došli ke kamenům, nápadně podobnou jak nějaké skálce. zajímavé co tady lidé nechali. kameny se trochu podobaly něčemu lesklému, ale jak to bylo obrostlé zelení, nešlo na to moc vidět. avšak ze skálky byl docela dobrý výhled a nahoře celkem rovná zem na lehnutí.
"já vím.. nic zajímavého, ale nahoře toho jde víc vidět." koukl nahoru a pak zpět na ní.

na další slova jen povzdechl. "asi tak." víc k tomu neřekl, asi nebylo vhodné dál se k tomu vracet. už tak to bylo široké téma ne?
co se týkalo Tiama, tak měl ho rád. sám by si k němu přišel o pomoc, ale ještě si o tom nebyl dostatečně jist. musel čekat až bude ta pravá možnost a pak jít. "Tiam by s tím byl v pohodě, ale nechci mu tím plást hlavu. už tak má dost starostí se sečkou když je zástupce našeho mesiáše. musím si být dostatečně jist o tom co to je za pocit až pak bych to nějak víc hrotil. zatím to nechám tak zda to nebude vadit." pokrčil rameny. byl očividně hodně jistý a věřil si. no to chci vidět až se ti to tvoje přání vyplní a ty pak nebudeš mít co k tomu říct. ach ten Nix.
následně zavrtěl hlavou."ne ne v pohodě... radši... to je jedno." máchl ocasem jako kdyby to nechal odplout. "nechci ti přidávat další potíže. radši o tom moc nepřemýšlej. jen jsem se ptal zda v tom nejsem sám." zvedl se a přišel k ní blíž s tím že strčil do ní svým čumákem lehce.
"samozřejmě že to není chyba. nic není chyba dokud to neuzná Hati." usmál se i aby nebyla taková a nebála se ho.

bylo dobré že s ním Tiam souhlasil. tokové to menší zahřátí na srdíčku nesmí chybět. avšak na to teď nebyl čas! bylo potřeba zaměstnat někoho, kdo donese informace vyššímu a přinese léčivo. ačkoliv se chtěl nabídnout, už tohle bylo na starosti uděleno někomu jinému. i vodu přinést bylo docela a to si vzala vlčice kterou omylem odignoroval. ach ty zmetku! to se dělá?! zlý Nirix! ale jak by bylo po všem plánoval si s ní zase promluvit. zjistit informace jak se jí daří po tom co se naposledy viděli a tak.
další bylo ale na starosti další myšlení. no moc silných vlků zde nebylo, co by ho dostalo pryč a tak přišla konečně šance na něho! "já ti pomohu, Tiame. Jsem dost silný na to ti s ním pomoci z města." nehledě na to že chtěl ušetřit trápení mladých vlčic heh... ou
No nic! dál se zaměřil na cizince a jeho tlapy které pomalu dál a dál něco spouštěly. taková menší panika v jeho hlavě zavládla. že by neuměl svou magii ovládat? to nevěděl. ale byl připraven na vše co se dalo.

ani on to nechápal ale nechtěl se už k tomu vracet. byl to začarovaný kruh toho všeho. jen nad tím zamával hlavou a konec.
pak ale přemýšlel o tom. "je to možné. zkouší asi co vše vydržím ze začátku, ale myslím si že ostatní vyšší postavení by to mohli cítit také. bylo by to pak až víc reálné." pokrčil rameny a koukl na ní.
"cítím jakoby se na nás něco sneslo. něco nebezpečného. nevím co, ale mám pocit, že to bude za nějakou dobu. přesně nevím. možná by to chtělo se s někým poradit. s někým kdo bude víc vědět, ale teď nevím kdo. všichni mají moc práce takže budu muset na to přijít asi sám. to bude ještě větší zábava." tiše se uchechtnul a podíval se na oblohu. "snad ale budu vědět časem víc."
poté se ale zase na ní ohlédl. "takže ty ten pocit nemáš ano?" se musel ještě upřesnit

nervy mu rostly víc když slyšel jeho slova. ale pohled zůstal stejný. zavrtěl hlavou. "existuje. to by ses divil. stačí tomu dát šanci a uvidíš vše co se dá. Hati by nám nedával nic špatného pod nos." v tom on věřil. věřil že hati je ten, který jim dopřává něco víc než ostatním. nedáš-li mu šanci, on ti to nedá. sám kvůli kultu se Nix změnil dost na to, aby mohl žít poklidný život.
"to není pravda!" štěkl po něm s celkem naštvaným výrazem. "ty tomu možná nevěříš, ale sami to víme když tam žijeme! Na pohled se to nezdá, ale jako Gamma smečky můžu říct že je to pravda... trochu se už uklidnil. nestrpěl takové slova co vlk říkal. on si myslel své a věděl, že to vše je pravda. Vlci kteří tě nikdy nezradí byli úplně jak rodina. Město stanovené jen pro ně. nikdo zde nesmí vkročit. to vše už za rok a půl poznal.
"není nic špatné na tom si myslet své, ale pamatuj že některé slova už jsou přes čáru. omlouvám se ti že jsem po tobě štěkl, ale už to bylo na mě dost." nevím ani proč se omlouval... nu což.. tak je to zdvořilý vlk no