Príspevky užívateľa

srnky pozoroval jen tak krajně kdyby náhodou nevystartovaly po nic. no ušlapat se nechtěl takže byl rád za to že se drží dál. však zmizely a to byl rád o to víc.
"zvykly si že tu chodím často. navíc mají tady celkem čerstvé kusy trávy a tak co jí. jen... no to nic." si vzpomněl na jednu část svého dobrodružství kdy tady jednou byl a málem ho sejmul jelen. no krásné to bylo že.
pak se ale na ní ohlédl zpět a byl víc uchvácen. sedl si a pozoroval jí hodně pečlivě. měsíční svit jí totiž hezky osvítil a on z ní nemohl odendat oči. taký stolker tady.
když promluvila, skoro jakoby to neslyšel, ale něco ze sebe vyndal. "j-jo jo. to máš pravdu. heh." trochu se zazubil a trapně dal pohled dolů. pak protřepal hlavou a koukl okolo. "zajímalo by mě co se s kultem bude dít pak... mám takový špatný pocit. ještě před chvílí byl ceremoniál věřících a teď mám pocit jakoby se mělo dít něco dál. žádnou vizi nemám, ale... prostě máš také ten špatný pocit uvnitř?" ohlédl se hned na ní aby nebylo trapné ticho.

jen na její slova přikývl. není potřeba na dále řešit. ještě by se zdálo že by ho pomlouvali a to by nebylo pak dobré. sami by se museli potrestat.ani představit si to nemůže. ah bože.
její otázka ho však zarazila a to se musel zastavit úplně. pomalu se na ní i otočil a hodil celkem upřímný pohled. "je možné že se to jednou stane. sám jsem to zažil jen jednou s jednou vlčicí zde, která podle vize byla pro kult nebezpečná. Vyhostili jsme jí pro to. avšak zdá se že to i pomohlo a kultu se daří ještě víc. myslím že se to stalo těsně před tým, než jsi přišla." zavzpomínal na ty stará léta kdy byl ještě věřícím. tolik toho prožil ale tohle byla jedna věc, na co si musel dávat pozor.
následně se otočil, protřepal hlavou a šel dál za svým. po cestě ale vykládal dál. "tím jak neví co je ve městě je těžké poznat zda je zde bezpečno či nikoliv. já tady ty místa mám rád takže mi to až tak velký problém nedělalo. navíc město je označkované našimi pachy takže jde poznat že už v městě někdo je a že to je naše území. kdysi jsem i potkal vlka, který zde chtěl žít, ale nechtěl být v kultu. s pomocí našeho Bety jsme ho vyhostili a bylo už klid." další jeho krásné vzpomínky.
"ach ano." nic víc k tomu nedodal. jen si povzdechl a dál zkoumal.

začal trochu přemýšlet nad její otázkou. nikdy nad tím tak nepřemýšlel. neměl zatím k tomu důvod, nebo ho to aspoň nenapadlo. nebo ano? no to už ani já nevím.
"to já nevím... určitě za tím něco bude, ale to už jsou Hatiho věci. nechci se zas tak do toho plést. nemám důvod. ale sám Hati určitě ten důvod má. ať už si toho čelna oblíbil, nebo ho chce jen postrčit dál... to já nevím." odpověděl nějak tak podle sebe. no a by ne... vyvolený může být kde kdo aby dostal hatiho zprávu dřív než mesiáš ale víš co... on nikdy takovou vizi nedostal když byl deviant nebo věřící.
poslouchal jí uvolněně. přemýšlel i trochu nad tím jak on sám na tom byl. jak zde přišel. "budeme na tom stejně. tohle město táhlo více vlků k sobě ale někteří k tomu nebyli hodni. Hati si tě vybral očividně." usmál se a zavrtěl ocasem trochu. no jo... Hati si potrpěl očividně na svých poddaných. on se mu nedivil, taky by vybíral kdyby byl alfa v jiné smečce.
se zvedl, pokud tedy seděl, a trochu se prošel po místnosti, samozřejmě si dával pozor na sluneční svit který zde byl také přítomen. "město funguje jako velké útočiště. ochrana před všemi. když zde budou i hodní vlci, tak město se zdá víc a víc bezpečné. tak aspoň to vnímám já." pravil celkem nejistě. "avšak město je také velké a je potřeba si hlídat hranice. nebylo by potom dvakrát hezké vidět jak Hati trestá vlka, který si nehlídal hranice. ztratit se zde nemůžeš takže tak." podle svých zkušeností ,které za rok nasbíral, jí k tomu řekl své.

přikývl ale už nic k tomu neřekl. bylo tolik otázek a tolik odpovědí že bylo těžké určit jak to bude. a ne? sám nic nevěděl takže.. se ho neptej xd
po trochu větším ohlížením zase přikývl. jako kdyby ho už slova omrzely. no nicméně své už k tomu řekl tak nebylo třeba rozebírat úplně do podrobna... on sám na tyto věci moc neměl mozek a ani mu to někdy nešlo. měl rád věci lehké a nenáročné tak aby to nemusel říkat dvakrát. chudák jak někdy něco bude vysvětlovat svým dětem... teda pokud nějaké bude mít že...
když řekla své, on sám se usmál, zavrtěl ocasem a šel tam kde ho nohy vedly. "tak pojď za mnou!" jak kdyby zajásal a šel dál.
vánek ho vedl na jedno krásné místo za skleníkem. museli se trochu prošťourt křovím, ale nakonec narazili na takový celkem hezký palouček kde mezi větvemi hezky svítil jas měsíce. dělalo to jakoby atmosféru že toto místo je nějaké posvátné nebo tak.
pachy netřeba vědět. těch je tu celkem dost. hlavně srny. nevěděl co tady dělají ale jejich svítivé oči se n ně dívaly z dálky.
"tohle je jedno místo. je tu celkem klid a měkký mech na spánek. jednou jsem tu dokonce usl až do rána kdy mě málem sežehnulo slunce, ale jen tak tak jsem se schoval." usmál se s ohlédnutím na ní a zavrtěním ocasu.

Nic moc nevypadalo nadějně. Pořád nad tím přemýšlel a nevěděl co moc dělat. Avšak jeho přítel věděl moc dobře. Zachoval klid a rozdal pár vlkům úkol. On tam však jen stál, po tom co doklidil, a pořád zkoumal co to je za vlka. Nikdy nic podobného neviděl. Pach byl matoucí. Nevěděl co pořádně si o něm myslet.
Nakonec ale malé zvuky přišly s nadějí v jeho očích. Byl rád že žije. Rychle se k němu skrčil a byl připraven jakkoliv zasáhnou když by se probral.
Nakonec i otevřel oči a po chvíli i z něho vypadla nějaká ta pa slova. On zůstala ale stát a nic nedělal.
"v klidu... Nic ti neuděláme" zatím... Doufám uklidnil cizince s klidným hlasem. Trochu se i narovnal a pořád si nemohl odpustit prohlížení.
"klidně ti pomůžeme. Neboj se... Máš veliké rány, musíš být v klidu!" ujistil ho.. no jo.. on je takový ten opatrovní vlk. Si potrpí na tom aby se nikomu nic nestalo. Jen situace musí být lehká jinak sám nedokáže pomoct.

pokrčil rameny a lehce zavrtěl hlavou s menším úsměvem. bylo to víceméně na ní, nechtěl ji do toho tahat. když nechtěla, tak nechtěla. svět se nezboří ne?
"tak to budeme ještě muset prozkoumat víc. možná v budoucnu se naše rodina kultovská, bude víc rozrůstat a ani o tom nevíme." prohlásil po slovech, které si pečlivě vyslechnul. ale co následovalo ho celkem... dostalo. trochu se začervenal a hodil pohled s úsměvem do země. "možná... uvidíme, co bude dál." kdo ví co na to měl víc říct.
následně se ale oklepal a koukl na ní znovu. "je to možné. ale bude těžké čekat na ten den. může přijít kdykoliv. zítra, za týden, za měsíc, možná i za rok." lámal si s tím hlavu víc než šlo vidět. nebylo to něco normálního. bál se toho.
povzdechl si a na její slova následně kývl. "znám v okolí pár dobrých míst. už něco málo jsem prozkoumal když jsem tu byl asi třikrát." jako kdyby byl na to hrdý toto... no ale není. následně vykročil do neznáma a venku čekal na ní. to co ale měl on rád, nemuselo znamenat že to i ona bude mít ráda, takže se musel hezky zamyslet nad tím kde by to bylo vhodné. "můžeme jít i tam kde tě to nejvíce táhne." usmál se na ní a byl připraven jít kamkoliv.

zavrtěl hlavou. ani mu tak nepřišlo že je to smutné. holt si už na to zvyknul a to mu zůstalo i doteď. už to budou asi tři roky co si naposledy s někým hrál. nu což, on však pokračuje se životem dál jako by mu to nevadilo. a ono že mu to nevadilo že.
pak se ale ohlédl na své křídla které trochu roztáhl. "ono to není až tak časté u vlků. jsou jen vyvolení co je mají. v naší smečce ani tak moc letců není. možná tak tři z celé smečky." povzdechl si. "mám ale rád další jedince s křídly, můžu se s nimi proletět a nenudit se." pokrčel při tom rameny. miloval létání ale neměl s kým to byl jediný problém s tím. nemohl se jen tak vydat mimo hranice a proletět se s vlkem z jiné smečky. tak to nefungovalo bohužel.
přikývl ale dál. "většinou se vlci s křídly rosí. existují ale také ti, co si to dokážou vyvolat pomocí magie. ty máš nějakou?" zeptal se kdyby náhodou toužila po křídlech. rád pomůže, ale když nevěděl co má tak to by bylo těžší.
"tak možná příště najdeš někoho ideálního na hraní." pokrčel rameny a následně koukl na měsíc který jim tam hezky svítil. "hati je vlk, který mi pomohl víc než kdokoliv jiný. dal mi domov, potravu, úkryt a hlavně rodinu. nikdy ho nikdo neviděl, možná že ano, ale jediné co vím že s některými promlouvá do duše. díky němu jsem už viděl tolik toho, za co mu nejvíce vděčím." následně mu něco vpálilo do hlavy a rychle se ohlédl na ní. "nechceš jít k nám? malé vlče by nemělo být jen tak tady, ukážeme ti novou cestu. nové kamarády s kterými by sis mohla hrát. rodinu která by tě jen tak neopustila." mohl by pokračovat dál a dál, ale to už by byla škoda slov. přitom i jeho ocas dával najevo že je do toho hodně zapálený.

Byl ještě celkem nevrlý z toho co mu jen tak probliklo před očima. Ale sám šel dál zkoumat okolí. Neviděl nic zvláštního, pachy se mu ale točily hodně kolem čenichu a když mohl ucítit něco nového, dvakrát z toho nebyl zrovna nadšený. Vize a nový pach něčeho. To bylo něco co v tuto dobu bylo pro něho těžké.
Nemluvě o tom že si nevšiml plížícího vlka u něj. Vše mu šrotovalo v hlavě že nedával pozor co vedle něho je a není. Až ho probral hlas který vedle něho byl až divně blízko. Trochu se sice lekl ale i tak zachoval klid a koukl se po svém boku co zde je. Na první pohled nevěděl kdo to je, ale pach a trochu přirovnání už věděl až moc dobře. Vyrostla od té poslední doby kdy se viděli. Ach ta nešťastná událost v továrně. Ale jak viděl, už se ho nebála tak jak minule. "a-ahoj... Ty jsi..." jméno neznal, ale pamatoval si jí. Nevěděl ani tenkrát jestli jí řekl své jméno, ale jak slíbil, věc si nechal pro sebe a jen on ví co se tehdá stalo.
Chtěl něco ještě říct, ale už slyšel kroky vlků jak jdou na jedno místo. No jo.. nemáš být zakoukaný do vlčice, pak bys věděl vše.
Skoro až mu to připomnělo tu jeho malou vizi. něco tam vážně je? s myšlenkami opustil vlčici a šel se podívat jako Gamma kultu, co zde je a co tomu bude předcházet. Kdyby byl na menší pozici, asi by to tak nebral ale kdo ví. Už měl takovou tu zkušenost.
Viděl vlčka, docela vyspělého už, a... Zraněného. při dívání se i poslouchal slova ostatních. "je teď jedno zda je přítel nebo ne... Musíme pomoct vlkovi! Vlk jako vlk..." řekl celkem tiše. Chtěl pomáhat, měl to už v povaze. Bylo mu jedno zda je z jiné smečky... Byl zraněný a to jediné zde hrálo roli.
Pomalu i začal kolem něho dávat pryč kamení, větve a různé věci, aby mohli mít větší prostor. Ale kdo ví zda to bylo k něčemu.
"navrhuji nejrychlejšího vlka ať dá informaci mesiášovi! Nemůžeme ho tady nechat jen tak..." nepřál si další oběti. Kult není zabiják, to věděl.

ještě včera bylo skoro až dobře, ale teď? bylo období letních dešťů a ani tato bouřka se neovládla a "zaútočila" na město. Nirix ani nebyl rád z toho. bouřky mu celkem vadily. ne že by byl nějaký strašpytel, to ne, ale zvuky úderů blesků moc nemusel.
byl proto schovaný někde, kde si ho snad blesk nenašel. uši měl tlapkami přikryté, a jen čekal kdy to přejde. ani usnout nemohl. nic.
po několika hodinách to však přešlo a o to víc byl rád. sice mohlo poprchávat, ale bouřku tady nevedeme. postavil se a už chtěl jít na noční vycházku, ale to ho zavolali zrovna. bylo nutné zkontrolovat město a nahlásit různé škody. jemu to nedělalo problém. rád se toho zúčastnil. napadlo ho použít křídla a obletět to ze shora, ale vítr nebyl moc dobrý. sám by si ho dokázal korygovat ale tak silný vítr by mu dělal problém ještě s tím že by se musel soustředit na město.
proto se sám na zemi vydal vstříc centrum města. obával se že i tak se něco stane. budovy totiž nebyly moc v pořádku. z minulé zkušenosti věděl, že budovy jsou staré a jeden malý tlak a už je to dole. nemluvě o tom že tomu mohlo pomoci bahno které po dešti toho bylo hromady.
rád viděl také známé tváře, které se zde také vydaly. šlo vidět že se snaží a za to byl rád. taky hledal různé škody, ale jak moc do centra nechodil tak nevěděl co bylo nové a co ne. co ho nejvíce překvapilo byl záblesk v jeho očích. najednou viděl takovou menší scénku v temnotě. viděl vlky jak se snažili hrabat do trosek, nebo něco podobného šlo na tom vidět.
až z toho trochu uskočil když to viděl. zase ty Hati? co mi to chceš říct? minulost? budoucnost? proč na tomto místě měl vizi? tolik otázek měl. vrtalo mu to hlavou, ale pokračoval dál v obhlídce. není čas ztrácet čas!

pokrčil rameny. "naposledy jsem si hrál s bratrem před hodně dlouhou dobou. na hraní jsem pak neměl čas." vysvětlil nějak rychle. tak snad to malý vlček pochopí.
byl ale rád že pochopila tu další věc. ve tmě široké to není úplně ideální. Hati jí neochrání jen tak před nárazem do stromu třeba. no a on taky ne. jeho vidění není úplně ideální.
"nechci nic říkat, ale ty jsi mě sem zavolala... ty jsi chtěla bych sem přišel, tak vymysli než zase zmizím v temnotě Hatiho noci." odpověděl jednoduše. no jo.. když je na vyšší pozici v kultu, tak má hned více starostí. zde letěl jen aby protáhl svá těžká křídla.

trošku zapřemýšlel nad tím, na co se ho ptala. no ty jeho vzpomínky... to bylo něco co zažil poprvé a takové zážitky se přece nezapomínají ne? no on si je ani už moc nepamatuje. to není tak že tě měsíc osvítí jako jediného a začneš stoupat do nebesích... ne ne.. tohle bylo úplně jinak. "Hati promlouvá mezi vyššíma. ti pak předají zprávy od Hatiho nám a to pak už máš hned jiné starosti. možná se i někdy zaměří dřív na tebe než na mesiáše nebo betu a promlouvá k tebe. to máš pak taková ten divný pocit uvnitř, že kolem tebe se mění svět. ale zas to může mít někdo úplně jinak než se zdá." pokrčil rameny. no jo.. někdo je jiný s tímto. Hati si asi potrpí na originalitě.
"no právě." oddechnul si. nikdo nevidí do rozvrhu Hatiho, ani mesiáš, takže tak.
"Hádám ale že jsi přišla kvůli něčemu jinému ne? nevypadáš na typ vlka, co by chtěl vést smečku." zadíval se tak na ní. kdyby chtěla jít po stopách Hatiho až tak moc. byla by komunikativní a já nevím co ještě.

přikývl na její slova. vlčata byly pro něho něco nového. i když... to co potkal si s ním chtělo hrát a on jako dospělý už to moc neuměl. navíc potkal i tady ve smečce jedno vlče a to už byla jiná story...
"chápu. kdyžtak uvidíš. nikdo tě do toho nenutí. když budeš časem chtít a budeš na vyšší pozici, svět je ti otevřený." pravil na její slova.
zamyslel se ale pak nad tím co řekla dál. "pokud nemáš všechny členy kultu projeté, tak je možné, že i oni tam byli a ani o nich nevíš. avšak je možné že je to nějaká vzpomínka do budoucnosti. sám jsem se stal věštcem a tak budoucnost bude má priorita. budu se pokoušet zjistit, co nás v budoucnosti čeká a uvidím. zatím ale nevím co ti Hati mohl dát. jinak to co jsem viděl bylo trochu zajímavé... viděl jsem dva vlky. úplně stejné. jeden však měl červené a druhý modré oči. to bylo jediné čím se lišili. vypadali jako já. ale to by byla blbost kdyby to byla budoucnost. nevím co to mělo znamenat. ani jako minulost to nevypadala." pravil nejistě s pohledem jinam. tohle jsem s Jockym nezažil...
protřepal hlavou a zpět dal pohled na ní. trochu se začervenal ale to bylo vše co mohl udělat. květinu co jí dal trochu vypadala jako hvězdička, co měla na čele. bylo zajímavé se na to takhle dívat.

nebyl ani zaskočen tím co řekla. víceméně byl na to zvyklý. nepoznal rodiče a ani je nehledal. to že ona je chtěla hledat ale cenil. sám měl bratra a to mu stačilo. nic však k tomu neřekl. ještě by se zhoršila její nálada a to vážně nechtěl. neměl čas ztrácet čas.
to co pak ale řekla ho zaskočilo už víc. "já si ale hrát neumím." odpověděl jí na to. naposledy si hrál s bratrem a to byla jiná věc. víceméně on nebyl typ co by si s někým hrál. ani na to neměl čas. kultovské povinnosti volaly víc než nějaké hraní.
"navíc v noci není úplně ideální si hrát, v té tmě si můžeš něco udělat." pravil ze své praxe.

cukl uchem když se ho vlk začal ptát. musel se proto nad tím pořádně zamyslet. "dostaneš domov. Rodinu která tě bude milovat. Jídla dostatek, aby jsi přežil. bezpečí. no.. je toho hodně abych řekl." trochu se zasmál a koukl do vody, kde se vše odráželo.
"vím že někteří zpochybňují Hatiho, ale my ne. všem v naší smečce ukázal cestu, která zavede všechny na to nejlepší místo." řekl celkem tiše. poté si sedl a obmotal si ocas kolem sebe.
"dáš mu šanci a to co do té doby získáš už ti zůstane uvnitř." se z něho možná stane i básník místo věštce. no co z toho obnáší je to že Nirix by nikdy Hatiho neopustil. miloval ho a neměl důvod odcházet. kdyby ale měl najít nové členy do kultu, asi by se mu to moc nepodařilo. nedokáže totiž nalákat někoho na nějaký špek jak se říká.

Natočil ucho na vlka když promluvil zas. "takže neznáš Hatiho... Chápu." dělá špatně! Hati je dokonalost sama o sobě a měl by ho znát...to si myslel.
"Hati je náš pán který je na měsíci. Nikdo však neví jak vypadá ale mluví s námi pořád. Dodává nám vše potřebné k životu." odpověděl na jeho slova. No tak trochu neznámého vlka poučil... Tak stává se.
"Hati je náš hodný pán. Sám sloužím jen pro něho a nikoho jiného ne. To se pak však vyplatí." pravil dál s pohledem na vlka.