Príspevky užívateľa

Při jeho smíchu ho ale něco vyrušilo. Hlasy ...
Jeho rudé oči se podívaly kolem dokola a z té tmy moc toho neviděl. Avšak poté viděl modré šmouhy v lese. Roztáhl křídla a taková menší vychřice se vydala směrem za modrými šmouhami. Když se vrátila, přinesla s sebou pach vlčete. Nirix se vydal za šmouhou a podíval se co tam je. A nebyl ani tak daleko od pravdy. Spíše vůbec.
"zdravím mladé vlče... Prozkoumáváš svět samo? Bez rodičů?" pravil kdyby náhodou. Měl celkem strach o to co by mohlo přijít. Co kdyby se mu v této noci něco stalo? Kde má pak rodiče? To nevěděl.

Nad jejím falešným slovem si nedělal hlavu. Tak co... Ostatní nemohou být tak šťastní jak on když uvidí okřídlence. Sám neměl s kým létat a tak byl rád za i to nejmenší.
Byl však ale rád že kult má dalšího člena. Sic hra je strá a jedná se o doby kdy byl ještě věřící ale to je jedno.. tady s ním ti budu hrát už za věštce protože pak mám s tím guláš. Za ty roky (eh... Rok) se do kultu dostalo dost vlků, ale sám když přišel, moc jich tu nebylo. Přál by si kdyby kult žil a roskvetal dál ale to bohužel asi s tím nic nenadělá.
Na její představení přikývl. Tak a tak si to snaž zapamatovat pane.
Pokývl hlavou do strany. "ne ne... Narodil jsem se hodiny odtud. Ale Hati mě sem přinesl a já potkal své místo kde jsem zapadl. Snažil jsem se a taky to tak dopadlo. Stal jsem se veštcem a to mě učinilo víš šťastným, že mohu být k Hatimu blíž." vysvětlil.
"avšak přeji ti že tvá cesta zde nebude marná. Jdi dál, čekej jak jen můžeš ale na konci se ti to vždy vyplatí. Co ty víš... Můžeš vystřídat pozici mesiáše." pravil s lehkým úsměvem.

Zapřemýšlel nad svými příhodami za územím. "potkal jsem nejen velké vlky ale i štěně. Bylo rostomilé a celkem energické. Ale myslím si že za hranicemi města toho je víc. Snad i ty jednou poznáš zase krásy okolí po té době sloužení jen ve městě. Avšak rád zůstanu zatím ve městě. Okolí není nic moc pro mě a tak zůstanu při svém starém.". Dodal nějak tak nejasně. Přímo začal se vzpomínkami než s odpovědí na otázku. No co.. někdo na to zapomíná no.
Trošku dál hlavu do boku když slyšel její slova. "pokud chceš pomoct tak jsem tady pro tebe. Sám nevím co dělat se svou vizí ale tak rád pomůžu ostatním." nabídl se jako vždy.
Další slova už nějak neřešil, ale otočil se za květinou, vzal ji do tlamy, utrhl a snažil se jít to dát za ucho jako menší dáreček. "jednu osobu která už mezi námi není, avšak jí zastoupila druhá a ta stojí predemnou" pravil s lehkým úsměvem a začervenáním na tváři.

další noc ho zavedla někde, kde ještě nebyl. křídla ho nesla oblohou plnou hvězd přímo zde do hor. hory měl rád z důvodu létání. měl tam větší volnost, ale i příroda okolo byla krásná. voda v horách se leskla a viděl i svůj odraz společně s hvězdami a velkým měsícem kde sídlil jeho bůh. Hati.
letěl si to nad vodou a i tlapkou do ní sahal. nebyla zrovna teplá, ale dalo se. škoda že tady nejsi Jo... tohle si měl rád... takový klid a krásné okolí. pomyslel se vzpomínkami na svého mladšího brášku o minutu.
miloval tuhle pohodu a klid. dlouho si sice neudělal čas na sebe, ale chtěl získat různé informace pro kult i pro sebe, aby věděl jak se svět změnil počas toho co byl za hranicemi.
snesl se dolů na břeh a zasmál se. no holt mu to hrabe někdy. Neboj Hati... já vždy budu stát při tobě. ti blázni neví co je pro ně nejlepší. vybrali si horší cestu... jeho mysl najednou si řekla že kult je to nejlepší a tak ani nezáviděl těm, co si řekli že třeba Nihil, Ignis a Přízrační jsou lepší...

za jeho zády se však dělo něco co jeho uši i čenich věděl včas. ohlédl se za známým hlasem i s menším úsměvem na tváři. že by Hati věděl na co teď myslel? tak je to sice jejich bůh který ví kde co.. ale až tak nemusel přehánět. že Hati?
"zas a znova se vidíme, Noctro." zvolal když byl a blíž. myslel to jako pozdrav, ale sám nevěděl jak si to vyloží.
"od poslední doby se toho stalo mnohem víc než si dokážeš představit. jsem šťastný. ani nevím proč. Jak se tobě vedlo od ceremoniálu?" řekl celkem šťastně. ataky že proč ne... stalo se toho mnohem více a byl rád za vše. krom jedné věci co ho tížila. tu však hodil teď za hlavu a nechtěl se jí zabývat.
pak se však zase otočil zpět na květiny. "tyhle květiny jsem kdysi viděl růst na jedné louce nedaleko útočiště mé minulé smečky. byla toho plná louka a když jsem byl malý, hezky se tam dalo schovat. jako vlče jsem byl o něco menší a tam mi dokázala čouhat jen ouška." aspoň to si pamatoval. nemluvě o hrách na té louce s Jockym.
"nevím proč ale někoho mi připomínají..." řekl tiše se zamyšlením na to vše.

Mladý věštec si kráčel dál po území. Nemluvě o tom že minulý večer byl za hranicemi a kochal se okolní krásou. Doumal pořád nad tím co se tehdá dělo počas ceremoniálu. Přemýšlel co se mu to Hati snažil naznačit.
Tento večer ale zavrtěl hlavou a hodil to za ní. Chtěl přemýšlet o kultu víc. Přece jen už je takový... Vyšší a měl by se věnovat i celé smečce. Jak mu kdysi řekl Tiam- "jednou budeš po mém boku" aspoň tak to tehdá bylo že? No měl se na to připravit že tady ten den někdy nastane a bude kult hlídat víc. Co když bude Betou? To bude mít více toho na svědomí i on.
Přál si sice aby se o všechny mohl starat krásně a bez problémů, ale ještě zcela nebyl připravený. Co když bude mít vlčata? Jak to bude stíhat se o to vše starat? To je ale ještě daleko. Sám miloval a ještě miluje jednu vlčici, ale život s ní si ani moc nepředstavoval. Spíš to byl takový ten simp vlk co si všechny emoce k ní nechal u sebe.
Co však dělal zde? Botanická zahrada se mu velice líbila a v tento jarní, skoro až letní večer zde rostly krásné rostliny. Kytky které obdivoval se jen zde množilo. tahle by jí slušila pomyslel s pohledem na jednu bílou kytičku která připomínala kopretinu. A že to kopretina byla...

Moc se mu nelíbilo jak po něm vyjela. Náhle se z jeho úsměvu stal normální uvolněný pohled. "to jsem neřekl..." ujistil jí.
Náhle ho ale překvapilo, že vlče vstoupilo za hranice. Očividně to jiné smečky měli jinak než kult. Ale to co se potom stalo bylo pro něho nepřívětivé. V podstatě nic neudělal a hned se vrhla na jeho ocas.
Věděl že mu nic neudělá a tak se ani nepohl. Ani přes svůj hustý ocas nic necítil, ale sám zareagoval následovně. Udělal to co kdysi její matce. Z nevinného pohledu se stal pohled vraha s vyceněnými zuby a jasně zářícími rudými oči ve světle měsíčního svitu.
"můj ocas nikdo krást nebude!" s rychlým otočením se na ní ohlédl a Štekl po ní. Mírné vrčení doprovázelo toto. No jo... Chrání si své věci.

Nirix dál pokračoval ve své večerní cestě. Měsíc mu svítil na cestu a sám nevěděl kam kráčí. Zde ani tak nějak nebyl, ale byl ochoten prozkoumávat.
Cítil pach jelenů a laní. To mu připomnělo tu krásnou věždbu od Hatiho. Začal se trochu obávat co se stane. Nevěděl jak to Hati myslel. Nevěděl ani proč mu to ukázal.
Vzadu jeleni na prohlídce večerním časem se jen tak procházeli kolem. Úplně stejný pohyb co viděl ve své věždbě.
Nastražil uši a díval se kolem jaký vlk zde kolem může být. Bojí se co může na něho vyskočit. Dává si velký pozor na to co přijde.

Pach vlka se blížil a když uslyšel něco jako kroky, hned se za tím otočil. I když byly hodně slabé, slyšel je i tak. Něco málo se naučil od bratra, který právě zvuk ovládal.
Otočil se celým tělem a jen překvapivě hleděl když se ukázal malý vlček. Sice ho nešlo moc vidět od toho jaká byla tma, ale pach mu řekl že je příbuzná s někým koho zná. Jen se proto pousmál.
Bylo zajímavé vidět jak si Ignis vychoval svá vlčata. Hned na něho tasila zuby a snažila se chránit území. Pozasmál se tedy tomu. "moc se omlouvám malinká. Jen jdu kolem nasbírat různé věci. Léčivé byliny by ovšem také nebyly špatné. U řeky se vždy něco najde. Vidím že tvé území si hezký bráníš. Neboj.. nebudu tam vstupovat. ujistil jí. Pak se jen usmál a zavrtil ocasem aby dal najevo že není zlý.

Temná noc pokračuje dál. Další den se vydává k většímu centru samotného Norestu. Jeho křídla ho však zanesly až k hranicím jiné smečky. Avšak podle pachu zůstává radši tam, kde má dovoleno jít. Myslel si že noc je pro vlky odpočinkový čas a že nepotká někoho okolo. Chtěl jen prozkoumávat a při nejlepším dodat různé informace o okolním světě Hatimu a mesiášovi.
Okolo Míseček bude určitě mnoho informací že ano? Sletěl z oblohy plné hvězd dolů a ohlédl se kolem dokola. Ignis... Už jsem potkal dva členy téhle smečky. Bylo by zajímavé je potkat někdy zas a znovu. I když jedna nebyla úplně ten povídající typ a druhá byla spíš na boje. Štěstí že mi kožich dorostl, ale i tak... pomyslel na minulé vzpomínky. O ingisu nevěděl co si má myslet. Nikdo mu nic o tom neřekl. Jen Artemis...
Podél vody pokračoval blíž k hranicím a když už byl dostatečně blízko, zastavil se. tak a jsme tady... Jen jdu okolo.. nic víc... skočil na druhý břeh řeky směrem k velkým horám ale zastavil se. Vánek mu totiž donesl něco nečekaného. Pach vlka poblíž.

Čas dál plynul. Sám ani moc dobře nevěděl kolik je hodin, tady, kdy slunce zapadá a sám měsíc jde na povrch. Z paměti ale dokázal odhadnout situaci. Bylo už posledních pár hodin do konce. Zatím byl více rád že Noctra nic neudělala špatného a dělala jen to co se jí řeklo. To ho těšilo čím dál více.
Bylo i těžké odhadnout zda sám Hati se s ní spojil. Lehké pohyby její hlavou mohly značit i něco jiného než jen spojení se. I kdyby, byl rád že nebyl sám co se s Zatím mohl spojit. Zajímalo ho jakým způsobem a co jí řekl. Co naznačil téhle zajímavé vlčici.
Díval se kolem sebe a přemýšlel co se asi pak bude dít když tohle vše ukončí čas. Že by byl jako vždy normální den? Týdny? Měsíce? Nebo něco, co novým věřícím otevře cestu? Je zde něco takového? Sám si vysloužil postavení věštce a nové možnosti co dělat. Tak věřil že i věřící si něco najdou. Rád by i viděl další vlky na jeho úrovni aby mohl s někým soutěžit. Sám tohle soutěžení měl rád.
Čas utekl a poslední minuta odbyla. Chvíli ještě čekal zda si to Noctra uvědomila a ano. Podívala se na něho a mohla vidět jen usmívající se tvář. jjsem na tebe pyšný... jediná slova co mohla zaznít v jeho hlavě.
Pokývl hlavou na značení že vše je u konce. Od teď mohla být Noctra právoplatným členem kultu.

Pozoroval minuty, hodiny, prostě celou dobu jí. Jenom jí. Svůj zrak z ní neupustil. Chvíli se cítil jak nějaký zamilovaný stolker ale ne.. byl hlídačem, světkem tohodle velkého a mocného ceremoniálu, kterým sám podstoupil i on a to mu i dalo nové místo ve smečce. Dostavil se na vyšší postavení a to byl rád že zase prozkoumá části Norestu.
Přemýšlel nad tím jak to asi ostatní zvládají. Sám neměl čas se přidat do první části ceremoniálu. Chtěl vidět jak i vlčata Tiama a Semie to zvládnou, ale čas nebyl. Moc se omlouvám Hatimu, ale jeho slova byla k ničemu. Vnitřní depresování mu také nepomohlo no a to ještě bude zábavy přijít na to co mu Hati dál za úkol. Nebo spíš co se mu snažil naznačit v době jeho zkoušky.
Zatím však neviděl že by se Hati spojil s Noctrou. Že by byl jediný? Ne na to nesmí myslet... Přece jsou i ostatní členové ne? Nebo to k ní dojde za nějaký čas. Nějaké to menší spojení musí být jinak by to asi znamenalo, že ještě není hodna toho sloužit Hatimu na lepším místě.
Avšak věřil jí. Věřil všem. Obával se sice, ale sám zatím viděl že je v pohodě.
Samo světlo nedolehlo do tohoto sklepení a tak se neměli zatím čeho bát. Ale to zatím tady je. To děsivé zatím bylo na každém kroku.
ach Hati... Že ty víš co je pro nás dobré.

Vlk dál mluvil s necim. Dál hledal odpověď na jeho otázku kdo to zde s ním mluví ale odpověď nikde. Nebylo to na něho určitě, to by nestál k němu bokem. To by mu přišlo hodně divné s ním mluvit i když nemá oční kontakt. Avšak bylo možné že je slepý a mluví s někým kdo je úplně jinde. On však nic neříkal a sám nemohl najít cíl.
Zvedl se a šel blíž k vodě jakoby se napít. "krásný to večer pod křídly Hatiho, nemyslíš?" pravil cizincovi a lehčím úsměvem. Následně se napil vody a poté koukl nahoru na oblohu. "mluvíš s ním? Pokud ano, nechci rušit. Sám bych tohle nechtěl udělat, ale když nevím co se právě děje..." s menším zasněním se dívá pořád nahoru.

Nic se zatím nedělo. Mohl být v klidu. V poklidném večeru mohl v klidu skoumat svět okolo a zjistit co je nového, avšak, něco viděl. Něco co odráželo měsíční svit trochu jinak. Myslel si že se mu to zdálo, ale radši se vrátil. Moc to nešlo ani vidět, ale jakoby viděl něco zářícího, jakoby lesklý kov. Vánek mu však donesl něco jiného. Pach vlka.
Snesl se dolů ke břehu se tudíž podívat co zde je. Zajímalo ho co to viděl a v určité chvíli prozkoumat. Tlapy ho vedly blíž k místu činu a to co spatřily jeho rudé oči bylo zajímavé. Kostra vlka, teda aspoň něco takového. Sem tam měsíční svit odhalil i obrys normálního těla vlka.
Jakoby s někým mluvil, ale s kým? Nikoho dalšího neviděl. To jsou vlci někdy takoví? Mluví sami se sebou či s někým neviditelným? To má schizofrenii? Musel nad tím pootočit hlavu.
Víc se přiblížil ale pořád zůstával pod stromy které u břehu byly. Pozoroval co daný vlk dělá. Nechtěl nějak rušit. Proto ani slovy nedal najevo svou existenci.

První vstup do okolního světa ho trochu děsil. Ne že by se narodil v kultu a nikdy by nevylézal ven, to ne, ale za tu dobu nebyl skoro nikde. Jen v tom městě za jeho zády. Měl to nově povolené ale jen za tmy. Navíc bál se co přijde. Bude mít problémy? Ne.. na to nesmí myslet.
Hati ho doprovázel na jeho cestě ven. Svítil mu společně s hvězdami které šly hezky vidět. Byl úplněk. To bylo něco co viděl hodně krát ale že by měl takové štěstí že Hati ho vidí v plné zrakové ose? To bylo zajímavé se nad tím tak zamyslet.
Avšak vydal se cestou po řece Coně, která taktéž i protékala jeho domovem. Měl velkou svobodu teď. Mohl dělat vlastně vše, ale sám se držel nějak tak aby to nepřehnal.
Protáhl svá velká křídla a vznesl se nad vodu v které se hezky odrážela obloha. Jaký to krásný pocit v sobě měl, avšak... Škoda bylo že neměl toto s kým zdílet.