Príspevky užívateľa

Létal nahoru a dolů. Z jednoho paneláku na druhej. Miloval podzimní větřík v srsti. I když byl až nebezpečný a mohl ho při letu odvát jinam. Tomu to ale nevadilo. Dokázal si kolem sebe vítr přizpůsobit magii.
Přistál na jedné z pevnějších budov a sedl si na kraj. Koukl nahoru na oblohu a zapřemýšlel. Cítil uvnitř nějaké divné sevření. Cítil jakoby se chystal nějaká nebezpečná změna. Hati mu naznačoval očividně něco, co sám nemohl chápat.
ach Hati... povzdechl si pro sebe a koukl se dolů z paneláku. Viděl nejen malé smítka připomínající zajíce ale i něco většího. Viděl vlka. Nového.
Zvedl se a odrazil se z místa. Letěl dolů za cizincem, neboli novým členem. Jeho pach naznačoval něco z dřívějších dob. O ano... To byl ten Vlk z dávné bouře.
Sletěl dolů a opatrně přistál za vlkem.
"zdravím."

Zapřemýšlel nad vším co se dosud stalo. No hodně bolavé věcí ale i hezké. "nevím s čím úplně začít... Plno tuláků se mi povedlo odehnat ze Svaté půdy Hatiho. Plno věcí je naloveno na zimu. Povedlo se mi s..." tady se zastavil a protřepal hlavou. "sám zlikvidovat nějaké pasti v lese co zde nechali ještě lidé a další krásné věci." usmál se a zamával ocasem avšak pak se otočil hlavou do země. "bylo tu ale dost zlých věcí ale o tom nechci mluvit zda vám nevadí." jeho uši sklesla ale pak je zase dál nahoru a usmál se jakoby nic.
Jeho slova však byla zajímavá. Strachoval se o něho ale nebylo možné mu nějak pomoct. Byl to sám mesiáš přece jen. "chápu... Řekl bych něco povzbuzujícího ale já na tohle nejsem. Omlouvám se pane. Zda budete někdy chtít pomoct, jsem tu jen pro vás." pousmál se a hodil ocasem do strany.

poprosím tu menší magii pro Nixe UwU

Hned se zastavil když ho v jeho šťastné cestě vyrušil něčí hlas. Chvíli mu trvalo ale nakonec našel tu hlavu vykouklou z vraku. Jeziskotky samotný mesiáš! Hned uklidit se a vypadat reprezentativně! "ale..." hodil tak nad tím hlavou.
Přiťapal blíž k vraku a koukl se do jeho očích. Trochu se ho až lekl když viděl jak je smutný až ztrápený.
"poslední dobou se mi nějak moc nebezpečně daří. Něco mě nutí se pořád usmívat. Ale zas tady byly zlomy. Něco co to vyvážilo." ne že by si stěžoval.. takový život bohužel byl a on se s tím dokázal smířit.
"ne že by mi něco bylo do vašich věcí, ale zdá se mi to nebo vy jste nějaký smutný? Z čeho?" musel se zeptat.

Musel trochu zapremyslel nad odpovědi těchto nemalých otázek. "no... Jak ti to jen říct..." sedl si a koukl na strop. Musel trochu zapremyslet kde ten jeho minulý domov byl. No ale že mu to trvalo. "jsem z jednoho lesa který je od Norestu až moc daleko. Pro mé křídla to však byla hračka. První pocity z Norestu byly špatné ale zvykl jsem si a neodešel pryč." odpověděl s následným kouknutim na ni.
"a odkud jsi ty?" také ho zajímalo odkud Hati přivedl další a další vlky kultu. A že ty příběhy někdy byly zajímavé.

Trochu se zasekl když mu tak jednoduše odpověděl. Sklonil ale pak hlavu dolů takže žádná slova ani sláva z něho nevyřazovala. Ale co už.
Bylo ale zajímavé že nic takového ještě nezažil. Ale holt asi měl větší štěstí než on. To mu záviděl.
Další věc ale byla jeho slovy podaná tak jako kdyby si teď měl udělat nějaký velký rozbor a měl vymyslet plán na opravu celého tohodle já nevím co. Ale možná by to i vyšlo kdyby nebyl tak líný.
"asi máš pravdu." klidně mu to i přiznal. Ne že ne. "bratra, o kterém jsem myslel že umřel, jsem potkal na louce nedaleko města. Nevím jaké bylo jeho přání, ale snažil se mě zneškodnit..." řekl tiše menší verzi příběhu.
"sám řekl že se pak vrátí až bude silnější ale zabít ho nechci. Ale zas kdyby zabil on mě... Kult by neměl svou betu..." ha... To je těžká vize tohle vidět. Ale zas by se našlo mnoho dalších jedinců co by Nixe zastoupili že.

Jen se pousmál na její slovíčka. Netřeba více slov. Už tak namluvil dosti.
Ale další věc to už ty slova musel mít. "jasné jasné, chápu. Jen aby jsi na to nezapomněla." lehce se dá při letu zapomenout na vše a on to moc dobře věděl, stačila jedna chybička ve větru nebo v křídlech a už jsi dole. To už je jedno zda dopadneš na hlavu, bok nebo na zadek. Chyba je chyba ale tím se i vlk dá ponaučit. Takhle... Silmä má ještě kus cesty před sebou a nehodlal ji podceňovat. Takže jen tak dál! Věřím ti! Vnitřně ji věří ale i tak.
"přesně tak." zvolil už svůj uvolněný pohled který následně věnoval na oblohu. "nechť ji Hati provází dál na cestě." a další vlky kteří mohou zde umřít. Plnila své úkoly pilně a šlo vidět že kultu byla oddaná víc než kdokoliv myslel. Zasloužila si krásný život. Ale dal truchlit a přemýšlet nad tím nechtěl. To by jsme tu byli ještě hodně dlouho.
"i tak ale. Je lepší je pohlídat. Noctra a Zan s Tiamem se nerozkrájí. Každý mají plno úkolů a hlídat vlčata bude těžké jak budou ve vyspělejším věku plná energie a elánu. Sem tam očkem je přihlédnout je dobré." (beru to tak že se to ještě odehrává před popravou Tiama) vůbec by ji neuškodilo očkem přihlídnout malá vlčata které omylem mohou překročit nějaké to pravidlo. Ale kdo ví. On ji nutit nehodlal.

Nebylo to zas tak dávno co viděl z budovy Tiama jak něco blábolí. Skoro až ho zabolelo u srdce z toho co říká. Právě on si to nechal pro sebe ale když ho viděl zas a znova, odvážil se to říci. Avšak nebyl jediný komu to přišlo divné. Mohlo se to řešit jak nějaká detektivka, ale usoudilo se na nejlepší řešení tohle to. Poprava.
Nix neměl rád takové věci. Ještě před nedávnem měl hroty s bratrem a teď tohle.
Přišel zde, já bazénům, a jen poslouchal co se kde mihlo. Žádná slova nenodal. Byl už tak zdeptaný že nemohl nic dělat. Bylo mu Tiama líto, ale zas si to zasloužil.
Nechtěl být ani ten který do něho kousne a tak když už někteří mohli jít na to, on se sebral a odešel si sednout někam dál. Už jen ty zvuky byly pro něho moc, ale musel to vydržet.

Dnešní noc byla poněkud krásná. Měsíc svítil hezky nad městem a jeho paprsky se pletly mezi stromy. Hvězdy ukazovali cestu, po které Nirix šel.
Po minulé noci, kde si zažil trochu zábavy, byl trochu šťastnější. Měl nutkání se usmívat. Skoro až zapomněl úplně na svého bratra, který mu ještě před nějakou dobou vyhrožoval a nevím co ještě.
Došel zde, na vrakoviště plné starých zrezivělých aut, které zde ještě lidé nechali.
Zatím se nic nedělo, vesele skákal z plechu na plech a sem tam se podíval nahoru na oblohu, kde měsíc hezky svítil.

Nevadilo mu jak mohla reagovat na jeho slova. I tak ale máchl ocasem a pousmál se. "hodně si věříš jak vidím." něco málo si mohl myslet ale kdo ví co může být pravda ne? Vyptávat se moc ale nechtěl. Na to on už časem moc nebyl a zrovna teď když toho hodně prožil.
"bude toho ale hodně co učit. Takhle to vypadá že dva páry křídel potřebují více praxe než jen jedna." což možná i byla pravda. Bude toho hodně co doučovat aby se jí třeba při letu nepletly. Je mladá tak proč si to takhle neodvodit.
Musel se ale zabydlet nad její otázkou. "Hmm... Ani ne. Jen jsem se mohl dozvědět že náš jeden popravčí umřel. To mě hodně mrzelo a tak budu aspoň doufat že se dostane někam kde bude hezky stejně jak tady." tohle byla jedna taková ta věc co nerad opakoval ale když už se ptala. "no ale budeme muset se i starat o čtyři nová štěňata. Já jako kněz bych se o ně mohl starat víc ze stránky víry ale ty.. no nevím... Hlídání zda se neztratí a tak? Vím že mohou mít rodiče, ale tak víš co..." i rodiče si potřebují odpočinout od všeho toho hlídání.

"mám ti něco ulovit?" otočil se za ním hlavou aby vidle jeho reakci. "za to co jsem ti způsobil." ještě aby bylo jasno že. Jinak by to nedávalo smysl proč by mu něco měl lovit.
"nemám teď sice chuť cokoliv dělat ale i tak si odčinim vše." a to on velmi rád. On už takový byl.
Ale pořád přemýšlel nad tím co by pro bratra mohl udělat. Byl úplně jiný a udělal by cokoliv aby se změnil zase na toho dobrého Jockyho kterého znal.
"poslyš... Jak by ses zachoval k někomu hodně blízkému, kdyby ti řekl že tě příště pokusí porazit až zabít?" možná se ptá nesprávné osoby ale co už. Musel nad tím uvažovat z jiných stran a potreboval více možností.

Musel rozdychat to co se stalo nedávno. Ne že ne. Tolik myšlenek snad ještě v hlavě neměl. Ani jedno místo na kult tam nebylo. Byly tam myšlenky jen o jeho bratrovi a jemu.
Vzal to zde, ani si neuvědomil že právě zde měl takové zajímavé vzpomínky na Semie. A když se dozvěděl o její smrti, nedokázal reagovat úplně. Měl smíšené pocity.
Avšak ťapal dál bez problémů. Problal ho až tlak větru který se pohyboval všelijak a tak se kouknul nahoru a už chápal. Dlouho neviděl jiného vlka ve vzduchu a byl to zajímavý pocit. Takový až hřejivý že tady není jediný letec. Chvíli se díval na známou tvář a pak přemýšlel zda se od myšlenek odbourat mluvením nebo ne. Jako socha stal a přemýšlel.
Nakonec ale roztáhl svá křídla a obletěl si to hezky kolem vlaku a přistál na vlaku vedle Silmy. "hezky ti to plachtí ve vzduchu. To musím uznat." usmál se a zavrtěl ocasem.

Jeho slova ho ranily ještě víc. Úplně jakoby ho slyšel. Avšak nic neudělal tak proč? To je opravdu tak slabý jak všichni říkají? Ne ne ne... Fuj... Hnusná to představa. Avšak nic neřekl. Jen prohýbal hlavu ze strany na stranu abych se těchto myšlenek zbavil. Ale měl pravdu. Teď slabý je po tom co se stalo. Sám se bránil proti svému milovanému bratrovi ale odešel s nožem v srdci.
"promiň. To já nechtěl. Klidně si dělej co chceš. Příjmu jakýkoliv trest." což asi úplně říkat neměl před tímto vlkem. Proč jsou všichni sadisti? Ho ještě víc zdepresují ale co už. On si vysloveně o to asi říká.

Myšlenky ho pohltily dost na to, aby nevnímal věci okolo. Nevšiml si ani přítomnosti vlka který pomalu skákal z místa na místo aby se dostal nad něho.
Probudil ho až naráz týče která spadla hned vedle něho. Uskočil na stranu a koukl se nahoru na příčinu a pak ho viděl. "ach... Chrisi. To si ty." dal uši dolů a díval se na něho pořád.
Slova jeho byly úplně ve stejném stylu jak Jockyho. Dal si proto pozor na jakékoliv vyděšení a tak co ještě v sobě nosil. "p-promiň.... Já jen... To nic." koukl se do strany a obmotali si ocas kolem sebe když si sednul.
"nemám zrovna dobrý den. Víš... Nechci vypadat slabě, ale teď se mi to nehodí být s někým. Klidně pokračuj dál ve své cestě." nic jiného si nepřál než to ticho v tomto místě.

Něco je jinak. Něco nejde podle plánu a jeho to ranilo. Ranilo ho něco co nemohl ustát. Drží se jen tak tak na nohách. Myšlenky má plné vzpomínek. Plné něčeho, co nebyla pravda. Celou dobu bylo vše úplně jinak.
co se stalo? Proč žije? Proč je tady? Jak mě našel? Proč se tak choval? tolik otázek. Ale žádná odpověď.
byl to vůbec on? může se ptát jak jen chce, ale ten pach, ten vzhled, tu krev .... To pozná vždy.
Jak bylo možné že se Kočky vrátil? Nebo spíše... Jakože je naživu? On neumřel? Jizvy na jeho těle bolely víc než kdyby je měl na sobě on sám. Nechtěl vidět ten jeho pohled ukazující vraždu. Pustil se do něho jako kdyby už nebyli bratři. Co se změnilo? Proč byl takový?
Utíkal zpět do města jako zbabělec. Jako kdyby utíkal před smrtí. V jeho očích šlo vidět že má strach ale obavy zároveň. Proč nepřijmul pozvání zde? Proč nechtěl být s ním? Odešel sám. Jako kdyby ho to vůbec netížilo.
Rychle přiběhl zde do továrny aby se uklidnil. Uklidnil se po tom velkém šoku. Neměl tam chodit. Neměl se ptát. Neměl mluvit.
Všechny slova se ztratily. Šlo slyšet velké vzdychání. Lapal po kyslíku. Běžel tak moc, že ani nemohl už skoro dýchat.
Nic neříkal, ani žádná reakce pláče nebo vzteku. Upřeně se díval zadýchaně do země a jen ho ovládaly myšlenky. Myšlenky toho něčeho co se ještě před chvílí stalo.