Príspevky užívateľa

jen se na ni pousmál když řekla taková slova. byl i rád že ty křídla neměl citlivé. sám citlivka je, ale křídla mu pořád zůstaly pevné jako jeho povaha v nějakých situacích.
zamával ocasem a mohli se vydat potom dál. sice věděl kde je dají, ale sám nechal Noctru, ať ho tam zavede. neměl s tím problém, tak byla to její práce, takže lepší chodit za "vedoucím" než jako první. to by bylo asi nezdvořilé co?
po cestě to sice vypadalo že mu to i spadne, ale sám držel rovnováhu jak jen to šlo, takže naštěstí ptáci na křídlech nespadli dolů a víc si nenamleli hlavu. no jo.. to by se potom pořád vracel jak nějaký tydít a to vážně nepotřeboval. zvlášť když za chvíli slunce bude vycházet.
jen to položil na místo v tom autobuse, dal sbohem Noctře a sám se vydal hned schovat. doufal že to i Noctra stihla. no tak uvidíme.

jen cukl uchem, když slyšel její první slova konverzace. přála si něco, co neměla dělat. takové věci se nepřejí bratrům a sestrám Kultu!
rychle jí projel pohledem a v tom se jeho pohled rozzářil. nic jiného dál neslyšel, byl jen těžce zaujat jedné věci co tahle vlčice měla.
odrazil se od zábradlí a dopadl vedle ní. sice zábradlí spadlo dolů na zem, ale jemu to nevadilo. začal se jen dívat po jejich křídlech. "jsi okřídlenec! ach jak jsem rád... konečně další vlk se kterým můžu létat po městě!" zajásal radostně s úsměvem na tváři a vrtícím se ocasem za zádelí.
"jsi nová že? jsem tě tady zatím neviděl. i tvůj pach něco málo říká." pravil trochu uklidněně už. no jo... nové členy to on rád. ještě aby s nimi začal něco dělat, pomalu se to tady jen hemží nováčky. no jo... to bude potřeba nějakou školu aby je mohl naučit vše.. i když sám toho moc neuměl.
"jsem Nirix... už starší člen Kultu. a ty?" si nemohl odpustit se představit.. to by bylo nezdvořilé hele pane.

po složení jeho zkoušky se musel pořádně připravit na další věc. jeho kamarádka Noctra si ho totiž vybrala za paladžína u složení její zkoušky, nic proti tomu neměl, ale bylo to hned tak po jeho zkoušce. měl plno otázek na to, co se tehdá stalo. co viděl. musel ještě o tom popřemýšlet a tady byl ten čas nad tím trochu pootočit hlavu. měl ale také hlídat a tak se neměl do toho až tak motat. ještě aby zklamal Hatiho. Fuj! hnusná představa.
doplnil zásoby jídla a pití v žaludku a mohl jít s chutí do toho.
po boku Noctry kráčel domy, které si sama vybrala ona. Vybrala si takový celkem velký polorozpadlý dům. přemýšlel zda je to vhodné, ale věřil jí. sama sklonila hlavu a to nechal na ní. přikývl ji a mohl jít za ní společně do domu.
šla ještě víc do země, vypadalo to jako dobrý plán, ale bude mít výhled na Hatiho jak to měl on? uvidí se.
dole pod domem si sedl do rohu místnosti a začal jí pozorovat jen tak tak, aby mu z očí neutekla. Proč by ale utíkala že? no.. malá pojistka se hodí.
Věřím ti Noctro. ukaž co je v tobě! prohlásil v duši a tohle dlouhé období tří dnů mohlo začít.

pokýval hlavou do boku. "někteří ano, ale mě je to víceméně jedno co cítím na svých křídlech. má křídla jsou velká a tak to můžu vzít i na nich. do centra to je kousek a tak létat nehodlám." uklidnil jí. no jo. sám chce dát pomocnou packu tak proč ne že.
"když tak v pohodě. samice by neměly moc toho tahat. sám chci jen pomoct." usmál se s vrtícím ocasem.
sklopil se a začal nějaké ty bažanty dávat na svá křídla které neměl ani tak pořádně roztáhlé. jen je zvedl nahoru aby je neměl složené. pokud si ale i ona něco vzala tak jen se na ní díval, ale nic jí k tomu neřekl, když chtěla tak proč ne že. ale jinak sám to utáhne tak či tak, ale bude si muset dávat pozor, ať mu to nespadne dolů. to by potom hledali dlouho kdyby si toho všimli na místě.
když vše pobral/i jen se na ní ohlédl a usmál se trochu. "takže jdeme?" zeptal se radši.

po zmizení nějakou tu hodinku nic nepřišlo. celý den jen cítil jakoby mu něco lezlo po těle, ale nenechal se zmást. oči neotevřel a ani sebou dál necukl aby se toho pocitu zbavil. uši slyšely divné zvuky ale nechtěl se podívat za tím. obával se i o jeho společníka, ale věřil mu.
když venku zapadalo slunce na další noc, pomalu se něco v temnotě zase dělo. tentokrát už viděl něco jiného. vlče se vyměnilo za nějaké velké hory a před nimi něco jako stádo jelenů. nechápal proč se mu tohle ukázalo. co mají jeleni společného s Nirixem? díval se dál a viděl jak se obraz hýbe. najednou za jeleny se objevil vlk s křídly. že by to byl on? připadalo mu to tak. avšak za vlkem přišel úplně stejný vlk. nechápal co se tam začalo dít. vlci jakoby začali bojovat. že by to značilo boj Nirixe mezi sebou? nechápal o co se jednalo.
po chvíli zjistil že se nejedná o stejného vlka. začal si všímat rozdíly. vlk s červenými oči zmizel a zůstal tam jen vlk s modrými oči. vlk stál a díval se na něho. nechápal co se snaží dělat. nevěděl o koho jde. přece jen... neznal vlka stejného jako on s modrými oči. i když.. ne, to byla blbost. přece on už nežije tak jak? že by to byla vzpomínka na mládí? nikdy se nepral s Jockym. nikdy by si to nedovolil, tak co to mělo znamenat?
nic mu nedávalo smysl. jen se více obával co mu to značí Hati. nějaké znamení? že by si měl dát pozor? nevěděl to. chtěl, nebo spíš by si přál, aby mu to sám Hati vysvětlil, ale nic.
vlk zmizel a dál už nic neviděl. samotná hodiny tam jen stál s pohledem do temnoty, ve které neviděl nic.
další den přežíval s otázkami v hlavě a v temnotě nic. začal se bát toho, že je mrtev, a teď je v posmrtném životě jakoby. nic okolo sebe necítil. měl hlad a sucho v krku. oči mu padaly únavou ale sám se držel tak tak.
poslední minuty do konce ceremoniálu se mu však něco ukázalo. oko. oko nějakého vlka. bylo první žluté, ale pak se měnilo na červené. oheň v tom šel vidět. oko se najednou rozplynulo a to pak udělalo velkou migrénu v Nirixově hlavě. z toho až musel otevřít své oči a kouknout se do země. dýchal jako o závod i když nevěděl proč. jeho hlava ho bolela tak se si hlavu přikryl packami.
to značí konec všeho? nevěděl nic, ale byl rád že žije. ohlédl se po svém příteli a čekal odpověď zda to zvládnul či ne. pro něho tento ceremoniál byl zajímavý, ale stresující.

"máš pravdu." samozřejmě že je to úspěšný lov! kdyby to nebylo úspěšné tak tady jich tolik na jednom místě není.
"tak dobrá. uvidíme jak to pak pobereme." no jo. sice by to vše mohl dát na svá velká křídla, ale i tak je lepší si něco dát před cestou než potom. taková svačinka na to aby měli energii neuškodí.
packou začal sahat na nějakého toho bažanta aby si ho vytáhl. no pak si to odnesl trochu dál od hromádky, aby mu to nikdo neukradl, a lehl si k tomu.
první si to sice očuchal a olízal, ale pak se do toho pustil. no jo, si to hezky vychutnával. dlouho neměl nějakého toho ptáčka, tak proč ne že.
po nějaké době kdy to měl snězené, se postavil a došel zpátky k hromádce a k Noctře. si počkal chvíli no, ale až to měla snězené i ona tak mohl přijít další plán.
"pokud budeš chtít tak ty bažanty vezmu sám. všechny je nějak utáhnu." ji upozornil nějak tak že je toho schopen.

byl rád že se stal jeho společníkem při rozjímání. i ocasem zamáchal dokonce.
úplně cestu dál neznal. nechal se vést Hatim. město úplně ještě neměl prozkoumané celé a tak by chtěl jít ještě dál, ale tady se na chvíli zastavit může také. "to ještě úplně nevím. moje cesta jde tam kde mě Hati vezme. město je velké a tak by bylo dobré jít tam, kde zákoutí jsou temnější. tam jsou totiž ty nejkrásnější místa." bylo zajímavé ale poslouchat jeho příhodu s tímhle místem. tak někdo si to nevybere že... nevěděl sice jak se prozkoumává voda.. ale i tak to bylo zajímavé.
bylo i zajímavé slyšet kdo to doopravdy je. "ach tak, chápu. tvůj otec je dobrý vlk. právě on mě do kultu přivedl. je to můj dobrý přítel. moc toho nenamluví... no jak kdy, ale i tak ho mám rád. a tvá matka je také dobrý vlk. i když naše setkání nebylo úplně nejlepší, ale i tak vím že v nitru je dobrý vlk." no jo... Semie je pro něho smrtka a tak husí kůže na její zmíňku nesmí chybět.
zajímavá otázka dále padla. "samozřejmě že ano. jinak by to nešlo. každý den přemýšlím nad kultem a modlím se k Hatimu. je to dobrý vlk a ví co je pro nás dobré. kdybych se k němu nemodlil tak by se naštval a to já nechci. sám bych si to nedovolil." no jo no... ach ten Nirix. musí pořád něco dělat a když to neudělá tak je zas vše špatně. no jo.. ale zas tohle je rozhodováním o jeho životě. neudělá to a Hati se pomstí za to. si na to holt dává pozor. není sice perfekcionista, ale někdy se tak chová no.

nechal ho sám dělat vše co mu přijde za vhodné. stál tam a pozoroval, co udělá. byl celkem překvapený, když použil svou magii. ale nic k tomu neřekl. když myslel že je to dobrá volba tak proč ne.
pozoroval křoví ve kterým potrava byla schovaná. věděl, že jeho společník k5áčí tohle cestou a tak nechal své oči upřené tam, kdyby se náhodou něco stalo. avšak nestalo. Chris totiž už polapil zajíce a vyhodil ho směrem k jeho nohám. podíval se dolů a cukl svým uchem.
"zajímavé. možná když ti tohle přijde lehké, tak příště můžeme zkusit větší stádo. kdo ví jestli zajíce nebo srny. hejno bažantů také není lehké." ohlédl se zpět na něho.
ohlédl se ale po chvíli za dalším zvukem který mu vánek přivál. někde v dáli byla další potrava, ale nevydal se tam. kdo ví proč.

Svá očka nechával zavřená pořád a pořád. Nechtěl je otevírat ani za mák. Chtěl vnímat zvuky větru který zde byl pořád kolem něho. Zvuky větru ho jen uklidňovaly a tak věděl že s tímto to dotáhne celkem daleko. Avšak nastal zde problém. Jeho žaludek dával časem najevo své pocity. Kvůli toho znejistil. Ještě větší nervozita zde byla.bal se že kvůli tomuhle tuto zkoušku neudělá. Bylo zajímavé sledovat jeho reakci. Někdy uvolněný pohled. Někdy takový znechutělý pohled... No a další.
Když byl však trochu víc zklidněný od toho, jeho hlava si v té své černotě udělala vlastní oblohu plnou hvězd. Kdekoliv kde se podíval tak byly jen modrá světélka. líbilo se mu to, ale nebyl si jistý zda usl nebo to je realita. Věděl že jedno z těch světélek bude určitě Hati který ho pozoruje. Věděl že to nesmí vzdát a tak se díval kolem.
Když se ale zdálo že jeho přední nohy nezvládají situaci, musel si lehnout do pozice lva. Měl pořád zavřené oči a díval se tam do té černoty se světélky. krásné místo.... Ale pořád ticho a samota. ticha a samoty se nejvíce bál. To bylo jedno jediné co nenáviděl. Myslel si že na světě je sám a nemá kolem sebe nikoho. Jeho srdce mu ale říkalo že poblíž je jeho přítel a tak se trochu uklidnil.
o Hati... Že ty víš co je pro nás dobré... Kdybych tě tak jednou viděl a poděkoval ti za všechno. hlava myslela na své. Rád by Hatiho někdy viděl ale sám nevěděl jak vypadá aby ho poznal.
Vítr kolem dál vanul do jeho kožíšku. On sám ale zůstal ležet na místě se zavřenými oči a přemýšlení nad vším. Chtěl v té své černotě vidět vše co Hati uznal pro něho za dobré.
Čas dál plynul. Hodiny a hodiny ležení a pořád nic. Když se zdálo už být nad ránem, konečně něco málo přišlo. Nějaké smítko ve tmě se objevilo. Vlk? Ne... Vlče... Dvě vlčata... Hrály si spolu. Jedno ale pak někam zmizelo. Divil se co se mu před očima objevilo.
Vlče stálo uprostřed temnoty. Po chvíli se však otočilo a šlo blíž k jemu. kdo to je? červené oči vlčete zmizely, stejně tak jako samo vlče. Jen sebou cukl když zmizelo. Cítil mráz po zádech z toho. Bál se co přijde pak, ale nechal se překvapit.

Byl den D... Byla noc která měla začít jedna zkouška z Nirixova života. Sice už dávno věřící byl, ale asi měl složit i tak tuto zkoušku. Jemu to nevadilo. Byl rád.
Různé pokyny které dostal nějak tak dodržel. Jeho hlídač byl Tiam. Nevěděl ani proč si ho vybral jako svého paladžína. Jen věděl že je to hodný vlk se kterým se znal už dlouho. Měl v něm tak nějak důvěru a tak toho využil.
Místo na rozjímání však vybrali podle toho kde se cítí bezpečně mimo slunce. V této budově už byl a tak věděl jak to tady chodí.
Když dolezl na místo kde se zdálo být dobře tak usedl, naposledy se koukl na Tiama a přikývl na něho s tím že je připraven. Dál se jen koukl nahoru na tu krásnou oblohu za sklem a pozoroval jí.
Hvězdy a měsíc svítily tak jak normálně. Když však zavřel oči, viděl jen tmu. Samotu. Bylo to tam osamělé, rád by se díval na oblohu dál ale zkoušel si jí představit i když ne zavřené oči. Nevěděl proč ale myslel si tak že když uvidí tu krásnou oblohu všude, tak bude mít pocit bezpečí a že Hati při něm.

Když bylo na čase, hezky zahryzl pár těchto krásných ptáčků do svých perličkovitě bílých zubů. Červená tekutina která byla v jeho ústech ho jen podpořila zakousnout se do dalších a dalších. Avšak když už jich bylo dost, zastavil a jen se díval kam zbytek běží.
Nechal je však tak a otočil se za tim co aspoň měli. A že toho nebylo málo. Vítězně mrskl ocasem a přitáhl nějak své úlovky blíž jakoby na jednu hromadu.
Ohlédl se za slovy Noctry a usmál se. "to ano. Bažanti jsou sice malí ale zasytí až až." něco málo ze zkušenosti nesmí chybět že...
"chceš to teď dotáhnout do centra pro ostatní nebo vítězně se první najíme a pak to odneseme?" no jo.. první se přece musel zeptat. Jinak by to ani nešlo. Dámy malí přednost se slovy ne?

Mezitím co si Jakš takš užíval chvilku samoty a odpočívání, usysel kroky a nový pach. Jeho uši se zvedly nahoru a ocas zavrtěl. Otočil se hlavou s lehkým úsměvem na tváři.
"také tě zdravím." odpověděl mu úplně normálním stylem. Věděl že to nebyl úplně pozdrav co řekl vlček, ale sám ho pozdravil tak jak normálně zdraví ostatní. Nikdy tento kožich neviděl, ale pach něco málo říkal.
Mladý vlk se ptal na dvě otázky a tak odpověděl s pohledem nahoru znovu na měsíc. "je to tak. Chtěl jsem jít zanedlouho dál ale objevil ses. Můžeš se přidat k rozjímání jestli chceš...." usmál se jen tak pro sebe. 'byl jsem zde jen jednou a potkal jsem také někoho nového." víceméně "hezké vzpomínky zde byly..."
Po chvíli ticha se zase ohlédl na něho. "jsem Nirix... A ty mladý?"

Jeho povídání dál ho jen víc znepokojilo. Bylo to něco co si dokázal představit ale nechtěl to dal jen slyšet. Nechtěl ani aby se to dál někomu stávalo. Bylo to něco co nenáviděl ale dokázal s tím žít. "vím jaké to je... Neboj... U-určitě měl Hati důvod a to dobré sotva přijde. Avšak vím že tenhle okamžik byl hrozný." podíval se s klidnými slovy na měsíc přičemž mu ukápla malá slzička smutku.
ach bratře... Promiň mi to... Bylo moc pozdě... Rád bych si to s tebou vyměnil za to co jsem provedl. myšlenky na bratra byly stejné jako Tiamovy myšlenky na jeho syna. Bylo to srdcervoucí avšak museli se s tím vypořádat tak či tak.
Další slova ho jen trochu uklidnili a proto s prikyvnutim koukl dolů do země. "děkuji ti Tiame. Ale to nemusíš. Já si poradím sám. Cesta bude těžká ale to neznamená že se nemůžu snažit." trochu ho ujasnil. Nechtěl být ten, kdo by jen tak šel hned dopředu bez toho že by nic neudělal. Právě naopak. Chtěl toho udělat tolik hlavně pro smečku že by mu na to ani život nestačil. Chtěl jít dopředu ale dával tomu čas. Sám si to nejlepší nechával na konec, protože věděl že je to dobrá volba.
Další slova byla bez odpovědi, ale to co přišlo potom tak se musel na něho ohlédnout. Jen zakroutil hlavou a koukl nahoru na oblohu. "vím o tom. Lidé postavili hodně krásných věcí ale přitom nebezpečných. To co se stalo nejednou vlkům z kultu, nebo i jinde je hrozné. Velké stavby se sesunuli dolů a spadly jin na hlavu. Tolik hodných vlků zemřelo ale proč? Nedávali si pozor? Osud si je vybral? Měl Hati sám důvod? To nevíme. Avšak já budu jen a jen dávat pozor na ostatní. Pokud budu někoho dalšího cvičí tak je lepší si je vzít někam kde je bezpečno. Město je velké, avsal nebezpečné i tak. Bude těžké vybrat nějaké vhodné místo na to." trochu se nad tím zamyslel. Bylo nebezpečné brát Acherona někam kde málem na něho spadla budova s jeho pomocí. Sám za to mohl ale už se ponaučil. Věděl od té doby že příště místo na trénink bude lepší... Avšak nevěděl kde.
"samé smutné slova zde... Je něco co by ti zlepšilo náladu? Něco co zapomene myslet na to špatné?" viděl ten jeho pohled a tak chtěl aby byl veselejší. Neznal ho tak moc aby věděl jakto udělat, proto je lepší se vždy předem zeptat.

Po nějaké té hezké době se zde vrátil. Věděl že to je krásné místo ale také věděl že to bylo i nebezpečné. Most kterým kráčel byl skoro celý rozpadlý a jen kousek a už by sletěl i s mostem do řeky která zde proplouvala. Bylo to něco co sám měl popřemýšlet než sem jít bez nějaké zkoušky, ale sám dál tomu aspoň šanci.
Most se zatím držel a tak žádné nebezpečí aspoň tak nehrozilo. Sedl si doprostřed cesty a koukl nahoru kde hezky svítil měsíc nad jeho hlavou. Bylo krásně. I hvězdy šly vidět. Jarní teplota večerní se měnila také a za to byl rád. Už se těšil na to jarní počasí a všeobecně přírodu která byla okolo. Teda z části. Pořád to bylo jen město kde moc přírody se nenašlo, ale plevel obklopující vše tomu připomínalo.
Taková velká divočina tady. Jak on rád by se nad ní proletěl ale bohužel neměl s kým. Sám to bylo takové o ničem ale samozřejmě rád někdy to udělá. Přece jen taková obhlídka vzduchem je dobrá. Kdyby náhodou.
Měl rád však hodně společnosti a tak jen čekal den za dnem kdy najde někoho nového nebo potká někoho známého. Co on by za to dal.

Nic se zde neozvalo. Jeho otázka byla málo slyšet? Možná se mu to ale i zdálo ale jeho nos nikdy nelhal.
Podíval se dokonce i nahoru jak to vypadá za oknem které zde bylo i několik, a ano... Slunce vylézalo pomalu více nahoru. Nechtěl ztrácet čas tak se přesunul více na bok kde světla bylo málo, ale jak už se stalo, něco padalo nad jeho hlavou.
Vánek který byl nesmírně malý mu foukal na hlavu a jak už okřídlený vlk s magií větru, si mohl toho všimnout jen tak tak když se mu to otřelo o čumák a spadlo hned těsně vedle jeho tlapy. ježiš... To bylo o fous pomyslel vnitřně na situaci.
Když se však koukl nahoru aby se ujistil odkud to spadlo, jeho zrak uviděl menší odlesk v oku něčeho co stálo nahoře za zábradlím.
Protáhl svá velká křídla a vyskočil nahoru tak aby dopadl na zábradlí které se jen tak tak drželo. Přece jen už bylo staré a tak větší váha by hned s ním spadla.
Podíval se dolů a koukl na to něco co tam bylo. "takže jsem měl pravdu... Není slušné někoho ignorovat mladá vlčice." mrskl ocasem s menším poúsmevem na ní.