Príspevky užívateľa

hvězdy pomalu už zapadaly stejně jako sám měsíc. jeho povídání v této noci bylo pomalu u konce. avšak pořád poslouchal tyto slova Acherona. bylo někdy zajímavé se nad tím takhle zamyslet. sám byl už jistý, že jeho cestování bylo u konce. mohl sice pokračovat dál jako tulák, ale nakonec ho něco osvětlilo a za pomoci Tiama vstoupil tam, kde mu osobně je nejlépe. možná se někdy zdálo, že to nebyla dobrá volba, ale ano byla. byla to ta nejlepší volba co mohl udělat. potkal plno dobrých vlků, kteří byli skoro stejní. byli tuláci, ale pak našli to místo tady a nikomu to nevadilo.
postavil se po slovech jeho společníka a jen přikývl. "máš pravdu. Sice budeme muset ještě na tom zapracovat, ale každému věřím, že se jednou podaří vystoupit až na samotný vrchol." pak se jen otočil a pomalu ho tlapy vedly někam pryč.
"tak snad příště! těším se jak pokročíš!" zvolal naposledy a už jen kráčel dál od konce tmy a začátku dna.

musel ještě zapřemýšlet opravdu nad tím, co udělat pro smečku za radost. jak zná nějaké členy tak jim to bude jedno, ale sám chtěl udělat něco co každému aspoň trochu vykouzlí úsměv na tváři. možná na to přijde čas jako nějaká oslava. ale kdo ví.
viděl jak Noctra několikrát vyskočila a vrtalo mu docela hlavou jak to že to něco nevyplašilo. ale byla nějakým způsobem potichu takže aspoň to ho uklidnilo... ještě aby chytal něco co tady dávno není. avšak se ozvaly menší zvuky z ptačího zobáku. našpicoval své uši a hned se za tím ohlédl. jeho rudé oči spatřily peří ptactva které už nejednou lovil. pach ho nabádal k cestě k tomu a jeho tlapky neváhaly.
pomalu se rozešel blíže ke kořisti. pak se však zastavil, aby se ujistil jak je na tom Noctra. byla připravená až až, tak jen vyběhl pomalu když byl skoro u nich.
vzal to takovou oklikou tak aby oběžel okolo nich a vedl je jakoby blíže k Noctře která pravděpodobně vyběhla také když byl čas.

jeho stáhlé uši slyšeli něco co zrovna nepotřeboval slyšet. přemýšlel zda se vůbec dobře dostal zde do smečky správně či nikoliv. mě strach cokoliv dalšího udělat. myslel jen na to že když něco provede, smrt si pro něho dojde rychle. a to co bylo před ním mu tu skutečnou smrt připomnělo.
trochu se usmál a pozasmál se tak jakoby nuceně až falešně. "ch-chápu..." když se však postavila a otočila se jemu zády, tak neváhal a postavil se také. pomalým couváním však couval pryč jen aby jí nechal teď v klidu. "tak já radši už nebudu rušit, heh... stejně za chvíli vychází slunce tak je dobré se schovat ne?" řekl uspěchaně.
"tak příště Semie!" otočil se a jakoby rychlím krokem pádil pryč jen aby neměl ještě více strach a neondlel tam.

"tak dobře, jak chceš... já tě do toho nenutím. pokud nechceš tak nemusíš." zase ho ujistil. bylo někdy těžké mluvit o tom jaká byla tvá minulost. většinou byla u někoho hezká, ale někteří jedinci na to nejsou, aby měli hezký život hned od narození. Nix to chápal.
i tak ale přikývl na to co řekl potom.
s dalšími jeho slovy se koukl na oblohu která se pomalu chýlila ke konci. "to ano." řekl s menším oddychem. bylo to těžké, ale ano. každý musel nést jakékoliv následky.
pak se jen dál zeptal na něco u čeho zůstal jen sedět s hlavou nahoře na obloze. "Hati mi dal naději že zde můžu být něco více. nemusím se jen potloukat po světě. mohu být s někým koho mám rád a tak podobně." řekl celkem s klidem a úsměvem.

jen se usmál. dál však poslouchal její slova. "no zkusit to můžu, ale nevím zda to někdo další ocení. ale nezkusíš nevíš." pokrčil rameny.
"to ano. můžeme se podívat." navrhl k tomu jak dořekla její slova. tak nemohli vědět nic, dokud to nezjistili. je dobré si to ověřit.
začal se plížit dál někam, kde si myslel že bude hodně kořisti. avšak pachy byli promíchané a tak bylo těžké určit co a jak.
"můžeme zkusit." odpověděl na její slova. tak lepší než nic. úplně teď nápady neměl a tak se mohl řídit jejím nápadem.
"tak běž tam a já tudy." poukázal čumákem na směry.
pak už jen zalezl svým směrem přes nějakou konstrukci a pak jen šel okolo nějakého křoví, kde cítil nějaký pach zvěrstva. ohlédl se na Noctru jak na tom je a jen čekal kdy bude připravená.

svůj názor k tomu řekl, a tak si nemohl odpustit se také zeptat. "řekneš mi svůj příběh?" řekl uklidněji. "pokud ale nechceš tak tě nenutím." radši ho ujistil.
další věci o hatim ho ale dovedly k dalšímu přemýšlení. "to ano. nikdo neví proč a jak, ale možná to dělá kvůli tomu, aby jsme věděli co je teprve život." řekl z toho k čemu došel počas přemýšlení. "je to sice velká bolest, ale možná právě on ví co je pro nás dobré."
jen přikývl. "menší smysl už jsme našel, ale už jen čekám co bude dál. jsem zvědavý co příjde. celkem až se těším." skoro až by něco začal předpovídat. avšak on nebyl věštec tak nevěděl co tak mohl předpovídat.

měl očividně zájem o jeho minulost na kterou nerad vzpomínal. oddechnul si a posadil se na místě.
"kdysi dávno jsem měl bratra. byl jediná moje rodina, která byla ke mě blíž než kdokoliv ostatní z mé předešlé smečky. jako bratři jsme dělali skoro všechno až pak..." zasekl se a přemýšlel jak to říct bez toho aniž by neurodil slzu. "vraceli jsme se z jedné procházky. po horách jsme chodili a když jsme šli malou cestičkou podél skály, Jockymu pod nohami uklouzly kameny a padal dolů..." obrátil pohled ze země na oblohu. "vrátil jsem se pro něho abych zkontroloval zda žije, avšak už jsme jeho tělo nenašel.... navždy... co jsem měl jako jediné, mi něco vzalo." řekl s docela neklidným hlasem. svůj příběh neměl rád a tak to jen tak někomu neříkal v celém dění. neměl rád když o tom mluvil ale Aherona to zajímalo tak nebylo cesty zpět.
pak už jen přikývl na jeho další slova. "také si to budu pamatovat. jsem tady vždy pro tebe a víš kde mě po pachu najít."

noční život byl pro něho něco živého a dokonalého, avšak vzdy to muselo zničit ta hrozná věc jménem slunce. neměl se kam schovat a tak vešel do budovy kde ani ještě nebyl. oklepal se před vstupem a hned zalezl dovnitř.
koukl se kolem sebe a zkoumal kde to jen mohl být. další zajímavé místo pro mé oči. pomyslel na situaci a s lehkým úsměvem si to vyšel do středu místnosti. prohlížel si místo když už jen ucítil něco nového. aaaa nováček. tak to musím přivítat. pomyslel si a s úsměvěm a máchajícím se ocasem se koukl kolem sebe. vlk mohl být tmavý takže nevěděl kde se zkrývá.
"je tady někdo?" zvolal rázným hlasem po budově.

"ach tak... chápu..." odvětil z toho co řekl. no tak co no... aspoň dělá něco užitečného. až mu to připomnělo Noctru. ta to taky dělá. to snad nejsou schopní se uživit sami a rovnou musí uživit všechny? no nevím nevím zda ti to k něčemu bude. no Nirix ten to nedělal a tak nějak mu to bylo fuk.
po chvíli přemýšlení a ťapování dál po cestě, se zastavil jednoduše. uslyšel totiž nějaký ten zvuk z křoví co bylo v blízkosti před ním. "tady máš něco malého, velké se ti do křoví sice nevleze, ale i malé je dobré.." skrčil se a pomalu se přibližoval ke keři. avšak nskočil tam aby to chytil, čekal jen na Chrise. ani nevěděl proč. ale ano

Jen zavrtil hlavou. On o tom nepochybuje. Pokud si to myslí tak v pohodě. Nic proti tomu nemá. Ale úplně nevěděl zda by se dostal až tam nahoru. Pokud tedy myslel mesiáše nebo něco víc. Pokud tedy něco takového existuje. Sice ano, mohl by se na to hodit ale zatím byl mladý na to. Mohl jen snít. Jak už říkal, kus cesty má ještě před sebou.
Botanická zahrada se mu také líbila. Tam byl už dvakrát a klidně by se tam znova vrátil. Bylo to sice takové nevýrazné místo ale klidu dost. "tak to máš dobré. Aspoň něco sis zde našel. Jen tak dál a už ti z města nic neunikne."
On měl však jiné plány než kecání. No Dobrá. Naposledy lovil s Noctrou což nebylo zrovna dávno tak klidně si zaloví zase.
"tak se omlouvám. Klidně si pomůžu něco vzít na jídlo. Jen nevím zda se úplně tady něco najde." no... Králík by se bodl taky ale měl nějakou tu chuť i na srnu. Tu by sice mohl zvládnout sam ale co takhle týmová práce?
"tak se podíváme co tady bude..." mrskl ocasem a rozešel se po kolejích někam dál.

Střihl uchel. Tahle novinka ho trochu zaujala. "takže přece jen jsi ukázal Hatimu a mesiášovi že se ti dá věřit. Jaké to zajímavé novinky se to day dozvídám. Gratuluji. Avšak stejně jako ostatní máš další cestu před sebou. Ta pokračuje do doby... Však ty víš." se trochu zasekl když mluvil ale nechal to tak. Nechtěl tady ještě depkařit v myšlenkách.
Na to že se s ním choval jako s rivalem nebo tak mu teď docela fandí. Je najednou s ním něco jiného. Kdo ví co se mu teď honí hlavou.
"určitě máš už skoro všechna místa prošlé že? Je nějaké místo co se ti zatím nejvíce líbilo?" och ano. Místa to bylo jeho. A proto se musel zeptat ne? Takový už on byl.

Přikročil blíže k němu. "je to zajímavé s tebou. Musíš mi vždy říkat kdo jsi." trochu se nad tím zasmál. Bylo to zajímavé jak vlk může mít dvě osobnosti tudíž dvě jména a chovat se někdy takhle a po druhé takhle. Vlastně to je zase po druhé nebo po třetí co už takhle vidí Chrise. Že by se nějakým způsobem Hunt ztratil? Kdo ví, ale nechal to tak.
"nějaké novinky z tvého světa dění?" zeptal se jakož to normální opatrovatel dalšího člena rodiny. Protože proč né... Taky se zajímal o ostatní než jen sebe.

Když dočinil to co dělal ohlédl se na Noctru. Konstrukce naštěstí držela a to si jen ulevil. Seskočil dolů ze šrotu a usmál se na slova šťastné vlčice. Byl rád že jí to potěšilo. Byl rád že mohl někomu dělat radost.
"jsem rád že se líbilo." řekl uvolněně s máchnutím ocasu.
"snad někdy se podaří a uslyší to celé město. Rád bych vykouzlil takový krásný úsměv všem jako teď tobě." řekl popravdě. Už z předešlého setkání myslel na to aby to mohl předvést ostatním ale kdo ví zda by se mu to povedlo. Bylo to něco co nemohl určit ale byl by rád.
"krásná hudba pro naše uši mohli slyšet i ostatní zvířata. Mohli vylézt na povrch a tak můžeme v klidu lovit." usmál se a odskočil do boku. Pak se za ní ohlédl a švihl ocasem. Jako kdyby jí naznačoval že konečně mohou lovit jak bylo v plánu.

Po nějaké delší době se zase někam vydal. Zde už jednou byl ale sám. Proto už se nebál někam jít do neznáma.
Netopýři křídla nesly oblohou vlka, proudy tichého větru vály proti vlkovi a pachy všeho možného se hrnuly do jeho čenichu. Mezi pachy se vmísil i pach jedince kterého už delší dobu neviděl. Snesl se proto dolů jak nějaký anděl a koukl po známé tváři.
Známá tvář nebyla vidět, stoupl si totiž za něho a tak ho neviděl.
"zas a znova. Zdravím tě, Huntley. Nebo Chris? Jak to teď máš?" promluvil normálním hlasem na něho.
Nemohl si nevšimnout i něčeho nového co leželo vlkovi na zádech, zajímavé pro jeho oči. Zajímalo ho co to našel a přivlastnil si. Pach zvířete zde byl a tak ho zajímalo co za společnost si našel.

Když začal mluvit zastavil se, nebo spíše jen jeho krok trochu se zpomalil. Nevěděl o tom vůbec nic. Avšak bez jakýchkoliv dotazů nebo poznámek jen ho poslouchal a šel dál. Když uslyšel ale něco o jeho vizi, zastavil se úplně. "j-jak to myslíš? Co zlého by tady mohlo přijít? Něco živého nebo něco úplně jiného? Co se nám to Hati snaží říct?" tolik otázek ale ani jedna odpověď, nechápal nic. Proč by Hati, sám Hati, tohle dělal?
Přikývl. "zda se jako dobrý pomocník. Určitě bude dalším silným článkem zde do kultu."
Když byla řeč směřována na Noctru, Uhl trochu pohledem. "n-ne že ne.. ale... Musí se ještě rozkoukat. Má těžkou cestu před sebou ale věřím ji. Mám ji rád ale láska tady není zas taková. Věřím že i ona bude potřebná u nás. Krásný černý kožíšek a šedá očka. To se jen tak nevidí." pověděl s lehkým úsměvem na tváři a pak se dal rozešel. Pro tom myslel na vše. Kult, Hati, členové, Tiam. Vše tady bylo co nechápal. Hodně věcí co museli vyřešit ale nevěděli jak. Bylo to vskutku zajímavé pro jeho mozek.