Príspevky užívateľa

Sklopil uši dolů když řekla kým je. Byla to zajímavá atmosféra teď. Jako kdyby smrt viděl před sebou. Nevěděl proč ale jeho hlava si to nějak tak vzala k sobě tak jak to vidí. Ale tak či tak byla na vyšší úrovni a to se cenilo. Je pro kult něco jako důležitý článek. To ovšem nirix zzas tak nebyl. Aspoň teď a tady.
Když se zmínila o smrti skoro až jeho obličej se změnil na jiný. V očích strach. "zabít? Ty zabíjíš pro radost?" setkal se to tady se smrtí? To nevěděl ale přišlo mu to zvláštní.
Na další její slova jen sklopil hlavu do země a trochu se usmál. "u-uvidíme jak to se mnou bude." řekl trochu potichu.

Ulevilo se mu trochu ale i tak byl nevrlý. "jsem rád. Nerad bych aby se někomu něco dále stalo. Stačilo mi to co jsem už kdysi dávno viděl." cukl uchem a trochu zavzpomínal nad tím co se už v minulosti stalo.
Měl pravdu. Mohlo se toho tady hodně odehrát a někdo si to až skoro nepamatuje. Kdo ví. Nirix tady je celkem dlouhou dobu ale jediné co viděl se rozpadat bylo teď a ještě před nějakou dobou celý dům nebo panelák který spadl na dva jedince kultu. "máš pravdu. Město je staré a tak se tady hodně věcí mohlo sesunout. Stačí jediná kapička síly a už máš celé toto nad hlavou." podíval se krátce na jednu budovu a pak zpátky na něho.
Když však mluvil o odškodném, byl připraven na všechno co si jen řekne. "ano, můžeš si říct co jen chceš za to co jsem provedl. Něco za něco aby jsi mi to odpustil" pravil s vážným hlasem a pohledem. Vskutku to vzal vážně.

Začmuchal čumákem směrem do prostoru a díval se kolem sebe. Pachů tady bylo nespočet a tak si mohl vybrat. Zajíce, ptáka nebo nějakou tu srnu? Možností bylo dost ale bylo jen na nich co si vyberou. Vzadu viděl něco se mihnout ale zůstal na místě. Počkal chvilku.
Když už chtěl se rozejít, Noctra zase něco řekla ohlédne toho zajímavého útvaru před nimi. "je to možné. Pokud chceš, můžeme to zkusit ale radši bys mohla jít dozadu. Někam se schovat nebo tak. Nechci zase čelit nebezpečí jak u jednoho jedince." usmál se a koukl na kolo.
Rozhlédl se a přemýšlel kam aspoň on mohl jít a zkusit větrohru. Nakonec jeho oči spatřily něco co se zdálo jako celkem bezpečné místo. Roztáhl křídla a letěl na jednu takovou rozpadlou hromadru šrotu co byla pár kroků před ním. Pak se jen ohlédl na Noctru zda se někam schovala nebo aspoň stoupá dál od toho a mohl začít hrát. Nebo to aspoň zkusit.
Roztáhl křídla a zavřel oči. Představoval si před sebou vše co bylo před ním a vítr který byl kolem. Pomocí své magie vzal kus větru co byl vedle něho a pohyboval s ním tak aby se odrážel o kolo. Některý vítr se dostal dovnitř trubek nebo sloupů z kterých kolo bylo vytvořeno a ten se tam odrážel ještě víc. Tudíž menší zvuky zde se dalo uslyšet. Jestliže tam byli ale malé dírky které dovolili větru uniknout, vydalo to zvuk pískotu.

pokrčil jen rameny na její slova, bylo to na ní jak toto místo vezme. jednou však slyšel tento název místa ale nevěděl zda se jednalo právě o to. bylo to otázkou.
"v pohodě. rád po dlouhé době zalovím." jen se ozval na její další slova. rád zaloví s někým s kým mu je dobře. je to něco, co měl rád. společnost. a tak nemohl odmítnout. i když se zdálo že ho to ani zas tak moc nezajímá.
podíval se nahoru na obrovské, pomalu rozpadající se kolo a zapřemýšlel. "je to možné, ale bojím se že to na nás spadne. přece jen je toto město desítky let staré a tak to nemůže zas tak držet pospolu. zkusit to mohu ale nebude to bezpečné." ujistil jí

přikývl a vydal se do víc centra kde stálo náměstí. "lidé... lidé postavili tohle vše. já s bratrem a mou předešlou smečkou jsme žili blízko těchto staveb a tak mě a mému bratrovi nedělalo problém vycházet s tím. o lidech jsme zjistili od našeho alfy a tak naše otázky vedly dál." pověděl z vlastních vzpomínek na dětství. je toho hodně, ale jedno jediné si mohl pamatovat. člověka sice jednou viděl, ale nevěděl jak tento malý tvor mohl postavit toto velké. bylo to... zajímavé.
"pokud se to rozpadá a je to obrostlé, určitě zde lidé už nejsou, ale vlci a další tvorové ano. je to naše město nyní a tak lidé nemají tady co dělat." otočil se hlavou za ní s úsměvem.

její slova byla zajímavá. přemýšlel nad tím i kousek. tam nikdy nebyl a tak byl čas to po tomto setkání zkusit. možná doopravdy tam něco najde pro jeho oči zajímavé. mohl si ale dát pozor na slunce které tyto okamžiky ničí co nevidět. škoda že noc není věčná. to by kult byl velmi rád a nemohl se jen tak schovávat. kolikrát mohlo blbé slunce přerušit krásnou konverzaci mezi vlky kultu. byla také škoda že Hati s tím nemohl nic udělat. to by svět by hned jinačí.
"děkuji Semie. určitě tyto místa navštívím a uvidím co zde ještě na mě čeká." pověděl s úsměvem na tváři.
bylo chvilka ticha a proto si nemohl odpustit dál mluvit, pokud jí to nebylo však proti srsti. "máš teď něco v plánu? jsi na vyšším postavení, než já. určitě můžeš i za hranice a tak máš větší obzor, že? můžeš děla poměrně cokoliv. někdy i takovým vlkům závidím." poslední větu však řekl potichu s pohledem do země

hned obrátkou dolů letěl jak šíp aby se hned ujistil jak je na tom jeho společník. dole hned schoval křídla aby ho ještě nesejmul a hned k němu přiběhl tak že si ho začal prohlížet. "jsi v pořádku?! nic na tebe nespadlo?!" vyhrkl ze svých úst. bylo to něco co by si nedokázal odpustit, kdyby byl pod sutinami.
"já se moc omlouvám! já nevěděl že se zřítí tak náhle čtvrtka budovy!" zase vyhrkl s velmi omluvným pohledem. uši měl dole a hlavu také. neodpustil by si to. skoro až mu to připomnělo jeho bratra což už nikdy nechtěl vidět.
přemýšlel co za to udělat aby mu jen odpustil ale nic ho nenapadlo. bylo to pro něho těžké. "chceš jako odškodné něco za to?" pro jistotu se však zeptal

Potřásl hlavou. "nějkteří kteří tady už žijí dlouho než my ten název určitě ví. Avšak je lepší to zjistit vlastními způsoby. Je to větší sranda." usmál se a pak jen vykročil do nějaké uličky aby si prohlédl místo. Čekal že Noctra půjde za ním, takže se i otáčel zda vůbec jde či nikoliv.
Na další slova nijak nereagoval. Bylo jasné že lovišť, zvěrstva a tak je tady zatím dost. Nehodlal to nijak řešit. Názor řekl tak nechtěl situaci dál motat. Bylo ale dobře že vlci si vzali její kořist co nechala. Aspoň budou silní a kdyby se cokoliv stalo tak se to vyřeší dobře a v Klidu.
Její další povídání o magii bylo další záhadou. Jeho magie fungovala na jiným principu a tak si to nemohl nějak představit. Že to nebere až tak energie? Zajímavé pro jeho uši.
Pak se zastavil a ohlédl se na ní. "můžeš. Rád to příjmu. Lovit ještě umím tak proč né." usmál se se zavrtěním ocasu. To že dlouho nerovil neznamená že už lovit neumí. Pozor na to. Ještě ti vyjme dech z toho.

zamáchal ocasem když slyšel že to ráda uslyší. tak proč ne, bude poctěn.
zamyslel se nad tím. "no.. to už je jen otázkou jak se to tady jmenuje, nikdy jsem zde nebyl. ale... je tady plno velkých hraček... takže...osamělý koutek? nevím..." uchechtl se a koukl kolem.
"to ano.. je tady klid a celkem dobré ovzduší na let. tak proč toho nevyužít. les je celkem blízko takže materiál na stavbu hnízda není tak těžký naleznout." potvrdil z vlastní zkušenosti krátkého pobytu zde. možná si to i vymyslel ale vidí takže přemýšlí že.
"to rád vidím. mám rád vlky co se snaží. většinou vlčice v mé bývalé smečce byly takové... že se nesnažili ale tady je to jiné." začíná se mi líbit víc. uznal s menším pomyšlením. "avšak musíš dávat pozor aby jídlo se nezkazilo, nebo potrava nezmizela tak najednou." toho se celkem i obával. nerad by musel porušit pravidla a jít za hranice pro potravu. to už bylo něco co by nedokázal vysvětlit ani Hatimu. a že takový není je druhá věc.
přikývl. "to ano. lovišť je tady více, jen se stačí podívat do nejmenších zákoutí města." koukl vedle sebe kde je takový menší výhled do přírody. ano, bylo toho tady dost. město bylo rozlehlé takže míst víc. dobře pro ně.
pak se ohlédl zpět na ní s úsměvem. "zbytečně nechceš spotřebovat energii.. chápu... to s tím hladem nepřivolávej, ještě se přeřekneš a bude konec." uchechtl se. tak to by byla zkáza.. tak to jako ne!
"já? no.. v minulé smečce jsem byl s bratrem prý nejlepší lovec... nevím co je pravdou, ale teď většinou už nelovím. nemám na to nějak chuť ani nevím proč, ale jo.. lovit umím i ve vzduchu." přiznal se.

Přemýšlel ohlédne budov. Co stálo za pravdou ani on nevěděl. Trenoval jen trochu a tak nevěděl co na to moc odpovědět. K ničemu víc nedocílil. Nebyl takový expert na zvuky jak byl jeho bráška. To ne. "no jak se to vezme... Něco málo pokročilé tam je." řekl docela nejistě.
Koukl dolů pod nohy a pak zpět na ní. "to ano. Většinou se tu najde hodně jídla i ptáci jsou dobrou potravou pokud máš k nim přístup. Asi se jim líbí taky tohle místo jako nám. Ale co je pravdou kdo ví. Avšak nikdo trpět hlady nesmí a tak pány jsme tady my." řekl hrdě. O ano. Panem je tady Kult takže žádné takové!
"takže budeš asi dobrá lovkyně když chystáš pro všechny. Všiml jsem si kdysi dávno už něčeho takového na středu. Nevěděl jsem co to má být ale teď už vím pravdu. Dost myslíš na ostatní. To se mi líbí u takových vlků." řekl s úsměvem a zamíchání ocasu. Och ano. To se mu velice líbilo když byl líný si něco sám ulovit ale to neznamená že by neuměl lovit. To jde už stranou.

<----vrakoviště

Když sem Nirix dolétl, hned se ohlédl kde jeho společník je. Naštěstí se držela u něho a vypadala poněkud šťastně. To Nirix rád vidí. Nerad by viděl smutnou tvář."vypadá to že se ti let líbil. Město je velké a tak lokací na prolet je tady nespočet. Město zezhora samo o sobě říká něco jiného než z dola." uznal s úsměvem na tváři.
Tady v centru mohli si létat jak chtěli. Nemuseli se bát hranic že by přes ně proletěli. Centrum samo o sobě bylo celkem rozlehlé a tajemství hodně neprozkoumané jimi. Takže na co čekají? Běžte a užijte si tuhle jízdu!
Nirix se protáhnul s vzlétl zase nahoru. To si několikrát obletěl místo kolem dokola a pak přistál na střeše jedné z budov blízko kde stála Lumi. Ježíš jak krásný to pocit byl po těch měsících možná i roku.

Menší zvuky v povzdálí ho trochu děsili. S ocasem dole a ušima nahoře pozoroval zdejší život. Nic se nedělo ale následně se otočil za zvukama které byli na ním. Hele někdo tam loví a ten někdo je přece známá tvář! Sviť měsíčku sviť ať mu nešije nit ale aby viděl na ten krásný černý kožíšek s bílou hvězdičkou na hlavě.
Pozoroval v tichosti jak loví. Úplně normální lovení.. má kliku že jí zajíc neutekl ale co to.. všimla si ho a tak zanedlouho byla u něho. "také zdravím. Zas a znova se vidíme." usmál se na přivítání.
"šla sis tady pro potravu že? Jak vidím.." hodil normální pohled s lehčím úsměvem.

tady nikdy Nirix nebyl. bylo to tady velké a stejně se tady neukázal. proč? ptáte se... to já nevím, ani on to neví. bylo to něco co ho trochu i děsilo. opuštěné místo zarostlé plevelem a jen se to na tebe z dálky usmívá. no kdo by se toho nebál. neříkám že Nirix je samozvaný princ Nebojsa který se ničeho nebojí. on byl takový pohodář u řeky a takovým místům nebyl moc přívětivý. sice miloval stavby co lidé opustili, ale tohle? kusy železa obrostlé něčí a ještě to skřípe když vítr do toho narazí. no nechtěl aby ti to spadnulo na hlavu. také to bylo celkem blízko hranicím takže bát se že tady nějaký tulák nebo vetřelec z jiné smečky vyskočí je taky další věc. no spoustu toho tady bylo ale přesto tady je.
co tady dělá tuhle noc? pomalu se dívá co a jak. hlavně opatrnost tady hraje roli. hledal i místo kde by hezky ulehl a jen tak rozjímal pod měsícem. svačinka by bodnula také ale to nechal na jindy.

přikývl. "to ano. ale je lepší to nechat stranou aby jsi neměla pak problémy když ti někdo nesedne. nerad to říkám, ale řešit by se mi to nechtělo." usmál se se zavřenými oči. ano, je to takový vlk co nerad řeší problémy, nehrne se tak do práce jak ostatní. je to takový lenoch co si věci řeší sám. když by ale byl na vyšší pozici, tak bohužel co jiného se dá dělat. avšak věří v Hatiho, že na nic takového nedojde.
"máš pravdu" řekl s pohledem na oblohu. "sníh je opravdu někdy zákeřný. ale... za to my nemůžeme. osud si to vybral příroda poslechla. tak to už je." uznal.
pak jen přikývl. "dobrá tedy. příště až se setkáme tak mi řekni jak jsi pokročila. rád zjistím nové pokročilé věci." usmál se a otočil se na odchod. mrskl ocasem, otočil hlavu a naposledy se na ní za dnešek usmál. "hlavně si věř. já ti také věřím že tě ta magie jednou poslechne." mrskl znova ocasem a zmizel v dáli. při tomto setkání si jen mohl říct...zajímavá vlčice

víceméně ano. jak už se tak zmiňovalo, v době kdy bude čas, sám si urči kde a jak bude trénovat. ještě z něho bude profík a může tu rovnou zahrát orchestr všem. že? tak na pobavení proč ne že.
sníh v pohodě, ale co slunce? nebylo zrovna ještě začátek noci. bylo jen na nich kdy půjdou se schovat. i když dobře se mu povídalo tak nijak čas nevnímal.
"řeknu ti, že všichni jsme krásná rodina hodných vlků, sice se zde najdou tací kteří jsou trošku hr ale jinak jsou to fajn vlci." přiznal a usmál se. samozřejmě měl na někoho zvláště jin názor ale to si radši nechal pro sebe. ještě by jí zkazil pohled na celou smečku a už by bylo.
s jejími slovy se podíval nahoru na oblohu. "no víceméně ano. sníh slouží jako orientování a dokonalá pomůcka na lov. sníh je fajn ale jak zakryje něco pod velkou lavinou tak už to není zas tak v pohodě. co ty? máš ho ráda?" hlavu sklopil dolů na ní.