Príspevky užívateľa

Ostatní slova ho nezajímali, zajímala ho jen odpověď s měsícem. Byl rád že to tak vzal. Podíval se na něho a zpět na měsíc. Díra ve stropě byla docela velká, co třeba kdyby měli ještě větší výhled na to?
Zvedl se, roztáhnou křídla, párkrát si mávl a začal letět po celém nákupním centru. Zatím se rozlétával ale pak se vrátil k němu a za letu ho vzal nějak. Nebyl zas tak těžký a velký. Nirix měl docela sílu a byl i větší o trochu takže to zas pro něho nebyl velký boj.
Vzal ho a letěl s ním vzhůru směrem k díře ve stropě. Po chvíli tam tudy proletěl společně s ním a koukl se kolem, kde by bylo dokonalé místo na vyhlídku úplňku. Nějaké místo se zde našlo takže tam zaletěl, položil Chrise a jen doufal že se to pod nimi nepropadne. Ale nezdálo se.
Snesl se pak taky dolů opatrně s složil křídla. Pak se jen otočil čelem směrem k úplňku a mohl si to užívat.
"je to krásnější než když jsem to viděl z dola. Nemyslíš?" dál se díval s úsměvem na tváři a odrazem světla v očích. Chvíli se odmlčel ale pak... "pro tebe to může být další zkouška nebo úkol co udělat pro to aby jsi byl na vyšší pozici. Toto jsem i já dělal"

Pokývl hlavou a pak se jen na něho divál. Bylo to tak kouzelné ale zároveň dost to vrtalo v hlavě. Neměl co k tomu dodat. Už se vyjádřil k tomu ale to neznamenalo že s ním už nikdy nepromluví kvůli takové věci ne? Docela se i divil že to tak bere. Opravdu se choval k němu hnusně a to ho docela i mrzelo ale bylo to tak prostě automatické. I tak jakož to na mladšího člena a nižšího postavení by měl na něho dohlédnout jako na ostatní. I když moc nezmůže ale i tak.
Jen si povzdechnul a koukl znovu nahoru. "promiň za to před tím. Mám to automaticky, ale i tak. Měl bych na tebe dohlédnout." i Hati si nás sám hlídá...
Pak se tak koukal přes díru ve stropu a v tom si to uvědomil.. "hele..! Měsíc je ve fázi celého vidění... Chceš se kouknout na tu krásu?" vyhrknul nadšeně s pohledem na něho a úsměvem na tváři.

Nirix se zastavil a roztáhnul křídla. pak jen začmuchal směrem k němu. "jakto je možné? v těle nemůžou být dvě duše! takhle to nefunguje. leda že by jsi měl nějakou schopnost." řekl rázně.
s křídly máchnul dvakrát a pak je složil zpět ke svému tělu. "nevím co ti na to mám říct. pokud zatím neděláš pro smečku obtíž nebo tak, tak je to v pohodě, ale dám si na tebe pozor. přece jen si teď nejsem jist z toho to. Chris či Huntley... to je jedno. vlk jako vlk. hlavní je to co je uvnitř, neboli v srdci." koukl pak vedle na zem s nejistým pohledem.
"budu ale v tebe doufat..."

jen se narovnal a poslouchal jeho slova. nějak mu ale do hlavy nelezlo to o Huntleymu. jak jako že ho drží pod pokličkou? co to znamená? ale dál ho jinak poslouchal. trochu se i obával z toho co říká. opustil jinou smečku k tomu aby pro ně nemyl nebezpečny? co tedy tady dělá? tady může bát také nebezpečný jak říká ne?
"to je mi všechno jasné a chápu to ale jediné co nechápu je..." koukl do země a pak zpět na něho obávavým výrazem. "poslyš, řekni mi... kdo doopravdy jsi?" řekl neklidně. tohle je jediné co ho teď zajímá. už od začátku se mi zdá takový... jako by to nebyl on... a teď toto? je to vůbec on?
rozešel se kolem něho tak aby si ho mohl prohlédnout z různých stran. dělal prostě kolem něho kolečka a přemýšlel zda i takhle z venku není náhodou něco jinak, ale zatím nic neviděl.

Zarazil se. Jak jako že to není podstatné?! Musí mít nějaký důvod přeci jak a proč se zde dostal. Nebo nechce o tom mluvit protože je nějaká krysa jiné smečky?! No tak to si musí prověřit.
"jak jakože to není podstatné? Se ti nechce mluvit co? Ale já to stejně z tebe vymáčknu?" se koukl na něho pohledem ďábelským. Muhehe boj se ho.
Postavil se a ztrčil do něho čumákem aby začal mluvit o tom jak to bylo.

Byl rád když ho něco napadlo. Aspoň nemusí o tématu sám přemýšlet. I tak ale přemýšlet má nad tím na co se ho ptal. "Hmm.. to je docela těžké..." zapřemýšlel s pohledem na měsíc.
"prvně, když jsem přišel zde do města, potkal jsem Tiama a ten mi po nějaké chvíli řekl o Hatim. Dříve ale než jsem o něm věděl jsem noci proseděl pod měsícem a pod hvězdami. Bylo to nějaké znamení. Moje mysl tekla že by to bylo pro mě dokonalé a tak jsem sem vztoupil. Zatím ale ukázal něco víc než jen hvězdnou oblohu s měsícem. Ukázal mi že zde mám domov a novou rodinu..." nadšeně mrsknul ocasem.
Pak se koukl na něho "a co ty?" otázku mu musel oplatit

Na to, jak se tam díval dál po věcech které už viděl, uslyšel zvuky. Že by krysa? Pták? Nebo další vlk? Neznámý pach zde byl takže nováček? Hned se ohlédl za hlasem a viděl někoho nového.
"taktéž zdravím. Nováček že? Těší mě. Jsem Nirix a ty?"jdeš se zvedl z místa a nadšeně přiběhl k novému členu smečky. Začal si ho tak obhlížet a čichat aby zjistil co to je za vlka. Nic moc teda nezjistil ale možná mu něco o sobě řekne.
Ocas mu máchal v menším vánku večerní noci a to znamenalo že byl poněkud rád. Asi dlouho někoho neviděl e zas byl rád že to není tulák kterého by vyhazoval.

Zakroutil hlavou. "poněkud.. asi tohle budeme muset pustit z hlavy... Jinak... Když už tady jsme. Najde se někde pozitivní konverzace? Myslím že zatím to vypadá trochu... Jak to jen říct... Nedobře?" nechci si ho dávat na druhou stranu. Ještě by to dopadlo zlé a už je konec. ano, něco ze sebe musel vydat aby se vyhnuli na něco jiného než jen na hádku atd...
bůh ví co z něho vyleze za názor k tomu. Co kdyby jsme našli něco v čem máme dál společného? To by se hned lépe mluvilo dál. tak tak pokýval hlavou směrem k němu a čekal co z něho vyleze. Stejně tak jak mu trvalo sformulovat větu, nebo souvětí So chtěl říct že začátku

Úsměv mu pořád visel na obličej až do doby kdy se zasekl z toho co řekl. "heh... Něco se stalo a já o tom nechci mluvit... Je to moje věc a ty do toho čumák strkat nebudeš." řekl vážně s tím že se postavil a zavrčel mu před ksichtem. Tak si to ale uvědomil a vrátil se zpět s trochu vyděšeným výrazem. "promiň, promiň, nechtěl jsem ale... Vážně to jsou moje věci. Nikdo nezemřel je to dobré ne?" dál hlavu dolů s ušima také. Cítil se tedy nějak.. jakoby ho to tížilo že na něho vyjel takhle.
"i tak jsou horší věci.. neřeš co bylo. Řeš to co je. Nemám pravdu?"

mohl si k tomu jen povzdychnout. hlavu dal zpět dolů s pohledem na něho. "tak se uvidím, kdo dříve přesvědčí Hatiho že zde může mít větří místo." usmál se pohledem jakoby ho více provokoval. stejně o vyšší místo nestojím, je důležité co pro tu smečku udělám, ne jaké zde mám místo. ještě tady budu mít rivala a bude to dokonalý. vnitřně si zase povzdyhl a pak se vrátil k minulému tématu.
"ale nedělej zas tak... prostě si nejsem jistý, sice mě to tak z kraje moc nezajímá, ale myslím že je hlavní, že ty vlčata budou v pohodě. vlci co zde žijí jsou velice příjemní a nemyslím si že by svá vlčata nechali na pospas osudu bez toho aby je nehlídali." tišeji tak dodal.

jen si nemysli. čas letí jak voda takže mrkneš a hned jsi o kus výš.
byl i docel rád že to tak vzal a postavil se k tomu čelem, kdo ví, možná z něho bude i mesiáš. e co? nikdo nic neslyšel.
"čas rychle utíká Huntley. musíš s tím počítat, ale stejně budu muset na tebe dávat pozor jakožto vyšší postavení." řekl tak jako by ho chtěl vyprovokovat. poněkud, tohle si nemohl odpustit.
pak přišla další otázka nad kterou se musel trochu zamyslet. "hmm, dej mi chvíli." podíval se nahoru a zapřemýšlel. když u vlčete byl, cítil v povzdálí Tiama, takže je možné že malé vlčata jsou Tiamova. však ale toto nevěděl na 100%
"upřímně nevím. ale možná tuším, nebudu to ale říkat protože by něco řekl a nebyla by to pravda. takže smůla mladej." pousmál se s menším uchechtnutím.

díval se na něho a poslouchal jeho slova. a mohl jen přikývnout. "samozřejmě, já o tobě nepochybuji." řekl s úsměvem na tváři. poněkud ano, nikdy by nepochyboval o někom, to by si také nedovolil.
"tak to ti věřím že to dodržíš. možná se to zdá, ale ten čas se ti blíží. mě také." odpověděl tak stranou na jeho slova o hranicích.
pak se ale ptal na něco a on si odpověď musel promyslet. "zoubci? no já je také zatím neviděl, ale vlčata zde jsou. jedno jsem potkal v továrně a... no to je jedno" pohled dal do boku aby se náhodou nepřeřekl s tou situací co se tam stala.
protřepal hlavou a koukl zpět na něho. "ale zas když si to tak vezmeme, tk to jí jen vážně malé vlčata, nemusíš se bát, tyto vlčata co jsem viděl jsou už ve věku takovém že malá přerostlá krysa si na ně nedovolí."

Si tak šel dál městem a zatoulal se zde. Na místo které bylo hodně zarostlé plevelem. Vydal se zde a poněkud se mu zde líbilo.
Prolezl to všude Kom dokola až pak zalezl dovnitř. Tolik plevelů na jednom místě ještě neviděl. No, pokud se mezi to neberou lesy ale jinak ano.
Pokračoval až do konce kde to měl už prolezlé všechno. Nevěděl co teď takže jen tam stál a koukal se nahoru přes rozbité sklo směrem na měsíční oblohu.
krásný den toto

když poslouchal tak co říká, myslel si že to není on. že by ho Hati změnil ze dne na den? nechápavě se tak na něho díval a prohlížel si ho. nevypadal jinak, jen jeho povaha je celkem jiná.
co se tak chvíli díval a moc nechápal, pak jen zatřesl hlavou a koukl mu do očí. "tak to máš v celku co dělat. město se zdá velké. hledat zde "malé" vlky je v celku oříšek. ale tak jsem zvědavý jak si povedeš. ale nesmíš zapomínat na to, že nesmíš opustit město, to že je velké neznamená že nebudeš vědět kde jsou hranice." řekl docela rázně aby si to zapamatoval.
"Hati bude stát za námi ať se děje co se děje ale neochrání tě když tyto hranice překročíš. to by si vzal hodně osobně že ho podvádíš." s menším uchechtnutím se usmál. ale samozřejmě to nemyslel tak že by Hatiho nějak měl pro srandu. to by si nedovolil.

Nirix byl docela z toho všeho ve stresu. nevěděl co se stane když by toto někdo zjistil. musel by ale Zan ochránit, protože co jiného by mu zbývalo. takové malé vlče by si nezasloužilo trest za to že má povahu si hrát.
ani by jakože nechtěl zradit Hatiho, ale musel to udělat. musel zachránit Zan před sluncem a to také udělal. on je zvyknutý na slunce, ale ona ne, nevěděl co si o tomto všem pomyslí.
když od něho odešla, pozoroval jí, zda se ještě něco nepřihodí. musel na ní teď dávat pozor když jsou zde sami zavření v továrně. a jak to tady trávil? ležel, spal, dohlížel na ní a takové další věci. věděl, že ona po tom všem si nebude chtít povídat, tak své slova si nechal pro sebe.
když však zapadlo slunce. vydal se zpět za svým osudem. ale než odešel, řekl jí poslední slova. "tak snad se ti život bude lépe vyvíjet a snad se ještě někdy potkáme." pak se jen otočil a šel