Príspevky užívateľa

naklonil hlavu trochu na bok. "no.. všeobecně mám rád společnost. létat sám je něco jako nedělat nic. vždy musí být nějaký důvod proč to dělat. když létám sám jen tak, nedává to smysl. to proto už jsem přestal." přiznal a koukl na ní výrazem jako kdyby si s tím nic nedělal. "ale když to tak řekneme... nevadí když nemáš křídla. společný běh je taky fajn."postavil se a tak pomalu kolem ní šel dokolečka.
přikývl. "tak to jo. jsem rád že někdo to tak bere. je opravdu špatné někoho pobouřit. zvláště boha."
mohl by to zkusit, ale je to lenoch, nějak se mu teď nechce. koukl na své packy dole a pak nahoru na nějaké ty budovy před ním. "ano to byla... miloval jsem jí..." pověděl s kapičkou slzy u oka. potřesl hlavou a roztáhnul křídla. "nevím zda to půjde tak o ty rozpadlé budovy. kdysi jsem to udělal když jsem si hrál s bratrem v jednom rozpadlém domu, ale nevím zda to půjde teď. no zkusím."
pořádně se nadechnul a předstoupil před Nocrtu tak aby byla za ním. nemohl si dovolit aby se zranila, nebo on zranil jí. pořádně se soustředil a poslouchal okolní zvuky. pořádně roztáhnul křídla a máchl s nimi tak aby nějaký ten proud vzduchu letěkl naproti budovy. pak jen myslí ten proud navigoval tak aby v rámci možnosti o budovu udělal takový ten menší zvuk. vítr se odrazil ale menší dírou ve zdi se protáhnul a udělal takový menší pískot.
uslyšel to celkem potichu ale i tak to šlo slyšet. "něco tam bylo, ale nebylo to až takové. kdybych chtěl tak vítr vede budovou a myslím že tam by ten zvuk byl jinačí. přece jen trochu uzavřené místnosti tomu napomáhjí." pravil s menší praxí v tomto.

Tady tedy Nirix nikdy nebyl. bylo zajímavé vidět zase zarostlá místa něčeho co lidé sami postavili možná jen tak. Tady z vlků asi nikdo neví co to je ani k čemu to sloužilo. Nirix je tu sice nějaký ten pátek ale vše neměl prozkoumané tak dobře jako hlavní část města. Kdo ví co se zde najde za různé překvapení.
Kráčel cestou vyznačenou něčím zajímavým v zemi. V mládí se sice pohyboval takových míst ale nikdy nevěděl co to je. Jeho bratr se sice zdál jako odborník na to ale nikdy na to nepřišli. Díval se kolem dokola a přemýšlel nad věcmi okolo těhle míst.

Její příběh si hezký poslechnul. Bylo to zajímavé. "ah zajímavé. Aspoň už víš jaké to je létat, že? Někdo má na to svůj názor a když to nezkusíš tak nevíš. Poznáš novou věc která se ti zalíbí a už není cesty zpět i když na to nemáš úplně náčiní. Miloval jsem létání a když jsem už neměl s kým tak jsem pomalu přestal. No bohužel to tak je." řekl svůj názor a přiznal se.
Na další slova jen přikývl. "ano ano to chápu. Tak pokud časem zjistíš co a jak tak to je celkem v pohodě. Nováčci se zde moc nesoudí s pravidly. Aspoň pro mě. Když se chystají na věc neúmyslně proti pravidel tak to chápu. Jednou se stane... No tak je třeba je poučit víc a víc." zasmál se trochu a pak hodil pohled nahoru na oblohu.
Další věc pokračovala s magii a tak se nad tím zamyslel. "no... Je to asi možné ale zatím jsem lovil bez magie. Na lov s magii byl expert můj zesnulý bratr který ovládal zvuky. Jinak takhle na lety je do dobré." přiznal znova. Mohl si určovat jak se bude vítr v jeho blízkosti chovat což bylo pro něho něco dokonalého. Miloval vítr a tak byl rád že podobnou magii zdědil prý po otci. Však nevěděl co bylo pravdou když rodiče neznal.

Přikývl a z celého srdce jí to přál. Byl rád když se někomu časem splní sen ať už je jakýkoliv. Jeho bratr si ho nesplnil tak musel aspoň tohle trochu posunout dál na cestě.
Když se přiznala s tím že už letěla, vypadal překvapeně. "vážně? Jakto?" pořádně našpicoval uši a poslouchal jí. Chtěl vědět kdy a kde se tahle vlčice už setkala s letem. Třeba dětství? Někdo z rodiny? Ah tolik otázek.
Cukl uchem. "heh co? Tady a zakázáno létat? Kdo řekl? Samozřejmě že ne. Vlčí jsou zde volní a to včetně létání. Když ale nechceš nemusíš, nenutím tě." usmál se aby dal najevo že to nic není a ať si tím neláme hlavu.
S magií už to bylo lepší na vysvětlování. "mám větrnou magii. Můžu ovládat vítr jak se mi zlíbí." roztáhnul křídla a máchl s nimi.

S máchajícím ocasem za sebou šel za svým přítelem. Byl natolik natěšeným když mu potvrdil slovy že může jít. Vždy když byl u hranic tak narazil na nezvaného hosta. Co se však teď a tady najde? To musí sám prozkoumat.
Šel dál s ním jako ocásek. Díval se kolem sebe zda je zde něco nového kolem tohodle místa a co... Nebylo. Ještě že tak.
Pak se pozastavil nad jeho otázkou u které se podíval na oblohu plnou zářivých světélek. "jak to jen říct... Svět je krásný i za hranicemi. Je lepší to prozkoumat vše než tě potká smrt. Můj bratr tohle bohužel nezažil a ani nezažije. Jdu v jeho stopách abych našel to krásné místo o jakém snil. Avšak dorazil jsem zde a to mi umožnilo se pohybovat jen na určitém místě. Nestěžuju si, právě naopak. Co se týče zákonů tak nebudu překračovat tyto hranice když je to dáno." zamyslel se nad tím tak trochu. Možná toho řekl víc než dost ale je to on...

Koukl celkem smutně do strany. Bylo mu to líto. To všechno čím si teď přichází Noctra. Rád by jí pomohl ale neví jak. Jak už se zmínila, není zde nikdo kdo by jí učil pracovat s tou to magií.
"moc bych ti s tím pomohl ale nevím jak. Je to těžké vymyslet když nevím jak to úplně funguje. Mám odlišnou schopnost takže to asi nic. Víceméně..." pravil a se zaseknutím se zpět otočil na ní. "pokud by ti létání připadalo jako dokonalá věc tak ti to mohu zařídit.' jeho ocas se rozkmital při povídání dalších slov.
"s tvou magií ti kdyžtak nějak pomůžu, však kdyby jsi toužila letět tak ti pomůžu ještě víc!"
Roztáhnul křídla a usmál se "má křídla jsou velká a silná, už né jednou jsem někoho bral proletět." myslel si že když jí tohle nabídne tak bude ráda však kdo ví po čem ještě víc touží. Tohle je aspoň něco co pro ní může udělat bez výjimek.
Magii by mohli potom dořešit. Když její magie působí z temnoty noci může jí pomoci pán noci Hati. Když se však nebude snažit a neprojeví svou sílu jemu tak nic nebude. Bez práce nejsou koláče a tak to bylo vždy. Kdo ví jak by jí ale mohl aspoň trochu pomoct.

zůstal stát na místě a pozoroval jí. byl velmi překvapený když sledoval špičku temnoty z jejího křídla jak mu proletěla tělem. trochu se až i lekl ale pak otřásl hlavou a koukl na ní.
"tebe to asi není jedno. chtěla by jsi svou magii posunout tak dál aby jsi udělala to jak starší o kterých si mluvila. že?"
přišel trochu blíž k ní a dotknul se nosem jejího nosu. "jestli chceš mohu ti s tím pomoct, jestli to tedy nějak jde." švihl ocasem a usmál se.
"rád pomáhám takže problém mi to nedělá. záleží však na tobě a tom nejhlavnějším, zda to vůbec jde."

Hlavu dál trochu dolů. "to mi je líto..." řekl potichu.
Pak se jen ohlédl na její zvuky skoku dolů ze stroje. Na její slova jen přikývl a otočil se směrem tam kde běžela. Byla dost natěšená ale on to vzal jen tak z lehka. Prostě jen cupital vem kde se někde tam zastavil blízko ní.
Jeho oči spatřili něco dokonalého a krásného. Bylo to na první pohled až moc reálné ale její slova vracela opak.
"to je dokonalé!" řekl takovým natěšeným hlasem.
Ťapal ze strany na stranu aby si jí hezky prohlédnul. Hvězdičky v očích nesměly chybět. Bylo to něco co viděl poprvé a navíc něco co bylo i užitečné pro kult.

Silně se protáhl od pat, po konce křídel až po hlavě a ocasu. poté se protřepal a švihl ocasem. Hlavu napřímil směrem k ní a poslouchal její slova. Jako kdyby se v ní viděl. "jsme skoro stejní, také mi je lépe pod měsícem a hvězdami. Jako kdyby nás sám Hati osvítil a zde zavedl. Je to něco co vždy zůstane záhadou avšak když budeme hodní a poslouchat Hatiho, možná sám pak řekne jak to doopravdy bylo."
Ano, byla to taková záhada na kterou by už od začátku chtěl vědět pravdu. Je škoda že se pravdu vždy dozví ti vyvolení. To je jeho cílem. Spojit se s Hatim a zjistit vše v čem dosud bádal. A že těhle věcí je mnoho.
"před tím jsi mluvila o magii tvého rodu... Smím se zeptat jakou magii máš nebo co jsi myslela?" rád se zajímal o věci druhých, proto ho i tady ta věc trochu zaskočila.

"je to asi na tobě jak se smíříš se smrtí. Ale takhle poznáš ten čas kdy na to přijde." řekl ještě k jeho slovům. Ano. Bylo těžké se nad tím zamyslet. Řekneš sice něco ale ve skutečnosti to může být úplně jinak. Největší roli v tomto hraje osud a samotný způsob jak se v tu chvíli zachováš. Stihnout ti svaly a už je po tobě, i když říkáš že by jsi se vyhnul. Jak to teda dopadne? To nikdo neví.
Kráčel dál střechou budovy až došla věc kterou čekal. Podklouzla mu noha a kamení se zřítilo směrem dolů. On se sice tak tak držel na střeše e kamení nebylo zrovna malé a tak padalo dolů směrem na Acherona. Jeho srdce se rozbušilo a jediné co slyšel bylo pískání v uchu a výkřik Jockyho před jeho smrtí. Svaly mu stuhly a než si to uvědomil a zpátky přišel do reality, budova se neudržela dost dlouho a pod ním se to také propadlo.
sakra! jediný výkřik v hlavě ho probralo dost aby roztáhnul svá křídla a nepadal dolů.
"pozor Acherone!" otočil se hlavou na něho aby viděl jak se jeho parťák dostane do bezpečí z toho jak omylem na něho nechal spadnout kus střechy z budovy na které kráčel.

Pomalu šel za ní a i tak trochu se rozhlížel kolem dokola. Od poslední návštěvy toho to místa se zde nic nezměnilo. Bylo to krásné místo tak či tak. Což by ho mrzelo kdyby toho místo se zbortilo.
Po chvilce dívání se na vše kolem se otočil na ní a na její slova. Mohl jen přikývnout. "ano, je to tady velké, velké útočiště pro lid Hatiho. Tohle místo je dost velké na to aby jsme mohli plnit naše sny. Prozkoumáš vše a zjistíš kouzlo tohoto místa. Vše je zde zajímavé a když už tak každý má něco jiného zajímavé." pravil a vztoupil také do měsíčního světla.
"za svitu měsíce jsou místa krásnější, ale musíš si dát pozor na slunce. Za východu se musíš schovat aby jsi Hatiho nepobouřila."

Pokývl na jeho slova. Uvažoval nad tím, to jde vidět. Má dobré myšlení jak před nějakou dobou řekl ještě v prvním setkání. Takový vlk jako on by asi nic neudělal, to má pravdu, ale snaha by se cenila. Nemohl by se vyškrábat ven a tak má dvě možnosti, nebo možná i více ale to v jeho myšlenkách nehodlá teď rozebírat.
Otočil se do boku a skočil tak po kraji střechy dál a dál aby zjistil dokonalé místo pro jednu věc. Však zarazila ho jeho otázka. Otočil na něho hlavu a zamyslel se nad tím. "Hmm... No.. kdybych si toho dřív nevšiml a neutekl tak kdo ví jak by mě to zavalilo. Ale když už bych byl zavalený tak bych zkoušel se vyškrábat ven ať už to jde či ne. Mé svaly nejsou zrovna slabé tak by to možná i šlo ale když už tak se smířím se smrtí a vrátím se k bratrovi zpět. Měli by jsme podobnou smrt." otočil se zpět a skočil na místo kde byl uvolněný kámen. Zastavil se. uvolní se víc a spadnu s tím že to spadne i na něho... Jako kdyby jsme to předpověděli. opatrně šel dál po střeše aby se nic nestalo.

byl rád že nebyl jediný co jí o tak někdy řekl ale i tak byl první cizí co jí to řekl takže situace se nezměnila.
pak uslyšel nějaké kroky tak se na ní ohlédl kam jde. že by ho už opustil za to? to by se nedivil. švihl ocasem a trochu se na ní pousmál. její slova nešla na takovou dálku moc slyšet ale i tak něco pobral.
pak vyšel pomalým krokem za ní. "samozřejmě že můžeme. město je velké, čeká tě ještě velká cesta na průzkum." usmál se a tak pokývl hlavou. \"kam se vydáme? kde tě to táhne nejvíce?" zeptal se radši. asi se bude ní vést protože on už toho prozkoumal hodně tak zde pro něho nové věci nejsou nové.

Bylo mu trapně v tuhle chvíli. Nevěděl jak na jeho slova bude reagovat ale byl ochotný převzít vše od nějakého výlevu až po smrt. Její názor však byl jinačí.
Otočil se s takovým nejistým výrazem. "vážně?.. no.. ono... Omlouvám se že jsem něco takového řekl.. jen se sotva známé tak nevím co tak nejednou." koukl se tak bokem jako kdyby zase nic neřekl. Jeho srdce bušilo až až.

Nom.. neměl žádnou takovou zkušenost se sesuvem, ani nemusel na to odpovídat, nejvíc ho totiž zaskočila odpověď na jeho otázku.
"to bys ani nezkoušel utéct před tím? To bys jen tak zemřel?" díval se dolů na něho a přemýšlel proč. Proč by nic s tím nedělal? "zamysli se nad tím. Možná bys s tím nic neudělal ale cenilo by se i kdyby jsi utíkal před tím. Lepší zahynout s tím že jsi byl ochotný něco dělat než vůbec." asi takhle by to řeknul.