Príspevky užívateľa

Nirix dál prozkoumával toto krásné místo, které patřilo smečce kultu. Bylo to tu celkem krásné, líbilo se mu tady jako každé druhé místo kde byl. myslím si že Jockymu by se zde také líbilo, ale škoda že zde není. pomyslel na svého zesnulého brášku a pak jen pokračoval v cestě za poznáním.
Nečekal že zde by někdo byl. Bylo to tu poněkud opuštěné a členů v kultě bylo málo. Ale kdo ví kdo by se zde objevil.
Jinak se tu zde jen procházel a zkoumal zdejší místo. Ano zajímavých pachů zde bylo hromady a tak toho využil.

Nirix si dál seděl na místě a pozoroval předešlou kořist. Až byla z dohledu, znovu se postavil a ohlédl se kde by co mohlo být na lovení ale pak uslyšel zvuky volání. Někdo volal jeho jméno. Ohlédl se a v tu chvíli spatřil Tiama jak si nese už svou kořist.
Zvedl uši a až k němu přišel, jeho slova ho donutili dát uši trochu dolů. S docela smutným pohledem zapřemýšlel nad situací co dělal...
"j-já? Nad ničím... Asi. Už jsem mohl mít kořist ale zdálo se mi že já ani oni si to nezaslouží tak jsem je nechal jít. Ale jak vidím ty něco máš. Asi nemáš problém s lovením jak já." přimouřil očka a usmál se.
Poněkud, byli velice odlišní v tom to. Ale aspoň ho to netrápilo. To bylo jediné co teď bylo hlavní.

Nirix se držel u Tiama skoro jako nějaké malé štěně. neznal to tady a nerad by se ztratil. oblížel se kolem sebe a přemýšlel kde tady sakra chce pan tiam lovit... no, i tak se určitě zde něco najde.
je si jist že zde je nějaká potrava? myši a krysy mi nechutnají... opravdu, někdy i v jídle byl vybíravý.
pak přišel zlom toho kdy mu řekl že se mají rozdělit. on tam jen stál jak tvrdé Y a nevěděl co dělat. jen bolest u srdce byla jak mu kamarád odcházel. pomoc? co mám dělat?
Nirix se však po chvilce ohlédl vedle sebe a pomalým klusem se vydal na druhou stranu. čmuchal k zemi a hledal pachy nějaké kořisti. chvilkami se i zdálo že to zde jen prozkoumává ale ono ne. snažil se něco hledat. pak však našel nějaký zarostlý keřík a v tom zvuky se ozývali.
nestražil uši a díval se tam. pak se ale zkrčil a pomalu se plížil k boku křoví. pomalu ale jistě pak skočil těsně před křoví aby zvíře vylákal ze křoví a viděl že odtamtud vyběhla malá mláďata králíků. chtěl se za nimi rozeběhnout ale bylo by mu jich líto. trochu mu to připomínalo jeho dětství kdy přišel o bratra. proto ani jednoho v tuto chvíli nemohl zahryznout.
mají před sebou ještě život... nehodlám to tady a teď ukončit..
pak si jen sedl na místo a pozoroval je. doufám že se jim nic nestane...

Nastražil uši aby si poslechl její slova. Chvíli se i obával o Zan když se pořádně nadechla poté. Když prosila, jeho úsměv klesal. Nechtěl to nikomu říct, ale kdyby na to přišla řeč a jeden z nich by se přetekl musel by to dát na sebe.
"chápu, řekl jsem že si to prozatím necháme pro sebe. Kvůli tebe to i nadále nechám tak mezi námi. Oba nechceme problémy a já to respektuji." řekl klidně. zvlášť vlče které pořádně nevidí svět takový jaký je.
Zvedl se, přesedl po bok Zan a přikryl jí svým křídlem a tak naznačil že už je v bezpečí."bude už vše v pořádku, to ti slibuji." s pohledem na ní ji to i potvrdil.

Nirix se díval na Zan a poslouchal co za odpověď z ní vyjde. Že neví jestli je v pořádku? Ani se nedivil, pokud vlče od narození je určeno k tomu aby se ukrývalo před denním světlem, poněkud může mít takovou to reakci. Nirix však takový nebyl a slunce mu nevadilo ale nechtěl porušit pravidla smečky, ale i tak se paprsků dotkl ale jemu to bylo jedno. Hlavní bylo že vlče před něčím takovým bylo zachráněno.
Otočil se tam kde se dívala a přemýšlela. "to bude v pohodě, prozatím to bude mezi námi, i když by se to mělo říci. Všechnu vinu kdyžtak dám na sebe. Nechci aby takové vlče jako ty trpělo ještě víc." řekl klidně a celkem přemýšlel jak to říct mesiáši.
Chtěl chránit vlče ale sám nevěděl jak. Bylo to opravdu pro něho těžké rozhodnutí.
Pak se znovu ohlédl po Zan a usmál se. Pak strčil čumákem do jejího čumáčku aby nebyla tak ztuhlá a pak jen čekal co vlče dá udělá.

Nirix dál běžel za ní, i když zrychlovala on také. Nechtěl hru ukončit tak brzo, proto běžel takhle, aby jí nechytl. Docela se i bavil tak, že zapomněl na to, že venku pomalu začíná svítit sluneční svit.
Zan ho zavedl přímo k plachtám, na které však nestoupla z důvodu opatrnosti, ale mladé vlče si to dovolilo a vypadalo to že nečeká žádné následky.
Jedna z plachet však spadla a rozvířilo to prach do okolí. Nirix si pšikl a oklepal se od okolního prachu, ale pak, když se normálně postavil zpět, uviděl jak na Zan svítí sluneční světlo. Seklo to v něm, skoro nemohl nic dělat ale poté rychle zakročil.
Rozeběhl se co nejrychleji k ní a vzal jí za krk. Na jeho čumák i krk dopadlo taktéž sluneční světlo ale to mu bylo jedno. Hlavní bylo aby vlče zachránili před tím, co kult považoval za peklo světa.
Poté rychle uskočil dozadu a běžel s ní dál od okna. Někam kde nesvítilo slunce. Položil jí na zem a koukl na ní. "seš v pořádku? Nestalo se ti nic?" raději se ujistil než by poté nořil nějaké velké následky. Měl by poté výčitky.
Ještě jednou se oklepal a pak si sedl s tím že pozoroval Zan.

Pozoroval vlče jak si hraje s kusem zastaralé látky a přemýšlela o tom dál. Pak ale vlče se zastavilo a promluvilo na něj. Neváhal odpovědi a začal mluvit obratem. "tak to se omlouvám, mladá slečno." usmál se a sedl si. S máchnutím svého huňatého ocasu i rozvířil prach co byl na zemi takže si pšiknul a dál se díval na vlče.
S cukem v uchu váhal nad odpovědi dalších jejích slov. takže přece jen si tady hraje. Což je normální u vlčat no ale mělo by se vrátit k rodičům když za chvíli bude svítat. Nejsem chůva takže... No to je vlastně jedno. pomyslel a mezitím zformuloval větu k odpovědi.
"hrát si s tebou? Zní to i celkem lákavě, proč né že." nemohl jí říct ne. Tak to u Nirixe už chodí.
Postavil se zase a čekal co mezitím vlče začne dělat. Couvala a pak se rozeběhla. Nirix však věděl že je rychlejší tak se rozeběhl za ní ale s menší rychlostí. Ale i tak na vlče dával pozor ať se jí nic nestane, litoval by potom toho a měl by výčitky. To si však nemůže dovolit!

Nirix se dál potuloval městem a hledal další místa co by mohl objevit a prozkoumat, když už je zde jako člen smečky, ale né zas úplný. Ještě ho čeká spousta práce na to aby si vytvořil místo zde.
Od dalšího místa to neměl daleko. Stačilo mu udělat pár kroků a už byl zde, u staré továrny. Tohle místo se mu také zalíbilo, jako ostatní místa zde.
Prvně si továrnu prohlédl z venku kde nabral plno informací. Pak ale chtěl jít dovnitř ale zastavili ho nějaké divné zvuky co se ozvaly z místa kam zrovna chtěl jít. on tam je někdo? Dobrá! Můžu aspoň poznat nové vlky. Nebo... To může být nějaké jiné zvíře co zde žije. Však uvidím. pomyslel si plně a pak jen máchl ocasem a s chutí mohl jít dovnitř.
První pocity, když se tak díval, nebyli špatné. Opravdu zde cítil pach jiného vlka ale i pach někde v povzdálí svého kamaráda Tiama. on je to Tiam? Nebo se mi to zdá? s myšlenkami na něho postupoval dál a hledal to stvoření co zde je.
Celkem hlasité zvuky ho přiměli jít za ním a pak to viděl. Ve tmě šli vidět svítivě zelené čáry a pak kousek šedého kožíšku. Bylo to malé a rychlé. Skoro by si i vlk myslel že je to nějaká krysa ale ono ne. Bylo to malé vlče.
Nirix se ani moc nedivil. Vlče je zvědavé a chce si pořád hrát proto ty zvuky.
"ahoj maličký nebo maličká... Co zde děláš? Hraješ si?" s hlavou na bok řekl tiše a uklidněně. Kdo ví zda toto vlče umí mluvit nebo dělat aspoň nějaké zvuky aby mu odpověděl.

Se postaví rovně a schová přišlo k sobě. "klidně můžeme zajít. Vadit mi to nebude." řekl klidně a ohlédne se na něho. Poté když ho nečekaně olízl, zavřel oko na té straně a pak ho otevřel. Docela v něm i hrklo.
"samozřejmě. Budu dělat co je v mých silách." ještě řekl k tomu a pak jen se díval jak se zvedá. Nyní mohli jít zalovit.
Už kdysi říkal jedné vlčici že v jeho staré smečce byl nejlepší lovec tak snad to ještě nezapomněl. Ale uvidíme co má nirix za eso v rukávu.

Párkrát Klepl ušima, zamáchal ocáskem a usmál se. "děkuji, taky ti přeji do života více štěstí.* pak se jen otočil a šel pomalu dál za svým nosem ...
"snad se ještě někdy uvidíme! Tak zatím!" ukončil to vcelku rychle ale i tak... Dobře se mu povídalo a zůstal by tam rád a poslechl si více informací o území do kterého přišel ale musel jít a zjistit to sám... Také si mohl myslet že jí nějak drží zpět u činnosti kterou dělala ještě před tím než se potkali ale kdo ví. Teď už jen dál jde tam kam ho tlapy vedou.

Něco málo už o smečkách zde věděl. Ale poslechl si i druhou odpověď... Ano, bylo tady dost smeček ale kdo ví zda zde jsou i další, ukryté a neví o nich nikdo. Postavil se a protáhl své mládí staré tělo. Pak se narovnal a koukl na ní znova. "zajímavé, tolik informací, tolik stran a tolik možností. Kdo vím kam já zapadnu. Uvidíme s časem. Ty jsi využila svoji možnost a jsi šťastná jak vidím. Uvidím zda takový budu i já nadále. Jinak o Ignisu a Kultu už vím dávno že takoví jsou... Jedná vlčice mi o nich řekla." Máchl svými velkými křídly a schoval je zase zpět.

"tak dál nevím... Mohelnice nápady byli vyčerpány... Bude to ještě těžké, holt budeme muset je kontrolovat aby se dál nic takového nestalo... Jinak je mi líto co se stalo tvým sourozencům, měl jsem to podobné a takovou bolest na srdci jsem už zažil." řekl klidně a začal se dívat na jedno místo a přemýšlel. Viděl, jako kdyby se tam něco mihlo ale možná se mu to zdálo. "s ním to bude ještě zajímavé.." řekl tiše. Toho "s ním" myslel Hatiho, nevěděl úplně jistě co si o něm myslet ale to neznamenalo že v něho nevěří.

Její odpověď ho celkem zajímala. Hvězdy? Zajímavá to věc co si jen tak letí na noční obloze. Bylo to úplně jiné než jeho předešlá smečka. Nezajímala se o tuhle věc, zajímala se o boj a lidstvo.
Máchl ocasem ze strany na stranu a odpověděl jí. "tak tady asi máte klidnější smečky. Ale kdo ví kolik smeček tady ještě je a jsou zapomenutelné. Až zde budu dostatečně dlouho tak to zjistím." usmál se a pak se koukl na oblohu.

díval se na ní. přemýšlel. uvažoval co by jí tak mohl dál říct když už něco pověděl, ale pak se dál zeptala a odpověď byla rychlá. "tak ze dva měsíce jsem tady asi. bohužel, žádná smečka. tulák. jak už jsem řekl, byl jsem ve smečce ale opustil jsem jí. takže asi tak." řekl klidně a pak ho napadla nová otázka co ho celkem zajímala. proto energicky vyhrkl. "jak to vůbec funguje ve vaší smečce, zda se můžu zeptat? bych to možná porovnal s mojí, zda zde jsou lepší smečky než odkud poházím já"

Přemýšlel dál o tom. Více ho to trápilo. Nechtěl aby kvůli němu byl kamarád takový a nedělal si o něho starost.
"jak už jsem myslím že říkal, uvidím co udělá čas. Mezitím to zkusím vydržet." ulevilo se mu i když řekl že je v pořádku. Pořád ale nevěděl jak mu dokázat že vážně nechce zradit všechny, i vlka, co mu poskytl domov a bezpečí. Je to pro něho nyní těžké ale dokáže se s tím vyrovnat i jak se vyrovnal se smrtí bratra.
Otočil se tak aby bokem stál vedle něho a přikryl ho přátelsky křídlem. "neboj se o mě. Budu v pohodě. Teď se ale nestarej o mně ale o dvou rodinu co na tebe čeká. Vybral jsem si toto místo? Vybral... Takže musím vydržet i přes různé překážky." řekl klidně. Máchl jednou ocasem a pak už jen čekal co mu kamarád k tomu řekne. Doufal ale v to, že nebude mít ještě větší problémy. Nechce, aby to skončilo špatně.