Príspevky užívateľa

Nyní se přemístil zde, po dlouhém a únavném potulování se, po celé oblasti Norestu, musel své síly doplnit nějakým tím odpočinkem. Zvolil tudíž tuhle pastvinu, která mu přišla nejlepší. očuchal si místo, kde si chtěl lehnout, aby zjistil, jací tvorové zde už prošli. vůně vlků z různých smeček, tuláci, co se zde jen potulovali jak on nebo potrava, kterou by si i klidně teď dal, a to srny, zajíci a spousta dalších. mohl si jen o té potravě zdát.
udělal si kolečko kolem místa, zašlapal si vysokou trávu a lehl si do ní. Vítr mu hezky vlál do jeho kožichu tak, že ho i někdy začala svědět některá místa, proto se obrátil na záda a začal se válet v té krásně zelenkavé zemi. po nějaké chvíli zůstal jen nehybně ležet na zádech s pohledem na krásnou oblohu. dnes je vážně krásný den, doufám, že ten odpočinek bude stát za to. pomyslel si a dál se jen díval nahoru.

Nadzvedl výš hlavu a poslouchal vlkovi slova, trochu se zklidnil po tom co řekl a přemýšlel o tom co řekl. Hati? Silné slovo v jeho hlavě poskakovali. "H-Hati? Když byl zmíněn a patří mu to tady asi, tak bych rád asi něco o něm zjistil."
Když dořekl, svůj pohled hned dál na králíka co k němu přisunul. Měl docela hlad ale nechtěl mu brát jeho kořist. Uši poté hned natočil na něho když řekl své jméno, dal zpět pohled na něj. "těší mě. Já jsem..." přemýšlel zda mu věřit po tom co se stalo, ale zkusil zase věřit "jsem Nirix, jsem pouhý tulák v této oblasti."

Ležel na zemi, místa popáleniny ho bolely tak, že kdyby se zvedl, neustál by to. věřil jsem někomu a karma si mě našla, to je znamení že nemám nikomu věřit? Nějaké znamení? No to úplně nevím. tohle si v hlavě vybavil, nevěděl úplně odpověď.
Když po nějaké době Artemis něco k tomu řekla, zarazilo ho to. Přemýšlel zda vstát nebo to vzdát... Odpověď byla ale jasná. Ze všech svých sil se zkusil aspoň posadit a s pohledem na zem řekl svou odpověď. "je mi líto že jsem nemohl víc bojovat. Nejsem na boj a nikdy jsem ani nebyl, nemám to rád, připomíná mi to trochu i mou minulost na kterou nerad vzpomínám. Omlouvám se a vzdám to. Je mi docela jedno jestli zůstanu tulákem nebo půjdu k někomu ale jsem aspoň rád že jsem mohl něco nového zjistit."

Zastavil se a nehybně zůstal stát, dal hlavu dolů a zdola se díval na vlka. "Já se moc omlouvám. Bohužel mě zde nikdo nezavolal. Ja-jak jsem už zmínil šel jsem jen okolo." neklidně řekl a dál pokračoval už klidněji, protože si uvědomil, že by neměl dávat najevo, že se bojí. pořád byl ale skrčený a díval se pořád do očí vlka co k němu ještě před chvíli přikročil. "Speciální důvod zde asi nenajdu, jedině mojí zvědavost, které bych se někdy rád zbavil, ale bohužel to nejde. Jinak máte krásné území, trochu se mi líbí zde, ale budu respektovat všechny pravidla smeček a nebudu vstupovat už na území, ještě jednou se omlouvám."

uslyšel něčí hlas, sice se trochu lekl ale ohlédl se na křoví z kterého šel vidět neznámý vlk. zamyslel se první než něco řekl, po chvíli ale odpověděl. "já... jen jdu tak okolo a zajímalo mě to tady. Snad nevadí, že jsem zde, klidně hned odejdu." řekl celkem v klidu. dál se díval na vlka a čekal jeho odpověď, nechtěl zbytečné hádky, proto pomalu i začal dávat zadní nohy dozadu, že byl připraven odcouvat pryč. Pach zvířete, co vlk ulovil ho trochu zaujal, proto i někdy dal pohled na kořist a někdy zpět na vlka.

Když po ní skočil, plameny ho popálili po skoro celém těle. Když se jeho tlapy dotýkali země nebo něčeho jiného, rychle odskočil dál od ní a rychle se začal válet v trávě, aby plameny uhasil. Tohle nečekal. jeho srst byla natolik spálena, že byla spálena i kůže pod tím. Docela ho to bolelo, proto zůstal pak jen ležet, když se mu to podařilo uhasit. já na boje nikdy nebyl, říkal jsem to i Jockymu, ale jemu to bylo jedno. no a teď to vypadá, že jsem neuspěl, ale to nevadí, stejně jsem k ničemu takže... pomyslel si a dál jen ležel v trávě a čekal co bude dál.

Zde nyní jen tak náhodně přišel, když šel okolo, I když pach mu říkal, že je na území někoho jiného. První váhal, ale pak ze zvědavosti zde přišel a došel až zde k domům. díval se tak na okolí a přemýšlel, zda bylo vhodné tady jít. Chvíli zde pobudu a pak odejdu, snad to nikomu nebude vadit. Přece jen jsem tu na otočku a pak zase odejdu, nic víc, nic míň, tak zní mé pravidlo. Pomyslel si. Vzhled a pach ho zde zaujal, docela se mu to i tady líbilo, ale jak už bylo zmíněno, byl na území, co neměl tady co dělat a tak musel jít poté pryč z místa.

když ho hezky zakousla, ceknul sebou, štíplo ho to ale pak nic necítil. ceknul sebou tak že z ní slezl a když ho možná pustila udělal dva kroky vzad. oklepal se opatrně a uklidnil se, už nedával najevo tvář zabijáka jak před tím.
nechtěl dál bojovat, vypadalo to jako kdyby byl srab ale to nebyl, jen neměl rád boje, toť vše. ale nechtěl tak rychle ukončit zkoušku. plán si trochu promyslel a vystartoval znovu. měl poněkud zvláštní taktiku a to že začal běhat kolem ní a prohlížet si jí, také to dělal z důvodu aby měl dost času se když tak vyhnout útoku nebo aby jí zmátl. když nějakou tu chvilku tam běhal skočil jí po boku s vytaženými drápy, které byly připraveny se do ní zapíchnout, což si nějak neuvědomil, chtěl jí ze začátku jen skolit na zem.

postavil se a oklepal se. tak dobře, budeme to brát jako kdyby šlo o život, ale s menšími úpravami. nesmím zapomenout, že je to hodný vlk co mě zkouší.
jeho tvář se změnila na tvář zabijáka, aby udělal efekt toho skutečného boje. připravil se do bojové postavy a byl připraven jít. roztáhl své křídla a dal najevo tak že je připraven.
nyní se rozeběhl proti ní a těsně před ní skočil tak, že byl připraven jí sejmout jeho tlapou. pokud ale se vyhla tak měla možnost něco provést, ale svou "kořist" si hlídal a nespouštěl z ní oči.

když viděl jí postavit se do bojového postoje, zarazil se. ne, tohle... než si stačil myšlenku říct už vystartovala a on věděl, že zkouška začala.
Jak udělala smyčku, trochu se zmátl ale nevyrovnala ho z míry. pozoroval jí důkladně, ale bylo to moc rychlé na něho když po něm následně skočila. byl poté přišpendlený k zemi a nemohl se málem hýbat. když scvakla před ním, neudělal žádnou reakci. ale přes to řekl opatrně. "chápu, bojová zkouška, jak sem si myslel."
nebyl zas tak slabý, v nitru měl sílu kterou nikdy nedal moc najevo. uvolnil si sílou ve svalech jednu ze zadních noh a zkusil jí opatrně kopnout ať z něho sleze.

chvíli zapřemýšlel. "zajímavá nabídka. Mohl bych jí aspoň pro začátek zkusit, pokud by nevadilo." poté co tohle řekl se postavil a také protáhl vše od noh po křídla. otočil se celým tělem k ní a pro případ se i zeptal. "o co jde v té zkoušce?"
je to samozřejmě jen zkouška, nic velkého se nejedná, když neprojdu, nevadí. budu se ale muset krotit, pokud to tedy bude zápas mezi sebou, nerad bych jí ublížil vážně. pomyslel si a jen čekal na slova vlčice.

pořád se díval do proudu řeky, neměl v úmyslu se na ní otočit a podívat se, ale když se zeptala na smečku, natočil uši na ní a lehce se okem na ní podíval. "pokud je možné, tak mi můžeš třeba doporučit nějakou tu smečku. také jsem poslední dobou přemýšlel, že k někomu půjdu, protože jsem nechtěl být sám, ale nevěděl jsem jaká smečka je dobrá volba." odpověděl.
ani nějak nevěděl jak by byl užitečný nějaké smečce, ale to se uvidí, co mu řekne a poradí.

vše co řekla si představil, zaujalo ho to. "zajímavé, podle toho co jsi řekla musíš být silný vlk. žiješ a je to dobré pro tvou smečku, nikdo by nechtěl přijít o tak statečného a silného parťáka. nevím jak to bylo v realitě ale když byl na blízku jeden vlk z tvé smečky, jak si říkala, muselo to být stejné." řekl a v tom si i pomyslel. zajímavé co zde žije za tvory.
to co řekl si spojil i se svou minulostí, co vše zažil s bratrem, ani nevěděl proč. lehce se usmál proto.

svůj pohled věnoval dost jí a tak si otočil hlavu směrem k zvuku proudu řeky, co o kus něho tekla. Díval se na tekoucí řeku a přemýšlel, jak je u něho normální. Neměl důvod útočit, když odkryla své slabé místo s pohledem na nebe, kde se díval před nějakou tou chvílí. Přece jen byla k němu "milá" takže to byl další důvod neútočit.
V tom ho napadlo, co mohl říct třeba už dávno. "mohl bych se zeptat na jednu věc?" řekl uvolněně a pokračoval dál v mluvě, i když možná nečekal k tomu nějakou odpověď. Už od začátku si nemohl všimnou jejího zranění a tak má trochu obavy "pokud to není nějak osobní, co se ti stalo? jsi v pořádku když máš takové zranění na hlavě?" pak jen vyčkával odpověď a pomyšlením na to.

zvedl hlavu víc až k nebi a tyhle slova si dal do hlavy aby na ně nezapomněl, aspoň teď něco ví o tom jak to tu chodí. přišla mu to jako dobrá rad, proto hezky poděkoval. "děkuji za radu."
dál se díval na oblohu a nechal ať vánek mu hezky "načechrá" chlupy, dál nevěděl jak by mohl začít s konverzací, protože teď nějak měl chuť si povídat, nevěděl ale o čem. Když řekla své jméno, dal nahoru uši a dal hlavu dolů s pohledem směrem k ní. "těší mě, Artemis. řekl uvolněně.