Príspevky užívateľa

Když se modrý probral a zvedl k němu hlavu, lehce švihl ocasem. byl rád že nespal ale divil se že v noci nespí. že by ho Hati osvítil? kdo ví ale přesto z něho necítil nějakou posvátnou auru... no dělal jako kdyby ji pořád cítil, nu což byl mesiáš.. aspoň tušení mohl mít.
Koukl se dolů na kytičky a lehce se usmál. Chrisovi by se určitě líbily... pamatoval si na to jak mu tehdy dal kytku v botanické, tu kytku doteď měl usušenou ve svém obydlí.
"jsou krásné, s radostí je tam dám." Pomalu se ohýbal dolů ke kytičkám než se zastavil. bylo to krásné přání ale jak on měl vědět která kytka byla jaká? on a zahradníkem? možná až v důchodu.
"jaká z nich je ta kytka kterou zmiňuješ?" ujistil se a koukl na modrého.
jeho tělo se samo napnulo když zase zmínil hrob. nebylo to takové že by ho Chris neměl krásný ale vedla zde nějaká pravidla. i když vlk nebyl škodný, nemohl ho tam vzít. zavrtěl proto hlavou a pevně se mu koukl do očí. "náš pán, Hati, si nepřeje neznámé vlky na našem území. Odpusť, ale z důvodu pravidel tě musím držet dál od hranic aby jsi byl v bezpečí. Nesmíš zemřít na našem území, to by si Chris nepřál."

Bylo celkem až... překvapivé jak se nám klučina vytáhl do výšky. Byl vůbec tak velký? jo asi ano... Nenechal se však tím nějak zastrašit, přece jen to bylo pořád malé vlče a tak mu mohl odpustit i to neúctivé chování. no byl na tom ještě dobře oproti nějakým vyjímkám.
nadzvedl obočí na jeho slova. trochu ho nechápal s tím výrazem "kultí".. možná už byl moc starý na dnešní mláděž a jejich slovník. "nejsem zvadnutý... nejsem kytka." lehce se usmál aby nahodil klidnou atmosféru. přece jen nebyl takový náchuka jak si někdo mohl myslet.
"Poslední dobou jsem jen unavený. Co ty? jdeš se se mnou projít?" vykročil dál po cestě ale ještě se na něho díval zda doopravdy chce jít s ním.

ano, souhlasil s ní že to byla škoda, avšak nemoci se nemohla vyhnout, nebo spíše podle slov vyššího... komplikovanému porodu.
nahodil lehce nevěřícný pohled který spíše měl sám k sobě, protože jak už si všiml, vlčice byla slepá aby jeho pohledy viděla. No bylo to komplikované ale nic se dělat nemohlo. snad ji Hati osvítí a bude vidět aspoň ve snu či vize? kdo ví.
Byl rád že vlčka pochopila jeho postavění. srovnal si svá křídla k tělu a oddechl si aby se aspoň trochu uklidnil. "ano. Mesiáš je nejvyšší dítě Hatiho. Ten který za něho mluví a promlouvá s ním víc než kterýkoliv jiný vlk ve smečce. Mé jméno je Nirix." když to tak říkal, znělo to trochu až kouzelně, ale vůbec to kouzelné nebylo. Pozice mesiáše byla... těžká. raději by se vrátil zpět na kněze. kafíčko, vizičky, učení ostatních věštců, prosím... to by byl jeho život.
No nevěděl zda ji zatím odpustit za to a přijmout omluvu, ale chvíli ji nechal v té hanbě vykoupat.
rád však slyšel její další slova, skoro až přesvědčivá. "je těžké vymyslet něco pro tebe, neboť Hati ti vzal tvůj drahocenný zrak. Avšak něco ti musel dát. Sluch... řeč... podstoupíš "psychickému" testu. Dva dny budeš v jedné místnosti se mnou nebo nějakým jiným členem. Pokusíš se zamyslet nad svým cílem a nad Hatim, co pro něho chceš dokázat. Poté vše povyprávíš mě nebo našemu věštci - Ossianovi." mohl ji věřit? snad ano.
"fyzický test nemusíš podstoupit, nevím jak by jsi lovila."

Dnes měl na plánu se podívat po nějakých členech a trochu si je proklepnout, jenže než se stačil zamyslet pořádně, už ho napadli nějací uchazeči na jeho Hati-test.
pomalu létal od domu k domu, než přistál na střeše staré knihovny. Už jen vánek mu donesl známý pach nad kterým se lehce usmál. Bingo.
pomalu se snesl dolů ke vchodu do budovy a koukl se kolem. očkem zahlédl šedý kožíšek což byl rád že jeho nos nelže. "hádám že od posledního setkání ses už setkala s Ossianem. takže... povykládáš mi co jsi se naučila?" nebo snad slečinka se flákala a nedělala nic? jaká by to byla ostuda svému rodu?

Jakmile zapadlo slunce, Nirix se vydal na místo, kde se měl zase setkat s bratrem svého zesnulého přítele. Nevadilo mu takto trávit čas, ne když se jednalo o jakoby rodinu. Sice neznal toho vlka tak moc aby řekl že byli rodina, ale ať se dělo cokoliv, neukázal by mu své zuby. Avšak kdyby překročil hranice v zoufalství vidět hrob, tady by už se nedržel.
Pomalu šel k hranicím, obcházel je až nakonec viděl na zemi ležet modrého okřídlence. "snad neruším tvůj spánek." ozval se tiše. ach ano byl začátek noci, takže chápal okolnosti.
Proč se ale tady setkali? ach ano... kytice... koukal se až uviděl menší rysy zpoza vlka. Jak dodržel tak i udělal, hodný kluk.

bylo vidět že vlčice na první pohled nevěřila v jeho slov. dělala špatné rozhodnutí. bylo až zklamáním že jde po Hatiho stopách a neví jak se jmenuje! Jak neúctivé ho neoslovovat jeho božským jménem! dal ji život a ona takhle?! tak holčičko... pícháš do vosího hnízda.
zavrčel když ho začala obcházet ale nenechal se rozrušit. nebylo třeba po ní štěkat jak čivava. avšak hezky šlo vidět koho zná a koho ne. Zan nemohla znát, ta se narodila tady v kultu, ale u Semi si nebyl jistý kde se narodila, ale podle její reakce tak asi za hranicemi.
"ano. byla mu věrnější než si dokážeš představit. její postavení vyšplhalo opravdu daleko." co si tak pamatoval, tak Semie si to opravdu zasloužila, přece jen s Tiamem tvořila krásný pár věštce a popravce.
Hanba ji! už na ní nehodlal být tak milý, naivně si myslela že svým stáhnutím vše změní? ne! nezmění! hodlal se teď chovat jako jeho dobrý kamarád Ossian. ach že by pochytal nějaké móresy od něho? no.. ani ne.. nešlo mu to protože Nirix je.. prostě Nirix
"vysmíváš se Hatimu a jeho pravé ruce, sám mesiáš před tebou stojí a ty si myslíš že jen tak tě nechám přijmout do smečky? samo pravidlo nechodit na naše území je neúctivé! Hati je pro nás vše, každý kousek života mu věnujeme a on nás chrání. Budeš se muset modlit až tě vyslyší a dá ti druhou šanci." odfrkl si otráveně.
"pokud opravdu toužíš být v Kultu, pod Hatiho křídly, musíš nám dát nějakou záruku toho že se ti dá věřit."

na jednu polovinu jejích slov mohl souhlasit až moc na druhou si nebyl tak jistý. "samozřejmě, někdo má své pohledy ohledně vlků co právě potkal. třeba já si myslím že jsi vlčice za kterou stojí se neobracet k ní zády. ale to je jen moje domněnka." která kdykoliv může být vyvrácena. Mohl si o ní mysle víc, samozřejmě že si o ní myslel více, ale nehodlal jí tím zatěžovat. řekl že tady není aby ji soudil a to dodrží.
na její slovo se usmál. "máš zajímavé jméno." snažil se o kompliment který mu moc nešel. proč se vůbec vybavoval s nevěřícím?!
"Nirix, ale můžeš mi říkat Nix." cukl uchem a oplatil jméno. Moc vlkům nedal přístup k tomu mu říkat přezdívkou, to bylo určitě proto že na něho udělala dojem!
na vše by řekl že za to může Hati, ale tady to vlastně už bylo jedno. ona měla nějakou víru, on měl Hatiho, netřeba se dohadov kdo hoho vedl. "u nás řídí cestu jen Hati, ale pokud tebe on nevede, může se jednat jen o osud, hvězdy, v nihž jsou ukrytí tví předkové, kteří tě chrání na tvé cestě." teď trochu zněl jak přízračný, ale ne. tuto věc znal ještě hodně dávno před Hati érou.

něco na tom bylo ale co víc mohl udělat? kdo byl tady tak dost dlouho aby dokázal říct že se hodí na místo učitele pro vlčata? Alexei a Lailah... to tady byli ještě před ním, ale nevěděl jak to s nimi funguje, sám nevěděl zda si dokážou vůbec vychovat své vlastní potomky, natož aby jim dal do péče tamty smrady. viděl toho dost na ceremoniálu.
"díky. pokusím se po nějakých podívat a zvážit situaci." pokýval hlavou děkovně. jeho lego se už pomalu skládalo dokromady!
na její otázku se zamyslel. očividně ho Hati ještě měl rád ale neměl z toho moc dobrý pocit. jak dlouho vůbec tady vydrželi mesiášové?
"dá se to tak říct. Možná Hati ještě nechce abych za ním odešel, za což mu můžu v nějakých ohledech být vděčný." lehce se usmál a koukl na měsíc nahoře. Opravdu ti děkuji že tady jsem i přes ty všechny bolesti.
"no nic, já ti nebudu krást zbytek krásné noci. Děkuji že jsi mi dělala společnost." usmál se na ni než se zvedl a pomalu kráčel mostem dál. "uvidíme se až nás Hati zase zavolá k sobě. Přeji hezkou noc." ozval se naposledy než pokrčoval v cestě.

Čas rána, čas na odpočinek. Musel si odpočinout po tom všem co v noci dělal. Někteří by řekli že nic, ale i obcházení města bralo příliš energie. Nicméně musel se zastavit když nedaleko slyšel vytí. Tohle neoznačilo dobré věci, nejvíc to přicházelo od mostu. Že by se most zřítil úplně?
Nebyl si jistý co se tam děje ale i přesto tam šel rychlejším krokem. Když však přišel k mostu, nikdo tady nebyl a most pořád stál, díky bohu ale pach vlků zde přítomných tady byl.
Stopovali až došel pod most kde viděl dva.. ne... Tři vlky...
Nejistě se díval než si uvědomil komu patří ležící tmavý kožíšek. Zan...
Jeho tělo ztuhlé, jako kdyby znovu prožíval smrt svého přítele. Nečekal však že Zan bude další na seznamu. Pomalu šel a díval se na nevládné tělo. Ossiana a Abraxase teď na chvíli ignoroval. Těsně vedle těla zastavil a díval se . Skenoval vše špatného ale nedokázal podle pohledu říct co se stalo.
Snažil se udržet, snažil se neplakat, což byl nadlidský úkol. Koukl se na dva živé vlky. Naštěstí.
"co se stalo?" řekl zlomeným hlasem.

Věřil tomu že Ossian je dobrý v komunikaci s ostatními ale potřeboval udělat změnu, nejen z hlediska situace. Viděl že oba potřebovali aspoň trochu pomoci. Sice se na ně zlobil ale mohl být aspoň rád že dorazili celí a v čas.
Povzdechl si a přikývl. "vezmu si Lesley, pokud tedy bude souhlasit. V rámci možností půjdu sám abych se nezdržoval." sice to bude trvat až se vše ustálí, neboť se ještě čekalo co Cielo bude mít v plánu. Nehodlal čekat týden bez jakékoliv odpovědi. Tři dny max stačily k tomu aby se jednalo dál.
Už se sice pomalu smiřoval s tím že vlče bude vystavěno slunci, ale nebyla to chyba vlčete, ale toho parchanti který ti udělal.
"hlavně si vy dva odpočiňte... Pokud se stalo něco vážného fyzicky, navštivte můj ukrýt kde je právě Bellanna a Omara." pokynul hlavou k policejní stanici aby ukázal cestu než se otočil a pomalu odešel hledat pastelově zbarvenou vlčici.

Na jednu stranu byl rád že mu odmlouvali no to se však změnilo když se ozval Ossian. Nevěděl proč ale nějakým způsobem mu jeho slova teď lezla na nervy. Ano měl pravdu ale toho horkého pocitu na jazyku tam byl i kdyby sám nechtěl. Nevěděl proč si věci někdy nirix nemůže udělat po svém... Proč mu všichni do toho kafrali a nenechali ho si to promyslet. Víc nervů teď mít nemohl.
"to vlče dostaneme zpátky i přes všechny vlky kteří mi budou stát v cestě. Hati bude naštvaný pokud vlče vychovají pod paprsky jeho bratra." už jen vědět že se vlče dotkne slunce se mu hnusilo. Ale věděl že se toho nevyhne. Musel však tomu zabránit aby toto nepokračovalo až do doby kdy vlče bude větší a chápat svět více.
"vy dva však zůstanete tady ve městě až půjdu k přízračným. Potřebujete si odpočinout. Vidím že Salome má tom není dobře." na chvíli se ohlédl na světlou vlčici a pak zpět na Ossiana. "vezmu si s sebou někoho dalšího. Budu o to vlče bojovat, to vás můžu ujistit."

Nikdy by neřekl že bude tak moc naslouchat cizincovi který se jen tak objevil v lese poblíž města. Její slova mu dávala smysl a on si to nechtěl přiznat. Takhle vlčice věděla jak se někomu dostat do hlavy! Ale na jednu stranu byl za to rád.
"pokud je to pravda a myslíš si takové věci i když mě neznáš, není třeba se za to soudit. Nikdy bych nesoudili za takové věci." i když jak se řekne... Někdy mu to vadilo když to řekl někdo koho neměl rád ale tady to byla jiná věc.
Nad dalšími slovy se lehce zamyslel a koukl se dolů do země. Ano.. Hati byl jen jeden jediný ale on byl Mesiáš. Každý po něm chtěl aby byl jako ostatní Mesiášové před ním ale bylo to těžké se toho držet. On... Byl jiný a chtěl být jiný... Dříve se zajímal o dobro všech, teď už jeho motivace slábla.
Když se vlčka omluvila, zavrtěl hlavou a koukl na ni měkkým pohledem. "neomlouvej se... Ty za to nemůžeš.." to za to mohl on že nebyl připravený.
"jak se vůbec jmenuješ?"

Nevěděl proč ale cítil nějaký starostlivý pocit vůči vlka před ním. Skoro mu připomněl Chrise, to bylo možná tím, ale pravý důvod nevěděl.
Nirix ho však nechal odejít bez slova. Doufal že vlk bude v pohodě s touhle novinkou. Bůh ví jestli se s tím smířit a bude mít v klidu život ale doufal v to. dej na něho pozor Hati...
Chvilku se na něho díval než se vrátil zpět ke svému úlovku a šel zpět do města aby nakrmil svou smečku. Celou cestu mu však vrtalo hlavou plno věcí. Nechtěl se moc rozptylovat ale nic jiného se nedalo dělat.

Nějakým způsobem pocítil bodnutí v hrudi když mladý vlk neměl co vzkázat svému bratrovi. Na jednu stranu to chápal ale na druhou... Bylo smutné vidět že ti dva si nebyli asi tak moc blízcí. Skoro mu to připomnělo sebe a Jockyho který zmizel a už se nevrátil.
Když Finn couvl, on se zastavil. Nechtěl ničit jeho soukromý prostor. Přece jen měl pořád nutkání mu pomoct ale jak? Jak mohl když to bylo tak těžké? Hati by nebyl rád ale... Byli v podstatě rodina kdyby Nirix dál randil s Chrisem.
Když Finn řekl že přinese kvítí, cukl uchem "chápu. Budu sedět u hranicích a čekat na tebe." chtěl přijmout aspoň toto. To bylo jediné co teď pro něho mohl udělat... Pro oba.
"pokud... Někdy budeš chtít pomoc, obrať se za mnou." nabídl. Dokud byl Mesiášem, nikdo mu nemohl zakázat komunikovat s kým chtěl.

Nirixovi bylo líto jak to vlček snášel ale byl v podstatě na tom lépe než byl na tom Nirix... Aspoň z pohledu. Měl chuť ho obejmout a dát mu podporu ale držel se stranou.
Povzdechl si a s lehkou vinou v očích se koukl do země. Zpětně si uvědomil že mu to asi neměl úplně říkat tak rychle. Měl ho na to připravit ale kdo ví zda by to tak bylo horší.
Když se zeptal na hrob, vzhlédl k němu. "omlouvám se ale nemůžu tě pustit přes hranice. Hati si nepřeje tohle. Ale můžu mu vyřídit vzkaz od tebe..." řekl klidně.
Na chvíli laň nechal laní a šel pomalu k němu.
"vím jaké to je ztratit bratra... Chrise jsem miloval než kdokoliv jiný ale snažím se tady pro něho být. Pokud je tady nějaký vzkaz pro něho, rád mu ho doručím aby odpočíval v klidu."