Príspevky užívateľa

Slunce padalo dolů za hory a vycházel svit Hatiho měsíce. Tma pomalu klepala na imaginární dveře a to znamenalo jediné. Vlci kultu se probouzeli ze svého spánku.
Nesměl také chybět Nirix který Se tentokrát chystal si vyčistit hlavu tím, že půjde za hranice. Netrvalo mu to dlouhou jeho křídla ho nesla oblohou. Přemýšlel časem kam zaletět aby si vyčistil mozek od všech starostí. Ovšem přemýšlel nad tím moc že neměl moc kontrolu nad letem a tak přistál dole u řeky. Lehce se koukl vedle sebe aby našel nějaké místo ale co viděl byla jedině voda, stromy a... Malou srnku ve vodě.
Přemýšlel kdy naposledy měl srnu. Vždy to bylo jen králičí nebo krysí maso teď... Malé, zranitelné a chutně vypadající srnečka.
Pomalým krokem se vydal na lov. Jeho rudé oči nikdy neopustily hnědý kožich. Já dlouho tady na jeho čekala?
Něco mi však přišlo divné, nemohl si nevšimnout že srna má na sobě jakousi... Věc... Brašna to byla. Kdo by srna našla brašnu a k čemu jí to bylo?
Lehce máchl křídly aby upoutal pozornost. Chtěl srnku dostat z vody protože se ve vodě blbě lovilo.

Jak poslední dobou byl žádaný příliš ne? To byl Hatiho oblíbenec? Musel... Jinak nechápal proč post Mesiáše ale teď to bral jinak. Práce práce a další práce. Odpočinout si nemohl i kdyby chtěl ale kohopak to tady jsme dnes měli? Hati si vyžádal povýšení šedého vlka který nedávno vstoupil do města ale... Proč to tak nebylo u jeho sestry? Něco tady mu nesedělo ale teď to řešit nehodlal.
Pomalým krokem kráčel po zrezivělých a zaroslých kolejí. Jako kdyby nostalgie šla do jeho hlavy. Nevadilo mu to. Tohle místo přece jen bylo něčím zvláštní.
S lehkým úsměvem a pláštěm na sobě kráčel dál než se zastavil pod tunel a koukl na šedého vlka. "zdravím tě také a přeji plno štěstí u Hatiho zkoušky, Ossiane." lehce mávl křídly a sedl si na kraj tunelu. Pozoroval vše co mu bylo vhozeno do obrazu.

Jeho rudá očka pozorovaly ty Ossianovy a díval se co dělá. Asi to bylo hodně důležité až se mohl za to stydět že to řekl ale nevadilo mu to... Tím problémem spíše bylo že on moc dobře věděl o co jde a kdo ti jedinci jsou.
Povzdechl si a zavrtěl hlavou. "och chápu... Moc dobře vím o Kom mluvíš. Jedná se snad o dobrou trojici? Ruo-que, Suteki-shin a Miriam?" bylo mu jasné že některé nebude znát jménem ale aspoň ho ujistil o jménech.
"tohle jsou problémová vlčata stejného věku... Jejich rodiče jsou... Po smrti. Jen Miriam má ještě matku, Noctru ale ta na ní moc času nemá. Tím se odvíjí i výchova. Já mám dost práce a tak jsem se spoléhal že ostatní se jich ujmou ale jak vidím, ve výchově pohořely všechny tři... Hati mi poslední dobou dává vize které naznačují něco špatného a tak se obávám že se to můžeš vztáhnout na ně." skoro až smutně a zoufale si povzdechl. Už těch vizí měl dost a pořád nezjistil co se bude dít. "věř mi že už jsme zkoušel co s nimi... Miriam dostala trest uklízení města, Suteki dostala vynadáno a Ruo ještě nemám v seznamu takže si s ní půjdu promluvit co nejdříve." opravdu se mu nechtělo ale jinou možnost neměl. Byl líný.. co na to říct ale on byl mesiášem a kdyby na vlčata poslal Chrise... No už by tady byla vojna. A to hodně tvrdá.
"ale ujišťuji tě že ostatní vlci to berou jak by měli... Pokud se najde někdo kdo neuctívá našeho ochránce, bude se to řešit a ty si konečně pospíš."

Lehce se zamyslel nad její otázkou. Bylo mu jasné že si chtěla toho být jistá ale co on mohl udělat? "musíš si počkat na povýšení... S deviantem už nejdu za hranice..." oddechl si nad tím. "ne že bych ti chtěl něco zakazovat ale už jsem byl za hranicemi s Lesley zjistit jak na tom jsou její kamarádi a psychicky se zhroutila. Nechci to samé už vidět i u tebe pokud mě chápeš." koukl se na ní vážným pohledem. Tohle už určitě nechtěl zažít i kdyby ho prosila všemi způsoby co mu ji byly dány.
Na její slova ohledně jejího syna přikývne. "není jasné že ostatní uposlechnou ale pokusím se. Přece jen je to deviant nad kterým polovina odhrnují nosy." popravdě to tak bylo... Deviant? No co... Je to blbý vlk který se má co učit. Takhle to mohli vidět spousty vlků. Nechtěl však vidět jakoukoliv šikanu za jeho postavení... To vůbec... I když byl úplně dole, on se na ně díval jako na členy jeho rodiny ať jsou jakýkoliv.
Mušle se však zamyslet více když se zeptala na takovou věc. Ano... Plno vlků to zajímalo ale měl to říkat? Měl si vymýšlet?
"možná to bude znít jako nějaká pohádka ale... Hati měl bratra... Tedy ještě má... Jeho bratr je zasvěcený slunci, tedy je bůh slunce... Chrání své ovečky před temnotou a studeným podnebím co Hati vlastní. Oba se nepohodli a tak vedou mezi sebou válku dalo by se říci... Hati věří že může toho nabídnout víc než jeho bratr a tak nechce aby jeho rodina žila ve spárech slunce." řekl odlehčenou verzi kterou by snad pochopilo i vlče. Samozřejmě za tím bylo více ale měl více do toho zasahovat? Ne... Ať si to zjistí sama a pocítí jaké to je mluvit a ptát se Hatiho. Jak dokonalý pocit to je...
"většinou ano ale jsou tady i ti kteří výslovně dostali postavení díky Hatiho protože byli jeho oblíbenci. Dělali pro smečku více než ostatní, pomáhali nebo jen byli vyvolení... Hati si je zalíbil a zkoušel je více než si to mohli uvědomit." vysvětlil... A takhle to doopravdy bylo. Vlastně Hati postavení dával všem ale někdy ne zaslouženě. Chvíli si Nirix myslel že Hati dával postavení podle toho jak se mu zachtělo.

Nirix cítil jak ho něco zahřálo u srdce když ho slyšel chválit jeho jméno. Dlouho neviděl cizího vlka tak chválit jak to udělal on. Lehce se nad tím usmál a pod pláštěm zavrtěl ocasem.
Pak však cukl ušima když se zmínil o přisednutí. Co myslel tím do ran? Měl nějaké zranění? Neměl by to řešit ale jeho ochranářské srdíčko mluvilo jinak. Tiše se na něho díval a když vylezl z vody, nemohl si nevšimnout menší rány na jeho tlapě. Ovšem... Někdo ho musel kousnout což by neměl řešit ale pach smečky mu jasně říkal že by se měl víc na to zaměřit... Už jen kvůli Bellanny...
Tiše si sedl vedle něho, dával si pozor aby mu slunce neosvítilo čumák.
"ale kdepak... Slunce se nebojím... Jen to moje rodina nedovoluje. Svou duši jsme dál bohu měsíce a noci..." řekl jednoduše než se jeho rudé oči přesunuly na zelenáče.
"Hati nechává svou rodinou pod rouškou noci bydlet ve městě. Hádám že Nihil... Jak tvůj pach napovídá... Už něco málo slyšel o městě."

Tiše se díval před sebe a poslouchal všechny zvuky okolo. Nejen zvuk větru nebo vody ale také její kroky či slova která mohla být pro někoho to uklidňující.
Když se však zamyslel nad jejími slovy, chvíli byl nejistý z toho ale pak se usmál. Došlo mu o co tady jde. "takže ty nechceš nic řešit... To jsem rád.." ty poslední slova jako by zašeptal do větru. Opravdu se mu ulevilo neboť poslední dobou řešil víc věcí než bylo zdravé.
Tiše se zasmál nad tím. Někdy byl takový divný. Někdy se musel zasmát i nad úplnou blbostí. Pamatoval si i to jak se tehdy smál když poprvé vyšel z města ale teď... Kvůli jeho bratrovi... Neměl chuť jít z města pryč.
"jsi hodná. Jsi asi první vlk který si nestěžuje když ke mě přijde. Myslí si že když jsem mesiáš, musím vyřešit všechny problémy světa." oddechl si a koukl dolů na své tlapky. Byl dost starý na to aby to řešil více ale pořád z toho nebyl rád.
Když se však koukl na ni, najednou měl pocit že by měl vše hodit za hlavu což on jen mohl souhlasit.

Cukl uchem když slyšel jeho tón hlasu a celkovou reakci na jeho slova. Viděl že udeřil do bolestivého místa. Povzdechl si tiše a v hlavě se za to proklínal. Avšak zachoval klid.
"chápu... Vlče ve velkém světě. Potřeba si myslet že je svět velký..." švihl ocasem a přiblížil se pomalu k němu. Usmál se na něho aby dal najevo že je s tím v pořádku. Nechtěl se víc vrtat v jeho vzpomínkách na Nihil. Už od Bell slyšel dost.
"to je právě to dobré na tom... Slyšíš jak se vítr odráží o všechno a tím vytváří krásné zvuky. Vem to pozitivně... Díky mé magii větru jsem začal vnímat všechny zvuky jako hudbu co ti poskytuje Hati. Ticho... Na co ticho?" tiše se zasmál. Miloval tu hudbu ale nevěděl jak to bude mladý vlček brát. Možná... Ho tím mohl víc vyděsit že je nějaký divný psychouš.
Pak se jen díval na jeho hezká křídla a musel uznat... Měl je opravdu hezké a velké. Tiše se zasmál nad jeho reakcí když je dál hned dolů. "hlavu vzhůru! Je třeba protáhnout velká křídla!" lehce od něho ustoupil a začal si protahovat svá křídla.
"přidáš se?"

Musel se lehce usmát na její reakci. Věděl že už nebyla vlče ale pořád se mohla náznakem chovat jako vlče. Škoda že on nemohl vychovávat své vlastní. Tak rád by si přál aspoň jednoho syna nebo dceru ale Hati mu nedopřál skřížit cestu s někým koho by mohl milovat. Proč ho Hati tak trestal?
Čistou páčkou ji zvedl bradu aby se mu nehýbala.bzcela ještě nebyl u konce dodělání masky.
"Hati moc dobře ví co je pro tebe dobré. Nejedná se jen o mě. Vidím v tobě silnou vlčici a Hati také takže pokud je možnost, můžeš toho využít."
Když dodělal masku, přešel ke kaluži vody a umyl si packu. "nech si to uschnout... A nesahej na to. Myslím že to bude od mě vše zatím. Za chvíli bude svítat tak můžeš najít nějaké místo na schování." otočil se na ni s úsměvem.
"a přemýšlej o té nabídce..."

Zabraný ve svých myšlenkách sledoval vodu z mostu. Lhal by kdyby řekl že ho jednou nelákalo do ní skočit s utonout se ale neudělal to. Hati mu jasně dal vědět že má tady ještě plno práce. Pro mohl být mesiášem po něm? Nikdo vhodný se nenašel... Chris poslední dobou se vyhýbá společnosti a Silma.. byla mrtvá. Nevěřil žádnému věřícímu natolik aby je povýšil a následně nechal vést smečku... Co on! Hati! To bylo jeho slovo!
Z myšlenek ho však odtrhla jemná slova vlčky kterou naposledy viděl na ceremoniálu vlčat. Hned se ohlédl na tebe a smyl z tváře lehce smutný pohled a nahradil ho klidným lehkým úsměvem.
"vše v pořádku. Nikdy nerušíš." řekl tiše než se ohlédl před sebe odkud tekla v dáli řeka. "pokud máš něco na srdci tak to řekni. Rád si tě vyslechnu." neptal by se kdyby se neptala na to zda neruší. Většinou tyhle otázky znal a věděl že jedinec měl něco na jazyku.

Nirix lehce mohl poznat že něco není dobře. Že by to byla jeho reakce na jeho slova? Možná. Ossian se k tomu nechtěl vyjadřovat ale to napětí mohl cítit. Nevěděl proč ale z vlka nějakým způsobem choval respekt i když byl o něco mladší a na jiné pozici než on. Nevěděl proč ale nějakými chvílemi mi připomínal Batdoga. Že by tou srstí? To možná také.
Cukl uchem když začal mluvit. "tak to jsem rád. Ne moc vlků je hned rádo na začátku své cesty." nevěrníci... nechyběl ani menší úsměv na jeho tváři. Nechal ho se posadit, přece jen... Neměl důvod mu to zakazovat. Nebyl takový diktátor aby tady řval po vlcích co mají a nemají dělat.
Pak se lehce zastavil na jeho slova a otočil hlavu lehce na bok. "i když? Co tě trápí?"

Den i noc, pořád si dával pozor na vše co se kolem děje. Oči své nezamhouřil na nějakou dobu spíše na pár minut a když už je zavřel, viděl vize. Menší hvězdnou oblohu a širokou louku. Hezké místo to bylo na odpočinek, byla škoda že tohle ve městě nebylo.
Když se však díval kolem sebe, viděl v dálce dva vlky, oba mu byli povědomí a to si myslel že je lepší je nerušit. Sám Hati s ním teď nemluvil takže mu bylo jasné že teď mluví s někým jiným.
Otevřel zase oči a koukl se na tmavou vlčici. Určitě... Hati s ní musel určitě mluvit. Lehce zamával ocasem než se koukl z okna jak se line menší světlo západu slunce.... Druhý den za nimi.. čeká už jen poslední konečný kde se rozhodne jak Ebony bude přijmuta do Kultu.

Tiše jí poslouchal. Nechtěl ji skákat do řeči, to by si ani nedovolil. Už si myslel že je dost na pokraji zhroucení. Přemýšlel nad vším... Kdy jak a proč se otec vlčat vrátil a proč se rozdělili? Možná Kult nebyl místo pro něho. Povzdechl si tiše než přikývl. "chápu. Pak budeme muset doufat že vlčata jsou v pořádku." což on doufal víc než šlo vidět. Nerad by viděl její reakci kdyby se jim něco stalo.
Pak zatřepal ušima když se obhájila a on to chápal. Vypadala jako někdo kdo se nebojí práce a za to byl víc než rád. "rozumím. Je tady plno možností ale Hati ti může najít jinou cestu. Uvidíme kdy to přijde a co se ti naskytne za možnosti. Vidím v tobě a tvém synovi silné vlky." musel lehce švihnout ocasem. Myslel to vážně... Opravdu v ně viděl víc než v jiných členech. Mělo budoucnost? Možná i ano.
Zamyslel se však na jejími slovy. Ano... Kult je chránil ale pak tady byla část kultu která je vraždila za nějaké přestupky. Zastavil se když slyšel jak nedokončila větu. Dupnul si na to a kouknulnse pevně do jejích očí. "dokud jste tady ve městě, nikdo vám neublíží. Potrpím si na to že budete v bezpečí a vlci Kultu půjdou po mém boku také." nedovolil aby někdo ubližoval jeho rodině. Ať se jim to líbí nebo ne, ochrání každého zde.
Musel k ní také přijít a křídlem ji lehce pohladil, tak aby ji neublížil kvůli jejím zraněním které utrpěla.
"samozřejmě..." sedl si k ní a koukl se na východ z policejní stanice.
"jako devianti a věřící nesmíte z města. Je to pro to aby se vám nic nestalo. Hati vám musí věřit aby vás mohl poslat za hranice. Nesmíš také na měsíční světlo protože Hati nás chrání před sluncem. Nevím proč to tak je ale můžeš se ho zeptat více až s tebou bude moct mluvit. Také se nemusíš bát že tebe a Aiduinovi někdo ublíží... Nesmí se to tady. Může se to brát jako zradu." pak se koukl na ní klidným pohledem.
"základy jsou ti jasné že?"

Díval se na všechny členy kteří zde zavítali. Někdy kývl opětovně jako pozdrav, jindy neřešil. Hlavní bylo teď sledovat mladé členy kteří si chtějí vysloužit právoplatné místo v kultu.
Trochu se musel zamračit na Omařiny slova. Ano měla pravdu ale nemusela takhle strašit vlčata a… ostatní vlky … ještě by si mysleli že těmi zrádci budou pronásledováni do konce života nebo kdesi cosi. Chtěl aby vlčata udělala zkoušku a ne se tady zhroutili ale vypadalo to spíše že jim to je jedno což…. Byl rád abychom pravdu řekli. Natož vidět ten pohled Bellanny.. no vyjadřovat se nemusel. Věděl že byla ochranitelská přes vlčata i kdyby to nebyli její děti, ale nic s tím neudělal. Jednalo se o ceremoniál Kultu který tady bude ať on chce nebo ne.
Avšak mladý Abraxas si mohl odpustit to oslovení… co oslovení! Pozdrav! Já ti dám nějaké čau! To měl už dobrý důvod ho tam hodit tou největší sílou. I on někdy měl špatný den a tady mu nikdo nebude říkat čau mesiáši!
Jeho oči však pak tikaly po okolí… vlčata, členové, vlčata, voda, okolí, vlčata… no pořád se vracel ke všemu jako kdyby byl nervózní ale proč? Co tady bylo špatně? Pravdou bylo že byl nejistý. Už nějakou dobu měl uvnitř takový divný pocit a teď si myslel že Hati své slovo dá na tyhle vlčata. I když hned na první pohled mu byla… jako jejich rodiče, ale přesto to byli členové kultu.
Jeho oči nakonec skončili na dvojici Bell a Ossiho. Narovnal se když viděl ten krok vpřed. Měl chuť ji hned okřiknout ale ulevilo se mu když mladší vlk to udělal za něho. Vypadal moudřejší, už jen z důvodu že v kultu byl jako vítaný host. Věděl co od Hatiho čekat.
Nirixovi se však začala vařit krev v žilách když viděl a slyšel slova Omary. Dovolila si vyhrožovat členovi smečky, své rodině! Měl co dělat aby se držel na místě a nic neudělal, věděl že se vše vyřeší ale zdálo se že to nebude tak jednoduché. Lehce nadzvedl svá křídla a díval se jejich směrem s pohledem který je měl chuť propálit skrs. Nevěděl úplně co se tam dělo na druhé straně bazénu ale nelíbilo se mu to tak či tak. I když to byli devianti, Omara neměla jim vyhrožovat.
Uklidnil ho však uklidňující pocit svého společníka který hned byl vedle něho. Musel říct že se dlouho neviděli ale přesto Chrise bral jako někoho u koho se cítí klidně. Dříve ho neměl moc v oblibě ale díky Hatimu si k sobě našli cestu a už jen jeho pach uklidnil jeho mysl. Oddechl si těžce než se koukl zpět na vodu kde už už jedno vlče po druhém vylézalo. On z toho měl takovou radost, konečně Hati mu dal svobodu myšlenek aby se o ně nebál.
Spadl mu kámen ze srdce z toho a tak už v klidu mohl jít k nim. „gratuluji, mladí věřící…“ zašeptal k nim než se ohlédl na jejich rodiče a přikývl jako náznak že ceremoniál byl úspěšný.
Ani se nezdržel proslovu a hned se otočil a rychlým krokem přešel k pětici vlků. „ještě jednou… JEŠTĚ JEDNOU uslyším někomu vyhrožovat, tak so mě nepřejte. Rušit takto posvátný ceremoniál?! Doufám že Hati nic neslyšel…“ i když to byla blbost… Hati slyšel vše ale Nirix jen doufal aby je nepotrestal, i když by si to přál.
„doufám že dostanu dobré vysvětlení. Moc jsem toho neslyšel ale cením si chování některých z vás.“ Pokýval hlavou převážně na Ossiana a Lesley než se otočil a odešel od nich. Teď neměl ani chuť s nimi mluvit.

Zastavil se hned když slyšel zvuk za sebou. Ne zvuk... Rovnou i hlas. Hned se otočil aby byl čelem k jedinci než se mu na tváři objevil lehký úsměv.
"jak hezké vidět nováčka." švihl lehce ocasem a přišel blíž k němu aby se na něho nemusel dívat z dálky. V tu chvíli pochopil výškový rozdíl.
"zdravím tě Ossiane... Jak se to daří zatím ve městě?" začal s lehkou konverzací. Nechtěl úplně začít zhurta. Měl plno otázek ohledně jeho života nebo i ceremoniálu co pozoroval ale nechal si to zatím u sebe.

Můžeme říct že to byla klidná noc. Nirix od toho nemusel očekávat mnoho ale obával se něčeho jiného. Kdysi dávno mi Hati do hlavy dál jednu takovou zajímavou vizy... Že vlci kultu někoho pronásledují. Zrádce? To nevěděl ale musel si dát víc než jen pozor.
Jeho křídla ho vedla noční oblohou až dále do hloubi města kde se snesl na zem před velkou budovou plnou knih. Bylo to jedno z klidných míst které nebylo moc navštěvováno. Avšak... něco zde bylo jinak... Dostal vždy nějaké informace ohledně potížisty Miriam, Noctra mu řekla že pomalu uklízejí město jako trest za to co Miri udělala ale nečekal že knihovna bude tak hezky uklizená.
Kniha po knize na hromádce. Ulala tak z toho byl více než jen nadšen.
Vešel dovnitř a díval se ze strany na stranu jak vše vypadá. Sice to nebylo úplně tip ťop ale nevadilo mi to. Už se tady dalo krásně klidně i tančit.