Černá vlčice. Neliší se od běžných divokých vlků vzhledem, prostě vypadá jako obyčejný divoký vlk. Na čele má nepatrnou bílou hvězdičku, jen několik chlupů ukrytých v srsti. Jsou vidět jen zblízka. Tedy alespoň za dne. Za noci je téměř neviditelná, její kožich jako by pohlcoval světlo z okolí a skrýval ji. Tento druh vlka vidí velmi dobře i za nejtemnějších nocí.
Spíše plachá z počátku, nedůvěřuje hned. Je zvyklá si poradit sama. Nejdříve ostatní spíš pozoruje, nebývá ta, která jde k někomu první. Není to proto, že by byla bojácná. Prostě se jen naučila, že se nemusí vyplatit dávat důvěru snadno. Tedy je zpočátku tichá, nic o sobě neřekne. Až když někoho lépe pozná, je to jiné. Noctra nechává ostatní, ať si vyřizují svoje záležitosti po svém, ale také nedovolí, aby se ostatní příliš míchali do těch jejích a nařizovali jí, jak má něco, co se jí týká, řešit ona sama. Nemá zrovna spasitelský komplex, takže nepoběží hned někoho zachraňovat. Pokud to není mládě ve skutečné nouzi a nebo někdo, koho považuje za svého. Ty, které opravdu přijme, chrání velmi důsledně, aniž by jim přitom brala jejich prostor, je velmi loajální. Je hrdá a odvážná, nebojí se prostředí a změn, nejrušenější dění ale sleduje spíše zpovzdálí a vyhodnocuje situaci. Nepřijme automaticky pomoc od ostatních. Je toho názoru, že každý má právo na své vlastní chyby a když si párkrát nenatluče, tak se nenaučí chodit, natož létat.

Noktřin život začal vlastně docela normálně. Prostě malé vlče, které vyrůstalo se svým bratrem a svými rodiči, normální malá vlčí smečka. Její smečka nebyla jediná též vlčí rasy v okolí, ale prostoru měli víc než dost a kořisti také. Rodiče ji učili lovit, a učili ji také používat jejich vrozenou magii. Přesto na sebe neštěstí nakonec nenechalo dlouho čekat. Oblast si vyhlédli lovci. Kožich vlků s touto magií se stal totiž celou komoditou mezi některými profesemi, umožňující jim snadnější pohyb noční krajinou. A v jejím domově postupně přestalo být bezpečno. Vlků se stejnou magií začalo v okolí ubývat. Až nakonec malá smečka vyrazila na cesty, utéct před lovci, před kterými se dalo čím dál hůře skrývat. Noctra a její bratr tehdy měli jen jeden rok. Smečka putovala dlouho. Lidé a lovci byli všude, hledat nový domov nebylo tak snadné, jak doufali. Putování se postupně protáhlo. vlci prošli mnoha různými oblastmi a krajinami, učili se v nich přežít a pohybovat bez povšimnutí. Dost jim v tom pomáhala i jejich magie, kterou se vlčata naučila používat dost běžně. Přesto je teď Noctra sama, a netuší, kde skončili její rodiče a bratr. Jednoho dne je přece jen lovci překvapili. Byla to velká skupina a nedalo se jim snadno vyhnout, smečce nezbylo než se rozdělit. Lovci se rozdělili také, a Noctře, která zůstala sama, nezbylo než utíkat dál. Když nakonec lovce přece jen setřásla, už svou rodinu nenašla. Od té doby putuje sama.

Mágia noci

Vlčice má vrozenou schopnost používat magii noci. Zní to poeticky, celá magie je ale vlastně velmi jednoduchá. Nejde o nic víc, než o seslání oblaku tmy na okolí. A teď už jen záleží na tom, co se s ním provede, tedy jen jeho tvarování. Tedy hlavně z počátku. Vlčata neumí ještě svou moc příliš zaměřit, tak v podstatě jen dokáží seslat oblak tmy na své okolí. Oni v něm vidí, ale ostatní okolo ne, takže se tato schopnost dobře dá používat k útěku.
Starší vlčata už umí být přesnější a cílenější. Dokáží seslat jen malé množství tmy na něčí oči. Dospělí jsou pak ještě přesnější, nebo schopni zasáhnout dočasně mnohem větší oblast. Všechny úpravy jsou ovšem dočasné. Magii lze také používat na úpravy vlastního vzhledu, nerozlišitelné od skutečnosti. Mohou si takto přičarovat křídla, rohy, upravit velikost. Je to ovšem jen iluze, prostě oblak tmy vytvarovaný do přesného tvaru, není to o nic složitější, než obyčejný temný mrak, jen vyžaduje vyšší zkušenosti, než mají malá vlčata. Pořád a znovu se jedná jen o oblak tmy, vytvarovaný do určitého tvaru. Vlčata podobné kousky ráda využívají ve hře, v dospělosti to tudíž umí každý vlk.
Celá magie je vázaná na sílu noci, kterou ovlivňuje i moc měsíce. Tedy, za úplňku je jejich síla výrazně menší než za novu.
Noktra dokáže:
Oslepit ve dne za úplňku až dva tvory, v noci až šest, za novu dvojnásob. Vše na maximálně pět minut, pak se obláček tmy sám vytratí.
Vytvarovat ze tmy může jen to, co má nacvičené dlouhodobě. Na útěku před lovci většinou využívala spíše jen netvarovaná oblaka, tedy toho moc neumí. Dovede si vytvarovat černé rohy nebo křídla ze tmy, ale jsou opravdu jen iluzí, která nikoho nezraní, ani neunese. Udrží je však déle než oslepení, protože takové kousky obvykle provádí tehdy, když nemusí spěchat, není unavená a není ve stresu. Za novu v noci i několik hodin (záleží na stavu, samozřejmě), ve dne ovšem nejvýše hodinu. Za úplňku půl hodiny ve dne a maximálně hodinu a půl v noci. Vytvarovaný oblak má vlčice během jeho používání pod kontrolou, pokud si to přeje a může ho tudíž i pak rozpustit dříve. Používá se na něj jen omezené množství energie.
Zatmavení okolí netvarovaným mrakem, nebo chcete-li mrakem jednorázově vytvarovaným na co největší prostor, je vlastně nejsnažší, ale má i svá největší úskalí. Hlavně z hlediska vyčerpání vlčice, je prudkou reakcí na situaci, kdy ze sebe vydá maximum magie. I toto podléhá podmínkám v okolí a fázi měsíce. Zatímco za novu a za šera, to může být až 20 metrů na deset minut, za dne to nejde vůbec, bez ohledu na fázi měsíce a na nocí, kdy je úplněk, se jedná jen o 10 metrů na deset minut. Oblastí tmy nepohybuje, nemůže ji nijak nadále ovládat. Znovu tuto schopnost může použít až zase po dalším západu slunce.

Levitace

Tato magie umožňuje vlčici létat, i když nemá křídla. Zahrnuje vše od pouhého pomalého se snášení z výšky na zem, přes vznášení se na místě, po aktivní let nějakým směrem. Magii ale není snadné ovládat. Pokud vlčice ztratí soustředění, její let bude nevyrovnaný, kolísavý, hrozí jí pád. Také nevydrží ve vzduchu neomezeně dlouho. Musí trénovat jak let samotný, tak jeho výdrž. Tedy musí svou magii alespoň občas používat, aby se její schopnosti zase nezhoršovaly. Trénovat musí i přesnost. Zpočátku její magie zvládne tak nejvýš snášení se z výšky, ale s trénikem se dá zvládnout víc, rychleji, intenzivnější. Čím vyšší rychlost letu, tím hůře se ovládá jeho přesnost a vyžaduje větší cvik. Čím častěji cvičí, tím déle také ve vzduchu vydrží. Zpočátku nejvýš pár minut, ale nakonec to může vytáhnout až na dvě hodiny (za 24h). Může za letu přenášet předměty, ale jen takové, které dokáže zvednout nebo táhnout i na zemi. Využívání magie na hranici možností sice může posunovat její limity, ale také za ně bude platit krutými bolestmi hlavy. Napínání svých možností na hranu samozřejmě také znamená velké riziko pádu.