Príspevky užívateľa

<<< železnice

Pomalu pokračují územím. "Hati je moudrý a mocný. Je dobře, že nás chrání. Samotní vlci proti lidem málo zmůžou. Ale my jsme díky Hatimu v bezpečí a můžeme žít klidně." Jak lidi vyhnal, to pro Noctru není tak důležité. Pro ni je hlavní to, že tady mají klid.
Lehce zastříhala ušima při pokračování cesty a dalších dotazech. Před nimi se objevil obrys obrovského kovového kola.
"Ano, lovíme pro smečku potravu. To mohou všichni. Ale popravčí bývají dobří lovci i stopaři." Koneckonců, chytat zrádce, jejich hlavní úkol, toto vyžaduje. Ale není na škodu schopnosti použít i k nakrmení hladových vlků.
Nečiní jí problémy odpovídat na otázky ohledně její práce ve smečce. Pro ni je v pořádku, že se Lesley ptá, jistě to chce proto, aby byla platnou členkou smečky. Pro trochu černobílé vidění světa Noctry nic jiného ani nemůže existovat.

Černá vlčice zamířila přes Lunapark k jeho okraji, aby mohla své společnici ukázat hranici. "Nemusíš se bát, dokud se pohybuješ mezi troskami lidských věcí." Stavbami toto úplně nazývat nechce. "Hranice je až támhle, kde už jsou jen stromy a tráva."

Sleduje Omaru pozorně. Vypadá trochu vážnější a trochu hubenější, než před před smrtí syna. Je jasné, že to na ní zanechalo stopy. Přesto s Omarou mluví přátelsky.
"Sběr bylin je také důležitý, takže jen jeslti ti to nějak nenaruším. Nebo ti pak můžu pomoct, ale vím o bylinkách jen málo."
Kdysi ji jedna vlčice naučila jen několik druhů. Pamatuje si je dodnes, i když je to už jako v jiném životě.
"V téhle oblasti se vyskytují srny, proto sem často chodím lovit. Stačí to tu prohledat a najít čerstvé stopy. "
V zahradách domů je hodně plodin a rosltin, které zvěř lákají. Skoro všude se tu dají najít stopy, i když většinou staré.
Jestli bude Omara opravdu chtít jít na lov, pokývne a čenichem ukáže směrem, kterým se chystala jít prověřit stopy.

Lehce pokývla hlavou v uctivém pozdravu.
Ne, rozhodně to nebude snadné. Kromě své obvyklé práce bude muset mnohem více hlídat svou dceru.
Asi ji začnu brávat na lovy, aspoň se něco naučí.... Většinu času ostatně mohou být spolu. Uklízet budu muset asi prostě taky. Co mi zbývá.
Detaily ale mesiáše obtěžovat nechce. Nirix jí byl sympatický už od začátku, co se znají, nicméně, vyšplhal se až nejvýš co šlo a má jistě práce dost na to, aby s ním probírala kde co.
Otočila se a zamířila ven z jeho úkrytu, najít svou dceru.

Hleděla na svou dceru docela smutně.
Povzdechla si. Samozřejmě ji má pořád stejně ráda, ale dělá jí její chování starosti.
"Máš štěstí, že Hati zatím nevyžaduje tvoje potrestání. Ale evidenntě máš příliš mnoho energie a nevíš co s ní. To se dá řešit jen jedním způsobem Miriam..."
Došla k ní a mazlivě se o ni otřela. Průšvih neprůšvih, je to její dcera.
"Nejsi už vlče, takže je na čase, abys začala pracovat pro smečku. Budeš se mnou chodit na lovy a mimo lovy půjdeme uklízet město. Aspoň získáš sílu. Vyzdobit město můžeme potom klidně taky. " Pokud je v Miriam umělecký duch, tak proč ho potlačovat. Ale rozhodně teď čeká obě dost práce.
"Začínáme hned, takže teˇ%d posbíráme tady ty rozsypané knihy a vrátíme je do polic." Jistě asi ne tak, jako by to udělal člověk, ale hromádky se taky počítají.
"Ať se tu dá chodit." Uklízení knihovny není nic moc, je tam dost prachu. Ale co. Pak se mohou umýt u řeky.

Naklonila hlavu lehce na stranu a nechala ji domluvit.
"Čím jste tedy jeho domov ozdobili? A žádal vás nějak o to? Uvědomuješ si, že obzvláště když má nějakého zvířecího mazlíčka, tak tam bez přímého svolení vůbec nemáš co dělat? Myslíš, že bych já jásala, kdyby se nám někdo jen tak nacpal do pelíšku?"
Zatím rozhodně není z celé situace nadšená. Hati ale naštěstí nežádal trest. Přesto je na čase, aby její dcera začala více pracovat. Není již malé štěně, vyrůstá.

Vystopovala pach své dcery do knihovny. Poslední dobou se nevídají zase tolik. Noctra musí chtě nechtě plnit své povinnosti a navíc, ani Miriam se moc nevrací do jejich společného domova.
Takže tentokrát nezbylo, než ji prostě najít.
Netváří se moc vesele, když dcerku našla. Jakkoliv ji bezmezně miluje, tentokrát ví, že musí s Miriam vyřešit vážnou věc.

Došla k ní, lehce ji pozdravila dotykem a pak si sedla. Kouká na Miriam dost smutně a trochu zklamaně.
Chvíli bylo ticho, na otázku neodpověděla. "Miriam, můžeš mi vysvětlit, jak jsi mohla zničit domov jednoho z našich bratrů v kultu?" Zeptala se tiše. Beze zloby, ale rozhodně je znát, že je jednáním dcery dost zklamaná.

Povzdechla si. Ano, dospívání je pro mladé vlčice složité, a jejich společná ztráta také. Ale ani to neomlouvá podobný čin.
"Měla by se podílet na opravách. Aby viděla, jaké má její chování následky." Maličko se narovnala. "Za prohřešek je na místě zaplatit. Práce může být dobrá platba. Pokud nebude opravovat co rozbila, měla by udělat jinou práci. Na nábřeží kolem průlomu je pořád dost nepořádku. I na jiných místech je co uklízet."
Vypadá to, že to mladé vlčici možná prošlo docela dobře u mesiáše, ale u vlastní matky to tak jednoduché mít nebude.

Tuto noc byl měsíc vysoko na obloze a jasně zářil, když se pohybovala po horních patrech vysokých domů města.
Není neopatrná, to zase ne. Drží se dál od míst, kde jsou praskliny, kde by hrozilo zřícení.
Zná město dobře, už je přece jen dost dlouho jejím domovem.
Centrum umí být někdy nebezpečné, ale ona se brzo naučila pohybovat ve výškách bezpečně. Od jara do podzimu pravidelně loví v horních patrech města ptáky. Hnízdí jich tu v domech s vytlučenými okny spousty a poskytují dost potravy pro věčně hladovou smečku.

Stejná je i dnešní noc, kdy ji lov zavedl do výšek centra.
Málokdy tu někoho potká. A je to tak dobře. Kromě vlků s křídly, jako je sám mesiáš, to často není bezpečné.
Lehkonohá rychlá Noctra si ale umí poradit. Je ovšem ráda, že se jí u toho nikdo nemotá pod tlapy, to by už tak bezpečné nebylo.

Jenže, tentokrát k ní vítr zanesl pach člena smečky. Zamračila se. Ano, jistě, zakázané to vyloženě není, to by tu nebyla ani ona, ale počíná si ten druhý bezpečně?
Vyrazila za pachem.

Jakoby odnikud se z temnoty noci před Omarou zvedl obrys ve tvaru vlčice a v něm zasvítily šedivé oči.
Temná srst Noctry je za nocí až příliš nenápadná a vlčice se tak před každým vynoří ze stínů až na krátkou vzdálenost, aniž by to vlčice chtěla.
Strachu Omary to asi moc nepomůže, bez ohledu na vůli černé popravčí.
"Ano, já." Odpověděla docela klidným hlasem.
"Jsi na lovu? Chtěla jsem nalovit nějaké jídlo pro smečku, takže by bylo lepší spolupracovat, než si překážet." Její tichý hlas v sobě nemá ani stopu agresivity, zato pořád dost jasnou stopu smutku. Vlčice se teprve staví na nohy po náročném období. A je to na ní znát, hlavně pro ty, co ji znali už předtím.

Sklonila hlavu ještě níže.
Jistě, že je Miriam stále ještě vlče a nějaké lotroviny se dají očekávat.
Navíc, časy jsou pro ně obě hodně složité. Přesto, nemůže dělat takové věci.
Zavřela na chvíli oči a na chvíli vypadá, že na ni osud doléhá opravdu těžce. Hati, pomoz mi.. ukaž mi správnou cestu... Vyslala tichou modlitbu k jejich bohu.
"Rozhodně s ní promluvím. Takové chování je... "potřásla hlavou. Rozhodně se jí to dost dotýká, to je jasné. Spadl jí balvan ze srdce, že nepřijde kvůli hloupé chybě o dceru.
"Je nějaká možnost, jak napravit škody?" Zeptala se opatrně, hlavu stále submisivně skloněnou.

Mlčky sklonila čenich k potkanovi. Nemá hlad. Hodně loví kvůli smečce, takže se vždy k nějakému jídlu dostane. Ale nepřijde jí zdvořilé odmítat.
Jenže po tom, co následovalo, by ji hlad přešel i kdyby ho měla.
Strnula na místě a zírá na Nirixe, s hlavou stále trochu skloněnou. Zničili Chrissův úkryt...
Černá popravčí vypadá dost zděšeně. Navíc, boj s jinou členkou jejich rodiny?
Srst černé popravčí se ježí. Moc dobře si uvědomuje, jak vážné tohle může být.
Ztěžka polkla.
"Žádá si Hati pro ni trest?" zeptala se opatrně. Každopádně bude muset dost razantně zakročit. Tohle nejde, její malá dcerka tím sama sebe dost ohrožuje.

Vraceli se tunelem. Noctra poslouchala. Lehce kývla, ale v temnotě tunelu to není vidět. "To skutečně jsou," okomentovala Leslyin názor na lidi. "I vlci spolu bojují, nebo loví jiné druhy. Ale ne tak jako lidé."
Chvíli se nic nedělo.
Vyšly z tunelu a Noctra koukla na svou společnici. "Hati je ale mocnější, než lidé. Sebral jim toto místo a dal ho nám." Černá vlčice tomu pevně věří, že za tím byla Hatiho vůle. Tak může žít v klidu, že je před lidmi v bezpečí. Tady se už neobjeví.

Na Leslyinu volbu kývla. "Lidé tomu myslím říkávali lunapark. Docela dobré loviště," zamířila tím směrem. Nemá problém Lesley důkladně provést. Po očku vlčici sleduje. Pro černou popravčí je to prostě sestra, člen jejch velké rodiny.

I ona se přitulila ke své dceři a neříkala nic.
Jen byly spolu, jedna u druhé, vzájemně si dělaly oporu. Noctra opatrně pečovala o srst své dcerky, vděčná za její přítomnost.

Setrvaly tam téměř až do rána. I Noctra zvedla hlavu a tiše kývla.
"To bychom měly. Noc už končí a nebylo by dobré chovat se neuctivě k Hatimu." Vytrpěly už dost a dost, netřeba situaci ještě horšit nějakou provokací.
Vstala a podívala se na dceru současně, kdy se ona podívala na Noctru.
Noctra ji naposledy lehce pohladila a pak bok po boku zamířily domů. Černá vlčice zůstala spolu s ní, nehodlala ji nechat samotnou takto a navíc, ani jí se do jejich původního pelíšku příliš nechce. Příliš mnoho vzpomínek.

Zatvářila se na jeho dotaz vlastně maličko smutně. A co se vlastně za poslední dobou nestalo. Pomyslela si trochu hořce. Její srdce pořád hodně bolí, i když dělá co může, aby to zvládla a fungovala. Pro svou dceru a svou smečku.
"Nic, o čem bys nevěděl," reagovala tichým hlasem na jeho slova. Tedy, že mu nenese žádnou novinku.
"Jen jsem následovala tvůj pach," vysvětlila svou přítomnost.

Ale lehce se zarazila, když přiznal, že s ní chce něco probrat. Srdce se jí rozbušilo trochu rychleji, jak její tělo a duše poslední dobou dostaly zabrat až až.
Opatrně vešla a tiše se posadila. Opravdu tu téměř není vidět, ale bílá hvězdička na jejím čele její pozici naštěstí označuje dost jasně. "Stalo se něco?" Zopakovala neúmyslně jeho slova.

Klidným krokem postupovali tunelem. Noctra, zvyklá pohybovat se za tmy, tunel znala a neměla problém druhou vlčici vést až k jeho konci.
Vlčice našlapuje tiše a v temném tunelu je klid.
"Lidi zavraždili smečku, v které jsem se narodila," rozlehl se její hlas tunelem. Odráží se od něj, takže to zní dost děsivě, hlavně v souvislosti s tím obsahem sdělení.
"Sama jsem vyvázla jen zázrakem, nejspíš už tehdy Hati zasáhl."
Zase se trochu odmlčela.
"K těm nejhorším lidem se vždy vyjadřovali nejuctivěji."
Na konci tunelu se krátce zastavila, hledí do mnohem řidší tmy venku. Je jasné, kudy prochází hranice.
Chvíli jen tak stála, než se otočila zpět.
"Pojďme. Tam venku stejně není o co stát."
Vrací se s Lesley zpátky.
"Takže, který úsek hranic bys ráda prozkoumala?" Zeptala se jí se zájmem.