Príspevky užívateľa

Uběhlo pár dní.
Noctra nakonec musela občas vstát a odběhnout od vlčátek. Přece jen, přírodě neporučíš a i ona musí zařídit nezbytnosti svého vlastního těla. V zahradě naštěstí je i jezírko s vodou, tak nikdy nemusí daleko. Vše si vyřídí vždycky tak rychle, jak to jen jde. A zpátky k vlčátkům. Nejen proto, že maličcí samozřejmě protestují, když od nich odbíhá. Ani ona sama nechce být pryč dlouho.

Společný pelíšek se snaží udržovat hezky čistý a suchý, pečlivě se stará o malá vlčátka. Sice nemá moc zkušeností, ale zatím to zvládá zdá se dobře. Naštěstí jsou oba drobečci zdraví. Noctra jim věnuje hodně péče, pucuje kožíšky, očička a tak vůbec.

Jak plyne čas, vlčátkům se otevírají očka a konečně mohou zjistit víc o světě kolem. A také se trochu víc začít hýbat, první nesmělé krůčky. Noctra je te´d ostražitá, sleduje pozorně každý pokus vlčátek o chůzi, připravená vlče utěšit, kdyby spadlo. Ale nebude je postrkovat, aby jim pomohla na nohy. Vlčátka na to musejí přijít samy, tak velí sama příroda.

Oči jí vesele září, když vlčátka reagují na její péči. Maličký Anuki vypadá, že bude mít rozhodně svou hlavu. Minimálně se opravdu hodně ozýval. Noctřin ocas se rozmával, prostě tohle stojí opravdu za to.
Když se překulil, jemně ho postrčila zpátky a pak se zase stočila kolem vlčátek. Napřímila uši, když se ozvala malá Miriam, ale už se moc nehýbala, chtěla vlčátkům dopřát klid.
Vše postupně utichlo, jak nakrmení maličcí usnuli. Nakonec usnula i sama Noctra, i když se původně chtěla jít napít.
A jejich táta? Bylo na něm, co udělá. Jestli se přidá a nebo nebude rušit. Tak jako tak tam je docela roztomilá skupinka.

Vlčátka na vyrušení reagovala docela razantně. Hlavně maličký Anuki se nebál dát najevo svou nespokojenost. Noctra se usmála a znovu pořádně přepucovala jeho maličký kožíšek.
A pak se samozřejmě obrátila i na jeho sestřičku a přepucovala ji taky. Hezky si je něžně postrčila k sobě a dohlédla, že žádný z nich neleží nějak nepohodlně. Maličko se stočila kolem nich, hlavu si složila k nim. Jejich tělíčka tak nezahřívá jen její srst, ale taky její dech. Ale i tak pokukuje i po jejich tátovi. Usmála se. Je jí celkem jedno, jestli se Batdog bude nějak víc starat. Věděla od začátku, že to není svazek z lásky. Ale vlčátka jsou její!

Mile se na něj usmála. Je ráda, že se snaží, stará se o smečku. Je to dobré pro všechny. "Pak dej vědět, jak to šlo," snaží se mu vyjádřit trochu podporu. Ona nemá moc zkušeností s puberťáky, ale i tak si dovede představit, že podobný rozhovor nebude snadný. O to víc, že co tak sledovala, ta vlčice skoro nemluví.
"I tak víš aspoň něco. Mě ukazovala jedna léčitelka něco o tom, jak řešit ránu aby nehnisala a co použít za bylinky, ale ani to není kdoví co."

Ale v tom zbytku má jasno. "Jsem dobrý lovec, ale jinak celkem nic moc neumím. Jistě, lovců je ve smečce potřeba, ale určitě neumím takové věci, jako třeba Tiam. Ten má k Hatimu mnohem blíž." Zamyslela se. "Myslím, že i Nirix se asi vydá podobnou cestou jako Tiam. Já prostě zůstanu lovcem." V této době ještě nebyla povýšena, ale i tak je její cesta dál jasná.

Cukly jí koutky.
"Ty sám by sis možná nevšiml, byl bys mimo, Ale ostatní by si všimli hned. To byhcom si tady ale takhle nepovídali." Zase zamávala nadšeně ocáskem.
Klidně se nechala okukovat. Nemá ostatně co skrývat.
"Já byla pochopitelně také ve městě. Kde jinde. Ale pořád jsem se snažila lovit pro smečku. No a pak... Hatiho vůle byla, že je třeba získat další členy. " konstatovala klidně.
"I když jsem teda nečekala, že to bude i na mě a natož, že mám být matkou potomků samotného mesiáše," přiznala celkem plaše. Je tím ale jasné, kdo je za tím, že má její postava trochu pozměněný tvar.

Opatrně a něžně očistila svoje vlčátka a dohlíží na to, aby byly hezky u ní. Vlčátka naštěstí mají dost silné instinkty, aby se o jídlo postarala sama. Jen ať hezky zůstanou u maminky.
Jemně opečovávala tmavé kožíšky a její ocas sebou spokojeně vrtěl. Jsou tak krásní, maličké kuličky srsti, drobná hřejicí tělíčka svou vlčátek.

Nestihla se na ně pořádně vynadívat, když dorazil jejich táta. Zvedla hlavu.
"Ano," odpověděla hlasem jen maličko unaveným. Její výraz je výmluvný, ty dvě nepatrná tělíčka jí rozhodně vehnala do tváře a očí pořádný kus štěstí.
"Myslím, že budeme v pořádku. Až to půjde, dojdu se napít, ale chvíli vydržím," odpověděla mu klidně a z jeho tónu si nic nedělá. Nejsou přece partneři, jejich spojení byla Hatiho vůle.

Nad město se snesl soumrak.

Noctra už poslední dny moc nikam nechodila, držela se v hlubinách města a hlavně v botanické zahradě a jejím okolí. Připravovala si tam místo pro příchod svých a mesiášových vlčátek.
Pořád si pamatuje, jak vypadala nora, v které se narodila. A tak se snaží vystlat co nejlépe úkryt, který si vyhlédla v zahradě. Hezké, přívětivé místo, pro ty bezmocné vlčí kuličky, co mají brzo přijít na svět.

Otec vlčátek, ač je jejich vztah stále spíše jen věcí víry než čím víc, se stará vzorně. Hlídá, aby měla jídlo, vzal svůj díl zodpovědnosti vážně. Jak se ostatně dá od Mesiáše čekat.

Tento večer je jiný. Něco je jinak. Noctra se uchýlila do připraveného pelíšku. Tuší, že dnes nastane ten den. Její tělo už jí dává varovné signály, že vlčátka chtějí na svět. Bude to náročná noc.
Bolesti se postupně stupňují a Noctra ztěžka dýchá. Neví pořádně co očekávat a jak postupovat, zná sotva to, co ví každý.
ale trpělivě vše snáší a nechává vše jít svou vlastní cestou.

A čas plyne...

Večer postupuje a noc nabírá na síle a s ní postupuje i porod.

A pak, nakonec, přijdou na svět dvě vlčátka. O maličko starší malý vlček, a pak jeho sestřička. Noctra pečlivě olizuje a čistí obě nepatrná tělíčka a postrkuje si je k sobě, aby jim umožnila se najíst.
Netušila, co ji čeká, ani co bude dál, ale už teď ví, že by za ty dvě nepatrná klubíčka chlupů bojovala do konce svého dechu. Chulí se ochranitelsky kolem nich. Unavená, ale šťastná.

S úsměvem přikývla. "Také tomu věřím. Hati mě a mé děti jistě ochrání." Jistota v jejím hlase je pevná. Opravdu tomu věří, celým svým srdcem. Aby také ne. To Hati jí dal domov a te´d... i její vlčátka jsou jeho vůle.

"To bys možná mohl. Rozhovor o Hatim neuškodí nikdy. " Zamyslela se. "Mluví celkem málo, ale o rosltinách opravdu něco ví. No, rozhodně mnohem víc než já." Ale to není zase tak velké umění, ví jen pár základních jednoduchých věcí.

A chvíli na to už má zase na tváři úsměv. "Hlavně když Hati dá, aby byly vlčátka v pořádku. To je pro mě teď důležité." Ví už, že Batdog má určité možnosti jak léčit, takže by to vše vážně mělo proběhnout dobře. Ale i tak doufá, že jeho zásah nebude třeba. A že Hatiho zaujala? Potřásla hlavou. "Možná je to prostě jen tím, že jsem černá jako hluboká noc a mám magii vázanou na sílu noci. Za to jsem se nijak nezasloužila. Ale jsem tady a doufám, že budu Hatimu sloužit dobře." Pořád zůstala tou docela skromnou vlčicí.

Stíny města se rozlehl zvuk rychle běžících tlapek. Pravidelný rytmus vlka, zvyklého běhat. A jeden ze stínů se tak nějak přiblížil, až se z něj vyloupla vlčice Noctra.
Doběhla k ostatním a ležícímu cizinci.

Se zvednutou hlavou obhlíží situaci. No vida, přežil to. Dokonce stojí.
Zamávala zlehka ohonem, ale nevěnovala zatím neznámému mnoho pozornosti. Otočila se na ostatní přítomné vlky, hlavně Tiama a Nirixe. "Mesiáš vzkazuje, že má být dopraven do bazénů a má být poučen o víře. Případné zranění by mu mohl vyléčit. Ale máme ho dostat tam." Vyřídila poslušně vzkaz. Nebyla pryč nijak moc dlouho. Koukla na cizince. Ten sice netuší, kde jsou bazény, ale ji teď zajímá, jestli bude schopen chodit. Samozřejmě s jejich doprovodem.
Koukla na Nirixe, který jí je přece jen z přítomných nejbliží, obzlváště po jejím vlastním dokázání oddanosti Hatimu. "Jak to vypadá?" šeplta k němu potichu.

Pousmála se, i když je to ve tmě sotva vůbec vidět. "No to vidím, ono se to docela nedá přehlédnout, prý. " Zamávala ohonem a došla blíž.
Všimla si jeho pohledu. Maličko naklonila hlavu na stranu, v typickém vlčím gestu a zkoumavě se na něj dívá.
"Narostla mi druhá hlava nebo tři ocasy nebo co? Já jen, že si mě tak prohlížíš... A kde jsi vlastně v poslední době byl? Dlouho jsem tě neviděla." Nějak jí nedošlo, že on možná neví, k čemu došlo mezi jí a mesiášem. A že už to na ní je dobře vidět. Vlčátka přijdou na svět brzo.

Zasmála se, a koukla na něj zvesela. "No, jeslti mají, tak ten můj asi někam utekl." Potřásla hlavou. Docela ji s tím pobavil. V očích jí zasvítily veselé jiskřičky. "Prostě si počkám. Stejně se to brzo dozvím." Pořád si není jistá, že bude vědět co s vlčátky, ale tady snad instinkty pomohou.
Ohledně Silmy jen přikývla. "Snad prokáže svou oddanost. Léčitel by se tu skutečně hodil." ale na to je zatím brzy. A co se týká výroby nových věřících, koukla krátce ke svému břichu a pak na něj. "Hádám, že na tomhle už určitý podíl mám." Konstatovala klidně. "Přiznávám, že jsem nečekala že na to dojde tak brzo, ale je to Hatiho vůle." Nevzepřela by se Hatiho vůli, takže tohle nebylo na ní. Snad mi Hati požehná a vše půjde dobře.

Přecházela přes most. Navykla si ho používat jako zkratku mezi dvěma částmi města. Zatím tu nikdy nikoho nepotkala, ale to se dnes změnilo. Přes čenich jí přelétl povědomý pach a zastavila se. Koukla před sebe a její ocas se rozmával. "Ahoj, tak co? Nakonec jsi tu vzteklinu nechytil?" Připomněla při pozdravu jejich poslední setkání Noctra. Ona sama by toho netopýra tolik neotravovala, ale co už. Ani ty veverky jsme neprohnali... Rozhlédla se po mostě, ale tady si žádné nebudou.
Její postava neztratila nic ze své kondice. Na to byla příliš vyběhaná a nepřestala se hýbat ani s přicházejícími vlčátky. Opravdu si nemyslí, že by to bylo zdravé. A stejně žádné problémy nemá.

Jen s úsměvem přikývla. Taky to tak vidí.
Nad počtem vlčátek se zarazila a pak jen potřásla hlavou. "Nemám nejmenší tušení. Nevím ani, jak by se to dalo dopředu poznat. Prostě budu muset počkat, až se narodí." Uměl by to zjistit léčitel? Kdo ví? Nemá zatím žádnou možnost, jak to řešit, tak není důvod se tím zabývat.

Ohledně mladé vlčice bylinkářky mu moc informací dát nemůže. "Netuším kolik toho umí, a nemám to jak poznat, když se v tom nevyznám. Ale všichni jsme Hatiho následovníci." Takže z logiky věci by si věřit měli. Ona by to tak ráda brala, ale jeho přístup ji přiměl se nad tím maličko zamyslet. Vlčice ve smečce ještě není dlouho a neprošla rituálem.

"Jsem opatrná. Ale jen polehávat a nechat se obskakovat, by taky nebylo zdravé," odpověděla mu klidně. Byla sice mladá, když byli na útěku ještě s rodinou, ale něco jí matka přece říct stačila. Teď je za to ráda.
Samozřejmě, že se trochu bojí. Nemá zkušenosti, neví, jak to bude pak probíhat a jen doufá, že si nějak poradí. Na druhou stranu, ve smečce už se vlčata narodily dřív, takže aspoň někdo to tady už zažil. Ne že by měla odvahu se Semie na něco zeptat. Možná Tiama.
Vážně se zadívala na Acherona. "To zní opravdu dost vážně. Tak snad to nenechá žádné následky. A jo, myslela jsem tu mladou. Přiznala mi, že ji někdo o rostlinách učil a hledali jsme spolu nějaké rostliny. " Nechce ho tlačit od toho aby za ní pro jistotu zašel, ale aspoň mu řekla, že to ta vlčice umí.

Usmála se. "Je dobře, že tě to měl kdo naučit." I kdyby toho nebylo mnoho, může se to hodit. Znalosti jsou vždycky cenné.
Následovala Silmu a sledovala, co zkoumá a jak se u toho tváří. Zastříhala ušima nad slovem levandule. Došla vedle vlčice a očichala fialové kvítky. "Levandule," zopakovala. "K čemu vlastně slouží?" Zeptala se maličko zvědavě. Její uši celkem živě mění směry a hlídají okolí.
Nejen, aby zachytila co nejvíc z těch rostlin, ale také, kdyby zaslechla zvuk, že by tu mohla být nějaká zvěř. Tady v těch místech není totiž zrovna špatné loviště.
Dost aktivní je i její čenich, snaží se hledat nezvyklé pachy, které by mohly vydávat rostliny a na které by mohal pak upozornit silmu. Ať už ty rostliny pak budou užitečné a nebo ne.