Príspevky užívateľa

Nad město se snesl soumrak.

Noctra už poslední dny moc nikam nechodila, držela se v hlubinách města a hlavně v botanické zahradě a jejím okolí. Připravovala si tam místo pro příchod svých a mesiášových vlčátek.
Pořád si pamatuje, jak vypadala nora, v které se narodila. A tak se snaží vystlat co nejlépe úkryt, který si vyhlédla v zahradě. Hezké, přívětivé místo, pro ty bezmocné vlčí kuličky, co mají brzo přijít na svět.

Otec vlčátek, ač je jejich vztah stále spíše jen věcí víry než čím víc, se stará vzorně. Hlídá, aby měla jídlo, vzal svůj díl zodpovědnosti vážně. Jak se ostatně dá od Mesiáše čekat.

Tento večer je jiný. Něco je jinak. Noctra se uchýlila do připraveného pelíšku. Tuší, že dnes nastane ten den. Její tělo už jí dává varovné signály, že vlčátka chtějí na svět. Bude to náročná noc.
Bolesti se postupně stupňují a Noctra ztěžka dýchá. Neví pořádně co očekávat a jak postupovat, zná sotva to, co ví každý.
ale trpělivě vše snáší a nechává vše jít svou vlastní cestou.

A čas plyne...

Večer postupuje a noc nabírá na síle a s ní postupuje i porod.

A pak, nakonec, přijdou na svět dvě vlčátka. O maličko starší malý vlček, a pak jeho sestřička. Noctra pečlivě olizuje a čistí obě nepatrná tělíčka a postrkuje si je k sobě, aby jim umožnila se najíst.
Netušila, co ji čeká, ani co bude dál, ale už teď ví, že by za ty dvě nepatrná klubíčka chlupů bojovala do konce svého dechu. Chulí se ochranitelsky kolem nich. Unavená, ale šťastná.

S úsměvem přikývla. "Také tomu věřím. Hati mě a mé děti jistě ochrání." Jistota v jejím hlase je pevná. Opravdu tomu věří, celým svým srdcem. Aby také ne. To Hati jí dal domov a te´d... i její vlčátka jsou jeho vůle.

"To bys možná mohl. Rozhovor o Hatim neuškodí nikdy. " Zamyslela se. "Mluví celkem málo, ale o rosltinách opravdu něco ví. No, rozhodně mnohem víc než já." Ale to není zase tak velké umění, ví jen pár základních jednoduchých věcí.

A chvíli na to už má zase na tváři úsměv. "Hlavně když Hati dá, aby byly vlčátka v pořádku. To je pro mě teď důležité." Ví už, že Batdog má určité možnosti jak léčit, takže by to vše vážně mělo proběhnout dobře. Ale i tak doufá, že jeho zásah nebude třeba. A že Hatiho zaujala? Potřásla hlavou. "Možná je to prostě jen tím, že jsem černá jako hluboká noc a mám magii vázanou na sílu noci. Za to jsem se nijak nezasloužila. Ale jsem tady a doufám, že budu Hatimu sloužit dobře." Pořád zůstala tou docela skromnou vlčicí.

Stíny města se rozlehl zvuk rychle běžících tlapek. Pravidelný rytmus vlka, zvyklého běhat. A jeden ze stínů se tak nějak přiblížil, až se z něj vyloupla vlčice Noctra.
Doběhla k ostatním a ležícímu cizinci.

Se zvednutou hlavou obhlíží situaci. No vida, přežil to. Dokonce stojí.
Zamávala zlehka ohonem, ale nevěnovala zatím neznámému mnoho pozornosti. Otočila se na ostatní přítomné vlky, hlavně Tiama a Nirixe. "Mesiáš vzkazuje, že má být dopraven do bazénů a má být poučen o víře. Případné zranění by mu mohl vyléčit. Ale máme ho dostat tam." Vyřídila poslušně vzkaz. Nebyla pryč nijak moc dlouho. Koukla na cizince. Ten sice netuší, kde jsou bazény, ale ji teď zajímá, jestli bude schopen chodit. Samozřejmě s jejich doprovodem.
Koukla na Nirixe, který jí je přece jen z přítomných nejbliží, obzlváště po jejím vlastním dokázání oddanosti Hatimu. "Jak to vypadá?" šeplta k němu potichu.

Pousmála se, i když je to ve tmě sotva vůbec vidět. "No to vidím, ono se to docela nedá přehlédnout, prý. " Zamávala ohonem a došla blíž.
Všimla si jeho pohledu. Maličko naklonila hlavu na stranu, v typickém vlčím gestu a zkoumavě se na něj dívá.
"Narostla mi druhá hlava nebo tři ocasy nebo co? Já jen, že si mě tak prohlížíš... A kde jsi vlastně v poslední době byl? Dlouho jsem tě neviděla." Nějak jí nedošlo, že on možná neví, k čemu došlo mezi jí a mesiášem. A že už to na ní je dobře vidět. Vlčátka přijdou na svět brzo.

Zasmála se, a koukla na něj zvesela. "No, jeslti mají, tak ten můj asi někam utekl." Potřásla hlavou. Docela ji s tím pobavil. V očích jí zasvítily veselé jiskřičky. "Prostě si počkám. Stejně se to brzo dozvím." Pořád si není jistá, že bude vědět co s vlčátky, ale tady snad instinkty pomohou.
Ohledně Silmy jen přikývla. "Snad prokáže svou oddanost. Léčitel by se tu skutečně hodil." ale na to je zatím brzy. A co se týká výroby nových věřících, koukla krátce ke svému břichu a pak na něj. "Hádám, že na tomhle už určitý podíl mám." Konstatovala klidně. "Přiznávám, že jsem nečekala že na to dojde tak brzo, ale je to Hatiho vůle." Nevzepřela by se Hatiho vůli, takže tohle nebylo na ní. Snad mi Hati požehná a vše půjde dobře.

Přecházela přes most. Navykla si ho používat jako zkratku mezi dvěma částmi města. Zatím tu nikdy nikoho nepotkala, ale to se dnes změnilo. Přes čenich jí přelétl povědomý pach a zastavila se. Koukla před sebe a její ocas se rozmával. "Ahoj, tak co? Nakonec jsi tu vzteklinu nechytil?" Připomněla při pozdravu jejich poslední setkání Noctra. Ona sama by toho netopýra tolik neotravovala, ale co už. Ani ty veverky jsme neprohnali... Rozhlédla se po mostě, ale tady si žádné nebudou.
Její postava neztratila nic ze své kondice. Na to byla příliš vyběhaná a nepřestala se hýbat ani s přicházejícími vlčátky. Opravdu si nemyslí, že by to bylo zdravé. A stejně žádné problémy nemá.

Jen s úsměvem přikývla. Taky to tak vidí.
Nad počtem vlčátek se zarazila a pak jen potřásla hlavou. "Nemám nejmenší tušení. Nevím ani, jak by se to dalo dopředu poznat. Prostě budu muset počkat, až se narodí." Uměl by to zjistit léčitel? Kdo ví? Nemá zatím žádnou možnost, jak to řešit, tak není důvod se tím zabývat.

Ohledně mladé vlčice bylinkářky mu moc informací dát nemůže. "Netuším kolik toho umí, a nemám to jak poznat, když se v tom nevyznám. Ale všichni jsme Hatiho následovníci." Takže z logiky věci by si věřit měli. Ona by to tak ráda brala, ale jeho přístup ji přiměl se nad tím maličko zamyslet. Vlčice ve smečce ještě není dlouho a neprošla rituálem.

"Jsem opatrná. Ale jen polehávat a nechat se obskakovat, by taky nebylo zdravé," odpověděla mu klidně. Byla sice mladá, když byli na útěku ještě s rodinou, ale něco jí matka přece říct stačila. Teď je za to ráda.
Samozřejmě, že se trochu bojí. Nemá zkušenosti, neví, jak to bude pak probíhat a jen doufá, že si nějak poradí. Na druhou stranu, ve smečce už se vlčata narodily dřív, takže aspoň někdo to tady už zažil. Ne že by měla odvahu se Semie na něco zeptat. Možná Tiama.
Vážně se zadívala na Acherona. "To zní opravdu dost vážně. Tak snad to nenechá žádné následky. A jo, myslela jsem tu mladou. Přiznala mi, že ji někdo o rostlinách učil a hledali jsme spolu nějaké rostliny. " Nechce ho tlačit od toho aby za ní pro jistotu zašel, ale aspoň mu řekla, že to ta vlčice umí.

Usmála se. "Je dobře, že tě to měl kdo naučit." I kdyby toho nebylo mnoho, může se to hodit. Znalosti jsou vždycky cenné.
Následovala Silmu a sledovala, co zkoumá a jak se u toho tváří. Zastříhala ušima nad slovem levandule. Došla vedle vlčice a očichala fialové kvítky. "Levandule," zopakovala. "K čemu vlastně slouží?" Zeptala se maličko zvědavě. Její uši celkem živě mění směry a hlídají okolí.
Nejen, aby zachytila co nejvíc z těch rostlin, ale také, kdyby zaslechla zvuk, že by tu mohla být nějaká zvěř. Tady v těch místech není totiž zrovna špatné loviště.
Dost aktivní je i její čenich, snaží se hledat nezvyklé pachy, které by mohly vydávat rostliny a na které by mohal pak upozornit silmu. Ať už ty rostliny pak budou užitečné a nebo ne.

Pousmála se. "To, že budu mít vlčátka, není nemoc. Jsem v dobré kondici a zdravá. Na srnu bych si netroufla, aby mě někam nekopla, ale zajíc mi toho moc neudělá. " Potřásla hlavou. Ale jeho zájem ji potěšil a je to vidět. Netuší, co si o tom doopravdy myslí. Acheron se umí chovat jako někdo, komu na ostatních záleží.
I tak ji poklona trochu překvapila. Koukla na něj. "Fakt? Sama sebe nevidím.. a vlastně, tohle moc neřeším. Hlavně aby byli zdraví ti maličcí." odpověděla klidně. Noctra není zrovna ješitný typ.

Víc ji zajímá, jak se měl on. Trochu se zamračila, starostlivě. Vážně tu chybí léčitel... "Hlavně, pokud ti už je líp." Někdy mě mrzí, že smečka nemá léčitele. V takových chvílích by se tady hodil. "Asi nevíš, co ti bylo, že?" Sama se v tom taky moc nevyzná. ani bylinek nezná mnoho, jen pár, co se naučila na cestách od někoho. "Znám jednu léčitelku, ale je z jiné smečky, to je celkem na nic." Ta jim tady nepomůže. "Jedna z novějších vlčic tady taky ví něco o bylinkách, ale je málomluvná, tak nevím, kolik toho ví."

Tváří se přátelsky. Netuší, co si kolikrát acheron myslí, takže ho považuje za milého vlka a jednoho ze svých přátel.
Způsobně se posadila a složila ocásek kolem nohou. Vypadá v dobré kondici, i přes svou situaci. Usmála se, když se jí zeptal nejen na ni, ale vlastně i na přicházející vlčátka. "Dobře, děkuji. Je to celé trochu zvláštní a raději jsem opatrná, ale žádné potíže nejsou. Hati nám požehnal. A Batdog se stará. I tak občas lovím, ale raději jen menší kořist, jak zajíce a koroptve." Nevidí důvod, proč zahálet. Každopádně, její kondice ani současným stavem neutrpěla.
Pak Noctra zvážněla. "Jak se máš ty? Teď jsem tě nějakou dobu moc nevídala," řekla opatrně. Předtím se vídali víc, takže je ten dotaz docela na místě.

Dnešní den strávila v továrně, bezpečně ukrytá před paprsky slunce. Je ještě opatrnější než obvykle. Nemá teď zodpovědnost jen za sebe... pořád ji ještě trochu mrazí z toho všeho... z Hatiho volby.. nečekala to. Ani trochu. Ale, stalo se. A te´d už se pomalu blíží doba, kdy vlčátka přijdou na svět.
S večerem vstala a protáhla se. Pořád je pohyblivá, stejně jako dřív, jen jí to tolik nepřijde, přijde si méně obratná. Také už neloví vysokou, ale zajícem nebo nějakým opeřencem rozhodně nepohrdne. Ne že by lovit musela. Batdog o ni pečuje, je léto, potrava se dá sehnat. Ale nechce jen někde sedět. Není přece nemocná.

Pomalu prochází haly továrny, když uslyšela vepředu tiché zvuky. Někdo tam je. Zvedla hlavu a vyrazila vstříc příchozímu. A tak se ocitla přímo před Acheronem. Její postava je maličko jiná a hlavně, je jiný její pach. Člověk by si toho nevšiml, ale pro jakéhokoliv vlka je jasné, že bude brzo matkou. Pousmála se a párkrát mávla ohonem. "Ahoj," oslovila tiše Acherona. Už ho přece jen nějakou dobu zná.

Usmála se a ještě jednou máchla, pak nechala křídla zvolna rozpustit. Od jejích křídel proudy vzduchu nevznikaly. Ale zastříhala ušima a pozorně si všímala, jak se choval vzduch, když jimi mával Batdog. Třeba se jí to jednou skutečně bude hodit.
"Snad ano. Pravdou je, že se sem asi docela hodí. A může být užitečná, na lovu nebo v boji. Ale lovím raději bez magie. Nespoléhám se na ni, abych nezlenivěla." Vysvětlila tiše.
A co se fází měsíce... "Za dne je nejslabší, za noci silnější a za novu v noci nejsilnější. Asi to je víc těmi fázemi slunce a měsíce než světlem, protože ji mohu vyvolat i za jasného dne v poledne. Jen nemá takovou sílu. A je jedno, jeslti se zataženo nebo ne." Hlavně to, že nezáleží na mracích nebo jeslti je někde v jeskyni či v budově, opravdu ukazuje na fáze měsíce spíš, než na co jiného.

Skromně sklonila hlavu nad tou chválou. "Jen... se snažím být dobrou Hatiho následovnicí," řekla tiše. Ale i tak je vidět, že ji to potěšilo.
Zvedla zase hlavu k noční obloze. Tmavá silueta vlčice se v měsíčním světle pěkně vyjímá.

Zadíval se pak na mesiáše, když se jí zeptal na magii. "Ano, mám magii. dědičnou magii noci, náležející mojí původní rodině. Mám schopnost vyvolat a tvarovat kousky tmy. Mohu jí dát tvar, rozpohybovat ji, nebo ji někde nechat na místě. Po chvíli se rozplyne, když ji nezruším. Starší a mocnější z mého rodu dokázali tmě dát i hmotnost a mohli třeba létat na křídlech, vyrobených z temnoty. Nikdo neví, jeslti toho někdy budu schopna."
Ale když už o tom mluví, z její siluety ozářené měsícem, vyrazily pramínky temnoty a zformovaly se do tvaru křídel, ještě temnějších než je její srst. Čiročirá temnota. Několikrát jimi mávla a pak je nechala pozvednuté, aby byly dobře vidět. "Za temných nocí je silnější, zvládnu toho víc než za úplňku."

Zadívala se na něj. "Popravdě se lidí bojím. Hodně. A nikdy by mě bylo nenapadlo, že budu žít v bývalém lidském městě. A stejně jsem tady." mluví tiše, za nocí se ostatně zvuk nese nějak líp. Snad proto, že je přece jen větší ticho.
"Třeba vážně měli taková místa rádi," mávla párkrát ocasem a pak vyrazila. Trochu ji překvapila jeho metoda, ale křídlům se nedivila. té tlapce trochu ano, za ni je spíš lepší se na takových místech nedržet těsně u sebe, a pomoc v terénu navíc moc nepotřebovala. Bojí se sice, že ho to trochu zamrzí, ale raději uhnula a vyšplhala tam sama. Nijak pomalu to nebylo, rozhodně ne na vlka bez křídel. Ví, že jeho by asi tak hlece ze skály nestrhla, ale není na takové věci zvyklá. Pokukuje po něm a doufá, že se na ni nebude zlobit.
Ale když se pak usmál a komentoval uplynulou noc, souhlasila a kývla. Její ohon se zase rozmával. "Pořád je toho dost a co zkoumat, pod Hatiho laskavou ochranou," řekla vážně.
Pozorně se rozhlíží a zkoumá, kde přesně se bude moct přes den ukrýt, aby se vyhnula slunci.