Príspevky užívateľa

<<< nákupní centrum.

Jí samotné prostředí v té velké budově nedělalo takové problémy, jaké asi téhle vlčici. Dobře si všimla, jak si venku oddechla. Zastříhala ušima, ale neřekla nic. Asi jsou pro ni dny někdy těžké. Ale snad má dobrý úkryt.
Nahlas to nekomentovala a jen vyrazila směrem k domům.
V zahrádkách a dvorcích opravdu roste kde co. dnes je z kdysi upravených míst, kde lidé pěstovali jak zeleninu, tak okrasné rostliny z mnoha koutů světa, zase zpátky cosi jako divočina.
Noctra má tohle místo docela ráda. I když asi z úplně jiných důvodů, než vlčice, kterou sem přivedla.
"V rostlinách se opravdu nevyznám nijak dobře. Jen základy, co jsem se naučila na cestách, a také od jedné léčitelky. Ale na něco opravdu užitečného to nestačí. " Potřásla hlavou.
"Vím, co tady kde je, ale netuším k čemu to je, ani jak se to jmenuje. Ale možná byhc podle popisu něco najít dokázala..." Zkusila se nabídnout, mírně nejistě. Ví, že takový popis nemusí být spolehlivý, hlavně tedy z její vlastní strany.

S jeho hodnocením zbývajícího času souhlasí, tak jen kývla.
"Však i místo na odpočinek se může hodit," řekla zvesela a párkrát mávla ohonem.
Vyrazila spolu s ním ochotně, hodně se rozhlíží. Ukládá si celou rasu a cestu do paměti. Jedna z věcí, co jí docela jde. Orientace v prostoru a terénu.
Našlapuje zlehka, vytrénované nohy někoho, kdo strávil život na cestách.

Kameny, ke kterým přišli, ji docela zaujaly. Zastříhala ušima a prohlíží si je. I přes všechen ten porost, jsou docela nápadné a vyčnívají. "Mě to docela zajímavé přijde." Řekla mu, když došli ke skalisku. Zvědavě natáhla čenich a zkoumá tvar a barvu kamenů. "Na co to tady asi lidi měli?" Koukla na Nirixe. "Tak jdeme nahoru, ne?" Zvedla jednu pacičku do vzduchu v očekávání. "Vyhlídky mám ráda," připustila pak. Sice raději takové, na kterých se dá i schovat, ale zdá se, že to by tohle místo zrovna mohlo být.

Vážně přikývla.
"To samozřejmě naprosto chápu. Tiam je fajn, ale taky rozumím tomu, že si to napřed chceš utřídit." Vlastně, jak nad tím tak přemýšlí, asi by se zachovala podobně.
Nejistota u ní se trochu odpařila, když Nirix reagoval tak mile na její rozpaky. Koukla na něj a zamávalal lehce ocasem, tak trochu vděčně. "Možná nejsi, jen já.. asi spíš prostě půjdou cestou, kterou znám... pod ochranou Hatiho lovit pro smečku a snažit se být užitečná. Asi nejsem dost chytrá abych mohla něco víc." I takové ostatně smečka potřebuje. Bez lovců není potrava a to je také problém.
Zvedl trochu hlavu a oklepala se, až odletělo pár černých chloupků. A špatná nálada už zase mizí, usmála se na Nirixe. "Takže, jaká další oblíbená místa tu máš?

Zastříhala sametovýma černýma ušima. "To by ses asi musel zeptat ostatních výše postavených vlků.... " S tím nepomůže, netuší, jeslti jsou na tom stejně.
Ale poslouchala pozorně i zbytek toho, co jí řekl. Vypadá trochu zamyšleně, jak tam tak sedí a probírá s Tiamem duchovní záležitosti. "Co Tiam? Přišel mi vždycky přátelský a vstřícný. " Sama by asi neměla úplně odvahu jít za mesiášem, ale i ten jí přišel vstřícný, když se s ním potkala.

A když se pak s tím obrátil na ni, rozpačitě si olízla čenich a trochu přiklopila uši. "Ne, já... nejsem v tomhle asi moc zběhlá... a většinou se snažím hlavně nalovit jídlo, i pro ostatní vlky... Takže se pak moc nestíhám zamýšlet nad duchovní stránkou věci... "zarazila se. "Není to chyba?" Koukla trochu plaše po Nirixovi.

Kolem zraněného vlka je pěkný zmatek. S dobrými úmysly, ale i tak. Nějak se tam vlastně nahrnuli všichni. Proto, když se pak začal ke zraněnému protahovat i Tiam, trochu ustoupila, aby mu umožnila projít. Je mladý.. A asi bude pěkně vyděšený. Její instinkty jí velí chránit vlče, ale také dostala pokyny.
Informovat mesiáše bude nutné tak jako tak.
Nejistě přešlápla a podívala se k měsíc. Hati.. koho jsi k nám poslal? Nevěří tomu, že by tady ten cizinec spadl bez důvodu.
"Dojdu tedy předat informace mesiášovi," řekla směrem k tomu chumlu. Hodlá využít svou rychlost naplno a najít ho co nejdříve. Rozběhla se do ulic města. I tak zachovává opatrnost. Tiam měl s těmi podmáčenými ulicemi pravdu. Asi by ho rychleji našel někdo s křídly.... napadlo ji cestou. Ale prostě peláší a hledá jejich nejvyššího.

Nakonec ho našla. Doběhla k němu, zastavila. Musela se trochu vydýchat, ale pak ze sebe vysypala hlášení, zahrnující popis cizince, odhad jeho věku, viditelná zranění a samozřejmě, přesné místo, kde ho našli. A také to, že s hlášením ji poslal Tiam.

Každopádně se pak hodlá vrátit zpátky, pokud pro ni tedy Mesiáš nebude mít jiný úkol.

"I tak je docela neobvyklé, že sem chodí když je tu vlčí pach. P5ece jen, vlčího pachu se obvykle dost bojí. A právem." i ona sama je loví, když má možnost. Pro smečkou jsou dobrý a snadno chytitelný zdroj potravy. Relativně snadno.
Zůstala stát v měsíčním svitu, uši se jí hýbou ze strany na strnau, jak si prohlíží okolí. Ale pak se po něm koukla. "divný pocit?" Naklonila hlavu na stranu. "Není možné, že tě sám Hati na něco zkouší upozornit? Přijde mi, že si tě docela oblíbil." Horší je, že řekl špatný pocit. Posadila se, ocásek složila podél sametových tlap.
"Asi netušíš co? Nezkoušel jsi třeba si sám sobě jmenovat nějaké typy událostí, jeslti u něčeho z toho neucítíš něco jiného?" Napadla ji jedna možnost, jak to zkusit.

Přikývla. Je to vlastně logické. Nováčci asi všichni chtějí předvést to nejlepší. Usmála se. Vlastně se cítí o něco líp, tak nějak v tom prostě není sama a to se taky počítá.
"Rozhodně je lepší pozdě, než vůbec. Navíc, můžeme přinést dovednosti a zkušenosti, které zatím na území nebyly, když přicházíme odjinud." Aspoň jí to logiku dává. Navíc, Hati přece jistě ví, co dělá. "A te´d jsme rodina." Rozmával se její ohonů. Vypadá opravdu šťastná.
"Ale pokud bych mohla udělat někdy víc, tak posloužím ráda. " řekla docela vážně.

"Přesně tak," odpověděla klidně.
A rozhlédla se po regálech a všem tom nepořádku. Než stihla upozornit na menší nádoby, Silma si jednu taky vybrala. Tak mlčela. Trochu ji překvapilo, že ji vlčice taky položila jen u vchodu, ale tak, obě vědí, kam se vrátit.
spolu s druhou vlčicí postupovala obchodním centrem.
Byla o něco zvědavější než ta druhá a sem tam docela dost strkala čenich do těch dalších místností. Ale vždy se vrátila, když její společnice nejevila zájem. Nechce ji nutit. Na průzkumy bude času dost i jindy. A koneckonců, ty bylinky jsou taky zajímavé.
Takže když navrhla Silma odchod, přikývla.
"Jasně, taky bych to tak viděla. Zaběhneme tam. Jsem zvědavá, co se dozvím." rozhodně ji to nepustilo.
Zamířila tedy přes město k domům. K zahradám, kde zplanělo opravdu kde co. Rostou tam druhy, co se moc nevidí.

>>>domy

Jen ho sledovala, přátelsky, s lehce se pohupujícím ohonem. Ale nic neříkala.
Prostě se vydali dál, bok po boku. Zvědavě natáčela uši a prohlížela si okolí, i cestu kterou ji vede. Nevadilo jí protáhnout se křovím.
Zastavila s ním za skleníkem a prohlédla si pozorně palouček. Dobře si všimla světýlek očí vysoké tam na druhé straně. "Divím se, že tu jsou, když sem častěji chodíš... většinou před vlky dost zdrhají."
Chvíli přemýšlí, jeslti by toho nešlo využít na lov. Jenže, srnky je odhalily a zmizely.
Tak to nechala být a vyšla do prostoru, kam dopadá měsíční světlo. Vypadá jako oživlý kus stínu, dokonce i přímo v paprscích měsíce. Její srst se neleskne, spíš jakoby světlo pohlcovala. "Tak hlavně, že jen málem, že jsi to stihl." Koukla na něj. Oba vědí, co by to znamenalo.

Zamyslela se, zastříhala ušima. Koukal na něj. "Je dost pravděpodobné, že bude. Poslední dobou přišlo víc vlků, takže třeba jsem skutečně viděla ty, co teprve přijdou." Usmála se a zamávala zlehka ohonem.
Když Nirix zrozpačitěl po jejím přání, lehce, lehounce do něj šťouchal čenichem, v přátelském gestu.

Pak ustoupila. Jeho vize je také zajímavá. Vážně přikývla. "To určitě. Na nějaký zlomový moment určitě není snadné čekat." Koukla na něj s maličko starosti v očích. Nirix jí je z celého Kultu nejblíž. "Každopádně doufám, že to celé nakonec pro tebe bude dobré."

A raději s ním pak zamířila na procházku. Zastříhala ušima. "Vidíš, tak to bys mi mohl pár míst ukázat. A pak to můžeme proběhnout a zkusit najít další zajímavá místa." Navrhla mu. Očividně nemá problém s tím, aby prvně vyrazili na jeho místa. Vlastně je dost zvědavá na to, co jí ukáže.

souhalsila s názorem Nirixe... Ten vlk na jejich území nevnikl, spíš sem byl nejspší zanesen bouří, to je něco jiného, než kdyby narušil území...
S nadějí koukla na čtyřkřídlou vlčici. Jeslti zná aspoň bylinky, co použít, mohlo by to dost pomoct. Rozhodnutí co a jak je ale podle Noctry na Tiamovi, ten je tu nejvýše postaveným vlkem.

Ale jak to tak vypadá, bude to ona, koho Tiam pošle informovat mesiáše. *
Kývla a chtěla vyrazit, a že by to vzala pěkným tempem. Když vydal onen cizinec divný zvuk. Zarazila se. Možná se ještě dozví důležité informace, které by měla předat.
Vlk se zdá se probírá.

"Hej, ty, co tě bolí." Zkusila to. Až pak jí došlo, že pokud se vyzná v léčení Silma, měla to nechat spíš na ní. Jenže jí to tak nějak nedalo. Navíc, když na něj tak kouká... Já bych asi řekla, že všechno. Přiklopila uši a olízla si rozpačitě čenich.

_________
* Dohodnuto out-rpg na discordu, co by Tiam udělal.

Snažila se zachytit ten letmý pach, a tak si tolik nevšímala ostatních pátračů. Když ho zdá se zachytil i Tiam. Koukla, kde stojí on, kde ona, zvedla hlavu a posoudila směr větru. Vyrazila pak zlehka. Tiam to měl o dost blíž, takže dorazila k cizinci až po něm. Zarazila se. Vlk na zemi vypadá dost zvláštně, na těle jasnou jizvu po zásahu blesku.
"Věděl jsi o něm?" Zeptala se tiše a plaše Tiama a jen co byl prostor, zkusila si cizince očichat. Rozhdoně je zvláštní. Nevypadá ani tak úplně jako vlk.
Lituje, že se tenkrát od té léčitelky nenaučila něco víc, než jen několik rostlin. Nemá ani tušení, jak postupovat při zásahu bleskem.

Opatrně mu odtáhla křídla od těla, aby bylo lépe vidět v jakém je stavu.
"Asi... vážně nemáme léčitele, že? Nebo někoho, kdo by věděl co s ním. Ale přežít takový pád... " Není si jistá, jeslti to neznamená, že naopak sám Hati zasáhl, aby se cizinec nezabil.
Tiam ale chce také informovat Mesiáše. Koukla na něj a čeká na rozkazy. Předpokládá, že Tiam případně určí běžce, který zprávu ponese. Ne že by zatím bylo moc co říct.

Koukla na něj a kývla. Takže Hati jen vybral nás za rodiče, ale dál máme asi na výběr, jak co zařídíme... Potřásla hlavou a koukla na chvíli k nebi. Tohle bylo přece jen hodně nečekané a vyznat se v tom tak rychle a dohodnout, co a jak... zadívala se na Doga. Jen kývla. Pro ni je jen logické, že chce vlčata vychovávat také. Budou to přece i jeho děti, i když je porodí ona.
Pořád je trochu zaražená, a neví, co vlastně říct.
Znovu si prohlédla Doga. Vážně ji nenapadlo, že někdy bude mít něco společného se samotným mesiášem. Navíc, takhle brzo. Jen tak tak, že ztěžka nepolkla. Samozřejmě z toho všeho má trochu obavy, jak to zvládne.
Sklonila pohled k zemi, když zase promluvil a dal jí prostor na její názor. "Sama si nejsem jistá, že budu vědět jak je vychovávat... byla jsem dost mladá, když jsem o rodinu přišla," přiznala opatrně. Potřásla hlavou. Snad nás sám Hati povede, jako rodiče.
Tak jako tak, situace je zatím jasná. Sama netuší, jeslti ji bude chtít potkávat do té doby častěji, a jestli by o to sama stála. Možná by to bylo snazší. A možná také ne.
Hati by mě nevystavil tomu, co bych nezvládla... Zvedla zase hlavu. Pokud už Dog sám nebude nic chtít, ona sama se raději vyrazí proběhnout po městě. Trochu si to vše v sobě srovnat.

Kývla a vlastně ji maličko uklidnilo, že Dog přiznal svůj vlastní zmatek. Nebylo to tedy tak nečekané jen pro ni. Nepřijde si pak ta divně. Zastříhala ušima a lehce sklonila hlavu. Hatiho vůli nelze odporovat.
Sotva si to pomyslela, něco takového řekl i sám mesiáš. Koukla na něj a kývla. "Jistěže." Pořád to musí tak trochu zpracovat, ale není pochyb o tom, že o Hatiho nařízení se nediskutuje. A koneckonců, dát život potomkům samotného nejvyššího rozhodně je čest. I když si nikdy nepředstavovala, že bude mít potomky zrovna takhle. Každopádně, v tomto nemá na výběr a ví to. Podvolí se.
Jen... si pořád není jistá, jak vlastně jednat a co dělat. A co potom? Až... se narodí?
Koukla na mesiáše. "A jak... ehm... " odkašlala si. Pořád trochu neví, co s tím. "Co se bude dít až se narodí?" Nemyslí ani tak Hatiho vůli, jako spíš co má v plánu sám Dog, jakožto otec vlčátek.
Bude je vychovávat sama? Za jeho účasti? Samozřejmě ve víře k Hatimu, ale pořád je celá ta otázka trochu složitější, než jen nařízení jejich božstva.

Jen kývla, když jí mesiáš sdělil, že si Hati přeje, aby Kult měl více členů a tím vlčat. To dává smysl. Asi bude větší tlak na to, abych si našla partnera... To jsem mohla vlastně čekat. Nebo mám pomoct vychovávat? Vlčic je tu míň, myslím...

Její zmatek se změnil v opravdový úžas, když zjistila, že ten dotaz na vlčata souvisí... poněkud osobněji...zamrkala, neudržela se a kecla si na místě na zadek. Vlčata? Já? Ale... já?
Potřásla hlavou. Seber se. Já a sám mesiáš? Naprosto netuší, co si o tom myslet a její zmatek je zřejmý. Na jednu stranu je tu velká motivace prostě poslouchat Hatiho za všech okolností. Dal jí ostatně vše, domov, novou rodinu. Ale.. ona a Dog? Zná ho jen trochu... nic mezi nimi není... a navíc, je vůbec hodna porodit potomky samotnému mesiášovi?
Trochu ztraceně na černého vlka před sebou kouká. Na útěk to ale každopádně nevypadá. Naštěstí.
Potřásla hlavou... Zhluboka se nadechla a koukla na mesiáše. "Já?" Zní trochu přiškrceně... a nějak jí došly slova. V tuhle chvíli to vnímá naštěstí spíš jako záležitost víry než prostě něčeho víc. A dobře ví, že je v Kultu zatím krátce.