Príspevky užívateľa

Zamyslela se, zastříhala ušima. Koukal na něj. "Je dost pravděpodobné, že bude. Poslední dobou přišlo víc vlků, takže třeba jsem skutečně viděla ty, co teprve přijdou." Usmála se a zamávala zlehka ohonem.
Když Nirix zrozpačitěl po jejím přání, lehce, lehounce do něj šťouchal čenichem, v přátelském gestu.

Pak ustoupila. Jeho vize je také zajímavá. Vážně přikývla. "To určitě. Na nějaký zlomový moment určitě není snadné čekat." Koukla na něj s maličko starosti v očích. Nirix jí je z celého Kultu nejblíž. "Každopádně doufám, že to celé nakonec pro tebe bude dobré."

A raději s ním pak zamířila na procházku. Zastříhala ušima. "Vidíš, tak to bys mi mohl pár míst ukázat. A pak to můžeme proběhnout a zkusit najít další zajímavá místa." Navrhla mu. Očividně nemá problém s tím, aby prvně vyrazili na jeho místa. Vlastně je dost zvědavá na to, co jí ukáže.

souhalsila s názorem Nirixe... Ten vlk na jejich území nevnikl, spíš sem byl nejspší zanesen bouří, to je něco jiného, než kdyby narušil území...
S nadějí koukla na čtyřkřídlou vlčici. Jeslti zná aspoň bylinky, co použít, mohlo by to dost pomoct. Rozhodnutí co a jak je ale podle Noctry na Tiamovi, ten je tu nejvýše postaveným vlkem.

Ale jak to tak vypadá, bude to ona, koho Tiam pošle informovat mesiáše. *
Kývla a chtěla vyrazit, a že by to vzala pěkným tempem. Když vydal onen cizinec divný zvuk. Zarazila se. Možná se ještě dozví důležité informace, které by měla předat.
Vlk se zdá se probírá.

"Hej, ty, co tě bolí." Zkusila to. Až pak jí došlo, že pokud se vyzná v léčení Silma, měla to nechat spíš na ní. Jenže jí to tak nějak nedalo. Navíc, když na něj tak kouká... Já bych asi řekla, že všechno. Přiklopila uši a olízla si rozpačitě čenich.

_________
* Dohodnuto out-rpg na discordu, co by Tiam udělal.

Snažila se zachytit ten letmý pach, a tak si tolik nevšímala ostatních pátračů. Když ho zdá se zachytil i Tiam. Koukla, kde stojí on, kde ona, zvedla hlavu a posoudila směr větru. Vyrazila pak zlehka. Tiam to měl o dost blíž, takže dorazila k cizinci až po něm. Zarazila se. Vlk na zemi vypadá dost zvláštně, na těle jasnou jizvu po zásahu blesku.
"Věděl jsi o něm?" Zeptala se tiše a plaše Tiama a jen co byl prostor, zkusila si cizince očichat. Rozhdoně je zvláštní. Nevypadá ani tak úplně jako vlk.
Lituje, že se tenkrát od té léčitelky nenaučila něco víc, než jen několik rostlin. Nemá ani tušení, jak postupovat při zásahu bleskem.

Opatrně mu odtáhla křídla od těla, aby bylo lépe vidět v jakém je stavu.
"Asi... vážně nemáme léčitele, že? Nebo někoho, kdo by věděl co s ním. Ale přežít takový pád... " Není si jistá, jeslti to neznamená, že naopak sám Hati zasáhl, aby se cizinec nezabil.
Tiam ale chce také informovat Mesiáše. Koukla na něj a čeká na rozkazy. Předpokládá, že Tiam případně určí běžce, který zprávu ponese. Ne že by zatím bylo moc co říct.

Koukla na něj a kývla. Takže Hati jen vybral nás za rodiče, ale dál máme asi na výběr, jak co zařídíme... Potřásla hlavou a koukla na chvíli k nebi. Tohle bylo přece jen hodně nečekané a vyznat se v tom tak rychle a dohodnout, co a jak... zadívala se na Doga. Jen kývla. Pro ni je jen logické, že chce vlčata vychovávat také. Budou to přece i jeho děti, i když je porodí ona.
Pořád je trochu zaražená, a neví, co vlastně říct.
Znovu si prohlédla Doga. Vážně ji nenapadlo, že někdy bude mít něco společného se samotným mesiášem. Navíc, takhle brzo. Jen tak tak, že ztěžka nepolkla. Samozřejmě z toho všeho má trochu obavy, jak to zvládne.
Sklonila pohled k zemi, když zase promluvil a dal jí prostor na její názor. "Sama si nejsem jistá, že budu vědět jak je vychovávat... byla jsem dost mladá, když jsem o rodinu přišla," přiznala opatrně. Potřásla hlavou. Snad nás sám Hati povede, jako rodiče.
Tak jako tak, situace je zatím jasná. Sama netuší, jeslti ji bude chtít potkávat do té doby častěji, a jestli by o to sama stála. Možná by to bylo snazší. A možná také ne.
Hati by mě nevystavil tomu, co bych nezvládla... Zvedla zase hlavu. Pokud už Dog sám nebude nic chtít, ona sama se raději vyrazí proběhnout po městě. Trochu si to vše v sobě srovnat.

Kývla a vlastně ji maličko uklidnilo, že Dog přiznal svůj vlastní zmatek. Nebylo to tedy tak nečekané jen pro ni. Nepřijde si pak ta divně. Zastříhala ušima a lehce sklonila hlavu. Hatiho vůli nelze odporovat.
Sotva si to pomyslela, něco takového řekl i sám mesiáš. Koukla na něj a kývla. "Jistěže." Pořád to musí tak trochu zpracovat, ale není pochyb o tom, že o Hatiho nařízení se nediskutuje. A koneckonců, dát život potomkům samotného nejvyššího rozhodně je čest. I když si nikdy nepředstavovala, že bude mít potomky zrovna takhle. Každopádně, v tomto nemá na výběr a ví to. Podvolí se.
Jen... si pořád není jistá, jak vlastně jednat a co dělat. A co potom? Až... se narodí?
Koukla na mesiáše. "A jak... ehm... " odkašlala si. Pořád trochu neví, co s tím. "Co se bude dít až se narodí?" Nemyslí ani tak Hatiho vůli, jako spíš co má v plánu sám Dog, jakožto otec vlčátek.
Bude je vychovávat sama? Za jeho účasti? Samozřejmě ve víře k Hatimu, ale pořád je celá ta otázka trochu složitější, než jen nařízení jejich božstva.

Jen kývla, když jí mesiáš sdělil, že si Hati přeje, aby Kult měl více členů a tím vlčat. To dává smysl. Asi bude větší tlak na to, abych si našla partnera... To jsem mohla vlastně čekat. Nebo mám pomoct vychovávat? Vlčic je tu míň, myslím...

Její zmatek se změnil v opravdový úžas, když zjistila, že ten dotaz na vlčata souvisí... poněkud osobněji...zamrkala, neudržela se a kecla si na místě na zadek. Vlčata? Já? Ale... já?
Potřásla hlavou. Seber se. Já a sám mesiáš? Naprosto netuší, co si o tom myslet a její zmatek je zřejmý. Na jednu stranu je tu velká motivace prostě poslouchat Hatiho za všech okolností. Dal jí ostatně vše, domov, novou rodinu. Ale.. ona a Dog? Zná ho jen trochu... nic mezi nimi není... a navíc, je vůbec hodna porodit potomky samotnému mesiášovi?
Trochu ztraceně na černého vlka před sebou kouká. Na útěk to ale každopádně nevypadá. Naštěstí.
Potřásla hlavou... Zhluboka se nadechla a koukla na mesiáše. "Já?" Zní trochu přiškrceně... a nějak jí došly slova. V tuhle chvíli to vnímá naštěstí spíš jako záležitost víry než prostě něčeho víc. A dobře ví, že je v Kultu zatím krátce.

Usmála se, když jí přátelsky popřál hezkou noc. Ví už, že by nemusela být až tak moc uctivá, ale nějak to v ní prostě je. Samo od sebe. Je v tom trochu i úcta k samotnému Hatimu, ne pouze k vůdci smečky.
Překvapilo ji ale, že jí nese zprávu sám Mesiáš. Zarazila se a kouká trochu napjatě. Ví, že nic neprovedla, ale ani se necítí dost hodna toho, aby se jí dostalo nějaké cti nebo úkolu. Takže je to překvapilo opravdu hodně. Každopádně to bere vážně, jakékoliv poselství od Hatiho je důležité.
Zůstala stát a čeká, co přijde.

Ale opravdu nečekala, že se hovor pak stočí na vlčata. Ani ji nenapadlo, že by to souviselo. Koukla na Doga s dost nechápavým výrazem, olízla si čenich. "Vlčata? Roztomilé malé kuličky, kdo by je neměl rád... ale... proč takový dotaz? " Neudržela se. Na to už zase její úcta nestačí. Stříhá ušima a vypadá docela tumpachově.

Byla krásná teplá letní noc. Jako stvořená pro toulky. Dokonce i po městě. Dnes nevyrazila na lov, ale jen tak si užít měsíčního svitu a noci kolem. Zrovna teď stojí na volném prostranství, napřímené uši, ohon vysoko nesený, se zvednutou hlavou obdivuje měsíc na obloze. Dokonce i na volném prostranství připomíná spíš oživlý stín, její srst neodráží světlo měsíce. Jako by v něm všechno světlo mizelo.

Nestarala se příliš o okolí, neměla taky proč. Hati je a jejich domov chrání, a kolem je klid.
Nevšimla si tak Doga hned, když přicházel. Ale až ho postřehla, usmála se. "Vítej, mesiáši," sklonila hlavu v úkloně. I když se už celkem znají, pořád je Dog mesiášem a zaslouží si patřičnou úctu.
Zvedla pak zase hlavu a mile se na něj usmála. Jasně, nikdy se nechoval extra přátelsky, spíš jen profesionálně, ale to mu rozhodně nevyčítá. Má přece na starosti celou jejich velkou rodinu. A navíc, je Hatimu nejblíž. To znamená také velkou zodpovědnost. Pro ni je jen logické, že si udržuje odstup.

Poslední bouře byla pěkně divoká.
A co víc, něco se muselo stát. Ještě nikdy nezažila, že by svolali tolik vlků na prohlídku města. Trochu ji to celé znepokojilo. Co vlastně hledáme? Škody na městě? Neztratil se nám někdo?

Opatrně s ostatními postupuje tmou noci. Tvář centra města se dost změnila. I ona si všimla nestabilního domu, a opatrně kolem něj obešla uctivým obloukem. Ale vždy po chvíli zastavila, našla si vhodné místo, stoupla do proudu vzduchu a svým jemným čichem propátrávala všechny pachy, jestli si nevšimne něčeho neobvyklého.
Rozhodně je třeba opatrnosti.
Její sametové černé uši také nezahálí. Občas si najde mírně vyvýšené místo a využívá svého zraku, uzpůsobeného tmě generacemi vlků s magií noci.
Propátrat centrum města není zrovna snadná záležitost.
Několikrát se ohlédla po Tiamovi, který vypadá trochu neklidný. Měla bych se ho zeptat, co se stalo, nebo se do toho raději nemotat? Zastříhala ušima a prospě pátrá dál.
Vítr se točí sem a tam a jeden moment... byl to jakýsi divný závan... ale co to bylo za pach? Byl tak slabý. Zamračila se a pokouší se ten pach zachytit lépe, popoběhla párkrát sem a tam. Ale vítr je vrtošivý a pořád ještě neklidný, stále mění směr. Musel to být závan někde z větší dálky. Uvidíme, co pak najdeme.

Jen s úsměvem přikývla. To doufám. Snažím se.
Rozhlédla se po okolí, než popadne srnu, ale zarazilo ji, co řekl. Koukla se na něj, s hlavou maličko na stranu. "Proč znepřátelil?" Trochu to nechápe. Přece jen jsou jedna velká rodina. Všechny je sem Hati přivedl. Navíc, ona sama tu s nikým problémy opravdu neměl.
Ale u rozkazu chytit srnu a odtáhnout ji nezaváhala. Možná je to jen vlčice, ale je v dobré kondici. Chytila zvíře za nohu a neváhala pořádně zabrat. Cestu nechává vybírat jeho.

S úsměvem přikývla. To rozhodně má. A že jí rodina chyběla dlouhou dobu.
Způsobně se posadila na měsíčním svitu. Její ohon se rozmával, když ji dokonce pochválil. Ale skromně sklonila hlavu. "Snažím se. Moc toho neumím, ale lovit ano. Takže aspoň to udělat můžu." A doufat, že to bude stačit. Chce být užitečná smečce. Stejně jako ctí Hatiho a jeho vůli. Má k tomu důvodů víc než dost.
Zvedla zase hlavu. "Ano, ostatní jsou taky fajn. S některými se potkávám docela často. Ale taky tu většina z nich není moc dlouho." Došlo jí najednou. "Nikoho jsem každopádně předtím neznala. " Takže je to stejně jedno, aspoň podle ní. Hati je přivedl všechny sem, určitě věděl proč.

Zamávala nadšeně ohonem. "Díky." Upřímně poděkovala. Naučí se něco opravdu ráda. A o myšlenkách druhé vlčice ohledně jedů naštěstí nemá tušení. Pro ni osobně jsou jedy tak leda nepříjemná záležitost, ale rozhodně ne něco, co by ji zajímalo. Maximálně v tom směru, jak vyléčit otravu, kdyby to někdy potřebovala.
"Až to prozkoumáme tady, tak se přesuneme. Myslím, že bychom to mohly stihnout. Když ne, tak zítra večer je taky noc." Potřásla hlavou.
Nenutila vlčici k odpovědi ohledně toho vlka. Má pravdu. Nejspíš ho opravdu neznám. A stejně není důležitý, když není součástí jejich rodiny.

Hrábla raději packou po jednom z ešusů. "Docela dobře by se v tom dala nosit voda, to by se mohlo hodit. " Koukla na vlčici. "Myslím, že lidi uměli kovu dát dost různý podoby. Jdeme hledat dál?" Centrum je docela velké a neviděl z něj ještě skoro nic. Sama ale při odchodu z této místnosti vzala jednu z kovových nádob a položila ji u vchodu. Jako soukromou značku. Kdyby se jí to někdy hodilo. A pokud ji někdo sebere, no tak co. Třeba pro to bude mít využití, Noctra už ví, kde sežene další. Koukla na Silmu, kam te´d tedy vyrazí. Jestli k domům na kraji města a nebo hlouběji do nákupáku.

Zastříhala ušima. "Na tom něco bude. Ale nevyužít příležitosti by mohlo znamenat, že vlci ve městě dnes nebudou jíst. A já nehodlám Hatiho zklamat." V této, by´t mírně řečené odpovědi, bylo i jasné ostří a síla ducha. Jak to tak vypadá, i nenápadná vlčice může mít pěkné ostré zoubky, ty ostatně i krátce ukázala. Není v tom výzva, to ne. Jen... předvedení pracovních nástrojů. A trocha hrdosti. Nemá smečce zase tolik co nabídnout. Aspoň ze svého pohledu. Ale umí lovit a bude pro smečku lovit. Dokáže zajistit jídlo pro další vlky.
"Někdy tu lovím s ostatními, většinou s jedním společníkem. To se nám pak snad ještě nestalo, že bychom něco nechytili. Ale většinou si vystačím sama. Jen to dá víc běhání." Od pohledu je v dobré kondici. Jako tulačka se toho naběhala hodně a nehodlá usnout na vavřínech. O to víc, že si může dovolit být na sebe tvrdší. Protože má zázemí a kde si odpočinout, když to přežene.

S úsměvem přikývla, z dalšího místa vystaveného měsíci.
Není vlkem, co nějak opravdu hodně dovádí a řádí, ale tato noc si o to skutečně trochu říká.
Ale nakonec prostě jen zůstala stát, přímo na kamenech nábřeží, v místě, kde je ještě rostliny moc nepoškodily. Instinktivně našlapuje zlehka a trochu jinak, takže ani její drápky prakticky neklapaly, když na tohle místo šla. Z černé vlčice trochu září jen ta nepatrná hvězdička na čele, od které se odráží svit měsíce a dělá ji nápadnější.
Zadívala se na Doga a usmála se. Její ohon se lehce rozkýval. "Je to tady úžasné. Hati nám přeje. Konečně mám domov a rodinu. Hledala jsem je velice dlouho." I její hlas je tichý a mírný. Ale upřímný. "Dokonce i loviště jsou tu lepší, než jsem čekala. Každou noc se mi daří něco ulovit. Snažím se nanosit dost jídla pro další vlky." A zatím se jí celkem daří. "Taky se dobře dá lovit s ostatními, docela často jde někdo se mnou a pak se daří. Hati nám opravdu přeje." Její víra je zdá se pevnou součástí jí samé, co přišla do této smečky.

Pousmála se. "Zatím mi to nestojí za to, ani kdybych mohla." Aspoň nemá problémy dodržovat pravidla. Koneckonců, opravdu ji to neláká. Tady je doma. Konečně.

Přikývla. "Nemám... ale... těch vlků bylo víc, než vůbec te´d je v celé smečce... " Potřásla hlavou. Ale usmála se na něj. "Doufám, že se ti bude dařit. A že tě Hati bude mít v oblibě." Z její tlamky to dokonce zní upřímně. Možná proto, že to tak i myslí.
Nad jeho vizí se zamyslela. "Možná... nějaké tvoje rozhodování v budoucnu?" Párkrát v zamyšlení plácla ocasem do země. Neví, co by to mohlo znamenat, ale snaha se snad cení.

Ani o té květině úplně neví, co si má myslet, i když jí to přijde vlastně docela roztomilé.
Ale dost bylo rozpaků. "Nepůjdeme se projít?" Navrhla a rozhlédla se po okolí. "Tady to ještě nemám moc prozkoumané, asi by stálo za to se tu trochu porozhlédnout."