Príspevky užívateľa

"Bez přehledu toho moc neuděláš nikdy v ničem," odsouhlasila klidně a koukla na něj. Ostatní moc nesoudí. "Hati je sem přivedl, jistě měl důvod a něco dovedou. Jen to třeba moc neukazují. Jsou různé mžonosti jak být smečce užitečný." Pro ni je hlavní to, aby k něčemu byla ona. Hati se o zbytek jistě postará.

S vodou jsou omezené možnosti, co se dá dělat. Ale na mnoha místech se drží čerstvá dešťová a v zahradách domů našla malé, ale fungující nádrže. Takže si zatím na vodu nestěžuje. V létě, no smečka tu žije už déle, takže to nějak jistě jde. "Mě byla noc vždy bližší než den," reagovala na jeho slova klidně. Znělo to upřímně. Jí slunce nechybí.

Ale kanály, ty opravdu nebudou jejím oblíbeným místem. Znovu nakrčila čenich. "A cokoliv, co tam spláchnul déšť a zůstalo to tam. Děkuju pěkně, nemám zájem."
Oklepala se pořádně a raději se drží nového tématu.
Koukla na malou nádrž stranou a napřímila uši. "Dobře, tak jdeme." Usmála se a rozešla se.

Ani tomu skoro nemůže uvěřit. Byla shledána hodnou Hatiho, a možnosti dokázat svou cenu a věrnost.
Dnes zamířila k domům. Ne kvůli lovu, a ne sama. Po očku pokukuje po NIrixovi. Ví, že on sám absolvoval ceremoniál docela nedávno,. Ale je tomu opravdu ráda. Už ho nějakou dobu zná, a dost se s tímto vlkem přátelí.
Tohle jejich přátelství posune zase o kousek dál.
Usmála se na něj a zvesela zamávala ohonem. Nevypadá vlastně ani tak moc nervózní, na to, co ji čeká. Ve skutečnosti je, jen... nedává to moc najevo. Hodně nervózní, ale také se těší. Ví, že její víra je upřímná a zkoušky se nebojí. Místo si vyhlídla už předchozí noc. Pěkná, pevná budova s prostorným sklepem. Nehrozí, že by se tu něco zřítilo a narušilo ceremoniál.

Před vstupem do předem vybraného domu se otočila a uctivě sklonila hlavu před Nirisem. Už dřív si zjišťovala, jak se má chovat a jak má jednat, aby dokázala svou loajalitu. Nehodlá tady a teď mluvit. Co se jí týká, její zkouška už začala.

Po chvíli zase hlavu zvedla a zamířila do domu a po schodišti dolů, do hlubiny a temnoty. Daleko od jakýchkoliv nevhodných paprsků světla. Sklep je chladný, ale suchý. Znovu pokývla svému paladžímovi, usmála se a pak si lehla, v tichosti, ke zdi ve sklepě.
Čekají ji dlouhé dny i noci v rozjímání a přemýšlení nad Hatim. To hodlá poctivě splnit. Hati jí dal domov. Je jejím ochráncem a ona věrnou služebnicí. Chce chránit jeho ostatní děti, chce jim pomáhat, aby prosperovali. Hati, dej mi sílu nezklamat, dej mi sílu splnit tvá přání a pomáhat celé smečce, celé rodině...
Ví, co by chtěla dělat. Necítí se dostatečně hodná toho, aby tlumočila Hatiho vůli, i když by si přála být mu blíž. Ale věří, a doufá, že bude užitečným pomocníkem ve smečce.

Pořád na ni klidně a přátelsky kouká. Co se jí týká, zatím jí naopak přijde, že opravdu jsou rodina. Každý je jiný a má jiné vnímání. Takže se prostě chová přátelsky. Proč by také ne, vůči sestře ze smečky. Kývla, na první slova vlčice.
ale zastříhala ušima, jak došlo na byliny. "Mě přijde, že toho tady roste dost. Hodně různých kytek.Jen nevím, jak se jmenují. Nevyznám se v bylinkách, vím jen několik málo druhů, co mě naučila jedna léčitelka." (dokonce herně na brlohu. :D ) Koukla k východu. "Ale fakt tady roste kde co, a na pár místech i kytky, jaký jsem nikdy nikde neviděla... Kdyby někdo věděl, na co jsou, bylo by to fajn." Léčitele tu nemají, aspoň co ona sama ví. Leda že by snad tahle nová?
Netuší, jaké rostliny by vlčice před ní upřednostnila.

Na hledání kovu kývla. "Ráda bych zkusila něco najít. Uvidíme, je to tu docela velké." A pomalu se vydala z malého obchodu na velkou chodbu. Rozhlédla se. Hodně pachů, hodně možností.
Koukla znovu po druhé vlčici. "To je škoda. Já nemám žádná, takže nevím co by mohlo pomoct." Kdyby o něčem věděla, ráda by se o informaci podělila. Takhle... jí nakonec nezbylo než vybrat jeden směr a zamířit do většího obchodu na konci chodby. Je v něm pořádný nepořádek, popadané věci v různém stupni dezolace. To se bude prohledávat dlouho a složitě.

Maličko zvědavě natáhla čenich a prohlédla si jeho křídla. Nejradši by se je i očichala, ale to by jí přišlo trochu drzé. A stejně u nich ten čenich za chvíli bude mít. "Pro tebe je to nejspíš dobré, že je nemáš tak moc citlivé." Zastříhala ušima.

Jen se pousmála a koukla na něj, když zmínil, že jako vlčice by neměla nosit velkou zátěž. Sama neví, co je na tomhle pravdy, ale potěšilo ji, žem á starost. Lehce do něj dloubla čenichem. "Neboj, vezmu jen něco, jen tak. Spíš pro ten pocit, abych si nepřipadala divně."

A tak to taky udělala. Pomohla mu naložit většinu ulovené drůbeže. Skládala opatrně, aby dobře rozložila váhu. Ale taky vzala pak jedno zvíře za pařáty a hezky hrdě zamířila i s úlovkem k centru.
Musí se pohybovat opatrně, u centra jsou vysoké budovy a na ty je třeba dávat pozor. Takže NIrixe vede středem ulic, hezky k obvyklému úložišti kořisti ve starém autobuse.

Koukla na něj, a přikývla. Lehce párkrát mávla ohonem. "Přesně tak. První dny to dalo dost pátrání, ale postupně mám čím dál lepší přehled. Nebude tu takový problém udržet slušná loviště jak jsem se prvně bála."
Usmála se. Vypadá spokojeně. Smečka bude mít co jíst, a to je dobré pro všechny. Naštěstí neví, co si o tom všem myslí on. Ona dobře ví, že lovit umí skoro každý, ale být dobrým lovcem, to je něco úplně jiného.

Přikývla. Čekala to, že s řekou má smůlu. To se ale nedá nic dělat. "Mě voda nevadí, a když je horko, je to fajn. Ale my se tu máme před horkem kam ukrýt, tak to jde i bez řeky." Napít se z ní naštěstí dá. Na jaře je vody dost i uvnitř města, ale v létě? To bude asi složitější.
Nad kanalizací nakrčila čenich a oklepala se. "No fuj. Kdoví co tam celou dobu hnije. To si ráda odpustím."
Odstoupila od okraje bazénu a zamířila dál. "Dobře, co jsme tu ještě neprošli? Zkusíme i tak najít naplněnou nádrž?" Jen tak, ze zvědavosti.

Jen přikývla a spokojeně se pustila do jídla vedle velmi uspokojující hromádky kořisti. Pěkně oškubala část peří, než se do bažanta pustila.

Chvíli se ozývalo jen žvýkání a chroupání, od obou vlků a jinak byl klid... Svým počínáním vyplašili cokoliv kromě hmyzu, takže opravdu klid. Pod měsícem navíc nehrozí sluníčko opírající se do kožichu, tak i pohoda. Noctra není z těch, co by byli slunce vyhledávali i předtím, bylo jí na něm s její srstí příliš horko. Noční život jí vyhovoval prostě víc už předtím, než se rozhodla následovat Hatiho.

Když dojedla, pečlivě si olízala tlamku a zahrabala do země zbytky po svém jídle. Koukla na Nirixe a zarazila se. Všechno? Jak? Pak koukla na jeho křídla. Že by je použil jako oporu? Zastříhala ušima. "Myslíš.. na hřbetě a křídlech? Není to nepohodlné? Myslela jsem, že létavci jsou na svá křídla hodně opatrní," zeptala se malinko plaše. "A samozřejmě s odnosem i tak pomůžu, nebylo by to fér abys všechno táhnul sám," nezapoměla dodat. Ona si však musí vystačit s tím, co pobere do tlamy za krky nebo pařátky.

Stála nad hromádkou opeřenců a mlsně se olizovala. Koukla na Nirixe. "No, to rozhodně zasytí," odsouhlasila jeho názor. sklonila čenich a přičichla k lákavé hromádce. Pak zase zvedla hlavu.
"Tohle se rozhodně dá prohlásit za velmi úspěšný lov," zazubila se a její ohon se rozmával.
Po jeho dotazu koukla na to nadělení. "Myslím, že tohle bychom naráz stejně neodnesli, takže jsem proto se prvně najíst, ať je toho na přenos méně, pak už to třeba zvládneme." mrkla na něj, a protáhla se.
Koukla na hromádku, pak si vybrala jednoho opeřence a vytáhla ho stranou, dala tím jasně najevo, kterého si hodlá dát. Na výběr je tak jako tak dost a dost, kohoutci i slípky. Pěkné, šťavnaté masíčko. Mňam.

Ale nepustí se do jídla dokud si nevybere i Nirix a nepustí se do něj taky. To by považovala za neslušné.

Usmála se, úspěšný lov je vždycky dobrý, tak proč by také ne. "Jistě, už vím, kam se kořist nosí, Acheron mi to ukázal hned na začátku. " Je ráda, že vychází i s ostatními vlky, i když nezná ještě všechny.

Na situaci s jídlem ve smečce vážně přikývla. Jistě by je Hati nenechal hladovět, svoje věrné, svoje děti. Kdo ví? Možná proto přivedl do smečky další lovce. I Acheron je zdá se schopný, a ona byla dobrý lovec vždycky.
"Netrápí mě nic, jen.. prostě doufám, že dělám dost... jsem dobrý lovec, ale opravdu to jídlo mizí rychle. Tak se snažím. Ještě neznám území tak dobře, ale snažím se. A prosím Hatiho, aby požehnal lovu. Někdy si říkám, že možná proto mě zavolal, abych pomohla lovit... ale.. není to moc sobecké? Takové myšlenky?" plaše koukla na Tiama. Ne, tady nejsou žádné pochybnosti o víře, nebo místě ve smečce. Jen o tom, jestli je dost dobrá.
Vyrazila pak s Tiamem zpátky, a když ji vyzval aby pomohla odnést kořist, samozřejmě poslechla.

"Určitě," odsouhlasila hned se zájmem. I ji srnčí láká víc než zajíci. Dokud byla sma, moc vysokou nelovila, to by bylo plýtvání. ale teď? Je možností dost. Koukla na Acherona. "Našla jsem tu stopy po srnčím na víc místech, snažím se zmapovat kudy a jak často chodí, aby se to dalo využít... ony se pak srny začnou chovat trochu jinak, ale když se to provede správně, tak o kořist nepřijdeme ani v budoucnu." Nechce riskovat, že si kořist vyžene mimo hranice Kultu. Naštěstí nemusí, se správným postupem ji může nahnat dokonce i hlouběji, takže se bude lovit vlastně lépe.

Koukala do hlubiny nádrže... a Acheron na její dotazy odpověděl. Zvedla hlavu a koukla na něj. "O koupeli? Ale ne. To když už, tak je asi zajímavější řeka. Nebo spíš, v létě bude. Pokud tedy Hati dá, abych byla považována za dost důvěryhodnou, abych směla z území. Řeka už není součástí, že?" A porušovat pravidla rozhodně nehodlá. Ne, na to bere svou víru příliš vážně. Ale moc nevěří, že by voda v něčem takovém, jako u čeho stojí, byla čistá. Hlavně v létě.

Přišla potichu, a zastavila nedaleko, tak, aby nepřekážela. Bazén už zdálky je cítit krví, až se z toho ježí srst i na jejím hřbetě, aniž by ona sama musela absolvovat pád do páchnoucí hlubiny. Podívala se na hladinu, ve svitu měsíce téměř až černou. A naježila se ještě víc. Vystavit tomuhle vlčata jí přijde kruté.
Chápe, že to tak musí být. Hati jistě maličkým pomůže, nenechá je trpět, a posílí je. Ale... pořád je to kruté.
Starostlivě sleduje mladé vlky, jak jsou neseni k nemilosrdné temné hladině. Polkla a musela se hodně držet, aby neotočila hlavu. pryč. Nesmíš... buď tu i pro ně, i když tě vlastně neznají.... Na chvíli zavřela oči. Hati, buď milosrdný a pomoz jim se bezpečně dostat na suchou zem, zpátky k rodině. Vyslala tichou modlitbu a zase oči otevřela.

Vlčata padají do hlubiny a voda se zavírá... Přešlápla, pořád tak naježená a hypnotizuje pohledem hladinu. No tak... to zvládnete... musíte... Pobízí v duchu vlčata.
Když se objevilo první vlče nad hladinou, zvedla hlavu a poskočila předním do vzduchu. Ano!
Ale pohledem stále visí na hladině a hledá druhé vlče.

Pomaloučku, polehoučku se stahovala jejich past na přítomné opeřence. Oba vlci se blížili k sobě opatrně... A hejno se díky tomu víc a víc semknulo k sobě. Nakonec skončili panikařící bažanti natěsno u sebe, připaveni pokusit se uletět. Nejsou to dobří letci, ale něco přece jen dovedou. Ale to už bylo pozdě.

Noctra na nic nečekala, a stejně jako Nirix, vyrazila, využila toho, že je natlačil ještě lbíž k ní a pustila se do ptáků, hlava nehlava.. nebo spíš, jedna hlava za druhou? Peří lítalo, ptáci křičeli, křídla mávaly... a dva vlci měli práce rozhodně dost.

Jistě, většina hejna nakonec uprchla. Ale tou dobou tam leželo sedm pěkně vypasených opeřenců. Noctra na ně koukla a mlsně si olízla tlamku. Pak koukla na Nirixe a vesele se na něj zazubila. "No, tak myslím, že máme slušnou večeři a zbyde i na ostatní, co ty na to?"

Zvědavě si ji prohlíží, hlavu nakloněnou trochu na stranu. Tváří se docela přátelsky. Kývla, když zaznělo jméno druhé vlčice. Prohlíží si zaujatě její křídla.
ale pak padla otázka na místnost. Noctra se ohlédla. Pak kouka zpátky. "Možná by se to dalo i použít, jsou tam... jakési tašky nebo co to je. Asi spíš tak pro léčitele, na přenášení bylinek, netuším na co to měli lidi. " (pozn: obchod s kabelkami. :D ) Potřásla hlavou. "Mě to je asi celkem na nic, ale ještě tady toho je k prohlížení dost a dost...Prý jsou někdy k nalezení i předměty z kovu, to by mě docela zajímalo. Třeba nějaké najdu." Zamávala vesele ohonem.

Znovu obhlíží její křídla. "Hele, jakto, že máš dvojí křídla? Lítáš díky tomu rychleji?" Zkusila to celke zvědavě a sleduje ji, opět s hlavou natočenou trochu na stranu v celkem typickém vlčím výrazu.

Koukla po něm a zastříhala ušima. "Sama bych to taky asi nevyužila. Ale já mám dost možností jak lovit a jsem celkem zvyklá si poradit. Pro slabší lovce by to mohlo asi být zajímavější než pro nás dva." Zahrnula ho tak nenásilně mezi ty, co nepotřebují pomůcky, aby dokázali lovit. Konecknců, už mají nějaký ten úspěšný lov za sebou. Ale opravdu je dobře, že neslyšela jeho myšlenky.

A dál kouká do velkého bazénu. "Taky by mě to asi nepřekvapilo. Voda tu určitě dřív byla, takže kdo ví? Máš tu projité už všechny ty.... nádrže..?" Zkusila jedno z lidských slov. "Třeba by byla nějaká ještě s vodou." Sama to ještě proít nestihla. "Myslím, i tam venku." Z budovy zamířila ven spolu s ním.

Sledovala její reakci na svu odpověď, a také pak jen kývla. Víc jí dát nedovede, pořád je tu sama jen krátce. Takže, tím tato část jejich rozhovoru skončila.

Průzkum ale neskončil. "Přijde mi to tady tím všechno načichlé.... " odsouhlasila jí to.
Ze tmy tam dole si sama nic nedělala. Ona prostě potmě vidí o něco lépe, než většina, tak jí to nepřijde. I když ví, jak lehce sama ve tmě mizí ostatním. Ale to se te´d nestane, vlčice ji svižně následovala. Zastříhala ušima, když došlo na otázky. "Jak jsem řekla, jen si to myslím. Tolik toho o lidech zase nevím. Jen sjem taková slova už od nich slyšela."
V té divné místnosti dole ve sklepě se i Noctra zarazila a rozhlíží se. Nakrčila čenich, když přičichla k podivným konstrukcím. "Páchne to tady smrtí. Starou smrtí. Netuším, co tady mohli lidi provádět.... schovávat se asi ne, to by tady byly nějaké zbytky... " Nejspíš, kdyby šlo o úkryt, tak by tu pár koster být mělo.

Noctra přešla k podivným dvířkům a do několika strčila packou. Smrtí páchly všechny... Jeden trochu více a když do něj nakoukla.... "Nooo, dobře... takže možná jo..." leží tam kostra. Tmavá a olezlá, nic na ní nezbylo. Ale nebyla vystavená slunci, tak není vybělená.

Zastříhala ušima. Netuší, co se mu honí hlavou. Oba prostě není taková, že by někoho mučila, tak ji to ani nenapadlo. "Tak na místě, kde sis to připravil, by to mělo jít v pohodě. Zvíře, co tu jámu nečeká, nejspíš spadne špatně a nebo ho to zdrží. Ty, když to místo budeš znát, můžeš mít nachystanou nějakou ústupovou cestu ven po straně nebo tak.... Jde spíš o to, jeslti sem dokážeš nahnat kořist s kterou by to mělo smysl. Takový jelen by se vyplatil, ale kvůli zajícům se nemá cenu obtěžovat." Přece jen... jelena mezi bazény neviděla. Ani tu nenašla pachy vysoké. A to je horší.

Prohlídka nic moc zajímavého opravdu nepřinesla. V jednom větším prostru zkusmo štěkla... zvuk se odrazil od stěn a zněl dost zajímavě, ale to bylo tak všechno. "Jo, tady toho moc není. Zatím je to asi nejprázdnější místo, co jsem ve městě viděla... " Zastříhala ušima. "Lidi umí plavat.... Myslíš, že se tady prostě... koupali naschvál?" Zkusila to.