Príspevky užívateľa

Stála nad hromádkou opeřenců a mlsně se olizovala. Koukla na Nirixe. "No, to rozhodně zasytí," odsouhlasila jeho názor. sklonila čenich a přičichla k lákavé hromádce. Pak zase zvedla hlavu.
"Tohle se rozhodně dá prohlásit za velmi úspěšný lov," zazubila se a její ohon se rozmával.
Po jeho dotazu koukla na to nadělení. "Myslím, že tohle bychom naráz stejně neodnesli, takže jsem proto se prvně najíst, ať je toho na přenos méně, pak už to třeba zvládneme." mrkla na něj, a protáhla se.
Koukla na hromádku, pak si vybrala jednoho opeřence a vytáhla ho stranou, dala tím jasně najevo, kterého si hodlá dát. Na výběr je tak jako tak dost a dost, kohoutci i slípky. Pěkné, šťavnaté masíčko. Mňam.

Ale nepustí se do jídla dokud si nevybere i Nirix a nepustí se do něj taky. To by považovala za neslušné.

Usmála se, úspěšný lov je vždycky dobrý, tak proč by také ne. "Jistě, už vím, kam se kořist nosí, Acheron mi to ukázal hned na začátku. " Je ráda, že vychází i s ostatními vlky, i když nezná ještě všechny.

Na situaci s jídlem ve smečce vážně přikývla. Jistě by je Hati nenechal hladovět, svoje věrné, svoje děti. Kdo ví? Možná proto přivedl do smečky další lovce. I Acheron je zdá se schopný, a ona byla dobrý lovec vždycky.
"Netrápí mě nic, jen.. prostě doufám, že dělám dost... jsem dobrý lovec, ale opravdu to jídlo mizí rychle. Tak se snažím. Ještě neznám území tak dobře, ale snažím se. A prosím Hatiho, aby požehnal lovu. Někdy si říkám, že možná proto mě zavolal, abych pomohla lovit... ale.. není to moc sobecké? Takové myšlenky?" plaše koukla na Tiama. Ne, tady nejsou žádné pochybnosti o víře, nebo místě ve smečce. Jen o tom, jestli je dost dobrá.
Vyrazila pak s Tiamem zpátky, a když ji vyzval aby pomohla odnést kořist, samozřejmě poslechla.

"Určitě," odsouhlasila hned se zájmem. I ji srnčí láká víc než zajíci. Dokud byla sma, moc vysokou nelovila, to by bylo plýtvání. ale teď? Je možností dost. Koukla na Acherona. "Našla jsem tu stopy po srnčím na víc místech, snažím se zmapovat kudy a jak často chodí, aby se to dalo využít... ony se pak srny začnou chovat trochu jinak, ale když se to provede správně, tak o kořist nepřijdeme ani v budoucnu." Nechce riskovat, že si kořist vyžene mimo hranice Kultu. Naštěstí nemusí, se správným postupem ji může nahnat dokonce i hlouběji, takže se bude lovit vlastně lépe.

Koukala do hlubiny nádrže... a Acheron na její dotazy odpověděl. Zvedla hlavu a koukla na něj. "O koupeli? Ale ne. To když už, tak je asi zajímavější řeka. Nebo spíš, v létě bude. Pokud tedy Hati dá, abych byla považována za dost důvěryhodnou, abych směla z území. Řeka už není součástí, že?" A porušovat pravidla rozhodně nehodlá. Ne, na to bere svou víru příliš vážně. Ale moc nevěří, že by voda v něčem takovém, jako u čeho stojí, byla čistá. Hlavně v létě.

Přišla potichu, a zastavila nedaleko, tak, aby nepřekážela. Bazén už zdálky je cítit krví, až se z toho ježí srst i na jejím hřbetě, aniž by ona sama musela absolvovat pád do páchnoucí hlubiny. Podívala se na hladinu, ve svitu měsíce téměř až černou. A naježila se ještě víc. Vystavit tomuhle vlčata jí přijde kruté.
Chápe, že to tak musí být. Hati jistě maličkým pomůže, nenechá je trpět, a posílí je. Ale... pořád je to kruté.
Starostlivě sleduje mladé vlky, jak jsou neseni k nemilosrdné temné hladině. Polkla a musela se hodně držet, aby neotočila hlavu. pryč. Nesmíš... buď tu i pro ně, i když tě vlastně neznají.... Na chvíli zavřela oči. Hati, buď milosrdný a pomoz jim se bezpečně dostat na suchou zem, zpátky k rodině. Vyslala tichou modlitbu a zase oči otevřela.

Vlčata padají do hlubiny a voda se zavírá... Přešlápla, pořád tak naježená a hypnotizuje pohledem hladinu. No tak... to zvládnete... musíte... Pobízí v duchu vlčata.
Když se objevilo první vlče nad hladinou, zvedla hlavu a poskočila předním do vzduchu. Ano!
Ale pohledem stále visí na hladině a hledá druhé vlče.

Pomaloučku, polehoučku se stahovala jejich past na přítomné opeřence. Oba vlci se blížili k sobě opatrně... A hejno se díky tomu víc a víc semknulo k sobě. Nakonec skončili panikařící bažanti natěsno u sebe, připaveni pokusit se uletět. Nejsou to dobří letci, ale něco přece jen dovedou. Ale to už bylo pozdě.

Noctra na nic nečekala, a stejně jako Nirix, vyrazila, využila toho, že je natlačil ještě lbíž k ní a pustila se do ptáků, hlava nehlava.. nebo spíš, jedna hlava za druhou? Peří lítalo, ptáci křičeli, křídla mávaly... a dva vlci měli práce rozhodně dost.

Jistě, většina hejna nakonec uprchla. Ale tou dobou tam leželo sedm pěkně vypasených opeřenců. Noctra na ně koukla a mlsně si olízla tlamku. Pak koukla na Nirixe a vesele se na něj zazubila. "No, tak myslím, že máme slušnou večeři a zbyde i na ostatní, co ty na to?"

Zvědavě si ji prohlíží, hlavu nakloněnou trochu na stranu. Tváří se docela přátelsky. Kývla, když zaznělo jméno druhé vlčice. Prohlíží si zaujatě její křídla.
ale pak padla otázka na místnost. Noctra se ohlédla. Pak kouka zpátky. "Možná by se to dalo i použít, jsou tam... jakési tašky nebo co to je. Asi spíš tak pro léčitele, na přenášení bylinek, netuším na co to měli lidi. " (pozn: obchod s kabelkami. :D ) Potřásla hlavou. "Mě to je asi celkem na nic, ale ještě tady toho je k prohlížení dost a dost...Prý jsou někdy k nalezení i předměty z kovu, to by mě docela zajímalo. Třeba nějaké najdu." Zamávala vesele ohonem.

Znovu obhlíží její křídla. "Hele, jakto, že máš dvojí křídla? Lítáš díky tomu rychleji?" Zkusila to celke zvědavě a sleduje ji, opět s hlavou natočenou trochu na stranu v celkem typickém vlčím výrazu.

Koukla po něm a zastříhala ušima. "Sama bych to taky asi nevyužila. Ale já mám dost možností jak lovit a jsem celkem zvyklá si poradit. Pro slabší lovce by to mohlo asi být zajímavější než pro nás dva." Zahrnula ho tak nenásilně mezi ty, co nepotřebují pomůcky, aby dokázali lovit. Konecknců, už mají nějaký ten úspěšný lov za sebou. Ale opravdu je dobře, že neslyšela jeho myšlenky.

A dál kouká do velkého bazénu. "Taky by mě to asi nepřekvapilo. Voda tu určitě dřív byla, takže kdo ví? Máš tu projité už všechny ty.... nádrže..?" Zkusila jedno z lidských slov. "Třeba by byla nějaká ještě s vodou." Sama to ještě proít nestihla. "Myslím, i tam venku." Z budovy zamířila ven spolu s ním.

Sledovala její reakci na svu odpověď, a také pak jen kývla. Víc jí dát nedovede, pořád je tu sama jen krátce. Takže, tím tato část jejich rozhovoru skončila.

Průzkum ale neskončil. "Přijde mi to tady tím všechno načichlé.... " odsouhlasila jí to.
Ze tmy tam dole si sama nic nedělala. Ona prostě potmě vidí o něco lépe, než většina, tak jí to nepřijde. I když ví, jak lehce sama ve tmě mizí ostatním. Ale to se te´d nestane, vlčice ji svižně následovala. Zastříhala ušima, když došlo na otázky. "Jak jsem řekla, jen si to myslím. Tolik toho o lidech zase nevím. Jen sjem taková slova už od nich slyšela."
V té divné místnosti dole ve sklepě se i Noctra zarazila a rozhlíží se. Nakrčila čenich, když přičichla k podivným konstrukcím. "Páchne to tady smrtí. Starou smrtí. Netuším, co tady mohli lidi provádět.... schovávat se asi ne, to by tady byly nějaké zbytky... " Nejspíš, kdyby šlo o úkryt, tak by tu pár koster být mělo.

Noctra přešla k podivným dvířkům a do několika strčila packou. Smrtí páchly všechny... Jeden trochu více a když do něj nakoukla.... "Nooo, dobře... takže možná jo..." leží tam kostra. Tmavá a olezlá, nic na ní nezbylo. Ale nebyla vystavená slunci, tak není vybělená.

Zastříhala ušima. Netuší, co se mu honí hlavou. Oba prostě není taková, že by někoho mučila, tak ji to ani nenapadlo. "Tak na místě, kde sis to připravil, by to mělo jít v pohodě. Zvíře, co tu jámu nečeká, nejspíš spadne špatně a nebo ho to zdrží. Ty, když to místo budeš znát, můžeš mít nachystanou nějakou ústupovou cestu ven po straně nebo tak.... Jde spíš o to, jeslti sem dokážeš nahnat kořist s kterou by to mělo smysl. Takový jelen by se vyplatil, ale kvůli zajícům se nemá cenu obtěžovat." Přece jen... jelena mezi bazény neviděla. Ani tu nenašla pachy vysoké. A to je horší.

Prohlídka nic moc zajímavého opravdu nepřinesla. V jednom větším prostru zkusmo štěkla... zvuk se odrazil od stěn a zněl dost zajímavě, ale to bylo tak všechno. "Jo, tady toho moc není. Zatím je to asi nejprázdnější místo, co jsem ve městě viděla... " Zastříhala ušima. "Lidi umí plavat.... Myslíš, že se tady prostě... koupali naschvál?" Zkusila to.

"Jo, nic." střihla uchem, když odsouhlasila jeho prohlášení. Elegantně se rozběhla a vyskočila na mělkém konci ven z nádrže. "Uvnitř ani moc kořist nečekám." Zamručela a krátce přiklopila uši, pak je zase zvedla. "Ale tam venku by to možná šlo použít na nahánění do pasti.. Víš jak.. ženeš zvíře před sebou a směruješ ho tam. Bu´d bude muset zastavit, nebo spadne dolů. Pak ho dostaneš docela lehko v obou případech." Lovkyně se v ní nezapře. I když bazény k lovu moc využívat nehodlá. Je dost jiných možností, a navíc, lepších lovišť.
Protáhla se a koukla na něj.
"Jo, některé hlubší jsou trochu problém... Vlastně, trochu nevím, jak bychom někoho vytáhli ven. Asi leda natahat větve a kde co a naházet dolů, až z toho bude hromada." Koukla znova z okraje dolů, než se vydala dál do budovy. Opravdu by se nechtěla z těch hlubokých škrábat. Dost možná je dobře, že to tady nezkoumá sama, ale že potkala Acherona. Zatím na ni působí jako celkem příjemný společník. Jeho myšlenky přece jen nezná.
Koukla na něj z chodby, jestli jde také.

Noctra si povzdechla. "Vážně doufám, že se už nic takového nestane." Opravdu jí nejsou jedno ztracené životy. I proto tak nemá ráda boj mezi vlky. Jako by nebylo dost neštěstí i bez toho, aby se ještě rvali mezi sebou samotní vlci. Tahle situace je také příkladem. Nechává uši přiklopené a už jen kývla, na zbytek. Opravdu je to smutné téma.
ani na téma o rodině už nic neříkala, jen tiše zamručela. Uši má pořád přitisknuté k hlavě. Ne, opravdu tu nepanuje veselá nálada. Aby také ano, když se celou dobu řeší tak smutné věci. Nekomentovala ani ono zadostiučinění. Těžko říct, jaký na to má názor. Ale tak jako tak, s minulostí nic dělat nemůže.

Trochu pookřála až při průzkumu. Prošla si dno nádrže, pak koukla nahoru na Acherona. Tam dole na dlaždičkách je celkem nápadná, i jen tím, že zase je spíš jen stín s očima. "Nic moc. Je tu celkem zvláštní země a támhle vzadu jakýsi otvor. Jinak leda pár zdechlých veverek a jeden zajíc. Asi tu leží už dlouho."

Koukla se na Chrise. "Jsou takové noci. Někdy se prostě nedaří a nemá cenu to mermomocí zkoušet překonat. Většinou to nedopadá dobře." Sice jsou situace, kdy hlad jednoho donutí, ale i tak. Tady vážně není důvod to hrotit.
Zazubila se na Chrise, když navázal na její vtipkování a taky začal napodobovat chytání. Ona způsobně zůstala stát, s předními packami na zemi, jako že něco opravdu drží. Její ohon se rozmával a bílé zuby úsměvu, na rozdíl od její srsti, nenápadné nejsou. Ani ve stínu. "Že jo? To tak honem někdo nepřekoná. Veverka, jakou svět neviděl. Nejspíš z ní vyrobíme pro tebe trofej." předstírá během toho prohlášení vážnou tvář. Ale má co dělat, aby se nezačala smát.
Ohonem ale vrtí výstavně.

Zvedla hlavu do výšky a koukla na něj. "Věřím, že když to pěkně nacvičíš, tak to určitě zaujme i někoho dalšího." A vážně přikývla. Myslí to upřímně. Jasně, nemůže zaručit reakce ostatních, ale jí to opravdu přijde hezké.

Dál to nerozebírala a moc ani lov samotný. Ostatně, lovit prý umí, tak by neměl být problém. Odsouhlasil její taktiku s naháněním proti sobě a uvidí se, co vyplaší, apsoň to tak pochopila. Tak jen kývla a vyrazila svižným tempem travinami na druhou stranu, dál od něj. Pohybuje se sice svižně, ale i tak potichu. Jen temný stín mezi stíny vysokých trsů travin. Opravdu není moc nápadná.
Když doběhla do dostatečné vzdálenosti, zastavila se a několikrát vyskočila vysoko do vzduchu, aby ji mohl vidět, jako signál, že mohou začít s naháněním.
Noctra sice nemůže vědět, jakou taktiku obvykle používal Nirix, ale sama prostě vyrazila do travin, přechází v obloucích a zvolna míří k Nirixovi. Takhle celkem spolehlivě vyplaší cokoliv. A opravdu, mezi oběma vlky se ozval typický poplachový zvuk bažantů. Noctra napřímila uši a postupuje opatrněji.

Ještě pořád nestihla prozkoumat celé město. Je to velké město a je v něm spousta věcí. Dnes zamířila do téhle prapodivné, obrovské budovy. Ale vstoupila dovnitř trochu nejistě, s pohledem upřeným podezřívavě na konstrukci zdí a stropu. Ano, je to tu sice velké, ale ne tak vysoké. Takže by to nemuselo tolik hrozit pádem, jako jiné vysoké budovy.
Je ale na místě opatrnost, dost na tom, že nedávno ztratili dva životy v sutinách.
Tohle místo vypadá trochu odlišně než ostatní. Na jednu stranu velké, a s velkým volným prostorem uvnitř, na druhou stran je uvnitř spoustu menších míst. A ty jsou plné věcí.
Pomalu ji přemáhá zvědavost, a dala se do opatrného zkoumání, hezky popořadě. Prvně v přízemí. Prolezla opatrně několik menších prostor. Ale když zase z jedné vylezla, zjistila, že kouká zblízka na dost zvláštní vlčici. Víc očí, dva páry křídel. Zamrkala. Takovou vlčici ještě neviděla. Jsou ale uvnitř Hatiho území a pach smečky je na ní slabý, ale zřetelný. Nováček? Zadívala se na ni se zájmem. "Ahoj, ty jsi tu nová? Mě říkají Noctra."

Ani už dále profese ve smečce nekomentovala.
Ale tu nedávnou tragédii... Povzdechla si. "To jsem tu ještě asi nebyla, když jste to řešili. Ale ti vlci byli mladí a mladí jsou někdy lehkovážní." To se stává. O to je to horší, že vyhasl jejich život. "A důvodů, co mě napadají, je celá řada. Jednak, pořád se tady dá schovat před sluncem lépe, než v otevřené krajině. Těžko bys to řešil jinde. A pak, on to není taky špatný trénink pozornosti. Ten, kdo zapomene dávat pozor, nepřežije nikde. Hati nás tu chrání. Možná je... tohle prostě naše zkouška." Logické by to bylo. Ale jí každopádně nepřísluší hodnotit Hatiho záměry.
Tako jako tak, není to zrovna veselé téma.
Ani to další, o lidech.
"Tam, odkud pocházím, bylo hodně smeček s magií jako mám já a stejnou srstí. Jenže, pak jich ubývalo a ubývalo... museli jsme utíkat. A nakonec jsem tady a moje rodina... je někde něčí plášť." Povzdechla si. Lidem to nikdy neodpustila a nejspíš ani neodpustí. I když už má novou rodinu.

Stála chvíli nad prázdným bazénem, ale nakonec na mělkém konci skutečně skočila dovnitř. Drápky zacvakaly na dlaždicích na dně. Ještě jsou v dobrém stavu, jen špinavé. Párkrát do nich hrábla packou a pomalu prochází celou nádrž. Koukla nahoru na Acherona. "Moc si netroufám tvrdit, že o nich něco vím a to jsem je vídala častěji, než mi kdy bylo milé."