Príspevky užívateľa

Koukla na něj zpoza stromu. "Nevím, prostě mi to nepřijde jako dobrá lovecká noc," potřásla hlavou. Sotva je tam u stromu vůbec vidět i když mluví.
Vyšla zpoza stromu a zasmála se, když zavolal do korun. "Jasně, však vidím ty zástupy veverek, jak se tady vyrovnávají do řady, rovnou tobě před čumák." Mrkla na něj. A pak skočila. Plavný, elegantní skok, na místo asi metr a půl od Chrise. "Vidíš? Už jednu držím." Zazubila se a zamávala ohonem. Aspoň je docela legrace. ale sleduje, co on na to. Ještě se přece jen znají málo.

Usmála se. " A proto bývají různá povolání. Jen ti, co jsou sami, si musí umět najít jídlo a nezmrzačit se." Konstatovala klidně. Ona měla vlastně štěstí, její vlastní specializace byla velkou pomocí i v životě na útěku, který má za sebou. No a teď? Te´d má výborné předpoklady pro to, aby obstarala jídlo i pro další, nejen pro sebe. Víc to ale nekomentovala, není zase tak ukecaná.
"Ráda," odpověděla mu na návrh ohledně podělení se o poznatky. "Neuškodí znát loviště z více pohledů. Vlastně, je tu docela dost dobrých lovišť. A v létě přibydou další, jen si nejsem jistá, nakolik budou bezpečné." Přiklopila uši. Rozhodně jí z hlavy nezmizel obrázek sutin, a těl, která vyhrabali. Vysoké budovy jsou ideálním hnízdištěm mnoha druhů ptáků. Jenže, tam právě nemusí být bezpečné lézt.

Mlčela cestou do budovy pak už. Tedy po tom, co promluvila o lidech. Chvíli to vypadalo, že o tom už neřekne nic. Ale když uvnitř procházeli prostory, nakonec, a to hlavně proto, že se zmínil že také má špatné zkušenosti, se rozhodla něco málo říct. "Lidi lovili mou smečku i smečky v okolí. Chtěli náš kožich. Srst, co splývá se stíny. " Povzdechla si. "Zůstává taková i po smrti, dělali si z ní pláště pro svoje lovce." Tím je jasné, že srst černé vlčice je jiná na genetickém základě a není to tak úponě součást její magie. Ne, když stěžejní vlastnost zůstává i po smrti vlka.

Pak zase mlčela a procházela budovu. Našla uvnitř další bazény, prázdné, ale ne tak zanesené nepořádkem. Zastavila na okraji a prohlíží si tvar nádrže. Na mělčím konci by nebyl problém z ní vyskočit, takže by se to dalo prozkoumat víc. "Prošla jsem už docela dost míst, i když ne tak důkladně, jak bych si přála. A samozřejmě, nelezu tam, kde to je nebezpečné," potvrdila mu.

Koukla na něj. "No, doufej." Zastříhala zamyšleně ušima. Ona by se k tomu zvířeti raději nepřibližovala, leda že by měla důkaz, že je zdravé.
Ale měla celou tu situaci skončenou. Takže vyrazila ven, za veverkami.
Netušila, že Chris se vrátil k podivnému netopýrovi, co se choval tak divně. Naotž, že malé zvířátko se teď skrývá ve vlčí srsti.
Venku zastavil a rozhlédla se. Přes noční oblohu se honí mraky, a mění tak světlo měsíce. Vítr navíc rozhýbal stromy, všude je mozaika světel a stínů, těžko v tom něco moc vidět. A netopýrem jsou cítit oba.
Cítit jsou tu i veverky. Ale vidět není ani jedna. Noctra obešla několik z velkých stromů a koukla ke knihovně, po Chrisovi. "Tak toho dneska asi moc nechytíme, co?" Prohlásila ne moc vesele. Naštěstí nevyrážela dnes na lov, jen na průzkum. Lovecké povinnosti stihla splnit hned při večeru.

Její výraz mluví za vše a rozmávaný ohon také. "Ještě aby ne, však to byla paráda!" Potvrdila mu jednoznačně. Zazubila se, když zmínil celé město. "Nacvičíš pořádné představení?" Zastříhala sametovýma ušima. "To by bylo fajn, určitě by se to líbilo i ostatním. Navíc, něco takového opravdu nemá každý, ale my ano." Mrkla na něj.
Vypadá to, že je v docela dobré náladě. Aby také ne, když to tak pěkně vyšlo, že?
Ale dopadem na lov si jistá není. "Kdo ví... možná vylezli a možná utekli. Tak jako tak, nějaké zajíce tady ještě určitě najdeme. Nebo třeba bažanty, jejich pach tu v okolí je." Olízla si mlsně čenich.
Koukla na zajíce, kterého předtím odložila. Zvedla ho. a uložila do jedné z malých konstrukcí, zakryla ho trochou trávy. Nehodlá nechat přijít předchozí kořist nazmar, ale rozhodně hodlá využít příležitosti k dalšímu lovu. Aspoň bude víc jídla pro všechny.
"Jak to provedeme? Každý jednou stranou a postupovat proti sobě, abysme si je nahnali vzájemně, co kdo vyplaší?" Zadívala se na Nirixe. Taková taktika se docela osvědčuje při lovu bažantů. Ale i zajíců.

Usmála se a párkrát zamávala ohonem. I ona je ráda, že tu našla domov.
Koukla na něj, když se ptal na schopnosti. "Všeuměl fakt nejsem. Víš jak se to říká, kdo tvrdí, že umí všechno, většinou neumí vlastně nic. Ale lovec jsem dobrý. I stopař. A samozřejmě, můžu být dobrá na hlídce, protože jsem tichá a mám výhodu v mojí srsti, která mě skrývá ve stínech. Takže když si někde stoupnu nebo lehnu do stínu a nehýbu se, jen tak někdo mě tam neuvidí." Noctra nemá ani výrazný silný pach. Tedy ano, je cítit jako vlčice, ale hodně vlků má pach silnější, agresivnější, ona ne. takže by jej nejspíš mohla celkem snadno překrýt jinými pachy. A že umí chodit potichu, to už mu převedla. "Ale lov a výběr loveckého teritoria a jeho hlídání, aby se nevyčerpalo, může být dost na dlouho." Zastříhala ušima. Lovec by podle jejího názoru opravdu neměl umět jen ulovit zvíře. Je toho o dost víc.

Ale pak vyrazili k budovám. Noctra jde bez váhání, ale jeho nadšení z budov zdá se nesdílí. "Já se jich dost bála. Kdybych byla nepotkala Tiama, když jsem nevěděla kudy kam, vůbec bych se k městu nepřiblížila. Mám s lidmi dost špatných zkušeností," konstatovala klidně. Osten smutku tam byl, ale jen hodně nenápadný a dál to nerozvíjela. "Nemyslím, že to je jen plísní, ta je i jinde, mimo město. " Zamyšleně zastříhala ušima. "I když asi většinou ne tolik." Koukla na něj. "Ale jedna budova vyloženě páchne ostrým pachem a ten je i tady, ale méně." Má namysli desinfekci, a chlór, které jsou hluboko zažrané do spár mezi kachlíky. Člověk by to už dávno necítil, ale jemný čich lovce to neoklame.

Opravdu nebylo zrovna snadné se trefit, když Chris předváděl takový taneček. Načasovala to špatně, když se netopýr pohnul a opravdu dostal druhý vlk po čenichu. Hups... ale napodruhé se trefila a malé okřídlené stvoření kamsi zmizelo.
"No, doufej. Je dost dobře možné, že měl vzteklinu a ta se přenáší kousnutím... Aspoň myslím.. " Prohlíží zblízka Chrisův čenich, jeslti na něm nenajde něco podezřelého, ale nevypadá to. Výš na hlavě by se netopýr neměl dostat skrz srst tak snadno. "Snad dobrý, taky nevidím kousnutí, ale není tu moc světla.
Jdeme radši ven, na ty veverky. A někde na svitu měsíce se radši podíváme ještě jednou."
Přiklopila maličko uši. Neví, co by šlo dělat, kdyby netopýr vzteklinu měl a opravdu Chrise kousnul. A moc dobře si uvědomuje, že nemají ve smečce léčitele. Ale neřekla nic, jen zamířila k východu. Rozhodně si chce jeho čenich zkontrolovat ještě jednou.

Koukla na něj. Zastříhala ušima. "Já hlavně potřebovala domov. A ten mám. Navíc, nepřijde mi to tu stereotypní, pořád mám co dělat," zamávala vesele oháňkou. Lovit ve městě pro smečku je přece jen trochu větší výzva, než venku v lesích. Ale jí to nevadí. Acheron sám moc dobře ví, že černá vlčice si umí při lovu poradit. Správně naplánovaný lov by neměl selhat. Horší je to s těmi neplánovanými, tam je to dost i o štěstí.
"Bezva," odpvoěděla na jeho pozvání na průzkum. A nezaváhala. "Jasně," odsouhlasila, že půjdou hned. Vstala a s vysoko neseným ohonem a elegantním krokem vyrazila rovnou k budově. Vypadá v dobré náladě, spokojená, a přiměřeně zvědavá na to, co objeví.
Hned za dveřmi uhla, aby měl dost prostoru i Acheron a zkoumá pachy. Tak odlišné od jiných míst. Odfrkla si a koukla na Acherona. "Hodně míst na území je cítit vážně divně." Tohle taky.

Odfrkla si. "Tak to pochybuju. " A opravdu se k tomu zvířeti nehrne. Je to prostě podezřelé.Už vůbec to, že nezdrhá. "No právě, opatrně..." chtěla ho varovat. Nezdrhající podobné zvíře, to vždycky značí problém. Aby to tak mělo vzteklinu.Jenže to její varování už nemělo šanci přijít včas.
Chris skončil s netopýrem zadrápnutým na čenichu.

Instinktivně couvla, když seskočil a začal vyvádět.
"Tak se taky zastav, a´t se mám jak trefit do něj a ne do tebe!" Tak trochu okřikla panikařícího Chrise.
Nemůže tak snadno zasáhnout, ohrozila by jeho oči.
Jestl ise skutečně zastaví, tak jednou dobře mířenou ránou packou netopýra praští a shodí na zem a pak od něj ustoupí. Ne, nehodlá na to podezřelé zvíře sahat. To, že takhle ztratil plachost a navíc je sám, je podezřelé víc než dost.
Raději si bude držet odstup. Ale natáhne čenich k Chrisovi. "Pokousal tě?" Může to být důležité. Není sice léčitelka, ale o nemoci, která někdy způsobuje, že se zvíře chová divně a přenáší se kousnutím, už slyšela.

I přes to, že byla už maličko nervózní z toho, jak dlouho Tiam s útokem otálel, zachovávala klid a jen trpělivě směřovala krocana blíž a blíž. A útok pak přišel, přesný, rychlý a razantní.
Noctra se zvedla, došla volným krokem blíž a zazubila se na Tiama, který se tváří, inu, jako mlsný kocour. Sama si olízla tlamku v předtuše dobré večeře a pak s úctou sklonila hlavu před výše postaveným vlkem. "Hati dnes požehnal našemu lovu. Budu se upřímně modlit, aby nám svou přízeň zachoval i nadále," odpověděla mírně. Je znát, že svou víru bere velmi vážně.
Ale pak si sedla a koukla na úlovek. "Hm.. krocani jsou fajn. Doufám, že jich tady žije kolem víc. Asi to zkusím prozkoumat, nebylo by to špatný, kdyby se dali zařadit do pravidelné kořisti."
Její ohon se rozmával, což celkem tluče o kameny nábřeží. Nevypadá, že by jí to vadilo.
"Vlastně, nejsou tu tak špatná loviště, ve městě. Jen to chtělo trochu víc proběhat." Zazubila se. Není noc, kdy by zůstala o hladu a navíc nedonesla nějaké jídlo i do centra, pro ostatní. Vždy zmizí do další noci. Což jí maličko dělá starosti. "Snažím se pořád nosit jídlo i pro ostatní, ale vždycky hodně rychle mizí. Mám občas pocit, že nedělám dost." Svěřila se opatrně Tiamovi.

Pachů sice bylo dost, ale jí to veké kolo nedalo prostě klid.
Uculila se a zamávala ohonem, když nakonec souhlasil. "Jasně, neboj, o sebe se postarám."
Okoukla pečlivě okolo a jak stojí a kam by tak mohlo dopadnout, kdyby fakt spadlo. Pak se otočila a pěkně zvesela odhopklala trochu stranou a dozadu. Neví, jaký dosah na vzdálenost má Nirixova magie. Ale on má křídla a tím víc možností, jak uprchnout. Ona si stoupla raději prostě z dosahu pádu kola a tam, kam by se nekutálelo, kdyby se urvalo a někam se valilo.
Ne že by čekala, že se něco stane. Stojí to tady tak dlouho a vítr to ještě neshodil. Nevěří, že by tam Nirix vyvolal takovou sílu, aby se to stalo te´d. Ale nechce ho děsit, takže prostě zůstane stranou.

Pečlivě natahuje uši. A nemusela čekat dlouho. Malé otvory v konstrukci, i když nejsou odsud vidět, udělaly svoje a prostorem se nese s=rie tónů. Začala prostě nadšeně poskakovat na místě, jako hravé štěně. Nejásá jen proto, aby nerušila představení.

Počkala, až skončí a pak se rozeběhla k němu. "To bylo parádní!"

Zastříhala ušima a rozhodně se za netopýrem nevydala. "Žijí v koloniích. Zimují vždycky ve velkém počtu. Pokud je sám, tak je nejspíš nemocný," upozornila Chrise. Vlastně tím nenásilně vysvětlila, proč se za ním nežene. Nechce zřejmě něco chytit. A ne kořist, ale nemoc. "Navíc, nemyslím si, že taková okřídlená myš stojí za tu práci." Uculila se. Chodby a prostory knihovny jsou vysoké a ta potvora má křídla. Nebude se úslužně držet pořád u země, jen proto, aby si ji mohli chytit. "Ty křídla se jíst nedají určitě a kromě nich na něm moc není." Potřásla hlavou. "Nezkusíme radši ty veverky? Minimálně je legrace honit je mezi stromy." Ne že by na těch bylo něco pořádně k jídlu. Jsou jen ocas s nožičkamai. Napřímila hlavu a zastříhala ušima. Koukla k východu. Pár velkých stromů velku je, dobré místo pro veverky.

Klidně seděla, když ji obešel a přisedl si. Pořád ještě sleduje převážně oblohu a podívanou, jakou měsíc skýtá. ale usmála se na něj, když se jí ptal na aklimatizaci. "Vlastně mám pocit, že jsem se aklimatizovat ani nemusela. Nepotkala jsem ještě všechny, mnohé vede Hati jejich vlastními cestami. Ale je mi tady rozhodně líp, než jsem se měla dlouhou dobu předtím. Tady jsem doma. Tak jakápak aklimatizace." mluvila sice vážně, ale na konci na něj mrkla a usmála se. Její ohon sebou zase párkrát mávnul.
Koukla k budovám, které zmínil. "Také se snažím poznat různá místa do podrobna. Je to tak lepší. Terén je potřeba znát." Odmlčela se a koukla na něj. "Ani já tam ještě nebyla, takže kdyby ti nevadila společnost, ráda se přidám." Koukla trochu s nadějí, že dnešní noc nebude na průzkum sama.

Zašklebila se zvesela na něj. "No právě! Takže nějaké to kýchnutí sem nebo tam, to už je jedno." Odfrkla si zase a málem znovu kýchla. Prachu tu pořád lítá dost.
Zkoumavým pohledem sleduje tu poličku, kde se cosi ozvalo. Zastříhala ušima, když viděla jeho snahy se tam dostat. Proč prostě nevyskočí?
Než mu stihla něco navrhnout, zvířil další obláček prachu pádem knihy. Rána to byla jako z děla, a stvoření uvnitř na to rozhodně reagovalo.
Noctra napřímila čenich a maličko se až zvedlsa na zadní, jak sleduje netopýra. "Páni, myslela jsem, že te´d v zimě ještě spí. Tohle nevypadá navíc jako obvkylý zimoviště. Byl tam jen jeden?" Zastříhala ušima. Nejspíš ano, není to tu po nich ani vlastně cítit. "Kde se tu vzal?" Nevypadá, že by onu 'létající myš' vůbec hodlala nahánět.

Obdivovala měsíc a tiše přemýšlela. O životě, o Hatim, o svém novém domově. A nemůže si pomoct, ale nakonec našla jak klid, tak štěstí. Tohle místo.
Jak si tak sedí, s pohledem upřeným na měsíc, snad v modlitbách k Hatimu, jejich dobrodinci a ochránci, zavolal na ni jeden z jejích bratrů. Sklonila hlavu a zamžourala, jak byla skoro až oslněná měsícem Usmála se a přátelsky zamávala ohonem. Vstala a zamířila naproti Acheronovi. "Ahoj Acherone," přivítala se s ním. "To opravdu ano. Takže jsem neodolala a chvíli se jen tak kochala jeho krásou." Usmála se na něj. Ani ona nevypadá, že by se momentálně chystala k lovu. Tady to opravdu ani nevypadá, že by bylo co.
"Tak k čemu se chystáš, v tento krásný večer? Já šla jen tak prozkoumat další část svého domova, kterou ještě neznám."

Když kýchla a on ji okřikl, zvedla hlavu a koukla na něj trochu nevěřícně. "Cože? Tady? Po tom rachotu, co jsme tu před chvíli prováděli? Tady už dávno nic není." Nebo by to bylo tak mimo, že kýchnutí by už vážně bylo jedno.
Ale protáhla se a spolu s ním se dala do pátrání.

Když už se to chystali vzdát, tak se skutečně cosi ozvalo. Skoro by si myslela, že se jí to jen zdálo, ale Chris to zřejmě slyšel taky. Koukla na něj.
Když se vydal šacovat poličku, okoukla prostor, doleva, doprava a pak se protáhla za ním a našla si místo na pozici, kam by mohlo vyběhnout to, co tam vlk vyplaší.