Príspevky užívateľa

Pachů sice bylo dost, ale jí to veké kolo nedalo prostě klid.
Uculila se a zamávala ohonem, když nakonec souhlasil. "Jasně, neboj, o sebe se postarám."
Okoukla pečlivě okolo a jak stojí a kam by tak mohlo dopadnout, kdyby fakt spadlo. Pak se otočila a pěkně zvesela odhopklala trochu stranou a dozadu. Neví, jaký dosah na vzdálenost má Nirixova magie. Ale on má křídla a tím víc možností, jak uprchnout. Ona si stoupla raději prostě z dosahu pádu kola a tam, kam by se nekutálelo, kdyby se urvalo a někam se valilo.
Ne že by čekala, že se něco stane. Stojí to tady tak dlouho a vítr to ještě neshodil. Nevěří, že by tam Nirix vyvolal takovou sílu, aby se to stalo te´d. Ale nechce ho děsit, takže prostě zůstane stranou.

Pečlivě natahuje uši. A nemusela čekat dlouho. Malé otvory v konstrukci, i když nejsou odsud vidět, udělaly svoje a prostorem se nese s=rie tónů. Začala prostě nadšeně poskakovat na místě, jako hravé štěně. Nejásá jen proto, aby nerušila představení.

Počkala, až skončí a pak se rozeběhla k němu. "To bylo parádní!"

Zastříhala ušima a rozhodně se za netopýrem nevydala. "Žijí v koloniích. Zimují vždycky ve velkém počtu. Pokud je sám, tak je nejspíš nemocný," upozornila Chrise. Vlastně tím nenásilně vysvětlila, proč se za ním nežene. Nechce zřejmě něco chytit. A ne kořist, ale nemoc. "Navíc, nemyslím si, že taková okřídlená myš stojí za tu práci." Uculila se. Chodby a prostory knihovny jsou vysoké a ta potvora má křídla. Nebude se úslužně držet pořád u země, jen proto, aby si ji mohli chytit. "Ty křídla se jíst nedají určitě a kromě nich na něm moc není." Potřásla hlavou. "Nezkusíme radši ty veverky? Minimálně je legrace honit je mezi stromy." Ne že by na těch bylo něco pořádně k jídlu. Jsou jen ocas s nožičkamai. Napřímila hlavu a zastříhala ušima. Koukla k východu. Pár velkých stromů velku je, dobré místo pro veverky.

Klidně seděla, když ji obešel a přisedl si. Pořád ještě sleduje převážně oblohu a podívanou, jakou měsíc skýtá. ale usmála se na něj, když se jí ptal na aklimatizaci. "Vlastně mám pocit, že jsem se aklimatizovat ani nemusela. Nepotkala jsem ještě všechny, mnohé vede Hati jejich vlastními cestami. Ale je mi tady rozhodně líp, než jsem se měla dlouhou dobu předtím. Tady jsem doma. Tak jakápak aklimatizace." mluvila sice vážně, ale na konci na něj mrkla a usmála se. Její ohon sebou zase párkrát mávnul.
Koukla k budovám, které zmínil. "Také se snažím poznat různá místa do podrobna. Je to tak lepší. Terén je potřeba znát." Odmlčela se a koukla na něj. "Ani já tam ještě nebyla, takže kdyby ti nevadila společnost, ráda se přidám." Koukla trochu s nadějí, že dnešní noc nebude na průzkum sama.

Zašklebila se zvesela na něj. "No právě! Takže nějaké to kýchnutí sem nebo tam, to už je jedno." Odfrkla si zase a málem znovu kýchla. Prachu tu pořád lítá dost.
Zkoumavým pohledem sleduje tu poličku, kde se cosi ozvalo. Zastříhala ušima, když viděla jeho snahy se tam dostat. Proč prostě nevyskočí?
Než mu stihla něco navrhnout, zvířil další obláček prachu pádem knihy. Rána to byla jako z děla, a stvoření uvnitř na to rozhodně reagovalo.
Noctra napřímila čenich a maličko se až zvedlsa na zadní, jak sleduje netopýra. "Páni, myslela jsem, že te´d v zimě ještě spí. Tohle nevypadá navíc jako obvkylý zimoviště. Byl tam jen jeden?" Zastříhala ušima. Nejspíš ano, není to tu po nich ani vlastně cítit. "Kde se tu vzal?" Nevypadá, že by onu 'létající myš' vůbec hodlala nahánět.

Obdivovala měsíc a tiše přemýšlela. O životě, o Hatim, o svém novém domově. A nemůže si pomoct, ale nakonec našla jak klid, tak štěstí. Tohle místo.
Jak si tak sedí, s pohledem upřeným na měsíc, snad v modlitbách k Hatimu, jejich dobrodinci a ochránci, zavolal na ni jeden z jejích bratrů. Sklonila hlavu a zamžourala, jak byla skoro až oslněná měsícem Usmála se a přátelsky zamávala ohonem. Vstala a zamířila naproti Acheronovi. "Ahoj Acherone," přivítala se s ním. "To opravdu ano. Takže jsem neodolala a chvíli se jen tak kochala jeho krásou." Usmála se na něj. Ani ona nevypadá, že by se momentálně chystala k lovu. Tady to opravdu ani nevypadá, že by bylo co.
"Tak k čemu se chystáš, v tento krásný večer? Já šla jen tak prozkoumat další část svého domova, kterou ještě neznám."

Když kýchla a on ji okřikl, zvedla hlavu a koukla na něj trochu nevěřícně. "Cože? Tady? Po tom rachotu, co jsme tu před chvíli prováděli? Tady už dávno nic není." Nebo by to bylo tak mimo, že kýchnutí by už vážně bylo jedno.
Ale protáhla se a spolu s ním se dala do pátrání.

Když už se to chystali vzdát, tak se skutečně cosi ozvalo. Skoro by si myslela, že se jí to jen zdálo, ale Chris to zřejmě slyšel taky. Koukla na něj.
Když se vydal šacovat poličku, okoukla prostor, doleva, doprava a pak se protáhla za ním a našla si místo na pozici, kam by mohlo vyběhnout to, co tam vlk vyplaší.

Další noc, tentokrát velmi jasná. Úplněk jasně září na nebi a světla je tolik, že ve dny by dost možná viděla hůř.
Černé tlapky ji donesly k další části města, kterou ještě nestihla poznat. Hodně zvláštní části města. Bazény jsou něčím, co nikdy nepoznala. čich jí napověděl, že na některých místech tu byla voda. Zvláštní nádrže. Jaký asi měly pro lidi smysl? Zastříhala ušima, stojící na okraji jednoho z větších bazénů, v kterém je už leda naváté listí a nepořádek.
Hrábla packou do podivné země, drsné a hladké zároveň a velmi pevné. Trochu to připomíná to, co našla za povrch v jiné stavbě, ale hrubší a ne tak kluzké.
Cvhíli si to taky prostě prohlížela.
Pak se posadila, zvedla hlavu a obdivuje měsíc. Oživlý kus temnoty ve tvaru vlčice, sedící nedaleko velké jámy, kterou nyní jeden z bazénu je.

Jen pokývla, ale neměla potřebu dál rozebírat možnosti Hatiho požehnání. Pro ni samotnou je jasné, že jim požehnal. Třeba i jen tím, že jim poslal srny do cesty.
Pousmála se a mávla ocasem. "Dobrá volba. Ale když je hlad, je dobré kde co." To ale te´d celkem nehrozí. čerstvá srnka, mňam. Znovu si olízla tlamku.

A ohledně pomoci druhých? "Na pomoc se nemůžeš spoléhat. Pak ten, co ti pomáhal zmizí a jsi kde? Víme asi oba." Jasně, je fajn, když někdo poblíž je. Ale nedá se na to spoléhat. Nespoléhá u lovu ani na vlastní magii, aby si na to příliš nezvykla. A že by si s ní lov usnadnit přitom mohla. Ale, není třeba.

Pak už jen kývla, vzala srnu a nesou ji hezky do centra.
Tam si Noctra neopomněla posloužit kusem srnčího k večeři. I když se tu najedí oba, i tak zbyde dost. Ale on si někdo určitě rád dá taky.

Spokojeně se na Acherona usmála, jak tam stojí nad už nehybnou srnou. Olízla si tlamku. "Určitě bych tom zvládli tak jako tak, ale kdo ví? Třeba právě Hati se postaral o to, aby kořist dorazila." mrkla na Acherona. A třeba to tak opravdu je.
Spokojeně očichala úlovek a koukla znovu na svého společníka.
"Jakou část máš rád? " Sama šťouchnutím do lopatky zvířete naznačila, čemu dává přednost ona. Prostě, horní části nohou.
A odměnu si za ten lov určitě zaslouží oba. Ale dobré je i to, že bude i pro ostatní.

Nedivila se ale, že si ji chtěl z loveckých schopností otestovat. Ale jen potřásla hlavou. "Kdybych neuměla lovit, nepřežila jsem. To je pak jednoduchý." Ostatně to tak je. V místech, kde bylo kořisti málo a navíc po ní samotné šli lovci, mohla přežít jen když se naučila zvládnout si obstarat jídlo a rychle vyhodnocovat situaci. I když jeho slova dokázala, že jí to nevěřil, Noctra nevypadá že by se jakkoliv urazila. "Aspoň už víš, že si neotvírám tlamku nadarmo." Ví o světě dost aby věděla, že i takové věci se stávají.
"Tak jdeme?" Zeptala se a chytila srnu za nohu, aby mohli vyrazit s kořistí do centra. Vůně srny stoupá přímo do vlčích čenichů a Noctře se už te´d sbíhají sliny nad budoucí večeří.

Usmála se. "Dobře, tak můžeme tady kouknout po stopách. Minimálně zajíců tu asi bude dost." Koneckonců, jeden zakousnutý ušák tady už je.
Koukla na kolo, když zmínil hrozbu pádu. Instinktivně o krok ustoupila, přece jen, to neštěstí nedávno docela stačilo. Na druhou stranu, stojí to tu dlouho a na větrném prostoru. "Nemyslím že by to tak hrozilo. Je tu rovina, vítr tady musí foukat hodně často. A když si stoupneme trochu dál a tak, aby se to kdyžtak nekácelo směrem k nám, neměl by být problém." Zastříhala ušima. Prostě, s trochou opatrnosti by mohlo jít ledacos. Ale nutit druhého vlka nebude.

Pokud nebude souhlasit s pokusem, nedá se nic dělat a raději spolu s ním vyrazí na lov ušáků.

Lov... běh a občasné chňapnutí nebo vyštěknutí. Srny se blíží k úkrytu Acherona dost v rychlém tempu, ale Noctra je nemůže nechat zpomalit a přemýšlet, když sama poznala, že se změnil vítr a pach druhého vlka by je prozradil.

Možná právě proto Acheron netrefil úplně dokonale jak chtěl. Přesto trefil. Zbytek stádečka se ihned rozprchl, ale to už nebylo důležité.
Černý stín vlčice skočil a přistál u srny právě když polapené zvíře spolu s Acheronem dopadlo na zem. Duchapřítomně chytila srnu za nohu, lehla přes její bok a zabránila jí kopat a vzpouzet se, než Acheron dokonal dílo, aniž by se mu motala do cesty. Černá vlčice rozhodně ví, co dělá. Srna neměla vůbec žádnou šanci proti oběma vlkům.
Když dodýchala, Noctra ji pustila a zvedla se na nohy. Oklepala se a pak se usmála zvesela na Acherona. "Tak, to by bylo. Slušná večeře pro smečku, ne?" Zamávala ohonem a olízla si čenich.
"Zbývá ji odnést do centra a vzít si svůj podíl na večeři." Zadívala se mlsně na srnu. Pak koukla zase na Achrona, co on na to.

"Ano, kacíři... a Hati jistě nedovolí, aby se tu takoví potulovali jen tak, toho bych se nebála. A kdyby to zkusili, pořád máme zuby." Předvedla svoje zářivě bílé tesáky. Navíc, černá vlčice pod černou srstí skrývá i dost svalů, byla zvyklá na život na cestách a je ve špičkové kondici.
Pak se zadívala na drobnou Lumi. "A ty máš křídla. Takže můžeš nejmíň rozptylovat pozornost." I kdyby nedokázala při své velikosti bojovat, tak může létat.

Přešlápla, když dál probírají co a jak s její sestrou. "No jo. Ale byla vážně docela milá." Zamávala zase ohonem.
A co se křídel můrovlči ce, Noctra vypadá spíš zadšeně než co jiného. Natáhla čenich a velice jemně a opatrně si křídla očichala a prohlédla si jejich zajímavé zbarvení. "Jsou vážně nádherný." řekla až skoro fascinovaně. "Hele, šlo by tím hezky děsit vetřelce. KDyž se schováš a pak otočíš, někde tak abys byla vysoko, tak to může vypadat, jak když na něj kouká velká příšera." Zazubila se zvesela. "A.. to jsou křídla nočních motýlů, že? Takže máme ještě něco společného. I ty máš vrozenou vazbu na noc. Možná proto sem patříme, k Hatimu, do svitu měsíce." Usmála se. Ale neřekla zatím, co má s nocí společného ona sama.

Klidně stála a lehce vrtěla ohonem, když se druhá vlčice vydala blíž. Sleduje svou novou sestru se zájmem a mírnou zvědavostí. Počasí už dále také nekomentovala. Ona, zvyklá cestovat sama a s lovci za patách, počasí nikdy nepovažovala za veký problém.
Zastříhala ušima a naklonila hlavu na stranu v zamyšlení, jak došlo na Hatiho. "Všichni tu máme společného to, že nás přijal Hati pod svou ochranu. A nevím. Možná byl bůh vždycky. Nemyslím si, že by to bylo důležité. Důležité je to, že nám dává domov a svou přízeň...Na podobné otázky by ses možná měla zkusit zeptat některých výše postavených vlků. Věřím, že pro ně jsou otázky víry také důležité. " Sama by si netroufla nic ani odhadovat. Ale třeba Tiam se jevil jako velmi milý a určitě by si o Hatim popovídal rád. Aspo´n takový byl její dojem.

Ale domov nedomov, toto místo skutečně... páchne. Potřásla hlavou. "řekla bych, že mršina páchne líp jak tohle." zamumlala. Ale průzkum je průzkum. Vydala se za druhou vlčicí. Na okraji schodů zastavila jen na chvíli, pak koukla na svou společnici. "Myslím, že tomu lidé říkali schodiště a tam dole sklep. Ale úplně jistá si nejsem, spíš jsem koukala z jejich blízkosti vždycky zmizet." Přiznala plaše. Pak ale zamířila prostě dolů. I tam je chodba. I přes vrstvu prachu a špíny to tam trochu klouže, jsou tam dlaždice. Na konci chodby je divná místnost s podibnými lesklými konstrukcemi a řadami jakýchsi dvířek ve stěně....

(Já tam prostě musela nacpat márnici, sklep nemocnice, to jinak nejde, sorry. :D :D :D )

"Přiznám se, že bych to raději věděla. Nejde o zábavu, ale oz nalsot terénu, orientaci a domluvu s ostatními. Mít v tom jasno je prostě lepší. Objevovat jde i tak kde co. " Ale řekal to zvesela, jeho odlišný názor jí očividně nevadí. Jen, ona má radši přehled.

Ostatně, když se rozešel, přidala se k němu a její zvědavý čenich docela rejdí kolem. A rozhovor pokračuje.
"Jenže když jsi říkal, že moc nelovíš, tak jsem to vzala jako že tě to nebaví. A nerada byhc ti z toho dělala povinnost nebo tě nutila k něčemu nepříjemnému." řekla mírně a maličko s plachým pohledem. Možná si to jen špatně vyložila. Ale neví jak to je, proto ta opatrnost. Nechtěla by, aby se do něčeho nutil.

Pak zastavila i ona a navíc zvedla hlavu k obrovskému kolu, která je kousek před nimi. "Hele, šlo by hrát za pomoci větru na tohle?" Zastříhala ušima.

"Však srna není zase tak náročný lov, nemá ani paroží." Potřásla hlavou. Navíc, pořád je mnohem menší než třeba laň, natož jelen, korunovaný ostrými hroty.
Takže opravdu vypadá, že si je dost jistá.
Navíc, Acheron její plán zdá se odsouhlasil. Usmála se na něj a potěšeně zamávala ohonem.
Pak už situaci nekomentovala. Na co zbytečné reči. Otočila se, a podobná neslyšnému stínu, rychle zmizela mezi domy. Nenápadná černá srst téhle vlčice prostě není ve stínu vidět a těžko se hledá. Takže, někde tam je. I řekla kde bude. A přesto, jako by ji pohltila samotná noc.Nevypadalo to na magii, alespoň ne úmyslnou. Ale temné stíny a vlčice, zvyklá chodit potichu, to jsou výhody samy o sobě.
Chvíli byla tma a ticho. A pak, se potvrdila prognóza černé vlčice a do bývalé zahrady vstoupila malá skupinka srn. Plaše se rozhlížejí a postupují pomalu. Prvně příliš daleko od Acherona. Ale když přece jen trochu postoupily, ozvalo se zpoza nich azvytí. Které je přimělo k rychlému úprku. Přímo k Acheronově úkrytu. Vlčice, která stále není přes skupinku zvířat vidět, ale dala o sobě vytím vědět, se přemístila tak, že při úprku před ní běží přesně k druhému vlkovi, o kterém nemají ni tušení.

Černá vlčice běží za nimi a opbčasným štěknutím nebo chňapnutím určuje jejich směr do ideální dráhy pro útok druhého vlka. Navíc tím dost zaměstnává jejich pozornost. Acheron má výbornou příležitost k útoku, než stádo doběhne k domům a bude se muset nějak proseknout zúžením nebo se rozprchnout do všech směrů.