Príspevky užívateľa

Další noc, tentokrát velmi jasná. Úplněk jasně září na nebi a světla je tolik, že ve dny by dost možná viděla hůř.
Černé tlapky ji donesly k další části města, kterou ještě nestihla poznat. Hodně zvláštní části města. Bazény jsou něčím, co nikdy nepoznala. čich jí napověděl, že na některých místech tu byla voda. Zvláštní nádrže. Jaký asi měly pro lidi smysl? Zastříhala ušima, stojící na okraji jednoho z větších bazénů, v kterém je už leda naváté listí a nepořádek.
Hrábla packou do podivné země, drsné a hladké zároveň a velmi pevné. Trochu to připomíná to, co našla za povrch v jiné stavbě, ale hrubší a ne tak kluzké.
Cvhíli si to taky prostě prohlížela.
Pak se posadila, zvedla hlavu a obdivuje měsíc. Oživlý kus temnoty ve tvaru vlčice, sedící nedaleko velké jámy, kterou nyní jeden z bazénu je.

Jen pokývla, ale neměla potřebu dál rozebírat možnosti Hatiho požehnání. Pro ni samotnou je jasné, že jim požehnal. Třeba i jen tím, že jim poslal srny do cesty.
Pousmála se a mávla ocasem. "Dobrá volba. Ale když je hlad, je dobré kde co." To ale te´d celkem nehrozí. čerstvá srnka, mňam. Znovu si olízla tlamku.

A ohledně pomoci druhých? "Na pomoc se nemůžeš spoléhat. Pak ten, co ti pomáhal zmizí a jsi kde? Víme asi oba." Jasně, je fajn, když někdo poblíž je. Ale nedá se na to spoléhat. Nespoléhá u lovu ani na vlastní magii, aby si na to příliš nezvykla. A že by si s ní lov usnadnit přitom mohla. Ale, není třeba.

Pak už jen kývla, vzala srnu a nesou ji hezky do centra.
Tam si Noctra neopomněla posloužit kusem srnčího k večeři. I když se tu najedí oba, i tak zbyde dost. Ale on si někdo určitě rád dá taky.

Spokojeně se na Acherona usmála, jak tam stojí nad už nehybnou srnou. Olízla si tlamku. "Určitě bych tom zvládli tak jako tak, ale kdo ví? Třeba právě Hati se postaral o to, aby kořist dorazila." mrkla na Acherona. A třeba to tak opravdu je.
Spokojeně očichala úlovek a koukla znovu na svého společníka.
"Jakou část máš rád? " Sama šťouchnutím do lopatky zvířete naznačila, čemu dává přednost ona. Prostě, horní části nohou.
A odměnu si za ten lov určitě zaslouží oba. Ale dobré je i to, že bude i pro ostatní.

Nedivila se ale, že si ji chtěl z loveckých schopností otestovat. Ale jen potřásla hlavou. "Kdybych neuměla lovit, nepřežila jsem. To je pak jednoduchý." Ostatně to tak je. V místech, kde bylo kořisti málo a navíc po ní samotné šli lovci, mohla přežít jen když se naučila zvládnout si obstarat jídlo a rychle vyhodnocovat situaci. I když jeho slova dokázala, že jí to nevěřil, Noctra nevypadá že by se jakkoliv urazila. "Aspoň už víš, že si neotvírám tlamku nadarmo." Ví o světě dost aby věděla, že i takové věci se stávají.
"Tak jdeme?" Zeptala se a chytila srnu za nohu, aby mohli vyrazit s kořistí do centra. Vůně srny stoupá přímo do vlčích čenichů a Noctře se už te´d sbíhají sliny nad budoucí večeří.

Usmála se. "Dobře, tak můžeme tady kouknout po stopách. Minimálně zajíců tu asi bude dost." Koneckonců, jeden zakousnutý ušák tady už je.
Koukla na kolo, když zmínil hrozbu pádu. Instinktivně o krok ustoupila, přece jen, to neštěstí nedávno docela stačilo. Na druhou stranu, stojí to tu dlouho a na větrném prostoru. "Nemyslím že by to tak hrozilo. Je tu rovina, vítr tady musí foukat hodně často. A když si stoupneme trochu dál a tak, aby se to kdyžtak nekácelo směrem k nám, neměl by být problém." Zastříhala ušima. Prostě, s trochou opatrnosti by mohlo jít ledacos. Ale nutit druhého vlka nebude.

Pokud nebude souhlasit s pokusem, nedá se nic dělat a raději spolu s ním vyrazí na lov ušáků.

Lov... běh a občasné chňapnutí nebo vyštěknutí. Srny se blíží k úkrytu Acherona dost v rychlém tempu, ale Noctra je nemůže nechat zpomalit a přemýšlet, když sama poznala, že se změnil vítr a pach druhého vlka by je prozradil.

Možná právě proto Acheron netrefil úplně dokonale jak chtěl. Přesto trefil. Zbytek stádečka se ihned rozprchl, ale to už nebylo důležité.
Černý stín vlčice skočil a přistál u srny právě když polapené zvíře spolu s Acheronem dopadlo na zem. Duchapřítomně chytila srnu za nohu, lehla přes její bok a zabránila jí kopat a vzpouzet se, než Acheron dokonal dílo, aniž by se mu motala do cesty. Černá vlčice rozhodně ví, co dělá. Srna neměla vůbec žádnou šanci proti oběma vlkům.
Když dodýchala, Noctra ji pustila a zvedla se na nohy. Oklepala se a pak se usmála zvesela na Acherona. "Tak, to by bylo. Slušná večeře pro smečku, ne?" Zamávala ohonem a olízla si čenich.
"Zbývá ji odnést do centra a vzít si svůj podíl na večeři." Zadívala se mlsně na srnu. Pak koukla zase na Achrona, co on na to.

"Ano, kacíři... a Hati jistě nedovolí, aby se tu takoví potulovali jen tak, toho bych se nebála. A kdyby to zkusili, pořád máme zuby." Předvedla svoje zářivě bílé tesáky. Navíc, černá vlčice pod černou srstí skrývá i dost svalů, byla zvyklá na život na cestách a je ve špičkové kondici.
Pak se zadívala na drobnou Lumi. "A ty máš křídla. Takže můžeš nejmíň rozptylovat pozornost." I kdyby nedokázala při své velikosti bojovat, tak může létat.

Přešlápla, když dál probírají co a jak s její sestrou. "No jo. Ale byla vážně docela milá." Zamávala zase ohonem.
A co se křídel můrovlči ce, Noctra vypadá spíš zadšeně než co jiného. Natáhla čenich a velice jemně a opatrně si křídla očichala a prohlédla si jejich zajímavé zbarvení. "Jsou vážně nádherný." řekla až skoro fascinovaně. "Hele, šlo by tím hezky děsit vetřelce. KDyž se schováš a pak otočíš, někde tak abys byla vysoko, tak to může vypadat, jak když na něj kouká velká příšera." Zazubila se zvesela. "A.. to jsou křídla nočních motýlů, že? Takže máme ještě něco společného. I ty máš vrozenou vazbu na noc. Možná proto sem patříme, k Hatimu, do svitu měsíce." Usmála se. Ale neřekla zatím, co má s nocí společného ona sama.

Klidně stála a lehce vrtěla ohonem, když se druhá vlčice vydala blíž. Sleduje svou novou sestru se zájmem a mírnou zvědavostí. Počasí už dále také nekomentovala. Ona, zvyklá cestovat sama a s lovci za patách, počasí nikdy nepovažovala za veký problém.
Zastříhala ušima a naklonila hlavu na stranu v zamyšlení, jak došlo na Hatiho. "Všichni tu máme společného to, že nás přijal Hati pod svou ochranu. A nevím. Možná byl bůh vždycky. Nemyslím si, že by to bylo důležité. Důležité je to, že nám dává domov a svou přízeň...Na podobné otázky by ses možná měla zkusit zeptat některých výše postavených vlků. Věřím, že pro ně jsou otázky víry také důležité. " Sama by si netroufla nic ani odhadovat. Ale třeba Tiam se jevil jako velmi milý a určitě by si o Hatim popovídal rád. Aspo´n takový byl její dojem.

Ale domov nedomov, toto místo skutečně... páchne. Potřásla hlavou. "řekla bych, že mršina páchne líp jak tohle." zamumlala. Ale průzkum je průzkum. Vydala se za druhou vlčicí. Na okraji schodů zastavila jen na chvíli, pak koukla na svou společnici. "Myslím, že tomu lidé říkali schodiště a tam dole sklep. Ale úplně jistá si nejsem, spíš jsem koukala z jejich blízkosti vždycky zmizet." Přiznala plaše. Pak ale zamířila prostě dolů. I tam je chodba. I přes vrstvu prachu a špíny to tam trochu klouže, jsou tam dlaždice. Na konci chodby je divná místnost s podibnými lesklými konstrukcemi a řadami jakýchsi dvířek ve stěně....

(Já tam prostě musela nacpat márnici, sklep nemocnice, to jinak nejde, sorry. :D :D :D )

"Přiznám se, že bych to raději věděla. Nejde o zábavu, ale oz nalsot terénu, orientaci a domluvu s ostatními. Mít v tom jasno je prostě lepší. Objevovat jde i tak kde co. " Ale řekal to zvesela, jeho odlišný názor jí očividně nevadí. Jen, ona má radši přehled.

Ostatně, když se rozešel, přidala se k němu a její zvědavý čenich docela rejdí kolem. A rozhovor pokračuje.
"Jenže když jsi říkal, že moc nelovíš, tak jsem to vzala jako že tě to nebaví. A nerada byhc ti z toho dělala povinnost nebo tě nutila k něčemu nepříjemnému." řekla mírně a maličko s plachým pohledem. Možná si to jen špatně vyložila. Ale neví jak to je, proto ta opatrnost. Nechtěla by, aby se do něčeho nutil.

Pak zastavila i ona a navíc zvedla hlavu k obrovskému kolu, která je kousek před nimi. "Hele, šlo by hrát za pomoci větru na tohle?" Zastříhala ušima.

"Však srna není zase tak náročný lov, nemá ani paroží." Potřásla hlavou. Navíc, pořád je mnohem menší než třeba laň, natož jelen, korunovaný ostrými hroty.
Takže opravdu vypadá, že si je dost jistá.
Navíc, Acheron její plán zdá se odsouhlasil. Usmála se na něj a potěšeně zamávala ohonem.
Pak už situaci nekomentovala. Na co zbytečné reči. Otočila se, a podobná neslyšnému stínu, rychle zmizela mezi domy. Nenápadná černá srst téhle vlčice prostě není ve stínu vidět a těžko se hledá. Takže, někde tam je. I řekla kde bude. A přesto, jako by ji pohltila samotná noc.Nevypadalo to na magii, alespoň ne úmyslnou. Ale temné stíny a vlčice, zvyklá chodit potichu, to jsou výhody samy o sobě.
Chvíli byla tma a ticho. A pak, se potvrdila prognóza černé vlčice a do bývalé zahrady vstoupila malá skupinka srn. Plaše se rozhlížejí a postupují pomalu. Prvně příliš daleko od Acherona. Ale když přece jen trochu postoupily, ozvalo se zpoza nich azvytí. Které je přimělo k rychlému úprku. Přímo k Acheronově úkrytu. Vlčice, která stále není přes skupinku zvířat vidět, ale dala o sobě vytím vědět, se přemístila tak, že při úprku před ní běží přesně k druhému vlkovi, o kterém nemají ni tušení.

Černá vlčice běží za nimi a opbčasným štěknutím nebo chňapnutím určuje jejich směr do ideální dráhy pro útok druhého vlka. Navíc tím dost zaměstnává jejich pozornost. Acheron má výbornou příležitost k útoku, než stádo doběhne k domům a bude se muset nějak proseknout zúžením nebo se rozprchnout do všech směrů.

Zadívala se na něj a zastříhala ušima. "Těsně před budovou je pár velkých stromů, tam by být mohly." Ale nebrání se ani průzkumu tohodle místa. I když jí přijde, že tu moc zajímavých pachů zvířat není. Asi tu nemají moc co jíst.
Kýchla, jak se jí prach dostal do čenichu, pak si odfrkla.

Ale vyrazila za ním a taky se dala do prohledávání kníhovny. Ale zatím, nic, žádné zajímavé čestvé pachy.
Koukla po chvíli na něj.
"Možná by bylo fakt lepší zkusit štěstí venku, co myslíš?" Zastříhala ušima a hledí na něj docela se zájmem.

Přikývla. "Troufnu si na srnu i sama, takže ve dvou by to měla být hračka." usmála se na něj.
Taktika, jak ti tak vypadá, bude tentokrát na ní. Vážně přikývla. Aspoň může ukázat, co dovede.
Vstala a protáhla se.
"Dobře. Myslím, že by to neměl být problém. Hati nám jistě požehná a smečka se dnes dobře nají." Nevypadá nervózně, spíš spokojeně. Očividně důvěřuje svým loveckým schopnostem a nevidí důvod, proč by měla čekat problémy u něj.
"Tak pojďme. Támhle u rohu domu jsou keře, když se uložíš mezi nimi, bude stačit počkat. Já to obejdu na druhé stanoviště. Dá se tam i najít místo, kde je vidět dál do krajiny a je to tam pevné, nespadne to. Prohlédla jsem to pečlivě. Nedávný incident zřícené budovy v centru má přece jen v živé paměti. "Umím chodit potichu a schovat se ve stínech, tak toho můžu využít. Až přijdou, sejdu za nimi a zavřeme je mezi sebe. Až je uvidíš, klidně můžeš vyrazit. Kdybych vyrážela první já, zavyju. Může to tak být?" Koukla na něj a ujistila se, že souhlasí s taktikou.

Rozlédla se a pak potřásla hlavou. "Třeba se to někdy dozvíme, ten název." Ono to pro ni zase tak důležité není.
Ale přeměřila si pohledem vzdálensot k vysokým budovám a k hranicím a k zeleni za ní. "To asi ano. Dobré pro nás. Ptáci se taky dají jíst a v tom počtu a v tom množství hnízd, co jsem viděla, tak se nemusíme bát, že by došli." Zamávala ohonem, ale působí to spíš zamyšleně. Pak na něj zase koukla.
"Zatím jsem neviděla, že by tam nějaké jídlo zůstalo ležet déle, nic co jsem donesla tam už další den nebylo. Takže asi zatím plýtvání nehrozí." spíš to mizí až moc rychle. Ale ví, že jsou tu i mladí vlci a to je potřeba se ohánět, ti samozřejmě ještě neumí moc lovit.
"Loviš´t se najde asi vážně dost, takže je jde i střídat a to je dobře." Nevyčerpají se tak zdroje.
Čenich jí i za hovoru rejdí, jak zkoumá okolní prostor.

Ale koukla na něj, když se zmínil o energii a o přivolání čehokoliv. "Nejde o energii. Na oslepení jí moc není třeba. Jde spíš o to nezvykat si na pohodlnější způsob. To není nikdy moc dobrý, co kdyby to pak nešlo." Potřásla hlavou. "A neboj. Hati jistě nedopustí abychom doopravdy hladověli." Usmála se. Její víra je pevná a jistá.
Překvapilo ji, že lovit asi moc nechce. "Aha... takže to ti asi nemám navrhovat společný lov, že?"

Čekala trpělivě. Nevadilo jí to. Však jen Hati ví, jakými stezkami ostatní bratry a sestry vede.
Ale když se objevil a pozdravil, usmála se a její ohon se rozkmital. "Vítej bratře," zavolala na něj přátelsky. Vážně a důstojně přikývla, když si přál Hatiho požehnání. "Snad nám Hati bude přát..."
Ale zase zvedla hlavu a usmála se. "Našla jsem tu místo, kam se pravidelně vrací srny a i místa, odkud by se na ně dalo počíhat. " Zastříhala ušima a ukázala čenichem k jednomu domku. "Je za ním velký prostor co měli lidi upravený. A pár malých stromků. Srny tam chodí i teď. A dá se jít tak, abychom je dostali vedle sebe. Podél domu tady se dá jít dobře a pak se dá přejít od sousedního a zalehnout u keřů." Očividně mu hodlá dát na výběr, které stanoviště na číhání si vybere. "Asi to bude chtít trochu trpělivosti, ale zase, přinést pro smečku srnu..." olízla si čenich. Ona je rozhodně odhodlaná.

"To ty taky ne," odpověděla mu sebevědomě. Koneckonců, ani on nemůže nic provést jí, tahle zbraň má bodec na obě strany. Proto si ostatně dávala takový pozor, když prve chytila jeho krk. Aby mu neudělala ani škrábnutí. Navíc, směr který by ji potřísnila jeho krev by jasně ukázala, kdo byl vespod a tedy, stejně by nevypadala jako útočník. Kdoví, jeslti na to druhý vlk pomyslel.
Tak jako tak, nebylo třeba nic provádět, ani se pokusit druhého vlka shodit. Přece jen slezl sám.

Vstala, a oklepala se. Důkladně, aby se zbavila prachu z podlahy. Pak ještě jednou, na urovnání srsti. Koukla na něj a uculila se. Dobře si všimla, že i on se prachu zbavil obdobně.
"Co si radši vyrazit na skutečné veverky? Nebo něco zajímavějšího? " Zastříhala ušima. Jak už je zase mezi nimi volný prostor, tak ji úzkost přešla.

Vůbec nečekala, že se někdy stane, že by je svolávali už za dne. Srst se jí ježila, velice se bála, aby se její srsti nedotklo sluneční světlo. Krčila se ve stínech, jak to jenom šlo.

Jenže, celý svět jakoby se otřásl. Pád obrovské budovy opravdu není jen tak, to je pořádná rána a spousta prachu. Pořád se ho ještě spousta vznášela ve vzduchu, když s ostatními stanula před troskami obrovské stavby. Podívala se maličko rozpačitě po ostatních. Mnohé ještě ani nepotkala. Tak teď už je apsoň vidí, i když do hovoru asi není nikomu.

Někde tady leží dva z jejich bratrů. Neví o nic vlastně nic.
Nestihla je poznat, je tu ještě velmi krátce. Ale nenechá je tam. I ona prohledávala trosky. Netrvalo dlouho, než zvládli společnými silami lokalizovat oba zasypané vlky. A teď už to bude jen spousta a spousta hrubé práce.
Neřekla nic, jen se po boku Chrise dala do hrabání. Vytrvale. Kusy sutě příliš velké na hrabání, dost často mají trčící kusy. Takže za ty chytí a tahá. Prakticky nemluví, občas nějaké hodně velké kusy přitom netahá sama, je zapotřebí síly víc než jednoho vlka aby s tímto šlo pohnout.

Pomalu, po kouskách, se při své práci probojovávají k prvnímu z těl. Podařilo se jí odkrýt zadní tlapy mezi troskami, ale vyprostit celé tělo ještě dá práci. I tady bude třeba víc než jeden vlk, přes tělo vlka leží větší blok. Noctřino srdce se trochu sevřelo. I takhle je vidět, že jde o velmi mladého vlka. A taková hrozná smrt. Nemohla si pomoct. Posadila se, zvedla hlavu k nebi a táhle, žalostně zavyla.