Príspevky užívateľa

Zadívala se na něj a zastříhala ušima. "Těsně před budovou je pár velkých stromů, tam by být mohly." Ale nebrání se ani průzkumu tohodle místa. I když jí přijde, že tu moc zajímavých pachů zvířat není. Asi tu nemají moc co jíst.
Kýchla, jak se jí prach dostal do čenichu, pak si odfrkla.

Ale vyrazila za ním a taky se dala do prohledávání kníhovny. Ale zatím, nic, žádné zajímavé čestvé pachy.
Koukla po chvíli na něj.
"Možná by bylo fakt lepší zkusit štěstí venku, co myslíš?" Zastříhala ušima a hledí na něj docela se zájmem.

Přikývla. "Troufnu si na srnu i sama, takže ve dvou by to měla být hračka." usmála se na něj.
Taktika, jak ti tak vypadá, bude tentokrát na ní. Vážně přikývla. Aspoň může ukázat, co dovede.
Vstala a protáhla se.
"Dobře. Myslím, že by to neměl být problém. Hati nám jistě požehná a smečka se dnes dobře nají." Nevypadá nervózně, spíš spokojeně. Očividně důvěřuje svým loveckým schopnostem a nevidí důvod, proč by měla čekat problémy u něj.
"Tak pojďme. Támhle u rohu domu jsou keře, když se uložíš mezi nimi, bude stačit počkat. Já to obejdu na druhé stanoviště. Dá se tam i najít místo, kde je vidět dál do krajiny a je to tam pevné, nespadne to. Prohlédla jsem to pečlivě. Nedávný incident zřícené budovy v centru má přece jen v živé paměti. "Umím chodit potichu a schovat se ve stínech, tak toho můžu využít. Až přijdou, sejdu za nimi a zavřeme je mezi sebe. Až je uvidíš, klidně můžeš vyrazit. Kdybych vyrážela první já, zavyju. Může to tak být?" Koukla na něj a ujistila se, že souhlasí s taktikou.

Rozlédla se a pak potřásla hlavou. "Třeba se to někdy dozvíme, ten název." Ono to pro ni zase tak důležité není.
Ale přeměřila si pohledem vzdálensot k vysokým budovám a k hranicím a k zeleni za ní. "To asi ano. Dobré pro nás. Ptáci se taky dají jíst a v tom počtu a v tom množství hnízd, co jsem viděla, tak se nemusíme bát, že by došli." Zamávala ohonem, ale působí to spíš zamyšleně. Pak na něj zase koukla.
"Zatím jsem neviděla, že by tam nějaké jídlo zůstalo ležet déle, nic co jsem donesla tam už další den nebylo. Takže asi zatím plýtvání nehrozí." spíš to mizí až moc rychle. Ale ví, že jsou tu i mladí vlci a to je potřeba se ohánět, ti samozřejmě ještě neumí moc lovit.
"Loviš´t se najde asi vážně dost, takže je jde i střídat a to je dobře." Nevyčerpají se tak zdroje.
Čenich jí i za hovoru rejdí, jak zkoumá okolní prostor.

Ale koukla na něj, když se zmínil o energii a o přivolání čehokoliv. "Nejde o energii. Na oslepení jí moc není třeba. Jde spíš o to nezvykat si na pohodlnější způsob. To není nikdy moc dobrý, co kdyby to pak nešlo." Potřásla hlavou. "A neboj. Hati jistě nedopustí abychom doopravdy hladověli." Usmála se. Její víra je pevná a jistá.
Překvapilo ji, že lovit asi moc nechce. "Aha... takže to ti asi nemám navrhovat společný lov, že?"

Čekala trpělivě. Nevadilo jí to. Však jen Hati ví, jakými stezkami ostatní bratry a sestry vede.
Ale když se objevil a pozdravil, usmála se a její ohon se rozkmital. "Vítej bratře," zavolala na něj přátelsky. Vážně a důstojně přikývla, když si přál Hatiho požehnání. "Snad nám Hati bude přát..."
Ale zase zvedla hlavu a usmála se. "Našla jsem tu místo, kam se pravidelně vrací srny a i místa, odkud by se na ně dalo počíhat. " Zastříhala ušima a ukázala čenichem k jednomu domku. "Je za ním velký prostor co měli lidi upravený. A pár malých stromků. Srny tam chodí i teď. A dá se jít tak, abychom je dostali vedle sebe. Podél domu tady se dá jít dobře a pak se dá přejít od sousedního a zalehnout u keřů." Očividně mu hodlá dát na výběr, které stanoviště na číhání si vybere. "Asi to bude chtít trochu trpělivosti, ale zase, přinést pro smečku srnu..." olízla si čenich. Ona je rozhodně odhodlaná.

"To ty taky ne," odpověděla mu sebevědomě. Koneckonců, ani on nemůže nic provést jí, tahle zbraň má bodec na obě strany. Proto si ostatně dávala takový pozor, když prve chytila jeho krk. Aby mu neudělala ani škrábnutí. Navíc, směr který by ji potřísnila jeho krev by jasně ukázala, kdo byl vespod a tedy, stejně by nevypadala jako útočník. Kdoví, jeslti na to druhý vlk pomyslel.
Tak jako tak, nebylo třeba nic provádět, ani se pokusit druhého vlka shodit. Přece jen slezl sám.

Vstala, a oklepala se. Důkladně, aby se zbavila prachu z podlahy. Pak ještě jednou, na urovnání srsti. Koukla na něj a uculila se. Dobře si všimla, že i on se prachu zbavil obdobně.
"Co si radši vyrazit na skutečné veverky? Nebo něco zajímavějšího? " Zastříhala ušima. Jak už je zase mezi nimi volný prostor, tak ji úzkost přešla.

Vůbec nečekala, že se někdy stane, že by je svolávali už za dne. Srst se jí ježila, velice se bála, aby se její srsti nedotklo sluneční světlo. Krčila se ve stínech, jak to jenom šlo.

Jenže, celý svět jakoby se otřásl. Pád obrovské budovy opravdu není jen tak, to je pořádná rána a spousta prachu. Pořád se ho ještě spousta vznášela ve vzduchu, když s ostatními stanula před troskami obrovské stavby. Podívala se maličko rozpačitě po ostatních. Mnohé ještě ani nepotkala. Tak teď už je apsoň vidí, i když do hovoru asi není nikomu.

Někde tady leží dva z jejich bratrů. Neví o nic vlastně nic.
Nestihla je poznat, je tu ještě velmi krátce. Ale nenechá je tam. I ona prohledávala trosky. Netrvalo dlouho, než zvládli společnými silami lokalizovat oba zasypané vlky. A teď už to bude jen spousta a spousta hrubé práce.
Neřekla nic, jen se po boku Chrise dala do hrabání. Vytrvale. Kusy sutě příliš velké na hrabání, dost často mají trčící kusy. Takže za ty chytí a tahá. Prakticky nemluví, občas nějaké hodně velké kusy přitom netahá sama, je zapotřebí síly víc než jednoho vlka aby s tímto šlo pohnout.

Pomalu, po kouskách, se při své práci probojovávají k prvnímu z těl. Podařilo se jí odkrýt zadní tlapy mezi troskami, ale vyprostit celé tělo ještě dá práci. I tady bude třeba víc než jeden vlk, přes tělo vlka leží větší blok. Noctřino srdce se trochu sevřelo. I takhle je vidět, že jde o velmi mladého vlka. A taková hrozná smrt. Nemohla si pomoct. Posadila se, zvedla hlavu k nebi a táhle, žalostně zavyla.

Koukla na něj, a zase se usmála, dost podobně jako prve. "Ty máš pořád krk na dosah mých čelistí," upozornila ho zvesela. Je fakt, že sice ona je dole, ale ani on není v extra bezpečné pozici.
Ale popravdě, nechce takhle zůstat dlouho. Není to zrovna pohodlné a ona není moc zvyklá mít někoho tak blízko. Ovládá se, a nedává to najevo. Naučila se ovládat i v horších situacích a na jejím sebeovládání třeba v úkrytu záviselo přežítí. Přesto to na ni začíná být trochu moc. Opravdu je prostě příliš blízko příliš dlouho.
Ale nechce proti němu doopravdy zasáhnout, to se v rámci rodiny přece nehodí. Tak to zatím trpělivě snáší, a pokouší se použít právě ten argument s čelistmi.
Vzhledem k tomu, že Chris je celkem malý vlk, nejspíš by měla slušnou šanci ho prostě shodit bez větších problémů.

Nadšeně zamávala ohonem. "Moc ráda to někdy zase uslyším." A je vidět, že to říká upřímně.
"Myslela jsem přímo tady, na tomhle místě.. jak se vlastně tahle část města jmenuje?" Zastříhala ušima. "Ptáků je víc dál ve městě. Je tam spousta dobrých hnízdišť. Te´d v zimě je to horší, ale v létě jich tam musí být tisíce. " Usmála se. Tím líp, dost jídla pro všechny vlky.
Pak ale jen skromně přikývla. "Snažím se. Teď v zimě je to těžší. Musím se hodně ohánět. A určitě bych nezvládla uživit celou smečku, to je asi nad síly kohokoliv. Ale každý den donesu nějaké jídlo pro ostatní. Někdy o něco víc, někdy o něco míň, ale snažím se. V létě to bude o dost snazší."
Koukla na zajíce u svých nohou. "Tenhle půjde taky do centra. Navíc, nelovím jen já, takže to jde docela dobře." Usmála se. "zdejší loviště jsou trochu jiná než mimo město, ale zvykám si docela rychle. Tady jsem to ještě neprohlížela a asi jsem měla. Vážně, je tu dost zajímavých stop. Určitě sem chodí i srny. "
Pak trochu zaváhala. "Většinou lovím bez magie, ale kdyby hrozil smečce hlad... můžu ještě zrychlit lov tím, že kořist oslepím. Pak neuteče a nemusím se k ní plížit. Dost to lov zrychlí." Přiznala. Ale nerada na to spoléhá. Spoléhat se na magii může být problém v momentě, kdy se bez ní bude muset obejít. "co ty? Jak dobře umíš lovit?" Zeptala se zvědavě.

Prochází opatrně oblast domků. Za nimi jsou často zahrádky. Sice je to blízko hranice, ale zahrádky jsou plné velkého množství rostlin. To docela láká zvířata. A to i v zimě. Takže by to mohlo být jedno z nejlepších lovišť ve městě. Právě sem směřuje svůj dnešní lov. Na který by se navíc měl připojit Acheron.

Noctra si to tu důkladně prošla. Naučila se trasy, kudy se dá proběhnout mezi domy do zahrad a zpět, kudy se to dá obejít. Našla také nějaké stopy po zvěři a cestičky, které by mohly být slibné. Je tady už od včera. Přespala v jednom z domů, pečlivě ukrytá ve sklepní místnosti, aby na ni nedopadl ani paprsek světla. Prošla to tu důkladně a má dost slušnou představu o pohybu zvěře tady. Doufá, že by si ve dvojici mohli troufnout i na srnčí, zjistila, že sem pravidelně zachází do některých zahrad.

Te´d si ale jen sedla doprostřed uličky, přímo do záře měsíčního světla a čeká na Acherona.

"No to opravdu máme," odpověděla jí vlídně a zamávala párkrát oháňkou. Pak si sedla a tiše a se zájmem sleduje drobnou vlčici. Prohlíží si ji, ale nedělá to nijak vlezle ani okatě. "Aspoň přichází do města nová krev a bude tu veseleji." Usmála se. Obavy s jídlem zdá se nemá. Ostatně, jí se zatím daří ulovit docela dost aby nehladověla a navíc pomohla uživit ostatní. A když se bude snažit a pilně pracovat, časem bude moct jít lovit i mimo území, ale to je ještě daleká budoucnost. Napřed musí dokázat svou věrnost. Ale to určitě půjde, sám Hati jistě moc dobře zná její myšlenky a srdce.
"Tak sestra." Zastříhala ušima. "Prvně mě měla za ducha nebo čerta... já... jsem spala u zdi trosek tam na řece, celkem kus odsud... a nebývám vidět když jsem ve stínu a nehýbu se, takže jak jsem vstala, tak jsem ji asi nechtěně trochu polekala. " Přešlápla a podle výrazu je vidět, že ji vážně polekat nechtěla. Ale zřejmě se ty dvě nerozešly nijak ve zlém, podle toho jak o ní Noctra mluví a jakým tónem.
Ale ještě něco zřejmě černou vlčici zaujalo. "Hele, poslyš, ty tvoje křídla... fakt světélkují?" Našpicovala uši. Je noc a tak je to docela vidět.

Po chvíli se objevila malá vlčice, rozhodně podobné té, jakou už jednou potkala- Noctra na ni koukla zaujatě, s hlavou maličko na stranu. "Ahoj," usmála se na vlčici před sebou mile. "Ne, jen jsme si všimla, že tu někdo je a snažím se seznámit... jsem ve smečce zatím jen krátce. Dlouho jsem byla na cestách, než mě Hati přivítal v mojí nové rodině." Zamávala ohonem, víru zřejmě bere celkem vážně.
"Poslyš, jsi velice podobná někomu, koho jsem před časem potkala.. Měla dost dlouhé jméno, a začínalo Fantine. " Netuší v tu chvíli, že stojí před sestrou můrovlčice, kteoru potkala tehdy na troskách Othamu. Podle tónu ale nemá k té vlčici žádný negativní vztah, spíš naopak. "Znáš ji?"

Úsměv na tváři a dobrá nálada, kmitající ohon vysoko nesený. Možná vypadá jako kus stínu, ale očividně je v dobré náladě a mrtvý zajíc u jejích nohou je příslib něčí dobré večeře.
"Jsem ráda, že jsme na sebe natrefili. Jak se ti zatím vedlo? Co pokusy s hraním na budovy?" Když si na někoho zvykne, zdá se, že dovede být i docela živel. rozhodně je méně zdrženlivá než na začátku prvního setkání.
"A copak pro mě, ale tohle není tak špatné loviště. Je tu hodně zajíců a viděla a cítila jsem stopy i po srnčím. Asi sem moc vlků nechodí, tak si zvěř troufá. A celá naše rodina musí přece jíst." šťouchla čumákem do zajíce, až se na zemi lehce zavlnil, pak zase zvedla hlavu.
"Nosím jídlo do centra, tam kam se má dávat, aby bylo pro všechny. Zatím se mi daří nosit každý den aspoň pro jednoho dalšího vlka, ale většinou pro víc. A kdybych tu chytila srnu, stálo by to za to." Mluví dost sebejistě, očividně nepovažuje za problém ulovit sama velké zvíře.

Poslouchala velmi pozorně, co jí říkal. Vážně pokývla hlavou. "Takže hlídat nejen kudy chodím, ale také, jeslti když už budu tropit něco potenciálně nebezpečného, tak jeslti nejde někdo dole pode mnou. rozumím." Ohrozit ostatní samozřejmě nepřipadá v úvahu. Při průzkumu se možná ale rizikovým místům nevyhne. Když se to ale provede s rozumem a opatrně, nemělo by se nic stát.
To, že smečka nemá léčitele, je ovšem celkem škoda. Maličko si povzdechla. "Třeba nám Hati nějakého brzy přivede. Když si to bude přát." Tak jako tak, ona tady a te´d na něco takového prostě nemá vliv. Nějaké základy jak jednat při nemoci či zranění má. Přece jen, dlouho byla na útěku před lovci, tak se něco naučila za pochodu. A také jí trochu radila ta léčitelka z Přízračných, což byl jeden z důvodů, proč do té smečky před časem chtěla. Ale očividně měla být tady a kdo ví? Třeba to byl sám Hati, kdo její přijetí tam zmařil, protože měla být od začátku tady, jen to nevěděla. Ne že by si přišla dost důležitá, aby Hatimu za tak silný zásah stála. Ale kdo ví?
Na lov vážně přikývla. "Spolupráce může být vážně účinná, hlavně ve složitějším terénu. "
Teď a tady ale asi už více nevymyslí ani jeden, takže se zřejmě rozloučí. A zase někdy sejdou.

pořád se dívá k místu na ukládání kořisti. "Viděla jsem už lidská sídla, i když menší než tohle." přiznala klidně.
Pak se na něj zadívala. Otočila se úplně, došla k němu a sedla si. "Je tu hodně úrazů? Nebo nějaká místa, co se považují za hodně nebezpečná?" Tohle může být důležitá informace, takže je pozornost sama. "A má vlastně smečka svého léčitele?" ani to neví.
K lidem a jejich odchodu už sama nic moc co neměla říct. Ale k tomu lovu, to je jiná. "Určitě bych ráda zkusila další lov. Zatím apsoň najdu víc lovišť, tady na území." Usmála se, viditelně natěšená na další průzkum. Takže, jen co ještě dořeší ty potenciálně nebezpečné lokace, nejspíš rovnou vyrazí.

Necítila se nijak v nebezpečí. Takže, když se před ní z ničeho objevil Chris a vrhl se na ni, že ji povalí, nechala se. Kdyby se lekla a neovládla vlastní instiinkty, měl by docela problém, protože by minimálně částečně uhla a on by docela riskoval, že si natluče kokos. Takhle skončili na zemi oba. Přece jen, tenhle vlk není velký a Noctra má za sebou roky neustálého pohybu, takže to není zase tak snadné. Ani se nepokusila vymanit. Nemá tak úplně proč. Navíc, proč nevyužít situace.

Po jeho prohlášení nasadila krásný vlčí úsměv, pomalu přiblížila hlavu k jeho uchu. "A jak víš, že to nebyla past?" Promluvila sladce, sametovým tónem. Její čelisti se mihly neskutečně rychle a sevřely se kolem vlčího krku. Dala si ale velmi dobrý pozor, aby nestiskla. Přes hustou srst na krku nezpůsobí ani modřiny.
Koukla po něm, z té pozice nemůže úplně a pak ho zase pustila. "tak co, slezeš?" nebo tě mám shodit sama? Pořád tam ale panuje přátelská a docela rozpustilá atmosféra lovu na veverku.