Príspevky užívateľa

Koukla na něj, a zase se usmála, dost podobně jako prve. "Ty máš pořád krk na dosah mých čelistí," upozornila ho zvesela. Je fakt, že sice ona je dole, ale ani on není v extra bezpečné pozici.
Ale popravdě, nechce takhle zůstat dlouho. Není to zrovna pohodlné a ona není moc zvyklá mít někoho tak blízko. Ovládá se, a nedává to najevo. Naučila se ovládat i v horších situacích a na jejím sebeovládání třeba v úkrytu záviselo přežítí. Přesto to na ni začíná být trochu moc. Opravdu je prostě příliš blízko příliš dlouho.
Ale nechce proti němu doopravdy zasáhnout, to se v rámci rodiny přece nehodí. Tak to zatím trpělivě snáší, a pokouší se použít právě ten argument s čelistmi.
Vzhledem k tomu, že Chris je celkem malý vlk, nejspíš by měla slušnou šanci ho prostě shodit bez větších problémů.

Nadšeně zamávala ohonem. "Moc ráda to někdy zase uslyším." A je vidět, že to říká upřímně.
"Myslela jsem přímo tady, na tomhle místě.. jak se vlastně tahle část města jmenuje?" Zastříhala ušima. "Ptáků je víc dál ve městě. Je tam spousta dobrých hnízdišť. Te´d v zimě je to horší, ale v létě jich tam musí být tisíce. " Usmála se. Tím líp, dost jídla pro všechny vlky.
Pak ale jen skromně přikývla. "Snažím se. Teď v zimě je to těžší. Musím se hodně ohánět. A určitě bych nezvládla uživit celou smečku, to je asi nad síly kohokoliv. Ale každý den donesu nějaké jídlo pro ostatní. Někdy o něco víc, někdy o něco míň, ale snažím se. V létě to bude o dost snazší."
Koukla na zajíce u svých nohou. "Tenhle půjde taky do centra. Navíc, nelovím jen já, takže to jde docela dobře." Usmála se. "zdejší loviště jsou trochu jiná než mimo město, ale zvykám si docela rychle. Tady jsem to ještě neprohlížela a asi jsem měla. Vážně, je tu dost zajímavých stop. Určitě sem chodí i srny. "
Pak trochu zaváhala. "Většinou lovím bez magie, ale kdyby hrozil smečce hlad... můžu ještě zrychlit lov tím, že kořist oslepím. Pak neuteče a nemusím se k ní plížit. Dost to lov zrychlí." Přiznala. Ale nerada na to spoléhá. Spoléhat se na magii může být problém v momentě, kdy se bez ní bude muset obejít. "co ty? Jak dobře umíš lovit?" Zeptala se zvědavě.

Prochází opatrně oblast domků. Za nimi jsou často zahrádky. Sice je to blízko hranice, ale zahrádky jsou plné velkého množství rostlin. To docela láká zvířata. A to i v zimě. Takže by to mohlo být jedno z nejlepších lovišť ve městě. Právě sem směřuje svůj dnešní lov. Na který by se navíc měl připojit Acheron.

Noctra si to tu důkladně prošla. Naučila se trasy, kudy se dá proběhnout mezi domy do zahrad a zpět, kudy se to dá obejít. Našla také nějaké stopy po zvěři a cestičky, které by mohly být slibné. Je tady už od včera. Přespala v jednom z domů, pečlivě ukrytá ve sklepní místnosti, aby na ni nedopadl ani paprsek světla. Prošla to tu důkladně a má dost slušnou představu o pohybu zvěře tady. Doufá, že by si ve dvojici mohli troufnout i na srnčí, zjistila, že sem pravidelně zachází do některých zahrad.

Te´d si ale jen sedla doprostřed uličky, přímo do záře měsíčního světla a čeká na Acherona.

"No to opravdu máme," odpověděla jí vlídně a zamávala párkrát oháňkou. Pak si sedla a tiše a se zájmem sleduje drobnou vlčici. Prohlíží si ji, ale nedělá to nijak vlezle ani okatě. "Aspoň přichází do města nová krev a bude tu veseleji." Usmála se. Obavy s jídlem zdá se nemá. Ostatně, jí se zatím daří ulovit docela dost aby nehladověla a navíc pomohla uživit ostatní. A když se bude snažit a pilně pracovat, časem bude moct jít lovit i mimo území, ale to je ještě daleká budoucnost. Napřed musí dokázat svou věrnost. Ale to určitě půjde, sám Hati jistě moc dobře zná její myšlenky a srdce.
"Tak sestra." Zastříhala ušima. "Prvně mě měla za ducha nebo čerta... já... jsem spala u zdi trosek tam na řece, celkem kus odsud... a nebývám vidět když jsem ve stínu a nehýbu se, takže jak jsem vstala, tak jsem ji asi nechtěně trochu polekala. " Přešlápla a podle výrazu je vidět, že ji vážně polekat nechtěla. Ale zřejmě se ty dvě nerozešly nijak ve zlém, podle toho jak o ní Noctra mluví a jakým tónem.
Ale ještě něco zřejmě černou vlčici zaujalo. "Hele, poslyš, ty tvoje křídla... fakt světélkují?" Našpicovala uši. Je noc a tak je to docela vidět.

Po chvíli se objevila malá vlčice, rozhodně podobné té, jakou už jednou potkala- Noctra na ni koukla zaujatě, s hlavou maličko na stranu. "Ahoj," usmála se na vlčici před sebou mile. "Ne, jen jsme si všimla, že tu někdo je a snažím se seznámit... jsem ve smečce zatím jen krátce. Dlouho jsem byla na cestách, než mě Hati přivítal v mojí nové rodině." Zamávala ohonem, víru zřejmě bere celkem vážně.
"Poslyš, jsi velice podobná někomu, koho jsem před časem potkala.. Měla dost dlouhé jméno, a začínalo Fantine. " Netuší v tu chvíli, že stojí před sestrou můrovlčice, kteoru potkala tehdy na troskách Othamu. Podle tónu ale nemá k té vlčici žádný negativní vztah, spíš naopak. "Znáš ji?"

Úsměv na tváři a dobrá nálada, kmitající ohon vysoko nesený. Možná vypadá jako kus stínu, ale očividně je v dobré náladě a mrtvý zajíc u jejích nohou je příslib něčí dobré večeře.
"Jsem ráda, že jsme na sebe natrefili. Jak se ti zatím vedlo? Co pokusy s hraním na budovy?" Když si na někoho zvykne, zdá se, že dovede být i docela živel. rozhodně je méně zdrženlivá než na začátku prvního setkání.
"A copak pro mě, ale tohle není tak špatné loviště. Je tu hodně zajíců a viděla a cítila jsem stopy i po srnčím. Asi sem moc vlků nechodí, tak si zvěř troufá. A celá naše rodina musí přece jíst." šťouchla čumákem do zajíce, až se na zemi lehce zavlnil, pak zase zvedla hlavu.
"Nosím jídlo do centra, tam kam se má dávat, aby bylo pro všechny. Zatím se mi daří nosit každý den aspoň pro jednoho dalšího vlka, ale většinou pro víc. A kdybych tu chytila srnu, stálo by to za to." Mluví dost sebejistě, očividně nepovažuje za problém ulovit sama velké zvíře.

Poslouchala velmi pozorně, co jí říkal. Vážně pokývla hlavou. "Takže hlídat nejen kudy chodím, ale také, jeslti když už budu tropit něco potenciálně nebezpečného, tak jeslti nejde někdo dole pode mnou. rozumím." Ohrozit ostatní samozřejmě nepřipadá v úvahu. Při průzkumu se možná ale rizikovým místům nevyhne. Když se to ale provede s rozumem a opatrně, nemělo by se nic stát.
To, že smečka nemá léčitele, je ovšem celkem škoda. Maličko si povzdechla. "Třeba nám Hati nějakého brzy přivede. Když si to bude přát." Tak jako tak, ona tady a te´d na něco takového prostě nemá vliv. Nějaké základy jak jednat při nemoci či zranění má. Přece jen, dlouho byla na útěku před lovci, tak se něco naučila za pochodu. A také jí trochu radila ta léčitelka z Přízračných, což byl jeden z důvodů, proč do té smečky před časem chtěla. Ale očividně měla být tady a kdo ví? Třeba to byl sám Hati, kdo její přijetí tam zmařil, protože měla být od začátku tady, jen to nevěděla. Ne že by si přišla dost důležitá, aby Hatimu za tak silný zásah stála. Ale kdo ví?
Na lov vážně přikývla. "Spolupráce může být vážně účinná, hlavně ve složitějším terénu. "
Teď a tady ale asi už více nevymyslí ani jeden, takže se zřejmě rozloučí. A zase někdy sejdou.

pořád se dívá k místu na ukládání kořisti. "Viděla jsem už lidská sídla, i když menší než tohle." přiznala klidně.
Pak se na něj zadívala. Otočila se úplně, došla k němu a sedla si. "Je tu hodně úrazů? Nebo nějaká místa, co se považují za hodně nebezpečná?" Tohle může být důležitá informace, takže je pozornost sama. "A má vlastně smečka svého léčitele?" ani to neví.
K lidem a jejich odchodu už sama nic moc co neměla říct. Ale k tomu lovu, to je jiná. "Určitě bych ráda zkusila další lov. Zatím apsoň najdu víc lovišť, tady na území." Usmála se, viditelně natěšená na další průzkum. Takže, jen co ještě dořeší ty potenciálně nebezpečné lokace, nejspíš rovnou vyrazí.

Necítila se nijak v nebezpečí. Takže, když se před ní z ničeho objevil Chris a vrhl se na ni, že ji povalí, nechala se. Kdyby se lekla a neovládla vlastní instiinkty, měl by docela problém, protože by minimálně částečně uhla a on by docela riskoval, že si natluče kokos. Takhle skončili na zemi oba. Přece jen, tenhle vlk není velký a Noctra má za sebou roky neustálého pohybu, takže to není zase tak snadné. Ani se nepokusila vymanit. Nemá tak úplně proč. Navíc, proč nevyužít situace.

Po jeho prohlášení nasadila krásný vlčí úsměv, pomalu přiblížila hlavu k jeho uchu. "A jak víš, že to nebyla past?" Promluvila sladce, sametovým tónem. Její čelisti se mihly neskutečně rychle a sevřely se kolem vlčího krku. Dala si ale velmi dobrý pozor, aby nestiskla. Přes hustou srst na krku nezpůsobí ani modřiny.
Koukla po něm, z té pozice nemůže úplně a pak ho zase pustila. "tak co, slezeš?" nebo tě mám shodit sama? Pořád tam ale panuje přátelská a docela rozpustilá atmosféra lovu na veverku.

Další z podivných míst tohoto území. Ale tohle místo, jí zase tak neznámé a nepochopitelné nepřipadá. Jednou se nedobrovolně dostala do místa, kde podobná stavba byla také... a občas se po ní přehnalo hlučící a obrovské cosi, čemu lidé říkali vlak.
Tady je vidět, že tohle místo už dlouho žádné vlaky nevidělo. Vše je zarostlé a z železnice zbyl jen jakýsi koridor. Noctra pomalu postupuje podél trati a rozhlíží se. Tohle místo by bylo dobré pro lov ve skupině... nahnat zvěř, v koridoru by neměla kam uniknout, hlavně v některých místech.
To ale zatím samozřejmě nemá jak zařídit. Navíc, postupuje opatrně a postupně zpomaluje. Ví, že je blízko hranice a nehodlá se k ní přiblížit. Nehodlá za ni vystrčit ani jediný chlup.

Nakonec se raději otočila, ještě před hranicí a vrací se zpátky. Otočil se i vítr a zanesl k ní pach. Zvedla překvapeně hlavu. Podobný už potkala. Ne stejný, ale trochu podobný. Je cítit nejen vlčí srstí, ale i hmyzem. Připomněla jí jednu maličkou vlčku, co kdysi potkala u jiných trosek lidských staveb. "Haló?" Zavolala do prostoru, byť nijak hlasitě.

Den za dnem, pilně zkoumá území smečky. Většinou se drží v místech, které považuje za docela dobré loviště. Ale začíná to vypadat, že by se mohlo podařit i tady. Jako by sem nechodilo ani moc vlků ze smečky.
Zvedla hlavu od stop, které prohlíží. Podivné kostry trčící k obloze jsou vážně divné. Jako kosti nějakých prapodivných tvorů. I když lidé využívají kde jaká zvířata, tak taková určitě ne. Netuší k čemu mohlo tohle místo sloužit.

Sklonila hlavu a tiše, trpělivě zase vyrazila po stopách... Její úsilí brzo přineslo svoje ovoce. Načapala zajíce, který se snažil napást na zasněžené trávě. Všimla si ho první, takže bylo docela snadné změnit směr a skrýt se. Trpělivě postupovala vpřed, a pak stačil jeden dobře mířený skok. Kdyby jí utekl, oslepila by ho, ale nebylo zapotřebí. Vstala, se zajícem v tlamě a když zvedla oči, zjistila, že jen pár desítek metrů od ní je vlk, kterého zná.
Nadšeně zamávala ohonem a i se zajícem vyrazila tryskem Nirixovi vstříc. Zabrzdila, ale tak, aby ho neohodila sněhem a položila zajíce. "Ahoj," pozdravila ho s rozesmátou tváří.

Potřásla hlavou, až se jí kožich zavlnil. "Já nemám důvod dělat problémy." znělo to klidně a zřejmě to myslí vážně. "Navíc, nejsem pro to, aby se vlci mezi sebou rvali nebo hádali. Je dost jiných problémů." Očividně má tento názor už dlouho.

Mírně se usmála a naprosto si nevšímá toho, že jí vločky na hřbetě pomalu začínají tvořit vrstvu. Zimní srst je hustá a bohatá a na sníh stavěná. "Já vím," řekla jen. Tady nemá ani důvod se na to tvářit nějak špatně. Proč by taky. Brzo to tady bude mít dobře prozkoumané.
"Dobře. A ty mi povyprávíš, jak ti jde hraní za pomoci větru a budov, jo?" Naklonila hlavu na stranu a její ohon se rozmával. Vypadá docela vesele, skoro jako štěně.
Ale pak už přišel čas rozloučení. Ale určitě ne na dlouho, brzo se znovu potkají. Usmála se a vydala se najít si nějaký úkryt.

Prachu je sice ve vzduchu dost, ale, i tak jí došlo, že sice něco chytila a rozhodně to po hmatu byl vlčí ocas, ale nic neviděla. Navíc se jí vzápětí ocas vyškubnul. a taky se už musela nadechnout. Byla připravená, ale i tak měla co dělat, aby se nerozkýchala. Vlk před ní očividně hodlá ale řádit dál. Nechce se jí moc otvírat tlamu a sbírat další prach, tak jen vyrazila. Celkem svižně a na tu viditelnost se také mimořádně dobře orientuje.
Prach se rozvířil, jak se mihl znovu černý stín a tentokrát druhého vlka přeběhla. Otočila se, uši napřímené. Necítí ho, ani nevidí, ale je dobrá lovkyně a on přece jen dělá docela dost hluku. V prachu navíc jsou stopy. Pozvedla koutky tlamy a beze slova, krok za krokem, si to zamířila přímo k vlkovi. Pohled upřený na něj. Tedy, ne úplně, spíš na stěnu v regálu, ale to se v horší viditelnosti, jaká tam panuje, nedá poznat... skoro jako by toho vlka skutečně viděla. Jen hezky blafuje, ale je to působivé. O to víc, že se jen s velmi malým zpožděním vlčice natáčí za zvukem. Její tlapy našlapují v prachu zcela bezhlučně a vlčice se pomalu blíží a blíží... Stále se snaží koukat na vlka, i když ho samozřejmě nevidí. Orientuje se podle otisků v prachu a po zvucích. Je to velice působivé a její pomalu krok vypadá spíš jako úmyslně dramatický. Není to tak. Musí jít pomalu, jinak by neměla šanci zachytit tak tiché zvuky.
"Jak to vlastně děláš, že nemáš pach?" To jí vrtá hlavou asi nejvíc. Zeptala se, zatímco se pomalu blíží.

Čekala ledacos, ale opravdu ne, že se ten někdo, skrytý v regálech, chytí jejího pokusu o vtip. Zazubila se. Ten prach je ovšem dost nepříjemný. Vadí v čenichu a snižuje viditelnost, vadí i na oči, které musí mhouřit. Ale vtipálek dělá dost velký kravál, aby oči vlastně nepotřebovala. Navíc, ten prach asi moc neprospěje ani jeho čenichu.
Jako velký tichý stín vyrazila vpřed, prach neprach. "Bude večeře!" Zahalekala do prostoru těsně předtím, než zmizela v oblaku prachu. Nadechla se pořádně předtím, zadržela dech a jako šipka proběhla překvapivě nehlučně až k regálu, odkud se ozývá vtipálek. Má podezření, kdo by to mohl být, ale jistě to zatím neví. Vrhla se do regálu. Pro ni tam není moc místa, ale i tak se jí podařilo zuby chytit čísi ocas. "Hmchpf!" prohlásila vítězoslavně. Ale dává si pozor, aby nestiskla zuby příliš a vlka nezranila. Sice mu tím dává možnost se vyškubnout, ale má to být legrace, ne skutečný lov. Celé to netrvalo víc než pár vteřin.

Šmejdila s čenichem u země po knihovně. Ještě tu nebyl,a tohle místo nevypadalo jako vhodné loviště, tak neměla tak úplně důvod. Ale tak, prohlédnout to tu také musí, to se nedá nic dělat.
Zastaila na chvíli u stromku, který si to začal růst v hale knihoviny a zvedla hlavu nahoru. Je jasné, že odshoda musí jít za dne dost světla. Teď je zataženo, takže sem ani měsíc a hvězdy svou záři neposílají. Pro některé vlky by tu bylo hodně velké temno. Ne tak pro Noctru, které spousta generací vlků s magií noci způsobila fyzické odlišnosti v očích a zpracování zrakových vjemů.
Je tu dost pachů, dokonce tu natrefila i na pach, který zná a není starý. Chris sem chodí? Zastříhala ušima a vydala se podél regálů. Zamračila se nad jedním místem, kde se vznáší spousta prachu nad knihami, ležícími na zemi. Knihy nejsou tak zaprášené jako ty, co zůstaly v policích, takže to jejich pád to asi vyvolal. Ale nikoho tu nevidí. Ani necítí. Zvedla hlavu a rozhlíží se, uši nastražené. "Je tu někdo? Nebo jen fakt velký veverky?" Maličko ukázala zuby. Veverky se taky dají jíst....