Príspevky užívateľa

Otřepala se, pořád nahoře na tom stroji. "Možná jsem taky měla přijít sem. Když jsem přišla o svou rodinu. Jen jsem to dlouho nevěděla."
Tak jako tak, opravdu, jako by byla pro tohle místo stvořená. Zvláštní že?
Pomalu zase slezla z toho stroje a zlehka dopadla na zem. Koukla na Nirixe. "Říká se jí magie noci," pousmála se.
"Víš co? Něco ti ukážu, ale to musíme ven, na ulici, do světla. Tady bys nic neviděl. "
Na nic nečekala a vyběhla ven, před továrnu. Zastavila se uprostřed ulice, hezky ve svitu měsíce a podívala se na Nirixe, jestli za ní šel.
Až když vyšel ven, začaly se dít věci. Černé vlčici se prodloužil ocas, tvořený temnotou a stal se dlouhým a bičovitým a pak jí narostla krásná mohutná křídla z čiré temnoty.
"Tohle je jen taková hračka. Vlastně to je jen hezké na pohled, ale nic to nedělá. I když starší vlci někdy dokázali na takto vytvořených křídlech i létat, já jsen na to ale moc mladá." Potřásla hlavou.
"Taky můžu prostě jen vyvolat oblak tmy a nebo obláček tmy někomu na očích. Je to docela dobrá sebeobrana."

<<< vrakoviště

Pořád po něm maličko pokukovala, ale neřekla nic. Koneckonců, jeslti má s tím, co ji napadlo pravdu, tak by stejně nic nevyřešila tím, že mu to řekne. A pak, může se přece mýlit, byla to jen jedna poznámka a nic víc.
Cesta jim ubíhá celkem rychle. Černá vlčice je očividně dost rychlonohá a vytrvalá. Aby také ne, když strávila tolik času na cestách. Ani nesený ušák nepředstavuje pro ty dva očividně problém. Koneckonců, tak velký není.
Zastříhala ušima. Ano, lovit je jistě užitečné. Ale jinak... "Ještě se teprve učím, co která pozice přesně znamená." Koneckonců, je to zatím krátce, teprve vlastně jeden den. A musí se ještě mnoho naučit. "Jestli to chápu dobře, jsou dvě možné cesty, jak sloužit Hatimu. Jedna je více fyzická. Znamená znát zákony a zahrnuje i lov." To by nemuselo být pro ni nijak těžké. Koneckonců, lovkyně je dobrá a je v dobré kondici. Paměť také nemá špatnou. "Ta druhá je více duchovní, znamená těsnější kontakt se samotným Hatim a také, šíření jeho učení." Odmlčela se. "I když bych ráda byla Hatimu co nejblíže, nejsem si jistá, že jsem dost výmluvná, abych tohle zvládla." Velkou část života ani neměla s kým mluvit.

Šmejdí sem a tam. A i když se potichu nesnaží být, stejně ji je sotva slyšet. Roky na útěku před lidmi ji naučily být nenápadná.
Jakoby vždy prakticky zmizela, jen paprsky měsíce ji na chvíli odhalí. Vyšplhala se na jakýsi starý stroj, který stál v hale, a rozhlíží se. Černý čenich rejdí na všechny strany. Zadívala se dolů na Nirixe, jehož slova poslouchala pozorně. "Já vím, neboj. Navíc, vždy mi bylo líp za nocí, než za dne. Je možné, že je to magií mého rodu. Vždy jsme žili víc za nocí a za dnů se skrývali. Z nocí jsme byli silnější. "
Dnes už zbyla jen Noctra. Ale i ona nese rodovou magii a vidí v noční tmě stejně dobře jako za denního světla.

Koukla se na něj maličko zamyšleně, když mluvil o plánech. Neuniklo jí její ušklíbnutí. Zastříhala ušima ale nekomentovala to. Poprvé ale pojala jisté podezření, že má tento vlk něco proti vlčicím. Proti ní osobně snad ne, koneckonců, rozhodně tady před ním nic nevhodného neprovedla. Nekomentovala to ale. Jestli skutečně má něco proti vlčicím, považovala by to spíš za rizikové. Ale přece jen, asi bude na místě maličko větší opatrnost, vůči tomuto vlkovi. Takový přístup by totiž mohl být docela problém. Což si Noctra uvědomuje.

Ale naštěstí pak vyrazili na cestu a vlk nebude očividně dělat nic, čím by poškodil Hatiho společenství zde. To je pro změnu dobře. Takže by spolu nějak vycházet měli, i pokud má něco proti vlčicím.
Za běhu se neobtěžovala mluvit. Většinu života strávila sama a tak si na nějakou větší ukecanost jen proto, aby řeč nestála, nepotrpí ani ona. Pokud není důvod mluvit, tak proč by se mělo jen tak tlachat.
Ticho porušil jako první Acheron. "Ráda bych se stala lovkyní, co bude zajišťovat pro smečku potravu. Je to samozřejmě celkem náročné, dokud nemohu z města, ale to mi nevadí." Koneckonců, bez práce není odměny a ona má dost velkou motivaci. Toto je její domov. Hodlá tvrdě pracovat, aby byl její nový domov v pořádku. To také znamená, že vlci nebudou hladovět.

>>>centrum

Popochází sem a tam v továrně. Nesnaží se být potichu, takže její tlapy občas maličko zašelestí. Ale když zrovna neprochází měsíčním světlem, je docela složité ji vůbec v temnotě stínů v továrně vidět. Jí samotné tma očividně ani v nejmenším nevadí. Chová se, jako by viděla docela normálně.
Vyběhla zase do měsíčního světla a ohlédla se na Nirixe. "Ještě jsem nestihla prohlédnout ani tohle místo. Je to tu celkem velké, že? Je tu něco zajímavého?" Zamávala zvesela ohonem. "Neviděla jsem ještě skoro nic, takže možností na průzkum je dost." Vypadá, že ji ta představa docela nadchla.
Rozhlíží se na všechny strany a zvědavě okukuje konstrukci haly.

Pořád ještě stojí v měsíčním svitu, jako oživlý stín vlčice. Přešlápla a kouká na NIrixe, trochu vyvedeně z míry. Je jasné, že pro ni to není o nic jednodušší situace než pro něj. Potřásla hlavou.
"No, možná kdysi máma. Když jsem byla vlčátko." V tom zaznělo maličko smutku. Je to už přece jen dávno, co její rodina zahynula zbraněmi lovců.
Nakonec se zdá se rozhodla tvářit, jako že se nic neděje. Potřásl hlavou, a popoběhla k dalšímu místu, kudy prosvítá měsíc, zadívala se na oblohu. "Měsíční noci jsou krásné." řekla tiše. Ale pak se pousmála. "Ale mě nevadí ani ty temné. " Koneckonců, ona i tehdy vidí a její magie je v té době velmi silná.
"Půjdeme na průzkum? Ještě toho tady mám hodně co prohlížet a tohle místo... je trochu matoucí." Myslí tím přímo továrnu. Dost se liší od obytných budov.

Noctra sice možná nemá přehnaná gesta, je spíše zdrženlivá. Ale přesto, to co je na ní vidět, je upřímné. Rozhodně nevypadá jako někdo, kdo by pěstoval faleš a přetvářku. Je díky tomu i celkem snadno čitelná, jenže to jí vlastně nevadí a už vůbec ne tady. Nemá co skrývat.
Na jeho prohlášení jen s povzdechem kývla a mírně sklonila hlavu. Sama ví, jaké to je přijít o svoje blízké.
Zastříhala ušima, když jí řekl, že jsou tu hlavně vlci, ale vlčice moc ne. "Žádná smečka nemůže dlouhodobě vydržet bez obojího. Možná proto jsme sem teď přišly nějaké nové, Hati nás nejspíš prostě zavolal a my uslyšely jeho volání, i když jsme netušily o co jde." Sama naprosto nechápe, proč by někdo měl upřednostňovat ve smečce přítomnost jen jednoho z pohlaví. Vždyť to nedává smysl ani z hlediska přežití smečky.
Ale nerozebírala to, raději i ona vykročila k centru, nebylo třeba ji pobízet. Ušák možná není kdoví jaká kořist, ale snad se jí brzo povede k ní přidat nějakou další.

Povzdechla si a přiklopila uši. Tohle je ta méně příjemná část. Muset odhalovat ty, co zklamali Hatiho a adekvátně na to reagovat. Tak to být nemá. Všichni se mají snažit. Olízla si čenich. Jenže i to k tomu patří, to se nedá nic dělat. Hati jim dal nový domov a úctu si zaslouží.
A vlastně není moc veselé téma ani ohledně jejích loveckých schopností, které získala kvůli své minulosti. "Hm... přežila jsem z celé mojí rodné smečky jen já." To je samo o sobě dost výmluvné. Možná měla štěstí, možná prostě náhodou byla v terénu schopnější než ostatní. To už nikdo nezjistí.

Na to ostatní vážně přikývla. "Věřím, že i ve městě se dá sehnat jídla dost, ale záleží kolik nás tu vlastně je. Ještě neznám ani zdaleka všechny. Na to, abych si dovolila o Hatim mluvit, si ještě netroufám tvrdit, že vím dost. Takže je asi jen rozumné, že my s nižším postavením nemáme chodit ven."
Koukla na ušáka. "Takže, půjdeme?" Napřímila uši a zamávala ocasem. Těší se, až pozná další místo svého nového domova.

Přikývla. "Dávalo by to smysl. Tady ano. Nikdo snad nechce zklamat Hatiho." řekla vážně. I když nemá iluze o tom, že by to někdy nemohlo být jinak. ale jinde nemají Hatiho, že ano?
Potřásla hlavou. "Já zase byla většinou prostě sama. Dost dlouho i na útěku, kdy mě honili lidé s jejich psy." Povzdechla si. "Lovit za takových podmínek nebylo tak jednoduché. Ale kdybych to nezvládla, nepřežila bych." Logicky pro ni tedy není pak takový problém lovit za běžných podmínek.
Ale teď se jí to samozřejmě hodí. Aspoň bude co k čemu.

Mile se usmála, když odsouhlasil, že ji odvede na úložiště kořisti. Pokývla hlavou. "Díky." Není třeba to komentovat víc.
To spíš ten zbytek. "Vím, že vyšší postavení mimo město mohou. Popravdě, jediný důvod, proč bych o to stála je, abych tam nalovila zajímavější kořist pro bratry a sestry." V jejích očích a výrazu není žádný klam. Očividně svá slova myslí vážně. Nicméně, s tím přístupem, co tady očividně předvádí, nejspíš dlouho na nejnižších příčkách nezůstane ani ona.

Zastříhala ušima a maličko natáhla čenich dopředu. Pak se zase narovnala. "To muselo být... složité... " řekla poměrně diplomaticky. Tohle opravdu byl velmi snadný lov.
"Je dobře, že jsou zdejší vlci schopnější." Dost možná je to tím, že chtějí potěšit Hatiho. A tak je to správné. A na rozdíl od Acherona, pro ni rozhodně není příslušnost k něžnějšímu pohlaví důvodem, proč být neschopný.

Koukla na ušáka u svých nohou. Obvykle všude nováčci dostanou jídlo až když jim ho někdo přidělí. Kývla a koukla zase na Acherona. "Mohl bys mi to místo prosím ukázat? Doufám, že tam budu nosit kořist často. Tak jako tak bych měla vědět, kde to je. " A zatím neměl nikdo příležitost jí to místo ukázat. "Za hranice sice nemohu, ale i ve městě se dá ledacos ulovit." Viděla i cestou sem docela dost slibných míst, a to neviděla zdaleka všechno.

Souhlasně přikývla. "Samozřejmě. Všichni musí jíst." Pro ni je to jasná věc. Jak to tak vypadá, Tiamovi se ale povedlo přivést do smečky schopnou lovkyni, která opravdu počítá s tím, že nakrmí víc krků. dokonce i v obtížnějších loveckých podmínkách města.
Rozhodně je připravená na další lov.

I na jeho slova o orientaci ve městě jen kývla. "Není to zase tak složité, každé místo má trochu jiný pach. Jen chvíli potrvá, než si všechno projdu." Město je velké a zákoutí je v něm víc než dost.
A jak to vypadá, bude se rovnou lovit. Zamávala vesele ohonem a kývla.

Vyrazila lehkým klusem na cestu, podle pokynů. Pohybuje se dost potichu, rozhodně je mnohem tišší než většina vlků v pohybu. Navíc, její kožich jako by snad světlo pohlcoval, a nebo naopak, jako by byla tak moc zasvěcená noci, že se jí světlo nedokáže dotknout.
Zamířila za pás křovin, odhodlaná najít a nahnat nějakou kořist před Tiamovy tesáky.
Tohle vypadá jako docela dobré místo pro králíky. Uvidíme.
Ale místo toho uslyšela brzo něco zajímavějšího. Zahudrování divokého krocana. Zastříhala ušima. Tohle není úplně místo, kde by čekala krocany, ale rozhodně se hodlá chopit příležitosti. Zvolnila a volí ještě maličko větší oblouk. Snaží se obejít velkého opeřence, aby ho dostala mezi sebe a Tiama. Našlapuje potichu. Jediné, co není zrovna nejlepší je, že Tiam ji takhle určitě nevidí a neví tak, kde je. Ale krocana jistě slyšel. Snad ho napadne, že mu ho naženu a počká tam.

Také zavřela oči a nastavovala tvář měsíčnímu světlu. Jako by se v něm koupala. I když její kožíšek, až na tu malou hvězdičku, zůstával stále černý, jako nejhlubší noc. Jako by snad světlo vpíjel. Nebo jako by byla tak zasvěcená noci, že nad ní světlo nemá moc a nemůže se jí dotknout. Tedy, až na tu malou hvězdičku, že ano.

Nečekala takové prohlášení. Zamrkala a udiveně na něj koukla. Přešlápla a vypadá maličko rozpačitě. Koukla k zemi. "T-to... mi ještě nikdy nikdo neřekl..." Natož takovýmto tónem. Naprosto netuší, co s danou situací dělat. Každopádně, neutekla. Stále stojí ve svitu měsíce.

Jen maličko kývla hlavou, když okomentoval dobrý lov.
Opatrně položila ušáka na zem. "Dobrý lov," odpověděla celkem tradičním loveckým pozdravem.
"A chápu. Dosud jsi mě neznal. Ale tohle vážně nebylo nic náročného." Umí lovit i podstatě náročnější kořist, takže nějaký ušák není problém. Kor vyplašený ušák, co naběhne přímo k nohám. Naservírovaný, jak na stříbrném podnose.
"Noctra." Představila se také. "Hm... je tu někde místo, kam se nosí kořist pro všechny?" Zeptala se a zastříhala ušima. Docela se to nabízí, vzhledem k okolnostem.

Jen vážně přikývla. Samozřejmě, je na místě chovat se slušně, ale ona nemá žádné právo jakkoliv zasahovat do toho, co se ve smečce děje. Její úkol je učit se a ctít Hatiho a samozřejmě, poslouchat pravidla.
Sledovala Nirixe, jak přešel do měsíčního světla a jakoby se v něm vyhříval. Je ráda, že její snahu oceňuje. "Vynasnažím se. Nechci zklamat." řekla tiše, s pokorou.
A když byla pozvána, aby se k němu připojila v měsíčním světle, rozešla se. Její tlapy nedělají na zemi skoro žádný hluk, vážně je jako stín.
Vstoupila do měsíčních paprsků a nastavila jim tvář. V temném stínu jejího kožichu pod vlivem paprsků zazářila nepatrná bílá hvězdička nad jejíma očima.

I když je tu tak krátce, vypadá její přítomnost zde naprosto přirozeně. Vesele mává oháňkou Tiamovi na pozdrav, ráda, že ho vidí. I s ptákem v tlamě se usmála, i když takhle to samozřejmě není tak dobře vidět, ale to nevadí.
Lehkým krokem doklusala k Tiamovi a složila mu uctivě kořist u nohou.
"Děkuji, snažím se. Pořád ještě město moc neznám, ale některá místa se dají docela dobře odhadnout, jako možné loviště." Koneckonců, pernatá hromádka u Tiamových nohou je dostatečně výmluvná. Navíc, Noctra se očividně kořisti vzdala ve prospěch výše postaveného vlka.
A co se nabídku dalšího lovu týká, nedá se přehlédnout, že z toho má radost. Maličko poskočila předními na místě. "Samozřejmě. Všichni bratři a sestry přece potřebují jíst." Přikývla zvesela. Její čenich a oči už rejdí po okolí a rozhodně hodlá pokračovat v lovu.