Príspevky užívateľa

Noctra sice možná nemá přehnaná gesta, je spíše zdrženlivá. Ale přesto, to co je na ní vidět, je upřímné. Rozhodně nevypadá jako někdo, kdo by pěstoval faleš a přetvářku. Je díky tomu i celkem snadno čitelná, jenže to jí vlastně nevadí a už vůbec ne tady. Nemá co skrývat.
Na jeho prohlášení jen s povzdechem kývla a mírně sklonila hlavu. Sama ví, jaké to je přijít o svoje blízké.
Zastříhala ušima, když jí řekl, že jsou tu hlavně vlci, ale vlčice moc ne. "Žádná smečka nemůže dlouhodobě vydržet bez obojího. Možná proto jsme sem teď přišly nějaké nové, Hati nás nejspíš prostě zavolal a my uslyšely jeho volání, i když jsme netušily o co jde." Sama naprosto nechápe, proč by někdo měl upřednostňovat ve smečce přítomnost jen jednoho z pohlaví. Vždyť to nedává smysl ani z hlediska přežití smečky.
Ale nerozebírala to, raději i ona vykročila k centru, nebylo třeba ji pobízet. Ušák možná není kdoví jaká kořist, ale snad se jí brzo povede k ní přidat nějakou další.

Povzdechla si a přiklopila uši. Tohle je ta méně příjemná část. Muset odhalovat ty, co zklamali Hatiho a adekvátně na to reagovat. Tak to být nemá. Všichni se mají snažit. Olízla si čenich. Jenže i to k tomu patří, to se nedá nic dělat. Hati jim dal nový domov a úctu si zaslouží.
A vlastně není moc veselé téma ani ohledně jejích loveckých schopností, které získala kvůli své minulosti. "Hm... přežila jsem z celé mojí rodné smečky jen já." To je samo o sobě dost výmluvné. Možná měla štěstí, možná prostě náhodou byla v terénu schopnější než ostatní. To už nikdo nezjistí.

Na to ostatní vážně přikývla. "Věřím, že i ve městě se dá sehnat jídla dost, ale záleží kolik nás tu vlastně je. Ještě neznám ani zdaleka všechny. Na to, abych si dovolila o Hatim mluvit, si ještě netroufám tvrdit, že vím dost. Takže je asi jen rozumné, že my s nižším postavením nemáme chodit ven."
Koukla na ušáka. "Takže, půjdeme?" Napřímila uši a zamávala ocasem. Těší se, až pozná další místo svého nového domova.

Přikývla. "Dávalo by to smysl. Tady ano. Nikdo snad nechce zklamat Hatiho." řekla vážně. I když nemá iluze o tom, že by to někdy nemohlo být jinak. ale jinde nemají Hatiho, že ano?
Potřásla hlavou. "Já zase byla většinou prostě sama. Dost dlouho i na útěku, kdy mě honili lidé s jejich psy." Povzdechla si. "Lovit za takových podmínek nebylo tak jednoduché. Ale kdybych to nezvládla, nepřežila bych." Logicky pro ni tedy není pak takový problém lovit za běžných podmínek.
Ale teď se jí to samozřejmě hodí. Aspoň bude co k čemu.

Mile se usmála, když odsouhlasil, že ji odvede na úložiště kořisti. Pokývla hlavou. "Díky." Není třeba to komentovat víc.
To spíš ten zbytek. "Vím, že vyšší postavení mimo město mohou. Popravdě, jediný důvod, proč bych o to stála je, abych tam nalovila zajímavější kořist pro bratry a sestry." V jejích očích a výrazu není žádný klam. Očividně svá slova myslí vážně. Nicméně, s tím přístupem, co tady očividně předvádí, nejspíš dlouho na nejnižších příčkách nezůstane ani ona.

Zastříhala ušima a maličko natáhla čenich dopředu. Pak se zase narovnala. "To muselo být... složité... " řekla poměrně diplomaticky. Tohle opravdu byl velmi snadný lov.
"Je dobře, že jsou zdejší vlci schopnější." Dost možná je to tím, že chtějí potěšit Hatiho. A tak je to správné. A na rozdíl od Acherona, pro ni rozhodně není příslušnost k něžnějšímu pohlaví důvodem, proč být neschopný.

Koukla na ušáka u svých nohou. Obvykle všude nováčci dostanou jídlo až když jim ho někdo přidělí. Kývla a koukla zase na Acherona. "Mohl bys mi to místo prosím ukázat? Doufám, že tam budu nosit kořist často. Tak jako tak bych měla vědět, kde to je. " A zatím neměl nikdo příležitost jí to místo ukázat. "Za hranice sice nemohu, ale i ve městě se dá ledacos ulovit." Viděla i cestou sem docela dost slibných míst, a to neviděla zdaleka všechno.

Souhlasně přikývla. "Samozřejmě. Všichni musí jíst." Pro ni je to jasná věc. Jak to tak vypadá, Tiamovi se ale povedlo přivést do smečky schopnou lovkyni, která opravdu počítá s tím, že nakrmí víc krků. dokonce i v obtížnějších loveckých podmínkách města.
Rozhodně je připravená na další lov.

I na jeho slova o orientaci ve městě jen kývla. "Není to zase tak složité, každé místo má trochu jiný pach. Jen chvíli potrvá, než si všechno projdu." Město je velké a zákoutí je v něm víc než dost.
A jak to vypadá, bude se rovnou lovit. Zamávala vesele ohonem a kývla.

Vyrazila lehkým klusem na cestu, podle pokynů. Pohybuje se dost potichu, rozhodně je mnohem tišší než většina vlků v pohybu. Navíc, její kožich jako by snad světlo pohlcoval, a nebo naopak, jako by byla tak moc zasvěcená noci, že se jí světlo nedokáže dotknout.
Zamířila za pás křovin, odhodlaná najít a nahnat nějakou kořist před Tiamovy tesáky.
Tohle vypadá jako docela dobré místo pro králíky. Uvidíme.
Ale místo toho uslyšela brzo něco zajímavějšího. Zahudrování divokého krocana. Zastříhala ušima. Tohle není úplně místo, kde by čekala krocany, ale rozhodně se hodlá chopit příležitosti. Zvolnila a volí ještě maličko větší oblouk. Snaží se obejít velkého opeřence, aby ho dostala mezi sebe a Tiama. Našlapuje potichu. Jediné, co není zrovna nejlepší je, že Tiam ji takhle určitě nevidí a neví tak, kde je. Ale krocana jistě slyšel. Snad ho napadne, že mu ho naženu a počká tam.

Také zavřela oči a nastavovala tvář měsíčnímu světlu. Jako by se v něm koupala. I když její kožíšek, až na tu malou hvězdičku, zůstával stále černý, jako nejhlubší noc. Jako by snad světlo vpíjel. Nebo jako by byla tak zasvěcená noci, že nad ní světlo nemá moc a nemůže se jí dotknout. Tedy, až na tu malou hvězdičku, že ano.

Nečekala takové prohlášení. Zamrkala a udiveně na něj koukla. Přešlápla a vypadá maličko rozpačitě. Koukla k zemi. "T-to... mi ještě nikdy nikdo neřekl..." Natož takovýmto tónem. Naprosto netuší, co s danou situací dělat. Každopádně, neutekla. Stále stojí ve svitu měsíce.

Jen maličko kývla hlavou, když okomentoval dobrý lov.
Opatrně položila ušáka na zem. "Dobrý lov," odpověděla celkem tradičním loveckým pozdravem.
"A chápu. Dosud jsi mě neznal. Ale tohle vážně nebylo nic náročného." Umí lovit i podstatě náročnější kořist, takže nějaký ušák není problém. Kor vyplašený ušák, co naběhne přímo k nohám. Naservírovaný, jak na stříbrném podnose.
"Noctra." Představila se také. "Hm... je tu někde místo, kam se nosí kořist pro všechny?" Zeptala se a zastříhala ušima. Docela se to nabízí, vzhledem k okolnostem.

Jen vážně přikývla. Samozřejmě, je na místě chovat se slušně, ale ona nemá žádné právo jakkoliv zasahovat do toho, co se ve smečce děje. Její úkol je učit se a ctít Hatiho a samozřejmě, poslouchat pravidla.
Sledovala Nirixe, jak přešel do měsíčního světla a jakoby se v něm vyhříval. Je ráda, že její snahu oceňuje. "Vynasnažím se. Nechci zklamat." řekla tiše, s pokorou.
A když byla pozvána, aby se k němu připojila v měsíčním světle, rozešla se. Její tlapy nedělají na zemi skoro žádný hluk, vážně je jako stín.
Vstoupila do měsíčních paprsků a nastavila jim tvář. V temném stínu jejího kožichu pod vlivem paprsků zazářila nepatrná bílá hvězdička nad jejíma očima.

I když je tu tak krátce, vypadá její přítomnost zde naprosto přirozeně. Vesele mává oháňkou Tiamovi na pozdrav, ráda, že ho vidí. I s ptákem v tlamě se usmála, i když takhle to samozřejmě není tak dobře vidět, ale to nevadí.
Lehkým krokem doklusala k Tiamovi a složila mu uctivě kořist u nohou.
"Děkuji, snažím se. Pořád ještě město moc neznám, ale některá místa se dají docela dobře odhadnout, jako možné loviště." Koneckonců, pernatá hromádka u Tiamových nohou je dostatečně výmluvná. Navíc, Noctra se očividně kořisti vzdala ve prospěch výše postaveného vlka.
A co se nabídku dalšího lovu týká, nedá se přehlédnout, že z toho má radost. Maličko poskočila předními na místě. "Samozřejmě. Všichni bratři a sestry přece potřebují jíst." Přikývla zvesela. Její čenich a oči už rejdí po okolí a rozhodně hodlá pokračovat v lovu.

Mile se usmála. Tiam se zdá být opravdu velmi milý. A to je dobře. Je v pořádku, že si ho Hati oblíbil. Opravdu to vypadá, že si to zasloužil, což jí potvrzují i jiní vlci odsud.
Její ohon se maličko rozmával.
Ale naklonila trochu hlavu na stranu, když si všimla, že on zase si není tak jistý tím veselím. "Někteří zlobí?" řekla tiše a maličko soucitně. Jak to tak vypadá, s ní problémy nebudou. Minimálně určitě ne úmyslně.
Jak to tak vypadá, asi to zatím Nirix chápe, podle toho, co jí řekl. Vždyť ji vlastně pochválil. Usmála se. "Však jsem vlastně zrovna tohle dělala. Snažím se prohlédnout si město, co nejlépe, abych se tu vyznala. Abych našla místa, kde se dá lovit, abych uživila nejen sebe, ale donesla jídlo i ostatním. " Z jejího hlasu je znát upřímné odhodlání být užitečná. A co víc, dala jasně najevo, že vše hodlá zvládnout uvnitř města. Přece jen, ven z něj přece nesmí a ona to moc dobře ví. Rozhodně by neurazila Hatiho tím, že by vystrčila i jen jediný chlup za hranice.

Zastříhala ušima a nezbývá jí, než nakonec zůstat stát a čekat. Lehce se přikrčila a opravdu je jen stínem mezi stíny. Skoro jako by tu ani nebyla. Čeká... co jí taky zbývá. Škoda, že tam nenechal být mě, byla bych rychlejší. Jenže co nadělám. Nepovzdechla si, to by si při číhání na kořist nedovolila. Dobře ví, jak málo někdy stačí k prozrazení a k neúspěchu při lovu a to by nedopustila. Ale je docela dobře, že neví, co si její nový bratr myslí o vlčicích. Rozhodně by z toho nebyla nadšená.

Pozorně sleduje vlkův postup. Jak to tak vypadá, tak i on nějaké zkušenosti s lovem má. Ocenila, že se snaží zabránit králíkoví v úkrytu. Sama musela jen čekat.
Viděla i jak si zkontroloval, jestli je ona připravená. To samozřejmě je a kdyby o ní nevěděl, že tu je, nejspíš by ji vůbec neviděl. I když to není velká vzdálenost. Tak nenápadný je její kožich. Zvláštní, většinou bývají tak nenápadné spíš žíhané kožichy, než černý.
A to už běží vyplašený ušák. Noctra nezaváhala. Neuspěchala svůj útok, ani nepromeškala příležitost. Jeden dobře načasovaný skok a stisknutí čelistí.
A už tam stojí černá vlčice a ušák už jen visí z jejích čelistí. Má zlomený vaz.
Noctra zvedla pohled ke svému bratrovi a párkrát mávla ohonem.

Jen přikývla. Tak moc ji neudivuje, že ani on nemá rodinu. Je klidně možné, že jich takových zde bude víc. Ale teď jsou taky a na minulosti už tolik nezáleží.
Zastříhala ušima, když tak výrazně zdůrazňoval, že s lidmi nemá nic společného a nikdo z nich na něj ani nesáhl. Maličko napřímila uši. Koukám, asi trochu bolavé místo. Ale není proč do toho šťourat.
"Já naštěstí také ne. Lovili můj rod, kvůli naší srsti." Odfrkla si. Vlastně tím tak nějak naznačila, co se asi stalo s její rodinou. Ne zrovna veselý konec, a je tudíž jasné, že lidé u ní opravdu nebudou v kurzu.
V tomto se zdá se se svým novým bratrem shodne lehko.

Ušák nedaleko je naštěstí vítané rozptýlení. Její společník, až te´d jí došlo, že pořád nezná jeho jméno a on její, se rozhodně příležitosti chopil. Umí se pohybovat dost tiše, aby to šlo pěkně.
Noctra působí za pohybu spíš dojmem stínu, nehlučně plyne krajinou. Zřejmě by dokázala být velmi tichá i při docela slušné rychlosti. Jenže, zatím si pořád není jistá vzájemným postavením obou vlků. Koneckonců, možná tu není on dlouho. Ale ona je tu ještě kratší dobu.
Takže, když se zdálo, že hodlá jít tak, aby naháněl, nebránila se tomu. I když si myslela, že by to asi bylo snazší a rychlejší opačně, díky její výhodně nenápadného pohybu.
Maličko změnila směr, aby dostali ti dva ušáka snadno mezi sebe a pak zastavila. Vyčkává, až jí její bratr kořist nadežene. Rozhodně nehodlá minout.

Vážně přikývla. "A tak je to správné." Je jasné, že ona sama nehodlá být zahálčivá. Ostatně, je zvyklá trávit celý den na tlapách, nevidí důvod, proč by na tom měla cokoliv měnit. Spíš naopak. Teď má mnohem víc důvodů se snažit.
Naklonila mírně hlavu na stranu. "Rodina není jen o krvi. Nás spojuje navíc sám Hati. To znamená také mnoho. Svou původní rodinu už nikdy nenajdu. Jsem vděčná za tuhle."
Na stopy jen pokývla. Rozhodně se hodlá kouknout nějakým zajícům na kožíšek. Koneckonců, vlci musejí jíst, no ne? A ona není ani nejhorší stopařka. Navíc, její zvyk chodit velmi potichu a nenápadná srst, to ji předurčuje k dobrým loveckým schopnostem. A dobou možnost, jak být prospěšná.

"Takže jsi znal města už dřív? Já se jim vyhýbala. Jsem ráda, že lidé odešli. Nemám na ně zrovna dobré vzpomínky." Povzdechla si a přešlápla.
Pak zvedla hlavu trochu výš a zavětřila. Ohlédla se proti větru a zastříhala ušima. Ano, rozhodně sem vítr přináší čerstvý zaječí pach. To bude jistě znamení, že zrovna te´d se tu nějaký objevil.

Uculila se, koukla na Acherona a zvedla obočí. Nehlučně čenichem naznačila směr a naklonila hlavu na stranu v němé otázce, jestli si ho chytí společně a nebo jestli má vyrazit sama. Nehodlá mluvením ušáka vyplašit.

Pousmála se a mávla párkrát ohonem, i když to není v té tmě znát. "Zdá se, že má Hati Tiama v oblibě." Klidně sedí, když se vlk před ní rozhodl přijít blíž. Ničeho se neobává, proč by ostatně také měla, že? Jsou te´d součástí jedné rodiny a Hati nad nimi bdí. Případné zkoumání nebo očichání jí rozhodně nepůsobí potíže. Navíc, vlk před ní vypadá přátelský.
"Je dobře, že je nás víc. Aspoň nám bude veseleji." Usmála se a maličko zvědavě si Nirixe prohlíží. "Takže aspoň dobře víš co a jak. Ráda bych byla užitečná. Jsem docela dobrý lovec, i když vím, že se musím držet ve městě. Pokusím se i tak nalovit dost kořisti." Rozhodně je na ní vidět odhodlání být co k čemu. Navíc, její srst jí za nocí nejspíš na lovu dává výhodu.
"Já jsem Noctra." Odpověděla slušně na jeho představování se.

Vážně přikývla a sleduje ho pozorně. "Zdá se, že má Hati Tiama v oblibě." To je dobré vědět. Aspoň ví, z koho si brát příklad. "A určitě ano. Je to tu velmi pěkné. A je pěkné mít zase rodinu." Je znát, že to myslí dost vážně. I její ocas sebou zase párkrát mávnul. Koneckonců, sama byla dost dlouho.
I ona se rozhlédla po okolí. "Pár stop jsem tu viděla, a cítila. Tak uvidíme, třeba se i tak povede něco ulovit. " Opravdu se nehodlá flákat. Ve městě nebude tolik zdrojů jako mimo město, ale úplně bez nich to rozhodně nebude.
A došlo na minulost. Přiklopila maličko uši a olízla si čenich. "Nenašla bych už cestu zpátky. Je to velmi daleko a to území ovládli lidé. Není se kam vrátit. " Tak jako tak, te´d už zase domov mám.