Príspevky užívateľa

Mile se usmála. Tiam se zdá být opravdu velmi milý. A to je dobře. Je v pořádku, že si ho Hati oblíbil. Opravdu to vypadá, že si to zasloužil, což jí potvrzují i jiní vlci odsud.
Její ohon se maličko rozmával.
Ale naklonila trochu hlavu na stranu, když si všimla, že on zase si není tak jistý tím veselím. "Někteří zlobí?" řekla tiše a maličko soucitně. Jak to tak vypadá, s ní problémy nebudou. Minimálně určitě ne úmyslně.
Jak to tak vypadá, asi to zatím Nirix chápe, podle toho, co jí řekl. Vždyť ji vlastně pochválil. Usmála se. "Však jsem vlastně zrovna tohle dělala. Snažím se prohlédnout si město, co nejlépe, abych se tu vyznala. Abych našla místa, kde se dá lovit, abych uživila nejen sebe, ale donesla jídlo i ostatním. " Z jejího hlasu je znát upřímné odhodlání být užitečná. A co víc, dala jasně najevo, že vše hodlá zvládnout uvnitř města. Přece jen, ven z něj přece nesmí a ona to moc dobře ví. Rozhodně by neurazila Hatiho tím, že by vystrčila i jen jediný chlup za hranice.

Zastříhala ušima a nezbývá jí, než nakonec zůstat stát a čekat. Lehce se přikrčila a opravdu je jen stínem mezi stíny. Skoro jako by tu ani nebyla. Čeká... co jí taky zbývá. Škoda, že tam nenechal být mě, byla bych rychlejší. Jenže co nadělám. Nepovzdechla si, to by si při číhání na kořist nedovolila. Dobře ví, jak málo někdy stačí k prozrazení a k neúspěchu při lovu a to by nedopustila. Ale je docela dobře, že neví, co si její nový bratr myslí o vlčicích. Rozhodně by z toho nebyla nadšená.

Pozorně sleduje vlkův postup. Jak to tak vypadá, tak i on nějaké zkušenosti s lovem má. Ocenila, že se snaží zabránit králíkoví v úkrytu. Sama musela jen čekat.
Viděla i jak si zkontroloval, jestli je ona připravená. To samozřejmě je a kdyby o ní nevěděl, že tu je, nejspíš by ji vůbec neviděl. I když to není velká vzdálenost. Tak nenápadný je její kožich. Zvláštní, většinou bývají tak nenápadné spíš žíhané kožichy, než černý.
A to už běží vyplašený ušák. Noctra nezaváhala. Neuspěchala svůj útok, ani nepromeškala příležitost. Jeden dobře načasovaný skok a stisknutí čelistí.
A už tam stojí černá vlčice a ušák už jen visí z jejích čelistí. Má zlomený vaz.
Noctra zvedla pohled ke svému bratrovi a párkrát mávla ohonem.

Jen přikývla. Tak moc ji neudivuje, že ani on nemá rodinu. Je klidně možné, že jich takových zde bude víc. Ale teď jsou taky a na minulosti už tolik nezáleží.
Zastříhala ušima, když tak výrazně zdůrazňoval, že s lidmi nemá nic společného a nikdo z nich na něj ani nesáhl. Maličko napřímila uši. Koukám, asi trochu bolavé místo. Ale není proč do toho šťourat.
"Já naštěstí také ne. Lovili můj rod, kvůli naší srsti." Odfrkla si. Vlastně tím tak nějak naznačila, co se asi stalo s její rodinou. Ne zrovna veselý konec, a je tudíž jasné, že lidé u ní opravdu nebudou v kurzu.
V tomto se zdá se se svým novým bratrem shodne lehko.

Ušák nedaleko je naštěstí vítané rozptýlení. Její společník, až te´d jí došlo, že pořád nezná jeho jméno a on její, se rozhodně příležitosti chopil. Umí se pohybovat dost tiše, aby to šlo pěkně.
Noctra působí za pohybu spíš dojmem stínu, nehlučně plyne krajinou. Zřejmě by dokázala být velmi tichá i při docela slušné rychlosti. Jenže, zatím si pořád není jistá vzájemným postavením obou vlků. Koneckonců, možná tu není on dlouho. Ale ona je tu ještě kratší dobu.
Takže, když se zdálo, že hodlá jít tak, aby naháněl, nebránila se tomu. I když si myslela, že by to asi bylo snazší a rychlejší opačně, díky její výhodně nenápadného pohybu.
Maličko změnila směr, aby dostali ti dva ušáka snadno mezi sebe a pak zastavila. Vyčkává, až jí její bratr kořist nadežene. Rozhodně nehodlá minout.

Vážně přikývla. "A tak je to správné." Je jasné, že ona sama nehodlá být zahálčivá. Ostatně, je zvyklá trávit celý den na tlapách, nevidí důvod, proč by na tom měla cokoliv měnit. Spíš naopak. Teď má mnohem víc důvodů se snažit.
Naklonila mírně hlavu na stranu. "Rodina není jen o krvi. Nás spojuje navíc sám Hati. To znamená také mnoho. Svou původní rodinu už nikdy nenajdu. Jsem vděčná za tuhle."
Na stopy jen pokývla. Rozhodně se hodlá kouknout nějakým zajícům na kožíšek. Koneckonců, vlci musejí jíst, no ne? A ona není ani nejhorší stopařka. Navíc, její zvyk chodit velmi potichu a nenápadná srst, to ji předurčuje k dobrým loveckým schopnostem. A dobou možnost, jak být prospěšná.

"Takže jsi znal města už dřív? Já se jim vyhýbala. Jsem ráda, že lidé odešli. Nemám na ně zrovna dobré vzpomínky." Povzdechla si a přešlápla.
Pak zvedla hlavu trochu výš a zavětřila. Ohlédla se proti větru a zastříhala ušima. Ano, rozhodně sem vítr přináší čerstvý zaječí pach. To bude jistě znamení, že zrovna te´d se tu nějaký objevil.

Uculila se, koukla na Acherona a zvedla obočí. Nehlučně čenichem naznačila směr a naklonila hlavu na stranu v němé otázce, jestli si ho chytí společně a nebo jestli má vyrazit sama. Nehodlá mluvením ušáka vyplašit.

Pousmála se a mávla párkrát ohonem, i když to není v té tmě znát. "Zdá se, že má Hati Tiama v oblibě." Klidně sedí, když se vlk před ní rozhodl přijít blíž. Ničeho se neobává, proč by ostatně také měla, že? Jsou te´d součástí jedné rodiny a Hati nad nimi bdí. Případné zkoumání nebo očichání jí rozhodně nepůsobí potíže. Navíc, vlk před ní vypadá přátelský.
"Je dobře, že je nás víc. Aspoň nám bude veseleji." Usmála se a maličko zvědavě si Nirixe prohlíží. "Takže aspoň dobře víš co a jak. Ráda bych byla užitečná. Jsem docela dobrý lovec, i když vím, že se musím držet ve městě. Pokusím se i tak nalovit dost kořisti." Rozhodně je na ní vidět odhodlání být co k čemu. Navíc, její srst jí za nocí nejspíš na lovu dává výhodu.
"Já jsem Noctra." Odpověděla slušně na jeho představování se.

Vážně přikývla a sleduje ho pozorně. "Zdá se, že má Hati Tiama v oblibě." To je dobré vědět. Aspoň ví, z koho si brát příklad. "A určitě ano. Je to tu velmi pěkné. A je pěkné mít zase rodinu." Je znát, že to myslí dost vážně. I její ocas sebou zase párkrát mávnul. Koneckonců, sama byla dost dlouho.
I ona se rozhlédla po okolí. "Pár stop jsem tu viděla, a cítila. Tak uvidíme, třeba se i tak povede něco ulovit. " Opravdu se nehodlá flákat. Ve městě nebude tolik zdrojů jako mimo město, ale úplně bez nich to rozhodně nebude.
A došlo na minulost. Přiklopila maličko uši a olízla si čenich. "Nenašla bych už cestu zpátky. Je to velmi daleko a to území ovládli lidé. Není se kam vrátit. " Tak jako tak, te´d už zase domov mám.

Překvapeně zamrkala když na ni tak najednou vybalil to o lži. Až pak jí došlo, že ho vlastně zná. "Huntley? Nebyl jsi ty u Přízračných?" Zadívala se na něj trochu zmateně. "A ano, původně jsem měla k Přízračným jít, ale alfa.. prostě nepřišel. Očividně jsem tam neměla patřit. Hati nejspíš zasáhl a zabránil mému přijetí do špatné smečky." Koneckonců, určitě by to bylo v Hatiho moci, o tom není pochyb. Aspoň pro Noctru. "Navíc, ty jsi byl přímo členem Přízračných, narozdíl ode mě. Kdo myslíš, že by tu pak spíš vypadal jako špeh?" Rozhodně se jen tak nedá, to je zřejmé. Navíc, její argumenty mají hodně co do sebe. Napřímila se, dost hrdě, a sleduje ho. Netuší, že má dvě osobnosti a že převládla ta druhá. Dívá se na něj zpříma, uši napřímené. Ne, rozhodně nevypadá na lhářku.
Tak jako tak, tohle nevypadá na úplně dobrý začátek mezi těma dvěma, ale ono se to snad časem vyjasní.

Sotva k ní vzdušné proudy zanesly nový pach, už ji neznámý vlk oslovil. Zamířila tedy k němu. Ve tmě továrny je její srst téměř neviditelná, i když se pohybuje a nijak se neskrývá. Jako by před mnohem výrazněji zbarveným vlkem byl spíš jen oživlý stín, než živá vlčice. "Zdravím tě, bratře." Zkusila si opatrně oslovení v rámci smečky. "Ano, Hati mě přivedl skrze Tiama a snažím se pomalu zjistit, kde co je. Abych také mohla být užitečná své nové rodině." Mluví mírně a celkem tiše. Stín ve tvaru vlčice se posadil, jen ty šedé oči trochu září v tmavé siluetě. "Ani jsem nevěděla, že je tu víc nováčků. Ty jsi tu už dlouho?" Zeptala se opatrně a zastříhala ušima. Samozřejmě, informace se jí rozhodně hodí. Přece jen, musí se tu také trochu vyznat, aby vůbec k něčemu byla.

Maličko se pousmála, když ji hezky pozdravil. Sestra... Vážně jí to zní dobře. Byla tak dlouho sama. Ale už není. Několikrát mírně mávla ohonem a odpověděla. "Zdravím tě, bratře. Ano, Hati mě přivedl skrze Tiama," odpověděla mu slušně. Zvedla trochu hlavu a se zájmem si vlka před sebou prohlíží. "Zatím se teprve učím, jak to tu chodí, ale snažím se. Ty tu jsi dlouho?" Zastříhala ušima. Mluví mírně a tiše, ale vypadá vlastně docela spokojeně. Koneckonců, proč by také ne, když má konečně domov.
Nakonec se způsobně posadila a ohon si stočila kolem nohou. Vlastně trochu neví, co by měla říct. Ale něco by asi měla. Rozhlédla se kolem. "Zvláštní místo. Přemýšlela jsem, nakolik je tu dobré loviště. Zajícům by zdejší prostředí mohlo docela vyhovovat a nejsou špatná kořist. Ty už to tady asi znáš, tak nejspíš budeš vědět, jestli tu bývají." Je celkem jasné, že hodlá být užitečnou členkou své nové rodiny a pomáhat se zajištěním jídla pro všechny.

I na tohle zvláštní místo ji nakonec tlapy zavedly. Hodně se rozhlíží, hlavu nesenou celkem nízko, jak naprosto netuší, co si o tomto místě myslet. Je i cítit tak zvláštně. A všechny ty podivné... věci všude kolem.
Ale teď je i toto místo jejím domovem a ona se rozhodně hodlá seznámit se vším. Potřásla hlavou a opatrně prochází vnitřkem továrny. I přes občasný nepořádek a sutiny na podlahách, postupuje velmi potichu. Temný stín mezi stíny, až na to, že tento stín se hýbe.
Noctra našlapuje opatrně. Neví ještě, co si tady může dovolit a kam je bezpečné vstoupit, takže si opatrně hledá trasu, aby někam nespadla nebo se nezranila.
Občas se zastavuje a větří, nasává pachy okolí. Tohle místo asi nebude moc vhodné jako loviště. Ale i tak si zaslouží průzkum. Jsou tu nějaké vlčí pachy, které ukazují, že její noví bratři a sestry se tady občas pohybují.

Chvíli stála na střeše starého auta. Akorát když se chystala, že seskočí a půjde zase dál, uslyšela za sebou našlapovat něčí tlapy. Otočila se, stále ještě na střeše a uviděla přicházet vlka, který jí svým vzhledem maličko připomenul psy, kteří doprovázeli lidskou rasu. Potřásla hlavou. ví, že to tady není možné a hlavně, s tím, kde jsou už teprve ne. Hati by nestrpěl něco takového na tomto místě.
Ale to tako znamená, že přicházející vlk bude nejspíš výše postavený než ona a ona si tu takhle stojí vysoko. To by nešlo.
Elegantně seskočila z auta. Podobna stínu, i její dopad byl překvapivě tichý. Zůstala pak na místě a mírně sklonila hlavu v gestu, které má dát najevo že uznává své nižší postavení. Tiše a trpělivě čeká, až k ní druhý vlk dojde. Neví jak by správně měla jednat v takové situaci, tak jen přešlápla a vyčkává, zatím se neodvážila sama příchozího oslovit.

Odpověděl jí hlubší hlas vlka. Zastříhala ušima, otočila se tím směrem a vykročila k němu.
Zastavila nedaleko a uctivě sklonila hlavu. Ať je kdokoliv, rozhodně je výše postavený než ona, která se teprve dnes stala součástí Hatiho rodiny.
"Jsem Noctra. teprve dnes mě Hati prostřednictvím mesiáše přijal do své rodiny." vysvětlila potichu. Podle ní se to sluší. I když je přece jen trochu nejistá. Neví, jak jednat s jinými vlky. Přešlápla na místě a klidně vyčkává. Přece jen, dost záleží na druhém vlkovi, co se bude dít. Jen po něm po očku pokukuje, zkoumavým pohledem šedých očí. Neznámý bratr je na samce celkem malý, ale elegantní.

Lehkým vlčím klusem dorazila z centra města na nábřeží. A zastavila se. Rozhlédla se po budovách, které pomalu pohlcuje zeleň a po řece. Naklonila hlavu maličko na stranu. Dobře si všimla, že tady je dost ptáků. Pomalu došla ke břehu a rozhlédla se, její bystré oči snadno pronikají tmou. A vidí, že tady je i dost hnízdišť. Teď v zimě sice prázdných, ale v létě tady bude vážně dobré loviště. Na poměry města určitě.
Jen škoda, že tady zrovna žádné kachny nejsou. Ale mohli by tu být jiní ptáci. Nebylo by špatné, nachytat něco k jídlu. Moji noví bratři a sestry musí jíst a ne ještě živit mě. To bych zklamala je i Hatiho.

Otočila se zády k proudící vodě. A zamířila opatrným, neslyšným krokem lovce k domům zarostlým keři. Opatrně očichává zem a hledá stopy. I hodně druhů ptáků se pohybuje po zemi. Možná by mohla vyplašit i nějakého zajíce.
Právě totiž natrefila na pár slibných stop. Pečlivě je prozkoumala, odhladla čas a směr a vyrazila jako temný stín po stopě.

Netrvalo dlouho a vyplašila první možný úlovek. Nezaváhala a rychle zaútočila na drobného ptáka, kterého vyrušila z odpočinku pod keřem. Jedno rychlé stisknutí čelistí a je hotovo. Zvedla kořist, kterou hodlá odnést zpátky do nitra města. Až pak si uvědomila, že tu není sama.

Potřásla hlavou. "Minimálně jak jde o vlky, tak se tomu vyhýbat snažím. Vlci by spolu bojovat neměli. Máme dost jiných problémů, než abychom si ještě šli vzájemně po krku." Povzdechla si. Nejspíš má dost zkušeností právě s těmi jinými problémy.
Ale na tom nesejde.
"Půjdu si asi sehnat něco k jídlu, pokud nevadí."
Zadívala se na vlka. Trochu neví, co si s ním počít. Je docela milý, ale zase, nic o něm neví a přijde jí, že jemu na boji záleží i když boj nevyhledává.
Ale je dost fér, aby uznala, že ji zastihl v mizerné náladě a to se nejspíš dost odrazilo v jejím chování i v jejím posuzování ostatních. Možná bych měla prostě někam zalézt...
Potřásla hlavou a pomalu se vydala pryč. Je na okřídleném, jeslti půjde s ní na lov a nebo se rozloučí.

Opatrně a pomalu prochází mezi vraky aut, které pomalu pohlcuje les.
I když to není zrovna prostředí pro tichý pohyb, černá vlčice se tu pohybuje nehlučně. Postupuje pomalu, dává si pozor, kam pokládá tlapy. Dobře si všimla, že některé kusy upadlé z aut, jsou ostré a mohly by způsobit zranění.
Nebo se stát nástrojem. Přijde na to, co by se dalo použít a nebo co by se hodilo.
Potřásla hlavou.
Opatrně vyskočila na střechu jednoho z aut a rozhlíží se. Ani měsíční svit, který zalévá uličku mezi stromy, kde je více aut, ji příliš neodhaluje. Jakoby její kožíšek pohlcoval světlo, vlčice vypadá spíš jen jako kus stínu, který se objevil na tom autě.
Pozorně pohledem šedých očí zkoumá prostor. Tady by mohlo být celkem dost zajíců a jiné drobné kořisti. To by se mohlo hodit.
Natáčí uši po zvucích v okolí, tu zašustí tráva, tu vítr zahýbá stromy. Zatím jen stojí. Neví, že tu nedaleko má jeden z jejích nových bratrů úkryt, ani že vítr nese její pach rovnou tím směrem.