Príspevky užívateľa

Pomalu se toulá nočním městem. V úžasu zastavila na ulici mezi rozpadajícími se obřími domy. Nikdy nic takového zblízka neviděla. Stíny a světlo hvězd a měsíce vykreslují na domech mozaiku, zatímco jejich úpatí se noří do temného stínu. Jako nějaká obří rokle.
Noctře tma ani v nejmenším nevadí. A má zatím co objevovat. Její nový domov, její nová rodina. Vlastně ještě ani nikoho pořádně nezná.
Ale je tu klid a mír, jaký nepoznala.
Zkusila vlézt do jednoho z domů. Jak zvláštní místo. Rozhlíží se, trochu plaše, po sutinách a prachu, v kterém občas jsou drobné stopy hlodavců. A nějaké starší stopy vlků.
Je tu i pár pachů, různě starých. A jeden čerstvý, který naznačuje, že tu není sama. Zastříhala ušima a zvedla hlavu. Ten vlk musí být blízko.
"Ahoj?" Ozvala se potichu, netušíc koho vlastně zdraví.

To už se doopravdy usmála a její ocas se rozmával. Vlčátka! to je něco, co se nikdy neomrzí a je radost vidět, jak je jejich táta na ty malé drobečky hrdý! Hned vypadá veseleji i černá vlčice.
Zařadila se vedle svého společníka a brzo snad člena stejné smečky. "Ukážeš mi je pak?" zeptala se maličko plaše. Je vidět, že vlčátka opravdu poznat chce.
Na to, že ji zavede za Mesiášem jen kývla. Domyslela si, že to asi je titul pro alfu, nebo pokud ne pro alfu, tak někoho kdo má na starosti přijímání nováčků. Obvykle to alfa bývá.
Spolu s Tiamem zamířila k městu. I tam je její kožíšek stejně nenápadný ve stínech, jako venku na volném prostoru. Zmizela mezi stavbami spolu s ním.

Přešlápla na místě. Zadívala sen a město, na vlka, na město. Pořád úplně neví, co si o tom myslet. Ale... domov...? Možná má přece naději.
Nemohla se nepousmát, když zmínil jeho družku a děti. "Máš vlčátka?" Zeptala se opatrně, ale i tak je znát, že je její tón jiný. Dávno tomu, co potkala nějaké vlče. Ví, podle pachu, že někde tady nějaká žijí také, ale prostě na ně nikdy neměla štěstí.
Zamrkala, když jí olízl špičku ucha. Ale podvědomě udělala krok k městu.
"Je.. toho hodně.. co se budu muset naučit..?" Zeptala se opatrně. Ale už je znát, že ji přesvědčil. Stačí vyrazit, a půjde také. To je jasné.
Něco u ní se prostě změnilo. Získal si ji. Město ji přestalo děsit.

Maličko, nepatrně naklonila hlavu na stranu. "Bojovat. Otázka je, jestli chci. Nemám zájem bojovat s jinými vlky." Vlci by si neměli vzájemně ubližovat. "A s kořistí to není boj, to je prostě lov." A lidem, těm se hodlám vyhnout. Za každou cenu. Tam se zase doopravdy vyhrát nedá.
Na to druhé prohlášení na něj jen vážně koukla. Ale neřekla nic, což je vlastně nápadné. Nejspíš o sobě zase tak vysoké mínění nemá. Nebo se jí vážně něco stalo.

Přiklopila posmutněle uši. "Jo, je." odpověděla prostě. A potřásla hlavou. Zadívala se do krajiny, jen uši se jí natáčí za nočními zvuky v krajině.
Zadívala se pak vážně na Tiama. "Já stejně nemám kam jít. Vypadalo to, že budu mít, ale..."potřásla hlavou. Prostě to nějak nevyšlo. Sama netuší, co se stalo. A někteří vlci, které doufala že bude mít za přátele, kamsi zmizeli. Netuší jak se to mohlo stát.
Koukla na město a maličko se zachvěla. Cokoliv, co má něco společného s lidmi ji dosud děsilo. Ale, tam lidé nejsou, že ne?
Znova se podívala na vlka. "Myslíš, že by mě přijali?" Přešlápla předními na místě a posadila se. Maličko si povzdechla.

Zadívala se na něj. Tiše, a klidně. Opravdu, když se nehýbe, je spíš stínem v krajině, než živým vlkem. "Výhodu může najít každý. ale je taky třeba znát své limity. Já nejsem žádná bojovnice. Jsem dobrý lovec a umím se slušně ubránit, když na to dojde. Ale to je tak vše." Prostá, a jednoduchá realita. "Znát možnosti, ale nepočítat s nimi automaticky mi přijde důležitější. Jak se na něco moc spolehneš, tak když to selže..." nechala větu vyznít do ztracena. Je jasné že takový moment by nedopadl dobře.
"Se shazováním se to nemá nic společného." Je zntá, že mají opravdu hodně odlišný přístup k životu. Ale vzdor tomu ta debata černou vlčici vlastně docela baví. Svět by byl divný, kdyby byli všichni stjení.

Přikývla a hrábla packou do písku, až ho trochu rozvířila. "Prostě, je to problém." Vlastně se na tom shodli. Prohlíží si vlka před sebou a všedcýh očích je přece jen trochu zájmu, což je určitě zlepšení proti tomu, jak vypadala když se potkali. "Moje magie proti přesile dává výhodu, když je to nutné, to je celé. Nemyslím si, že to je nějaká zásluha nebo něco extra." Vypadá to, že ona sama se za moc schopnou nepovažuje. "Hádám, že tebe by to asi na dlouho nezastavilo. Ale my nemáme důvod spolu bojovat." Potřásla hlavou.

Zastříhala ušima, a sleduje klidně a tiše vlka. "O Hatim jsem neslyšela... ale bratři a sestry, to zní moc hezky." V jejích slovech je stopa smutku. Ona svou rodinu ztratila už velmi dávno.
Tiše zamručela a kývla. Naprosto chápe, že nemůže vykládat kde komu kde co.
Na chvíli sklonila hlavu, pak po něm zase koukla. Všimla si jeho úsměvu.
A už od něj padla ta otázka. Přiklopila trochu uši. "ano, jsem. Už dlouho. Ne že bych si to byla vybrala." Potřásla hlavou. Jaké to tam asi mají? Nemůže dostat z hlavy bratry a sestry. Otočila hlavu k siluetě města kdesi vzadu daleko za nimi.
Je z ní zase jen temná silueta. Zase ji sklonila a koukla na něj. "Moje smečka a rodina zmizely už velmi dávno. Nechtěla jsem zůstat sama. Ale nevím už ani jak vycházet s jinými vlky..." přiznala trochu opatrně. Koneckonců, nějak se jí přátelé ztrácí.

Vlci: Huntley, Jarumi, Targaryen.
Vlčice: Saturejka, Amaya, Anjel

Souhlasně kývla." Tak proti přesile máš problém ať si kdokoliv. Já sice mám do jistý míry možnosti díky svojí magii, ale jsou dobré spíš jen k tomu, abys získal čas utéct." Což je dobré, když jednoho pronásledují lovci, ale ne když má pomoct někomu.
"Se dvěma nebo třemi útočníky bych si poradila. Za novu asi i s víc. Ale to ty asi i bez magie." Povzdechla si. Zase si jednou připadá celkem k ničemu. Vůbec jí nedochází, že už jen to, že by mohla zvládnout víc než jednoho vlka, zase tak málo neznamená. Oslepený vlk by měl dost málo možností, jak čelit vlčici, které se o sebe musela dlouho postarat sama a která je dobrým lovcem.

Vypadá to, že už se černá vlčice přece jen trochu uklidnila.
Posadila se a úhledně si srovnala tlapky. Ani ty oči příliš nezáří z její temné siluety. Jak oby nad ní světlo snad nemělo moc a náležela noci.
Sleduje šedého vlka před sebou pozorně, a teď už klidně.
"Smečka? Nikdy jsem neslyšela o smečce, která by tam žila." Proběhala území Norestu docela důkladně. Ale městu se vyhýbala, to je pravda. Měla k tomu důvodů víc než dost.
"Jaká je to smečka?" Nedalo jí to. Přece jen, ten vlk před ní je docela přátelský. A nejspíš k té smečce patří. Kde by jinak vzal ten pach.

Přešlápla, očividně hodně v rozpacích. "Já no.. um.." Co na to říct. On jí samozřejmě nic neprovedl. Ale v pořádku si moc nepřipadá. Potřásla hlavou. Sklonila ji celkem nízko. "Vážně se omlouvám... většinou tak moc neplaším jen.. jsem si nevšimla že tu někdo je..."
Vypadá, že se div nepropadne na místě. Pořád je trochu naježená. "Navíc, cítím tu pach města... ale ne lidí..."Zadívala se na něj, trochu zmateně.
"Noctra." představila se také. I její jméno připomíná noc a tmu. Jako by nestačilo, že vypadá jako by byla stínem a navíc tu vyvolala obláček tmy.

Nebylo dobré, že nedávala moc pozor na okolí. A protože není téměř vidět, moc nechybělo a málem se srazila s vlkem, který přiběhl. Potlačila vyjeknutí. Vlk je cítit městem a to není pach, co by se jí zamlouval.
Škubla sebou a prudce odskočila vzad. Instinktivně se pokusila bránit a z jejího těla vyrazil obláček tvarované temnoty. Jakýsi štít, co ji měl skrát a znesnadnit útok. Fyzicky by nikoho nezadržel a Noctra skrz něj vidí. Tak se učila poslední dobou používat svou magii. Jenže, útok se nekoná. Jeslti něco, tak vlka před sebou spíš překvapila. Zastyděla se. "Um.. pardon..." Nechala obláček tmy rozpustit. Te´d tam sedí, přikrčená, trochu naježená a pořád vypadá jako stín mezi stíny. I když o ní vlk už ví. Současně je jí trapně a současně se trochu bojí. Ten pach města nezmizel. Zná snad lidi? Ale člověka z něj necítím...

Toulá se noční temnotou... Jen tak. Přišla směrem od pouště a pomaličku míří na západ. Noc je dnes silná. Hvězdy svítí, ale po měsíci zrovna ani památky. Brzo bude nov. Pro ni je to dobrá doba. Temné noci jsou její doménou už od doby, co se narodila, stejně jako tomu tak bylo u její rodiny. Která už dávno zmizela v nenávratnu.

I na volném prostoru vypadá černá vlčice spíš jako pohybující se temný stín než živý vlk. Její kožich nikdy možná nebude lesklý, ale dává jí dost výhod.
Neskrývá se. Vlastně je jí úplně jedno, jeslti ji někdo uvidí. A přesto není nápadná.
Přes velkou louku postupuje pomalu, hlavu svěšenou, moc se nestará o okolí.

Potřásla hlavou. "Spíš než o stíny jako takové jde o intenzitu světla." Ale teorie to byla dobrá, to se musí nechat.
"A jakou magii by sis třeba přál? Regenerace určitě není špatná možnost." Je nejspíš dost vlků, co by ji ocenilo. Docela ji to zaujalo. Sama nikdy moc nepřemýšlela, jeslti by chtěla něco jiného. Popravdě, až do relativně nedávna neměla na podobné myšlenky ani čas. Zato teď ho má až příliš.