Príspevky užívateľa

Přikývla a hrábla packou do písku, až ho trochu rozvířila. "Prostě, je to problém." Vlastně se na tom shodli. Prohlíží si vlka před sebou a všedcýh očích je přece jen trochu zájmu, což je určitě zlepšení proti tomu, jak vypadala když se potkali. "Moje magie proti přesile dává výhodu, když je to nutné, to je celé. Nemyslím si, že to je nějaká zásluha nebo něco extra." Vypadá to, že ona sama se za moc schopnou nepovažuje. "Hádám, že tebe by to asi na dlouho nezastavilo. Ale my nemáme důvod spolu bojovat." Potřásla hlavou.

Zastříhala ušima, a sleduje klidně a tiše vlka. "O Hatim jsem neslyšela... ale bratři a sestry, to zní moc hezky." V jejích slovech je stopa smutku. Ona svou rodinu ztratila už velmi dávno.
Tiše zamručela a kývla. Naprosto chápe, že nemůže vykládat kde komu kde co.
Na chvíli sklonila hlavu, pak po něm zase koukla. Všimla si jeho úsměvu.
A už od něj padla ta otázka. Přiklopila trochu uši. "ano, jsem. Už dlouho. Ne že bych si to byla vybrala." Potřásla hlavou. Jaké to tam asi mají? Nemůže dostat z hlavy bratry a sestry. Otočila hlavu k siluetě města kdesi vzadu daleko za nimi.
Je z ní zase jen temná silueta. Zase ji sklonila a koukla na něj. "Moje smečka a rodina zmizely už velmi dávno. Nechtěla jsem zůstat sama. Ale nevím už ani jak vycházet s jinými vlky..." přiznala trochu opatrně. Koneckonců, nějak se jí přátelé ztrácí.

Vlci: Huntley, Jarumi, Targaryen.
Vlčice: Saturejka, Amaya, Anjel

Souhlasně kývla." Tak proti přesile máš problém ať si kdokoliv. Já sice mám do jistý míry možnosti díky svojí magii, ale jsou dobré spíš jen k tomu, abys získal čas utéct." Což je dobré, když jednoho pronásledují lovci, ale ne když má pomoct někomu.
"Se dvěma nebo třemi útočníky bych si poradila. Za novu asi i s víc. Ale to ty asi i bez magie." Povzdechla si. Zase si jednou připadá celkem k ničemu. Vůbec jí nedochází, že už jen to, že by mohla zvládnout víc než jednoho vlka, zase tak málo neznamená. Oslepený vlk by měl dost málo možností, jak čelit vlčici, které se o sebe musela dlouho postarat sama a která je dobrým lovcem.

Vypadá to, že už se černá vlčice přece jen trochu uklidnila.
Posadila se a úhledně si srovnala tlapky. Ani ty oči příliš nezáří z její temné siluety. Jak oby nad ní světlo snad nemělo moc a náležela noci.
Sleduje šedého vlka před sebou pozorně, a teď už klidně.
"Smečka? Nikdy jsem neslyšela o smečce, která by tam žila." Proběhala území Norestu docela důkladně. Ale městu se vyhýbala, to je pravda. Měla k tomu důvodů víc než dost.
"Jaká je to smečka?" Nedalo jí to. Přece jen, ten vlk před ní je docela přátelský. A nejspíš k té smečce patří. Kde by jinak vzal ten pach.

Přešlápla, očividně hodně v rozpacích. "Já no.. um.." Co na to říct. On jí samozřejmě nic neprovedl. Ale v pořádku si moc nepřipadá. Potřásla hlavou. Sklonila ji celkem nízko. "Vážně se omlouvám... většinou tak moc neplaším jen.. jsem si nevšimla že tu někdo je..."
Vypadá, že se div nepropadne na místě. Pořád je trochu naježená. "Navíc, cítím tu pach města... ale ne lidí..."Zadívala se na něj, trochu zmateně.
"Noctra." představila se také. I její jméno připomíná noc a tmu. Jako by nestačilo, že vypadá jako by byla stínem a navíc tu vyvolala obláček tmy.

Nebylo dobré, že nedávala moc pozor na okolí. A protože není téměř vidět, moc nechybělo a málem se srazila s vlkem, který přiběhl. Potlačila vyjeknutí. Vlk je cítit městem a to není pach, co by se jí zamlouval.
Škubla sebou a prudce odskočila vzad. Instinktivně se pokusila bránit a z jejího těla vyrazil obláček tvarované temnoty. Jakýsi štít, co ji měl skrát a znesnadnit útok. Fyzicky by nikoho nezadržel a Noctra skrz něj vidí. Tak se učila poslední dobou používat svou magii. Jenže, útok se nekoná. Jeslti něco, tak vlka před sebou spíš překvapila. Zastyděla se. "Um.. pardon..." Nechala obláček tmy rozpustit. Te´d tam sedí, přikrčená, trochu naježená a pořád vypadá jako stín mezi stíny. I když o ní vlk už ví. Současně je jí trapně a současně se trochu bojí. Ten pach města nezmizel. Zná snad lidi? Ale člověka z něj necítím...

Toulá se noční temnotou... Jen tak. Přišla směrem od pouště a pomaličku míří na západ. Noc je dnes silná. Hvězdy svítí, ale po měsíci zrovna ani památky. Brzo bude nov. Pro ni je to dobrá doba. Temné noci jsou její doménou už od doby, co se narodila, stejně jako tomu tak bylo u její rodiny. Která už dávno zmizela v nenávratnu.

I na volném prostoru vypadá černá vlčice spíš jako pohybující se temný stín než živý vlk. Její kožich nikdy možná nebude lesklý, ale dává jí dost výhod.
Neskrývá se. Vlastně je jí úplně jedno, jeslti ji někdo uvidí. A přesto není nápadná.
Přes velkou louku postupuje pomalu, hlavu svěšenou, moc se nestará o okolí.

Potřásla hlavou. "Spíš než o stíny jako takové jde o intenzitu světla." Ale teorie to byla dobrá, to se musí nechat.
"A jakou magii by sis třeba přál? Regenerace určitě není špatná možnost." Je nejspíš dost vlků, co by ji ocenilo. Docela ji to zaujalo. Sama nikdy moc nepřemýšlela, jeslti by chtěla něco jiného. Popravdě, až do relativně nedávna neměla na podobné myšlenky ani čas. Zato teď ho má až příliš.

Klidně a trpělivě stojí a nechá ho prozkoumat její nehmotná křídla. "ano, na to je to docela užitečné." Snadno odhalil i druhou možnost, jak může použít svou magii. "Ale není vždy stejně silná. Za dne mám prostě menší možnosti než za šera. Natož když se blíží úplněk." Ale co. i tak ledacos může. Te´d také není tma a její křídla vypadají opravdu perfektně věrohodně.
"Vždycky trochu záleží na vlastní fantazii, jak využiješ to co máš. Ale to ty asi víš. Nechala svá křídla zase rozplynout a zmizet.

Potřásla hlavou. No co. Stejně to nemá proč tajit. "Říká se jí magie noci. Není to nic složitýho, prostě jen tvarování oblaku tmy." A jak tam tak stála, ze zad jí jen tak z ničeho nic vyrostla obrovská černá křídla. Oblak tmy, vytvarovaný do požadovaného tvaru. "Je to jen vzhled, nic víc. Není to hmotné." Kdyby na její křídla sáhl, prošel by jimi. Neunesou ji. A nevypadá, že by se styděla to předvádět. Černá vlčice ted ale vypadá vážně působivě. Samozřejmě, že podobné kousky mají i jiné využití než jen podobné předvádění se, ale to tu nehodlá moc rozebírat. Zatím.

Zamyšleně zastříhala ušima. "No jo. Hodně z nás v rodině mělo jména spojená s nocí nebo měsícem nebo sluncem... máme magii spojenou s nocí, takže je to tak nějak tématické..." přiznala mu. Proč taky ne.
Potřásla hlavou, když se začal omlouvat. "Nic se neděje, asi prostě slabší den. Ten máme občas všichni." Přiklopila uši. Tak nějak to vypadá, že u ní to asi nebude den, jako spíš špatné období.

"Adain a Rivotr." zopakovala jména, aby měla jistotu, že je slyšela správně. Bude si je pamatovat. Řekla jsem mu vůbec svoje jméno? Zarazila se. Došlo jí, že asi ne. "Hm... já jsem Noctra." napravila to, trošku rozpačitě.
A pak přišla ta otázka o poušti. Zarazila se, koukla na něj. Pak na mapu, pak zase na něj. "Ehm.. přijdu ti jako někdo, kdo neumí určit směry a vzdálenosti?" čumákem lehce pohnula směrem k mapě. Pooušť jen a ní ostatně zaznačená taky.
"Navíc, není těžké určit směr podle slunce a v noci podle hvězd. Na poušti nebývá zataženo." Nezaznívá v tom ale výčitka.

Pozorně ho sledovala. I když toho moc neřekl, je znát, že tohle je pro něj důležité a jsou v tom pěkně silné emoce. Mírně sklonila hlavu a zkoumá jejich mapu.
"Tohle opravdu vypadá jako dobrá šance. Zkus vymyslet způsob, jak byste si mohli dát vědět. Jak se jmenují tví bratři? Abych měla jistotu, pokud někoho takového potkám." Přece jen by to bylo lepší vědět.

Koukala ještě pořád na mapu, když celkem otevřeně přiznal, jak si připadá. Souhlasně tiše zamručela. "Jo. To docela dobře chápu. Ale snad se opravdu brzo povede." Kdyby se znali líp, asi by do něj přátelsky strčila čenichem. Ale takhle se jí do toho moc nechce. "Ale snad je docela dobrá šance, jak by se to mohlo podařit." Koneckonců, ten pach tu našel, no ne?
Zvedla pohled a zadívala se na něj. Vlastně je docela přátelský.