Príspevky užívateľa

Klidně a trpělivě stojí a nechá ho prozkoumat její nehmotná křídla. "ano, na to je to docela užitečné." Snadno odhalil i druhou možnost, jak může použít svou magii. "Ale není vždy stejně silná. Za dne mám prostě menší možnosti než za šera. Natož když se blíží úplněk." Ale co. i tak ledacos může. Te´d také není tma a její křídla vypadají opravdu perfektně věrohodně.
"Vždycky trochu záleží na vlastní fantazii, jak využiješ to co máš. Ale to ty asi víš. Nechala svá křídla zase rozplynout a zmizet.

Potřásla hlavou. No co. Stejně to nemá proč tajit. "Říká se jí magie noci. Není to nic složitýho, prostě jen tvarování oblaku tmy." A jak tam tak stála, ze zad jí jen tak z ničeho nic vyrostla obrovská černá křídla. Oblak tmy, vytvarovaný do požadovaného tvaru. "Je to jen vzhled, nic víc. Není to hmotné." Kdyby na její křídla sáhl, prošel by jimi. Neunesou ji. A nevypadá, že by se styděla to předvádět. Černá vlčice ted ale vypadá vážně působivě. Samozřejmě, že podobné kousky mají i jiné využití než jen podobné předvádění se, ale to tu nehodlá moc rozebírat. Zatím.

Zamyšleně zastříhala ušima. "No jo. Hodně z nás v rodině mělo jména spojená s nocí nebo měsícem nebo sluncem... máme magii spojenou s nocí, takže je to tak nějak tématické..." přiznala mu. Proč taky ne.
Potřásla hlavou, když se začal omlouvat. "Nic se neděje, asi prostě slabší den. Ten máme občas všichni." Přiklopila uši. Tak nějak to vypadá, že u ní to asi nebude den, jako spíš špatné období.

"Adain a Rivotr." zopakovala jména, aby měla jistotu, že je slyšela správně. Bude si je pamatovat. Řekla jsem mu vůbec svoje jméno? Zarazila se. Došlo jí, že asi ne. "Hm... já jsem Noctra." napravila to, trošku rozpačitě.
A pak přišla ta otázka o poušti. Zarazila se, koukla na něj. Pak na mapu, pak zase na něj. "Ehm.. přijdu ti jako někdo, kdo neumí určit směry a vzdálenosti?" čumákem lehce pohnula směrem k mapě. Pooušť jen a ní ostatně zaznačená taky.
"Navíc, není těžké určit směr podle slunce a v noci podle hvězd. Na poušti nebývá zataženo." Nezaznívá v tom ale výčitka.

Pozorně ho sledovala. I když toho moc neřekl, je znát, že tohle je pro něj důležité a jsou v tom pěkně silné emoce. Mírně sklonila hlavu a zkoumá jejich mapu.
"Tohle opravdu vypadá jako dobrá šance. Zkus vymyslet způsob, jak byste si mohli dát vědět. Jak se jmenují tví bratři? Abych měla jistotu, pokud někoho takového potkám." Přece jen by to bylo lepší vědět.

Koukala ještě pořád na mapu, když celkem otevřeně přiznal, jak si připadá. Souhlasně tiše zamručela. "Jo. To docela dobře chápu. Ale snad se opravdu brzo povede." Kdyby se znali líp, asi by do něj přátelsky strčila čenichem. Ale takhle se jí do toho moc nechce. "Ale snad je docela dobrá šance, jak by se to mohlo podařit." Koneckonců, ten pach tu našel, no ne?
Zvedla pohled a zadívala se na něj. Vlastně je docela přátelský.

Sleduje mapu a podrbala se v zamyšlení za uchem. "Motal se kolem města a řekla bych, že asi taky dost prohlíží prostor... jestli neodešel úplně pryč, je dost dobře možné, že na sebe natrefíte. A pokud je chytrý, tak nejspíš neodešel. Pokud nemáte nějakou rodovou schopnsot, jak přežít bez jídla v mrazech. Přece jen, začíná zima a putovat z tohodle kraje pryč by byl trochu nerozum. Nedivila bych se, kdyby tady chtěl strávit zimu." Neví smaozřejmě, jeslti to tak je, ale jí by to přišlo logické. Navíc, znakčy kde našel ten pach, nevypadají prostě na průchod pryč.

Zamyšleně sleduje ten náčrt. Druhý vlk má výhodu, že může místa vidět z výšky a je to znát na kvalitě jeho mapy. Ale i tak. "Vypadá to, že jste přišli z trochu jiných směrů. A asi tu ani on nebude dlouho Asi by tochtělo vymyslet nějaký způsob nebo místo, kdebyste si mohli dát vědět." Zamyšleně kouká na pamu.
"Mimochodem, jak dobře se tu vyznáš?"

Potřásla hlavou. "Může to být důležité. Mohli by oni najít tvoje stopy a nebo by se daly vyloučit nějaká území kde pátrat, pokud neuspěješ."
Rychle načrtla drápy do písku mapu norestu. je hrubá a ne moc dokonalá, ale stačí na to, aby se v tom dalo zorientovat.
A pak zakreslila nějaká území na severozápad.
"Já třeba přišla tudy. A nikdo takový se tam nemihnu ldkyž jsem tamtudy procházela. Kudy ty? A nevíš, kde jsi zachytil ten pach?" To může být důležitá informace.

Překvapeně zamrkala. "Rok..." To je hodně dlouhá doba. Přejela ho pohledem. Není tak těžké odhadnout jeho věk. Neviděl je teda pořádně dlouho. Zastříhala ušima. "Nevíš vůbec nci co se s nimi stalo? Mají být někde tady v Norestu?" Bez podorobnějších informaci se moc zjistit nedá. "Každopádně, já jsem tady teprve nějaký čas a předtím jsem prochodila taky kus světa, ale nikde jsem je neviděla. Ale netuším kudy jsi přišel."
Koukla na zem pod nohama. Pouš´t má tu výhodu, že se tu do písku dá snadno načrtnout mapa.

Sleduje ho pozorně. I tu jeho snahu získat apsoň nějaké informace. Snaží se mě naverbovat do pátracího týmu? Zastříhala ušima a posadila se. Kouká na něj. "Máš něco, co by mohlo pomoct? Místa, kde by se mohli zdržovat, nějaký signál ,co máte dohodnutý, nebo tak něco?" Přihlásila se ke slovu praktičtější část její osobnosti.
Přece jen, pokud jsou rodina, něco takového klidně mohou mít. Noctra netuší, že se bratři neviděli dlouhá léta.

Prostudovala pohledem pozorně jeho stavbu těla, i ten znak pod jeho okem. Na chvíli nevypadá tak sklesle, ale spíš jako zkušený stopař při práci. Ale pak jen zase sklonila hlavu. "Nikoho takového jsem neviděla, je mi líto. Měli by být někde tady?" Zkusila se přece jen zeptat. Má pochopení pro hledání rodiny. Sama o svou rodinu přišla už dávno a ví moc dobře, jaké to je.

Zamrkala. Příjemné.. překvapení.... "Ne. Nežiju. Jen se procházím." Mluví celkem tiše. A pořád drží hlavu celkem nízko. Opravdu nevypadá vesele. Spíš tak někam zalízt a zůstat tam. "Prostě se jen tak toulám... hledáš něco?" zeptala se opatrně. Pořád tak stojí na místě, ale šedé oči, které ho sledují, jsou pozorné. Ať už je s ní cokoliv, rozhodně je vnímavá.

Zastavila se a napřímila se. Ať je ten cizinec kdokoliv, zdá se být celkem přátelský. Zahalekal docela zvesela. Zůstala stát, opravdu takhle ve stínu vypadá jako kousek temnoty s očima a nepatrnou hvězdičkou na čele. Možná právě proto mu na pozdrav odpvoěděla nahlas. Pokývnutí, na které tak jediné má náladu, by dost možná pořádně neviděl. "Ahoj," její tón je trochu nejistý. Netuší, co po ní neznámý létavec může chtít. Že by tu zabloudil, to si nemyslí. Koneckonců, jemu by stačilo jen vylétnout dost vysoko.

Toulala se pouští. Pomalu, co noha nohu mine, postupovala vyprahlou krajinou. Vyprahlou, jako jí teď přijde její duše. Hlavu nese nízko.
Je jen ploužící se stín mezi dunami, který ani nevíří pořádně prach. Slunce se sklání k obzoru a stíny mezi dunami jsou dlouhé. Kdyby se nepohybovala, nebyla by vůbec vidět. Nevychází na vrcholky dun, kličkuje bez cíle mezi nimi. Nemá zrovna kam spěchat, nebo za kým jít. Přijde jí, že všichni, na kterých jí záleželo, někam zmizeli.
Kdo ví? Možná je čas vypadnout odsud.