Príspevky užívateľa

Sleduje mapu a podrbala se v zamyšlení za uchem. "Motal se kolem města a řekla bych, že asi taky dost prohlíží prostor... jestli neodešel úplně pryč, je dost dobře možné, že na sebe natrefíte. A pokud je chytrý, tak nejspíš neodešel. Pokud nemáte nějakou rodovou schopnsot, jak přežít bez jídla v mrazech. Přece jen, začíná zima a putovat z tohodle kraje pryč by byl trochu nerozum. Nedivila bych se, kdyby tady chtěl strávit zimu." Neví smaozřejmě, jeslti to tak je, ale jí by to přišlo logické. Navíc, znakčy kde našel ten pach, nevypadají prostě na průchod pryč.

Zamyšleně sleduje ten náčrt. Druhý vlk má výhodu, že může místa vidět z výšky a je to znát na kvalitě jeho mapy. Ale i tak. "Vypadá to, že jste přišli z trochu jiných směrů. A asi tu ani on nebude dlouho Asi by tochtělo vymyslet nějaký způsob nebo místo, kdebyste si mohli dát vědět." Zamyšleně kouká na pamu.
"Mimochodem, jak dobře se tu vyznáš?"

Potřásla hlavou. "Může to být důležité. Mohli by oni najít tvoje stopy a nebo by se daly vyloučit nějaká území kde pátrat, pokud neuspěješ."
Rychle načrtla drápy do písku mapu norestu. je hrubá a ne moc dokonalá, ale stačí na to, aby se v tom dalo zorientovat.
A pak zakreslila nějaká území na severozápad.
"Já třeba přišla tudy. A nikdo takový se tam nemihnu ldkyž jsem tamtudy procházela. Kudy ty? A nevíš, kde jsi zachytil ten pach?" To může být důležitá informace.

Překvapeně zamrkala. "Rok..." To je hodně dlouhá doba. Přejela ho pohledem. Není tak těžké odhadnout jeho věk. Neviděl je teda pořádně dlouho. Zastříhala ušima. "Nevíš vůbec nci co se s nimi stalo? Mají být někde tady v Norestu?" Bez podorobnějších informaci se moc zjistit nedá. "Každopádně, já jsem tady teprve nějaký čas a předtím jsem prochodila taky kus světa, ale nikde jsem je neviděla. Ale netuším kudy jsi přišel."
Koukla na zem pod nohama. Pouš´t má tu výhodu, že se tu do písku dá snadno načrtnout mapa.

Sleduje ho pozorně. I tu jeho snahu získat apsoň nějaké informace. Snaží se mě naverbovat do pátracího týmu? Zastříhala ušima a posadila se. Kouká na něj. "Máš něco, co by mohlo pomoct? Místa, kde by se mohli zdržovat, nějaký signál ,co máte dohodnutý, nebo tak něco?" Přihlásila se ke slovu praktičtější část její osobnosti.
Přece jen, pokud jsou rodina, něco takového klidně mohou mít. Noctra netuší, že se bratři neviděli dlouhá léta.

Prostudovala pohledem pozorně jeho stavbu těla, i ten znak pod jeho okem. Na chvíli nevypadá tak sklesle, ale spíš jako zkušený stopař při práci. Ale pak jen zase sklonila hlavu. "Nikoho takového jsem neviděla, je mi líto. Měli by být někde tady?" Zkusila se přece jen zeptat. Má pochopení pro hledání rodiny. Sama o svou rodinu přišla už dávno a ví moc dobře, jaké to je.

Zamrkala. Příjemné.. překvapení.... "Ne. Nežiju. Jen se procházím." Mluví celkem tiše. A pořád drží hlavu celkem nízko. Opravdu nevypadá vesele. Spíš tak někam zalízt a zůstat tam. "Prostě se jen tak toulám... hledáš něco?" zeptala se opatrně. Pořád tak stojí na místě, ale šedé oči, které ho sledují, jsou pozorné. Ať už je s ní cokoliv, rozhodně je vnímavá.

Zastavila se a napřímila se. Ať je ten cizinec kdokoliv, zdá se být celkem přátelský. Zahalekal docela zvesela. Zůstala stát, opravdu takhle ve stínu vypadá jako kousek temnoty s očima a nepatrnou hvězdičkou na čele. Možná právě proto mu na pozdrav odpvoěděla nahlas. Pokývnutí, na které tak jediné má náladu, by dost možná pořádně neviděl. "Ahoj," její tón je trochu nejistý. Netuší, co po ní neznámý létavec může chtít. Že by tu zabloudil, to si nemyslí. Koneckonců, jemu by stačilo jen vylétnout dost vysoko.

Toulala se pouští. Pomalu, co noha nohu mine, postupovala vyprahlou krajinou. Vyprahlou, jako jí teď přijde její duše. Hlavu nese nízko.
Je jen ploužící se stín mezi dunami, který ani nevíří pořádně prach. Slunce se sklání k obzoru a stíny mezi dunami jsou dlouhé. Kdyby se nepohybovala, nebyla by vůbec vidět. Nevychází na vrcholky dun, kličkuje bez cíle mezi nimi. Nemá zrovna kam spěchat, nebo za kým jít. Přijde jí, že všichni, na kterých jí záleželo, někam zmizeli.
Kdo ví? Možná je čas vypadnout odsud.

Sleduje ho trochu obezřetně, přece jen ho nezná. Ale zařadila se mu po bok, že půjdou. Párkrát zamávala ocasem, když se konečně začal chovat trochu normálně. "Nový v kraji? Je tu pár docela hezkých zákoutí na říčce tady v lese. A pád dobrých míst v horách, tak různě po víc místech." přiznala docela ochotně. A na lesní říčku to ani není nijak daleko. "Ty máš raději hory nebo lesy nebo něco jiného?" Zkusila navázat rozhovor.
Na otázku jen kývla. "To ano. Mám tu po okolí nějaké přátele, ale do žádné ze smeček se zatím nezapojila. I když to zvažuju." Proč to také nepřiznat.

Neudržela se a pokroutila hlavou. "Z jednoho slova jsem těžko něco mohla poznat, to snad uznáš. Kdybys jen pozdravil a šel pryč, tak bych to vzala, jako že nemáš zájem s nikým mluvit a půjdu jinam." Zatím na ni vlk moc dojem neudělal. Jistě, zaujal ji jeho kožich. Ale v tuhle chvíli jí přijde, že je poněkud zvláštní. Opravdu netuším, co tímto sledoval.
Nicméně, i tak navrhl procházku. Zamručela, měla chu´t se spíš otočit zády a odejít, ale koneckonců, zase tolik se nestalo.
Takže vstala a zamířila k němu. "No dobrá, stejně nemám co na práci," přiznala otevřeně. "Kam se půjde?"

Opravdu neví, že ji sleduje s pomocí svého havrana. Ale když se zastavil na paloučku, sedla si na jeho okraji a kouká na něj. Na pozdrav kývla, ale pak se na něj koukla trochu zmateně. Vlk vypadá přátelsky, jeho úsměv byl milý, ale tohle si měla vyložit jak? Z jednoho slova, a od vlka, který předtím spíš mířil pryč, pozná vážně málo. Naklonila hlavu mírně na stranu. "Tím.. mě zveš na procházku? Nebo mi chceš říct, že na ni jdeš a nechceš společnost?" Ví, že se nevyzná moc ve společenské konverzaci. Ale tohle podle ní by nepochopil pořádně nikdo. Tak jako tak, zůstává klidná a spíš mírně zvědavá.

Nemohla si nevšimnout, že i když se neskrývala, tak ji málem přehlédl. Asi nad něčím přemýšlel nebo tak.. měl mě slyšet. Tak moc divné jí to ale nepřijde. K jejímu údivu se ale otočil a jde pryč. Jako by s ní nechtěl nic mít společného. A ten havran prve tady, to byla náhoda? Netuší, ale nějak má pocit, že se ten pták choval příliš zvláštně. Chvíli přemýšlela, jestli ho nechat odejít. Ale na druhou stranu, čas má a nevypadá, že by se bál. To by při jeho postavě bylo ostatně celkem divné.
Nakonec se ale tiše rozešla za ním. "Hm.. Ahoj?" Zkusila to opatrně. Nebojí se ho, ale není si moc jistá, co si o něm má myslet. A o tom jeho odchodu. Její tlapy jsou na lesním terénu tiché, vlčice má lehký krok. I za pohybu je ve stínech nějak hůř vidět, než je obvyklé, ale ne tak, aby to bylo nápadné. Možná je jen vážně špatné světlo.

Spala, schovaná mezi křovisky... Prakticky o ní nikdo neměl šanci vědět, dokud by o ni nezakopl. Leda by ji prozradil pach. Ale vidět prostě nebyla. Její černý kožich splývá se stíny a i když není neviditelný, ve stínu a bez pohybu, téměř jako by byl.
Vyrušil ji ale opeřenec, který slídil v terénu. Vzbudilo ji to. Chvíli se zájem sledovala, jak se proplétá kde čím. Brzo tu na mě narazí. Zamračila se. Nechce se jí riskovat srážku. Takže vstala a vyšla z křoví. Úmyslně se nesnažila být potichu, aby nikoho nepřekvapila. Nemá důvod se skrývat.
A uviděla nakonec kousek od křovisek vlka. Zarazila se. Cizinec byl černý, jako ona. Jen vyšší a huňatější. Překvapeně zamrkala. Moc takto černých vlků tady ještě nepotkala. Zadívala se na něj se zájmem. Aby nepocházel z podobných končin. Ale neřekla zatím nic.

Sedla si, s ocasem zatočeným podél těla a sleduje zvědavě to hyperaktivní stvoření. Má ho za mládě. Nejen kvůli velikosti, ale i kvůli chování. Věk nedovede moc přesně odhadnout.
A k mláďatům je třeba se chovat mile.
Zaujatě tedy naslouchá vyprávění okřídleného tvorečka před sebou. "To je hezký příběh. " Pousmála se a koukla na svůj černý kožich. S její schopností se objevit ze stínů kde ji předtím to mládě nejspíš nemělo šanci vidět, jí opravdu musela připadat jako čert.
Zvedla hlavu k obloze a hvězdám. "Takže tam nahoře máš svoje předky?" Pousmála se. Sto vlků, sto výkladů. "Někteří vlci věří, že hvězdy k nim mohou promlouvat. Myslíš, že tam jsou i předci jiných vlků?" Zaujatě koukla na malou okřídlenou bytost.