Príspevky užívateľa

Opatrně od něj ustoupila kousek dál, když sebou po jejím dotyku cuknul. Jo, to byla asi fakt blbost. Vlastně se jeho reakce nediví. Sedla si, kus od něj a kouká na něj. Naprosto neví, co by teď měla dělat. A jak s ním jednat. Navíc, on teď vážně nevypadá, že by zrovna teď o cokoliv měl zájem. Co já teď s ním? Zvažuje, že ho tady prostě nechá. A ještě nedávno by to asi udělala. Jenže, od té doby potkala pár místních vlků... A úplně se jí nechce ho nechat napospas čemukoliv. Ne, když ví, že za jeho stav mohou lovci.

Tiše vstala. "Nebudu daleko," řekla tiše Arcovi. Pak odešla o kus dál, že ho nechá spát. Ale ne, aby odešla. Podvědomě sledovala pachy v okolí a tak ví, že jsou jen maličký kousek od pěšiny zvěře. Tiše zalehla vedle jednoho stromu a znehybněla. Její srst předvedla svou práci a vzhledem k tomu, že vítr nese její pach od stezky k Arcovi a nebude tak zachytitelný na stezce, je pro zvířata, co by tudy šly, prakticky nerozeznatelná. O to víc, že je pod mrakem a v lese je tak i za dne dost šero.
I tak musela čekat. Hodiny. Nakonec ale uslyšela šelest a zvuk kopýtek. Po stezce se blížil mladý srnec. Celkem drobný. Buď je to ještě mládě a nebo s ním něco není v pořádku. Noctra nerada loví mladé kusy, ale tenhle srnec by asi tak jako tak nepřežil dlouho. Ne pokud vypadá takto. Takže ho nechala přijít blíž a pak, ve správný moment, po něm prudce skočila. Zakousla se mu do krku těsně pod čelistí a váha velké vlčice ho snadno strhla k zemi. Boj srnečka netrval dlouho. Černá vlčice vstala, oklepala se a pak chytila ulovené zvíře za zadní nohu. Začala táhnout. Směrem k Arcovi. Jídla z něj bude dost. Pro oba.

Pokud slepý vlk mezitím někam odešel, přece jen byla pryč hodiny, očichá místo, kde spal a prvně se sama nají. Potom ze srnce odhryže celou zadní nohu, kterou úmyslně nechala být. Zbytek zvířete uloží pod některým stromem a se srnčí kýtou v tlamě se vydá po stopách Arca.

Potřásla hlavou. Druhá vlčice ji očividně moc dobře nepochopila. To jí ale nevyčítá. Přece jen, neměla v životě moc možností nabrat společenskou obratnost. Asi prostě udělala chybu. "To jistě ne," souhlasí s ní. "Ale přesto bych nešla tak daleko na ledovec, abych se nestihla vrátit v rozumném čase. " Na to jsem zažila příliš mnoho dní bez jídla. Informaci o sobech si zaznamená do paměti. Mohlo by se to hodit. Ale už se k ní nevrací. "Jdeš se tam podívat poprvé, nebo už tam o něčem víš?" Zkouší to ještě jednou. Snaží se mluvit mírně. Nechce si vyplašit možný zdroj informací.
Když se vlčka představila, elegancí, zrozenou spíš z dobré kondice a neustálého pohybu, jí pokývla v pozdravu. "Těší mě. Pěkné jméno."

Když Lunary dala jasně najevo, že pro ní Noctra není cizí, vesele se na ni usmála a její ohon samovolně párkrát plácl o zem. Zahřálo ji to u srdce. Vážně, tohle je dobré místo. A lehkonohá Lunary je vážně docela dobrá společnice. Sleduje ale víc Beu, kterou přece jen nezná. Nestydí se dávat najevo zájem, ale ani se nevnucuje. Lehce pokývla.
"Dá se lovit i samostatně," kor tady. " Ale uznávám, že ve dvou je to lepší zábava." Pousmála se na Beru v souhlasu. Svou husu pořád ignoruje, položenou u nohou. Klidně by se mohla pustit do jídla, ale dokud nejí i ty dvě vlčice, přišlo by jí to neslušné. A opravdu nemá takový hlad, aby spěchala. Vlastně, co jsem přišla sem do téhle krajiny, tak jsem nikdy neměla hlad. To je rozhodně zlepšení proti časům, co zažívala dřív. V myšlenkách se rozlétla místní krajinou a vybavila si vzpomínky, které už tady stihla nastřádat. Ne, opravdu se jí odsud nechce. Spíš se čím dál víc hluboko v jejím srdci ozývá nezvyklý pocit. Jaký už nezažila hodně dlouho. Touha po domově. Po místě, kam by patřila. Ale to vlčicím před sebou na odiv nevystavuje.

Povzdechla si. "Lovci jsou hnusní." Potřásla hlavou. "Musel to být pořádný hajzl." Zaváhala, ale nakonec se velmi lehce dotkla čenichem jeho zad, kousek nad tou jizvou. Hned se pak stáhla, aby si to snad nevyložil špatně. Ani pořádně neví, proč to udělala. Možná jen chtěla, aby přestal tak naříkat. "Nás lovili kvůli našim kožichům. Nejsou totiž v terénu moc vidět, když si stoupneš někam, kde je stín a nehýbeš se, tak jsi jen stín mezi stíny a jsi dost nenápadný." je jí jasné, že on to nemůže vidět, proto ten popis. Přesto nijak nezdůrazňuje důvod, proč to vysvětlila. "Už jsem takhle vylekala neúmyslně pár vlků, že mě neviděli. Pro lovce to bylo očividně dostatečný důvod, aby zabili spoustu vlků tam, kde jsem se narodila a všem nám sebrali domovy. " Odfrkla si, zjevně znechucená chováním lidí. "Tady naštěstí žádní nejsou. "
Rozpačitě pokukuje po Arcovi. "No, co kdyby sis zkusil trochu odpočinout? Možná bych tě pak mohla doprovodit blíž území Nihilu, aby ses vyhnul těm míň přátelským. Pokud budeš chtít." Nabídla opatrným tónem. Koneckonců, nemá co na práci a dost nesnáší lovce, aby jí to stálo za to to pro toho vlka udělat. I když je jí jasné, že to znamená, že nejspíš bude muset víc lovit ona. Ale koneckonců, tady v této krajině to není nic těžkého. Pokud dokázal přežít a lovit doteď, tak by to určitě dokázal sám i tady. Noctra si nemyslí, že by jí Arco k něčemu potřeboval, jen nabízí společnost.

Ještě nikdy se nepokoušela popisovat terén a nějaké místo slepému vlkovi. Ale podle jeho reakce a mohutného pokyvování soudí, že to zvládla docela dobře. To si celkem oddechla. Možná není milosrdný samaritán, ale přece jen, tenhle vlk si asi dost zažil a zdá se, že se i tak o sebe dokáže obvykle postarat. Přejela ho pohledem Stalo se mu toho asi fakt hodně, ale evidentně i tak zvládá lovit a přežít. To je zase na místě podpořit a koneckonců, neřekla mu nic tajného. Jen to, co tu vědí všichni místní.
Když si povzdechl nad vzdáleností, koukla na jeho nohu. "Hm... pro tebe asi docela jo. Pro mě ani ne, ale já byla zvyklé běžet celé dny v kuse, to je jiné," řekla docela potichu. Nepochybuje ovšem, že slyšel každé slovo.
Když si lehl, zůstala sedět vedle něj. A pak se nestačila divit, když se tam rozbrečel a je zřejmé proč. Lehce sebou cukla, na podobné projevy emocí opravdu není zvyklá a netuší, co by měla dělat. Nejistě se rozhlédla kolem. Jenže nikdo jiný tady není, aby se s tím vypořádal za ni. Možná by si s tím věděla poradit Mey, když je léčitelka, nebo Shaari. Nebo by aspoň o někom věděli. Co s ním? Jestli narazí na Kulťany, tak je to v háji... Co s ním mám dělat?Ne že by se sama hned hrnula někomu pomoct, ale přece jen, nechat ho tu takhle jí její vlastní hrdost taky nedovolí, jakkoliv jí ta situace je trochu nepříjemná. Možná bych ho pak měla odvést blíž území Nihilu, to by asi bylo lepší než tohle místo. "To ti udělali lovci? Tu tlapu a tak?" Zkusila se ho opatrně zeptat. "Já kvůli nim přišla o rodinu a musela skoro celý život utíkat. Ale nikdy mě nechytili." Nepokouší se ho vlastně ani moc chlácholit. Netuší totiž, jak by to měla udělat.

Sedí klidně a nechává se zkoumat, jak si jen bude přát. " Ráda tě poznávám Arco," odpoví mu zdvořile. "Tohle je docela dobré místo pro vlka, takže se tu nemusíš moc bát. Smečky tu skutečně žijí, ale neboj, jejich území poznáš, je tam poměrně dost pachových značek a ty by ti neměly dělat problém. Tohle místo nepatří nikomu, ale pokud půjdeš z lesa podél řeky, buď opatrný. Jsou tam trosky lidského města a v něm žijí vlci, co moc přátelští nejsou. Nepotkala jsem je, ale už jsem o nich slyšela. Ta řeka pramení tady v tom lese a pokud půjdeš po jižním břehu, nemáš se čeho bát. Tam jejich území nesahá. Na sever od lesa jsou hory a v nich údolí, kde taky žijí nějací vlci. Ty moc neznám, tak ti o nich nic moc neřeknu. Pak je údolí s další velkou řekou a za ním další hory a tam sídlí další dvě smečky. Jedna je docela v pohodě, z té už pár vlků znám. Asi by nejásali kdybys jim tam jen tak vlezl, ale jen by tě slušně vyprovodili ven. Ti druzí jsou hned kousek od nich a před těmi mě taky varovali, na svém území nikoho nestrpí. Když se necháš vést řekami až k moři, dojdeš k zátočině a území další smečky. Tam pro změnu klidně vlézt můžeš, nic ti neudělají. Jsou velmi otevření a přátelští." Pokouší se vlkovi předat informace. Normálně by to neudělala, ale když ho vidí, jak sotva chodí a jak se jí bál... považuje to za lepší. Koneckonců, tento vlk vážně nevypadá jako hrozba, spíš ostatní by mohli být hrozbou pro něj. Hm. Nihilčané by mu asi spíš pomohli, vzhledem k jeho stavu.
"Všechno ostatní tady by mělo být, pokud vím, území nikoho. Je tu i celkem dost zvěře, takže se tu dá i docela dobře sehnat jídlo. Vlastně, už dlouho jsem nenatrefila na místo, kde je taková hojnost a žádní lovci. Asi tu na čas zůstanu. Možná se k někomu někde přidám. Ale zatím jsem taky prostě tulák bez domova a takoví by měli aspoň občas držet při sobě, no ne?" Poslední poznámku řekla docela vesele, ale zbytek prohlásila neutrálním tónem. Po očku sleduje Arca a čeká, až skončí s prohlídkou.

Sleduje ji pozorně. Trochu naklonila hlavu na stranu. "Proti zimě nic nemám," hrábla packou do země a povzdechla si. "Ale většinou na takových místech nebývá moc jídla a tak se tam nevyplatí chodit. Navíc, moc nevěřím, že se tam bude zdržovat zvěř, když jen nedaleko je tepleji. Nebo máš nějaké zajímavé informace? Třeba sobi se někdy drží v chladných místech," zvedla hlavu a zastříhala ušima. Podivnou náladu druhé vlčice, zdá se nijak moc neřeší.

"Já tu nejsem moc dlouho, tak to tady kolem procházím a seznamuji se. Zatím jsem měla docela štěstí na přátelské vlky," zkusí jemnou pobídku, jestli tak druhou vlčici trochu nerozmluví. Třeba mi řekne něco o ostatních vlčích v oblasti nebo o sobě. Mohlo by se to tak jako tak hodit. Informace jsou užitečné. Stojí, uši nasměrované k vlčici před sebou. "Mimochodem, já jsem Noctra. A ty?"

Po jeho odpovědi ho chvíli sledovala, hlavu natočila na stranu, pak na druhou. Takže, asi mám jít já. Teda, nejspíš. Olízla si čenich a zamířila pomalu k němu. Schválně prudčeji došlapuje, aby byly její kroky dobře slyšet. Normálně pokládá tlapy velmi potichu. Ale chce, aby on věděl, kudy jde a jak rychle. Doufá, že to bude stačit. Došla k němu, tak, aby na ni mohl dosáhnout, kdyby chtěl a sedla si. Je tak blízko, že by měl snadno slyšet i její dech. Když promluvila, ozvala se ještě tišeji než předtím. "Ani se ti nedivím," viděl ho vůbec někdo, kdo umí léčit? Nemohla si nevzpomenout na vlčici, kterou nedávno potkala a která znala byliny a umění léčitelů. Jen škoda, že musela za rodinou, kamsi daleko. Teď by se hodila. Lehce si povzdechla. Snaží se chovat klidně, aby si ji vlk před ní mohl zkontrolovat. Vzdálenost mezi nimi mu umožní si ji očichat, a kdyby trochu natáhl krk, tak se i dotknout její huňaté srsti. "Jak se vlastně jmenuješ?" Já ti svoje jméno řekla. "A přišel jsi sem kvůli něčemu, nebo prostě jen... jsi šel kam se dalo, jako dřív já?"

Přiklopila uši. To vypadá, jako by hned čekal nejhorší. Přelétla očima jeho jizvy a znovu se podívala na jeho nohu. Hm, vlastně se mu nedivím. Povzdechla si. Není si moc jistá, jak s ním jednat, ale rozhodla se, že to prostě zkusí. "Jo, všimla jsem si, že máš něco s očima. Nechci ti dělat problémy. Spíš jsem ti chtěla dát možnost si lépe prozkoumat mě. Na dálku to asi půjde těžko," vysvětlila svou otázku, zda smí jít blíž. "Jestli chceš, zůstanu sedět a klidně si přijď ty. " A myslí to vážně. Podle jeho rozhodnutí buď přijde blíž a nebo zůstane v klidu na místě a sedne si. Hodlá se přizpůsobit výběru zmrzačeného vlka, protože podle ní, to on je tu v nevýhodě.
Mluví klidně a poměrně tiše. Je jí jasné, že nejspíš i tak velmi dobře slyší každé slovo. Prý to tak je u těch, co ztratili nějaký smysl. Aspoň jí to kdysi máma říkala. "Nemívám ve zvyku dělat někomu problémy, pokud si nezačne. A upřímně, na to, že by sis chtěl něco začínat, celkem nevypadáš. Jsi tu nový?"

Sleduje jezero před sebou a občas i Shaariho. Vážně, tohle je fajn. Jen tak se bavit, v milé společnosti. Opravdu nečekala, že tu najde přítele. Navíc, tady v horách je klid. Trochu ji zarazily Shaariho rozpaky. Copak? Zastříhala ušima a pozorně se na něj zadívala. To ho tak vyvedlo z míry to, že jsem už u těch pramenů byla? Popravdě, tohle jezero je lepší než ty prameny. Aspoň pro mě.
Ale Shaari ty rozpaky nakonec překonal. Usmála se. "To zní dobře. " Protáhla se, zívla a otřepala se. Koukla pak zase na Shaariho, zdvihla jednu tlapku do vzduchu v pozici jasně značící, že je připravena k čemukoliv. "Nepočítej s tím, že tě budu šetřit," zablýsklo se jí v očích. Tohle rozhodně byla výzva! A vzápětí vyrazila za ním. Tentokrát počítá s dlouhým během a hodlá to nakonec Shaarimu natřít. Proto ze začátku ho ani nedotahuje. Šetří síly a hodlá mu řádně ukázat. Na to je ale lepší neplýtvat hned silami na velkou rychlost na začátku. Tak tedy vyrazili, dál, k novým objevům.

Noctra překvapeně zamrkala, při pohledu na přicházejícího vlka. Nejen, že je celkem nápadný vzhledem, ale navíc ta chybějící noha. Co se mu asi stalo? Přešlápla. Je jasné, že příchozí nemůže být nebezpečný, ani kdyby chtěl. Stěží by si poradil se silnou a zdravou vlčicí. Vzápětí jí došla ještě jedna věc. On je slepý. Když se nejistě ozval, potřásla hlavou. A ještě ke všemu se mě bojí. Vlastně se ani nedivím. "Ahoj, jo, já. Jmenuji se Noctra. Smím přijít blíž?" Je jí jasné, že vlk si ji nemůže jen tak prohlédnout. Ale doufá, že podobná otázka by ho mohla trochu uklidnit, dát mu najevo, že respektuje jeho prostor. Normálně by stála prostě tiše na místě a hodnotila situaci. Ale i když čich a její pach příchozímu určitě řekne mnohé, pořád je jí jasné, že chybějící zrak je trochu problém. Hrábla párkrát packou do země, aby mu dala lépe najevo, kde přesně stojí.

Napřímila uši a sleduje vlčici před sebou. Zdá se mi to, nebo vypadá trochu utahaná? Pokývla hlavou na pozdrav. "I já tebe. Trochu jsem nečekala, že potkám někoho zrovna tady. Vypadá to, že dál je hlavně jen zima a nic moc zajímavého. Ty to tady znáš? Jsi místní?" Černá stojí klidně, nevypadá, že by hodlala být hrozbou, ale očividně se sama nebojí. Tak uvidíme, nakolik se tady vyzná. Hustou černou srst jí čechrá vítr, ale nevypadá, že by jí to vadilo. Není těžké poznat, že je v dobré kondici. Přešlápla. Trochu si není jistá, jak s příchozí jednat. Informace by se rozhodně hodily. Jestli je utahaná, taky by mohla být dost neochotná. A nabídnout něco výměnou nemám zrovna co. Ani kořist k lovu tady není. Neměla jsem lézt tak daleko na sever.

Postupuje planinou. Jen stín mezi stíny pod zamračenou oblohou. Zdejší krajina, mozaika tmavších travin se suchými, skvrnitá a neurčitá, jí umožňuje nebýt příliš vidět. Stačí se pohybovat klikatě tak, aby se držela v tmavších travinách, a nepostupovat příliš rychle. Jen opravdu dobrý pozorovatel by si jí všiml na delší vzdálenost. A tou dobou by o něm už asi věděla. Možná jsem neměla jít tak na sever. Tam už lesy nebudou. Spíš to vypadá na bezlesí a zimu. Ne že by ji zima nějak trápila. Na nepřízeň počasí je zvyklá a její srst je hustá. Zastavila a zamyšleně koukala na krajinu kolem. Proto si blížící se vlčice všimla první. Lehce zastříhala ušima a lehla si do trávy. Sleduje příchozí. Vypadá zamyšlená. Rychle zhodnotila její srst a způsob pohybu. Neví o mě. Ta srst vypadá docela dobrá do chladu. Možná se tady někde pohybuje často. Hm. Mohla by to tady celkem znát. Noctra vstane a vydá se směrem k přicházející vlčici. Nijak se neskrývá, nicméně příchozí byla už relativně blízko, takže pro ni se Noctra mohla de fakto vynořit z ničeho, jako by se tam teprve objevila. Noctra ji ale nechce vyděsit, tak se po pár krocích zase zastaví, aby tak dala najevo, že se chce seznámit a není hrozbou.

Klidně stála a nechala ty dvě, ať si vyřeší co se týká jich, jako třeba tu nadbytečnou kořist. Koneckonců, opravdu se do toho nemá co plést. Tím spíš, že ty dvě patří k jedné smečce. A svou vlastní husu konečně má. Hezky u vlastních tlap. Mňam. Lehce se pousmála, když jí přišlo, že Bea přijala nabídku nadbytečné husy lehce s překvapením. Pokud to nově příchozí vlčici udělalo radost, tak tím lépe.
S elegancí, danou spíš kondicí vlčice, co je obvykle pořád v pohybu, než nějakými společenskými zvyky, pokývla Bee na pozdrav. "Také tě ráda poznávám," odpověděla zdvořile. "Nějakou dobu tady už běhám. Je to dobrý kraj. Bez lovců, bohatý na zvěř. I na vlky, ale pořád ne tak, abych tu obtěžovala. A zatím byli všichni docela přátelští." Tedy víceméně. Výjimky by se našly, ale nic, co by jí stálo za zmínku. Ty horší zatím nepotkala, i když o nich už slyšela. "Některé už jsem potkala i vícekrát, jako třeba tady Lunary, Proto jsme se tentokrát rozhodly lovit společně,"kývla čenichem k šedivé vlčici.

Černá vlčice respektuje chování Mey a prostě stojí a trpělivě čeká. Nezasahuje. Když nebyla pozvána, aby vypomohla, považovala by to ostatně za nevhodné. Obzvláště u něčeho tak důležitého, jako jsou léčivé rostliny. Chápe, že uspořádání může být důležité.
Kývnutím hlavy ocenila Meyinu upřímnost. Opravdu toho bylo míň, než jsem doufala. A koukám, že to asi ví. "Nemám žádnou určitou cestu. Prostě jen tak prozkoumávám kraj. Nebudu tě tedy raději zdržovat, pokud si nepřeješ doprovod ty." Přece jen, jsem silná a rychlá a na cestách bych mohla pomoct chránit. Jenže, ona nevypadá, že by to potřebovala. Taky je rychlá. Vlastně ani nečeká, že by Mey chtěla doprovod. Už proto, že Noctru vlastně skoro nezná. "Každopádně ti děkuji za tvé cenné rady." Přece jen se dozvěděla alespoň něco a to se počítá. A poděkovat je slušnost.
Nebude-li po ní Mey už nic chtít, pokývne jí na podzrav a odejde z nory. Venku v lese se vydá rychlým, ale lehkým klusem, odsud pryč. Dál zkoumat tuto zemi.
Pokud by však Mey doprovod chtěla, pak se prostě s cestou zařídí podle ní, včetně tempa běhu nebo chůze.