Príspevky užívateľa

Přejela vlčici před sebou příkrým pohledem. "Ne, nemáš vždycky na výběr. Protože ten výběr je někdy běh ledovou pustinou o hladu a nebo lovci a smrt. Ale ty jsi očividně ještě příliš nezkušená, abys uměla trochu něco domyslet. "
A otočila se od ní. Jen si odfkla. "Ne, milá zlatá. Ty jsi začala být hrubá první. Na hrubý pytel ale patří ještě hrubší záplata," ví vůbec, co je to pytel?

Jen krátce se ještě zastavila a ohlédla se po ní. "Nejsi ani dost chytrá na to, abys věděla, že zbytečně bojovat s jiným vlkem je nesmysl. Máme dost jiných problémů, třeba lovce. Buď vděčná, že ses s nimi zatím nepotkala a doufej, že se tak nestane. Až dospěješ a dostaneš rozum, tak si třeba o něčem promluvíme. Do té doby... žij blaze, naivní děcko, já s tebou nehodlám ztrácet čas a energii."
A prostě odchází. Noctra není z těch, co by dobrovolně bojovali s jinými vlky, tedy prostě jde pryč. Vlčice je pro ni v jejích očích prostě nerozumné mládě, které potřebuje ještě dospět. Rvát se nehodlá. S mláďaty se nebojuje. Zaútočí-li na ni Jess přesto, že Noctra jasně dala najevo, že o boj zájem nemá, prostě na ni použije svou magii a oslepí ji. Ani pak jí nehodlá ublížit a bude pokračovat v odchodu. Poslepu na ni stěží druhá vlčice zaútočí. To by musela být opravdu padlá na hlavu, aby s vlčicí, co se pohybuje dost nehlučně, zkoušela bojovat poslepu. Možná už vyrostla, ale pořád je to jen vlče. Potřebovala by pevnou tlapu alfy nad sebou a srovnat do latě. Ale to není můj problém.

Tak přeju dobrou chuť" řekla Arcovi a potvrdila tím tak, že si dát klidně může. Koneckonců, je to sice malý srnec, ale pro jednoho by toho stejně bylo moc. Hezky se pustila do své kýty a už si plánovala, čím bude pokračovat. Kýty má nejradši, ale k zahození nejsou ani jiný části.
"Jo, ulovila. A ono to není tak těžký, mám proto tobě jednu výhodu," začala vyprávět. Tak nějak si není jistá, že ji vnímal, když mu poprvé vyprávěla o vlastnostech jejího kožichu, takže proto na to upozornila. "Fakt nejsem vidět, když si lehnu někde do stínu, takže stačí najít místo, kudy zvěř chodí, ohlídat si směr větru a čekat. Dřív či později tam něco poběží a když si to správně načasuju, v podstatě je to jistý. A tohle je navíc celkem malý srnec. To jelen, to by byla jiná. Ale toho ani nemám proč lovit. Co bych dělala s takovou spoustou jídla, i kdyby se mi to povedlo. " Potřásla hlavou.
A pak, nějakou dobu je prostě ticho. Tedy až na zvuky žvýkání a trhání. Ze srnce postupně ubývají kousky.
Natáhla se pak pohodlně pod stromy a koukla na Arca. "Nevím, jestli to víš, ale tvoje srst je trochu nápadná, takže by ses musel schovat o dost líp než já, aby podobná taktika fungovala."

Její postup lesem v tuhle chvíli je těžko přeslechnutelný. Srnec je možná z těch menších, ale jeho vlečení po zemi je rozhodně slyšet docela zřetelně. Aspoň na krátkou vzdálenost. Akorát se dostala k místu, kde prve Arca nechala, když zaslechla jeho volání. Zastavila se, pustila srnce a odpověděla mu. "Jo, tady jsem. Připletl se mi do cesty srnec, dáš si taky?" Zkusila zformulovat opatrně nabídku. Ne, rozhodně nechce vzbudit dojem, že se o něj stará. Jen si není jistá, jestli to dělá kvůli němu, nebo kvůli vlastní hrdosti.
Znova chytí ulovené zvíře za nohu a táhne. Směrem, odkud se Arco ozval. Není to přímo tam, kde byli, ale podle hlasu to není daleko. Její postup se srncem je pomalý, mrtvé zvíře se jí trochu plete pod nohy, takže pokud by se rozhodl jí vyrazit naproti, potkají se nejspíš někde na půli cesty. Pokud ne, prostě dotáhne zvíře až tam. Neobtěžuje se s nějakým sdělováním, kam kořist položila. Koneckonců, který vlk by to nepoznal po pachu, že ano. Sama se nerozpakovala a pustila se do srnčí kýty.

Postávala tam v trávě a slyšela ty dvě a jejich spokojenost a dost možná i štěstí. Z toho, že nejsou samy. Že někam patří. A i když nechtěla nic dát najevo, neubránila se tomu, aby trochu schlípla. Svěsila trochu uši a je vidět, že se ta slova dotkla něčeho hlubšího v ní. Tiše a mnohem smutnějším tónem, že chtěla a než si uvědomila, přiznala. "Já už dlouho nemám domov." Nevybrala si to. Nechtěla to tak. Neměla jinou možnost. A z toho tónu je to docela znát.
Ale rychle se vzpamatovala a napřímila se, smutek a tu podivnou touhu zase skryla. Máš tady přece kamarády, ne? Tak co si stěžuješ.

"Ale umím se o sebe postarat. Kdyby ne, tak tady už dávno nejsem," potřásla hlavou. "Aspoň jsem silná a rychlá, to se taky počítá." Kyselé hrozny, říkávají lidi, ne? Jen tak tak si nad sebou neodfrkla. Tohle nejspíš opravdu muselo znít, jako snaha to všechno zamluvit.

Let je opravdu nezapomenutelný zážitek. Země dole maličká a jakoby namalovaná. Všechno je vidět na tak velkou vzdálenost. Trochu to připomíná vyhlídky ve vysokých horách, ale tohle je prostě... lepší.
Když se země zase začala rychle přibližovat, maličko se napjala. Ale prostě leží a nehýbe se. Přistání ale bylo mnohem jemnější, než čekala. Seskočit z Arxiho bylo snazší než na něj vylézt, takže to nebyl problém. "No, to bylo teda něco," okomentovala celý let uznale. Víc opravdu ne. Prostě nemá v tuhle chvíli dost slov, které by to vystihly. A než na nějaké přišla, tak se s ní její společník rozloučil. Trochu překvapeně zamrkala, nečekala podobné rozloučení. Ale koneckonců, vlastně se neznají. "I mě těšilo," odpověděla mu a lehce, důstojně, pokývla hlavou v pozdravu. Nic víc by ostatně ani říct nestihla. Arxi už se rozběhl pryč a zmizel skoro stejně rychle, jako by v takovém místě zmizela ona sama. Chvíli jen stála, a vstřebávala celý ten zážitek, než také odešla.

Kouká na ni, teď už trochu zamračené. Není nějaká nafrněná? "Když máš na výběr," potřásla lehce hlavou, na její poznámku o rozumném čase. Ale pak se nestačila divit. Blázen? Co si o sobě tahle fiflena myslí? Navíc, to se mě vážně ptá kam? O čem se tu asi celou dobu bavíme? O cestování tímhle místem?
Napřímila se koukla na ni. Chvíli na ni jen zírala. Na její poznámku o jméně si jen odfrkla. Dobře ví, že její jméno je docela obyčejné a tak si rozhodně nemyslí, že to bylo upřímné. Což její názor na hezkou vlčici před ní opravdu nevylepšilo.

Přeměřila si ji pohledem. "Tak nevím. Buď si ze mě děláš dobrý den, nebo bys měla přehodnotit to prohlášení o bláznech. I na sebe. Sice jsem zmínila, že tam asi není nic moc k jídlu, ale jsou horší věci než hlad. Jen blázen by šel o hladu? Když nevíš, co tam je, tak jen blázen by se nepokusil zjistit informace a nebo zacházel daleko. Bez ohledu na okolnosti. Pro případ, že bys tam narazila na něco špatného. " Znovu si odrkla. Nicméně, mluví klidně. "A kam asi. Když se celou dobu bavíme o průzkumu téhle studenější oblasti, tak že se asi ptám na to a stačilo by dost možná použít tu věc, co máš na krku, aby ti došlo kam. Pořád se na ni tak dívá, její tón tentokrát očividně byl tónem někoho, kdo se snaží vysvětlovat něco někomu, kdo je poněkud natvrdlý. Buď jsi úmyslně hrubá a nebo jsi prostě jen namyšlené děcko, co se neumí chovat Tak jako tak, já s tebou skončila." Od ní se stejně nic užitečného nedozvím.
A prostě vyrazí od ní pryč. Neotočila se k ní zády, odchází šikmo. Uši stále natočené k ní. Nehodlá s nafoukanou vlčicí bojovat. Proč by se obtěžovala. Co se jí týká, řekla jí, co podle ní bylo na místě. Pokud se takhle bude chovat ke všem, někdo ji jednou zakousne. Ale to je její problém. Je ale samozřejmě v pozoru. Dobře si uvědomuje, že vlčici nezná a nemůže tak odhadnout reakci na ne zrovna vlídná slova. A tak nemůže vyloučit, že dojde k útoku. Ne že by si Noctra myslela, že by proti ní měla Jessica šanci. Černá vlčice by s ní velmi pravděpodobně dokázala vymést podlahu, leda by náhodou ta drzounka byla mnohem schopnější než vypadá. Ale na to by tak jako tak nedošlo. Noctra přece jen pořád má v záloze svou tajnou zbraň. A neváhala by druhou vlčici dočasně oslepit, aby jí zabránila v boji. Ani pak by jí neublížila, ale nehodlá jí ani dovolit, aby ona nadělala potíže jí.

Opatrně od něj ustoupila kousek dál, když sebou po jejím dotyku cuknul. Jo, to byla asi fakt blbost. Vlastně se jeho reakce nediví. Sedla si, kus od něj a kouká na něj. Naprosto neví, co by teď měla dělat. A jak s ním jednat. Navíc, on teď vážně nevypadá, že by zrovna teď o cokoliv měl zájem. Co já teď s ním? Zvažuje, že ho tady prostě nechá. A ještě nedávno by to asi udělala. Jenže, od té doby potkala pár místních vlků... A úplně se jí nechce ho nechat napospas čemukoliv. Ne, když ví, že za jeho stav mohou lovci.

Tiše vstala. "Nebudu daleko," řekla tiše Arcovi. Pak odešla o kus dál, že ho nechá spát. Ale ne, aby odešla. Podvědomě sledovala pachy v okolí a tak ví, že jsou jen maličký kousek od pěšiny zvěře. Tiše zalehla vedle jednoho stromu a znehybněla. Její srst předvedla svou práci a vzhledem k tomu, že vítr nese její pach od stezky k Arcovi a nebude tak zachytitelný na stezce, je pro zvířata, co by tudy šly, prakticky nerozeznatelná. O to víc, že je pod mrakem a v lese je tak i za dne dost šero.
I tak musela čekat. Hodiny. Nakonec ale uslyšela šelest a zvuk kopýtek. Po stezce se blížil mladý srnec. Celkem drobný. Buď je to ještě mládě a nebo s ním něco není v pořádku. Noctra nerada loví mladé kusy, ale tenhle srnec by asi tak jako tak nepřežil dlouho. Ne pokud vypadá takto. Takže ho nechala přijít blíž a pak, ve správný moment, po něm prudce skočila. Zakousla se mu do krku těsně pod čelistí a váha velké vlčice ho snadno strhla k zemi. Boj srnečka netrval dlouho. Černá vlčice vstala, oklepala se a pak chytila ulovené zvíře za zadní nohu. Začala táhnout. Směrem k Arcovi. Jídla z něj bude dost. Pro oba.

Pokud slepý vlk mezitím někam odešel, přece jen byla pryč hodiny, očichá místo, kde spal a prvně se sama nají. Potom ze srnce odhryže celou zadní nohu, kterou úmyslně nechala být. Zbytek zvířete uloží pod některým stromem a se srnčí kýtou v tlamě se vydá po stopách Arca.

Potřásla hlavou. Druhá vlčice ji očividně moc dobře nepochopila. To jí ale nevyčítá. Přece jen, neměla v životě moc možností nabrat společenskou obratnost. Asi prostě udělala chybu. "To jistě ne," souhlasí s ní. "Ale přesto bych nešla tak daleko na ledovec, abych se nestihla vrátit v rozumném čase. " Na to jsem zažila příliš mnoho dní bez jídla. Informaci o sobech si zaznamená do paměti. Mohlo by se to hodit. Ale už se k ní nevrací. "Jdeš se tam podívat poprvé, nebo už tam o něčem víš?" Zkouší to ještě jednou. Snaží se mluvit mírně. Nechce si vyplašit možný zdroj informací.
Když se vlčka představila, elegancí, zrozenou spíš z dobré kondice a neustálého pohybu, jí pokývla v pozdravu. "Těší mě. Pěkné jméno."

Když Lunary dala jasně najevo, že pro ní Noctra není cizí, vesele se na ni usmála a její ohon samovolně párkrát plácl o zem. Zahřálo ji to u srdce. Vážně, tohle je dobré místo. A lehkonohá Lunary je vážně docela dobrá společnice. Sleduje ale víc Beu, kterou přece jen nezná. Nestydí se dávat najevo zájem, ale ani se nevnucuje. Lehce pokývla.
"Dá se lovit i samostatně," kor tady. " Ale uznávám, že ve dvou je to lepší zábava." Pousmála se na Beru v souhlasu. Svou husu pořád ignoruje, položenou u nohou. Klidně by se mohla pustit do jídla, ale dokud nejí i ty dvě vlčice, přišlo by jí to neslušné. A opravdu nemá takový hlad, aby spěchala. Vlastně, co jsem přišla sem do téhle krajiny, tak jsem nikdy neměla hlad. To je rozhodně zlepšení proti časům, co zažívala dřív. V myšlenkách se rozlétla místní krajinou a vybavila si vzpomínky, které už tady stihla nastřádat. Ne, opravdu se jí odsud nechce. Spíš se čím dál víc hluboko v jejím srdci ozývá nezvyklý pocit. Jaký už nezažila hodně dlouho. Touha po domově. Po místě, kam by patřila. Ale to vlčicím před sebou na odiv nevystavuje.

Povzdechla si. "Lovci jsou hnusní." Potřásla hlavou. "Musel to být pořádný hajzl." Zaváhala, ale nakonec se velmi lehce dotkla čenichem jeho zad, kousek nad tou jizvou. Hned se pak stáhla, aby si to snad nevyložil špatně. Ani pořádně neví, proč to udělala. Možná jen chtěla, aby přestal tak naříkat. "Nás lovili kvůli našim kožichům. Nejsou totiž v terénu moc vidět, když si stoupneš někam, kde je stín a nehýbeš se, tak jsi jen stín mezi stíny a jsi dost nenápadný." je jí jasné, že on to nemůže vidět, proto ten popis. Přesto nijak nezdůrazňuje důvod, proč to vysvětlila. "Už jsem takhle vylekala neúmyslně pár vlků, že mě neviděli. Pro lovce to bylo očividně dostatečný důvod, aby zabili spoustu vlků tam, kde jsem se narodila a všem nám sebrali domovy. " Odfrkla si, zjevně znechucená chováním lidí. "Tady naštěstí žádní nejsou. "
Rozpačitě pokukuje po Arcovi. "No, co kdyby sis zkusil trochu odpočinout? Možná bych tě pak mohla doprovodit blíž území Nihilu, aby ses vyhnul těm míň přátelským. Pokud budeš chtít." Nabídla opatrným tónem. Koneckonců, nemá co na práci a dost nesnáší lovce, aby jí to stálo za to to pro toho vlka udělat. I když je jí jasné, že to znamená, že nejspíš bude muset víc lovit ona. Ale koneckonců, tady v této krajině to není nic těžkého. Pokud dokázal přežít a lovit doteď, tak by to určitě dokázal sám i tady. Noctra si nemyslí, že by jí Arco k něčemu potřeboval, jen nabízí společnost.

Ještě nikdy se nepokoušela popisovat terén a nějaké místo slepému vlkovi. Ale podle jeho reakce a mohutného pokyvování soudí, že to zvládla docela dobře. To si celkem oddechla. Možná není milosrdný samaritán, ale přece jen, tenhle vlk si asi dost zažil a zdá se, že se i tak o sebe dokáže obvykle postarat. Přejela ho pohledem Stalo se mu toho asi fakt hodně, ale evidentně i tak zvládá lovit a přežít. To je zase na místě podpořit a koneckonců, neřekla mu nic tajného. Jen to, co tu vědí všichni místní.
Když si povzdechl nad vzdáleností, koukla na jeho nohu. "Hm... pro tebe asi docela jo. Pro mě ani ne, ale já byla zvyklé běžet celé dny v kuse, to je jiné," řekla docela potichu. Nepochybuje ovšem, že slyšel každé slovo.
Když si lehl, zůstala sedět vedle něj. A pak se nestačila divit, když se tam rozbrečel a je zřejmé proč. Lehce sebou cukla, na podobné projevy emocí opravdu není zvyklá a netuší, co by měla dělat. Nejistě se rozhlédla kolem. Jenže nikdo jiný tady není, aby se s tím vypořádal za ni. Možná by si s tím věděla poradit Mey, když je léčitelka, nebo Shaari. Nebo by aspoň o někom věděli. Co s ním? Jestli narazí na Kulťany, tak je to v háji... Co s ním mám dělat?Ne že by se sama hned hrnula někomu pomoct, ale přece jen, nechat ho tu takhle jí její vlastní hrdost taky nedovolí, jakkoliv jí ta situace je trochu nepříjemná. Možná bych ho pak měla odvést blíž území Nihilu, to by asi bylo lepší než tohle místo. "To ti udělali lovci? Tu tlapu a tak?" Zkusila se ho opatrně zeptat. "Já kvůli nim přišla o rodinu a musela skoro celý život utíkat. Ale nikdy mě nechytili." Nepokouší se ho vlastně ani moc chlácholit. Netuší totiž, jak by to měla udělat.

Sedí klidně a nechává se zkoumat, jak si jen bude přát. " Ráda tě poznávám Arco," odpoví mu zdvořile. "Tohle je docela dobré místo pro vlka, takže se tu nemusíš moc bát. Smečky tu skutečně žijí, ale neboj, jejich území poznáš, je tam poměrně dost pachových značek a ty by ti neměly dělat problém. Tohle místo nepatří nikomu, ale pokud půjdeš z lesa podél řeky, buď opatrný. Jsou tam trosky lidského města a v něm žijí vlci, co moc přátelští nejsou. Nepotkala jsem je, ale už jsem o nich slyšela. Ta řeka pramení tady v tom lese a pokud půjdeš po jižním břehu, nemáš se čeho bát. Tam jejich území nesahá. Na sever od lesa jsou hory a v nich údolí, kde taky žijí nějací vlci. Ty moc neznám, tak ti o nich nic moc neřeknu. Pak je údolí s další velkou řekou a za ním další hory a tam sídlí další dvě smečky. Jedna je docela v pohodě, z té už pár vlků znám. Asi by nejásali kdybys jim tam jen tak vlezl, ale jen by tě slušně vyprovodili ven. Ti druzí jsou hned kousek od nich a před těmi mě taky varovali, na svém území nikoho nestrpí. Když se necháš vést řekami až k moři, dojdeš k zátočině a území další smečky. Tam pro změnu klidně vlézt můžeš, nic ti neudělají. Jsou velmi otevření a přátelští." Pokouší se vlkovi předat informace. Normálně by to neudělala, ale když ho vidí, jak sotva chodí a jak se jí bál... považuje to za lepší. Koneckonců, tento vlk vážně nevypadá jako hrozba, spíš ostatní by mohli být hrozbou pro něj. Hm. Nihilčané by mu asi spíš pomohli, vzhledem k jeho stavu.
"Všechno ostatní tady by mělo být, pokud vím, území nikoho. Je tu i celkem dost zvěře, takže se tu dá i docela dobře sehnat jídlo. Vlastně, už dlouho jsem nenatrefila na místo, kde je taková hojnost a žádní lovci. Asi tu na čas zůstanu. Možná se k někomu někde přidám. Ale zatím jsem taky prostě tulák bez domova a takoví by měli aspoň občas držet při sobě, no ne?" Poslední poznámku řekla docela vesele, ale zbytek prohlásila neutrálním tónem. Po očku sleduje Arca a čeká, až skončí s prohlídkou.

Sleduje ji pozorně. Trochu naklonila hlavu na stranu. "Proti zimě nic nemám," hrábla packou do země a povzdechla si. "Ale většinou na takových místech nebývá moc jídla a tak se tam nevyplatí chodit. Navíc, moc nevěřím, že se tam bude zdržovat zvěř, když jen nedaleko je tepleji. Nebo máš nějaké zajímavé informace? Třeba sobi se někdy drží v chladných místech," zvedla hlavu a zastříhala ušima. Podivnou náladu druhé vlčice, zdá se nijak moc neřeší.

"Já tu nejsem moc dlouho, tak to tady kolem procházím a seznamuji se. Zatím jsem měla docela štěstí na přátelské vlky," zkusí jemnou pobídku, jestli tak druhou vlčici trochu nerozmluví. Třeba mi řekne něco o ostatních vlčích v oblasti nebo o sobě. Mohlo by se to tak jako tak hodit. Informace jsou užitečné. Stojí, uši nasměrované k vlčici před sebou. "Mimochodem, já jsem Noctra. A ty?"

Po jeho odpovědi ho chvíli sledovala, hlavu natočila na stranu, pak na druhou. Takže, asi mám jít já. Teda, nejspíš. Olízla si čenich a zamířila pomalu k němu. Schválně prudčeji došlapuje, aby byly její kroky dobře slyšet. Normálně pokládá tlapy velmi potichu. Ale chce, aby on věděl, kudy jde a jak rychle. Doufá, že to bude stačit. Došla k němu, tak, aby na ni mohl dosáhnout, kdyby chtěl a sedla si. Je tak blízko, že by měl snadno slyšet i její dech. Když promluvila, ozvala se ještě tišeji než předtím. "Ani se ti nedivím," viděl ho vůbec někdo, kdo umí léčit? Nemohla si nevzpomenout na vlčici, kterou nedávno potkala a která znala byliny a umění léčitelů. Jen škoda, že musela za rodinou, kamsi daleko. Teď by se hodila. Lehce si povzdechla. Snaží se chovat klidně, aby si ji vlk před ní mohl zkontrolovat. Vzdálenost mezi nimi mu umožní si ji očichat, a kdyby trochu natáhl krk, tak se i dotknout její huňaté srsti. "Jak se vlastně jmenuješ?" Já ti svoje jméno řekla. "A přišel jsi sem kvůli něčemu, nebo prostě jen... jsi šel kam se dalo, jako dřív já?"

Přiklopila uši. To vypadá, jako by hned čekal nejhorší. Přelétla očima jeho jizvy a znovu se podívala na jeho nohu. Hm, vlastně se mu nedivím. Povzdechla si. Není si moc jistá, jak s ním jednat, ale rozhodla se, že to prostě zkusí. "Jo, všimla jsem si, že máš něco s očima. Nechci ti dělat problémy. Spíš jsem ti chtěla dát možnost si lépe prozkoumat mě. Na dálku to asi půjde těžko," vysvětlila svou otázku, zda smí jít blíž. "Jestli chceš, zůstanu sedět a klidně si přijď ty. " A myslí to vážně. Podle jeho rozhodnutí buď přijde blíž a nebo zůstane v klidu na místě a sedne si. Hodlá se přizpůsobit výběru zmrzačeného vlka, protože podle ní, to on je tu v nevýhodě.
Mluví klidně a poměrně tiše. Je jí jasné, že nejspíš i tak velmi dobře slyší každé slovo. Prý to tak je u těch, co ztratili nějaký smysl. Aspoň jí to kdysi máma říkala. "Nemívám ve zvyku dělat někomu problémy, pokud si nezačne. A upřímně, na to, že by sis chtěl něco začínat, celkem nevypadáš. Jsi tu nový?"