Príspevky užívateľa

Toulala se trochu bez cíle územím.
Nebylo jí zrovna do smíchu, ani do setkávání se s ostatními. Jen svou dcerku by nejraději měla teď neustále u sebe, ale i ta asi potřebuje chvílemi klid. Aspoň tak to její máma usoudila, když se Miriam vytratila.
Ztráta, co jejich rodina utrpěla, je hodně krutá. Anuki nestačil ani dospět a už jim ho Hati odvedl. Je jedno, že to musela být jeho vůle, stejně to bolí. Oči už nemají slzy, které by prolily.
Pomalu se blíží k bazénům... Uslyšela zpěv a samozřejmě poznala hlas, který se tu nese nocí. Zastavila a chvíli poslouchala. Slyší chvění jindy tak krásného zpěvu.
Tiše se vydala za svou dcerou.
Nakonec zastavila kousek za ní a po chvíli se k jejímu zpěvu přidala také. Nocí se nesou dva hlasy. Zpívají píseň, pro svou rodinu, pro jejich duše...

Pořád se na ni tak dívá. "Každý máme na světě své místo a Hati dobře ví, proč koho z nás přivedl. Práce každého z nás je pro Hatiho děti důležitá. A proto nejsem a nebudu apoštolem," přikývla.
Rozhlédla se po okolí a městě kolem nich. Jejich domově.
Silueta lidských sídel ji kdysi děsila. Dnes už ne. Hati ji přivedl k ostatním a dal jí domov. Bude ho bránit do posledního dechu.
Na to ostatní také jen krátce kývla. "Nemoc byla zlá." v hlasu jí zazněla bolest. Smečku stála ta podivná nemoc mnoho. Ale nebýt Silmy a Hatiho vůle, stálo by je to mnohem víc. O tom nepochybuje.
"Nebudu tě tedy zdržovat. Hodně štěstí s přesvědčováním léčitelky. " Usmála se na ni. Neuškodí mít druhou léčitelku v záloze.

Pořád ji sleduje tak klidně. Ale pozorně. Přikývla. "Podle toho, jak mluvíš, je to zřejmě dobrá volba. Máš zájem šířit naši víru a přivádět nové duše. Pro mě by to nebylo."
Nemá ale důvod vykládat, že se necítí dostatečně hodna vykládat Hatiho vůli. Jí naprosto stačí to, co je. Pozice popravčího. Loví pro smečku. Naštěstí musí obvykle lovit jen potravu. Ale už ví, že bude-li muset lovit zrádce, udělá to také. Příliš jí ublížili, ti, co nevěří v Hatiho, aby to dokázala tolerovat. Myslela si kdysi, že by nebyla schopná takového ztrestat, nebo jen s potížemi. Nakonec jí velmi brzo sám Hati ukázal, že to zvládne.
"Ne, ani lidé. A ti jsou nejhorší ze všech." Souhlasila s ní.

Ohledně pokusu jen kývla.
"Opravdu to zkus na začátku mostu, tam je její pach nejsilnější a možná neumím kdoví co, ale stopovat dovedu dobře."

Vyloupla se ze tmy, jen kousek od svého loveckého společníka. Příliš blízko, měla by být vidět dřív, ale nebyla.
V tlamě drží za ocásky hned pět krys, které dostala během nadhánění, šlo hlavně o kusy co se oddělily a zkoušely proběhnout kolem ní. Krysy takové věci někdy dělají. O to je lepší, když jsou lovci dva.
Spokojeně se usmála na Baileyho a položila se.
"Fajn, myslím, že přece jen máme docela slušný výsledek. Děkuji za spolupráci." Lehce na něj kývla. Možná je popravčí, ale obvykle není moc strohá. Spíše nenápadná. Jako její kožich.
"Tak posbíráme ty uložené a odneseme je." Koukla k místu, kam ukryli první úlovek.

S napětím a s děsivou úzkostí v srdci a duši sledovala boj své dcery. Její snahu dostat se ven.
Oběhla bazén, aby jí byla blíž. Nesměla zasáhnout. Srdce se jí chvělo, když viděla její problémy vyškrábat se nahoru. Musela napnout celou sílu svojí vůle, aby na mladou vlčici nevolala co a jak a kam má jít. Nemuselo by se to ostatním líbit, je nutné, aby ceremoniál zvládla sama.
Ostatních si sotva všímá. Ne že by jí nezáleželo na jejich osudu. Ale po ztrátě Anukiho je na svou dceru mnohem více fixovaná, než byla předtím a to je prostě silnější.

A ona to Miriam zvládla.
Obrovský balvan spadl černé popravčí ze srdce a jen co se mladá členka kultu dostala ven, Noctra se hned vrhla k ní, začala ji vítat, pucovat její kožíšek. "Ano, žiješ... moje srdce a duše..." Zašeptala jí něžně. "Zvládla jsi ceremoniál, kterým si musejí projít Hatiho děti, aby mohli pokračovat dál. Jsem na tebe pyšná!" Poprvé od smrti Anukiho se tváří trochu normálněji, ne tak přešle a smutně.
Navíc, zmizela tím obava, že její rodina něčím urazila Hatiho a ten je trestá. Kdyby ano, její dcerku by jí vzal také. A to by nepřežila.

Stála na místě, odkud mohla něco slyšet. Od vlčat se toho už moc nedozvěděla, ale to nebylo důležité.
Protože jasně a zřetelně uslyšela hlasy ostatních a zvuky, které jejich pohyb vydával. Našli je!
Mlčí a snaží se zachytit co nejvíc z dění. Na tváři lehce zmatený výraz, když slyší ten křik a hluk. Co se to tam děje? Napadlo je snad něco? Kdo má koho nechat?
Docela se obává, že tam skutečně něco žije a došlo k útoku. Zamrazilo ji. Pak je velice dobře, že tam stihli dorazit ostatní.
Doufá, že jí po návratu na povrch vše řeknou. Sama teď nemůže dělat vůbec nic, jen její pysky se ohrnuly při představě ohrožení vlčat nějakým tvorem. Dala by mu co proto.

(Mám tu ještě hru s Ebony, ale tohle jinam hodit nešlo)

Ploužila se domů, ke svým dětem, do pelíšku, kde je přece jen tepleji. Zima dává jim všem zabrat. Jen snad Hatiho vůle je chrání předtím, aby všichni zemřeli. To on jim požehnal při lovu a tak.
Každopádně je to zlé. I nemoc, co se objevila. Ještě že si Silma ví rady...
Netuší, co ji čeká při návratu domů.
Zdržuje se od svých dětí víc, než by si přála. Ale musí. Jako lovec má te´d hodně práce a jde tu i o jejich přežití. Nutnost najít potravu pro všechny. Vlčata nejsou již tak malá a ví to. Normálně by již měli za sebou ceremoniál, jen kvůli zimě to dřív nešlo.

Vstoupila.

Uviděla tam ležet svého syna, nejdřív si myslela, že jen odpočívá. Ale zarazilo ji ticho.. příliš velké ticho a nehybnost. Strnula na místě, na pár úderů srdce... odmítala věřit tomu, co jí smysly říkají. Ne, ne, ne, ne!

Vrhla se ke svému synovi a jeho tělu, již vychládajícímu. Dloube do něj a strká, snaží se ho přimět vydat nějaký zvuk, žít... ale vše je marné. Hati.. proč... sotva zašeptá. Její tělo se chvěje a nohy ji odmítají nést....

Tmou nad ránem se rozlehne vytí.
Zoufalý nářek zdrcené matky.

Noctra

- účastnila se zasedání, kde se řešily opatření kvůli zimě a navrhla tam možný prostor pro úkryt na zimu.
- účastnila se lovu mimo území Kultu za účelem zajistit větší zásoby potravy spolu s Chrisem, Omarou a Baileym.
- symbolicky se účastnila úpravy úkrytů na zimu spolu se svými dětmi Anukim a Miriam.
- účastnila se záchrany vlčat, když vlivem mrazu došlo k poškození úseku nábřeží (dokončuje se)
- během zimy ztratila vlivem nemoci, šířící se Norestem, svého syna. To se ale herně projevuje až spíše teď, protože kvůli dobíhání her dříve nešlo.

Mlčela. Byla tu včas, ale neřekla ani slovo. Milosrdné stíny a její srst, neodrážející světlo, maskují, jak moc se chvěje.
Její srdce pořád ještě přetéká žalem... Bylo zlé, že odešel otec jejích vlčat, i když mezi nimi žádný vztah nebyl.
Ale teď... Anukiho zavolal Hati k sobě, snad proto, aby dělal společnost svému otci.
A te´d tu stojí, na kraji bazénu, vedle své dcery a má ji hodit do rudé vody bazénu.
Ví, že musí. Je to její povinnost, tak učinit. Hatiho vůli se nedá odporovat.
Přesto se její srdce chvěje hrůzou. Co jeslti si Hati k sobě povolá i její dceru a zůstane tu sama, uprostřed smečky?
Sklonila hlavu, se zavřenýma očima se usilovně modlí. Prosí Hatiho, ať jí nebere obě děti. Neví, jestli by sama takovou tíhu unesla.
Neví, jak dlouho tam tak stála a prosila jejich boha.
Pak se zhluboka nadechla a přešla ke své dceři.
"Určitě to zvládneš." Mazlivě se o ni otřela. Velmi jemně. Ztěžka polkla a pak, tak jemně jak šlo, chytila svou už na tohle příliš velkou dceru a poslala ji přes okraj bazénu, do hluboké, krví zbarvené vody.
Sama se pak div nevrhla přes okraj, zůstala stát těsně na okraji bazénu, napnutá jak struna a pohledem hledá Miriam.

Jen přikývla. S jeho názorem souhlasí a víc není třeba dodávat. |I varování ohledně budov vzal vážně, takže ani tam není moc co řešit.
Usmála se.
A nadešel čas lovu. Viděla jeho vážnost, s jakou to bere. To je dobře. Lov je vážná věc, lehkovážnost se nevyplácí.
Naposledy na něj koukla a pak vyrazila. Lehké rychlé tlapky, kožich splývající se stíny. Po vlčici jako by se zem slehla, jako by se stala sama stínem, zmizela v okolí tmě nějak rychleji, než je obvyklé.
Dlouhou dobu bylo ticho.
Lov je často i otázkou trpělivosti. Obejít kořist a nahnat ji přesně tam, kam je třeba, není hned.
Přesto to nakonec přišlo. Stíny jsou pořád tmavé, ale ozvalo se zapištění, a další. A po chvíli vyrazila ze tmy skupinka krys, rovnou směrem k Baileymu.
Černou vlčiic za nimi prozradil až pohyb, stále se stíny plývá tak, že bez pohybu by nebylo poznat, kde je.

Pousmála se na ni. Mladá Omara je dobrou posilou pro lovce smečky, vypadá, že si mezi Hatiho dětmi vybuduje své pevné místo. Každopádně, Noctra je s ní spokojená.
Nad její otázkou se vážně zamyslela.
Nevím, nakolik ti budou schopni pozorumět a normálně s tebou mluvit. Neznají Hatiho, to je potom těžké. Možná by sis o tom měla promluvit s kněžím nebo i s někým výš. I sám Nirix by ti jistě odpovědi neodepřel. Sama popravčí si příliš netroufá vykládat otázky víry a ani jednat s vlky mimo smečku. Její úkol je strážit, lovit. Ne vykládat Hatiho vůli, na tu jsou tu povolanější.
Ale třeba nakonec přivedeš do našeho společenství další duše. To je samozřejmě možné.
Ale zatím si nad její touhou se toulat venku jen povzdechla.
"Já tam venku zažila jen smrt a pronásledování. Přátele, co nakonec zmizeli neznámo kam. Lovce, co zabíjeli mou rodinu až jsem zbyla sama. Ne, svět venku mi nemá co nabídnout. u ní to tak prostě je.
Ohledně Silmy se maličko pousmála. "Tak ji zkus přesvědčit. Myslím, že než přišla mezi nás, nikdo jí moc nerozuměl. Drží si odstup, ale já ji mám vlastně docela ráda." Jako kamarádku. A netuším, co si zmiňovaná léčitelka myslí o ni samotné. Pro Noctru je ale Silmä součást rodiny.

Natahuje čenich k sutinám a škvírám v nich, díky kterým je slyší.
Nedostala zatím odpověď na svou otázku ohledně krvácení rány Suteki, ale druhá zpráva taky není zrovna dobrá.

Nemůže ji už předat ostatním, ti vyrazili pro vlčata. Tak jí nezbývá, než snažit se udržet ty dvě dole pozorné a připravené na záchranu. Ještě kdyby tak věděla jak, když k nim nemůže.

"Ostatní už jsou na cestě, musíte vydržet, jo? Silmä si určitě poradí," nevědomky vyslovila myšlenku jedné z vlčic. Jak jde o vlčata, je léčitel k nezaplacení.
"Co tvoje rána?" Pokouší se znovu zjistit víc.
Slyší nějaký šramot zevnitř, ale nedokáže říct, co se tam děje.

Pořád stála nahoře, tam, odkud ji vlčata dole mohla slyšet.
"Jak moc?" Zavolala na Suteki, s kterou celou dobu hlavně mluví. Ta zmínka o krvácení se jí moc nelíbí.
Zvedla hlavu a zavolala směrem, kam šli ostatní. Kdo dobře poslouchá, jako třeba Chriss, mohl by to ještě slyšet.
"Suteki říká, že má ránu na boku, která ještě pořád krvácí. Ruo nemluví na mě, nerozumím co říká ale slyším ji."

Neřeší moc, jeslti ji někdo slyší. Její myšlenky se upínají hlavně k Silmě, léčitelce.
Hlas vlčete zněl jasně, takže doufá, že rána není vážná.
"A jak to vypadá s tvou sestrou? Slyším, že asi mluvila na tebe, ale nerozuměla jsem," zkusila znovu zjistit něco víc.
Doufá, že se tam ostatní brzo dostanou.

Dobrá poznámka. Pomyslela si a zastříhala ušima "Vlastně ani ne. Jde o to, že ani kořist nevidí tebe. Když si ohlídáš směr větru, můžeš se nepozorovaně dostat tak blízko, že vlastně nikoho nahánět nebudeš. Hlavně na ty opeřence to funguje dobře. Ti bývají v hejnu. Vyber si jednoho dobře v dosahu. Na toho skoč a skonči to co nejrychleji. Když budeš rychlý, budeš mít šanci ještě zkusit chytit druhého z hejna, než zmizí. Ale te´d už budeme potichu a domlouvat se gesty. Čenichem se dá naznačit směr, tlapou na zemi počet. I kudy kdo z nás půjde. Samozřejmě, až něco najdeme." Usmála se na něj. Pár gest mu předvedla.
Naučila ho jiné gesto pro zajíce, a koroptve nebo bažanty,, srny a kance. Ukázala mu, jak označit počet.

Je to tam docela velké, takže mají toho dost co na prohledání. Opatrně vkročila mezi vraky a koukla na něj. Pachy mu jdou už velmi dobře, to ví. Určitě to zvládne, věří mu.

Vydala se vyšlapanými cestičkami ve sněhu směrem k vrakovišti. Počasí po dlouhé době a po té strašné bouři před pár dny, vypadá konečně mnohem líp.
Ve vzduchu je cítit změna.
A toho je třeba využít.
Šlape společně se svým synem, je čas na to, aby se naučil opravdu lovit. Základy na krysách a myších už zkoušeli.
Na okraji vrakoviště se na něj podívala.
"Jsi připravený?" Pousmála se. Bylo jí jasné, že ano, ale stejně se zeptala. Otočila se víc k němu a jemně ho pohladila po hřbetě čenichem. Na větší pucování kožíšku je už velký, ale stejně, aspoň takhle.
"Víš, co jsem ti říkala, když jsme se učili hledat pachy a stopy ve městě? Tohle se moc neliší. Tohle místo nabízí kořisti hodně úkrytů, takže je třeba být hodně pozorný. Určitě tu něco najdeme. Zajíci nebo koroptve jsou tu dost častí, ale můžeme najít i bažanty. Hlídej si směr větru a využívej volného prostoru za auty, není tam tolik sněhu. "
Znovu ho zlehka pohladila a nabídla mu gestem, že může jít první, jít zkoumat prostor.