Príspevky užívateľa

(Mám tu ještě hru s Ebony, ale tohle jinam hodit nešlo)

Ploužila se domů, ke svým dětem, do pelíšku, kde je přece jen tepleji. Zima dává jim všem zabrat. Jen snad Hatiho vůle je chrání předtím, aby všichni zemřeli. To on jim požehnal při lovu a tak.
Každopádně je to zlé. I nemoc, co se objevila. Ještě že si Silma ví rady...
Netuší, co ji čeká při návratu domů.
Zdržuje se od svých dětí víc, než by si přála. Ale musí. Jako lovec má te´d hodně práce a jde tu i o jejich přežití. Nutnost najít potravu pro všechny. Vlčata nejsou již tak malá a ví to. Normálně by již měli za sebou ceremoniál, jen kvůli zimě to dřív nešlo.

Vstoupila.

Uviděla tam ležet svého syna, nejdřív si myslela, že jen odpočívá. Ale zarazilo ji ticho.. příliš velké ticho a nehybnost. Strnula na místě, na pár úderů srdce... odmítala věřit tomu, co jí smysly říkají. Ne, ne, ne, ne!

Vrhla se ke svému synovi a jeho tělu, již vychládajícímu. Dloube do něj a strká, snaží se ho přimět vydat nějaký zvuk, žít... ale vše je marné. Hati.. proč... sotva zašeptá. Její tělo se chvěje a nohy ji odmítají nést....

Tmou nad ránem se rozlehne vytí.
Zoufalý nářek zdrcené matky.

Noctra

- účastnila se zasedání, kde se řešily opatření kvůli zimě a navrhla tam možný prostor pro úkryt na zimu.
- účastnila se lovu mimo území Kultu za účelem zajistit větší zásoby potravy spolu s Chrisem, Omarou a Baileym.
- symbolicky se účastnila úpravy úkrytů na zimu spolu se svými dětmi Anukim a Miriam.
- účastnila se záchrany vlčat, když vlivem mrazu došlo k poškození úseku nábřeží (dokončuje se)
- během zimy ztratila vlivem nemoci, šířící se Norestem, svého syna. To se ale herně projevuje až spíše teď, protože kvůli dobíhání her dříve nešlo.

Mlčela. Byla tu včas, ale neřekla ani slovo. Milosrdné stíny a její srst, neodrážející světlo, maskují, jak moc se chvěje.
Její srdce pořád ještě přetéká žalem... Bylo zlé, že odešel otec jejích vlčat, i když mezi nimi žádný vztah nebyl.
Ale teď... Anukiho zavolal Hati k sobě, snad proto, aby dělal společnost svému otci.
A te´d tu stojí, na kraji bazénu, vedle své dcery a má ji hodit do rudé vody bazénu.
Ví, že musí. Je to její povinnost, tak učinit. Hatiho vůli se nedá odporovat.
Přesto se její srdce chvěje hrůzou. Co jeslti si Hati k sobě povolá i její dceru a zůstane tu sama, uprostřed smečky?
Sklonila hlavu, se zavřenýma očima se usilovně modlí. Prosí Hatiho, ať jí nebere obě děti. Neví, jestli by sama takovou tíhu unesla.
Neví, jak dlouho tam tak stála a prosila jejich boha.
Pak se zhluboka nadechla a přešla ke své dceři.
"Určitě to zvládneš." Mazlivě se o ni otřela. Velmi jemně. Ztěžka polkla a pak, tak jemně jak šlo, chytila svou už na tohle příliš velkou dceru a poslala ji přes okraj bazénu, do hluboké, krví zbarvené vody.
Sama se pak div nevrhla přes okraj, zůstala stát těsně na okraji bazénu, napnutá jak struna a pohledem hledá Miriam.

Jen přikývla. S jeho názorem souhlasí a víc není třeba dodávat. |I varování ohledně budov vzal vážně, takže ani tam není moc co řešit.
Usmála se.
A nadešel čas lovu. Viděla jeho vážnost, s jakou to bere. To je dobře. Lov je vážná věc, lehkovážnost se nevyplácí.
Naposledy na něj koukla a pak vyrazila. Lehké rychlé tlapky, kožich splývající se stíny. Po vlčici jako by se zem slehla, jako by se stala sama stínem, zmizela v okolí tmě nějak rychleji, než je obvyklé.
Dlouhou dobu bylo ticho.
Lov je často i otázkou trpělivosti. Obejít kořist a nahnat ji přesně tam, kam je třeba, není hned.
Přesto to nakonec přišlo. Stíny jsou pořád tmavé, ale ozvalo se zapištění, a další. A po chvíli vyrazila ze tmy skupinka krys, rovnou směrem k Baileymu.
Černou vlčiic za nimi prozradil až pohyb, stále se stíny plývá tak, že bez pohybu by nebylo poznat, kde je.

Pousmála se na ni. Mladá Omara je dobrou posilou pro lovce smečky, vypadá, že si mezi Hatiho dětmi vybuduje své pevné místo. Každopádně, Noctra je s ní spokojená.
Nad její otázkou se vážně zamyslela.
Nevím, nakolik ti budou schopni pozorumět a normálně s tebou mluvit. Neznají Hatiho, to je potom těžké. Možná by sis o tom měla promluvit s kněžím nebo i s někým výš. I sám Nirix by ti jistě odpovědi neodepřel. Sama popravčí si příliš netroufá vykládat otázky víry a ani jednat s vlky mimo smečku. Její úkol je strážit, lovit. Ne vykládat Hatiho vůli, na tu jsou tu povolanější.
Ale třeba nakonec přivedeš do našeho společenství další duše. To je samozřejmě možné.
Ale zatím si nad její touhou se toulat venku jen povzdechla.
"Já tam venku zažila jen smrt a pronásledování. Přátele, co nakonec zmizeli neznámo kam. Lovce, co zabíjeli mou rodinu až jsem zbyla sama. Ne, svět venku mi nemá co nabídnout. u ní to tak prostě je.
Ohledně Silmy se maličko pousmála. "Tak ji zkus přesvědčit. Myslím, že než přišla mezi nás, nikdo jí moc nerozuměl. Drží si odstup, ale já ji mám vlastně docela ráda." Jako kamarádku. A netuším, co si zmiňovaná léčitelka myslí o ni samotné. Pro Noctru je ale Silmä součást rodiny.

Natahuje čenich k sutinám a škvírám v nich, díky kterým je slyší.
Nedostala zatím odpověď na svou otázku ohledně krvácení rány Suteki, ale druhá zpráva taky není zrovna dobrá.

Nemůže ji už předat ostatním, ti vyrazili pro vlčata. Tak jí nezbývá, než snažit se udržet ty dvě dole pozorné a připravené na záchranu. Ještě kdyby tak věděla jak, když k nim nemůže.

"Ostatní už jsou na cestě, musíte vydržet, jo? Silmä si určitě poradí," nevědomky vyslovila myšlenku jedné z vlčic. Jak jde o vlčata, je léčitel k nezaplacení.
"Co tvoje rána?" Pokouší se znovu zjistit víc.
Slyší nějaký šramot zevnitř, ale nedokáže říct, co se tam děje.

Pořád stála nahoře, tam, odkud ji vlčata dole mohla slyšet.
"Jak moc?" Zavolala na Suteki, s kterou celou dobu hlavně mluví. Ta zmínka o krvácení se jí moc nelíbí.
Zvedla hlavu a zavolala směrem, kam šli ostatní. Kdo dobře poslouchá, jako třeba Chriss, mohl by to ještě slyšet.
"Suteki říká, že má ránu na boku, která ještě pořád krvácí. Ruo nemluví na mě, nerozumím co říká ale slyším ji."

Neřeší moc, jeslti ji někdo slyší. Její myšlenky se upínají hlavně k Silmě, léčitelce.
Hlas vlčete zněl jasně, takže doufá, že rána není vážná.
"A jak to vypadá s tvou sestrou? Slyším, že asi mluvila na tebe, ale nerozuměla jsem," zkusila znovu zjistit něco víc.
Doufá, že se tam ostatní brzo dostanou.

Dobrá poznámka. Pomyslela si a zastříhala ušima "Vlastně ani ne. Jde o to, že ani kořist nevidí tebe. Když si ohlídáš směr větru, můžeš se nepozorovaně dostat tak blízko, že vlastně nikoho nahánět nebudeš. Hlavně na ty opeřence to funguje dobře. Ti bývají v hejnu. Vyber si jednoho dobře v dosahu. Na toho skoč a skonči to co nejrychleji. Když budeš rychlý, budeš mít šanci ještě zkusit chytit druhého z hejna, než zmizí. Ale te´d už budeme potichu a domlouvat se gesty. Čenichem se dá naznačit směr, tlapou na zemi počet. I kudy kdo z nás půjde. Samozřejmě, až něco najdeme." Usmála se na něj. Pár gest mu předvedla.
Naučila ho jiné gesto pro zajíce, a koroptve nebo bažanty,, srny a kance. Ukázala mu, jak označit počet.

Je to tam docela velké, takže mají toho dost co na prohledání. Opatrně vkročila mezi vraky a koukla na něj. Pachy mu jdou už velmi dobře, to ví. Určitě to zvládne, věří mu.

Vydala se vyšlapanými cestičkami ve sněhu směrem k vrakovišti. Počasí po dlouhé době a po té strašné bouři před pár dny, vypadá konečně mnohem líp.
Ve vzduchu je cítit změna.
A toho je třeba využít.
Šlape společně se svým synem, je čas na to, aby se naučil opravdu lovit. Základy na krysách a myších už zkoušeli.
Na okraji vrakoviště se na něj podívala.
"Jsi připravený?" Pousmála se. Bylo jí jasné, že ano, ale stejně se zeptala. Otočila se víc k němu a jemně ho pohladila po hřbetě čenichem. Na větší pucování kožíšku je už velký, ale stejně, aspoň takhle.
"Víš, co jsem ti říkala, když jsme se učili hledat pachy a stopy ve městě? Tohle se moc neliší. Tohle místo nabízí kořisti hodně úkrytů, takže je třeba být hodně pozorný. Určitě tu něco najdeme. Zajíci nebo koroptve jsou tu dost častí, ale můžeme najít i bažanty. Hlídej si směr větru a využívej volného prostoru za auty, není tam tolik sněhu. "
Znovu ho zlehka pohladila a nabídla mu gestem, že může jít první, jít zkoumat prostor.

"Jsou naživu! říkají, že jsou v nějaké rouře." Zajásala, tak, že to museli slyšet i odcházející ostatní. Snad najdou cestu brzo. Zůstává na místě a dál mluví na vlčata.
"Dobře. Jak velký je ten šrám? Vidíš na rouře kolem nějaké značky? Nebo třeba další rouru někde okolo? "
Trochu jí vrtá hlavou, proč slyší jen jednu, i když Suteki říkala, že její sestra vypadá v pořádku.
"Proč nemluví tvoje sestra?"
Zkouší dostat z vlčat odpovědi.
"Ostatní šli najít cestu, jak se k vám dostat. Vede roura někam pryč, dál z dohledu? Nechoďte tam, jen mi to řekni."

Naklonila lehce hlavu na stranu. "Vlastně, ani tak moc ne. Za běhu se sice moc mluvit nedá, ale taktika tak složitá nebyla. Ale kdyby nás kořist slyšela, tak nám žádná taktika nepomůže." Usmála se. Ona sama to evidentně ve zlém nebere.

Sledovala Omaru pohledem, když druhá vlčice odcouvala od okraje mostu. Noctra zůstala kde je, výška ji zdá se netrápí.
Pozorně naslouchala jejím slovům. "Ano, výše postavení ven mohou. Někteří kvůli lovu, někteří kvůli šíření víry. Nesmíš ale zapomínat, že kdo nevěří v Hatiho, s tím si nemáš moc co říct." Potřásla hlavou. "Mě svět venku nechybí. Byla jsem mimo město až te´d, na lovu. Ne že bych nemohla. Ale nemám proč. Tady mám svou rodinu. "
Zaujalo ji, že by ráda byla léčitelkou. "Silmä je milá, ale asi moc není zvyklá být s někým. Ale třeba ji přesvědčíš. Asi to ale fakt bude chtít trpělivost." Koneckonců, víc léčitelů by se mohlo hodit.

Potřásla hlavou a pak k ní došla blíž. Strčila do ní zlehka čenichem.
Pořád se pro jistotu vyhýbá očnímu kontaktu.
"Hele, klid. Ono taky koukat myši do očí asi není jen tak, ona moc spolupracovat nebude. Asi by to vážně chtělo něco většího."
Jenže kde to vzít.
"Přes zimu se asi bude dost těžko shánět kořist. V létě.. možná zase něco nahnat do bazénů a pak tam jít na tom cvičit?" Zkusila jí navrhnout.
Jinak jí asi nemá moc jak pomoct, pokud tedy někdo nebude dělat dobrovolně cvičný objekt. Ale to by asi vážně moc zábavné nebylo.

Zafuněla. "Kdyby jsi byla malá myš a někdo takhle velký jako jsi ty tě držel, bála by ses taky... " Potřásla hlavou. "Vážně by to chtělo něco většího. "

Ale poslouchá dál. "Moc se v tom nevyznám, ale myslím, že jsem už víckrát slyšela, že se magie často objeví když se bojíš nebo tak něco. " Zastříhala ušima.

Sleduje ji, jak přešla k tomu sklu, zašlému za ty roky kdy tu lidé nejsou. "Nevím, asi záleží čím to je. Třeba tam musí být druhá duše. Nebo jsi sama vůči tomu imunní. A hlavně, i kdyby, tak určitě ne když u toho nikdo nebude. Mohlo by to být nebezpečné, kdyby se to povedlo."

Ale s tím kouřem jí taky něco došlo. "Když jsi držela tu myš, žádný kouř se neobjevil, ne?"

Znovu přešlápla a zamyslela se. "Snad asi jo, ale mají myši vlastně noční můry? Asi by to chtělo apsoň krysu, nebo zajíce... Když budu mít šanci, zkusím ti chytit nějakého živého, ale te´d moc příležitostí není." A vlčí zuby jsou ostré a zajíci se zmítají. Obvykle to nedopadá moc dobře. Pro zajíce.

Zase na ni koukla, ale opět, nepřímo. Chápe její přístup, že na to nechce vlky a nediví se jí. Ale s tím, že se to možná nenaučí.... "No, tak prostě nebudeš nikomu z nás koukat do očí, bez toho se dá žít. Máš dost na nic podmínky na trénování," konstatovala zřejmé.
Potřásla hlavou. "Asi bys to pořád mohla využít při obraně. Ale bylo by dobré, kdyby naši vlci věděli, co dělat. Funguje, když třeba někdo stoupne mezi vás a přeruší tím ten pohled?" Zeptala se pro jistotu.

Usmála se a zavrtěla ohonem.
Vlastně se spíš rovnou uculila. "Jsem ráda, že Hati uznal tvoje schopnosti. Nirix je určitě také rád, práce má hodně a pomoc se mu určitě hodí." Lehce sklonila v hlavu v úctě.
Sama o sobě ví, že je velmi schopná lovkyně a stopařka, ale cítí se už víc než dost poctěna, že byla Hatim zvolena jako matka vlčat předchozího mesiáše a výš nemíří. Je dost soudná, aby věděla, že na to nemá. Ani netuší, co by vlastně musela všechno zvládat.
"Máš teď hodně práce?" Zeptala se ho opatrně, nechce být vtíravá.