Príspevky užívateľa

Noctra snadno držela s Nilesem krok. Běžel dobře, ale brzo si všimla, že ztrácí trochu tempo. Noctra, zvyklá na velké vzdálenosti, se zatím vlastně ani pořádně nezadýchala. Způsobně zastavila vedle něj, což netrvalo dlouho. Kývla a rozhlédla se. Zastříhala ušima. Louka v horách je hezké místo, a majestátní vrcholky kousek dál, se nedají přehlédnout. Druhý vlk je k ní ale zdvořilý a očividně ji chce prostě provést, tak hezky vzorně kouká vždy tam, kam jí ukáže.
"Hezké místo. Chodíš sem často?" Zeptala se ho zdvořile. Teď už je na území jeho smečky, což se rozhodně nedalo přehlédnout. Pořád je z toho trochu nejistá, ale opravdu to na ní není vidět.

"Dobře. A neboj, posmívat se vlkům ve smečce je taky spíš na sebevraždu. To bych neudělala." Přece jen, ve smečce jsem se narodila, vím jak to chodí. Potřásla hlavou, ale Niles vyrazil celkem rychle. Tak tedy přidá do kroku a zařadí se vedle něj. Ano, je trochu nervózní, je to její první setkání s vlčí smečkou po dlouhé době. Ale zase tak moc to na ní vidět není. Její krok je lehkým krokem někoho, zvyklého překonávat dlouhé vzdálenosti. Hlavu nese hrdě vztyčenou a zvědavě si prohlíží okolí.

Pořád se ještě tváří tak vesele. "Sám bys to asi udělal celé trochu jinak, hádám. Ale hlavní je, že teď je jídla dost. " Ona sama by musela také postupovat jinak. Prostě by to zvíře hnala a hnala, chňapala by mu po nohou, dokud by netrefila šlachu a nebo prostě zvíře neuštvala. To je dost náročné, když je na to vlk sám a někdy se to ani nemusí povést. Noctra je ale dobrý a vytrvalý běžec, zvyklá běhat dlouhé vzdálenosti od mala. Jen prostě obvykle nelovila tak velkou kořist, protože prostě, pro ni to nemělo smysl. Ale pro Shaariho v tuhle chvíli ano. Přece jen má na paměti, co jí říkal, když se setkali venku na pastvině. Kvůli ní tehdy jelena ulovit nemohl, tak teď se mu to už podařilo. "I mě s tebou," odpověděla mu na jeho zdvořilost.

Jídla bylo ovšem opravdu hodně. Nemohla se neuculit, když se vedle ní svalil najedený Shaari. "No, rozhodně to bylo dobré. Jelena jsem jedla naposled ještě s rodinou," prohlásila klidně, nevypadá, že by ji to jakkoliv rozhodilo, ta připomínka minulosti. Zívla si a zatřepala hlavou. Očichala oddělenou jelení přední nohu, pak pro legraci očichala Shaariho zkrvavený kožich. "Můžeš to zkusit vydávat za novou módu, ne?" Nadhodila zlehka s nevinným výrazem. Prostě si z druhého vlka dělá tak trošku legraci. Teď už věří, že se poznali dost na to, aby věděl, že to je opravdu jen legrace a nechce ho urazit.
Po chvíli vstala, koukla na oblohu. Asi by to chtělo najít si místo k přespání. Rozhlédla se okolo. Shaariho si rychle oblíbila, ale... Roky nespala vedle někoho, asi by nezvládla usnout. Koukla na zbytky jelena. Významné zbytky. Jejich pach může přitáhnout někoho dalšího. Rozhodně bude na čase vyklidit pole. Došla k odkousané přední noze a začala pracovat na kloubu pod plecí, aby oddělila jen vyloženě plec s lopatkou. Protože tohle prostě celé neodnese. Ne tak aby to nemusela vláčet po zemi. To by za ní ale nechalo stopu, což nechtěla.
Koukla na Shaariho. Přešlápla na místě. Přišel čas se rozloučit, ale tak úplně se jí do toho nechce. i když ví, že zatím je to nutné. Nějak neví, jak toto téma nakousnout.

Nad kořistí panuje dobrá nálada. Aby ne. Pro jelena je to sice špatný den, ale pro vlky rozhodně dobrý. "Já jen tak pobíhala okolo, vlastně nic víc. Rozhodující rány jsi zasadil ty," připomenula jeho podíl na lovu. Musím uznat, že ten jeho kožich je rozhodně užitečný. Na lovu pořádná výhoda. Teda, sice mám taky možnosti, kdyby bylo třeba, ale když to jde bez toho, tak proč se s tím obtěžovat.
"To je dobře. Snad tedy jelena najde a dá si taky," vážně by to bylo lepší. Přece jen, je to spousta jídla. Ale už se dál nerozpakovala.

Potřásla hlavou a dala se do jídla. Shaari má očividně jiné preference než ona a jde po vnitřnostech. Však proč ne. Ale ona má radši maso a tady je ho dost. Spokojeně se prohryzává k jelení kotletě a občas odhryzává prostor kolem přední nohy i s plecí, na které nechává kůži. Tu si hodlá vzít pak sebou. Čenich má teď už od krve i ona, ale vypadá rozhodně spokojeně.
Hostina trvá docela dlouho, Noctra postupně odhryzala i tu přední nohu. Spokojeně di odfrkla a olizuje si čenich. Ona má tedy rozhodně dost. Koukla po Shaarim, leží teď pohodlně usazená vedle jelena.

Je dokonáno. Jelen leží na zemi a chudák Shaari je poněkud přebarvený. Noctra se ale nedokáže neuculovat. "No tos neříkal, to je pravda, ale tak, změna je život, ne?" Sedla si tam, jazyk vyplazený, očividně v dobré náladě. Jestli na jejím kožichu ulpěla krev, není to vidět. Černá barva je v tomto výhodou. "U jídla by ses stejně umazal a kde je říčka, to víme oba," zkusila potom navrhnout Shaarimu řešení situace, aby si nepřipadal tak divně.
Koukla pak na jelena. Olízla si tlamku, jak se jí už sbíhají sliny. Jelení maso neměla opravdu hodně dlouho. Přece jen, lovit sama jelena považovala za zbytečné. Je to pro jednoho jednak příliš riskantní a jednak, stejně by ho nesnědla.
"Nemyslím, že by ses někde pletl. A je mi jasné, že s tím, co umíš, asi lovíš jinak. Já ale nemůžu jen tak zmizet. Tak se musím spoléhat na obratnost, to je celé. A jak vidíš, zvládli jsme to dobře," začala klidnit Shaariho. Podle ní je dobrý lovec. Přece jen to byla pro ně oba trochu nezvyklá situace. Pousmála se a pozorně mu naslouchala, když se zmínil o tom, co se mu to nedávno stalo.
"Je škoda, že ji nemáš jak pozvat k jídlu. Přece jen, máme tady teď pořádnou hostinu. A tak jako tak, co bude navíc, tak nechat musíme. Jen si asi zkusím vzít kousek na snídani, pokud se mi ho povede někde vhodně uložit. Aspoň nebudu muset další den shánět hned jídlo." A masa je tu víc než dost.
Vstala, protáhla se a začala očichávat jelena. Pak si našla jedno místo, co se jí zalíbilo a začala se dobývat skrz kůži k masu. Je čas na hostinu.
Dva vlci nesnědí zase tolik, Noctra si pak zkusí odhryzat kus plece, který by si mohla uložit někde v křoví na druhý den. Pokud jí to tam tedy někdo nevyhmátne. Když ne, má druhý den vyřešené jídlo. Když se stane, no co už. To je zatím ale hudba budoucnosti. teď je čas jíst.

Noctra se na Lunary zvesela usmála a pak se protáhla. Vypadá spokojeně. "Tak dobře, jdeme." Mrkla na ni a pak lehkým pravidelným klusem vyrazila za pachem hus. Podobní opeřenci se nestopují dobře, přece jen, když vzlétnou, má lovec na zemi smůlu. Tady kolem je ale pachů hodně. Noctra, hlavu mírně skloněnou, aby lépe zachytila pachy u země, kluše krajinou spolu s Lunary. Občas se zastaví a rozhlédne, občas koukne na svou společnici.

Až po chvíli se zastavila, hlavu zvednutou, v těle znatelné slabé napětí. Zachytila mnohem čerstvější pach. Lehce se přikrčila, aby byla v travinách pláně hůře vidět, a ukázala Lunary čenichem kousek stranou. Ozvalo se husí zakejhání. Rozhoně tam je kořist. Noctra se koukla po Lunary, s kterou si nedohodla žádný postup. Ale gestem jí ukázala, jestli by Lunary mohla pokračovat rovně, a že ona sama to oběhne trochu stranou, aby husy dostaly obě vlčice mezi sebe. Pokud s tím bude Lunary souhlasit, černá vlčice se přikrčí víc k zemi a mezi trsy trávy zamíří obloukem za husy, aby celý lov mohl začít.

"Vlastně jsem teprve začala," pohodila černá vlčice hlavou. Opravdu vypadá sebejistější. Černá srst je hustá, a i když i poprvé byla očividně vlčice v dobré kondici, prostě, rozdíl tu je.
"Jestli, chceš, proč vlastně ne? Nejspíš to tady i znáš líp a víš, kde husy bývají. A pokud nevíš, nevadí. Stopy vypadají slibně, myslím, že tímto směrem by mohla být dobrá šance," ukázala čenichem trochu víc na východ. "Co bys řekla ty?"
Dává Lunary možnost vyjádřit názor a pokud bude druhá vlčka souhlasit, zamíří spolu s ní směrem, kde tuší šanci potkat husy. Bude-li Lunary vědět o lepším místě, akceptuje to a zamíří s ní tam.

Běh lesem, křoví, šlehající větvičky, tesáky a prchající jelen. Krev rozprouděná v žilách. To jsou chvíle, které docela stojí za to.
Jelen opravdu nevydržel běžet dlouho. Ale jeho poslední pokus o boj Noctru trochu překvapil. Laně tohle nedělají a i z jelenů jen málokterý. Nedala to ale na sobě znát a obratně uhnula, když se mohutné zvíře otočilo proti nim.
Obíhala kolem něj v kruzích, a Shaari zase někam zmizel. Dobře. Začala na jelena vrčet a ňafat a prostě na sebe vázat pozornost. Chtěla tím umožnit Shaarimu, aby po něm skočil. Netrvalo to dlouho. Ale trochu jí zamrazilo, když viděla, kam se Shaari pověsil. To by neměl. Tam ho může parožím trefit, když bude mít chvíli klid.
Noctra nezaváhala. Dorážela na jelena o to agresivněji, zepředu a z druhého boku, aby jelen neměl možnost se ohnat tak, aby Shaariho parožím zranil.

Když jelen nakonec padl, Shaari se očividně rozhodl ukončit jeho trápení. Noctra by sama nejednala jinak, ale Shaari měl lepší pozici, a tak byl rychlejší. Ale nejde na to úplně dobře. Potřásla hlavou a pak vyskočila na tělo jelena vedle Shaariho. Taky mohl kousek uhnout. Pak se nacpala těsně vedle modrofialového vlka, musela se o něj vyloženě opřít, tělo na tělo. Našla si bod těsně pod čelistí, kde byl pořád ještě znát slábnoucí tep zvířete. Vycenila bílé zuby a zabořila je do předělu mezi krkem a hlavou, přesně v místě tepny a prudce trhla. Za jejími zuby vyrazil proud krve, což dost urychlilo čas, než se nebohé zvíře přestalo škubat. Shaari ovšem skončil trochu ohozený. Měl možnost tomu zabránit, pokud by jelena pustil a uskočil také. Noctra spršku neschytala, protože po tom škubnutí ustoupila dál a seskočila z jelena. Koukla na Shaariho. Jeje. To bylo vlastně docela dobré. Přejela pohledem jeho kožich a zhodnotila jeho stav. Uculila se. Také je zadýchaná, ale vypadá vlastně docela v klidu.
"Asi jsme fakt dobrej tým, co? Jen teď asi pukneme, než tohle sníme." V tuhle chvíli lituje, že nemá smečku, vlky s kterými by se mohla podělit.

Když Noctra uskakovala pryč od jelena, po svém prvním rychlém výpadu po jeho noze, minulo ji kopyto jen těsně, až kolem ní zavířil vzduch. Vlčice se ale nebála. Není to poprvé, co takhle vysoké chňapla po noze a věděla, že musí být rychlá a pořádně uskočit, jelen ji netrefil.
Neměla jak zjistit, kde se skryl Shaari, ale chvíli na to už zaútočil i druhý vlk. Když se v podstatě zjevil v prostoru z ničeho a složil velkého jelena na zem, Noctra uznala zamrkala. Páni. Nedivím se, že si troufl sám na jelena.

Opatrně se drží z dosahu kopyt, připravená zraněné zvíře pronásledovat a štvát, dokud nepadne. Jelen se očividně ale rozhodl ještě bojovat. Velké zvíře po ní vyjelo dost agresivně. Noctra ale není na lovu žádný nováček a tak bleskově uskočila špičatému paroží z cesty, s vyceněnými tesáky se i tak pokusila opatrně ohnat jelenovi po noze, i když tentokrát minula. Nemohla v úskoku správně zaměřit chňapnutí. Ale i to asi zvířeti, krvácejícímu z rány na krku, stačilo. Jelen začal prchat do lesa. Noctra jen tak tak potlačila v hrdle zavytí, jako když kdysi se učila lovit se smečkou. Shaari není její smečka, i když v tuhle chvíli spolupracují a nesluší se, aby se tak chovala.
Vyrazila za jelenem, dotírá mu na zadní nohy, nutí ho prchat aby se vysílil a dříve padl. Kdykoliv je to bezpečné, chňapne mu po noze. Pokouší se poranit prchajícímu zvířeti šlachy. Podle krve, která ale za jelenem zůstává, asi nepoběží dlouho. Shaari odvedl opravdu dobou práci. Noctra se snaží běžet tak, aby na stezce s ní mohl pohodlně postupovat i Shaari a zapojit se. Občas po něm koukne, když je zrovna dostatečně z dosahu nebezpečných kopyt.

Pozorně poslouchá jeho vysvětlení. "Jo takhle. Určitý smysl to dává, ale nevím, jeslti bych to tak dokázala brát. Přece jen, to by znamenalo že nemůžu nic ovlivnit, ne? A to by se mi zase nelíbilo," potřásla hlavou. Ale očividně je otevřená debatě.

"Že se štěňata kočkují" Vážně jsem řekla kočkují? Šťěňata? Eh... "To je tak nějak normální. Ale u nás by výše postavený vlk poblíž nikdy nedovolil, aby to bylo jakkoliv kruté. To by se bralo jako nevhodné chování a to se nesmí." Nesmělo. Koukla se na Shaariho trochu se smutkem. Mrzí ji, že si musel projít něčím o dost horším. Ale napřímila uši, když jí povídal o své srsti. "Nemám moc zkušeností, ale řekla bych, že asi bude. Kor když to nikdo z rodiny neměl. Třeba moje srst magií není, jen jsme se tak přizpůsobili vlivem naší magie. Ale to je jiné a nemění se a navíc, měli jsme ji všichni. " Nemůže Shaarimu dát víc, než svůj názor na základě toho mála, co o magii ví, díky svojí rodině.

Vesele se na něj zašklebila, když ho zaujal její magií stvořený dočasný roh. Ale nekomentovala to, raději se pak už soustředila na lov.
Když Shaari na lovu tiše promluvil, lehounce se napjala. Byla by spíš ocenila komunikaci gesty, ale chápala, že asi nevěděl, jak to provést. Není zvyklý lovit ve skupině, a ona sama vlastně taky ne. Jen slabě kývla a tiše zmizela za křovím. Pohybuje se tiše a nespěchá, obchází jelena tak, aby se dostala na určené místo.

Opatrně se dostala na určené místo a pak schválně udělala v křoví hluk a začala vrčet, aby nahnala jelena směrem kam jí ukázal Shaari. Druhého vlka nevidí, ale tím pádem ani jelen a tak to má být. Předpokládá, že se skryl. Když parohatec zamířil směrem, který potřebovali, Noctra doufá, že se Shaari stihl připravit. I ona je spíš jen stín pod křovím. Nebohé zvíře jí nejspíš na ústupu sotva může vidět, když mu poprvé obraně chňapla po zadní noze a pak uskočila, v prvním útoku. Doufá, že tím jelena ještě lépe nasměrovala správným směrem a navíc odvedla pozornost dost na to, aby skrytý Shaari mohl bezpečně zaútočit. Pokud měla štěstí, třeba poranila jelenovi šlachu dost na to, aby jim pak neutíkal daleko. Ale to v rychlosti nemůže odhadnout.

"Aspoň že dobře. Doufám, že ať je složitější cokoliv, není to moc zlé. " Trochu pak ale zvážněla. Ona je pořád většinou sama. I když ne už úplně vždycky. Poslední dobou často přemýšlí nad starými časy, kdy sama nebyla. Sice si na svůj život na cestách zvykla, ale přece jen, nikdy to vlastně neměla v plánu. Ale pak se zase usmála.
"Vlastně taky docela dobře. Poznávám okolní krajinu, občas někoho potkám. I jsem si někým zalovila společně, to byla docela legrace," uculila se na druhou vlčku. "Ale většinou se toulám prostě jen tak. Zrovna jsem přemýšlela, že bych se koukla, jestli nenajdu nějaký čerstvější husí pach, starších je tu docela hodně. Husu jsem k jídlu neměla docela dlouho a tohle není ničí území," samotnou ji překvapilo, jak moc se rozmluvila. Posun v chování musí být pro Lunary dost výrazný. Když se potkali předtím, Noctra byla až přehnaně opatrná.

V klidu počkala na druhou vlčku. I se začala mírně usmívat. Vlastně ji vidí docela ráda, nějakou dobu se tu potulovala, poznávala Norestem a zjišťovala něco víc o tom, jak to tady chodí. A Lunary si ji očividně pamatuje, i když se potkali jen krátce a to po tom, co se sem teprve přitoulala.
"Ahoj Lunary, jak se ti daří?" Zeptala se druhé vlčky zvesela a párkrát mávla ohonem.
Vypadá o dost sebejistější a klidnější, než když se viděly poprvé. Ale také od té doby ví o tomto místě víc a ví, že jí tu opravdu moc nehrozí a může si tak dovolit být otevřenější.

Noctra naklonila hlavu na stranu, pak na druhou. Druhá vlčice zatím mlčí, mlčí, stále ničí... Stalo se jí něco? Chování druhé vlčky jí připadalo docela podivné. A kam to pořád kouká? Zkusila se podívat tam, kam se dívá druhá vlčice, ale nic tam nevidí. Tak se znovu podívala na ni. Už se jí chtěla zeptat, jeslti se jí něco nestalo, když druhá vlčice přece jen nakonec promluvila.
"To záleží co asi chceš dělat. Jestli tak doletíš daleko a jsi rychlá, tak je to asi jedno. To je stejně asi nejdůležitější, ne?"
Sleduje vlčici před sebou.
Povzdechne si a skloní hlavu, když jí vlčice říká, že létání by musela zažít. "Bez křídel si to asi moc nevyzkouším," odpověděla jí ale celkem zvesela.
"A poslyš, kam jsi to pořád koukala? Nevypadá to, že by tu něco bylo."

"Ach tak. To ale tak nějak nevnímám jako víru. Spíš je to sebedůvěra, nemyslí?" Usmála se na něj. Nebo důvěra v někoho nebo něco.

Když popisoval poměry v rodině, zvážněla. "Teda, u vás to asi bylo o dost drsnější než u nás. Sice jsme měli hierarchii, ale alfa by nikdy nedovolil, aby někdo někoho šikanoval. Omega musel sice ustoupit a projevit úctu, ale nikdo by mu nemohl jen tak ublížit," přiblížila mu poměry u ní ve smečce. Opravdu byly dost jiné. Ale pak pozorně poslouchala dál, sem tam zastříhala jedním nebo druhým uchem. Nepřerušovala ho.
"Aspoň že je tvoje srst užitečná a že ses to co umí naučil používat. Já svou srst nijak řešit nemusela. Rodiče mě učili, že to, že je hůř vidět, vlastně není magie, prostě jen díky magii co máme, taková je a že neodráží světlo stejně jako normální srst a proto nejsme vidět. Výhoda je, že když to není magie, tak to aspoň funguje pořád," usmála se na Shaariho.
Když se jí zeptal na její magii, zastavila se a koukla se na něj. "Rodina tomu říkala magie noci. Je to vlastně jen taková hra. Nic moc toho neumím, prostě jen na něco sešlu obláček tmy. Dá se s tím dělat docela legrační věci, třeba jsme si s bráchou vzájemně přičarovali roh na čelo nebo na čumák. Kdybys do něj ale strčil, tak tím rohem projdeš skrz, je to jen tma, ne skutečný roh." A nechala si vzápětí jeden malý růžek vyrůst uprostřed čela. Nechala ho tam jen chvíli a pak ho zase nechala rozplynout. Samozřejmě že tím jde udělat i něco zajímavějšího, jako oslepit soupeře v boji, nebo prchající kořist. Znovu se vydala dopředu, pro ni je to téma za skončené.

O to víc, že chvíli na to natrefili na stopu. Zvesela se na Shaariho usmála a lehkým klusem vyrazila po stopě. Našlapuje zase tak opatrně, že prakticky není slyšet. Hlavu trochu níž, aby dobře mohla sledovat stopu, soustředěná. Postupuje vlastně dost rychle. Je znát, že je zvyklá překonávat velké vzdálenosti. A pach stopy je silnější a silnější, jak jelena před nimi zvolna dohánějí...

Noctra zaraženě kouká na druhou vlčici. Jé, ta je nějaká nedůtklivá. Chvíli na ni kouká, ale pak jen potřese hlavou a na téma jejího výběru místa k odpočinku, nadále nijak nereaguje.

Trochu se podivuje, když druhá vlčice poněkud zvedá nos nahoru. Takže se mění v ptáčka. Legrační. "V nějakého velkého? Můžeš tak i lovit? Ale i kdyby ne, aspoň tak najdeš zvěř a dostaneš se blíž, ne? A jaké to vlastně je, létat?" Sama sebe trochu nepoznává, když takhle na druhou vlčici dotírá, naprosto ignorujíc její poněkud povýšený výraz. Dovede si představit hezkých pár způsobů, jak takovou proměnu použít. K průzkumu nebo útěku. I když... Vlčí zuby jsou prostě vlčí zuby. Minimálně jak dojde na obranu.