Príspevky užívateľa

Pozorně ho sledovala, když se plížila za ním, aby mu provedla lumpárnu, takže jí neuniklo ani to, jak se otřásl. Ale ani to ji od jejího činu neodradilo. A vyšlo jí to!

Jeho reakce byla prudká a očividně se prvně dost lekl. To jsem nechtěla. Pomyslela si, když vidí vlka s ohonem ukrytým jak to jen jde. Přesto vydržela a stále se tváří jako ztělesněná nevinnost. A to je očividně dobře, protože jemu to vzápětí došlo.
Velmi nepatrně pozměnila postavení těla a rovnováhu, aby v případě potřeby mohla rychle odskočit a rozběhnout se. Uši má postavené, oči rozzářené. "Co jsem neudělala?" Zeptala se, stále s tak nevinným výrazem, oči do široka rozevřené a schválně zamrkala. Ale v duchu se směje. Neudržela se a usmála se, když mu zajiskřilo v očích. Srdce jí v hrudi buší a je rozhodně připravena na pořádnou honičku pro legraci.

"Vypadá to, že dost bohatý na zvěř. Budu si muset dávat pozor, abych nezlenivěla," mrkla na něj. Připadá si trochu zvláštně. Tak dlouho sama a teď nejen, že s ní je vlk, ale ještě ho i má tu drzost škádlit. Co se to se mnou děje?
Zvesela se na něj usmála, když se ohradil po té zmínce o nehodě a když se kolem ní protáhl a zavadil o ni, očividně úmyslně, hravě mu chňapla po špičce ocasu, až tesáky nahlas klaply. Dala si ale dobrý pozor, aby ho netrefila a zuby secvakly až kousek za špičkou ocasu. Oči jí vesele jiskří a tělem jí proběhlo zvláštní zachvění. Kterému ani trochu nerozumí. Na chvíli se zatvářila zmateně, ale pak to hodila za hlavu a mile se na Shaariho usmála.
A zarazila se znovu, když je vidět, že on je očividně trochu v rozpacích, když s mírným zakoktáním zvolna vyrazil na procházku. Chvíli na něj jen koukala, zmatená tou změnou u něj i u sebe. Asi o mě nechtěl zavadit a lekl se toho... Taky je dlouho sám. Zadívala se na jeho pohupující se ohon. Přemýšlí, jak by zareagoval, kdyby ho za něj zatahala. Neslyšně, krok po kroku, jde za ním a blíží se. Snaží se, aby nemohl po sluchu přesně odhadnout její vzdálenost a pokud jí to vyjde a Shaari neucukne, zlehounka chytí zubama pár chlupů na špičce jeho ocasu a nepatrně zatáhne. Pak ovšem ihned pustí, uhne kousek do strany a bude se usilovně snažit tvářit jako ztělesnění nevinnosti.

Noctra se pořádně napila, pak se spokojeně protáhla. Usmála se na druhého vlka. "Vypadá to tak," souhlasila s jeho prohlášením. Protáhla se ještě jednou a jednou tlapkou hrábla do vody, přičemž sledovala stopu, jakou zanechala její tlapa na hladině.
"Tohle je dobré místo. Čistá voda a blízko je docela dost zvěře." Dovedla bych si představit, že tu nějaký čas zůstanu. Koukla po očku na druhého vlka. "Tak, když už jsme dobrý tým, co s tím teď provedeme? Prozkoumáme to tady? Třeba najdeme i někde napajedlo kde by se jindy dalo počíhat na nějaký zajímavý oběd. Abys nemusel zase sprintovat po pláni," prohlásila zvesela. Ale je znát, že to nemyslí ve zlém a jen ho jemně škádlí.
Pak mírně zvážněla. "Neuškodilo by zjistit nějaké ty stezky zvěře a tak. Vypadá to, že je tu klid a žádní lovci. Asi by neškodilo chvíli zůstat, co myslíš?" Navrhla opatrně Shaarimu. Ne, rozhodně se jí nechce se s ním loučit.

Noctra se rozhlédla okolo. Očividně tady teď Nilesův bratr není. Potřásla hlavou.
"Většinou celkem nic zvláštního, pokud teda nepotkáš lovce. Proč jsi tady vlastně sám, když se tolik bojíš?" Koukla na něj. "Nebo máš bratra někde blízko?" Ona si ho ale tedy nikde nevšimla. A zatím ani nepostřehla hranici území smečky. "Teď očividně na území smečky nejsi, ne?" Teda doufám. "A jo, jsem tu nová."
Koukne s podezřením k hranici lesa. Že by tam začínalo území smečky?"

Tlapy tiše, téměř neslyšně dopadají na lesní půdu. Noctra při chůzi našlapuje opatrně, nešlape na klacky, které by pod její vahou mohly prasknout. Působí to u ní velmi přirozeně, jako u někoho, kdo to dělá zcela automaticky. V lese je ji také trochu hůř vidět. Její srst je i přes svou jednolitou barvu ve stínu lesa dost nenápadná. Na chvíli se zastavila hned u kraje a usmála se na svého společníka. I on vypadá, že se mu tady líbí víc. No vida. Taky má rád lesy? Zastříhala ušima.
Lehce napřímila hlavu a zadívala se směrem, odkud slabě zaznívá šum vody. Když se po ní Shaari ohlédl, už tím směrem koukala. Přesto se on vydal dopředu jako první. Ale tiše a klidně ho zvolna dohonila a pak se zařadila po jeho boku. K vodě doběhli společně.
Zastavila se, v uvolněné a klidné pozici. I když i tady se občas rozhlédne kolem a hlídá si, jestli se v okolí neděje něco, o čem by měla vědět. Usmála se na Shaariho. "No vidíš, tak jsme se neztratili." Zvesela zastříhala ušima. Říčka je to opravdu pěkná, a tak nezaváhala a po tom, co si ještě jednou pečlivě zkontrolovala okolí, sklonila hlavu k vodě a začala pít.

"Tak vidíš." Znovu na něj rozpustile mrkla, uši napřímené. Shaari je opravdu milý a jí je jeho společnost rozhodně příjemná. O to spíš, že byla sama hodně dlouho. Kdo ví? Třeba spolu nějaký čas zůstanou. "Konečně, kdyby ne, tak bez vody nikdo dlouho nevydrží. A oba tady pořád jsme, tak to s námi asi není tak zlé, ne?" Opravdu má nějakou veselou náladu. Překvapeně sama nad sebou zastříhala ušima, pak se zadívala k severu.
Jeho konstatování, že se také raději vyhýbá území smeček, nekomentovala. Podle ní je to pro každého osamělého vlka normální.

Když kývnul, že vyrazí, lehkým klusem zamířila směrem, kde oba tuší řeku. Nespěchá, ohon nese vysoko zvednutý, uši napřímené. Jen sem tam ostražitě zkontroluje okolí, jak je zvyklá téměř celý život. Dělá to podvědomě neustále, ani jí to nepřijde. Občas se po očku koukla na Shaariho. Usmívá se, vypadá spokojeně.

Zůstala stát poblíž Shaariho, když se zadívala směrem k severu. Tam, kde ví, že je řeka. Pak koukla na něj a na jeho hlavu, která pořád nese stopy krve. Navíc by se možná chtěl trochu umýt.
Při jeho přiznání, že tu je taky nový, jen zvesela pohodí hlavou. "No co, když nemáme přesný cíl, tak se ani nemůžeme ztratit ne?" Mrkla na něj zvesela, až ji samotnou zarazilo, jakou má najednou rozpustilou náladu. Ale Shaari je opravdu milý a úspěšný lov také potěšil. "A řeka by měla být dost velká, abysme ji neminuli." Vyplázla jazyk a nechala ho chvíli viset z tlamy, jako by jí bylo horko. Ale pak jej pro jistotu schovala. Koukla na něj.
"Vlastně pořádně nevím, kudy jsem přišla. Přes jakési hory, natrefila jsem tam ale na nějaké území smečky, tak jsem uhnula na východ, abych se nedostala do problémů. No, a nějak jsem se zatoulala sem. " Párkrát hrábla packou do země. "Blízko území smečky bylo vážně pěkné místo, ještě v kopcích, líbilo se mi tam. Ale bylo lepší vypadnout."
Pak potřásla hlavou.
"No, tak, jdeme?" Zvedla jednu tlapku v pozici jen vyrazit, a koukla na Shaariho.

Noctra lehce kývla. Ani nemá v úmyslu, na to území smečky lézt. A nejspíš ani na ostatní. Bude to tak jistější.
Zastříhala ušima. "Tak zajímavé může být kde co, ale vystavovat se riziku, že na mě zaútočí, to si nemůžu dovolit. " Jsem sama a jich je smečka. Zabručela potichu. Ale pak na ni kouká trochu zmateně. "No... dobře. Názory jsou různé, ale kvůli tomu se snad nepoperu, ne?" Přešlápla na místě. Obhlíží okolí a přemýšlí, kam potom půjde. Asi se prostě vrátím po svých stopách a pak to vezmu na východ.

Takže ti nepříjemní jsou blízko. Kývla hlavou. A její smečka o něco dál, ale taky někde poblíž. Kde je pobřeží, to samozřejmě Noctra neví, ale i tak si tuto informaci uložila do paměti.
"Dobře. Je něco, na co bych si měla dávat pozor, abych nezpůsobila potíže?" Zeptala se Lunary ještě. Ale na její poslední prohlášení se zatvářila hodně zmateně. "Ehm... Ne? Já nevím, u nás se asi nic takového nedělo." Když naše smečka ještě existovala. To už je ale celkem dávno. Až příliš. Přešlápla a rozhlédla se po okolí. Rozhodně se pak hodlá otočit zpátky, a obejít tuhle oblast, aby se vyhla té... méně přátelské smečce.

Z Noctry div neodkapává, jak nerada se takhle vyptává. Jenže kdo se nezeptá, nic se nedozví. Proto pozorně vstřebává jakoukoliv informaci, kterou díky Lunary může získat. Když jí druhá vlčice vysvětlí, že to není o potravě, svěsí uši. Aha. Je vidět, že to pochopila, i když ji to netěší. Norest. Tak se to tady asi jmenuje. Napřímila zase uši a rozhodně si všimla nápadné pauzy po tom počtu smeček.
"Takže, tři smečky. Dobře. Jsou zemí daleko? Já jen, nerada bych se cpala kam nepatřím." Pokusila se podat přijatelné vysvětlení své zvědavosti. "Nehodlám mít zbytečně potíže." Kdo by je taky chtěl.
To vypadá, jako by Ignis nebyla zrovna přátelská smečka. A to jsem blízko jejich hranic? Dobře, rozhodně odsud pak vypadnu. Achjo. škoda. Hrábla packou do země.
"Tak aspoň že ostatní spolu vycházejí. Sama vážně nemám ráda boje mezi vlky. Je někdy dost těžké přežít i bez toho, abysme si šli zbytečně po krku." Doufám, že tě to přesvědčí, že se mnou nebude problém. Nerada bych na sebe přivolala hon.

"Uznávám, stát se to může, že nějaký zaútočí. Ale, myslím, že by na sebe vlci moc útočit neměli." I bez toho je to těžké. Před očima se jí opět mihl obraz lovců. Občas se jí to stává. Ale dál ho v klidu sleduje.
Když se usmál, trochu nejistě mu úsměv oplatila. Hvězda? Jo, takhle. Došlo jí, o čem mluvil. "Díky. Máš dobrý pozorovací talent, většinou ji na poprvé přehlídnou." Hrábla zamyšleně packou do země. "No... touláš se sám dlouho, že se tolik bojíš?" Zastříhala ušima. Její oči pořád přitahuje ten obojek. Co mu asi provedli?

Pozorně sleduje druhého vlka, jak se souká ze křoví. Vlastně je to trochu komický pohled. Asi nebude nejstatečnější, že tam takhle zahučel. Pomyslela si. Klidně si druhého vlka prohlíží. Ulpěla chvíli pohledem na obojku, naklonila hlavu na stranu. Obojek? Ten mívali psi... drželi ho lidé v zajetí?
"Já jsem Noctra." Kývla na pozdrav hlavou a dál si vlka prohlíží.
"Proč ses vlastně tak vyplašil? A jsi v pořádku?" Zeptala se ho opatrně. Není si jistá, jak s ním jednat. Přece jen s tím má zatím celkem málo zkušenosti. Její pohled zase zavadil o jeho obojek.

Aha, takže nejsem na ničím území. Oddechla si Noctra a viditelně se uvolnila. Přece jen, docela očekávala, že by mohly být potíže, kdyby vstoupila jen tak na něčí území. To ještě o smečkách ví, i když se jí to hodně dlouho nestalo.
"Chápu." Odpověděla tiše Lunary, u čehož zastříhala ušima. Takže má taky smečku.
"vlci by spolu neměli bojovat, když je někde dost místa a potravy. Nevypadá to, že by zrovna to byl tady problém." Povzdechla si nahlas. Je ale očividné, že to rozhodně neměla být výtka.
Chvílí váhala, jeslti se má vlčice dál na něco vyptávat, ale pak zvítězila její opatrnost. Ty informace, co by mohla zjistit jsou důležité a mohly by znamenat výhodu, která jí umožní přežít. Olízla si čenich a odkašlala si. "Takže... je tady jejich smečka... a tvoje. Je tady ještě víc smeček? A... vycházejí spolu špatně všechny, nebo je to jen mezi tvojí a jejich?" Hlavu sklonila trochu níž, je vidět, že se nerada takhle vyptává. Ale přesto to udělala.

Pozorně sleduje reakci Lunary na svou otázku. Aha, takže smečka tu je, ale ona k ní taky nepatří. Aspoň ne k té, která žije tady. Ale vlčice pokračuje a upozorňuje ji na místní smečku. Noctra zastříhala ušima. Aha. "Potíže? Já si říkala, že jsem se asi měla otočit a jít pryč už dřív. Moc pachů a neznám to tady." Přiznala se opatrně. Asi bude rozumnější se vrátit na sever. No to mám teda radost. Takové krásné místo. Najednou vypadá Noctra spíš trochu rozmrzele. Není těžké přijít na to, že se jí odsud nechce.
Znovu se koukla na Lunary. "Jak moc to je s nimi zlé? Ne že bych se hodlala s kýmkoliv pouštět do rvaček. Nebo spíš, právě proto." Konstatuje klidně. Kvůli varování elegantní vlčice před ní, ale pozorně sleduje okolí. Víc než vlčici samotnou. "Je tady víc smeček?"

Druhá vlčice se jí očividně nebude vyhýbat. A nepůsobí ani agresivně. Oddechla si trochu Noctra. Když druhá vlčka vyrazila k ní, zastavila se a pro jistotu čeká. Trochu si není jistá, jak se chovat, tak jen v klidu vyčkává. Nejistě si olízla tlamku. Ale když druhá vlčice přišla k ní, napřímila hlavu a v klidu ji pozoruje. Lehce pokývla hlavou v pozdravu, když se jí druhá vlčice představila.
"Také zdravím. Jmenuji se Noctra." Představila se také. "Tohle.. je tvoje území, tady okolo?" Zeptá se opatrně vlčice. Nechce se nějak vtírat, ale ani nechce mít potíže s nějakou smečkou. A pachů je tu kolem opravdu dost. Možná se měla otočit a jít zpátky o něco dřív. Pozoruje Lunary a snaží se odhadnout její reakci.