Príspevky užívateľa

"To zní docela fajn," pokývla hlavou když jí řekl, že se jeho smečka snaží být nekonfliktní. "Vlci by se mezi sebou neměli rvát. Jídla je tu dost, místa taky. Není důvod." Už tak je to dost těžké. Lovci dovedou způsobit dost.
Koukla na něj, když zmínil zavřené hranice. Ale nekomentovala to. Dál tiše šlape vedle něj.
Nilesovi rozhodně neunikla její nejistota. Koukla na něj a trochu nejistě se pousmála.
"Promiň, je to fakt dlouho co jsem vůbec viděla jiné vlky, natož celou smečku. Vím že tu jsou i jiné, v horách bylo dost pachů a tak. A vůbec tady v okolí. Jenže i tak, prostě... Nevím pořádně, jak se k jiným vlkům chovat." Přiznala neochotně. Hrábla packou do země. Není z toho přiznání nadšená. Jenže by to vědět měl. Může mi to ušetřit dost potíží. Pak se ale otřepe a zase se zařadí vedle něj.

Tiše našlapuje vedle Nilese. Jak procházejí lesními stíny, její jednolitě zbarvený kožich, je kupodivu mnohem méně nápadný, než by měl být. Navíc je i tichá za chůze, obratně našlapuje tak, aby nedošlápla na žádnou větvičku nebo suché listí, které by ji pak hlukem prozradily.
Občas koukne po druhém vlkovi, a občas po jeho obojku, který jí pořád trochu vrtá hlavou. Ale nezeptala se na něj. Není to moje věc.
"Nejsou někdy problémy, nebo tak něco?"
Když se přiblíží k hranici, kde je znát víc vlčích pachů, na chvíli se zastaví. Pokud Niles jde dál, tak ho pár rychlejšími kroky dožene a jde s ním. Srst na hřbetě má mírně naježenou, jak si není úplně jistá, že je oprávněna tady být.

"Na číkoliv území bych jen tak nevešla. Ne bez povolení, nebo doprovodu člena smečky." Který teď ale samozřejmě má, takže by to klidně bylo možné.
"Máma mě učila, že je to neslušné." Přiznala druhému vlkovi tichým tónem, naznačujícím, že je to už dávno, co s matkou mluvila.
Ale když vykročil směrem k území smečky, Noctra vykročila s ním. Občas po něm koukne, jinak se rozhlíží spíš po lese. Stříhá ušima, pozorně zkoumá pachy. Hledá, kde přesně je hranice. Cestu nechává vybírat Nilese.
"Jaká je vlastně tvoje smečka?" Zkusila se ho opatrně zeptat. Přece jen, informace jsou důležité.

Jen se zvesela uchechtla, když se ji Shaari pokusil zmáčet. Já na sobě mám jen pár kapek, ale ty jsi mokrý až za ušima. Pomyslela si zvesela a prchá o kus dál. Rychle jí došlo, že se jí ale někam ztratil.
Znehybněla, zadržela na chvíli dech a zaposlouchala se, zatímco se rozhlíží. Nemohla zadržovat po tom běhu dech dlouho, ale i pár vteřin stačilo. Určitě použil tu svou srst, pacholek! I když se přece jen na chvíli zarazila. V té říčce sebou švihnul a přece jen se nedávno praštil do hlavy. Je tu jistá malá pravděpodobnost, že se mu mohlo něco stát. Takže se velmi pomalu a opatrně vydala zase k vodě, obloukem, aby se mu nedostala tak lehce do cesty, kdyby náhodou.
Tentokrát se skutečně snaží splývat se stíny, aby to měl těžší, kdyby přece jen někde číhal. Nakonec zastavila pod jedním větším keřem tak, aby se mohla podívat na vodu. Ne, není tam. Takže opravdu někde číhá. Zamyslela se. Pak koukla na vodu. Tam se ke mě nemůže připlížit i když nebude vidět.
Už už chtěla vykročit do vody, aby se zastavila uprostřed proudu, kde by se k ní nedostal nepozorovaně. Když v tom jí něco baflo do ucha. Lehce sebou cukla, i když se vlastně nijak moc nelekla. Ale neohnala se a místo, aby se o cokoliv pokoušela, se podívala ve směru onoho bafnutí. "Hej, tohle není fér. A já se už šla podívat, jestli jsi tam v říčce nezůstal ležet po tom skoku, přece jen ses nedávno praštil do hlavy." Kouká vyčítavě po Shaarim. Oči její vyčítavý tón ale usvědčují ze lži, protože je má Noctra veselé a rozzářené . Honička se jí rozhodně líbila.

Chvíli na něj zmateně kouká. Trochu si není jistá, jeslti jí odpovídal, že neví proč se toulá sám a nebo že neví, kde má bratra. Potřásla hlavou a pak se rozhlédla po lese.
"Nemáte to tady nijak označené, aspoň já jsem si nijak nevšimla. Už jsem potkala území smečky a to se moc přehlédnout nedalo. " Pak se zadívala směrem k té hranici, tedy k místu, kde jí označil že je.
"Můžu se podívat kousek blíž? Nevstoupím na území. To se bez dovolení nedělá." Zeptala se ho klidně.

Ještě se nepatrně přikrčila trochu víc a když po ní Shaari vyrazil, prudce uskočila do strany a rozběhla se, co jí tlapy stačí. Za sebou slyší dusot tlap a je jí jasné, že pokud se mu chce vyrovnat, bude se muset dost snažit. Prostě v běhu by mu určitě neutekla. Máma říkala, že vlci jsou vždycky o trochu rychlejší a silnější než vlčice, takže mám být chytrá. S tím prudce uskočí do strany, a pak divoce kličkuje mezi stromy, snaží se měnit směr naprosto nepředvídatelně, skokem a nestydí se využívat nízkých větví a křoví, jen aby získala sebemenší výhodu v divokém běhu po lese podél říčky.
Pořád se snaží si hlídat, kde se Shaari pohybuje a když je to bezpečné, tak se po něm ohlédnout. I když to si může dovolit jen málokdy, někdy při otočce. Jinak by riskovala náraz do stromu a to opravdu nechce. Neváhá ani skočit do potoka, aby se otočila v podstatě na chvíli do protisměru, odkud přišli. Tam, kde bylo zrovna mělko, aby si nenamočila víc než packy. Ale jen po pár skocích zase vyskočila na druhý břeh z vody, protože ta by ji brzdila. Nevěří, že by se vlk, který se dlouho toulá sám, zdráhat vodu proti ní využít.
Nějakou dobu se pokouší, nedat se chytit.
Pokud se jí ale bude dařit déle než půl hodiny, uskočí za nějaký větší keř který najde, aby zůstali na opačných stranách a tam zastaví, jazyk vyplazený z tlamky, jak rychle oddechuje po pořádném běhu a spousty skocích a úskocích.

Pozorně ho sledovala, když se plížila za ním, aby mu provedla lumpárnu, takže jí neuniklo ani to, jak se otřásl. Ale ani to ji od jejího činu neodradilo. A vyšlo jí to!

Jeho reakce byla prudká a očividně se prvně dost lekl. To jsem nechtěla. Pomyslela si, když vidí vlka s ohonem ukrytým jak to jen jde. Přesto vydržela a stále se tváří jako ztělesněná nevinnost. A to je očividně dobře, protože jemu to vzápětí došlo.
Velmi nepatrně pozměnila postavení těla a rovnováhu, aby v případě potřeby mohla rychle odskočit a rozběhnout se. Uši má postavené, oči rozzářené. "Co jsem neudělala?" Zeptala se, stále s tak nevinným výrazem, oči do široka rozevřené a schválně zamrkala. Ale v duchu se směje. Neudržela se a usmála se, když mu zajiskřilo v očích. Srdce jí v hrudi buší a je rozhodně připravena na pořádnou honičku pro legraci.

"Vypadá to, že dost bohatý na zvěř. Budu si muset dávat pozor, abych nezlenivěla," mrkla na něj. Připadá si trochu zvláštně. Tak dlouho sama a teď nejen, že s ní je vlk, ale ještě ho i má tu drzost škádlit. Co se to se mnou děje?
Zvesela se na něj usmála, když se ohradil po té zmínce o nehodě a když se kolem ní protáhl a zavadil o ni, očividně úmyslně, hravě mu chňapla po špičce ocasu, až tesáky nahlas klaply. Dala si ale dobrý pozor, aby ho netrefila a zuby secvakly až kousek za špičkou ocasu. Oči jí vesele jiskří a tělem jí proběhlo zvláštní zachvění. Kterému ani trochu nerozumí. Na chvíli se zatvářila zmateně, ale pak to hodila za hlavu a mile se na Shaariho usmála.
A zarazila se znovu, když je vidět, že on je očividně trochu v rozpacích, když s mírným zakoktáním zvolna vyrazil na procházku. Chvíli na něj jen koukala, zmatená tou změnou u něj i u sebe. Asi o mě nechtěl zavadit a lekl se toho... Taky je dlouho sám. Zadívala se na jeho pohupující se ohon. Přemýšlí, jak by zareagoval, kdyby ho za něj zatahala. Neslyšně, krok po kroku, jde za ním a blíží se. Snaží se, aby nemohl po sluchu přesně odhadnout její vzdálenost a pokud jí to vyjde a Shaari neucukne, zlehounka chytí zubama pár chlupů na špičce jeho ocasu a nepatrně zatáhne. Pak ovšem ihned pustí, uhne kousek do strany a bude se usilovně snažit tvářit jako ztělesnění nevinnosti.

Noctra se pořádně napila, pak se spokojeně protáhla. Usmála se na druhého vlka. "Vypadá to tak," souhlasila s jeho prohlášením. Protáhla se ještě jednou a jednou tlapkou hrábla do vody, přičemž sledovala stopu, jakou zanechala její tlapa na hladině.
"Tohle je dobré místo. Čistá voda a blízko je docela dost zvěře." Dovedla bych si představit, že tu nějaký čas zůstanu. Koukla po očku na druhého vlka. "Tak, když už jsme dobrý tým, co s tím teď provedeme? Prozkoumáme to tady? Třeba najdeme i někde napajedlo kde by se jindy dalo počíhat na nějaký zajímavý oběd. Abys nemusel zase sprintovat po pláni," prohlásila zvesela. Ale je znát, že to nemyslí ve zlém a jen ho jemně škádlí.
Pak mírně zvážněla. "Neuškodilo by zjistit nějaké ty stezky zvěře a tak. Vypadá to, že je tu klid a žádní lovci. Asi by neškodilo chvíli zůstat, co myslíš?" Navrhla opatrně Shaarimu. Ne, rozhodně se jí nechce se s ním loučit.

Noctra se rozhlédla okolo. Očividně tady teď Nilesův bratr není. Potřásla hlavou.
"Většinou celkem nic zvláštního, pokud teda nepotkáš lovce. Proč jsi tady vlastně sám, když se tolik bojíš?" Koukla na něj. "Nebo máš bratra někde blízko?" Ona si ho ale tedy nikde nevšimla. A zatím ani nepostřehla hranici území smečky. "Teď očividně na území smečky nejsi, ne?" Teda doufám. "A jo, jsem tu nová."
Koukne s podezřením k hranici lesa. Že by tam začínalo území smečky?"

Tlapy tiše, téměř neslyšně dopadají na lesní půdu. Noctra při chůzi našlapuje opatrně, nešlape na klacky, které by pod její vahou mohly prasknout. Působí to u ní velmi přirozeně, jako u někoho, kdo to dělá zcela automaticky. V lese je ji také trochu hůř vidět. Její srst je i přes svou jednolitou barvu ve stínu lesa dost nenápadná. Na chvíli se zastavila hned u kraje a usmála se na svého společníka. I on vypadá, že se mu tady líbí víc. No vida. Taky má rád lesy? Zastříhala ušima.
Lehce napřímila hlavu a zadívala se směrem, odkud slabě zaznívá šum vody. Když se po ní Shaari ohlédl, už tím směrem koukala. Přesto se on vydal dopředu jako první. Ale tiše a klidně ho zvolna dohonila a pak se zařadila po jeho boku. K vodě doběhli společně.
Zastavila se, v uvolněné a klidné pozici. I když i tady se občas rozhlédne kolem a hlídá si, jestli se v okolí neděje něco, o čem by měla vědět. Usmála se na Shaariho. "No vidíš, tak jsme se neztratili." Zvesela zastříhala ušima. Říčka je to opravdu pěkná, a tak nezaváhala a po tom, co si ještě jednou pečlivě zkontrolovala okolí, sklonila hlavu k vodě a začala pít.

"Tak vidíš." Znovu na něj rozpustile mrkla, uši napřímené. Shaari je opravdu milý a jí je jeho společnost rozhodně příjemná. O to spíš, že byla sama hodně dlouho. Kdo ví? Třeba spolu nějaký čas zůstanou. "Konečně, kdyby ne, tak bez vody nikdo dlouho nevydrží. A oba tady pořád jsme, tak to s námi asi není tak zlé, ne?" Opravdu má nějakou veselou náladu. Překvapeně sama nad sebou zastříhala ušima, pak se zadívala k severu.
Jeho konstatování, že se také raději vyhýbá území smeček, nekomentovala. Podle ní je to pro každého osamělého vlka normální.

Když kývnul, že vyrazí, lehkým klusem zamířila směrem, kde oba tuší řeku. Nespěchá, ohon nese vysoko zvednutý, uši napřímené. Jen sem tam ostražitě zkontroluje okolí, jak je zvyklá téměř celý život. Dělá to podvědomě neustále, ani jí to nepřijde. Občas se po očku koukla na Shaariho. Usmívá se, vypadá spokojeně.

Zůstala stát poblíž Shaariho, když se zadívala směrem k severu. Tam, kde ví, že je řeka. Pak koukla na něj a na jeho hlavu, která pořád nese stopy krve. Navíc by se možná chtěl trochu umýt.
Při jeho přiznání, že tu je taky nový, jen zvesela pohodí hlavou. "No co, když nemáme přesný cíl, tak se ani nemůžeme ztratit ne?" Mrkla na něj zvesela, až ji samotnou zarazilo, jakou má najednou rozpustilou náladu. Ale Shaari je opravdu milý a úspěšný lov také potěšil. "A řeka by měla být dost velká, abysme ji neminuli." Vyplázla jazyk a nechala ho chvíli viset z tlamy, jako by jí bylo horko. Ale pak jej pro jistotu schovala. Koukla na něj.
"Vlastně pořádně nevím, kudy jsem přišla. Přes jakési hory, natrefila jsem tam ale na nějaké území smečky, tak jsem uhnula na východ, abych se nedostala do problémů. No, a nějak jsem se zatoulala sem. " Párkrát hrábla packou do země. "Blízko území smečky bylo vážně pěkné místo, ještě v kopcích, líbilo se mi tam. Ale bylo lepší vypadnout."
Pak potřásla hlavou.
"No, tak, jdeme?" Zvedla jednu tlapku v pozici jen vyrazit, a koukla na Shaariho.

Noctra lehce kývla. Ani nemá v úmyslu, na to území smečky lézt. A nejspíš ani na ostatní. Bude to tak jistější.
Zastříhala ušima. "Tak zajímavé může být kde co, ale vystavovat se riziku, že na mě zaútočí, to si nemůžu dovolit. " Jsem sama a jich je smečka. Zabručela potichu. Ale pak na ni kouká trochu zmateně. "No... dobře. Názory jsou různé, ale kvůli tomu se snad nepoperu, ne?" Přešlápla na místě. Obhlíží okolí a přemýšlí, kam potom půjde. Asi se prostě vrátím po svých stopách a pak to vezmu na východ.

Takže ti nepříjemní jsou blízko. Kývla hlavou. A její smečka o něco dál, ale taky někde poblíž. Kde je pobřeží, to samozřejmě Noctra neví, ale i tak si tuto informaci uložila do paměti.
"Dobře. Je něco, na co bych si měla dávat pozor, abych nezpůsobila potíže?" Zeptala se Lunary ještě. Ale na její poslední prohlášení se zatvářila hodně zmateně. "Ehm... Ne? Já nevím, u nás se asi nic takového nedělo." Když naše smečka ještě existovala. To už je ale celkem dávno. Až příliš. Přešlápla a rozhlédla se po okolí. Rozhodně se pak hodlá otočit zpátky, a obejít tuhle oblast, aby se vyhla té... méně přátelské smečce.