Príspevky užívateľa

Z Noctry div neodkapává, jak nerada se takhle vyptává. Jenže kdo se nezeptá, nic se nedozví. Proto pozorně vstřebává jakoukoliv informaci, kterou díky Lunary může získat. Když jí druhá vlčice vysvětlí, že to není o potravě, svěsí uši. Aha. Je vidět, že to pochopila, i když ji to netěší. Norest. Tak se to tady asi jmenuje. Napřímila zase uši a rozhodně si všimla nápadné pauzy po tom počtu smeček.
"Takže, tři smečky. Dobře. Jsou zemí daleko? Já jen, nerada bych se cpala kam nepatřím." Pokusila se podat přijatelné vysvětlení své zvědavosti. "Nehodlám mít zbytečně potíže." Kdo by je taky chtěl.
To vypadá, jako by Ignis nebyla zrovna přátelská smečka. A to jsem blízko jejich hranic? Dobře, rozhodně odsud pak vypadnu. Achjo. škoda. Hrábla packou do země.
"Tak aspoň že ostatní spolu vycházejí. Sama vážně nemám ráda boje mezi vlky. Je někdy dost těžké přežít i bez toho, abysme si šli zbytečně po krku." Doufám, že tě to přesvědčí, že se mnou nebude problém. Nerada bych na sebe přivolala hon.

"Uznávám, stát se to může, že nějaký zaútočí. Ale, myslím, že by na sebe vlci moc útočit neměli." I bez toho je to těžké. Před očima se jí opět mihl obraz lovců. Občas se jí to stává. Ale dál ho v klidu sleduje.
Když se usmál, trochu nejistě mu úsměv oplatila. Hvězda? Jo, takhle. Došlo jí, o čem mluvil. "Díky. Máš dobrý pozorovací talent, většinou ji na poprvé přehlídnou." Hrábla zamyšleně packou do země. "No... touláš se sám dlouho, že se tolik bojíš?" Zastříhala ušima. Její oči pořád přitahuje ten obojek. Co mu asi provedli?

Pozorně sleduje druhého vlka, jak se souká ze křoví. Vlastně je to trochu komický pohled. Asi nebude nejstatečnější, že tam takhle zahučel. Pomyslela si. Klidně si druhého vlka prohlíží. Ulpěla chvíli pohledem na obojku, naklonila hlavu na stranu. Obojek? Ten mívali psi... drželi ho lidé v zajetí?
"Já jsem Noctra." Kývla na pozdrav hlavou a dál si vlka prohlíží.
"Proč ses vlastně tak vyplašil? A jsi v pořádku?" Zeptala se ho opatrně. Není si jistá, jak s ním jednat. Přece jen s tím má zatím celkem málo zkušenosti. Její pohled zase zavadil o jeho obojek.

Aha, takže nejsem na ničím území. Oddechla si Noctra a viditelně se uvolnila. Přece jen, docela očekávala, že by mohly být potíže, kdyby vstoupila jen tak na něčí území. To ještě o smečkách ví, i když se jí to hodně dlouho nestalo.
"Chápu." Odpověděla tiše Lunary, u čehož zastříhala ušima. Takže má taky smečku.
"vlci by spolu neměli bojovat, když je někde dost místa a potravy. Nevypadá to, že by zrovna to byl tady problém." Povzdechla si nahlas. Je ale očividné, že to rozhodně neměla být výtka.
Chvílí váhala, jeslti se má vlčice dál na něco vyptávat, ale pak zvítězila její opatrnost. Ty informace, co by mohla zjistit jsou důležité a mohly by znamenat výhodu, která jí umožní přežít. Olízla si čenich a odkašlala si. "Takže... je tady jejich smečka... a tvoje. Je tady ještě víc smeček? A... vycházejí spolu špatně všechny, nebo je to jen mezi tvojí a jejich?" Hlavu sklonila trochu níž, je vidět, že se nerada takhle vyptává. Ale přesto to udělala.

Pozorně sleduje reakci Lunary na svou otázku. Aha, takže smečka tu je, ale ona k ní taky nepatří. Aspoň ne k té, která žije tady. Ale vlčice pokračuje a upozorňuje ji na místní smečku. Noctra zastříhala ušima. Aha. "Potíže? Já si říkala, že jsem se asi měla otočit a jít pryč už dřív. Moc pachů a neznám to tady." Přiznala se opatrně. Asi bude rozumnější se vrátit na sever. No to mám teda radost. Takové krásné místo. Najednou vypadá Noctra spíš trochu rozmrzele. Není těžké přijít na to, že se jí odsud nechce.
Znovu se koukla na Lunary. "Jak moc to je s nimi zlé? Ne že bych se hodlala s kýmkoliv pouštět do rvaček. Nebo spíš, právě proto." Konstatuje klidně. Kvůli varování elegantní vlčice před ní, ale pozorně sleduje okolí. Víc než vlčici samotnou. "Je tady víc smeček?"

Druhá vlčice se jí očividně nebude vyhýbat. A nepůsobí ani agresivně. Oddechla si trochu Noctra. Když druhá vlčka vyrazila k ní, zastavila se a pro jistotu čeká. Trochu si není jistá, jak se chovat, tak jen v klidu vyčkává. Nejistě si olízla tlamku. Ale když druhá vlčice přišla k ní, napřímila hlavu a v klidu ji pozoruje. Lehce pokývla hlavou v pozdravu, když se jí druhá vlčice představila.
"Také zdravím. Jmenuji se Noctra." Představila se také. "Tohle.. je tvoje území, tady okolo?" Zeptá se opatrně vlčice. Nechce se nějak vtírat, ale ani nechce mít potíže s nějakou smečkou. A pachů je tu kolem opravdu dost. Možná se měla otočit a jít zpátky o něco dřív. Pozoruje Lunary a snaží se odhadnout její reakci.

Krásná pohoda. Pomyslela si Noctra u jídla. Opravdu, na to, jak dlouho lovila a jedla sama, to opravdu bylo příjemné, mít společnost. I když nepřestávala být ostražitá a hlídat si občas okolí, takovou pohodu nezažila už dlouho.
Vážně, nejraději by se chvíli jen tak natáhla na sluníčku a vyhřívala si kožich. To se jí už dlouho nestalo. Ten druhý vlk vypadá vážně milý. Jenže pak jí došlo, že ho přece jen vlastně nezná. Skoro si nahlas povzdechla, ale neudělala to. Nechce kazit tu hezkou atmosféru.
Místo toho vstala a spokojeně se protáhla. Koukla na Shaariho, jak prohlíží zbytky jejich hostiny. Mile se na něj usměje, když jí navrhne najít vodu. "Vlastně proč ne. Neuškodí se napít. Někde dál na sever je řeka, že?" Pokud jsem si teda úplně nepopletla směr, ale o tom pochybuju. "Ale ty to tady asi znáš o dost líp než já." Černá vlčice samozřejmě neví, že ani on se v této krajině netoulá nijak dlouho.

Dál stojí klidně a sleduje křoví. Nic jiného jí nezbývá, protože z vlka uvnitř toho zatím moc neviděla. Ale poslouchá pozorně.
"Omluva přijata." Zabručela potichu a povzdechla si. "Fajn, aspoň že to není nic trvalýho." To přežiju. Jen doufám, že to tak je. Ale nevypadá že by lhal. Snaží se nepřítomný čenich ignorovat.
Znova se zadívala na křoví. "Hele, nechceš odtamtud vylézt? Asi to nebude moc pohodlné, ne?" Naklonila hlavu trochu na stranu. Je očividné, že vlk uvnitř není žádná hrozba, na to se jí trochu moc bojí. Nejde blíž, protože ho nechce zbytečně děsit. Prostě klidně stojí na místě.

Stojí přikrčená u křoví, když se vlk, který se v něm skryl, pokusí vykouknout ven. A dotkl se jejího čenichu. Zabrnělo to a rázem přestala svůj čenich cítit. Prudce uskočila, protože se přece jen dost lekla, něco takového se jí nikdy nestalo. Můj čenich! co to je?!? Ustoupila dál od křoví a zoufale se snaží si packou promnout čenich, ale že se trefuje, pozná jen na pacce. Ale zdá se, že jinak se nic vážnějšího nestalo.
Po chvíli se uklidní a koukne vyčítavým pohledem směrem ke křoví. Pokud chtěl druhý vlk utéct, teď měl docela možnost. I když tam nešaškovala se svým čenichem dlouho. Opatrně si čumák olízla a zkusila si odfrknout. Tohle je teda pěkně nepříjemný. Doufám, že to není na pořád.
Pakliže druhý vlk neutekl, zkusí ho znova oslovit. "Hele, co jsi zač? A co jsi mi to provedl s čenichem?" V jejím hlase není žádná agresivita. Klidně stojí, rovně, její pozice není nijak výhružná.

V klidu prochází krajinou. Občas zvedne hlavu a rozhlédne se. Tady se jí vlastně docela líbí, vřesoviště na jaře ožívá a vypadá vlastně docela vesele. Hory okolo jsou jí taky sympatické. Hodně úkrytů, tady očividně i hodně zvěře, dobré místo. Jen jedna věc jí dělá trochu starosti. Okolo je opravdu dost vlčích pachů. Odvykla už vlčí společnosti a tady je těch pachů opravdu nějak moc. Aby tu tak někde bylo území nějaké větší smečky. Z toho by mohly být potíže. Tam, odkud pochází, se smečky vzájemně nechávaly na pokoji, jenže taky měli dost místa a kořisti, nikdo nehladověl. Jenže si matně pamatuje, že to tak nemusí být všude. Tady je sice kořisti hodně, ale... vlků asi taky. Nerada by se dostala do problémů, a už vůbec ne s jinými vlky. Jako by nedělali lidští lovci už tak život dost těžký. Ještě že už dlouho žádného nepotkala.
V tom se Noctra zarazila. Nedaleko se někdo pohybuje. Jiná vlčice. Ale... Jakou to má barvu? Užasle zastříhala ušima a prohlíží si neznámou, jak se v klidu potuluje. Světlá vlčice s výrazným zbarvením se prakticky nemůže víc lišit od černé Noctry, která trochu neví, jak má reagovat. Možná opravdu došla na něčí území. Ale tak co. Zkusím se zeptat, to snad pak uvidí, že nechci dělat potíže, ne? Zamířila zvolna směrem k neznámé vlčici. Neskrývá se a snaží se vypadat mírně.

Noctra se po jeho návrhu, že by mohli jíst prostě tady, důkladně rozhlédla. Je to klidné místo, ne sice místo, jaké by si vybrala na přespání, ale když si prostě lehnou mezi trsy trávy, tak na jídlo je nic rušit nebude. Přitom by měli slušnou šanci včas odhalit případný problém.
"No proč ne." Usmála se a usadila se pohodlně se svou slípkou. Rovnou se do ní pustila. Shaarimu nechala na jídlo klid, i když po něm sem tam koukne. Sama se krmí klidně, obratně zuby načala a stáhla bažantí slípce vekou část kůže s peřím a v klidu si opeřence obírá. Jedno ucho má prakticky pořád natočené na Shaariho. Ani u jídla neměla společnost opravdu hodně dlouho, tak ji i tohle vlastně zajímá. Nespěchala. Občas se rozhlédla okolo nich a prověřila pachy ve vzduchu, zvyklá si hlídat své okolí. Dokud její společník dojedl, tak ani sama nezačínala hovor.
Po jídle si pečlivě olízala tlamku a zkontrolovala packy, aby na nich neměla zbytky. koukla na Shaariho.
"To bylo dobré. Dobře, co teď?" Kouká na druhého vlka trochu s nadějí. Vlastně se jí vůbec nechce loučit.

Potřásla hlavou, když si vlčice před ní stěžuje, že neměla na výběr. To si nemyslím. Znovu se na ni zadívala. "Jsou tu zátočiny po vodě, pár míst mělo podemletý břeh, dá se tam schovat. A nedaleko byl vidět les. Nevypadal zdravě, ale určitě i tam se dalo líp schovat." Vysvětluje jí klidně. Pro Noctru to působí, jako když je vlčice trochu málo zkušená, co se pohybu v terénu týká. Ale kdo ví, třeba má jen jiný problém. To není její starost.
Na její jméno elegantně kývla hlavou. S tím si už poradit dokáže. Zmínka o magii ji ale zaujala. Napřímila uši a narovnala se. "Magii? Jakou? Umíš hodně zajímavé věci?" Zvedla jednu tlapku a v tu chvíli vypadá spíš jako zvědavé štěně, než dospělá mladá vlčice. Jenže, ona v některých záležitostech opravdu jako štěně je. Koneckonců, příliš brzy zůstala sama. A tak sice umí přežít v terénu, je silná a vytrvalá, ale co se společenského chování týká, má značné mezery.

Noctra si pozorně prohlíží druhou vlčici, sem tam zastříhá uchem. "No... důvod. Asi ne. Prostě jsem jen šla okolo. Poslyš, není to trochu riskantní, ležet takhle volně v prostoru a spát?" Zeptala se jí opatrně. Sama by si na takové místo asi tak v klidu nelehla. Sice už dlouho nepotkala žádné lovce, ale přece jen, je lepší jednat opatrně. Jsou chyby, které se dají udělat jen jednou.
Přešlápla. A pak jí vlčice proti ní řekla svoje jméno. Dlouhé jméno. Černá vlčice jen zamrkala a zůstala na ni zírat. Pak se trochu vzpamatovala. "Ehm... já jsem Noctra... No a.. jakže ti tedy mám říkat?" Zeptá se jí. Tohle si celý ani nezapamatuju, natož to vyslovit. Potřese hlavou. Vlastně si ani nedovede představit, na co by někomu bylo tak dlouhé jméno. Večeři si díky němu neuloví, na to potřebuje bystré oči a silné tlapy.

Když se napřímila, se stále ještě se vzpouzející slípkou v tlamě, uviděla Shaariho, jak stojí jak solný sloup poměrně blízko bažantů, kteří prchají na všechny strany. Zarazilo ji to, ale honem se vzpamatovala a vyrazila za hejnem, snažíc se aspoň nějakým odříznout ústupovou cestu. V tom druhý vlk, který se už vzpamatoval a vyrazil za jedním z kohoutů, prostě zmizel, jako by tam nikdy nestál.
Noctra tiše zavrčela, není si teď jistá, kam se pokoušet hejno nahnat. Její slípka s prokousnutým hrdlem se už přestala bránit, život z ní vyprchal. Přesto ji ještě při začátku běhu držela v tlamě, pustila až po chvíli, aby měla větší šanci. Dobře si ale zafixovala v paměti místo, kde ji pustila. Velmi ráda by pak svou kořist znovu našla. Pokouší se odříznout cestu další slípce, která utekla před Shaarim a která není daleko. Když v tom uviděla, jak se v trávě, v cestě kohoutovi, objevil znovu její společník a jeho čelisti přesně secvakly. Zastavila se. Druhá slípka utekla, ale co už. Jednu přece jen má, a tenhle pohled za to docela stál.

Zůstala stát, dokud nedošel s kořistí až k ní. Usmála se, zavřela oči a mírně sklonila hlavu v čemsi, jako lovecký pozdrav. Pak ji zase zvedla a koukla se na něj. "Dobrý lov." I když nevím, proč jsi tam prvně tak stál. Ale co, kořist máš.
Otočila se a došla si pro svou ulovenou slípku. Koukla na Shaariho. "Sníme si je tady, nebo jdeme někam jinam?" Už teď se jí ale sbíhají sliny.

Na zmínku o záchraně života vlivem schopností jeho srsti, Noctra jen vážně přikývla. Opravdu si to dovede představit, sama několikrát unikla jen díky tomu, že má možnost se skrýt. I když ne tak dobrou, jako on. Ale tak, zase umím i něco málo navíc. Mírně sem tam natáčí uši a hlavu, jak mu naslouchá. Neunikla jí tudíž ani mírná změna jeho nálady. Také ví, jaké to je někoho ztratit. Určitě.
Když se jí zeptá, jeslti je tulák, trochu rozpačitě přešlápne a olízne si čenich. "No, ano, jsem tulák... Tedy pokud se tak říká vlkům bez smečky, vlastně nevím. Víš, já... zažila dost dlouhou dobu, kdy jsem žádného vlka ani nezahlédla." Vlastně, třetinu svého života. Tím vlastně zodpověděla i ty zkušenosti. Ale už nad tím nijak nehloubá, protože lov začal.

Když se po Shaarim ohlédla a zjistila, že ji opatrně následuje a že skutečně zdá se nadeběhne hejnu. Uznale kývla a čenichem mu jemně ukázala trochu víc stranou. Aby hejno lépe obklíčili. Když se hejnu dostali na dohled, zpomalila. Víc se přikrčila k zemi a pozorně si hlídá, kudy a jak jde. Zpomalila, co noha nohu mine se jako nenápadný stín plíží od trsu trávy k dalšímu trsu, tak, aby byla na té jejich straně, kam padá stín rostlin, aby jí ptáci pokud možno neviděli. Když se hýbe pomalu, je vážně celkem nenápadná, i když přímý pohled by ji snadno odhalil. Ale bažanti nevyhrávají zrovna cenu za chytrost. Vlčice se nehlučně sune blíž a blíž, snaží se jít tak, aby hejno skončilo co nejvíc mezi ní a Shaarim. Když už se dostala docela blízko, vyhlédla si jednu mladou slípku, která se toulá až moc na okraji hejna. Teď už se po Shaarim neohlíží, doufá, že její pomalý postup mu dal dost času dostat se, kam potřebuje. Určitě to zvládneme, vypadal, že ví jak lovit. To půjde. Kdyby nebyla tak zaujatá lovem, určitě by byla nervózní.
Nakonec prudce vyrazila, stále trochu přikrčená, rovnou na hejno a tu bažantí slípku. Když ji hejno uvidělo, rozprchlo se a snaží se před ní utéct. Noctra nemá čas si úplně všímat, jestli je dobře nadehnala Shaarimu, jak se vrhla po svojí slípce. Bažanti ale nejsou ani moc rychlí, takže stačilo kousek a už svírá její krk v zubech. Stiskla co nejpevněji a narovnala se, s kořistí v tlamě a snaží se zjistit, kde je Shaari a jak si vede, jestli nemůže třeba pomoct nahnat k němu nějakého bažanta.