Príspevky užívateľa

Sledovala ho pozorně. Pořád neví, co si o něm myslet. Když se přiznal, že jeho srst umí mizet, na vteřinu jí před očima přeběhl obraz vlka, který stojí v prostoru a nemá na sobě jediný chloupek... úplně holý. Její výraz v tu chvíli byl opravdu hodně nechápavý a zmatený, ale vzápětí jí to došlo. Aha, neviditelnost. Přiklopila na chvíli uši, jak se trochu zastyděla. Její záchranou bylo, že očividně tam nebyla jediná, kdo se styděl.
Sedla si a koukla na neznámého.
"Jo, to byl.. je stejný. " Zareagovala na jeho slova o pachu. Zase vstala a došla blíž, ale aby si prohlédla terén, ne vlka, který očividně trochu krvácí. Ve zválené trávě, kterou se ten nebožák kutálel, našla kámen. Zdá se, že ten byl příčinou jeho potíží. Koukla na kámen, pak na vlka.
"Pěkná rána do hlavy. To není zrovna nejlepší. Kam jsi vůbec tak hnal? Tak rychle. " Přece jen si tu nevšimla žádného důvodu, kam tak pospíchat. Kdyby ho někdo pronásledoval, tak aby musel utíkat až tak rychle, tak by ho už určitě dohnal. Navíc jí nepřijde, že by se choval jako někdo, koho zrovna někdo honí. A že v tom pro změnu má zkušeností víc než je jí milé. No ale nemůžu ho tu takhle nechat. Sotva chodí.

Natáhla čenich trochu před sebe, krátce sklopila ouška a zase je zvedla, přešlápla. Sleduje vrávorajícího vlka před sebou. jo, rozhodně mu něco je. Ale co s ním? Postává na místě, aby ho zbytečně nevyplašila. Obzvláště, když sám žádal o chvilku. Vlastně vůbec neví, co by v tuhle chvíli měla dělat a tak jen stojí a čeká. Vítr jí čechrá chundelatou zimní srst.
po notné chvíli se vlk zřejmě trochu vzpamatoval. Noctra stojí a trochu vyjeveně kouká na modrofialového vlka, který sedí před ní. Že by mě fakt viděl dvakrát? Pomyslela si, když po ní žádá opakovat, co říkala. Ale vyhoví mu, stále ještě trochu chraplavým hlasem.
"Říkala jsem.. že odkud ses tu vzal? To jsi.. spadl z nebe nebo co? Nikdo tu nebyl, jen tu byl v okolí cítit vlčí pach. No a... jsi v pořádku?" Její řeč těla ukazuje, že si opravdu není jistá, jak s druhým vlkem jednat. Ale také to, že se nebojí. Konečně, tento vlk, který tady v tuto chvíli málem zakopává o vlastní nohy, opravdu nepůsobí jako hrozba.

Když sebou modrofialový vlk škubnul a začal se hýbat, ustoupila trochu stranou. Nebyla si moc jistá co čekat. Ale jak vidno, asi stěží od něj něco hrozí. Vypadá, že mu je docela zle. Trochu přiklopila lítostivě ouška, když uviděla, že vlkovi stéká krev. Pak je zase napřímila a pozorně ho sleduje a snaží se odhadnout, jak na tom asi je. Ne že by se v tom příliš vyznala. Může posuzovat jedině podle toho, co zažila ona sama. Toho sice bylo dost, ale tento vlk je očividně úplně jiný než ona. Už jen ta srst! Vlk nakonec promluvil. Zarazila se. Jste? Copak vidí dvojitě? jsem tu přece jen já... a on.Noctra, která zatím znala jen svou maličkou smečku a vlastně nic víc, netušila, co je to vykání, ani jak na něco takového správně reagovat. Olízla si nejistě čenich a přešlápla.
"Um.. Kde ses tu vlastně vzal? Jo, cítila jsem v blízkosti vlka, ale... nikoho jsem neviděla a najednou se... zřítíš z nebe nebo co?" Hlas má lehce chraplavý jako někdo, kdo hodně dlouho nemluvil. Vůbec jí nedošlo, že mu vlastně ani neodpověděla na otázku. I když je docela zřejmé, že jí nic není.

Cosi jí náhle projelo srstí na hřbetě a navíc, očividně tu něco muselo proletět. Zavrčela a instinktivně se přikrčila. Nic neviděla, ale rozhodně to byl vlk, podle pachu. To je neviditelný nebo co? Nepovažuje to za možné. I ona se umí za určitých okolností dobře skrývat. Sice je ještě den, ale i tak. Než vůbec stihla myšlenku dokončit a otočit se za zvukem větru, které způsobilo letící tělo, ozvalo se žuchnutí a šustot trávy. Rychle se otočila a trochu zmatečně kouká na kutálející se modrofialový vlčí kožich. Párkrát zamrkala. Zůstala lehce přikrčená, ocas natažený za tělem dozadu, připravená se bránit, kdyby to snad bylo potřeba. Nicméně, podivně zbarvený vlk se nehýbe. Chvíli zůstala stát, ale on dále nic. Narovnala se, nejistě si olízla čenich. Zavětřila. Rozhodně vlk, i přes tu zvláštní barvu. Pomalu vykročila blíž, až nakonec došla až k němu. Ostražitá, ale ne vylekaná. Vlk se ale dál nehýbe. Sklonila hlavu níž a uvědomila si, že se zřejmě ani pohnout nemůže, je mimo. Zranil se snad? Nezná ho, ale vlk jí neublížil a přece jen je to vlk. Opatrně ho začala očichávat a když nic, jemně do něj strčila čenichem a zakňučela. Neví, jak by ho měla probrat. Tak do něj zkouší jemně strkat čenichem, jestli se nedočká nějaké reakce.

Směrem od jezera pomalu kluše pastvinou černá vlčice. Ač by se mohla zdát její jednolitá barva nápadná, vlastně tomu tak úplně není a ani na světle není příliš nápadná. Hlavu má skloněnou, zkoumá cestou pachy okolo. Hodně zvěře, ale i dost vlčích pachů. Vážně tady žije tolik vlků? Na chvíli zastaví, zvedne hlavu a rozhlíží se, co uvidí v okolí. Je pořád dost u kraje pastviny, na dohled řeky. Znovu se dá do lehkého klusu, směrem k lesu, který se rýsuje v dáli. Uvědomuje si, že tu někde musejí být další vlci, i když se ještě nerozhodla, co s tím udělá. Přesto se zdá, že některé pachy jsou tu mnohem čerstvější než jiné. Zdá se, že tu někde hodně blízko je nějaký vlk. Zarazila se. Ten vlk musí být opravdu blízko.

Noctra se zarazila. Sice nesledovala okolí moc pozorně, ale zašustění křoví se opravdu přeslechnout nedalo. A to rozhodně nebyl jen nějaký pták nebo zajíc. Zavětřila a opravdu. Blízko je cítit něčí pach. Vlčí. Ale... Je na něm něco zvláštního. Jako by to nebyl jen vlk. Potřásla hlavou a zadívala se ke křoví, které se očividně trochu klepe. Zůstala na něj zírat. To se... bojí? Sklonila hlavu trochu níž a pomalu, pomaličku jde blíže ke křoví. "Ehm... Haló?" Zkusila promluvit na neznámého. I když si vůbec není jistá, že jedná správně.

Pomalu, co noha nohu mine, prochází lesem, podobna stínu, černá vlčice.
Drží se při okraji, vlastně ani sama neví kam jde. Občas se zastavuje, zvedá hlavu a pozorně naslouchá. Stáčí uši na všechny strany. Očichává kmeny stromů a keře. Zvláštní místo. Pach jiných vlků jsem necítila už hodně dlouho. Pomyslí si, když tak postává u jednoho stromu a přemýšlí, kam by se měla vydat. Vlastně by docela ráda viděla zase nějakou vlčí tvář. I když jim už odvykla a neví, jak by se v takové situaci vůbec zachovala. A tak, i když má podezření, že tu blízko vlci jsou, tak prozatím se k nim nesnaží přiblížit, ale drží se opravdu spíš kraje lesa. Vítr vane tak, že vlci, kteří asi jsou hlouběji v lese, by ji cítit neměli. A ona tak má dost času si rozmyslet, co udělá. Hlad nemá, na kraji lesa už ráno chytila zajíce, tak se tu teď jen tak poflakuje. V lesíku se jí líbí. Je tu dost stínů, kde se může snadno skrýt i teď, na jaře. Zatřepe hlavou a protáhne se.

Přezdívku nemá, věk 3 roky, samice.

Matka Notria, otec Norvus. Bratr z vrhu Solenis. Pobyt rodiny neznámý.

Fyzický popis:
Černá vlčice. Šedé oči. Neliší se od běžných divokých vlků vzhledem, prostě vypadá jako obyčejný divoký vlk. Na čele má nepatrnou bílou hvězdičku, jen několik chlupů ukrytých v srsti. Jsou vidět jen zblízka. Tedy alespoň za dne. Za noci je téměř neviditelná, její kožich jako by pohlcoval světlo z okolí a skrýval ji. Tento druh vlka vidí velmi dobře i za nejtemnějších nocí.

Charakteristika:

Spíše plachá z počátku, nedůvěřuje hned. Je zvyklá si poradit sama. Nejdříve ostatní spíš pozoruje, nebývá ta, která jde k někomu první. Není to proto, že by byla bojácná. Prostě se jen naučila, že se nemusí vyplatit dávat důvěru snadno. Tedy je zpočátku tichá, nic o sobě neřekne. Až když někoho lépe pozná, je to jiné.

Noctra nechává ostatní, ať si vyřizují svoje záležitosti po svém, ale také nedovolí, aby se ostatní příliš míchali do těch jejích a nařizovali jí, jak má něco, co se jí týká, řešit ona sama. Nemá zrovna spasitelský komplex, takže nepoběží hned někoho zachraňovat. Pokud to není mládě ve skutečné nouzi a nebo někdo, koho považuje za svého. Ty, které opravdu přijme, chrání velmi důsledně, aniž by jim přitom brala jejich prostor, je velmi loajální. Je hrdá a odvážná, nebojí se prostředí a změn, nejrušenější dění ale sleduje spíše zpovzdálí a vyhodnocuje situaci.
Nepřijme automaticky pomoc od ostatních.

Je toho názoru, že každý má právo na své vlastní chyby a když si párkrát nenatluče, tak se nenaučí chodit, natož létat.

Minulost:
Noktřin život začal vlastně docela normálně. Prostě malé vlče, které vyrůstalo se svým bratrem a svými rodiči, normální malá vlčí smečka. Její smečka nebyla jediná též vlčí rasy v okolí, ale prostoru měli víc než dost a kořisti také. Rodiče ji učili lovit, a učili ji také používat jejich vrozenou magii. Přesto na sebe neštěstí nakonec nenechalo dlouho čekat. Oblast si vyhlédli lovci. Kožich vlků s touto magií se stal totiž celou komoditou mezi některými profesemi, umožňující jim snadnější pohyb noční krajinou. A v jejím domově postupně přestalo být bezpečno. Vlků se stejnou magií začalo v okolí ubývat. Až nakonec malá smečka vyrazila na cesty, utéct před lovci, před kterými se dalo čím dál hůře skrývat. Noctra a její bratr tehdy měli jen jeden rok. Smečka putovala dlouho. Lidé a lovci byli všude, hledat nový domov nebylo tak snadné, jak doufali. Putování se postupně protáhlo. vlci prošli mnoha různými oblastmi a krajinami, učili se v nich přežít a pohybovat bez povšimnutí. Dost jim v tom pomáhala i jejich magie, kterou se vlčata naučila používat dost běžně. Přesto je teď Noctra sama, a netuší, kde skončili její rodiče a bratr. Jednoho dne je přece jen lovci překvapili. Byla to velká skupina a nedalo se jim snadno vyhnout, smečce nezbylo než se rozdělit. Lovci se rozdělili také, a Noctře, která zůstala sama, nezbylo než utíkat dál. Když nakonec lovce přece jen setřásla, už svou rodinu nenašla. Od té doby putuje sama.

Magie:
Vlčice má vrozenou schopnost používat magii noci. Zní to poeticky, celá magie je ale vlastně velmi jednoduchá. Nejde o nic víc, než o seslání oblaku tmy na okolí. A teď už jen záleží na tom, co se s ním provede, tedy jen jeho tvarování. Tedy hlavně z počátku. Vlčata neumí ještě svou moc příliš zaměřit, tak v podstatě jen dokáží seslat oblak tmy na své okolí. Oni v něm vidí, ale ostatní okolo ne, takže se tato schopnost dobře dá používat k útěku.
Starší vlčata už umí být přesnější a cílenější. Dokáží seslat jen malé množství tmy na něčí oči. Dospělí jsou pak ještě přesnější, nebo schopni zasáhnout dočasně mnohem větší oblast. Všechny úpravy jsou ovšem dočasné. Magii lze také používat na úpravy vlastního vzhledu, nerozlišitelné od skutečnosti. Mohou si takto přičarovat křídla, rohy, upravit velikost. Je to ovšem jen iluze, prostě oblak tmy vytvarovaný do přesného tvaru, není to o nic složitější, než obyčejný temný mrak, jen vyžaduje vyšší zkušenosti, než mají malá vlčata. Pořád a znovu se jedná jen o oblak tmy, vytvarovaný do určitého tvaru. Vlčata podobné kousky ráda využívají ve hře, v dospělosti to tudíž umí každý vlk.

Celá magie je vázaná na sílu noci, kterou ovlivňuje i moc měsíce. Tedy, za úplňku je jejich síla výrazně menší než za novu.

Noktra dokáže:
Oslepit ve dne za úplňku až dva tvory, v noci až šest, za novu dvojnásob. Vše na maximálně pět minut, pak se obláček tmy sám vytratí.

Vytvarovat ze tmy může jen to, co má nacvičené dlouhodobě. Na útěku před lovci většinou využívala spíše jen netvarovaná oblaka, tedy toho moc neumí. Dovede si vytvarovat černé rohy nebo křídla ze tmy, ale jsou opravdu jen iluzí, která nikoho nezraní, ani neunese. Udrží je však déle než oslepení, protože takové kousky obvykle provádí tehdy, když nemusí spěchat, není unavená a není ve stresu. Za novu v noci i několik hodin (záleží na stavu, samozřejmě), ve dne ovšem nejvýše hodinu. Za úplňku půl hodiny ve dne a maximálně hodinu a půl v noci. Vytvarovaný oblak má vlčice během jeho používání pod kontrolou, pokud si to přeje a může ho tudíž i pak rozpustit dříve. Používá se na něj jen omezené množství energie.

Zatmavení okolí netvarovaným mrakem, nebo chcete-li mrakem jednorázově vytvarovaným na co největší prostor, je vlastně nejsnažší, ale má i svá největší úskalí. Hlavně z hlediska vyčerpání vlčice, je prudkou reakcí na situaci, kdy ze sebe vydá maximum magie. I toto podléhá podmínkám v okolí a fázi měsíce. Zatímco za novu a za šera, to může být až 20 metrů na deset minut, za dne to nejde vůbec, bez ohledu na fázi měsíce a na nocí, kdy je úplněk, se jedná jen o 10 metrů na deset minut. Oblastí tmy nepohybuje, nemůže ji nijak nadále ovládat. Znovu tuto schopnost může použít až zase po dalším západu slunce.

Fajn, úpravy provedu, stále si ale myslím, že s tím prostorem v terénu jste tu značně vedle. Přece jen, šlo o primárně o útěk před lovci. 100m není ani mimo dosah střelby z kuše nebo silnějšího luku. A samozřejmě, oblak nemusí být koule, natož krychle, takže i ten výpočet objemu je dost mimo mísu. Ono stačí dva tři metry od země, tedy vzorec pro výpočet válce. Pak to ovšem není žádný milion kubíků, je jich to méně než 24 tisíc. A kdyby se to zmenšilo na 50m, je to už jen cca 5900 tedy o dost méně, než se tu uvedlo jako přijatelné. Mimochodem, prostě mě nenapadlo, že by to někdo opravdu mohl posuzovat jako krychli...

V terénu venku není 20m vzdálenost s prominutím ani kapka v moři. Lidé, zvyklí na místnosti, mají v tomto dost zkreslené vnímání. Ale budiž. Ono to totiž v praxi a v prostředí tohoto světa totiž stejně není ani v původní verzi ani v současné vlastně k použití. Nemyslím si, že tu reálně může nastat situace, kdy by to vůbec mohla použít. Vlka jen oblak tmy úplně nezastaví, má i dobrý čich a sluch a lidé tu nejsou. Navíc by oblak postihl i její přátele kdyby s ní byli. Takže pokud nebude sama a nepůjde po ní větší skupina, je jí to stejně k ničemu a i tehdy by to bylo spíš pro ni nevýhoda, zbytečně by se unavila, kdyby ji přece jen dostihli. Ale jsem-li nucena to stáhnout na 20m, tak ok, trvám na tom, že bude možná i ta krychle. ;-)

Jinak pardon za zdržení, měla jsem teď trochu větší blázinec, to se některé dny stává. Jdu doupravit finální verzi.

oki, tak magie sepsána trochu podrobněji a snad jasněji. :)

Vlčice má vrozenou schopnost používat magii noci. Zní to poeticky, celá magie je ale vlastně velmi jednoduchá. Nejde o nic víc, než o seslání oblaku tmy na okolí. A teď už jen záleží na tom, co se s ním provede, tedy jen jeho tvarování. Tedy hlavně z počátku. Vlčata neumí ještě svou moc příliš zaměřit, tak v podstatě jen dokáží seslat oblak tmy na své okolí. Oni v něm vidí, ale ostatní okolo ne, takže se tato schopnost dobře dá používat k útěku. Starší vlčata už umí být přesnější a cílenější. Dokáží seslat jen malé množství tmy na něčí oči. Dospělí jsou pak ještě přesnější, nebo schopni zasáhnout dočasně mnohem větší oblast. Všechny úpravy jsou ovšem dočasné. Magii lze také používat na úpravy vlastního vzhledu, nerozlišitelné od skutečnosti. Mohou si takto přičarovat křídla, rohy, upravit velikost. Je to ovšem jen iluze, prostě oblak tmy vytvarovaný do přesného tvaru, není to o nic složitější, než obyčejný temný mrak, jen vyžaduje vyšší zkušenosti, než mají malá vlčata. Pořád a znovu se jedná jen o oblak tmy, vytvarovaný do určitého tvaru. Vlčata podobné kousky ráda využívají ve hře, v dospělosti to tudíž umí každý vlk. Až velmi zkušení vlci mohou dosáhnout, že už to není jen iluze vytvarovaná z oblaku temnoty. Takoví dovedou na podobných křídlech i létat a skutečně se dočasně fyzicky zvětšit. Křídla a let jsou paradoxně mnohem snazší, takže zvětšení vlka jde dosáhnout jen na několik minut, zatímco létat jde až hodiny. Let i změna tvaru jsou samozřejmě zatím naprosto mimo Noktřiny možnosti.

Celá magie je vázaná na sílu noci, kterou ovlivňuje i moc měsíce. Tedy, za úplňku je jejich síla výrazně menší než za novu.

Noktra dokáže: oslepit ve dne za úplňku až dva lidi, v noci až šest, za novu dvojnásob. Vše na maximálně pět minut, pak se obláček tmy sám vytratí. Vytvarovat ze tmy může jen to, co má nacvičené dlouhodobě. Na útěku před lovci většinou využívala spíše jen netvarovaná oblaka, tedy toho moc neumí. Dovede si vytvarovat černé rohy nebo křídla ze tmy, ale jsou opravdu jen iluzí, která nikoho nezraní, ani neunese. Udrží je však déle než oslepení, protože takové kousky obvykle provádí tehdy, když nemusí spěchat, není unavená a není ve stresu. Za novu v noci i několik hodin (záleží na stavu, samozřejmě), ve dne ovšem nejvýše hodinu. Za úplňku půl hodiny ve dne a maximálně hodinu a půl v noci. Vytvarovaný oblak má vlčice během jeho používání pod kontrolou, pokud si to přeje a může ho tudíž i pak rozpustit dříve. Používá se na něj jen omezené množství magie.

Zatmavení okolí netvarovaným mrakem, nebo chcete-li mrakem jednorázově vytvarovaným na co největší prostor, je vlastně nejsnažší, ale má i svá největší úskalí. Hlavně z hlediska vyčerpání vlčice, je prudkou reakcí na situaci, kdy ze sebe vydá maximum magie. I toto podléhá podmínkám v okolí a fázi měsíce. Zatímco za novu a za světelných podmínek, kdy lidé už nemají ani barevné vidění, to může být až 100 metrů na deset minut, za dne to nejde vůbec, bez ohledu na fázi měsíce a na nocí, kdy je úplněk, se jedná jen o 10 metrů na deset minut. Oblastí tmy nepohybuje, nemůže ji nijak nadále ovládat a i přesto může tento razantní zásah použít jen jednou za noc.
(Zde bych apelovala na kontrolory. Běžte si ven změřit sto metrů. Není to velká vzdálenost. Na útěk před skupinou lovců je toto vůbec na hraně použitelnosti a přesto je to vlastně jen ještě za podmínek, co nenastávají víc jak jednou za měsíc...)

Ještě podobnější vymezení těch světelných podmínek. 100m je za šera, tedy kdy už není u člověka barevné vidění, za předpokladu, že je nov.

Za poledne to nejde vůbec, bez ohledu na to, co je za den, a za úplňku maximálně 10m i v noci. Aby to tedy bylo přesnější.

Dovolím si nesouhlasit. Oblak je pořád oblak a je jím i jeho tvarování i to oslepování, kdy jde jen o velmi malý oblak před očima, nic víc, stejně tak je tvarováním stále toho samého oblaku ona iluze křídel a předmětů a je jasně napsané, že Noctra nemá schopnosti na to, aby na těch křídlech mohla létat, je to jen prostě vytvarovaný oblak. Celá magie je tedy pouze a jen tvarování oblaku tmy. A nic víc. Samozřejmě, z logiky věci, kdo umí vytvarovat oblak tmy, bude umět seslat i netvarovaný, to je snad normální stejně jako to, že logicky takový bude větší, protože se nemusíš obtěžovat se zacílením. Stejně jako může být o dost větší za určitých podmínek.

100m platí pouze za šera, tedy v době, kdy už je slunce pod obzorem a ještě ne za dnů, kdy je v noci úplněk, protože jde o maximum a je jasně uvedené, že její moc je největší za novu. Tedy za podmínek, kdy už světla opravdu mnoho není a tedy to opravdu není velká oblast. Ale ok, pokud to musí být, tak to klidně můžeme vynechat, ale myslím si, že to jde proti logice celé té magie. Prosím vyjádření před případnou opravou.

Tak obrázek už je, děkuji Aishile. :)

Přezdívku nemá, věk 3 roky, samice.

Matka Notria, otec Norvus. Bratr z vrhu Solenis. Pobyt rodiny neznámý.

Fyzický popis:
Černá vlčice. Neliší se od běžných divokých vlků vzhledem, prostě vypadá jako obyčejný divoký vlk. Na čele má nepatrnou bílou hvězdičku, jen několik chlupů ukrytých v srsti. Jsou vidět jen zblízka. Tedy alespoň za dne. Za noci je téměř neviditelná, její kožich jako by pohlcoval světlo z okolí a skrýval ji. Tento druh vlka vidí velmi dobře i za nejtemnějších nocí.

Charakteristika:
Spíše plachá z počátku, nedůvěřuje hned. Je zvyklá si poradit sama. Nejdříve ostatní spíš pozoruje, nebývá ta, která jde k někomu první. Není to proto, že by byla bojácná. Prostě se jen naučila, že se nemusí vyplatit dávat důvěru snadno. Tedy je zpočátku tichá, nic o sobě neřekne. Až když někoho lépe pozná, je to jiné. Noctra nechává ostatní, ať si vyřizují svoje záležitosti po svém, ale také nedovolí, aby se ostatní příliš míchali do těch jejích a nařizovali jí, jak má něco, co se jí týká, řešit ona sama. Nemá zrovna spasitelský komplex, takže nepoběží hned někoho zachraňovat. Pokud to není mládě ve skutečné nouzi a nebo někdo, koho považuje za svého. Ty, které opravdu přijme, chrání velmi důsledně, aniž by jim přitom brala jejich prostor, je velmi loajální. Je hrdá a odvážná, nebojí se prostředí a změn, nejrušenější dění ale sleduje spíše zpovzdálí a vyhodnocuje situaci. Nepřijme automaticky pomoc od ostatních. Je toho názoru, že každý má právo na své vlastní chyby a když si párkrát nenatluče, tak se nenaučí chodit, natož létat.

Minulost:
Noktřin život začal vlastně docela normálně. Prostě malé vlče, které vyrůstalo se svým bratrem a svými rodiči, normální malá vlčí smečka. Její smečka nebyla jediná též vlčí rasy v okolí, ale prostoru měli víc než dost a kořisti také. Rodiče ji učili lovit, a učili ji také používat jejich vrozenou magii. Přesto na sebe neštěstí nakonec nenechalo dlouho čekat. Oblast si vyhlédli lovci. Kožich vlků s touto magií se stal totiž celou komoditou mezi některými profesemi, umožňující jim snadnější pohyb noční krajinou. A v jejím domově postupně přestalo být bezpečno. Vlků se stejnou magií začalo v okolí ubývat. Až nakonec malá smečka vyrazila na cesty, utéct před lovci, před kterými se dalo čím dál hůře skrývat. Noctra a její bratr tehdy měli jen jeden rok. Smečka putovala dlouho. Lidé a lovci byli všude, hledat nový domov nebylo tak snadné, jak doufali. Putování se postupně protáhlo. vlci prošli mnoha různými oblastmi a krajinami, učili se v nich přežít a pohybovat bez povšimnutí. Dost jim v tom pomáhala i jejich magie, kterou se vlčata naučila používat dost běžně. Přesto je teď Noctra sama, a netuší, kde skončili její rodiče a bratr. Jednoho dne je přece jen lovci překvapili. Byla to velká skupina a nedalo se jim snadno vyhnout, smečce nezbylo než se rozdělit. Lovci se rozdělili také, a Noctře, která zůstala sama, nezbylo než utíkat dál. Když nakonec lovce přece jen setřásla, už svou rodinu nenašla. Od té doby putuje sama.

Magie:
Vlčice má vrozenou schopnost používat magii noci. Zní to poeticky, ale není to vlastně tak složité. Jde o určitou schopnost používat temnotu a sesílat ji na okolí. Tedy hlavně z počátku. Vlčata neumí ještě svou moc příliš zaměřit, tak v podstatě jen dokáží seslat oblak tmy na své okolí. Oni v něm vidí, ale ostatní okolo ne, takže se tato schopnost dobře dá používat k útěku. Starší vlčata už umí být přesnější a cílenější. Dokáží seslat jen malé množství tmy na něčí oči, takže zasáhnou až deset cílů a oslepí je. Dospělí jsou pak ještě přesnější, nebo schopni zasáhnout dočasně mnohem větší oblast. Všechny úpravy jsou ovšem dočasné. Magii lze také používat na úpravy vlastního vzhledu, nerozlišitelné od skutečnosti. Mohou si takto přičarovat křídla, rohy, upravit velikost. Je to ovšem jen iluze, prostě oblak tmy vytvarovaný do přesného tvaru, není to o nic složitější, než obyčejný temný mrak, jen vyžaduje vyšší zkušenosti, než mají malá vlčata. Ty je však získávají rychle, protože podobné kousky se samozřejmě dají využívat ve hře, v dospělosti to tudíž umí každý vlk. Až velmi zkušení vlci mohou dosáhnout, že už to není jen iluze vytvarovaná z oblaku temnoty. Takoví dovedou na podobných křídlech i létat a skutečně se dočasně fyzicky zvětšit. Křídla a let jsou paradoxně mnohem snazší, takže zvětšení vlka jde dosáhnout jen na několik minut, zatímco létat jde až hodiny. Let i změna tvaru jsou samozřejmě zatím mimo Noktřiny možnosti. Seslat oblak tmy a nebo oslepit ostatní ovšem dovede velmi dobře, na cestách na této schopnosti mnohdy závisel její život. Z poledne sice půlnoc neudělá, to může jen někoho oslepit, ale za šera dokáže seslat tmu na docela velký prostor, až o stovce metrů v průměru, na deset minut. Její moc je největší za noci, kdy je nov a nejslabší ve dne v čase, kdy v noci bude úplněk.

Obrázek nemám. Pardon, ty místní není žádný vyloženě jen černý a já kreslit neumím, na fotku vlka z divočiny nemám autorská práva. Ale hádám, že černou vlčici si představí každý.