Príspevky užívateľa

"Jsou naživu! říkají, že jsou v nějaké rouře." Zajásala, tak, že to museli slyšet i odcházející ostatní. Snad najdou cestu brzo. Zůstává na místě a dál mluví na vlčata.
"Dobře. Jak velký je ten šrám? Vidíš na rouře kolem nějaké značky? Nebo třeba další rouru někde okolo? "
Trochu jí vrtá hlavou, proč slyší jen jednu, i když Suteki říkala, že její sestra vypadá v pořádku.
"Proč nemluví tvoje sestra?"
Zkouší dostat z vlčat odpovědi.
"Ostatní šli najít cestu, jak se k vám dostat. Vede roura někam pryč, dál z dohledu? Nechoďte tam, jen mi to řekni."

Naklonila lehce hlavu na stranu. "Vlastně, ani tak moc ne. Za běhu se sice moc mluvit nedá, ale taktika tak složitá nebyla. Ale kdyby nás kořist slyšela, tak nám žádná taktika nepomůže." Usmála se. Ona sama to evidentně ve zlém nebere.

Sledovala Omaru pohledem, když druhá vlčice odcouvala od okraje mostu. Noctra zůstala kde je, výška ji zdá se netrápí.
Pozorně naslouchala jejím slovům. "Ano, výše postavení ven mohou. Někteří kvůli lovu, někteří kvůli šíření víry. Nesmíš ale zapomínat, že kdo nevěří v Hatiho, s tím si nemáš moc co říct." Potřásla hlavou. "Mě svět venku nechybí. Byla jsem mimo město až te´d, na lovu. Ne že bych nemohla. Ale nemám proč. Tady mám svou rodinu. "
Zaujalo ji, že by ráda byla léčitelkou. "Silmä je milá, ale asi moc není zvyklá být s někým. Ale třeba ji přesvědčíš. Asi to ale fakt bude chtít trpělivost." Koneckonců, víc léčitelů by se mohlo hodit.

Potřásla hlavou a pak k ní došla blíž. Strčila do ní zlehka čenichem.
Pořád se pro jistotu vyhýbá očnímu kontaktu.
"Hele, klid. Ono taky koukat myši do očí asi není jen tak, ona moc spolupracovat nebude. Asi by to vážně chtělo něco většího."
Jenže kde to vzít.
"Přes zimu se asi bude dost těžko shánět kořist. V létě.. možná zase něco nahnat do bazénů a pak tam jít na tom cvičit?" Zkusila jí navrhnout.
Jinak jí asi nemá moc jak pomoct, pokud tedy někdo nebude dělat dobrovolně cvičný objekt. Ale to by asi vážně moc zábavné nebylo.

Zafuněla. "Kdyby jsi byla malá myš a někdo takhle velký jako jsi ty tě držel, bála by ses taky... " Potřásla hlavou. "Vážně by to chtělo něco většího. "

Ale poslouchá dál. "Moc se v tom nevyznám, ale myslím, že jsem už víckrát slyšela, že se magie často objeví když se bojíš nebo tak něco. " Zastříhala ušima.

Sleduje ji, jak přešla k tomu sklu, zašlému za ty roky kdy tu lidé nejsou. "Nevím, asi záleží čím to je. Třeba tam musí být druhá duše. Nebo jsi sama vůči tomu imunní. A hlavně, i kdyby, tak určitě ne když u toho nikdo nebude. Mohlo by to být nebezpečné, kdyby se to povedlo."

Ale s tím kouřem jí taky něco došlo. "Když jsi držela tu myš, žádný kouř se neobjevil, ne?"

Znovu přešlápla a zamyslela se. "Snad asi jo, ale mají myši vlastně noční můry? Asi by to chtělo apsoň krysu, nebo zajíce... Když budu mít šanci, zkusím ti chytit nějakého živého, ale te´d moc příležitostí není." A vlčí zuby jsou ostré a zajíci se zmítají. Obvykle to nedopadá moc dobře. Pro zajíce.

Zase na ni koukla, ale opět, nepřímo. Chápe její přístup, že na to nechce vlky a nediví se jí. Ale s tím, že se to možná nenaučí.... "No, tak prostě nebudeš nikomu z nás koukat do očí, bez toho se dá žít. Máš dost na nic podmínky na trénování," konstatovala zřejmé.
Potřásla hlavou. "Asi bys to pořád mohla využít při obraně. Ale bylo by dobré, kdyby naši vlci věděli, co dělat. Funguje, když třeba někdo stoupne mezi vás a přeruší tím ten pohled?" Zeptala se pro jistotu.

Usmála se a zavrtěla ohonem.
Vlastně se spíš rovnou uculila. "Jsem ráda, že Hati uznal tvoje schopnosti. Nirix je určitě také rád, práce má hodně a pomoc se mu určitě hodí." Lehce sklonila v hlavu v úctě.
Sama o sobě ví, že je velmi schopná lovkyně a stopařka, ale cítí se už víc než dost poctěna, že byla Hatim zvolena jako matka vlčat předchozího mesiáše a výš nemíří. Je dost soudná, aby věděla, že na to nemá. Ani netuší, co by vlastně musela všechno zvládat.
"Máš teď hodně práce?" Zeptala se ho opatrně, nechce být vtíravá.

Anjel a Roihu

Zathrian a Aspohodelle (To byste museli vidět jednu debatu... :D )

A Ghu'Lass a Rohlyk. Ne že by spolu něco měli, ale prostě proto, že to zní drsně!

Zamyšleně hrábla přední tlapou. "Hm... měl tedy ohnivou magii? Asi by bylo bývalo lepší se ho na to pak zeptat, ale asi to nebylo tak jednoduchý... .Nejspíš z toho neměl moc radost, co?"
Noctra neví, jak se Ebony do Kultu dostala. "Honil tě pak?" Zeptala se trochu opatrně.
Zadívala se na místo, kudy utekla myš. "Takže víš, jak to přerušit, ale nemůžeš to sama udělat? No... to je celkem.. blbé... Asi by tochtělo vyzkoušet, s někým jenže... neumím si představit že někdo se tomuhle vystaví jen tak... " tváří se maičko rozpačitě. Ví, že má ve své minulosti události, co by nechtěla znovu prožít.

Chvíli na ni koukala a pak, jak jí došlo o co jde, raději se zadívala maličko stranou a výš. Došlo jí, že se opravdu nechce raději podívat náhodou Ebony do očí.
A zamýšlí se nad tím, co tam Ebony popisuje...
"Myslíš, že to je něco z jeho minulosti... nebo prostě nějaká noční můra?" Každopádně ne, vážně nebude riskovat přímý pohled.

Koukla směrem k ní, ale pohledem těká. "Takže apsoň víš, jak to přerušit... S myší ti to ale nešlo, že?"
Noctra vypadá, že vůni srny ignoruje. Ale ona už je najedená, tohle nese vlčatům.

Přiklopila uši k hlavě, když ji tak razantně zastavili. Ohlédla se po ostatních.
Nemyslela si, že jedná nebezpečně. Přece jen, dost se naučila, jak se pohybovat po místech, i tam kde jsou sutiny. Neuvědomila si ovšem, že tady je ve hře i voda a to může být jiné.
Přesto jen zafuněla.
"Fajn..."
Odpověděla, ne zrovna mile, ale pak si začala prohlížet zával a hledat skulinky. Hodlá tedy mluvit na vlčata a zjistit co nejvíc.

Pro vlčata:
Strčila čenich do míst, odkud to působilo, že se nesl hlas vlčat.
"Hej, tam dole. Slyšíte mě? Zvládnete mi říct, co vidíte okolo? Pomůže to, abychom vás rychleji našli. A co zranění? Krvácí někdo z vás?"
Nemá nejmenší tušení, jak to tam dole budou chudáci mladičcí zvládat. Ale je odhodlaná udělat maximum, aby tu dnes nikdo neumřel. Otázka je, jestli její snaha k něčemu bude. Hati, buď k nám milostiv!

Přikývla, bylo to znát jen jako pohyb černé siluety. "Ano, lovily. A šlo to docela dobře." Klidně se na vlčici před sebou dívá. "Jen nebyl moc prostor na rozhovor." Pousmála se. Každopádně, lov byl úspěšný a to se počítá.
"Měsíc opravdu není dlouhá doba. Jak se ti líbí život pod ochranou Hatiho?" zeptala se neutrálně a pohledem sleduje světélka. Vypadají vlastně docela hezky, i když černá popravčí je ráda, že je sama dost nenápadná. Hodí se jí to.

Přikývla. "Měla by mít, já v něm nebyla, ale myslím, že je asi někde na okraji mostu. " Alespoň tam cítila pach léčitelky.

Noctra zastříhala ušima, když se ozvalo ono tázavé 'lovím'. Rozhodně to totiž jako lov nevypadalo a ona o lovu ví rozhodně dost.
Ale to zdá se došlo i druhé vlčici, protože pak dodala, jak je to doopravdy.
Noctra se posadila.
"Aha.... Tvoje magie vyžaduje na někoho koukat zblízka? " Zeptala se se zájmem. Pach srnčí kýty, položené na zemi, se line vzduchem.
"Co vlastně tvoje magie dělá?" Párkrát zamávala ohonem, opravdu ji to zajímá. Obzvláště po tom, co viděla Ebony provádět tak zvláštní věc.

Ani se nehla, když přišla druhá vlčice tak blízko k ní. Prvně si jí ani nevšimla a pak, nu, prostě jí to nestálo za to. Navíc, cítí z příchozí pach smečky, tak není důvod se znepokojovat. Bude to někdo z novějších členů smečky.
Když se příchozí omluvila, Noctra se otočila a koukla na ni. "Nic se nestalo. "
Na představení jen přikývla. "Noctra," odpověděla jí svým jménem a prohlíží si příchozí docela se zájmem.
Modrá barva v její srsti je docela nápadná. "Ty tu vlastně nejsi dlouho, že? Zkoumáš území?" zeptala se jí s hlavou lehce nakloněnou na stranu.
Černý kožich Noctry splývá s nocí kolem a jakoby se od něj vůbec neodráželo světlo.

Zatvářila se spokojeně, když jí pomohl kořist ukrýt. A nevadí jí ani, že se vyptává. "Nic co bys nenašel i mimo město. Hati to tady udržuje bezpečné, velké šelmy jako medvědy a tak tu nenajdeš. Někdy se zatoulá nějaká liška nebo tak něco. V létě je tu hodně ptačích hnízd, jako nováček ve smečce jsem ptáky lovila hodně. Ale nauč se napřed poznat, které budovy jsou bezpečné a které ne."
Po očku po něm koukla. Ona se už naučila rozeznávat, čemu se vyhnout. Ale někdy se to těžko vysvětluje.

Jenže, než mohla začít sama od sebe vysvětlovat, ucítili společně pach krys. Zastavila se, zavětřila. "I já," odpověděla mu stejně tiše. Není třeba riskovat vyplašení kořisti.
"Zkusím to obejít odzadu a nahnat je sem," koukla na něj, jeslti souhlasí. Postavení sem nebo tam, lovci by se měli podle ní spíše domlouvat, když jsou jen dva. Samozřejmě, mohla by mu to prostě nařídit, ale pokud to není nutné, ráda se rozkazům vyhne.

Postávala na mostě, skoro na prostředku, vysoko nad řekou a hleděla kamsi do dálky přes vodu.
Ani neví, proč vlastně. Je dost zamyšlená. Však je toho dost, co se poslední dobou děje.
Zima dotírá těžce na smečku, ale zvládají to. Koneckonců, i při lovu jim Hati požehnal a dařilo se. Nehladoví. I její děti rostou a prospívají.
Přesto, drsná zima a neustále špatné počasí si vybírají svou daň a náročnost posledních měsíců také. Nevypadá v nejlepší náladě. Ještě kdyby sama tušila, proč je to vlastně tak.
Nevšímala si moc okolí, takže se dá docela dobře přijít až blízko k ní.