Príspevky užívateľa

Anjel a Roihu

Zathrian a Aspohodelle (To byste museli vidět jednu debatu... :D )

A Ghu'Lass a Rohlyk. Ne že by spolu něco měli, ale prostě proto, že to zní drsně!

Zamyšleně hrábla přední tlapou. "Hm... měl tedy ohnivou magii? Asi by bylo bývalo lepší se ho na to pak zeptat, ale asi to nebylo tak jednoduchý... .Nejspíš z toho neměl moc radost, co?"
Noctra neví, jak se Ebony do Kultu dostala. "Honil tě pak?" Zeptala se trochu opatrně.
Zadívala se na místo, kudy utekla myš. "Takže víš, jak to přerušit, ale nemůžeš to sama udělat? No... to je celkem.. blbé... Asi by tochtělo vyzkoušet, s někým jenže... neumím si představit že někdo se tomuhle vystaví jen tak... " tváří se maičko rozpačitě. Ví, že má ve své minulosti události, co by nechtěla znovu prožít.

Chvíli na ni koukala a pak, jak jí došlo o co jde, raději se zadívala maličko stranou a výš. Došlo jí, že se opravdu nechce raději podívat náhodou Ebony do očí.
A zamýšlí se nad tím, co tam Ebony popisuje...
"Myslíš, že to je něco z jeho minulosti... nebo prostě nějaká noční můra?" Každopádně ne, vážně nebude riskovat přímý pohled.

Koukla směrem k ní, ale pohledem těká. "Takže apsoň víš, jak to přerušit... S myší ti to ale nešlo, že?"
Noctra vypadá, že vůni srny ignoruje. Ale ona už je najedená, tohle nese vlčatům.

Přiklopila uši k hlavě, když ji tak razantně zastavili. Ohlédla se po ostatních.
Nemyslela si, že jedná nebezpečně. Přece jen, dost se naučila, jak se pohybovat po místech, i tam kde jsou sutiny. Neuvědomila si ovšem, že tady je ve hře i voda a to může být jiné.
Přesto jen zafuněla.
"Fajn..."
Odpověděla, ne zrovna mile, ale pak si začala prohlížet zával a hledat skulinky. Hodlá tedy mluvit na vlčata a zjistit co nejvíc.

Pro vlčata:
Strčila čenich do míst, odkud to působilo, že se nesl hlas vlčat.
"Hej, tam dole. Slyšíte mě? Zvládnete mi říct, co vidíte okolo? Pomůže to, abychom vás rychleji našli. A co zranění? Krvácí někdo z vás?"
Nemá nejmenší tušení, jak to tam dole budou chudáci mladičcí zvládat. Ale je odhodlaná udělat maximum, aby tu dnes nikdo neumřel. Otázka je, jestli její snaha k něčemu bude. Hati, buď k nám milostiv!

Přikývla, bylo to znát jen jako pohyb černé siluety. "Ano, lovily. A šlo to docela dobře." Klidně se na vlčici před sebou dívá. "Jen nebyl moc prostor na rozhovor." Pousmála se. Každopádně, lov byl úspěšný a to se počítá.
"Měsíc opravdu není dlouhá doba. Jak se ti líbí život pod ochranou Hatiho?" zeptala se neutrálně a pohledem sleduje světélka. Vypadají vlastně docela hezky, i když černá popravčí je ráda, že je sama dost nenápadná. Hodí se jí to.

Přikývla. "Měla by mít, já v něm nebyla, ale myslím, že je asi někde na okraji mostu. " Alespoň tam cítila pach léčitelky.

Noctra zastříhala ušima, když se ozvalo ono tázavé 'lovím'. Rozhodně to totiž jako lov nevypadalo a ona o lovu ví rozhodně dost.
Ale to zdá se došlo i druhé vlčici, protože pak dodala, jak je to doopravdy.
Noctra se posadila.
"Aha.... Tvoje magie vyžaduje na někoho koukat zblízka? " Zeptala se se zájmem. Pach srnčí kýty, položené na zemi, se line vzduchem.
"Co vlastně tvoje magie dělá?" Párkrát zamávala ohonem, opravdu ji to zajímá. Obzvláště po tom, co viděla Ebony provádět tak zvláštní věc.

Ani se nehla, když přišla druhá vlčice tak blízko k ní. Prvně si jí ani nevšimla a pak, nu, prostě jí to nestálo za to. Navíc, cítí z příchozí pach smečky, tak není důvod se znepokojovat. Bude to někdo z novějších členů smečky.
Když se příchozí omluvila, Noctra se otočila a koukla na ni. "Nic se nestalo. "
Na představení jen přikývla. "Noctra," odpověděla jí svým jménem a prohlíží si příchozí docela se zájmem.
Modrá barva v její srsti je docela nápadná. "Ty tu vlastně nejsi dlouho, že? Zkoumáš území?" zeptala se jí s hlavou lehce nakloněnou na stranu.
Černý kožich Noctry splývá s nocí kolem a jakoby se od něj vůbec neodráželo světlo.

Zatvářila se spokojeně, když jí pomohl kořist ukrýt. A nevadí jí ani, že se vyptává. "Nic co bys nenašel i mimo město. Hati to tady udržuje bezpečné, velké šelmy jako medvědy a tak tu nenajdeš. Někdy se zatoulá nějaká liška nebo tak něco. V létě je tu hodně ptačích hnízd, jako nováček ve smečce jsem ptáky lovila hodně. Ale nauč se napřed poznat, které budovy jsou bezpečné a které ne."
Po očku po něm koukla. Ona se už naučila rozeznávat, čemu se vyhnout. Ale někdy se to těžko vysvětluje.

Jenže, než mohla začít sama od sebe vysvětlovat, ucítili společně pach krys. Zastavila se, zavětřila. "I já," odpověděla mu stejně tiše. Není třeba riskovat vyplašení kořisti.
"Zkusím to obejít odzadu a nahnat je sem," koukla na něj, jeslti souhlasí. Postavení sem nebo tam, lovci by se měli podle ní spíše domlouvat, když jsou jen dva. Samozřejmě, mohla by mu to prostě nařídit, ale pokud to není nutné, ráda se rozkazům vyhne.

Postávala na mostě, skoro na prostředku, vysoko nad řekou a hleděla kamsi do dálky přes vodu.
Ani neví, proč vlastně. Je dost zamyšlená. Však je toho dost, co se poslední dobou děje.
Zima dotírá těžce na smečku, ale zvládají to. Koneckonců, i při lovu jim Hati požehnal a dařilo se. Nehladoví. I její děti rostou a prospívají.
Přesto, drsná zima a neustále špatné počasí si vybírají svou daň a náročnost posledních měsíců také. Nevypadá v nejlepší náladě. Ještě kdyby sama tušila, proč je to vlastně tak.
Nevšímala si moc okolí, takže se dá docela dobře přijít až blízko k ní.

Potřásla hlavou. "Vlastně nevím, neměla jsem se koho zeptat. Možná se jim prostě líbily. Přece jen, tenhle hezky voní," zkusila dát důvod, co by mohl dávat smysl.
Vesele se zazubila, když Anuki odsouhlasil lov.
Pomalu přemýšlí, kde by mohli co zkusit chytit, aby to Anukimu vyhovovalo. Věří, že budou úspěšní.
Pak už vyrazili a za chvíli je pohltily stíny města. Černé kožíšky nejsou nápadné ani za dne, natož pod hvězdnou nocí pod Hatiho vládou.

Přikývla. "Třeba bude, uvidíme." usmála se na ni a zametla trochu sněhu svým ohonem. "Každopádně, te´d už víš, co máš čekat, o to to bude snazší. " Znovu ji pohladila. "Někdy zkuste s bráškou okouknout, jeslti vám kožíšky splývají se stíny. To není magie, ale moji rodiče takovou srst měli oba a mám ji i já. " navrhla ještě své dcerce.
Usmála se i když Miriam vzala uloveného bažanta. Klidně ji nechá ho nést, pokud bude chtít, byl to přece společný lov. Ale kdyby to na ni bylo moc, převezme to. Pro ni jeden bažant moc neváží.
"Určitě mu to řekni, třeba se díky tomu dozví i on, co umí," odsouhlasila jí to a pak už obě vyrazily.

Vesele se usmívá. Má velkou radost z nadšení svého synka. Je tak úžasný, zvídavý, ničeho se nebojí... Má na co být hrdá.
Vůbec se jí nediví, že chce zkoumat prostor kolem a nadšeně se toho hodlá účastnit i ona. Zkoumat svět s vlčetem, to otevře úplně nový pohled na svět"
"Protože je lidé přinesli z velké dálky, jejich semínka. Proto je jinde nenajdeš," vysvětlila mu klidně. Větve jsou sice dost vysoko, ale nevadí. Noctra našla spadlou větvičku na zemi, dost čerstvou a podala ji Anukimu. Pach je nápadný, pro vlka, ale je příjemný. Takže se mu nediví.
"Tak pojď, zajdeme někam hlouběji do města. Třeba vyplašíme nějaké zajíce nebo krysy a zkusíme něco chytit k jídlu, co říkáš?" "Zastříhala ušima.
Zamířila s ním do hloubi města.

Usmála se. Vlastně neví, odkud se bere magie. Ale klidně za tím může být Hati, proč by ne.
"Hodně vlků nějakou má. " Ale trochu asi vlčku zklame, ta její je jiná. "Víš, vlastně často jsou odlišné. U mých rodičů byla stejná, ale jak to tak vypadá, tady to bude jinak. " Došla k ní blíž a zlehka ji pohladila po hřbetě. "Moje magie mi umožnuje vyčarovat kousky tmy a dát jim tvar. Chodím potichu jen proto, že jsem se to tak naučila. Ty ale budeš díky magii ještě mnohem tišší. Jen zatím buď patrná, ano? Ze začátku to znamená velkou únavu. "
Na lovecké nadšení se jen usmála a znovu ji pohladila.

Mířila domů, do úkrytu v botanické zahradě, v tlamě kus masa ze srny. Nesla ho svým vlčatům.
Když už před sebou uviděla zvláštní scénu. Mladou černou vlčici, jak se krčí u země před myší a zírá na ni, upřeně...
Lehkonohá Noctra nedělala hluk, takže si jí ještě nevšimli. Zastavila se a kouká na to, dost zaujatě.
Položila opatrně na zem srnčí kýtu a ještě chvíli se jen dívala.
"Ehm... co to tam provádíš s tou myší?" Promluvila nakonec na Ebony.

Mířila pomalu k bazénům. Jídla je tam zatím dost a ona chce nakrmit svoje děti. Zaslouží si pořádné jídlo. Je dobré, že smečka nehladoví.
Ale jak vidno, neměla sama takový nápad. Zahlédla známou siluetu.
Klidně jde dál a kývla Chrisovi na pozdrav, když došla. "Ahoj, taky se jdeš najíst?" Zamávala párkrát ohonem.
Koukla na něj, přejela ho očima. Jak se nese. Cukly jí koutky úst. "Tak, jak se ti daří?" Zeptala se, uši napřímené. Vlastně už tuší, že možná mohl být povýšen, ale neví, jeslti k tomu už došlo a nebo ještě ne.