Príspevky užívateľa

Potřásla hlavou. "Vlastně nevím, neměla jsem se koho zeptat. Možná se jim prostě líbily. Přece jen, tenhle hezky voní," zkusila dát důvod, co by mohl dávat smysl.
Vesele se zazubila, když Anuki odsouhlasil lov.
Pomalu přemýšlí, kde by mohli co zkusit chytit, aby to Anukimu vyhovovalo. Věří, že budou úspěšní.
Pak už vyrazili a za chvíli je pohltily stíny města. Černé kožíšky nejsou nápadné ani za dne, natož pod hvězdnou nocí pod Hatiho vládou.

Přikývla. "Třeba bude, uvidíme." usmála se na ni a zametla trochu sněhu svým ohonem. "Každopádně, te´d už víš, co máš čekat, o to to bude snazší. " Znovu ji pohladila. "Někdy zkuste s bráškou okouknout, jeslti vám kožíšky splývají se stíny. To není magie, ale moji rodiče takovou srst měli oba a mám ji i já. " navrhla ještě své dcerce.
Usmála se i když Miriam vzala uloveného bažanta. Klidně ji nechá ho nést, pokud bude chtít, byl to přece společný lov. Ale kdyby to na ni bylo moc, převezme to. Pro ni jeden bažant moc neváží.
"Určitě mu to řekni, třeba se díky tomu dozví i on, co umí," odsouhlasila jí to a pak už obě vyrazily.

Vesele se usmívá. Má velkou radost z nadšení svého synka. Je tak úžasný, zvídavý, ničeho se nebojí... Má na co být hrdá.
Vůbec se jí nediví, že chce zkoumat prostor kolem a nadšeně se toho hodlá účastnit i ona. Zkoumat svět s vlčetem, to otevře úplně nový pohled na svět"
"Protože je lidé přinesli z velké dálky, jejich semínka. Proto je jinde nenajdeš," vysvětlila mu klidně. Větve jsou sice dost vysoko, ale nevadí. Noctra našla spadlou větvičku na zemi, dost čerstvou a podala ji Anukimu. Pach je nápadný, pro vlka, ale je příjemný. Takže se mu nediví.
"Tak pojď, zajdeme někam hlouběji do města. Třeba vyplašíme nějaké zajíce nebo krysy a zkusíme něco chytit k jídlu, co říkáš?" "Zastříhala ušima.
Zamířila s ním do hloubi města.

Usmála se. Vlastně neví, odkud se bere magie. Ale klidně za tím může být Hati, proč by ne.
"Hodně vlků nějakou má. " Ale trochu asi vlčku zklame, ta její je jiná. "Víš, vlastně často jsou odlišné. U mých rodičů byla stejná, ale jak to tak vypadá, tady to bude jinak. " Došla k ní blíž a zlehka ji pohladila po hřbetě. "Moje magie mi umožnuje vyčarovat kousky tmy a dát jim tvar. Chodím potichu jen proto, že jsem se to tak naučila. Ty ale budeš díky magii ještě mnohem tišší. Jen zatím buď patrná, ano? Ze začátku to znamená velkou únavu. "
Na lovecké nadšení se jen usmála a znovu ji pohladila.

Mířila domů, do úkrytu v botanické zahradě, v tlamě kus masa ze srny. Nesla ho svým vlčatům.
Když už před sebou uviděla zvláštní scénu. Mladou černou vlčici, jak se krčí u země před myší a zírá na ni, upřeně...
Lehkonohá Noctra nedělala hluk, takže si jí ještě nevšimli. Zastavila se a kouká na to, dost zaujatě.
Položila opatrně na zem srnčí kýtu a ještě chvíli se jen dívala.
"Ehm... co to tam provádíš s tou myší?" Promluvila nakonec na Ebony.

Mířila pomalu k bazénům. Jídla je tam zatím dost a ona chce nakrmit svoje děti. Zaslouží si pořádné jídlo. Je dobré, že smečka nehladoví.
Ale jak vidno, neměla sama takový nápad. Zahlédla známou siluetu.
Klidně jde dál a kývla Chrisovi na pozdrav, když došla. "Ahoj, taky se jdeš najíst?" Zamávala párkrát ohonem.
Koukla na něj, přejela ho očima. Jak se nese. Cukly jí koutky úst. "Tak, jak se ti daří?" Zeptala se, uši napřímené. Vlastně už tuší, že možná mohl být povýšen, ale neví, jeslti k tomu už došlo a nebo ještě ne.

Nevadilo jí, že se Omara pouští do srn.
Nahoře sice ještě práce byla, ale je jich tu dost. Chris se do toho navíc pustil s vervou, a ona taky.
Už se chystala skočit taky za nimi a pustit se do díla, ukončit srnám trápení, když ji ještě oslovil právě Chris. Krátce na něj koukla.
"Ano, moje magie. Jen vytvarovaný kus tmy, nic víc, nebyl hmotný, ale srny to nevěděly."
Potřásla hlavou a skočila dolů. Její silné čelisti se pustily do práce po boku ostatních.

Netrvalo dlouho, než bylo po všem. Noctra koukala na ten masakr. V mrazu se maso nekazí, smečka bude mít co jíst docela dlouho.

Zvedla hlavu a zavyla. Dík Hatimu za úspěšný lov, i vzdání pocty padlým srnám, díky kterým smečka bude žít.

S radostí v srdci sledovala Anukiho, jak se nadšeně vrhl do zkoumání pachů.
Nechodila těsně za ním. Držela trochu odstup, aby mu nekontaminovala staré pachy svým čerstvým.
Má z něj obrovskou radost. Zatím se trefil pokaždé.
"No vidíš. A to se to teprve učíš, jednou budeš naprosto úžasný stopař!"
Došla k němu a mazlivě se o něj otřela. Je na svého synka hrdá.
"Tak poj´d, je čas zkoumat dál," mrkla na něj a vyrazila ven.
Vede ho domy a zahradami, občas mu ukáže cestu na střechu, občas zajímavý strom. "Lidi tu měli i stromy, co jinde neuvidíš. Dobře se podle nich poznává kde jsi, dají se použít jako orientační body," řekla mu, když zastavila pod vysokým jehličnatým stromem, jehož jehličí silně voní po pomerančích.

"Fajn, ukážu ti to," řekla klidně. Když ho to nikdo nenaučil, tak proč by to nemohla být ona.
Zatím se jí jeho přístup zamlouvá. Hodlá být užitečný a snažit se. To se počítá.
Koukla na krysi. Nejraději by je odnesla, ale...
koukla k budově. "Pořádně je zakryjeme kusy betonu. Aby se k nim nedostaly jiné krysy. Raději bych je odnesla, ale bylo by to neefektivní. Podíváme se po dalším hnízdu a zkusíme si ho zase vzájemně nahnat."
Zamířila k budově. Hodlá kořist schovat uvnitř. Ví, že místo bez problémů potom najde. Kusy suti a betonu poslouží na zakrytí bez problémů.
Nevybídla ho, aby šel pomoct, ale předpokládá, že to udělá.

Zrovna vyrážela na kraj města a doufala, že se vrátí s nějakou kořistí.
Jenže, co se to děje?
Kdesi v dálce jakýsi hřmot. Byla příliš daleko aby rozlišila, o co jde, ale nelíbilo se jí to. Spadla někde budova? Znělo to divně...
Otočila se, že raději zajde zkontrolvoat jejich úkryt, přece jen tam už nebydlí jen ona a vlčata, když se nocí ozvalo vytí... volání. Poznala po hlasu Chrisse a při tom tónu ji zamrazilo.
Na nic nečekala, otočila se na místě a vyrazila jak střela k nábřeží.
Doběhla tam rychle, ale ne dost rychle aby byla mezi prvními. Nemusela brzdit tak prudce, siluety vlků ji varovaly dostatečně a hukot vody také.
Opatrně přišla k okraji.
Nářek vlčat jí rve srdce a v duši ji zamrazilo. Nejsou to její děti.. naštěstí. Ale pořád jsou to vlčata.
"Už jdeme!" Zavolala na ně.
Slyšela co říkají ostatní. Ale dostat se tam, to bude horší.
Slyšela i nirixovy slova o tom, že je chtěl mít společně. Asi ho Hati varoval....
"Jestli někdo nevíte lepší cestu, já jdu prostě hrabat," prohlásila a začala si hledat nejvhodnější místo, kudy by se mohla dostat tam dolů. Sutin se nebojí, to voda jí spíš dělá starosti.
Opatrně zkouší sutiny a sleduje kudy vede co. Jsou tam místa, o kterých je přesvědčená že je bezpečné se jimi prohrabat dál. Pokud jí to někdo někdo nezatrhne, třeba lepším návrhem (nebo u výše postavených rozkazem), rovnou začne.

Prnvě se málem vylekala, ale pak jí to došlo. Všimla si přece, že byla Miriam až příliš potichu. Rozhodně příliš na nezkušené vlče. Podezřívavě se zadívala na stopy po vlčecích tlapkách. Tohle mělo být slyšet...
A koukla se na ni s náhlým prozřením. "Magie... použila jsi magii, nebyla jsi slyšet i když jsi měla být. To tě stálo ale sílu, víš?" Lehce do ní strčila čenichem a mazlivě se o ni otřela. "Takže asi máš schopnost nebýt slyšena ostatními, nevydávat zvuky.... Na lovu hodně užitečné, ale budeš s to muset naučit ovládat, abys nekončila takhle." vysvětluje jí jemně.

Na běh za ostatními opeřenci jen zavrtěla hlavou.
"Nemělo by to cenu, na sněhu mají výhodu, s těmi křídly. Ptáky musíš chytit rychle, jinak nemá cenu je pronásledovat. Dokonce i takovéhle, co moc nelítají. Ale nějaou kořist máme." Pousmála se. Ne mnoho. Ale objevení Miriaminy magie za to stálo.

Trochu vyčítavě koukla na Chrisse. MLuví sice potichu, ale i tak trochu víc, než je zdrávo, v situaci v jaké jsou. Navíc, měli se hlásit ti, co apsoň trochu lovit umí, tak snad není třeba říkat i to, co je zřejmé. Kresba měla stačit víc než dost. Jestli není trochu arogantní.... Ale neřešila to. Stejně, mají práci.

Vlčí vytí se neslo lesem. Pro stádo je to horší než výstřel z pušky. Stádo vyrazilo.
Noctra nepřestává výt a poštěkávat, žene stádo do větší paniky a jen doufá, že budou všichni tempu stačit. Úmyslně nechala boky sobě a Chrissovi, to jsou těžší pozice, hůře se hlídá, aby se stádo nerozprchlo.

Sobě ale dala za úkol hlídat i místa více ve předu. To ostatním neřekla, o své hlavní zbrani, v kterou doufá nejvíce.
Je těžké směrovat stádo jen ve čtyřech vlcích. Jenže oni mají možností víc.

A tak, když to vypadalo, že se stádo více vepředu rozdělí, s čímž by nemohli nic dělat, od siluety Noctry se oddělil stín ve tvaru běžící vlčice a vyrazil prudce kupředu. Nevydává zvuky, ale přesunul se více dopředu, kde silueta běžícího vlka donutila se stádo zase spojit. Uhnout před domnělou šelmou.
Je to ale jen stín, nehmotný a při bližším pohledu by neobstál. Má tvar vlka, hýbe se jako běžící vlk, ale ne zcela správně podle terénu. Nejsou na něm detaily jako na živém vlkovi. Zpanikařenému stádu to ale stačí.

Je to magie noci, která patří černé vlčici. Používá ji ale opatrně. Jeden stín běžící s nimi ji nestojí mnoho. Navíc to nebude na dlouho. Ví, že může svou magii ještě potřebovat. Až dorazí do cíle, může oslepit vedoucí srny, kdyby to vypadalo, že se příliš dobře vyhýbají pasti.
Stádo vběhlo k bazénům. "Natlačte je k nejhlubším bazénům, ať padají!" zavolala vlčice a sama se do toho pustila s vervou. Magií vyvolaný stín vlka odřízl cestu stádu za bazény.

První srny končí na dně. Práce tu budou mít všichni dost. Navíc, bude nutné kořist nakonec dorazit, takový pád je nezabije, jen zastaví. Noctra napnula síly a vyrazila do míst, kam poslala vlčí stín. Seženou celé stádo do pasti jámy. Čelistem čtyř vlků neunikne ani jeden kus.

Ví, že teď bude v jejich tichém domově mnohem rušněji. Je ráda, že tu je víc místo a nemusejí být všichni úplně nacpaní na sebe.
Jejich úkryt na tom není špatně, připravila ho přece jen pro svoje děti předem, ale zima je horší než čekali.
Ovšem zpevnění blátem se ukázalo být.. ne úplně vhodnou volbou.
Ne zrovna nadšeně koukal na umatlaná vlčata. Nakonec na ně zavrčela. "Ale dost. Mokré kožichy, v této zimě! To nikdy nemáte dopustit," má o ně samořzejěm starost.
Ale nakonec jsou kožíšky zase suché a bláto tentokrát tam, kam patří. Trochu jí dělá starosti, jak to bude vysychat.
Ale vlčátka se umoudřila, tak pokračuje další práce dobře. Výstelka jejich domova je bude lépe chránit před zimou.
Na závěr pečlivě přepucovala vlčecí kožíšky. Pomalu na takovou péči její děti začínají být velké. Ale pořád jsou to její děti a vždy budou. y
Každopádně, k zabezpečení jejich úkrytu udělali co mohli.

Zamávala lehce ohonem a vyrazily.
A protože ve dvou se to lépe táhne, obrazně i doslova, a protože srna nebyla nijak extra velká, cesta jde docela dobře. Až na ten sníh, ale ten je te´d prostě všude.
Noctra občas svou společnici sledovala. Na umístění kořisti do centra jen kývla. Je dobré, že jí to někdo vysvětlil.
"Lov není jen o síle. Navíc, srna není těžká kořist." Koukla po ní. "Nikdy nezkoušej stejným způsobem dostat jelena, nebo dokonce losa. Losí samec by z tebe nadělal cucky." Z běžných zvířat je ostatně los to asi nejnebezpečnější zvíře, jaká se tady dá potkat.
"Ulovit mývala také není špatné, jsou dost urputní a bojují," ocenila její schopnosti. "Ale podobně srazit srnu opravdu je spíš o přesnosti. Jasně, musíš chytit pevně, ale jde spíš o to, jak a kam škubneš. Někdy si prohlídni kosti po kořisti a uvědom si, jak se hýbe. Zkus někdy na ohlodané noze rozdělit kloub. Nauč se znát slabá místa své kořisti. Tak pracuje dobrý lovec," zkusila jí to vysvětlit. Dokonce na to na chvílí zastavila, ještě než došli až do centra.
Ale pak zase zamířili tam.
"Někdy si to můžeme zopakovat," nabídla mladé vlčici nad kořistí uloženou v centru města. Potenciál podle ní určitě má.

Sledovala svého synka se zájmem a také s hrdostí. Úkolu se ujal s pořádnou dávkou nadšení, ale ne zbrkle. Je na něm vidět, že se snaží a přemýšlí.
Noctřin ohon se samovolně rozmával, má z něj opravdu radost.
Trpělivě čekala, dokud s průzkumem neskončil.
"Je dobře, že sis všiml. Síla pachu na místě se liší podle toho, jak je pach starý, kolik dalších pachů ho překrylo a také, jak často sem někdo chodí. Naše pachy jsou čerstvé a ještě je nemohlo nic překrýt. Když si dáš pozor, najdeš tu i starší můj pach, já už tady totiž byla dřív. Taky pachy dalších vlků ze smečky a hodně pachů myší a krys. Většinou starší, protože co jsem sem začala chodit častěji, nechodí sem tolik ony. Je to srozumitelné?"
Naklonila hlavu na stranu. Ví, že to pro mladého vlčka může být těžké.
"Teď zkus zjistit, v kterých všech místnostech jsem byla a jestli je to u některé už delší dobu, než v jiných," zkusila mu dát mnohem těžší úkol. Výhodou je, že pach své matky zná Anuki perfektně.