Príspevky užívateľa

Nevadilo jí, že se Omara pouští do srn.
Nahoře sice ještě práce byla, ale je jich tu dost. Chris se do toho navíc pustil s vervou, a ona taky.
Už se chystala skočit taky za nimi a pustit se do díla, ukončit srnám trápení, když ji ještě oslovil právě Chris. Krátce na něj koukla.
"Ano, moje magie. Jen vytvarovaný kus tmy, nic víc, nebyl hmotný, ale srny to nevěděly."
Potřásla hlavou a skočila dolů. Její silné čelisti se pustily do práce po boku ostatních.

Netrvalo dlouho, než bylo po všem. Noctra koukala na ten masakr. V mrazu se maso nekazí, smečka bude mít co jíst docela dlouho.

Zvedla hlavu a zavyla. Dík Hatimu za úspěšný lov, i vzdání pocty padlým srnám, díky kterým smečka bude žít.

S radostí v srdci sledovala Anukiho, jak se nadšeně vrhl do zkoumání pachů.
Nechodila těsně za ním. Držela trochu odstup, aby mu nekontaminovala staré pachy svým čerstvým.
Má z něj obrovskou radost. Zatím se trefil pokaždé.
"No vidíš. A to se to teprve učíš, jednou budeš naprosto úžasný stopař!"
Došla k němu a mazlivě se o něj otřela. Je na svého synka hrdá.
"Tak poj´d, je čas zkoumat dál," mrkla na něj a vyrazila ven.
Vede ho domy a zahradami, občas mu ukáže cestu na střechu, občas zajímavý strom. "Lidi tu měli i stromy, co jinde neuvidíš. Dobře se podle nich poznává kde jsi, dají se použít jako orientační body," řekla mu, když zastavila pod vysokým jehličnatým stromem, jehož jehličí silně voní po pomerančích.

"Fajn, ukážu ti to," řekla klidně. Když ho to nikdo nenaučil, tak proč by to nemohla být ona.
Zatím se jí jeho přístup zamlouvá. Hodlá být užitečný a snažit se. To se počítá.
Koukla na krysi. Nejraději by je odnesla, ale...
koukla k budově. "Pořádně je zakryjeme kusy betonu. Aby se k nim nedostaly jiné krysy. Raději bych je odnesla, ale bylo by to neefektivní. Podíváme se po dalším hnízdu a zkusíme si ho zase vzájemně nahnat."
Zamířila k budově. Hodlá kořist schovat uvnitř. Ví, že místo bez problémů potom najde. Kusy suti a betonu poslouží na zakrytí bez problémů.
Nevybídla ho, aby šel pomoct, ale předpokládá, že to udělá.

Zrovna vyrážela na kraj města a doufala, že se vrátí s nějakou kořistí.
Jenže, co se to děje?
Kdesi v dálce jakýsi hřmot. Byla příliš daleko aby rozlišila, o co jde, ale nelíbilo se jí to. Spadla někde budova? Znělo to divně...
Otočila se, že raději zajde zkontrolvoat jejich úkryt, přece jen tam už nebydlí jen ona a vlčata, když se nocí ozvalo vytí... volání. Poznala po hlasu Chrisse a při tom tónu ji zamrazilo.
Na nic nečekala, otočila se na místě a vyrazila jak střela k nábřeží.
Doběhla tam rychle, ale ne dost rychle aby byla mezi prvními. Nemusela brzdit tak prudce, siluety vlků ji varovaly dostatečně a hukot vody také.
Opatrně přišla k okraji.
Nářek vlčat jí rve srdce a v duši ji zamrazilo. Nejsou to její děti.. naštěstí. Ale pořád jsou to vlčata.
"Už jdeme!" Zavolala na ně.
Slyšela co říkají ostatní. Ale dostat se tam, to bude horší.
Slyšela i nirixovy slova o tom, že je chtěl mít společně. Asi ho Hati varoval....
"Jestli někdo nevíte lepší cestu, já jdu prostě hrabat," prohlásila a začala si hledat nejvhodnější místo, kudy by se mohla dostat tam dolů. Sutin se nebojí, to voda jí spíš dělá starosti.
Opatrně zkouší sutiny a sleduje kudy vede co. Jsou tam místa, o kterých je přesvědčená že je bezpečné se jimi prohrabat dál. Pokud jí to někdo někdo nezatrhne, třeba lepším návrhem (nebo u výše postavených rozkazem), rovnou začne.

Prnvě se málem vylekala, ale pak jí to došlo. Všimla si přece, že byla Miriam až příliš potichu. Rozhodně příliš na nezkušené vlče. Podezřívavě se zadívala na stopy po vlčecích tlapkách. Tohle mělo být slyšet...
A koukla se na ni s náhlým prozřením. "Magie... použila jsi magii, nebyla jsi slyšet i když jsi měla být. To tě stálo ale sílu, víš?" Lehce do ní strčila čenichem a mazlivě se o ni otřela. "Takže asi máš schopnost nebýt slyšena ostatními, nevydávat zvuky.... Na lovu hodně užitečné, ale budeš s to muset naučit ovládat, abys nekončila takhle." vysvětluje jí jemně.

Na běh za ostatními opeřenci jen zavrtěla hlavou.
"Nemělo by to cenu, na sněhu mají výhodu, s těmi křídly. Ptáky musíš chytit rychle, jinak nemá cenu je pronásledovat. Dokonce i takovéhle, co moc nelítají. Ale nějaou kořist máme." Pousmála se. Ne mnoho. Ale objevení Miriaminy magie za to stálo.

Trochu vyčítavě koukla na Chrisse. MLuví sice potichu, ale i tak trochu víc, než je zdrávo, v situaci v jaké jsou. Navíc, měli se hlásit ti, co apsoň trochu lovit umí, tak snad není třeba říkat i to, co je zřejmé. Kresba měla stačit víc než dost. Jestli není trochu arogantní.... Ale neřešila to. Stejně, mají práci.

Vlčí vytí se neslo lesem. Pro stádo je to horší než výstřel z pušky. Stádo vyrazilo.
Noctra nepřestává výt a poštěkávat, žene stádo do větší paniky a jen doufá, že budou všichni tempu stačit. Úmyslně nechala boky sobě a Chrissovi, to jsou těžší pozice, hůře se hlídá, aby se stádo nerozprchlo.

Sobě ale dala za úkol hlídat i místa více ve předu. To ostatním neřekla, o své hlavní zbrani, v kterou doufá nejvíce.
Je těžké směrovat stádo jen ve čtyřech vlcích. Jenže oni mají možností víc.

A tak, když to vypadalo, že se stádo více vepředu rozdělí, s čímž by nemohli nic dělat, od siluety Noctry se oddělil stín ve tvaru běžící vlčice a vyrazil prudce kupředu. Nevydává zvuky, ale přesunul se více dopředu, kde silueta běžícího vlka donutila se stádo zase spojit. Uhnout před domnělou šelmou.
Je to ale jen stín, nehmotný a při bližším pohledu by neobstál. Má tvar vlka, hýbe se jako běžící vlk, ale ne zcela správně podle terénu. Nejsou na něm detaily jako na živém vlkovi. Zpanikařenému stádu to ale stačí.

Je to magie noci, která patří černé vlčici. Používá ji ale opatrně. Jeden stín běžící s nimi ji nestojí mnoho. Navíc to nebude na dlouho. Ví, že může svou magii ještě potřebovat. Až dorazí do cíle, může oslepit vedoucí srny, kdyby to vypadalo, že se příliš dobře vyhýbají pasti.
Stádo vběhlo k bazénům. "Natlačte je k nejhlubším bazénům, ať padají!" zavolala vlčice a sama se do toho pustila s vervou. Magií vyvolaný stín vlka odřízl cestu stádu za bazény.

První srny končí na dně. Práce tu budou mít všichni dost. Navíc, bude nutné kořist nakonec dorazit, takový pád je nezabije, jen zastaví. Noctra napnula síly a vyrazila do míst, kam poslala vlčí stín. Seženou celé stádo do pasti jámy. Čelistem čtyř vlků neunikne ani jeden kus.

Ví, že teď bude v jejich tichém domově mnohem rušněji. Je ráda, že tu je víc místo a nemusejí být všichni úplně nacpaní na sebe.
Jejich úkryt na tom není špatně, připravila ho přece jen pro svoje děti předem, ale zima je horší než čekali.
Ovšem zpevnění blátem se ukázalo být.. ne úplně vhodnou volbou.
Ne zrovna nadšeně koukal na umatlaná vlčata. Nakonec na ně zavrčela. "Ale dost. Mokré kožichy, v této zimě! To nikdy nemáte dopustit," má o ně samořzejěm starost.
Ale nakonec jsou kožíšky zase suché a bláto tentokrát tam, kam patří. Trochu jí dělá starosti, jak to bude vysychat.
Ale vlčátka se umoudřila, tak pokračuje další práce dobře. Výstelka jejich domova je bude lépe chránit před zimou.
Na závěr pečlivě přepucovala vlčecí kožíšky. Pomalu na takovou péči její děti začínají být velké. Ale pořád jsou to její děti a vždy budou. y
Každopádně, k zabezpečení jejich úkrytu udělali co mohli.

Zamávala lehce ohonem a vyrazily.
A protože ve dvou se to lépe táhne, obrazně i doslova, a protože srna nebyla nijak extra velká, cesta jde docela dobře. Až na ten sníh, ale ten je te´d prostě všude.
Noctra občas svou společnici sledovala. Na umístění kořisti do centra jen kývla. Je dobré, že jí to někdo vysvětlil.
"Lov není jen o síle. Navíc, srna není těžká kořist." Koukla po ní. "Nikdy nezkoušej stejným způsobem dostat jelena, nebo dokonce losa. Losí samec by z tebe nadělal cucky." Z běžných zvířat je ostatně los to asi nejnebezpečnější zvíře, jaká se tady dá potkat.
"Ulovit mývala také není špatné, jsou dost urputní a bojují," ocenila její schopnosti. "Ale podobně srazit srnu opravdu je spíš o přesnosti. Jasně, musíš chytit pevně, ale jde spíš o to, jak a kam škubneš. Někdy si prohlídni kosti po kořisti a uvědom si, jak se hýbe. Zkus někdy na ohlodané noze rozdělit kloub. Nauč se znát slabá místa své kořisti. Tak pracuje dobrý lovec," zkusila jí to vysvětlit. Dokonce na to na chvílí zastavila, ještě než došli až do centra.
Ale pak zase zamířili tam.
"Někdy si to můžeme zopakovat," nabídla mladé vlčici nad kořistí uloženou v centru města. Potenciál podle ní určitě má.

Sledovala svého synka se zájmem a také s hrdostí. Úkolu se ujal s pořádnou dávkou nadšení, ale ne zbrkle. Je na něm vidět, že se snaží a přemýšlí.
Noctřin ohon se samovolně rozmával, má z něj opravdu radost.
Trpělivě čekala, dokud s průzkumem neskončil.
"Je dobře, že sis všiml. Síla pachu na místě se liší podle toho, jak je pach starý, kolik dalších pachů ho překrylo a také, jak často sem někdo chodí. Naše pachy jsou čerstvé a ještě je nemohlo nic překrýt. Když si dáš pozor, najdeš tu i starší můj pach, já už tady totiž byla dřív. Taky pachy dalších vlků ze smečky a hodně pachů myší a krys. Většinou starší, protože co jsem sem začala chodit častěji, nechodí sem tolik ony. Je to srozumitelné?"
Naklonila hlavu na stranu. Ví, že to pro mladého vlčka může být těžké.
"Teď zkus zjistit, v kterých všech místnostech jsem byla a jestli je to u některé už delší dobu, než v jiných," zkusila mu dát mnohem těžší úkol. Výhodou je, že pach své matky zná Anuki perfektně.

Ještě než vyrazila, odpověděla potichu Omaře. "Vlastně nemohou... Splašené stádo je nebezpečné, nemůže se mu nikdo postavit zepředu. Cílem bude nahnat je do bazénů, kde za nás terén udělá většinu práce, s Hatiho požehnáním."

Na Chrise jen vděčně koukla.

Postupovali opatrně krajinou.
Noctra se zamračila, když postřehla šepot. Přísně se na nováčka podívala.
Ale aby předešla nedorozumění, opatrně se vrátila a do sněhu tlapou načrtla stádo, a pak je čtyři jako tečky, s rozestupy. Jejím plánem nejsou dvojice, ale předstírat před stádem, že jich je mnohem více. Došlo jí ale, že jim to možná měla vysvětlit důkladněji předem. Není zvyklá lovit ve skupině.

Zase se vrátila do čela a postupuje opravdu velmi opatrně.
Pečlivě si hlídá směr větru, ale i terén. Vede vlky tak, aby se vyhnuli místům, kde by bylo těžké jít tiše.
Koukla na ostatní, gestem naznačila jednotlivé tečky z tamtoho plánu.
A doufala, že pochopili, že mají zvětšovat rozestupy. Chrissovi ukázala mírně do strany.
Znovu vyrazili a stáčí se do oblouku. Ještě pořád je jejich směr dobrý. Neprozradí je vítr, leda by se otočil, ale na to to nevypadá. Ledový severák vane dost vytrvale.
Koukla na ostatní, jeslti jsou aspoň víceméně ve správných pozicich. Pokud jsou ve správných pozicích, zvedne hlavu a zavyje. Již není třeba se skrývat, ale naopak, štvát stádo tak, až ztratí hlavu a nechá se nahnat do pasti hlubokých jam bazénů....

Přikývla. Tak je to správné, že se snaží. I ona musela prokázat svou cenu a věrnost, to už je ale minulost a má tu své místo.
"Správný přístup. Už ti ukázali, kam se odnáší ulovená kořist?"
Netuší, co se mu vše honí hlavou, ale je tu nový. Nemusí to vědět.
"V centru města na to máme vyhrazené místo," dodala pro jistotu.
Nemá problém mu to předvést a ukázat.
"Nebo můžeme prostě dál hledat nějakou kořist," zvedla obočí. Ne že by to v temnotě noci bylo na ní poznat. Sama je zvědavá, jak se vlk před ní rozhodne.

Doběhly společně na střechu.
Noctra zastavila vedle léčitelky a rozhlédla se do prostoru kolem nich. Tma jí ani trochu nevadí.
Koukla na svou společnici a usmála se.
"Noc jsem stejně měla vždycky raději než den," řekla klidně.
Pak zvedla hlavu a začala výt. Prostě jen zpěv, k poctě samotné noci a Hatimu. Ne takový, který způsobí poplach. Ne, tohle je jen něco, co dává najevo, že je doma a tam, kde je vše v pořádku.

šlapala zpočátku za svými kolegy. Od čenichů jim stoupala pára, jasně viditelná v temnotě noci a v síle mrazu.
Až později v lese, přešla do vedení skupinky. Koukla na Chrisse.
"Nejlepší bude asi opravdu nahnat celé stádo do města, třeba k bazénům. Snad popadají do jam a zůstane dost kořisti. V mrazu se maso nekazí," i když chroupat ho mražené není nic příjemného.
Dala by raději přednsot jiné taktice, ale prostě jich nemůže tolik tak často chodit tak daleko.
Nedá se nic dělat, přežití její rodiny, celého Kultu, je přednější. Koukla na devianty s nimi.
"Ještě že jsou noci dlouhé..." zabručela.

Vydala se lesem, stín mezi stíny, i když se neskrývá, sotva je vůbec vidět. Našlapuje lehounce, potichu. Nespěchá, uši napřímené, čenich v pozor.

Dlouho to ale vypadalo dost špatně. Pár starých stop, nic zajímavého.
Až najednou...
Zastavila, strnula na msítě a analyzuje slabý pach, co přinesl mrazivý vítr.
Otočila se na ostatní a ukázala jim čenichem šikmo dozadu a promluvila velmi tiše.
"Nechoďte těsně u sebe... jsou ještě daleko, ale podle pachu je tam stádo... musíme je obejít a neupozornit na sebe. Chrissi, ohlídáš nám všem záda?" Požádala ho tiše. Jde o to, aby devianti zůstali mezi nimi a byli tak pod dohledem. Navíc, zkušenější Chriss by si měl být schopen poradit, což si není jistá o zbytku jejich výpravy.
Až odsouhlasí situaci, tak jen kývne a vyrazí lehkým krokem směrem, který jim ukázala. Tedy, skoro. Volí směr ještě více stranou, obchází stádo opatrným obloukem. Dává pozor na vítr, nechce aby se ke zvířatům dostal vlčí pach.

Mihlo se jejím pohledem překvapení, když jí došlo, jak moc tichá byla její dcera. Její vlastní magie netlumí zvuky, ale Noctra je tichá přirozeně, naučená za celý život. Ale tohle... věděla o Miriam, měla slyšet apsoň něco, ale uvědomila si, že bylo ticho. Že by projev její vlastní magie?
Každopádně, zahlédla jen konec boje Miriam s bažantem a útěk opeřence.

Nemá už cenu pronásledovat zbytek hejna. Šlo by to, ale bylo by to úmorné. Pustila by se do toho, být sama a nejspíš by ještě chytila několik. Ale je tu se svou dcerkou a ta má přednost.
Trochu ji zarazilo to pohupování. Pustila bažanta a promluvila na ni. "V pořádku?"
Došla blíž a opatrně ji očichává.

Maličko zamávala ohonem, v reakci na nadšení vlčice před ní. Sama už lovila srny nejednou a nepovažuje to za těžký lov. Dokonce ani pro jednotlivce. Ale také ví, že to tak neplatí pro všechny vlky a navíc, Ebony je mladá.
"No, naši bratři a sestry budou mít co jíst. " Otřásla se, aby si srovnala srst.
"Ukázal ti už někdo, kam se ukládají zásoby, když ulovíš kořist? Teď je jídla málo, takže se hodí každý úlovek," hodí se cokoliv.
Mladá vlčice vypadá sice nadšená, ale mohla by být časem dost schopnou lovkyní. Dobré pro smečku, a vlastně asi i pro mladou vlčici.
Noctra chytila ulovenou srnu za nohu, že ji povleče na úložiště v centru. Koukla po Ebony, jestli se přidá.