Príspevky užívateľa

Ještě než vyrazila, odpověděla potichu Omaře. "Vlastně nemohou... Splašené stádo je nebezpečné, nemůže se mu nikdo postavit zepředu. Cílem bude nahnat je do bazénů, kde za nás terén udělá většinu práce, s Hatiho požehnáním."

Na Chrise jen vděčně koukla.

Postupovali opatrně krajinou.
Noctra se zamračila, když postřehla šepot. Přísně se na nováčka podívala.
Ale aby předešla nedorozumění, opatrně se vrátila a do sněhu tlapou načrtla stádo, a pak je čtyři jako tečky, s rozestupy. Jejím plánem nejsou dvojice, ale předstírat před stádem, že jich je mnohem více. Došlo jí ale, že jim to možná měla vysvětlit důkladněji předem. Není zvyklá lovit ve skupině.

Zase se vrátila do čela a postupuje opravdu velmi opatrně.
Pečlivě si hlídá směr větru, ale i terén. Vede vlky tak, aby se vyhnuli místům, kde by bylo těžké jít tiše.
Koukla na ostatní, gestem naznačila jednotlivé tečky z tamtoho plánu.
A doufala, že pochopili, že mají zvětšovat rozestupy. Chrissovi ukázala mírně do strany.
Znovu vyrazili a stáčí se do oblouku. Ještě pořád je jejich směr dobrý. Neprozradí je vítr, leda by se otočil, ale na to to nevypadá. Ledový severák vane dost vytrvale.
Koukla na ostatní, jeslti jsou aspoň víceméně ve správných pozicich. Pokud jsou ve správných pozicích, zvedne hlavu a zavyje. Již není třeba se skrývat, ale naopak, štvát stádo tak, až ztratí hlavu a nechá se nahnat do pasti hlubokých jam bazénů....

Přikývla. Tak je to správné, že se snaží. I ona musela prokázat svou cenu a věrnost, to už je ale minulost a má tu své místo.
"Správný přístup. Už ti ukázali, kam se odnáší ulovená kořist?"
Netuší, co se mu vše honí hlavou, ale je tu nový. Nemusí to vědět.
"V centru města na to máme vyhrazené místo," dodala pro jistotu.
Nemá problém mu to předvést a ukázat.
"Nebo můžeme prostě dál hledat nějakou kořist," zvedla obočí. Ne že by to v temnotě noci bylo na ní poznat. Sama je zvědavá, jak se vlk před ní rozhodne.

Doběhly společně na střechu.
Noctra zastavila vedle léčitelky a rozhlédla se do prostoru kolem nich. Tma jí ani trochu nevadí.
Koukla na svou společnici a usmála se.
"Noc jsem stejně měla vždycky raději než den," řekla klidně.
Pak zvedla hlavu a začala výt. Prostě jen zpěv, k poctě samotné noci a Hatimu. Ne takový, který způsobí poplach. Ne, tohle je jen něco, co dává najevo, že je doma a tam, kde je vše v pořádku.

šlapala zpočátku za svými kolegy. Od čenichů jim stoupala pára, jasně viditelná v temnotě noci a v síle mrazu.
Až později v lese, přešla do vedení skupinky. Koukla na Chrisse.
"Nejlepší bude asi opravdu nahnat celé stádo do města, třeba k bazénům. Snad popadají do jam a zůstane dost kořisti. V mrazu se maso nekazí," i když chroupat ho mražené není nic příjemného.
Dala by raději přednsot jiné taktice, ale prostě jich nemůže tolik tak často chodit tak daleko.
Nedá se nic dělat, přežití její rodiny, celého Kultu, je přednější. Koukla na devianty s nimi.
"Ještě že jsou noci dlouhé..." zabručela.

Vydala se lesem, stín mezi stíny, i když se neskrývá, sotva je vůbec vidět. Našlapuje lehounce, potichu. Nespěchá, uši napřímené, čenich v pozor.

Dlouho to ale vypadalo dost špatně. Pár starých stop, nic zajímavého.
Až najednou...
Zastavila, strnula na msítě a analyzuje slabý pach, co přinesl mrazivý vítr.
Otočila se na ostatní a ukázala jim čenichem šikmo dozadu a promluvila velmi tiše.
"Nechoďte těsně u sebe... jsou ještě daleko, ale podle pachu je tam stádo... musíme je obejít a neupozornit na sebe. Chrissi, ohlídáš nám všem záda?" Požádala ho tiše. Jde o to, aby devianti zůstali mezi nimi a byli tak pod dohledem. Navíc, zkušenější Chriss by si měl být schopen poradit, což si není jistá o zbytku jejich výpravy.
Až odsouhlasí situaci, tak jen kývne a vyrazí lehkým krokem směrem, který jim ukázala. Tedy, skoro. Volí směr ještě více stranou, obchází stádo opatrným obloukem. Dává pozor na vítr, nechce aby se ke zvířatům dostal vlčí pach.

Mihlo se jejím pohledem překvapení, když jí došlo, jak moc tichá byla její dcera. Její vlastní magie netlumí zvuky, ale Noctra je tichá přirozeně, naučená za celý život. Ale tohle... věděla o Miriam, měla slyšet apsoň něco, ale uvědomila si, že bylo ticho. Že by projev její vlastní magie?
Každopádně, zahlédla jen konec boje Miriam s bažantem a útěk opeřence.

Nemá už cenu pronásledovat zbytek hejna. Šlo by to, ale bylo by to úmorné. Pustila by se do toho, být sama a nejspíš by ještě chytila několik. Ale je tu se svou dcerkou a ta má přednost.
Trochu ji zarazilo to pohupování. Pustila bažanta a promluvila na ni. "V pořádku?"
Došla blíž a opatrně ji očichává.

Maličko zamávala ohonem, v reakci na nadšení vlčice před ní. Sama už lovila srny nejednou a nepovažuje to za těžký lov. Dokonce ani pro jednotlivce. Ale také ví, že to tak neplatí pro všechny vlky a navíc, Ebony je mladá.
"No, naši bratři a sestry budou mít co jíst. " Otřásla se, aby si srovnala srst.
"Ukázal ti už někdo, kam se ukládají zásoby, když ulovíš kořist? Teď je jídla málo, takže se hodí každý úlovek," hodí se cokoliv.
Mladá vlčice vypadá sice nadšená, ale mohla by být časem dost schopnou lovkyní. Dobré pro smečku, a vlastně asi i pro mladou vlčici.
Noctra chytila ulovenou srnu za nohu, že ji povleče na úložiště v centru. Koukla po Ebony, jestli se přidá.

Přikývla. "To je také možnost. Nebo se vybírají kusy, které nestačí stádu, slabé, horší. Ty by stádu neprospěly, je lepší je zlikvidovat hned. A my stejně jíst musíme. Smůla pro to zvíře, ale dobré pro jejich druh, i pro nás," konstatovala pragmaticky.

Srna před nimi ale debaty utnula dost rázně. Přece si nevyplaší kořist. Noctrě nebylo nutné dlouze vysvětlovat, co má Ebony v plánu. Podobné signály sice zná jen z dětství, jinak lovila sama, ale i tak je to jasné. Kývla, zůstala na místě a ještě víc splynula se stíny těsně u atrakce.
Jako by tam snad ani nebyla. Nebo jako by jí sám Hati dal schopnosti splynout se samotnou nocí.
Vítr naštěstí fouká tak, že pach obou vlčic odnáší stranou. Dobré pro ně.

Černá popravčí čekala trpělivě. Ani sebou nehnula, i když podle ní Ebony vyrazila až moc teatrálně. Ale je to jedno, účel to splnilo. Vyčerpaná srna v panice sebrala i síly, které netušila že má, a prostě zdrhá. Neměla šanci si všimnout druhé vlčice, dokud po ní Noctra neskočila.

Silné čelisti černé popravčí se sevřely a trhly. Ozvalo se prasknutí.
Srna dopadla na zem, se zlomeným vazem.
Vlčice zvedla pohled a podívala se na Ebony. Usmála se.

Vážně se na Silmu podívala. "A proto bych je radši zaměstnala sběrem něčeho bezpečného. Bu´d je to bude bavit a pak se mohou učit a být užiteční, nebo je to dostatečně odradí, aby se pak nevrtali v čem není bezpečné." Má to něco do sebe. *

Nechávala vlčici běžet před sebou. Nebyla možná z nejrychlejších, ale obratnost jí rozhodně nechybí, toho si všimla Noctra snadno. Usmála se.
Ona, a její trénované pružné tělo se lehce přeneslo přes poměrně velkou díru v podlaze.
Ale léčitelka se nakonec rozhodla jít po výškách. Noctra se zvesela zakřenila a běžela dál.
Našla si místo o kousek dál, kde šlo provést podobný manévr a obratně vyskočila nahoru za vlčicí.
její výraz je jasný. Černá popravčí pohyb miluje a uvítá možnost se protáhnout pořádně. Nebojí se ani výzvy v obratnosti. Nemá bezpečí křídel, ale obratnost jí nechybí. Navíc, je zvyklá běhat, rychle i dlouho. Rozhodně více, než vlčice, která se vydala cestou bylinkářky. Mohla by to zvládnout bez problémů i proti křídlům, dokud jsou v budově. Černé tlapy jsou jisté, když běží po policích nahoře, jen kousek za její společnicí.

______
*za tímto je vzpomínka na nenáviděné školní sběry kontryhelu... :D :D :D

Usmála se a počechrala jeho kožíšek v pohlazení. "Dobře, tak prozkoumáme všechno," uculila se jeho nadšení a vede ho dál do domu.
"Zkus si prozkoumat pachy. Dokázal bys říct, jeslti tady dneska byl někdo, kromě nás?" Zastříhala ouškama. Ví, že to zatím neumí, ale chce zkusit, co ho k tomu napadne.
"A neboj se, zkus si to promyslet, zdůvodnit, říct mi jak ti to připadá. Učíš se, nevadí, když něco ještě nepůjde, ano?"
Dá mu možnost prozkoumat všechny místnosti a co se dveří týká, které neotevře sám, ty mu otevře ona. Zatím ještě zůstávají v tomto domě, ale půjdou pak i jinam.

Počechrala vlčecí kožíšek mezi ušima v pohlazení a usmála se. Přikývla, ale už nemluvila, aby dala Miriam najevo, že to s tím tichem myslela vážně.

Pomalu vyrazili kupředu. Dospělá a tím i mnohem větší Noctra se opatrně drží u jednotlivých vraků nebo u kmenů a opravdu není moc vidět.
Znovu se před nimi ozval ten zvuk a je znát, že to je skutečně od té skupinky.
Noctra si hlídá i svou dceru, ale přesto, nehodlá nechat kořist uniknout. Zrychlila a vyrazila.
Vpadla mezi malé hejno jako černý stín.
Pleskání křídel a chaos, když se ptáci rozprchli na všechny strany, ale při zemi. Létání jim přece jen moc nejde.
Noctra, jak se snažila hlídat i svou dceru a vědět, kde je, chytila jednu slípku za krk a otočila se na Miriam, aby viděla, jak si mladá vlčice vede a jestli se nechystá spíš k útěku.

Poprosím, pokud je to možné, kotlík pro Sariane, něco jako má Feier, u něj to bylo dané na roveň velkému přívěsku. Kdyby to nešlo, dejte vědět, děkuji.

Zaujatě hleděla na nováčka, kterému u nohou také leží dvě krysy. No vida, lovec. Využil situace, když jsem vyplašila tu skupinku. To se jí rozhodně zamlouvá.
Navíc, zareagoval slušně a představil se.
Pomalu mrkla, pak sklonila hlavu a položila svou kořist, zase se napřímila.
"Noctra, popravčí Kultu," představila se klidně i s titulem, který právem nosí. Mohly ji prozradit znaky na tváři, ale nováček ještě nemusí znát jejich význam.
"Vítej v naší rodině, zdá se, že se docela činíš," naklonila hlavu na stranu a pohledem krátce střelila k jeho kořisti. Jak stojí tam ve dveřích, a téměř se nehýbe, vypadá spíš jako stín s očima. Jako by ji sama noc objímala a ukrývala. Nestát tak na očích, sotva by byla vidět.

Mazlivě se o něj otřela tváří. A usmála se. Věděla, že je chytrý. Nebude mít problémy. její úžasný syn! Výraz v jejích očích je výmluvný. Má na co být hrdá!

Ale je čas se něco naučit. Kývla, když se ujistil, že jde skutečně o dveře.
Ale překvapil ji maličko postup. Nerušila ho, nechala ho najít si vlastní způsob. Jen napřímila uši a sledovala, jak sune kbelík a převrací ho. Vlastně ani to není jednoduchý čin. Pak už dosáhl snadno.
Usmála se a její ohon se rozmával. "Vyskočit a chytit kliku by fungovalo také, ale tohle je sice pomalejší, ale bezpečnější." Maličko sklonila hlavu k němu. "Jsi chytrý mladý vlk," řekla mu něžně.
"Chceš prozkoumat zbytek domu? Nebo prohlédneme další?" dala mu s úsměvem na vybranou. "Můžeme zkusit, jeslti z pachů poznáš, jeslti tam byl nějaký živý tvor, nebo ne. Ať už vlk a nebo kořist." zkusila mu nabídnout.

Zadívala se vážně na Mesiáše.
"Já s vlčaty jsme v menší místnosti, ta je malá... ale v té budově jsou i větší." Olízla si čenich. "Není tam moc oken... kdybychom tam natahali z lesa chvojí a nějakou látku z města... Myslím, že bychom se vešli a nemuseli se ani tísnit..."
Olízla si čenich. Co se lovu týká, tam také má co říct.
"Zvěř se v zimě bude držet mimo hory. V údolích, mohou zacházet i do města, skrýt se před větrem mezi budovami. Ale když je tu budeme hodně lovit, naučí se tady tomu vyhýbat a mohli by odejít mimo náš dosah. Měli byhcom střídat místa, kde lovíme, nahánět zvěř opatrně kolem města, aby neodešla nikdy daleko, aby měla dojem, že tu je v bezpečí... "

Caliga neřešila, to je Nirixova věc, jesti mu to dovolí nebo ne, a proč.
Ale zkoumavě se zadívala na Baileyho. S nemocemi nemá moc zkušeností, jeho postřeh považuje za zajímavý. Koukla trochu po Sïlmě, ta by asi nejspíš k tomu mohla říct jak to je.

Usmála se na ni. Vypadá to, že to její malá vlčinka pochopila a to je dobré.
Moc teď nechce mluvit, to o tichu myslela přece jen vážně.
"Ne nutně. Ale když budeš příliš vidět, tak tě kořist uvidí a uteče ti. Kořist se vždycky snaží vyhrát, takže to není tak jednoduché. "
Mluví hodně potichu a jen proto, že zatím necítí čerstvé pachy.
"Časem se naučíš znát, jak se jaké zvíře chová a jak se ukrývá. To ti pomůže je najít. Budeš vědět, jak je lovit. " Hodlá ji to všechno naučit. Dobrý lovec opravdu není je v rychlých tlapách a silných čelistech. Je to mnohem složitější.

Chvíle postupu v klidu se vyplatila. Koukla mlaičko pobaveně na Miriam. "Ne, nejsou, neboj. Ale je těžší chytit bažanta než myšku. Má křídla, bude jimi mávat, dostat přes oči nebo čenich může vylekat, když to neznáš. Ale nic se ti nestane. a teď už nemluv. a drž se za mnou."
Zůstala chvíli stát a pak se opatrně, přikrčená, plížila dál. Pohybuje se od vraku k vraku, nebo mezi stromy a využívá místa, kde je málo sněhu.
Nakonec je uviděli. Malé hejno, osm kusů, jeden kohout a sedm slípek, jak hrabou pod jedním stromem a snaží se hledat potravu.
Noctra velmi doufá, že Miriam nevyrazí prudce vpřed a nevyplaší je. Doufá, že dostanou aspoň jednoho, ale kdyby se povedlo víc, bylo by to skvělé.