Príspevky užívateľa

Možná se to nezdálo, ale Norek si vlastně ples takto okrajově užívala. Jistě, s nikým netančila, ani s sebou neměla nikoho do páru, ale mohla sedět hezky sama bokem a jenom pozorovat ostatní. To jí šlo nejlépe vlastně. Moc se jí tu líbilo nakonec, oslavy takhle z dálky byly moc hezký. Hlavně se jí moc líbilo to zapalování ohně. Jak se všichni sešli, a každý krásně reprezentoval svoji smečku. Jak i vlci z té náboženské smečky přišli a neměli vůbec problém se bavit s ostatními a účastnit se jejich hezkého nápadu. A ten oheň panečku! Norek se oheň takhle líbil. Vždy ji fascinoval a ani nevěděla proč. Ostatně ji takhle fascinovalo hodně věcí. Třeba mechy- ale to by byla konverzace na dlouho. Sic neznala jednotlivé mechy ale měla důvody je sbírat že..
Moc se jí taky líbilo jak všichni tančí, nebo alespoň většina vlků. I když to ona neuměla, bylo to moc hezký. Celkově na ni tak ples působil moc hezky. To ale ještě netušila že se něco může pokazit. No kdo by čekal že se něco stane, když se vlastně ani plesu neúčastní že?

Norek o plese věděla, vlastně kdo by o něm nevěděl? Neměla tak úplně v plánu se účastnit, ale jak se toulala kolem a zaslechla kolik vlků se zde sešlo, tak neodolala, a chtěla se alespoň z okraj podívat. Neměla na sobě žádné zdobení, tak ani nečekala že by s někým tančila. To ani nebyla její věc. Jen si stoupla k okraji lesa, její magie očí aktivována aby měla lepší rozhled. Sledovala všechny vlky co došli. Mnoho tuláků, ale vlastně tu byli vlci snad ze všech smeček. To bylo krásné, až na to jak moc hlasitě se všichni bavili. Hudba, tanec, oheň. Jo, proto se moc nepřibližovala a radši stála bokem. Možná trochu podvědomě čekala, že tu potká někoho s kým by chtěla mluvit. To že by chtěl někdo mluvit s ní moc nečekala, hlavně po odchodu z přízračných. Ale, třeba by se po tomhle mohla přidat do Nihilské monarchie. Třeba tam by konečně našla své místo. I z tohohle důvodu se nejspíše přišla na ples podívat.

Srnka Norek běžela nějakou dobu podél řeky Igny, až k řece Coně. Tam už padla vyčerpáním. Už byla i tma, stmívalo se. Co bude jen dělat? Pohlédla na svůj odraz v tekoucí vodě. Bylo to skutečné! Z Norek byla srnka! Co jen si počne, jak se z toho dostane. Kořist se loví, ulovit tě musí! Jakoby jí tohle někdo našeptal do ucha. Cože? To se má nechat zabít? Jaký blázen by jí tohle poradil? Koukla kolem, nikde nikdo. Byl to její nápad? Ne, z tohohle už se dostala. Ji už žiít bavilo, nechtěla aby ji někdo ulovil. Ale jak může žít jako srna? Ulovit, ulovit. Stále jí to skákalo do hlavy. Třeba tohle je opravdu cesta? No, jako srnu ji stejně někdo uloví dřív nebo později. Tak proč by tomu nemohla pomoci? A bylo vůbec možné aby se změnila zpátky na normální Norek? I jako srna měla svou kabelku s mechy, třeba ji tak někdo pozná a pomůže jí. Asi ne co, když se poslední dobou s vlky moc nebavila. Ach co jen bude dělat? Chtěla se posadit k vodě, ale to srnám moc nejde. Tak si rovnou lehla. Co jiného jí zbývá? Navíc když se blíží noc.

Z Norek teď byl cestovatel! ó ano, procházela si norestem, bez toho aby musela řešit svou smečku. No nebyl tohle život co ona měla mít už od začátku? Bez všeho toho tlaku vlků kolem? I když opustila mnoho vlků, co měla ráda, takhle jí asi bylo nejlíp.
Blížila se její první zima venku, no to bude zase něco. Už teď si hledala nějaký místa kam se schovat přes zimu. Nebo snad mohla najít i nějaké kamarády, kteří by jí případně pomohli (sesterstvo?). Teď však došla k troskám. Znala to tu, už tu kdysi byla. Jenže teď něco bylo jiné. Něco na tomhle místě se zdálo být jiné. A něco tuhle mladou vlčici lákalo jít hlouběji do útrob hradu.
Procházela chodbami, fascinovaně se koukala kolem, na zdi. Bylo zde mnoho pachů vlků, jistě to tu bylo často navštěvované. Na konci jedné z chodem však leželo něco na zemi. Ovce, něco z ní. A zvědavou Norek to lákalo jít blíž. No, tohle by se jí mohlo hodit ne? Na zimu by ji to hezky zahřálo. "Haló?" ozvala se Norek, jen pro případ že by tahle ovce někomu patřila. Ale nikdo se neozval. Tak si to vezme! Co by jí to mělo udělat?
Jenže pak zjistila co jí tahle věc udělá. Norek najednou tělem projela ostrá bolest. Jen na malou chvíli, a pak ustala. Rozhlédla se kolem, byla vyšší. Jakto? Co se stalo? Taky pohled se jí změnil, viděla snad více? Pohlédla dolů na zem, tam ji však čekalo překvapení. Její tlapky! Byly pryč! Místo tlapek kopýtka. Cože to? Co se to stalo? Ohlédla se na svá záda, a ta byla hnědá. Tohle není správně? Co se jí to stalo? Vždyť z ní byla malá srnka!
Norek se zděsila, a utekla pryč, kopýtka jí klapaly po kamenné podlaze. A běžela daleko, co nejdál od toho prokletého místa.
--> řeka cona

Norek by vlastně vůbec záplavy nečekala. Možná nad tím řádně nepřemýšlela ale mohlo jí to dojít. Nicméně teď potřebovala jednat! Ne tedy tak úplně s ostatními ale spíše sama se sebou. Potřebovala totiž zachránit svoje mechy, tedy ty co se jí povedlo nasbírat po tom co sníh začal tát. Ano, hnedka se totiž jich snažila najít co nejvíc šlo, protože nemít žádnou komfort věc jí neprospívalo. Byla z toho taková nesvá. I když to že své mechy obětovala pro ostatní od ní bylo jistě krásné. Snad toho ostatní i využili. Vlci se tady začali sbírat a utíkat od vody pryč. Takže to bylo zlý. Norek si tedy posbírala své mechy do tlamičky, tedy to co unesla a vydala se pryč, tam kam šel dav vlků. Snad to bude dobré a všichni se od vody dostanou v pořádku. Chvilku i myslela na Guláše, kterého kdysi musela z vody zachraňovat. No snad se tam neutopí!

Norek
- Norek v zimě měla především deprese a pochybovala sama o sobě
- Zapojila se do pomoci s zateplením tábora a obětovala pro to svoji sbírku mechů (to ji zabolelo)
- zapojila se taky do smečkového lovu jako běžec (stále probíhá)
- natrénovala si více svoji magii očí, kterou se pak snažila v lovu použít a o pár očí přišla

Norek se chystala na svoji pozici jenže než to stihla udělat tak zaslechla něčí volání. A po chvilce taky křik a nějaký povyk. Začala se hned rozhlížet kolem a srdíčko se jí rozbušilo. Jen pár metrů kolem ní proběhla právě ta prasata, která měli lovit. No potěš koště! A to před nimi ani Norek nemusela utíkat. Norek se hned rozběhla za nimi do místa určení. Tam kde je hnát měli, ale nakonec se tam nahnaly snad samy.
Bylo tam už několik vlků a hlavně tam byl takovej zmatek, že v tom by se jeden nevyznal. Někteří utíkali pryč od prasat, někteří před prasaty, a Norek radši jen stála bokem a nevěděla co dělat. Všechno se to odehrávalo strašně rychle. A ona si ani v té rychlosti netroufala se po praseti vrhnout. To vůbec. Za ni by to byla zbytečná oběť, poněvadž ji by prase zabilo snad okamžitě. Zbytečná mrtvola.
Stála tedy bokem a čekala jestli jí náhodou někdo nepovolá, že má s něčím pomoc. Jestli teda vůbec bude potřeba.

Hmm, asi když ji měl rád, tak to bylo fajn, to stačilo ne? "Ah jasné.." řekla trošku zklesle. No snad se její bratr nehrnul do něčeho co se mu nechce, to by to pak s ním nemuselo dopadnout dobře že. I když, Akaza byl asi mentálně na té silnější stránce. To asi Norek by jen nezvládla být ve vztahu kde se necítí dobře. Možná jen proto, že potřebovala někoho kdo by jí rozuměl, jinak by se taky mohla zbláznit.
"Já? No, mě otec o svatbě nic neříkal.. Asi pro mě nikoho nenašel." pokrčila rameny. Byla za to i šťastná. Nechtěla by být s někým kdo jí byl předem předurčen. Tak to dle ní prostě nefungovalo. Ale když tedy tak chtěl. Ona ho měla ráda a samozřejmě respektovala jeho rozhodnutí. Snad toho jenom nebude litovat.
Ta jeho kosa byla fakt něco. To nad tím Norek žasla. Jen na ni trošku těžká. Ta by musela asi začít posilovat kdyby chtěla s sebou nosit kosu. Ještě k tomu ji sebou tahat všude! Rychle ji tedy zase položila, ale u toho vrtěla ocasem. "Je fakt super! Musíš z ní být nadšenej- nadšený." opravila se. Ale věřila, že Kaza má z kosy fakt radost. Tedy, alespoň někde uvnitř. I když to na venek nedával znát.

Norek taky chtěla pomoct se smečkovou přípravou. Ale bohužel zrovna neměla moc náladu hledat někoho s kým by procházela hranice či něco dělala, zima na ní měla zajímavý dopad. Nechtěla se moc socializovat, tak se rozhodla, že tohle udělá na vlastní pěst. Navíc, nemusí ani dělat nic extra těžkého, cokoliv se hodí. A i když neměla fyzickou sílu, mohla využít něco co měla ráda - mechy. Naštěstí je často sbírala a teď se její sbírka dala využít. Ze své nory tak vtáhla velkou zásobu, se kterou pak chodila po doupatech ostatních, a snažila se mechy ucpat veškeré díry zevnitř, kterými by do doupat mohl proudit studený vzduch či dokonce spadnout sníh. A že se to v pár případech i stalo. Její sbírka tak rychle vymizela a to Norek trošku zamrzelo. Bude muset nasbírat mechy nové, až bude čas a až budou ty mechy..

Norek byla ráda že její otec s jejím návrhem souhlasil a ani nic nenamítal. Asi věřil, že sama zvládne zhodnotit co dokáže a co ne. I když měla o očko méně. Asi ji to svým způsobem potěšilo. Po tom co tohle Sarik oznámil jen přikývla a koukla na Ryumee, která už se za ní vydala. "Připravena." kývla na ní s odhodláním ve tváři. Tohle ji bavilo, ten adrenalin. Možná měla trošku strach, že by se zranila nebo tak. To jistě nechtěla.
Jak běžci se už vydali vpřed. Šla po boku Ryumee a poslouchala Finna, co jim tedy řekne na to. Ten jim po chvilce ukázala že se mají oddělit tak se vydaly vlastní cestou. Norek čekala až jim bude dán pokyn vyběhnout.

Rozplakala se. Chudinka. Ona z rodu kde se těžko jen někdo usměje a tady pláče u Finna! No, alespoň to mohl brát, jakože se s ním cítila dobře. A to hodně dobře. Měla ho ráda, asi k němu měla tak nějak ze všech nejblíž. Doufala že to tak má i on.
"Myslím že jsem se špatně narodila.." vzlykla tišeji. On si to nemyslí. Ale co když ostatní ano? Bude pro všechny jen vyvrhelem, hloupou vlčkou co žije ve vlastním světě? Cítila se neustále tak trochu mimo, od všech ostatních. A teď ještě ty oči..
"No ale, nejsem taková jakou si přál. Já kvůli němu zkouším být léčitelka ale nejde mi to. Ale já se fakt snažím. Jenomže ty názvy mi prostě nejdou... umím jenom mechy.." Ach ta její záliba v meších. Taková hloupost přesto pro ni tak důležitá.
"Finne, ale to je strašně divný.." styděla se. Asi to neměla říkat. Ale když teď začala. "Mě si vlci pletou víš? A myslí si že jsem kluk.. Ale mě to nevadí a pak je ani neopravím. A to bych neměla viď? Měla bych jim říct že jsem holka ale když já se občas necítím jako holka.. A když mi tak někdo řekne tak se mi ježí všechna srst.." byla z toho nešťastná. Asi se jí porouchal mozek. Něco s ní bylo špatně a byla snad jen pomatená.

Norek se taky chtěla účastnit, a moc. Mohla by zkusit využít svou magii očí, to by bylo fajn. Viděla by v mlze a ve špatném terénu lépe než ostatní. Jenom škoda že Norek nebyla až tak velký atlet. Ale, asi pro ni bylo mnohem výhodnější běžet než se snažit do něčeho takového kousnout. "Já můžu běžet. Myslím že to pro mě bude lepší než se něco pokoušet skolit, sílu až takovou nemám." řekl k tomu svoje. Či ji otec nechá běžet nebo ne, už bylo na něm. Možná by i chtěl aby ji to zvíře zabilo. Ale na tyhle myšlenky teď nebyl čas. Teď dělá něco pro smečku! Je užitečná, konečně. Možná by na ni pak otec mohl být více hrdý, nebo ji i pochválit. Fakt se narodila do špatné rodiny, ona co potřebovala citovou vazbu se narodí do rodiny kde se ani neusmějí, no není to jak naschvál?

První pomoc, ta se brala na workshopu že? Nebo alespoň nějaké poznatky z toho Norek měla. A z tama vlastně zná i většinu bylinek, protože mechem nezachráníš vše že. To mechy byly její velká záliba. Nejnutnější bylinky? Tak tady byla asi ztracená. Ale tak, jistě se tohle dá zvládnout selským rozumem. A ten naštěstí měla. Narozdíl od paměti na jména. Takže se zdá že nejspíše vynechá většinu jmen rostlin. Pak už jen doufat že si je pamatuje dobře podle pachu či vzhledu. To se zvládne. Pečlivě poslouchala jakou situaci ji Tim prezentuje. Přišlo jí však že pár informací vynechal. Minimálně pro ni.
"Mám jen pár otázek-" zasekla se hned. Jistě není zločin se zeptat na pár drobností, jen aby měla o situaci se kterou pracuje přesný přehled. "Když si potrhaný tak krvácíš že? Jak moc hluboké ty rány jsou?" tohle byly věci co by na scéně poznala že. Ale takhle když si to má představit to jistě jen tak nebude. Na scéně jistě pozná jestli je rána jenom povrchová či nějak více hluboká. A ačkoliv tohle ostatním mohlo přijít jako zbytečná otázka, pro ni byla dost zásadní. Protože ona si hned ze začátku nepředstaví ránu hlubokou. Tak lepší se zeptat.
"A má druhá otázka - pro bylinky smím jít do léčitelského doupěte nebo se musím snažit je najít v mé bezprostřední blízkosti?" zeptala se ještě. Jako když to mají být bylinky co si sebou nese, tak teď si pro ně snad může zajít do doupěte že. Protože teď je tady nemá. Leda by jí Timek propůjčil svoje.

Norek taky zaslechla vytí svého otce a neváhala se dostavit. Nebyla sice zrovna nejlepším bojovníkem, však byla schopná lovu. A to bylo zrovna oč tu šlo. Co doběhla už se něco řešilo. Snažila se tedy aktivně poslouchat. Ať je v případě připravená. Řešil se lov, samozřejmě. Ale ne jen tak ledajaký, jde se totiž lovit jedno specifické zvíře. Nějaké prase ale větší. No to bude tedy něco.
Na místě zahlédla i Finna a Ciela, kteří oba navrhovali věci k lovu. Ráda by taky navrhla svoji magii, jenže její magie v tomhle případě nebyly úplně použitelné. No, pro ni možná, protože mohla použít tu magii očí a tak lépe vidět. Když momentálně měla jen jedno funkční očko. Jistě, použije ji. Takový vidění se na lov hodí. Navíc když už teď pochopila jak ten zrak vůbec funguje a jak to zpustit. Takže se tímhle snad bude schopná přidat.

Norek si vlastně taky nebyla jistá jestli je připravená. Ani jestli si vybrala dobře. Možná měla ráda mechy, až moc asi, ale ve všem měla tak nějak zmatek. Ona byla celkově hodně zmatená. Takže Timovo pochyby byla zcela oprávněné. I ona pochybovala. A možná se nad tímhle vším měla lépe zamyslet a víc se připravit. Než se pak narychlo rozhodovat co by mohla dělat a co ne.
"Zdravím Time." pozdravila též. Taky lehce švihla ocasem, asi z nervozity. "Snad ano." odpověděla stručně. I když si tím tak jistá nebyla. Něco slyšela od Tima, něco zaslechla na workshopu. Tak třeba se jí to i vydaří. Bude doufat.