Príspevky užívateľa

Norek byla překvapená nad tím co jí právě řekl. On už má v plánu se ženit? A ona ani neví co chce dělat zítra! No potěš koště, to její bratr bude i v tomhle úspěšnější než ona? I když na to už byla nejspíše zvyklá. Že jej měl otec a vlastně všichni radši než ji. Co už, asi si za to mohla sama. Ale to jak o té svatbě bratr mluvil bylo zvláštní. Vyloženě jako plán. "A ty ji miluješ?" zeptala se rychle. Láska byla přeci důležitá věc. Minimálně pro Norek. Což moc nesedělo s ideologií Milagy. Nevadí. Ona si jela svoje blues.
Norek se už už chtěla soustředit na to, jaký mech dát bratrovi do pelechu. Když se chce tedy stěhovat tak by mohla mu ten mech dát i do jeho novýho pelechu tam v Nihilu ne? Ona by to i přinesla. Teď jí však nabídl, že si může zkusit tu jeho zbraň. No asi to nebyl úplně chytrý nápad, ale proč ne že? "Tak jo." přikývla nadšeně a zavrtěla ocasem. Zbraň si taky vzala do tlamy a pokusila se ji zvednout. No šlo to, ale těžko, Norek nebyla zrovna nejsilnější vlčice. Bohužel. Takže šlo vidět že jí to dává zabrat.

Finn na ni byl vždycky strašně hodný. Cítila se s ním v bezpečí. A rozuměl jí, to bylo hlavní. To co jí řekl ji uklidnilo, bylo to takový, no hezký. Tak si jen povzdechla a koukla na svoje packy. Nemohla se mu dívat do očí, to by se nevyjádřila. A nebylo jí to příjemné. Ani trochu. "Já jsem asi prokletá Finne." vzlykla nešťastně. "Já jsem se teď nedávno vzbudila a všude na sobě jsem měla oči. A mě z toho strašně bolela hlava a prostě, co si o mně pomyslí otec?" začala asi tím jednodušším. Tyhle očka. To bylo něco co ji neskutečně děsilo. "A pak.. mám pocit že nezapadám. Otec by ze mně chtěl mít válečnici, a mám pocit že jsem ho zklamala tím že jsem si to jako povolání nevybrala. A nelíbí se mi jak na mě kouká společnost, jako na vlčku.." pokračovala. Hlavičku si pak zabořila do Finnovi srsti aby nešlo vidět těch pár slz co jí teklo po tváři.

Norek se tedy odebrala na zkoušku. No aby pravdu řekla, moc se toho neučila. Věděla jen něco málo z workshopu ale tak snad to vyjde. Otec ji poslal za Timotheém. Bohužel se s ním ještě tak dobře neznala tak to bude novinka. Nebo jako, ještě spolu nedali žádnou hlubokou řeč o životě a zájmech a tak. Takhle Norek poznávala vlky. Bez toho pro ni byli jako cizí, i když je vídala na území smečky.
Šla tedy blíže k norám aby mohla tu svou zkoušku splnit. Aby si to povolání taky nerozmyslela brzo. Možná to bylo unáhlené a tohle nakonec nebude její vysněná práce. No uvidí se. Teď se jenom soustředit, to se zvládne nějak.

Jako, Norek měla poměrně dost srsti. Pod ní však byla hodně pohublá, asi z toho že málo jedla a z toho jejího smutku. Co všechno to dokáže co? Na pozvání si lehnou vedle Finna rychle zareagovala a přitulila se za ním. Schovala se mu tak pod křídlo a bylo jí hned líp. Ale jak říkám, nebylo to úplně tak že by mrzla. od Milagovců má hustou dlouhou srst - dokonce si ji musela vázat do copů.
"Finne já- Já si asi potřebuju s někým popovídat." řekla hned smutně. Nechtěla tu na něj hnedka vyplivnout všechny její problémy. Chtělo to nějaký začátek, ať ví co ho čeká. "Měl bys na to čas?" zeptala se samozřejmě. Přeci jen, pokud má něco důležitějšího na práci tak ho nebude zdržovat.

Norek procházela sněhem a i mlhou která byla kolem. Netušila moc proč byla i mlha ale nevadí. Asi to dodávalo na atmosféře. Ale zimy teda měla dost. Nelíbilo se jí to. Radši to léto, to bylo mnohem příjemnější. I přes špatnou viditelnost se jí povedlo najít Finna. Ležel tady blízko u pár stromů, což bylo fajn. Alespoň byli chránění před větrem. "Finne!" vyštěkla hnedka co ho uviděla. A nebála se nijak přijít za ním blíž. Než ale začne mluvit, ráda by se trochu zahřála. "Můžu za tebou?" zeptala se. Myslela jako se přitulit. Aby se mohli hřát.

Nastala krutá zima a s tím přišel na Norek nějaký smutek. Ona moc nechápala co to je. Ale najednou se začala cítit strašně špatně a nechápala proč. Byla smutná? Ne, spíš prázdná. A občas nešťastná sama se sebou. A proto ťapkala spíše směrem k doupatům, aby našla Finna. Svého nejlepšího kamaráda. Potřebovala si s ním popovídat, navíc jí přišlo, že jí rozumí nějak víc než ostatní vlci. (Možná protože jsou oba autisti že) A tak dávalo smysl, že zrovna jemu se svěří se svými problémy. Navíc, teď ještě se u ní začal objevovat takový nešvar.. A to její nová magie. Začala to trochu trénovat, ale stále se jí to nelíbilo. Byla teď monstrum! No bylo toho prostě moc, tak se brodila sněhem k Finnovi. Jen ať na ni má čas..

Norek byla tedy překvapená že svého bratra potkala tady. Ale zas, jí to nevadilo. Měla ho samozřejmě ráda. I radši než svého otce, což bylo zvláštní no. Ale tak, sourozenecká láska asi. "Ne ne, nerušíš. Však já tady taky jenom zabíjím čas." usmála se na něj a zavrtěla ocasem. Potom došla za ním aby byli blíž. Nemusí tak moc zvyšovat hlas. Jeho poznámka ji trochu zarazila. "Jak jako nebudeš? Jako kvůli tomu že nemáš vystlaný doupě?" natočila hlavičku na stranu. Tahle spojitost jí moc nedávala smysl. Proč by někam chodil však?
"Joo, klidně! Já ti ráda ukážu nějaký dobrý mechy. Mám mechy ráda víš?" očka se jí nadšeně rozzářila. Ona ty mechy měla ráda. Sice nevěděla vůbec jak se jmenují, ale to jí nezastavilo od toho si pro ně jména vymýšlet. No nebylo to geniální?
"Woah." vzdychla Norek když před ní svoji zbraň položil. No malinko mu ji záviděla. Ale pro ni to nebylo moc dobré. Ona by si tím ještě omylem ublížila. A to by bylo.. no potupný. Hnedka dala hlavičku dolů a zbraň si očichala. "Jak ji používáš vůbec? To jen svojí magií?" zeptala se ho. Nedokázala si totiž představit jak by s tím zacházela. Jako, chtěla si to vyzkkoušet že. Ale radši se nejdřív nechá poučit o bezpečným používání.

Norek taky měla co dělat aby žila. A spíš se zajímala o Guláše než o sebe. A proto byla taky hodně překvapená, když promočené vlče trochu zavtipkovalo s tím, že jestli to nedají znovu. No on se snad zbláznil! Norek se na něj i takhle nevěřícně podívala. Pak se ale zasmála. "Ty jsi ale vtipálek." řekla mu. Pak se za ním přiblížila a očichala ho. Jen pro jistotu jestli na sobě němá nějaký poranění nebo tak. To by ho musela vzít k medikovi. Ale.. to by asi měla i tak. Byli oba promočení a byl podzim. Už se ochlazovalo a tak by bylo nejlepší kdyby se oba nějak zahřáli. "Měli by jsme se ohřát.. Máš nápad kde?" zeptala se. I když to možná byla komplikovaná otázka na vlče co se právě málem utopilo.

Norek byla překvapená, že na ní otec i během proslovu pokývl. Jako podpora? To se od něj často nevidělo. Vlastně vůbec. Snad ji nakonec měl taky rád. A nebo to bylo jen kvůli tomu jeho rodu.
Hrdým otcem, to na mě snad poprvý.. Pomyslela si Norek, trošku nešťastně. Od toho co si zranila očko měla pocit, že byla pro otce jen zklamáním. Ale alespoň teď řekl nahlas že na ně je hrdý. Jestli na někoho víc, to už bylo jedno.
Volba profese, hmm, přemýšlela nad tímhle už Norek? Profese se dá snad i změnit ne? Ale, asi jí bylo jasno čím by byla ráda. Počkala až domluví její bratr, ten měl ve všem už jasno, Jasně že půjde ve stopách otce, tak jak si ho vychoval. "Víme dobře, že já bojovníkem nebudu, mnohem raději bych pomáhala vlkům ve smečce a starala se o ně.. Ráda bych se stala Medicem." řekla jednoduše. No, bojovník fakt není. Spíš pravý opak. A bylinky ji bavily, i na tom workshopu se o to docela zajímala.

Norek rychle chmátla po vlčeti. Zuby cvakly a v nich nic. V rychlosti se rozhlédla kde se to vlče posunulo než se odpíchla od kraje a snažila se plavat za ním. Viděla všude jen plno vody, jak se v ní vlče zmítalo a tlapkama stříkalo vodu všude. Ona to taky měla všude. Plnou tlamu a čumák vody, ale nemohla přece nechat vlče se utopit. Natáhla se podruhé a tentokrát v tlamě ucítila srst. Bingo, má ho! Jenom jak sebou furt škubal, moc jí to neusnadňoval. Zmateně se rozhlížela kolem, tlapkama pádlovala a snažila se zase dostat k něčemu pevnýmu. Jediné co tak se jí podařilo dojít na mělčinu, kde zadníma už dosáhla. To jí dodalo potřebnou stabilitu, teď už po zadních se pomalu posouvala k pevné zemi. Párkrát ještě zajela hlavou pod vodu, jak šlápla někam kde nečekala, že už dno nebude. Ale po chvilce snahy se jí povedlo položit promočeného Guláše na pevninu. A i ona se po chvilce vyškrábala. "Si v pohodě?" vyhrkla ze sebe hnedka jako první.

Norek k tomuhle měla až moc málo informací. Děsilo ji, že musela improvizovat a říct něco podle sebe. Že neměla žádnou předlohu, nic z čeho by tohle mohla zkopírovat a zopakovat. Trochu se uvolila když jí bratr opětoval pohled a zdálo se že pochopil oč jej takhle prosila. A i tak udělal. Ještě že tak. Svého bratra měla ráda. I když jednu dobu spolu mnoho času netrávili, kvůli tomu že Norek potřebovala tak nějak čas pro sebe, vždy jej viděla jako svého bratra a záleželo jí na něm. Hodně. I když byl v mnohých věcech lepší než ona, nežárlila, jen ho podporovala.
Vyčkala než Akaza vše řekl, a než byla řada na ní. Hodila rychlý pohled na Finna, jakožto na svoji oporu a nejlepšího kamaráda. Pak předstoupila stejně jako její bratr. Nejdříve měla pohled upřený na místo kam chtěla jít. Pak pohled zvedla kamsi za všechny vlky, někde do dálky.
"Rovněž přísahám svou věrnost rodu, budu ctít jeho zákony a morální zásady, budu rozhodovat dle logických úsudků svých však nechám si poradit od starších moudřejších vlků mého rodu. Budu chránit rod a svou rodinu, svou sílu a vědomosti použiji pouze ve prospěch všech." na chvíli se zasekla. Snad to nebylo až moc zkopírované. Pozměnila pár věcí aby to znělo originálně.
"Tímto beru zodpovědnost za sebe a své činy, budu rodu sloužit věrně a oddaně. Ať všichni zde přítomni jsou svědky mých slov." tohle už zkrátila, nešlo jí to přes zuby. Znělo to jakoby byli v nějakém kultu pro krista! Nelíbilo se jí to, ne ne vůbec. Ať už to skončí.

Norek dobře věděla, že byla zklamáním rodiny. Hlavně otce. Co by jí na to řekla maminka to netušila, ale věřila že maminka by ji podpořila v čemkoliv. Táta byl takový, no, na tu výchovu. Ale rodinnou lásku? Nějaké projevy lásky? To ne. Norek už s začínala cítit, jakoby mu vůbec nezáleželo na čemkoliv co udělala, jen protože se narodila jinak. Jinak se chovala, jinak cítila věci, jinak řešila situace. Jinak než ostatní Milaga vlci. Vždyť jí na tom rodu ani tolik nezáleželo.. ale říct to nahlas? To by jí táta uši utrhl. "To ano." přikývla radši, se starými se hádat nebude. Taky byla ráda že ji její očko moc neovlivňovalo. Už ne. Jen na blízko na tu stranu neviděla.
"Občas se cuchá. V copech vydrží čistá a nemusím se o ni tolik starat. Taky si myslím, že vypadají hezky." řekla popravdě. Byla to úspora času, ale i ta estetika s tím souvisela, samozřejmě.
Norek na jeho slova jen přikyvovala. Chápala, že měl starosti se smečkou a se svojí novou partnerkou. Norek ji moc nemusela. Měla pocit, že táta vlastně její matku nemiloval nijak více než obyčejného vlka. Snad jen protože neměla rod? Reoka proto nebyla její oblíbenou vlčicí. Chyběla jí její opravdová matka. Radši to teda ani nekomentovala, to by bylo zbytečné.
"Co přesně potřebuješ řešit? Týka se to pouze mě nebo celé smečky snad?" zeptala se. Potřebovala přesnější informace. Bez nich nebyla schopná řádně fungovat. Ouška přitiskla k hlavě a očka zapíchla do země. Trochu ji děsilo co chce otec řešit. Budoucnost neměla ráda, radši žila v přítomnosti.

Norek vlastně vůbec neslyšela svého bratra přicházet. Ne že by byla zabraná do své práce, ale byla zabraná tak nějak do svých myšlenek. Ty byly dost divoký poslední dobou. Když na ni tedy hned promluvil, trochu sebou škubla jak se lekla. Otočila se na bratra jen aby viděla stejný výraz jako jejího otce, nic. Oba byli takoví bez emocí a Norek to neskutečně mátlo. "Uhm, sbírám mechy a bylinky pro doupata a pro smečku? Co ty?" zeptala se a stáhla ouška. Rychle si všimla i té jeho zbraně. Asi nová, po jejich oslavě či tak že? "Ta je nová?" zeptala se a hlavou kývla na zbraň. I ona by takovou chtěla. Ale asi se jí moc nehodí, ona bohužel válečnicí nebyla. Nemohla být. Trochu ji to mrzelo.

Norek neměla dnes moc v plánu. Jen procházet lesem a hledat mechy. Měla ona snad nějakou speciální zálibu v meších? Možná, ale jenom trošku. Spíše měla radši, když bylo její doupě hezky vystlané, a neležela na tvrdém. Z toho ji velmi bolely záda a kosti, a pak kvůli tomu měla špatný den, nebo týden! A to nikoho nebavilo že. Většinou si mechy dávala na svá záda, kde je pak odnesla do doupat. Nebo si je skládala na hromádku kde je nechala oschnout, když byly hodně mokré. Na mokrém se totiž nespí! To by mohla nastydnout.

Juj, kdo byla ta vtipně vypadající vlčice s hadrem na sobě? Bylo jich tam víc tedy, nějací spešl vlci asi. Norek naštěstí nepřemýšlela nahlas. To by bylo hloupé. Ale vlčice se ptala na růži, to asi bylo užitečné, že? Norek už z toho šla hlava kolem, bylo toho tolik! Aspoň ty důležitý si musela pamatovat. Už jí z těch hlasů začínalo pískat v ouškách, musela se tedy radši přisunout blíž k pořadatelům, aby z toho ještě něco měla a dobře je slyšela. Bylo jí tedy nepříjemné, se proplétat mezi vlky, ale nakonec si řekla, že si jí jistě nikdo nevšímá. Trochu se jí nelíbilo, že dotaz na předávkování nebyl zodpovězen pořádně. Nebo alespoň ne podle ní. "Když už se tedy předávkuju, jak se uzdravím? Je na to něco univerzálního?" optala se rychle. Snad toho nechtěla moc. Ale věřila, že tohle je důležité info. Možná už se to tu zmiňovalo, jen ona na to zapomněla. Tak doufejme, že tak to nebylo..