Príspevky užívateľa

Norek za dítkem běhala jak úplnej magor. Nu což, zábava je zábava! Neběžela teda plnu rychlostí, to by vlče doběhla hned. A pak by přeci nebyla žádná zábava. Takže se musela trošku oslabit a jen tak poklusávala. Aby to však nešlo úplně poznat, tak u toho poskakovala a celá se tak vlnila. Ten její poběh pak vypadal tak rychleji a aktivněji. Vlastně ani nemyslela na to, že by se něco mohlo stát. Skákala z ostrůvku na ostrůvek a u toho se smála. "Utíkej utíkej, než tě chytnu!" zasmála se a skočila na další ostrůvek. Jenže pak to Guláš moc neodhadl a skočil na fake ostrůvek. A skončil ve vodě! V téhle zimě no to ne! Norek vyjekla jak se taky lekla, a měla co dělat aby to ubrzdila. Zastavila se někde na kraji a na malinkou chvilku přemýšlela co teď. Bože však se to utopí! A bude to její chyba. Norek se tedy rozlídla, jestli není kolem někdo, kdo by jí mohl pomoct. A byla v tom sama. "Aaaaa vydrž!" vyštěkla a vrhla se do vody. Plavat uměla teda jenom z instinktů, aby se tady oba neutopili! Norek plavala za vlčetem, jen přes tu vodu moc neviděla. Občas zadní tlapkou narazila o dno, kdyby byla větší tak by tu i dosáhla.

Norek začalo více zajímat když se začalo mluvit o rostlinách co pomáhají na psychiku. Ta její totiž občas dost kolísala. Nejvíce kvůli tomu, že se cítila jako z jiné planety, jakoby jí nikdo nerozuměl. Což nebyl příjemný poct, určitě ne. A tak se jí zalíbily rostliny co na tohle pomáhají. Navíc měla i malinko představu o věcech jako jsou drogy, ale ve vlčím světě že jo. Třeba ta jeskyně co tu přízraci měli. Jít do jeskyně a vlk má hned dobrou náladu, nebo taky ne. Tak jak tak vás to přivede do jiného stavu mysli, a Norek se to líbilo skrze to, že její myšlenky konečně utichly. Většinou. Ale není to žádná fetka! Zatím..
Meduňka, chmel, kozlík, mák. Opakovala si pro sebe. Bude se to hodit hihi.

Norek netrpělivě čekala co bude. Srst na zádech se jí zježila nervozitou když její otec promluvil. Naštěstí mluvil s jinými vlky rodu Milaga, ne s nimi. Norek si jejich jména nepamatovala. Paměť na jména měla fakt strašnou. Tak na ně jen hodila očko a nic neříkala. Teď se musela soustředit. Ouška přitiskla k hlavě když zaslechla svého otce říct, že jsou vlastně prvními dospělými vlky mimo zemi původu. Ajaj, tak to teď byla ještě víc velká věc než předtím. Velká událost.. Pomoc. stále dokola jí běhalo v hlavě.
Začalo to! Sarik to odstartoval promluvou. Jako každou akci taky. Jak domluvil, Norek jen nervózně koukla do země. Potom se podívala na bratra. Ať začne. Ona nechce, nemůže. Potřebuje předlohu, pro to co má říct. Nebyla si v§bec jistá a nechtěla nikoho zklamat. Nemohla to pokazit, tohle ne.

Norek značně znervózňovalo jak se sem slítalo čím dál tím víc vlků. Asi to byla pořádná akce. Nic pro ni.. Potěšilo ji, když v davu zahlédla Finna, usmála se na něj a krátce zavrtěla ocasem. Pak její pozornost upoutalo nějaké brečící vlče. Ach jaj, zrovna tady? To nebylo ideální. Asi došla celá rodinka, kterou ona ale neznala. Hmm, odkud asi taky byli? Možná se po tomhle zeptá Finna, nebo svého otce, ten to bude vědět určitě.

Jejda, ta vlčata. Jsou sice zlatá, ale jeden jim vůbec nerozumí. Když se tedy tenhle drobek jen tak narychlo představil a pak hned zahlásil, že ho má chytat. Norek nejdříve musela zpracovat co po ní chce. No jo, ten její načítací čas. Ani nestihla říct, že ji těší a Guláš už byl na útěku. "Tak teda jo!" vyštěkla hravě, snad aby ho nevyděsila. Ale ten vypadal, že se jen tak něčeho nelekne. No, furt nechtěla znít děsivě. Však ona děsivá nebyla. Nejdříve opatrně vyběhla za Gulášem, jak si byla jistější, zrychlila. U toho se taky smála jako malý vlče. Ach, jak krásný to bylo, moct dělat, že jsi zase dítko!

Norek byla z chaosu tady trochu zmatená. A následně zklamaná, protože to na ni bylo prostě až moc informací naráz. Tak snad se najde někdo kdo bude ochotný jí to vše zase vysvětlit, pomalu a po jednom. Měla problémy s hodně informacemi naráz. Bohužel. Nedokázala se soustředit, a vždycky se zamyslela nad jednou věcí a pak neslyšela co se říkalo o té druhé. Měsíček, hih, to zní dobře. Pomyslela si vesele a usmála se nad tím.
"Uhm, kde se tak normálně nachází měsíček?" vykřikla. Ani neřekla jméno vlka kterého se ptala. Snad ale všem dojde, že mluvila na dva léčitele. Potřebovala tuhle myšlenku rychle dostat z hlavy, než ji zapomene a vytratí se pryč. A ano, ptala se jen protože měsíček bylo hezké slůvko. Ona měla ráda, když něco jenom znělo hezky.

Norek zatím neměla moc štěstí řešit děti. Takže měla i problém tady vlčkovi rozumět. Tak se jen usmála. "Aha, jasně." zavrtěla ocasem i když nevěděla s čím souhlasila a co řekl. Pozorovala jak vlče hráblo packou do vody. Trošku napnula svaly, kdyžtak připravená pro malé skočit. Nechtěla vidět žádný topící se vlčata! Zároveň si ho prohlížela. Podle barev a celkově stavby těla usoudila, že bude z rodu Estrela. Ty poznala ze své smečky. Dávalo to smysl. Výzvu jestli si chce hrát už pochopila, to bylo jasnější než první slůvko. "Uhm, klidně. Ale na hry přece musím vědět jak se jmenuješ! Já jsem třeba Norek." usmála se. Ona měla hry ráda. Navíc když to bylo vlče tak se nemusela bát že by ji nějak soudilo. "Jak si chceš hrát?" zeptala se a vrtěla ocáskem, stejně jako vlče. Pak se jen rozhlédla. Bylo bezpečné s hrát v močálech?

Norek nechala Finna se posadit vedle ní, však jako vždy sebou trošku cukla při doteku. Nevěděla proč to dělá, prostě zvyk asi. Pak se zaposlouchala do proslovu vlčka co to vedl. Znala ho, jistě. Timek nebo tak nějak se jmenoval. Na to že jí byly už téměř tři roky měla se jmény stále velký problém. Mrzelo ji to a cítila se kvůli tomu trapně. Však nebyla to jediná věc se kterou měla problém.
Na Timovu otázku nijak nereagovala. Sehnat nějaký vitaminky a neprochladnout. Pomyslela si, však nic neřekla. Nechtěla zažít ten pocit kdy se všichni otočí na ni když promluví moc nahlas. Ta pozornost ji znervózňovala. Tak byla radši potichu. Nakonec odpověděl jiný vlk a Tim tohle vše více vysvětlil. Dávalo to i smysl, to co řekl tedy. Norek by taky mohla trochu přibrat, pod hustou srstí nešlo nic vidět ale nebyla zrovna nejtlustším vlkem. Jak dospívala tak měla mírnou podváhu, kterou však její srst hezky kryla.
Norek nejdříve nezpracovala dost rychle co Finn řekl, tak se na něj nechápavě otočila. "Huh co?" zeptala se. Než však stihl cokoliv říct sama si na otázku odpověděla. "Oh, hvězdy. Jo určitě! Budu ráda." usmála se a zavrtěla ocasem. Tenhle její načítací čas byl někdy vtipná věc.

Norek moc nechápala celou tuhle slavnost. Moc se jí nepozdával tenhle styl přísahy, ale samozřejmě to brala velmi vážně. Pro ni byly sliby důležité, všechny. Dávala na to velký ohled. Tiše kráčela na místo, které jí bylo určeno. Neměla v oblibě srazy více vlků na jednom místě, ten její strach se trošku zvětšoval jak se přestávala cítit dobře ve vlastní srsti, ale o tomhle jindy. Teď na to nebyl čas! Musela se soustředit.
Když na ní A'kaza koukl, jen pokývla na souhlas. Chápala co tím myslel a věřila že i ona je ready. No nechtěla ztrácet čas. I kdyby nebyla ready, teď už to nezachrání. Tak koukla na svého otce a též kývla. Ocáskem mírně švihala ze strany na stranu jako znak nervozity, i když se to snažila potlačit. Čekala co bude.

Když Norek moc nevyšla její kariéra válečnice, rozhodla se dát na čtení hvězd a bylinky, nebo vlastně, to byly její momentální zájmy. Na ty bylinky se určitě potřebovala přiučit, když teď chtěla jít teď na medika. S sebou vzala nějaký mech co našla, taky nějaké pampelišky a makovice. To vše si nesla v tlamičce a pomalu ťapkala na místo určení. Třeba bude moci být přínosem pro smečku pořádně!
Když došla, zdálo se, že většina věcí už je v plném proudu, minimálně to tak vypadalo. Na místě bylo již mnoho vlků, kteří snad každý měl nějaké bylinky a kamarády. Ona tu byla sama, nuž nevadí, třeba si s ní někdo popovídá.
Zaslechla že bylinky má přinést na místo ke dvěma vlkům. Poznala vlčka z její smečky, ovšem že, jen jméno jí vypadlo, jako vždy. Chvilku tedy poslouchala co kdo říká až zachytila povědomé jméno - Tim. Jojo toho znala jistě!
"Ahooj Time, taky něco nesu." řekla když před vlčka položila své mechy a makovice. Potom odstoupila, nebyla zrovna profík v konverzacích a celkově sociální interakci. Tak se jen tvářila vesele a zacouvala někde stranou. Až pak si všimla Finna, ale viděla že ten si nejspíše s někým povídat bude, tak jej nechala býti.

Norek pozorovala co se dělo, a hlavně tedy poslouchala. Moc nechápala tuhle tradici, ale jeden nemusí něco chápat aby si to mohl užít. Zatím tu byla sama, ale to se rychle změnilo. Došel za ní, no nikdo jiný než Finn. Modravý vlček s ní očividně rád trávil čas. A ona s ním. Bylo fajn mít někoho kdo jí rozuměl. "Ahojky, asi nejdeš, já taky před chvilkou došla." odpověděla Finnovi a usmála se. Když sklonil hlavu, rychle mu olízla čelo. Kamarádsky.
"Jojo, posaď se." ještě se i Norek tak zavrtěla jakože mu udělala místo. Aby si mohl sednout vedle ní. Pak se zase zasoustředila na vlky kolem. A hlavně na ty důležitější vlky co říkali. Aby tuhle akci třeba i pochopila. "Nevím sice moc o co jde ale je to tu hezký." řekla jenom tak do vzduchu, ne tak úplně na Finna ale ani ne úplně mimo. Často si mluvila takhle pro sebe.
Už to byla chvilka co si s Finnem nějak hlouběji popovídala. Jo, vídali se často, ale Norek teď měla i nějaké povinnosti a snažila se víc trénovat tak nebyl čas. Už z ní taky byla dáma! Nebo snad ne? Její hlas se neměnil, stále zněla jako kluk a to jí trošku děsilo. Někdy na sílu mluvila výše než jí bylo příjemné, aby si jí vlci nepletli. Ale vadilo jí to snad tolik? Nevěděla, a možná byl čas se o tom s někým pobavit.

Norek zachytila pach svého otce dřív než jej viděla. Zrak neměla nejlepší. Kvůli její malé nehodě. Ale tak, to se může stát každému ne? Každý mohl být mírně neopatrný a vypíchnout si očko. Norek se s tím už naučila i žít. A šlo jí to. Jen z ní nebude ta válečnice kterou si její otec přál. Nebo alespoň ona měla pocit, že si přál mít dceru válečnici. Tak teď může být léčitelkou! To je taky potřebné.
"Otče." řekla když na ni Sarik promluvil. Mluvil tak, no chladně. Norek to mátlo, a trochu ji to děsilo. Nevěděla, jestli mu na ní vskutku tolik záleželo, když vlastně neprojevoval moc emocí. Ona byla pravým opakem, snad po matce? Emoce pro ni, obzvlášť teď když dospívala, byly silné a někdy se jimi nechala ovládnout. "Nu já myslím že dobře?" spíše to položila jako otázku. Ono, co mohl jeden brát jako dobře či špatně že? "S tím mým očkem se netrápím, už s tím umím i lovit.. Myslím, že dobře tedy. Taky jsem si upletla nové copy." došla k Sarikovi blíže, aby nemusela mluvit tak na dálku. Zase se ho nebála, neměla problém být u něj blízko. Jen mu nerozuměla. "Co ty?" optala se.

Norek šťastně zavrtěla ocasem když souhlasil, že ji zaučí. Ona bude ráda poslouchat! Hnedka tedy začala nadšeně kývat hlavičkou. "Já ráda." zaculila se. Už se těšila co všechno ji Finn naučí. Aby mohla taky takhle číst z hvězd.
Norek si ani neuvědomila jak pozdě je. A jak unavená se cítila! Však celou noc prochodila, měla by se taky trošku vyspat. "Oh jo, jasně, tak utíkej." usmála se. "Nebo jako, nemusíš běhat samozřejmě." dodala po krátkém zamyšlení. Aby to zase nevyznělo, že se mu snaží něco rozkazovat nebo ho pobídnout aby něco dělal rychleji. Však byl zraněný!
"Už poběžím spát, taky ten spánek občas potřebuju." uchechtla se. I spánek byl fajn. Sny se Norek velmi líbily. "Dobrou noc Finne." zavolala na modravého vlčka když se vydala směrem k noře.

Norek tu nebyla sama. Nejdříve to poznala z větru, pak až zrakem kdy zahlédla nějakou fialovou kuličku kousek od ní. Bylo to vůbec bezpečný, nechat vlčata tady takhle sama? Nebo minimálně jedno. Se zrakem měla potíže, tím se nemohla tajit. Když jí jedno očko nefungovalo. Ale nenechala se tím zahanbit a snažila se používat ten zbytek smyslů. "Ahojky." pozdravila vlče zpátky. "Kam máš namířeno?" zeptala se a hnedka se rozhlédla kolem. Že by třeba v okolí byli rodiče? A nikdo nikde. Bylo to moc neslušné kdyby se vlčete zeptala kde má rodiče? Ona sama chtěla být viděna jako samostatná že jo. Tak aby to malé nějak neurazila. Možná si mohli spolu hrát?

Norek teda lásku moc nechápala. Ještě se s tím nesetkala no. Takže nebylo moc čemu se divit. "To je zvláštní." podotkla. Nepřišlo jí to fér tedy. Ona taky mohla mít partnera nebo ne? Jak to vůbec fungovalo. No snad se to brzy dozví, určitě jo. "Milovat je něco víc?" zeptala se rychle. Asi to bylo něco jinýho než mít kamaráda. Teda vyznělo to tak z toho co Finn řekl. Nu budiž.
"Je to špatně někoho milovat? Ty si zněl že se ti nelíbí že tvoje sestra někoho miluje." otočila se na Finna a hlavičku naklonila na bok. Opravdu tak zněl. Nebo minimálně Norek to tak přišlo. Že se mu to nelíbilo.
Sledovala jak vlci zapálili hranici. Ten oheň.. fascinoval ji. Jak zářil a blikal a hezky barvil to na čem byl. I když tomu zároveň ubližoval. Znala oheň, jistěže. Už se s ním potkala, jen ne v takovém množství a tak často. "Je pravda, že slunce na nebi je tak z ohně?" zeptala se Finna. Někde to slyšela, už nevěděla kdy. Ale při pohledu na tenhle oheň by jí to i dávalo smysl.
Norek se na Finnovu otázku jen zvedla. Sic se jí líbilo koukat na oheň, ale těch vlků bylo moc, až moc. "Pojďme." řekla prostě a pohlédla na Finna.