Príspevky užívateľa

Norek si už nějakou dobu řádně nepromluvila se svým otcem. Možná se tomu malinko vyhýbala, ne že by jí tedy něco udělal! Jen se cítila jako jedno velké zklamání. Byla součástí rodu Milaga, však nebyla válečnicí, která z ní měla být. A to jen kvůli dětské hlouposti a ztrátě oka. Taky se vlastně necítila ani jako nic jiného. Jen proplouvala životem a doufala, že se neobjeví nic čeho by musela být součástí. Ona chtěla být dobrým členem smečky, ale asi se jí to nedařilo. Bála se mluvit i se členy smečky, někdy. Nebylo jí to tak příjemné.
Vydala se tedy k sídlu jejího táty, doufala že ho najde někde poblíž aby nemusela úplně dovnitř. Bylo to tam pro ni takové, no jiné prostě. Možná až moc uzavřené na povídání si. Ale to byly zas jenom ty její pocity, těm poslední dobou dobře hrabalo! Norek se cítila celá nějaká divná, a radši chtěla tohle všechno schovat.

I když Norek nebyla úplně vlkem z Estrela, rozhodla se na tuhle slavnost taky zavítat. Moc sice nechápala o co šlo, ale to nevadí, podívat se mohla. Doufala, že třeba sem zavítá i Finn, jakožto jeden z mála jejích kamarádů. No možná jediný blízký kamarád. Norek to nevadilo, nepotřebuje jich víc ne? I když, možná by se po tom nemusela procházet sama jen se svými myšlenkami. Došla tedy na louku. Všude byly vlčí máky, no taky ještě aby ne, když je to louka vlčích máku. Posadila se kousek od ostatních, snad aby nepřekážela. Neměla asi v plánu za někým jít, možná kdyby někdo si přišel popovídat za ní. Třeba by jí to i někdo vysvětlil.

(jsem otevřená hrám lol)

Norek si to ťapkala močály. Snažila se držet svůj kožíšek hezky na suchu. Když už se blížila ta zima tak se nevyplácelo být mokrý. Snažila se jít hezky po suchých částích, ale občas jí to sjelo a měla tlapky mokré. Tak ještě že tam nespadla na záda že jo. To by se mohla i nachladit a skončila by jako Finn když si zlámal žebra. Musela by ležet dlouho v noře aby se jí to náhodou nezhoršilo. Nu, to úplně nebyla její věc. Radši se procházela. Ne přímo rychle, ale prostě neměla ráda být na místě. I když si třeba s někým povídala tak většinou ťapkala na místě. Občas si to ani neuvědomovala.
Zvedla čumáček a nasála okolní pachy. Kromě vody toho moc nepoznala. Voda a vlhko no. Napadlo ji, že se možná vydá spíše někdo do lesíku, nasbírat mech nebo tak. Ale tím že se nerozhodla tak jenom stála na místě a koukala kolem.

Norek ta odpověď i stačila. Mohla si to vlastně sama domyslet. Jakkoliv. Zatím se jí zdálo, že hvězdy jsou hodně na osobní interpretaci. Takže to by jí i mohlo vyhovovat.
"Taky doufám." souhlasila jen. Nechtěla aby se někomu ze smečky něco stalo. To by bylo špatné! A co teprve ona? Co kdyby se jí něco mohlo stát? To nechtěla, vůbec ne. Celkem se o sebe bála.
"Já takový začátek zatím nepotřebuju." řekla svůj názor. Co by taky potřebovala? Ona snad život teprve začínala chápat a to ještě dost pomaleji než by měla ve svém věku. Co s ní bylo špatně?
"Jestli by ti to nevadilo, já se ráda naučím." usmála se.

Tohle by se jistě dít nemělo, ale Norek se lehce začervenala (ne fakt nevim jak to vlk udělá). Ani nevěděla co na to říct, tak jen sklopila zrak a podívala se na svoje tlapky. Proč by tohle řekl? Co tím myslel aaaah. V hlavičce jí běhaly různé myšlenky jak nad tím začala přemýšlet. Neměla by to tolik řešit. Finn v tomhle určitě neměl žádný hlubší význam. Ostatně to dělávaly pouze vlčice ne? Vlci vše viděli jednoduše a žádné skryté významy! Musela se ale trochu vzchopit, tak zamávala ocasem.
"Jestli chceš tak mi tak říkat můžeš." řekla, stále sledujíc své tlapky.
Potom se ale pozastavila nad dalším co Finn řekl. Norek totiž zatím zcela nechápala pojem 'mít nějakého vlka'. Jistě, věděla, že vlci se mají rádi a pak spolu mají vlčata, jako její rodiče, ale nechápala, že musí být i něco předtím. Že vlci spolu rovnou nežijí a nemají potomky. Na její věk to bylo hloupé, že to nevěděla, bohužel je to věc co ji nijak moc nezajímala a tak jí to nějak uniklo. Ve svém věku přeci nemusí vztahy řešit ne?
"Jako jako má vlka? Tak jako my dva? Že tu s někým je? To něčemu vadí?" pohlédla na Finna a nechápavě naklonila hlavičku na stranu.
"Proč všichni odešli?" zeptala se, ani jí nedošlo, že to možná není zrovna super otázka.
Na svého tátu se taky podívala, ale neměla chuť za ním nijak chodit nebo si povídat. Chtěla být samostatná. I když se stále chovala strašně nevyspěle.
"Taky mi na tobě záleží." řekla a o modravého vlka se opřela. Pak koukla kolem na vlky.

Věkově si ti dva byli podobní, to jo. Norek se to i líbilo. Měla ráda když se mohla bavit s vlky podobného věku jako ona. Většinou to znamenalo, že si více rozuměli. Ve stejném věku mohli mít přeci i stejné názory či? Usmála se když slyšela Finna se zasmát. Sic jen trošku, ale smích to bylo. Líbilo se jí to.
Norek to donutilo se na nebe taky podívat. Ale kromě změti hvězd a občasného malého vozu či draka neviděla nic jiného.
"Jo jo, já jsem taky hvězda, na mě se dívat můžeš." řekla ironicky, jakože s humorem. Ještě se u toho tak hloupě zazubila a jakoby hrdě zvedla hlavičku, aby ukázala jaká hvězda je. Ale dlouho jí to nevydrželo, hlavičku dala hnedka zase zpátky a začala se tišeji smát. No ona je vtipná že? :D. Vlastně se snažila rozesmát Finna, jeho smích se jí líbil. A proč nechtít aby byl vás kamarád šťastným že?
"Ale Finne, to je roztomilý." usmála se na něj, ještě trochu vysmátá z toho jejího humoru. "Ale to zas ne, buď sám sebou. Taky si to tu musíš užít, když tu jsi poprvé ne?" dodala po chvilce a jemně plácla Finna tlapkou do hrudi.

Norek jen lehce švihla ocasem a dál koukala po okolí. Snažila se asi najít známky toho, že se tu má stát něco víc. Přišlo jí, že se možná i něco chystalo, dle pohybu některých vlků. Norek ale zatím nedokázala odhadnout co to bylo.
"Můj je taky první no." jen podotkla. Měla nějak ve zvyku na všechno reagovat. Reakci zpátky ale mnohdy nečekala. Stačilo jí, že ona svou práci odvedla.
Norek se jen ohlédla, když kolem ní Finn dal ocas. Byla zvyklá se vždy po dotecích na místo alespoň ohlédnout, pomáhalo jí to se jich tolik nelekat. Nebyla doma bita samozřejmě. Jen jí to přirozeně vadilo, už od štěněte.
Norek si všimla, že se Finn začal dívat na hvězdy. Vzpomněla si na konverzaci o souhvězdích co měli několik měsíců zpátky. Kdy ona byla mladší. Od té doby se v souhvězdích zlepšila jen málo. Poznala ta klasická, co se na obloze objevovala každou noc, ale žádné významy. Za to si pamatovala, že Finn věděl z hvězd kdy se má něco špatného stát. Lehce do něj drbla a usmála se. "Neboj, nic špatnýho se nestane." řekla klidně a pohlédla modravému vlčkovi do očí. Snažila se ho trochu uklidnit, pokud se tedy trefila, že hledal nějaké špatné znamení.

Norek se nijak nepohla, jen pohlédla na místo kde se srsti obou vlků dotkly. Doteky pro ni byly velmi cizí, ani nevěděla proč. Něco na nich ji děsilo, hlavně s vlky mimo její blízkou okamžitou rodinu. Norek ouška rychle nastražila a poslouchala. Když Finn pohlédl na nebe, ona taky.
Nejdříve nic neříkala, spíše se opravdu zasoustředila na ty hvězdy na obloze. A kolik jich tam bylo! Hnedka jak Finn zmínil nějaké obrazce, se je snažila najít, ale no, spíš viděla jen změť teček.
Trochu s sebou cukla když se jí Finn dotkl. Pak se ale vrátila zpátky hlavičkou na místo a pohlédla tam kam jí ukázal. Při pohledu na hvězdy se jí tlamička pootevřela. Hned se pokoušela tohle špatné souhvězdí najít. A po chvilce i našla, nebo alespoň v to doufala.
"Asi ho vidím." řekla jen aby o svém objevu Finna upozornila. "Myslíš že ten kříž souvisí s špatnými myšlenkami?" napadlo ji. Když je tu před chvílí řešila. Možná to souhvězdí ovlivňovalo množství těchto myšlenek.
"Nový začátek zní dobře." podotkla. Ona se moc nebála toho co bude. Moc do budoucnosti neviděla, spíš řešila jen to co udělá teď a nanejvýš zítra. Dál nebrala ohled, a nevěděla proč.
"Mě se taky líbí! Já je chci taky umět!" vyštěkla nadšeně když se na ni Finn podíval. Ty hvězdy byly hezký, jí se líbily.

Vlastně to neznělo tak špatně. Jenom krátká procházka a budou zpátky. "To vlastně zní fajn, tak ale počkáme chvilku, než se to zahájí." řekla rychle. Nechtěla aby Finn nějak čekal na odpověď. Vlastně ani nevěděla, jestli se to nějak má či nemá zahajovat. Ale čekala, že ještě něco se tady snad stane. Tak to nemohla přeci nestihnout. To by byla škoda. I protože by to neviděla.
"Má se vlastně stát ještě něco?" obrátila celou svou hlavičku aby se na Finna mohla podívat. Ale jen krátce. Rychle si prohlédla jeho obličej a pak zase koukala zpátky do země. Pak plácla zadek na zem a posadila se. Když tedy budou alespoň chvilku čekat.

Norek přišlo trochu neslušné odejít z takové akce. Navíc když ona byla dcerou vůdce přízračných. Nemohlo by to třeba způsobit potíže? Když by si toho někdo všiml tedy. Na chvilku se tedy zamyslela. "Hmm, asi můžeme počkat než se třeba stane něco zajímavého, však zatím to je dobré, neboj." usmála se a posadila se. Úplně se jí nechtělo chodit někam do středu mýtinky, nechtěla být všem na očích.
"Já bych ti kdyžtak řekla anu?" ohlédla se na Finna. Vlastně ji těšilo, že se o ní tak stará. No komu by se trocha pozornosti nelíbila že? A cítila se s ním dobře. I se víc uvolnila když ji schoval pod křídlo. Sic sebou trochu cukla když se jí dotkl ale to ona u každého. Nebyla na to moc zvyklá.

Norek se jen usmála. Trochu ji neslo do hlavy proč by říkal že ji je třeba se klaňet. Nebyla nijak speciální, naopak se spíš občas cítila fakt špatně. A tak nechápala proč by jí ostatní chválili. Jenže ono nebylo slušné neustále opakovat že čas nikdo chválit nemusí, natož tu chválu nepřijmout. To se nedělá.
Naopak když ona mohla ostatním udělat radost byla taky šťastná. Bylo trochu hloupé že si to těsně nepovolila i pro sebe. Ale takhle to neviděla. Měla pocit že ostatní si to zaslouží. "Není zač." usmála se a střihla ušima.
"Asi mam radši místa kde je více ticho. Pískámi z toho v ouškách někdy." řekla hned. Ale jo, vydržela to. Když se zasoustředila pouze na Finnův hlas. Pak zvládla všechno kolem vypnout. Ale to nemůže dělat navždy že. "Vlky je to tu přeplněné!" vypískla. Ani se nezamyslela nad tím co řekla. A to by měla. "Jako, chápeš. Ještě jsem tolik vlků na jednom místě neviděla.
Asi se mi to moc nelíbí. " řekla a dala hlavu dolů. Potom se jakoby zády přitiskla k Finnovi. Bylo jí příjemnější když měla záda krytá.

Norek se tedy nejdříve trochu lekla, že kdo to na ni mluví. Hlas ale rychle poznala a nadšeně zavrtěla ocáskem. "Ahoj Finne." usmála se a nadšeně mu olízla čumáček. Pak se rychle odtáhla. Snad to brala jen jako zdvořilé kamarádské pozdravení, něco co mezi blízkými vlk dělá. Trochu se zašklebila nad tou poklonou. "A tu poklonu si můžeš nechat." zasmála se. Hnedka byla šťastnější když si mohla být jistá, že mezi tolika vlky nebude sama.
Kompliment se jí samozřejmě líbil. Možná hlavně proto, že se sama necítila býti hezká, a tak ujištění někoho jiného jí těšilo. "Taky ti to moc sluší." zaculila se aby se neřeklo, že modravého vlčka nijak nepochválila. Přeci jen mu to taky moc slušelo.
"Jak se tu tobě líbí?" zeptala se při pohledu kolem. Ono, obecně neměla ráda oční kontakt a tak to ani nedělala. Většinou se vlkům koukala na tlapky, či vedle nich, do očí snad nikdy. Jen když to bylo opravdu nutné, a bralo by se jako velmi neslušné se na vlka nedívat. Finn nebyl vyjimkou, a tak doufala, že si to nebral nějak osobně. Norek byla ráda, že s ním jí to nevadilo tolik jako s cizími. Znamenalo to snad, že ho brala jako bližšího kamaráda?

Norek trvalo trochu dýl než na ples vskutku došla. Byla to její první akce a tak se chtěla řádně vystrojit. Nejdříve si tedy sháněla květiny aby si z nich mohla udělat hezkou čelenku a dát si je do srsti. Pak jí trvalo trochu dýl než měla původně v plánu si uplést copánky. Její dlouhá srst na to byla ideální. Měla je tedy na ocase a na krku, jelikož tam to šlo nejlépe.
Na ples došla v pořádku a hned hledala vlčka se kterým tady vlastně byla. Finn. Modravý vlček už tu musel někde být. Norek se rozhlížela ale s jejím špatným očkem se jí bohužel moc nedařilo. Navíc všechny ty barvy a vlci, měla problém jejich obličeje rozeznat od sebe a tak se začínala pomalu cítit ztracená. Skoro se jí zdálo, že se na ni všichni dívají. Ach co si počnu? Však tady nemůžu zůstat sama! Možná, i když si to nerada přiznávala, začínala mírně panikařit. Začala chodit kolem ve snaze Finna najít.

Norek se nad tímhle pozastavila. Jak ho mohly připravit? To jí moc nesedělo. Ona v tom nic takového neviděla. "Jak tě mohly hvězdy připravit? To nechápu." ohradila se Norek. Znělo to trochu nereálně. Přeci jen, hvězdy nemluvily, ani nic nepsaly, tak jak z nich vlci mohli něco zjistit? Ale třeba jí to někdo ukáže někdy. Mohlo by se jí to hodit. I když ani nevěděla co chce ve svém životě dělat. Byla trénována, ale to je všechno.
"Jo to jo, a bývají nehezké." zamračila se tak jak to vlčata dělávají. Neměla ráda ty nehezké myšlenky. A nechápala proč jí říkaly věci jako skoč do těch ostružin, když věděla, že to by jí ublížilo.

Norek nemohla nic než souhlasit. Nora byla nuda, hlavně přes den, to ona nemohla vystát. Raději byla venku a někde chodila, i když to jí od neustálého přemýšlení nikdy nepomohlo. Alespoň se ale cítila tak nějak volnější. "Ano ano, pravda. Bylo by fajn najít si více kamarádů, hrát si pouze s bratrem je nuda." povzdechla si. A tréninky. Jako, asi ji to bavilo, občas, trochu. Bylo to takové učení a vysvětlování. Ona se na to navíc nemohla soustředit. Není to tak lehké, když to zrovna není věc co vás nadšeně zajímá!
"Nemluvili jsme spolu, ale vím že jste z přízračných Cielo." usmála se na vlka. "Jsem Norek." oblízla si pysky. Potom se rozhlédla rychle po okolí. Nerada se dívala vlkům do očí, nebyla to její věc. Radši se vždy co chvilku podívala na zem nebo někam jinam.