Príspevky užívateľa

Norek se tohle taky moc nelíbilo. Hvězdy byly přeci super, ona je měla moc ráda. "To je škoda, já je mám ráda." pousmála se a zavrtěla rychle ocasem. Doufala, že jednou se naučí je i více poznat a třeba z nich umět číst? I když, co dokáže vlk z hvězd přečíst? Norek moc nevěřila, že by to mohla být nějaká budoucnost či co.
"Heh, to je asi pravda, a tak dokud neumíráš v bolestech asi to nic není." dodala k tomu svoje. Nebyla žádnou léčitelkou, jenom občas sbírala bylinky tedy. A mech pro nory, to ji i bavilo. Mohla se tak cítit užitečná pro smečku.
"Ty tvoje taky nejsou nikdy potichu? Já si už nevím rady!" přiznala. Opravdu by s tím měla něco dělat. Jenže co? Však ona usne až se její mysl uklidní a pak může spát přes den ne? Dny jsou stejně nudnější než noci.

Norek se uklidnila, když vlk promluvil jako první. Nebylo třeba se plašit. Nic se jí nestane. "Brý den." pozdravila slušně a zavrtěla přátelsky ocasem. "Ano, v noře je nuda, znáte to." trochu se zasmála. Tohohle vlka ještě zcela nepoznala. Jménem si stále nebyla jistá. Ach ta její paměť. Bylo jí z toho trošku trapně. Nu což. "Prosím vás, smím se jen zeptat na vaše jméno? Jistě se známe, vím, že jste z Přízračných, však jméno se mi z hlavy vytratilo." snažila se znít slušně, i když to možná spíše znělo jako od puberťáka. Nevadí, snaží se, to vskutku ano. Přišla k vlkovi blíže a uvolnila se, aby ukázala, že společníkovi nepředstavuje hrozbu. To vskutku v plánu neměla.

Norek zase trápily ty její myšlenky. Ráda by si třeba zdřímla nebo jen na chvilku vypla, ale ono ne. Proč ji napadají otázky jako Kam by utekla kdyby na území začalo hořet?. Ona nad takovými věcmi přeci nechce přemýšlet! Nejraději by se šla koukat na hvězdy, ale to přes den bohužel nejde. Tak se alespoň projde. A nečekaně zase obchází hranice. Jakoby čekala, že tam snad najde něco zajímavějšího než ve středu území. Čím více se blížila k jezeru, tím silnější začal být pach jednoho vlka z Přízračných Teď si bohužel nevzpomněla na jméno. S těmi jmény měla trošku problém. No takk to bude ideální čas si to jméno jít zjistit ne? Pomalu se tedy rozťapkala za pachem až vlka i uviděla. No už musela být hodně blízko aby jej viděla, jedno očko měla moc slabé. Pohlédla do vody na svůj odraz. Vypadá dost jako holka? Nebo ji vlk zase bude mít za kluka? Zamyslela se na chvilinku.

Norek vlastně zcela chápala tenhle otočený režim. I ona se k tomu rychle blížila. Vstávala čím dál později a spát šla až pozdě v noci. "Ach to chápu, musí být hezké pozorovat hvězdy." řekla a usmála se. Ona je měla ráda. Jakmile zaslechla o zranění trošku se zhrozila. "Finne, měl by jsi odpočívat když jsi zraněn ne? Jak jsi se zranil?" optala se hned. Nerada slyšela když byl někdo zraněný. Ona by nejradši aby všichni mohli být v pořádku. Však někdy nepozorností vlk uklouzne a něco se stane. To je holt život. Na chvilku se nad tímhle zamyslela, když pak Finn znovu promluvil znovu i to hodilo do reality.
"Nemohla jsem spát, kvůli myšlenkám. Tak jsem šla raději přemýšlet za chůze." řekla rychle. Byla pravda, že její myšlenky snad nikdy nezastavily.

Norek se trochu lekla když na ni nějaký vlk promluvil. Než se otočila, ještě rychle vydedukovala, že mluví s vlčetem a nikoliv někým dospělým. To šlo z hlasu poznat. O koho však šlo už nevěděla. Rychle tedy otočila hlavičku a pohlédla na vlče. Samozřejmě ho znala, vždyť to byl její nevlastní bráška. Ona se sourozenci moc nekomunikovala, i když je měla ráda. Nejvíce co tak se asi bavila se svým vlastním bratrem, A'Kazou. S tím totiž chodila na tréninky. Dál pak samozřejmě se svým otcem, který je trénoval. Matka jí bohužel odešla a už ji nevídala, a nevlastní matku jako mámu nebrala. Prostě jí to nesedělo. Byla pro ni zcela cizí. Vlčata, která si s touto vlčicí její otec nadělal však jako sourozence brala. Byli pokrevní, tak by bylo zbytečné je nemít rád. I když jí někdy přišlo, že je má otec radši. Chyběla jí máma a nějaký ženský model, dle kterého by se mohla učit chovat. Vyrůstala snad úplně kolem kluků. A šlo to vidět na jejím chování. Měla bratra, její nejlepší kamarád byl taky kluk. A holek se možná trochu bála..
"Ahoj." pozdravila a usmála se, když si všimla, že je vlček nějaký vyděšený. "To je dobrý, nic se nestalo. Ty jsi Evarla že?" zeptala se pro jistotu. Tahleta jména byla pro ni složitá. S pamětí měla Norek trochu problémy. Mohla být ráda za to svoje jméno, jednoduché, snadno zapamatovatelné.. Akorát znělo jak na kluka. Někdy měla pocit, že maminka si přála mít dva kluky a když se to nepovedlo, tak už se jí nechtělo měnit jméno.
"Chceš se přidat? Sbírám bylinky, nebo se o to snažím.." uznala že jí to moc nešlo. Vždy se zasekla a koukala na něco jiného. Pozornost na jedné věci jí moc udržet nešla. Vlastně už i při tomhle rozhovoru přemýšlela spíše nad zbarvením jejího nevlastního bratra, než nad tím co skutečně říkala.

Norek si raději procházela území přízračných. Po tom co tušila, že na hranicích s Ignisem se něco děje, neměla moc náladu na to se s někým dostat do boje či přijít ke zraněním. Stačilo jí že si v keři vypíchla očko, ach jak hloupá byla? Sic na poraněné očko viděla, no rozmazaně a bylo to snad zcela nepoužitelné. V boji ji to jistě omezí, ale alespoň měla ještě hodně co cvičit a tak se s touto vadou nauči žít. Snad. Trošku ji mrzelo, že nemůže vidět tolik hvězd co vždy vidívala, zorné pole měla taky omezené. Ťapala si lesem a zkoušela najít bylinky. Tušila, že by se snad mohly i hodit a že by je mohla donést do tábora. Aby byla alespoň trochu užitečná.

Norek se na svolání smečky taky dostavila. Jak by tohle taky mohla vynechat. Ona se nerada zapojovala do velkých věcí, ale otec vypadal, že tohle je naléhavé. Norek se dosti toulala a smečce se spíše vyhýbala. Nevadila jí společnost, ale nelíbilo se jí, že mnoho vlků ji mělo za kluka. Cožpak ona je kluk? Možná je to jejím blbým jménem které moc žensky nezní. Víc ji mátlo, že ona ty vlky vlastně ani neopravovala. Cožpak chtěla být klukem? Byla zmatená a tak se raději vyhýbala všemu, a neustálým pozorováním hvězd se vyhýbala i sobě. Všimla si však napětí které ve smečce bylo. Hlavně s jinou smečkou - Ignisem. Ignis měl území hned vedle přízračných a očividně s tím byly problémy. Snad i nějaké v minulosti?
Tiše došla na místo svolání a poslouchala co se řešilo. Zahlédla taky několik vlků co k nim rozhodně nepatřili. Neznala je, ale věděla že tohle je pach Ignisu. Postoupila blíže aby slyšela oč tu běží. Zaslechla pár slůvek co si vlci mezi sebou prohazovali. Pochopila že tu jsou zajatci. A ti nevypadali moc šťastně. Hlavně tedy modrošedá vlčka se zdála býti naštvaná. Ignisanda asi způsobila problémy a Přízrační je chtěli potrestat. Norek neměla násilí ráda. Ale nedalo se říct, že by byla proti. Logicky věděla, že tresty jsou nutné, a ona spravedlnost podporovala. Ale že by se mělo rovnou zabíjet to si nemyslela.

Norek zatím jen čekala, napjatá s kým má tu čest. Po chvilce se vlk vynořil z houštin za ní. Otočila se k němu čelem a rychle si jej prohlédla. A znala ho. Teď když byl blíže už cítila i jeho pach a věděla že je jedním ze smečky. A dle vzhledu jej taky poznala. Finn. Modravý vlček od Přízračných. Znala ho od pohledu, i se spolu někde bavili, však nic bližšího pokud si dobře pamatuje. Jeho srst se při vycházejícím měsíčku hezky leskla, a vlastně se jí i docela líbil.
"Zdravím Finne." usmála se na něj. Nečekala že takhle večer někoho potká. Ona se často procházela po nocích a koukala na hvězdy. Ty měla ráda. A vlastně ráda přemýšlela. "Copak zde děláš za tohohle času?" zeptala se a překvapením natočila hlavičku na bok. Přeci jen většina vlků v noci či už večer spíše spala.

Norek se zatím jen procházela, tedy než došla na mýtinku kde stromy ustoupily a nechaly prosvítat temnou oblohu plnou zářivých hvězd. Ona moc ráda pozorovala hvězdy na noční obloze. Zatím nepoznala moc souhvězdí, ale každou probdělou nocí se zlepšovala. Po chvilce zírání na noční oblohu se na mýtince posadila. Rozhodla se že se zas a znova jen podívá na hvězdy. Chvilku jen tak seděla než zaslechla zvuk někde kousek od ní. Nejdříve ouškem cukla do strany a pak otočila celou hlavičku. Někdo byl v její blízkosti. Vítr však nevál jejím směrem, tak zatím nemohla tušit o koho se jedná a či by se měla chystat se bránit.

Norek na vlče jen pokývla na pozdrav. Vlastně docela zapomněla pozdravit. Tak se to snad tímhle pokusila zachránit. Taky se rychle snažila zachytit odkud vlče pochází, jen aby věděla kde má hledat jeho rodiče. Snad nebylo úplně ztrácené, ona ještě nebyla připravená se starat o vlče. "I takhle sám? Kde máš rodiče?" zeptala se a rozhlédla se kolem. Nikoho v dohledu neviděla, což možná bylo způsobeno jejím chybějícím očkem. Ale ani ve vzduchu nikoho necítila. "Mimochodem jsem Norek. Jak se jmenuješ ty?" zeptala se a milým úsměvem na tváři.

Norek nebyla o moc mladší jak tahle vlčice, však přesto se zdála býti hloupější. Hlavně tedy protože ona se moc o důležité věci nezajímala. Spíše měla hlavu stále v oblacích a řešila jen hlouposti. "Těší mne." prohodila jen rychle, a to už se Voltaire vydala pryč. Norek jen tiše naslouchala aby se o vlčce dozvěděla víc. To ji kupodivu zajímalo. "Jak to myslíte? Mě ty smečky přišly celkem přátelské.." podotkla jen svůj názor. Moc toho o smečkách nevěděla, ale neslyšela nikdy nic zlého.

Norek z jejího zamyšlení vyrušil někdo nově přicházející. A nebyl to nikdo starší jak ona, právě naopak - bylo to pouze štěně. Norek ho nepoznávala, věděla tak maximálně že pochazí od nějaké rodiny z přízračných, však netušila jestli k nim patří či ne. Vsak hlavní co si všimla, nemělo tu rodiče ani nijaký dozor. Tak hned přestala myslet na jakékoliv své myšlenky a pomalu vyšla za vlčetem. "Copak tady děláš tak sám drobku?" zeptala se a snažila se znít mile, aby ho nevyděsila. Zastavila se kousek před ním a přátelsky švihla ocasem ze strany na stranu.

Norek by se měla začít držet více na území a nechodit stále mimo. Tak teď byla u hranic, však v noci. To taky nebyla úplně ideální situace. Jakožto mladší člen smečky by se měla držet více na území a netoulat se po nocích venku. Však jí se tak líbila noční obloha, že se prostě v noře neudržela. A dnes obzvlášť krásně svítil měsíc a tak se mladá vlčka nemusela ani bát že třeba narazí čumákem do stromu. A nemusela se ani bát že na ni někdo vybafne ze stínu. I když, s tím jejím okem to bylo dost pravděpodobné.

Norek jen přikývla. Z Přízračných sic pocházela jen se jí nechtělo uvěřit, že se na ní i ten pach držel. Moc s ostatními totiž nekomunikovala. Teda až na svoji rodinu. S těmi se držel asi nejvíce. "Mimochodem, jsem Norek." představila se a uctivě pokývla hlavičkou. Snad aby vlčice mohly spolu komunikovat i jmény. "Držím se spíše na území, kvůli možným nebezpečím. Znám tak spíše jen okolí přízračných a dále se moc nepohybuji, co vy?" zeptala se. Ona toho moc neprošla. A když už tak byla zamyšlená a pak si ze své procházky nic nepamatovala.

Norek došla i k jezeru. Její nedávné potkání s vlčkou z Nihilu ji mírně rozrušilo. To opravdu tolik vypadala jako samec? Že ji vlčka vůbec nepoznala a myslela si, že je vlk. A co hůř, Norek to vlastně ani nevadilo.. Nebo alespoň neměla chuť ji nijak opravit. A její jméno moc nepomáhalo. Proč ji takhle rodiče pojmenovali? Chápe že to je tradice ale není Norek spíše jméno pro vlka? Jak má tohle vysvětlit ostatním? Hlavou jí běhaly otázky všeho druhu však k nim žádné odpovědi. Tak se rozhodla to radši neřešit. Sklonila se nad jezero aby se napila. Jen si užívala příjemnou chladnou vodu a na chvilku nechala všechny otázky bez odpovědi.