Príspevky užívateľa

Plamének se náramně bavil. Už stihl zapomenout, že je na cizím území a že tohle není vrstevník, se kterým by si mohl takhle bezstarostně hrát. Ale tak, aspoň jednou! Už teď si říkal, že je to vtipný jedinec, tenhle vlasáč, a že se o něm chce dozvědět více. Rudý nečekal, že jeho útok bude oplacen, a tak se setkali tělo s tělem ve srážce. Zuby promáchly naprázdno. Co na to asi řekne iluze, že se dotkli? "Hej!" Stěžoval si azaryňan a samozřejmě ihned útok opětoval. Byli si teď tak blízko, moc blízko. Chlapecká rvačka! Hravě vrčel. AhA! Plamen chňapl po vlasech Přízračného, aby mu za ně řádně trhnul jako každý vesnický kluk své vrstevnice v jistém neposedném věku trhá za cop. Jak asi tyhle dlouhé chlupy chutnají? A bolí? Nevybavoval si jediného vlka ze svého domova, který by je měl.

Stalo se vážně to, co mu oči říkaly? Vlasatý chlapec se před ním rozmázl jako na slupce od banánu, a zrzek si nemohl pomoct a začal se smíchy popadat za břicho. "HAHA HÁ!" Být tak jeho plameny funkční, asi planou tím triumfem a pobavením až k nebi. Ale plameny neměl - a snad i potřeboval toto zabavení, aby ho zahřála radost, když to nedělal oheň. Dělalo mu to dobře. Že si druhé vlče zrovna nejlepším dnem života neprochází, to mu nějak nedocházelo. "No tak makej, nebo tě vážně sním já, ó velká příšera!" Zavrčel, povzbuzujíc chlapce. Nemohl se přestat smát jeho utrpení, vždyť on spadl znova! Přiskočil za něj a učinil tak proti znevýhodněnému soupeři výpad s cílem ho štípnout do zadnice. Netušil, že tím možná ještě víc zmate iluzi, kterou sám neviděl. "RAAAWR! Zařval znovu, připraven chlapce pronásledovat, kdyby se mu konečně povedlo se rozběhnout.

Srdíčko mu zaplesalo radostí, jak jeho čin vyvolal absolutní překvapení. "Chi chi chi, mwuhehehe," chechtal se zlomyslně a cenil zuby. Tohle bylo mnohem zábavnější, než strašit dospělé! Dospělí mu totiž skutečně dokázali utéct a později zavařit. Co udělá tahle týpka? Počkat- teď domácí vypadal spíše jako chlapec. To ale nic neměnilo na situaci - co udělá? Půjde si po tomhle stěžovat... Komukoli koho má? Byl tady sám, a tak na to azarynské vlče nemyslelo. Jako na všechny další následky v tuhle chvíli. Existovala jen zábava. "Slupnu tě k- CO TO DĚLÁŠ?" Pokus překřičet ječení neznámého nejspíš nebyl tak úspěšný. Z bojovného postavení ho téměř hrdinský čin Přízračného úspěšně vykolejil. Tak je magor, běžet proti příšeře? Zanadával si v duchu, ale neměl čas. A oči zavřel! Plamének nevěděl, jak by vydržel náraz, a tak udělal to, co mu připadalo chytré. Když byla jeho řítící se oběť blízko... Prostě se vcelku elegantně vyhnul do strany. Poradí si s terénem slepý?

Potloukal po skalách, mezi stromy a cestičkami, když si všiml, že má společnost. Okamžitě se skryl za skálu. Kdo to byl? Adrenalin, co se mu vléval do krve z toho, že je nelegálně za hranicemi, ho nabádal pokračovat. Chvíli čekal, zda neuslyší dotyčného se přibližovat, ale když se tak nestalo, vykoukl. Ten někdo koho uviděl, k němu stál zády a někam pochodoval, než se zastavil, a Plamének si ho zvědavě prohlížel. Určitě to bylo vlče v podobném věku jako on, s tím se bude ale dobře šprýmovat! A všiml si i vlasů. No kámo! Holka! Holky se nejlíp strašily, o tom se přesvědčil s Val. Byly nevinný a taky je vlastně neviděl nic moc dělat kromě hraní s ním a jeho bratry. Vždyť teďka před chvílí před ním taky zdrhala první holka! Tohle bude zábava. Návštěvník se začal plížit mezi keři a stromy jak nejlíp to uměl. "RA RA RA, a teď tě sežeru!" Zařval bojovně a rozběhl se na svého vrstevníka. Doufal, že uvidí v jeho tváři řádné leknutí a že se třeba ve hře poperou.

<< Azaryn

Plamen mohl být pod jakou iluzí chtěl, ale největší byla stejně ta jeho. Všichni se zbláznili. Proč všichni od té doby, co měl na hlavě ty rohy, utíkali? Přes Zaťom take nikdo neutíká! Nedokázal to pochopit. Nechali ho ale volně běhat, nepřišlo žádné vyhubování za výlet mimo území, a tak hodlal dělat to, co každé malé dítě, když je ve špatnou dobu ponecháno bez dozoru a pozornosti - zlobit.
Prošel lesem, klel a lámal větve. Kde je asi Pop? Bratr mu zmizel, a jemu se to vůbec nelíbilo, protože se o něj začínal bát. V lese se pokusil rohy sundat, ale zjistil, že to nejde. "Fajn, budu příšera." Dal se do hledání nějaké další oběti. Strašení byla přecijen sranda! Brzy narazil na jakési pachové značení. Ah, hranice Azarynu! Šup přes ní. Dnes ho ještě nikdo nezastavil a chlapec netušil, že to není nejlepší nápad. Aspoň dlouhodobě.
A tak narazil i na druhé hraniční značení, které mu nebylo tak známé. Ale koho to zajímá! Vlče s čelenkou s rohy, co se každému cizímu vlkovi jevilo jako monstrum z nočních můr, ji se vší lhostejností překročilo.

Že se Rufus zprvu nerozběhl jako vlčice neznámého jména v něm vzbudilo naději, že přecijen zůstane a bude si hrát zblízka, jak on chtěl. To poskakování jako dělali minule! Na hada! Ale jestli měl být v tomhle příběhu medvědem, tak ať. "Hehehe hé," zasmál se, když se dal na útěk i on. Proč jsou tak rychlí? To není fér! Ještě chvíli je pronásledoval, dokonce se pokusil roztáhnout křídla a trochu si zkrátit kopec, ale bez ohně to jaksi... Nefungovalo. Plamének byl nucený brzy zpomalit. Sice si dobře procvičil běhání, ale mohl cvičit i něco jiného. Třeba... Skrývání! Nebo lezení! Ale co dřív? Náhoda rozhodla pro... Stromy, co byly nejblíž. Vlče zpomalilo do klusu, pohoršeně švihlo ocasem a pak změnil kurz k lesu, kde se skryl. "Jsem příšera! Raaa!" Zařval zase, protože... Nevěděl, jak si vybít frustraci. Jsem příšera? On jim ještě dá! Ale jak? Možná kdyby vybudoval pevnost nebo se ukrýt v kopcích a vybafl! Věřil, že má čas na promyšlení i odpočinek, než se ti dva vrátí. Nebo by taky mohl jít potrápit další obyvatele Azarynu, když byl taková příšera.

>> Les na úpatí přes Syslí háj

Překvapeně zamrkal, když se i vlčice dala na útěk. Přesně jako předtím brat. Co to do všech vjelo? No, utíkající terč ho lákal asi jako kořist predátora - vrhl se za ní. "Až tě chytim tak tě snim!" Zahulákal hravě. Že jeho slova zní vlčím uším naprosto jinak, to si neuvědomoval. Ach, kolik si toho vlče neuvědomovalo! Bral rohy jako pěknou cetku a všechno to běhání jako hru. Často si se sourozenci hrál na příšery, a tak si myslel, že mu jen všichni chtějí dělat radost. Fajn, bude hrát! A vyhraje, vystraší je všechny. Jedno se však příšeře muselo přiznat - nebyla tak rychlá jako bellatorka poháněná strachem. Plamének se na chvíli zastavil, aby se vydýchal. Tak počkej, musím ti okousat kotníky! Klel v hlavě. Dospělí tuhle hru vůbec nechápali!
Ale zpozoroval další osobu a zaradoval se natolik, že se zase dal do pohybu. Rufus! Toho měl on rád. "Já jsem největší příšera! Ra ra raaa!" Zakřičel, aby se hrou seznámil i okřídleného vlka.

Nebezpečí. Možná přicházelo narušit klidné odpoledne Azarynské thety zcela schválně, možná se za nebezpečí vůbec nemohlo považovat. Plamének dorazil na území smečky a ke své nervozitě po cestě nezaznamenal žádné známky po tom, že by se bratr vydal stejnou cestou. Nebyl zatím ve stopování zběhlý, ale uměl poznat, kde bratři byli. I tou zvláštní intuicí, která spojovala každé sourozence, obzvlášť ty magicky stvořené. Ale tak co! On utekl! Trochu se vztekal, že se Popílek ani nepodíval na jeho krásnou novou čelenku s rohy. Líbilo se mu, jak s ní může mávat, jakoby byl nějaký kamzík. Nebo Zathrian! Třeba najde právě toho, když chtěl pozornost a zabavit se nějak jinak, když společné objevování divné jeskyně nevyšlo podle jeho představ.
A vida - někoho zřel. "Hihi!" Zajásal a rošťácky se usmál. Oběť pro jeho hraní! Tuto vlčici určitě někde viděl, ale jménem si ji nepamatoval. Rozběhl se za ní. Vlčice uměly ocenit věci, třeba ocení i jeho nový šperk! Nebo taky ne.

Bratr utíkal a on za ním, ale ani jeden z nich nedokázal utíkat věčně. Jak před branami hradu stál a popadal dech, už ani nesledoval, kde útěkář je. Síla fantazie existovala, ale že by Pop nezastavil, když si hráli? Aspoň by se ohlédl! Ne, Plamenovi se to nezdálo. Chvíli se na místě nervózně točil, protože mu chyběl jeho fialový plamen. Co bez něj bude dělat?? A co bude dělat bez bratra? "Popee?" Zavolal do dálky, nejistý, jestli hrají nebo ne.
Vydal se bratrovi po stopě. Ne, že by s tím měl příliš zkušeností - možná i to bylo štěstí vlčka, co se před příšerou skryl v křoví. "Pooopee!" Zavolal znovu trochu otráveně a naštvaně mrskl ocasem. Co měl dělat? Napadlo ho, že se třeba vrátil domů, a tak i on zamířil zpět k Azarynské hranici. Bavily ho hry na příšery, vlastně... By mohl vystrašit i další! To znělo jako lepší program, než otcům vysvětlovat, proč se opozdil z procházky a proč vůbec byli tak daleko od domova.

>> Azaryn

Nečekal, že když vzhlédne do bratrovy tváře, uvidí paniku a děs. Co to mělo znamenat? Byl to fór? Plamének se zaraženě zastavil a zíral na bratra jakoby spadl z višně. "Jak to myslíš, jaká pří,-" sourozenec se dal na útěk a chlapec to nestihl ani doříct. S očekáváním nejhoršího se ohlédl za sebe, jakoby měl taky spatřit to, před čím měli utíkat, ale nic neviděl. Jen prázdný koridor. Je tohle hra? Nejspíš ano, jinak si to nedokázal vysvětlit. Teď to sice fakt nečekal, měli spolu objevovat tenhle úžasný bejvák a očekával že Pop bude žasnout nad jeho čelenkou, ale tak dobře, tak bude příšera! "Ra ra raaa, sním tě!" Rozběhl se za ním. Schody na dvůr zdolal jen několika skoky a už hnal bratra z brány ven.
Ovšem mu ale rychle začaly docházet síly a připadalo mu to divnější a divnější. "Pope! Počkej- ale co objevování?" Zakřičel, jak zpomalil, aby se nadechl. Tohle se mu nelíbilo! Nebo jako, líbilo, ale co měl dělat? Všiml si ještě jedné hrozné věci, na kterou už obvykle ani nemyslel. Nehořel. "Aaaa!" Zaječel a poskočil. Teď utíkal od hradu i on, protože ho napadlo, že za to může ten. Nebo bratr? Sebral mi oheň? Musí ho dohnat! A najít někoho dospělého!
Co se to pro velkou lesní příšeru dělo?

Sestupoval dolů z věže. Původně běžel, ale zeshora si uvědomil, jak špatně se jde zpátky. Musel po schodech doslova skákat a vždycky se zastavovat, a to ho přestalo bavit natolik, že zase zvolil spíše nebezpečí. Byl ochotný riskovat nabitý čumák, vždyť furt někde padal a stále žil. Musel přeci ukázal Popílkovi své nové rohy! A prý že se nedají získat, vzpomínal na slova rohatého bojovníka. Kecy v kleci!
A taky dolů dorazil. Poslední zatáčky točitého schodiště téměř letěl, a snad z adrenalinu u toho řval. "Aaaa!" Považoval to ale za celkem zábavné a označil to za aktivitu k zopakování. Rozběhnutý se vyvalil z bočního průchodu na ochoz, kde bratra ponechal zkoumat jiné věci. Nejspíš mu prolítl přímo před očima a naboural do jednoho ze sloupů u zábradlí. Udělal pár kroků zpátky, zavrtěl hlavou, aby se vzpamatoval, a ujistil se, že čelenku má stále na hlavě. Ta držela. Velmi pevně. "Brácho, brácho! Podívej, co jsem našel!" Zamával ocasem, pohodil hlavou s rohy a už vrávoral za Popelem blíž, aby mu to řádně ukázal.

Možná je to fakt silnej a starej strom," namítl, ale bylo slyšet, že tomu zase moc nevěří. Jeho víra ohledně původu hradu kolísala a pak mu mysl vnucovala mu jiné návrhy, když ale žádnou z nich nemohl dokázat, přestaly ho bavit. Příšera byla jednou z teorií, co se mu ještě relativně líbila. Chodili teď té příšeře v břiše? Woow, to by bylo hustý! "To jsem si taky myslel, ale to by aspoň odpověděla na volání, ne?" A on volal u brány, když sem přicházeli. Nadechl se a tvář se mu fascinovaně rozzářila pod nápadem. "Možná je mrtvá a tohle jsou kamenný kosti!" Tvar kamenů sice kost nepřipomínal, ale na to už se Plamének neptal.
Bratr ho nenásledoval, což si uvědomil v půli schodů do věže. Po náročném výstupu ho čekala místnost s oknem. Všiml si nějakého harapádí kolem, ale okno a výhled ho zatim zaujaly nejvíc. "Wooo, tohle je hrozně vysoko! Je tu vidět daleko, na řeku a na hory!" Komentoval to nahlas. Netušil, zda to dolehne k Popílkovým uším, oči upíral na neznámý kraj před sebou. Pak se teprve otočil a rozhlédl po místnosti a našel... Věci. Jakési materiály, co mu absolutně nebyly známé. Zamyšleně se kolem nich prošel. Líbila se mu jedna půlkruhovitá věc s výběžky. To by ale byla ozdoba. Plamen si nasadil čelenku s rohy. Takové přeci měl Zathrian! Trochu jiné, ale nemohl si nechat ujít příležitost vypadat jako jeho idol. "Brácho, tohle musíš vidět!" Zakřičel a rozběhl se ze schodů, netušíc, že ho už okolí nevnímá tak, jak by mělo. Byl slepý ke kouzlům, a kdo ví, kam ho to dostane.

"Hmmm," zamyslel se. Stromy skutečně vždycky byly aspoň někde zelený, a to i když to byly ty píchavé. Jak si ale vzpomínal, jehlice byly hnědé, když spadaly na zem. "Možná je ten strom mrtvý?" I v jeho hlase ovšem zazněla pochybnost. Už mu to nepřišlo tak pravděpodobné, že by hrad byl stromem, zase se začal přiklánět ke skále. Ovšem jakmile Popílek objevil dveře, které byly ze dřeva, zase mu teorie přišla pravděpodobnější. "To bude určitě ono! Tohle je super vzácný strom, který si tvoří kameny! A je to pak jeho, jeho... Brnění!" Kdoví, kde vzal to slovo, nejspíše také u Rufuse. A se stejnou vášní si vymýšlel svůj výklad světa.
Bratr souhlasil s jeho plánem, že se rozdělí. Pokryjí více půdy a bude to dobrodružnější. Samozřejmě byl rád, když chodili všude spolu, ale taky se velmi těšil, když o něčem mohl horlivě vyprávět. "Tak já jdu dál, sejdem se tady!" Oznámil. Přesně tak, jak měli oznámit možná i to, že se nehlídaně vydali za hranice - Plamena toto však rozhodně netrápilo, to byl problém jeho budoucího já. Nic se jim zatím nestalo, a tak zůstával zapálený pro akci. Doběhl až na konec chodby, kde ve stěně viděl stejný průchod jako byl na začátku patra - tady byly ale dveře otevřené dokořán a vedly do tmy. Vlče tam bez zaváhání zamířilo, a jakmile si jeho oči navykly, uviděl další schodiště, co točitě stoupalo vzhůru. Tohle by možná bratr měl vidět! "Tady jsou ty další stupínky, Pope!" Zařval, až se to průchodem k ochozu ozývalo s ozvěnou. Nehodlal ale čekat, a začal zase stoupat vzhůru, vstříc neznámu.

Plaménka vlastně napadlo přesně to co jeho bratra, a při debatování o stromu vzhlédl nahoru. "Třeba jsou až nahoře! Myslíš, že se tam dostanem?" Mít tak funkční křídla, ach! Jejich táta by snadno vyletěl nahoru a řekl jim, jestli tenhle strom má nějaké listy, nebo to mají odůvodnit jinak. "Nó ale ty vysoký stromy s jeličím taky nemají listy! A rostou na nich bobky, kterým se říká šišky," pokračoval ve svém polemizování zamyšleně. O šiškách se dozvěděl s Rufusem, ale stále šišky se zubením nazýval bobky. Rufuse to pobavilo a on rád viděl úsměv na druhých.
Už chtěl na Popa zařvát něco jako pomalej! ale to se už kochat dalším hradním prostorem. Ztichl u toho a jen plápolal, jakoby nalézal jakousi nevyřčenou úctu pro toto místo. Jak mohlo být tak pravidelné? Začínal pochybovat, že se jedná o strom, protože ty rostly... Všeljak. Párkrát zamával křídly, jak se díval z ochozu dolů, než zamířil za bráchou, který už zkoumal nějaké dveře. "Co to je?" Naklonil hlavu na stranu při pohledu na obdelníkovou strukturu. "Hej, mam nápad! Pojďme dál! A pak se rozdělíme a budem objevovat a pak se zase sejdeme a řekneme si co jsme našli!" Vyřkl další nápad. Téměř nečekal na odpověď a už klusal chodbou dál. Budou některé z dveří otevřené? Nebo najdou cestu nahoru?

Byl zvyklý na Pstroužskovu mlčenlivost, že se ani běžně netázal, proč takový je. Třeba jindy. On měl rozhodně jazýček pěkně ostrý a nedokázal si odpustit komentovat cokoli co ho zaujalo. Mohl mluvit za dva! Chtěl to ale jeho světlý bratr?
Ti vlci vepředu tvořili něco s Feierovým uchem a Plamének se navalil na bratra. A překvapivě se dočkal protestu, který... Ignoroval a valil se dál. "Já se nudíííím!" Zanaříkal hlasitě a absolutně neskrývaně protočil očima. Snad se přitom i líně natáhl po bratrově uchu, aby ho ožužlal. "Myslíš že mraky mluví?" Nahodil náhodné téma. Být starší a víc sassy, možná by si do Pstroužka píchl větou jako myslíš že Pstroužci mluví, ale to ho ještě nenapadlo. A zrovnatak ho nenapadlo, že je hlasitý a že to na smečkových schůzích nesmí, když se řeší něco důležitého. Mohlo ale vlče mít vůbec nějaké ponětí, co je důležité, natož v tak širokém okruhu vlků, kde mu každý z nich vypadal tak velký, a on tak pomíjivý? Tady se určitě všechno schová! Myslil si, že rozhodně nedělá nic špatného, jen si krátil dlouhou chvíli.