Príspevky užívateľa

Drobně se nad jeho poznámkou usklíbl. Možná jsem se měl predstavit jako Plamen, alespon bych ho pobavil o to víc. Pomyslel si.
,,Přeju hodně štěstí, ať je najdeš. A kdyby jsi je třeba našel a potřeboval pomoct, víš kde mě najdeš. Vyprášíme jim společně kožichy." Rozhodl se mu nabydnout pomoc alespoň takto. Přeci jen stál proti třem vlkům... Opravdu doufal, že je najde.
Oplatil mu drobný usměv. Opravdový usměv, který ani on poslední dobou u něj nebyl zrovna běžný. ,,To ty taky. A vem si na cestu toho sysla. Budeš potřebovat síly, čeká tě dlouhá cesta k dalšim smečkám." Poznamenal a pozoroval, jak vlk odchází. Pak si ale jestě na něco vzpoměl a tak na něj hestě zavolal.
,,Až budeš mluvit s dalšimi smečkami, možna se raději vyvaruj zmiňky, že tě poslal vlk z Azarynu." Zavolal na něj ještě. Jejich smečka neměla nejlepši pověst, a to kvůli něčemu co se stalo v tavne historii... Ale ať už ho to prudilo jak chtělo, že jim davaly za zle věci, co se ani jejich dědové nedopustily, nechtěl aby to kazilo jeho šance.

Trochu posmutněl nad jeho odpovědí. Vytušil z ní, že vlk toho měl na srdci o něco víc. Ale nesnažil se ho utišit. Jak by také mohl? Nemohl říct, že by plně chápal jaké to je. Pamatoval si ale, ze kdyz se po smrti jejich otce cítil úplně nadně, nějaké keci ostatních ho akorát rozčilovali.
Nad otázkou jmena se na moment zarazil. Vůbec mu nedošlo, že se ho vlastně ani nezeptal. Jen vteřinu uvažoval, že by vytahl jejich typický tryk, kdy se predstavi pod jménem svého dvojcete, ale rychle to smetl ze stolu. Teď se žerty nehodily. ,,Popel." Predstavil se tedy normálně.

Měl pocit, že stále neudělal dost. Věděl, ze tomuhle vlkovy vlastně vůbec nic nedluží, ale něco ho na tom, jak moc se o své sourozence staral, prostě... Věděl že to bylo trochu otřesné, ale záviděl jim to. I když věděl ze na té situaci nebylo co zavidět.
,,Tví sourozenci mají štěstí, že tě mají." Poznamenal. Bylo neuvěřitelné co vše pro ně byl schopný udělat. Udělal by to také? Chtěl by říct ze stoprocentně ano, ale kdo ve zkutecnosti ví, dokud se v takové situaci neocitne.

Drobně přikyvl a postoupil k němu na skalni převis. ,,Tamtím směrem je moje smečka." Ukázal tlapkou před ně za hory. ,,A hned od nás do prava jsou Přízrační." Posunul tlapkou o trochu doprava. Nikdy na jejich územi pochopitelně nebyl, ale v podstatě zdilely hranice tak věděl, kde jsou. ,,Je to vlastně les pod horami, s velkým jezerem." Snazil se misto popsat. Potom packou prejel na uplně opačnou stranou doleva. ,,Na opačné straně, mnohem dál, je Nihil. Když půjdeš timhle směrem, projdeš kolem takové velmi divné skáli a přes velkou travnatou plán a měl bys je tam najít." Popisoval dál. U Nihilských hranic byl pres zimu, tak to tam také trochu znal. Potom se ale dostal k posledni smečce, o které toho už tolik netušil. ,,A tak nějak uprostřed, ale také trochu dál odsud, je Kult. Žijí v... No takovem hodně divném mistě. V hranatych horách... Poznáš az je uvidíš. Jen... U nich si dej pozor, ti se s tebou možná bavit moc nebudou. Slyšel jsem tady, že od nich nikdo neodejde, jako nikdy. Tak buď opatrný." Varoval ho. Kult ho vzdy trochu fascinoval, bylo to tak tajemné místo... ,,Samozřejmě si dej pozor na každou smečku a nechoď moc blízko k jejich hranicím. Ale myslím že když se jich zeptáš, že v tomhle by ti mohli odpovědět." Vysvětlil. Věděl že smečky jsou na informace vzdy skoupé, ale tohle by pod to snad spadat nemuselo. Přislo mu že byli věci, kteří i nepřátelé by si měli zdělit...

Byl přiliž ponořen do svých myšlenek, než aby si včas vsiml blížící se hrozby. Před očima se mu mihl černobílý flek a než vůbec stihl poradně zareagovat, jeho směrem vycákla poradná varka vody. Překvapeně vykřikl a uskočil od brehu, sprse už se ale vyhnout nestihl.
Byl to čin opravdu ušlechtilý, za jakýhkoliv jinych možností... Ohnivý vlk ale nebyl moc nadčený, když všechna ta voda plně uhasila jeho plameny a zmácela jeho suchou a příjemně teplou srst.
,,Co to- Proc jsi to udělala?!" Vyštěkl naštvaně po vlčici. Nenapadlo ho, že se mu snažila pomoct. V jeho hlavě bylo akorat to, ze prisel o svůj plamen, a že byl uplně mokrý!!! Pro jistotu ještě ustoupil, aby neschytal dalši varku a pokusil se ze sebe dostat alespon trochu té vody oklepáním. Křídla měl při tom roztaželá jak mokry kormorán a na tváři znechucený vyraz. ,,Co ti je?! Co jsem ti udělal?!"

Jeho chladný pohled jako by projel přímo zkrze něj. Ale Popel byl na něco podobného trochu zvyklí, Pstruh se také většinou tvářil jako by ho nic nezajímalo... A i když mu to obcas bylo u bratra trochu nepříjemné, tady asi chápal, že se vlk jen snaží zachovat tvář před citím vlkem. A trochu ho za to i obdivoval. Bylo divné říct, že by si prál umět zachovat takový klid jako on..?
,,Je mi to líto..." Sklopil pohled k zemi při jeho poznámce. ,,Ale ne. Nikdo vlky, kteří by tvému popisu odpovídali, neviděl." Nechtěl se ale hned tak vzdávat, a tak po chvilce zvedl hlavu. ,,Ale to ještě neznamená že tudy neprošli, jen že je nikdo od nás neviděl... V téhle oblasti jsou dalši tři smečky, možná by stálo za to se zeptat i jich. Nikdo nebude brát prítomnost zlodějů vlcat na lehkou váhu." Zkusil navrhnout. Tohle se mu nelíbilo. Chtěl pomoct! Alespoň trochu.

Druhý den

Prolétal nad horami v místech, kde se s druhým vlkem den předtím setkal. Neletělo se mu ale tak snadno a bezstarostně jako včera. V tlamě držel menšího sysla, kterého se mu podařilo po cestě zahlédnout a chytit. Aby nešel na místo uplně s prázdnou... Zkoro se mu až nechtělo na toto misto vracet. Vyhnout se tomu zklamáni, které sebou přinese, ale něco slíbil a nemůže prece takhle utíkat pokaždé, co okolnosti nebudou ideální.
Když tedy zpatřil sedaveho vlča, pro sebe si tiše povzdechl a snesl se níž. Přistál kousek před ním, složil křídla, na kterych dnes ani neplápolali plameny jako předtím, a vydal se za ním. Už jen výraz jeho tváře ale nasvědčoval tomu, že nenese dobré zprávy. ,,Ahoj..." Zahuhlal přes srst sysla a položil ho na zem.

Naslouchal mlčky jeho vyprávění. Bylo mu vlka líto, neuměl si predstavit ze by takhle přišel o svou rodinu. ,,To zní hrozně. Doufám že je tu někdo zahlédl. Něco takového je strašné, unášet vlčata je odporný." Zavrčel. U kdyz byl ale z té situace trochu rozčilený, nemohl se zbavit jisté beznaděje. Ti vlci mohly být kdekoliv, klidně na druhé straně světa. Mohl se vydat uplně špatným směrem...
Pochopitelně si ale své myšlenky nechal pro sebe. Měl takové tušení ze druhy vlk už tohle všehno stejně ví. I kdyby mu nechtěl pomoct, tohle se muselo nahlásit alfvy. Sami měli teď ve smečce vlčata čtyři, pokud se tu opravdu tihle tři potulovali, mohly být v nebezpečí. ,,Helemoth a Savaki. Dobře. Zeptám se ostatních. Uvidíme se zítra." Oznamil a pak roztáhl křídla, aby to vzal domů co nejkradší cestou, tedy vzduchem. A pokud ho druhý vlk nijak nezastavil, take vzlétl a vydal se zpět tam, odkud přišel.

,,Myslím že jeden den by mi měl stačit." To mu přislo providitelné. Někteří vlci, jako pravě teď on, se přeci jen rádi toulali za hranice, ale na noc by se měli vrátit. Takže zitra touhke dobou by snad měl vědět odpověď na jeho otázku. Doufal že je někdo zahlédl, znělo to nalehavě. Navíc, smečka by jistě měla vědět o tom, že se tu můžou pohybovat vlci, co unáší vlčata...
,,Dobře." Přikyvl nad vybraným místem. ,,Mohu ale mit nejdřív pár otázek? Jak tvoje sourozence unesli? A... Nevís proc?" Za jakým úcelem by někdo unášel vlčata? ,,Jak se tvoji sourozenci jmenují? Kdyby se jim třeba podařilo utéct, tak aby jsme znaly jejich jmena az by cestovali sami."

Drobně pokýval hlavou. Chápal jeho odhodlání, on sám by pro své sourozence udělal totéž. Ale stejně ta slova mladého vlka zabolela. Věřil že jeho dvojče, Plamen, by nevahalo se ho vydat hledat, ale Pstruh? U toho si až tak jistý nebyl, a právě to bolelo víc než kdyby se do něj zaklenulo tisíc tesáků. Jak tak vzpomínal na jejich posledni setkání, přejel mu mráz po zadach z jedné pristé otázky. Chyběl by mu vůbec..? Vsiml by si, že zmizel? Nebo... By byl dokonce rád že ho má z krku?
Rychle se oklepql aby se těch myšlenek zbavil. Tohle nebylo o něm. Navíc, jistě se mílil. Snad. Rychle přikyvl. ,,Jasně, to je maličkost." Moc ho nezajímalo, že právě pomáhá tulákovy. Chtěl prostě pomoc. A nemyslel si, že by s tím kdokoliv měl problém. ,,Než se ale zeptám všech, chvíli to potrvá. Co si domluvit misto kde se s tebou pak setkám a predám ti informace?" Navrhl po chvilce zamyšlení. Tahat ho za smečkou rozhodně neměl v planu, to by jistě dostal za uši.
,,Ne, ještě ne. Kdyby ano, musel bych tě odsud jakožto správný bojovník vyhnat, na uzemí tuláci nesmí. Ale hranice bys měl ucítit snadno." Oznámil mu. Musel si do toho přidat oznámení, že je bojovník. Vždyť o tu funkci bojoval tak urputně!

Když si všiml jak vlk před jeho plameny ustoupil, zarazil se. Jako by se mu az teď vrátily vzpomínky na to, co provedl. Okamžitě kridlo zase stahl a trochu zahambeně o krok couvl. ,,Promiň, nechtěl jsem-" Sám přitoskl usi k hlavě a zaryl na chvíli pohled do země. Proč jsi takový idiot?! To se neumíš poučit z vlastnich chyb?! Zavrčel na sebe v duchu. ,,Ale tenhle plamen je neškodný! Nepálí." Dodal rychle, snad aby si vlk nemyslel že měl v planu ho podpalit. Znovu...
,,Několik... Měsíců?" Zopakoval zaraženě. Nečekal to tak dlouhé... Možná pár dní..? ,,Jak... Můžeš vědět že jsou tady?" Zeptal se. Při slovu vzaly se však zarazil. Predtim mu nedošlo, o co tady šlo. Najednou měl ale mnohem větší nutkání nějak pomoct. Sám věděl, jaké to bylo prijit o cast rodiny, i když jinym způsobem. Ale tohle vypadalo dost... beznadějně. ,,Mohu se ale zeptat vlků v moji smečce. Treba je viděl někdo jiný. Zkusil to alespoň navrhnout.

,,Hm... To je divný." Zkonstatoval nad odpovědí ohledně křidel. ,,Takže tam všichni vlci vypadají stejně? To zní nudně." Poznamenal zamyšleně. Pro něj to zkrátka bylo divné. Kdyz byli tady, proc nebyli i tam? Všiml si malého zaraženi vlka nad magií a zkoumavě po něm lupl pohledem. ,,Zkutečně? Tak to ti asi tohle musi připadat divný že?" Zeptal se s úšklebkem a roztáhl jedno ze svých křidel, aby se mohl trochu více pochlubit fialovými plameny plapolajícími na něm. Křidlo i natáhl trochu blíže k němu, aby si plameny mohl prohlednout trochu více zblízka. Jako by se už kdysy neponaučil, možná je k němu natáhl az trochu moc blízko. Neměl v plánu vlka polekat, jen mu nedošlo že vlk netuší že fialovy ohen jeho pratra je neškodný, ze nepálí ani se nešíří.
Nad jeho otázkou se na chvíli zamyslel, než zavrtěl záporně hlavou. ,,Bohužel, ne. Nemyslím si že jsem je viděl." Zkonstatoval nakonec. Bohužel pro něj se zatim s moc tulaky nesetkal, a nikdo v jeho smečce jeho popisu neseděl. ,,Kdy jsi je viděl naposledy? A kde? Mohl bych třeba vyletět do vzduchu a najit je, jestli je to jen chvile co jsi je stratil." Navrhl ochotně, aniž by ho napadlo že vlci mozná necestují spolu jako skupina, ale že je to trochu váznějši.

,,Jak kdy." Pokrčil rameny. Věděl ze ne kazdy vlk ma křidla, ale neprislo mu to Az tak neběžné. Trochu zkoumavě si vlka prohlédl. Odkud asi tak prišel? Pomyslel si zamyšleně. Jeho nalehavost ho trochu zaskočila, ale přikývl. ,,Jo. Celkem jo. Není to sice nejběznější, ale docela dost vlků tu křidla má. Odkud jsi? Netušil jsem že jsou mista kde tohle neni normalní." Zeptal se zaujatě a postoupil k vlkovy jestě o krok blíže. Po dlouhé době ho zase ovladla ta zvědavost, u které měl dřive pocit že v zimě zemřela. ,,A co takové rohy a parohy? Ty u vás také nebyly běžné? A co magie?" Vyptaval se dál.

,,Není zač." Pousmál se a lehce při slůvku děkuji i zavrtěl ocasem. I přes to, že toho zas tolik neudělal, byl nakonec rád že tomuhle vlkovy pomohl. Vždyt proto se také stal bojovníkem. Aby ostatní chránil...
Jeho další slova ho trochu vybedla z miry. ,,No... To mám." Poznamenal zmateně, až se po svych křídlech otočil. Tady byli okřidlení vlci relativní normálkou, to už spíše čekal zmatení nad jeho hořícími perutěmi. ,,Co s tím?" Naklonil zmateně hlavu na stranu. Bylo to pro něj divné, že to vlk jen tak ze sebe dostal.

Skoro az zapoměl dychat, kdyz na pomu taktéž vycenil zuby a znovu mavl křídly. Nebyl zatim porád tak dobry bojovník, jakym by si jednou pral se stat, a nevěřil si natolik, aby pumu porazil. Naštěsti zastrašování zafungovalo.
Popel ještě chvíli hleděl do míst, kde velká kočka zmizela, než si dovolil konečně vydechnout a svěsit křídla k zemi. Uf... To byla blbost. Pomyslel si, ale šťastný že vse dopadlo nakonec dobře.
,,No... To bylo o fous." Poznamenal a otočil se po druhém vlkovy. Rychle si ho přelétl pohledem, neunikl mu ani kus masa co vlk držel jako by se jednalo o největší poklad světa. Měl jisté tusení, že pravě to byl důvod, proč šelma vlka napadla. Jestě větší blbost je selmě krast jídlo. pomyslel si, ale alespon zatim si ta slova nechal pro sebe. ,,Jsi v pohodě?" Zeptal se misto toho a postoupil k vlkovy o něco blíž.