Príspevky užívateľa

No, kdyby Pstroužek slyšel myšlenky zdepřítomné vlčinky, tak by byl dost nemile překvapen z faktu, že jeho koktání může vyvést z míry nejen jeho samotného, ale aj posluchače! Pak by se od mluvení zdržel úplně, a stal by se snad raději němým! Ale k němu to nejde. On chce mluvit, chce toho povídat hodně, jenom ho tento problém poněkud zdržuje. „V-v-v noře zima není. Nikdy.“ No! Jako by tím chtěl říct, že snad chce celý život prožít zavřený doma! Ale to nebyla pravda, on pouze konstatoval. „To jsem se narrrodil. V létě.“ Pověděl jí jako fun-fact. Nemohl tušit, že jí taková informace vůbec nemusí zajímat. „A já Stroužek. P-p-pstroužek!“ Ah! Tak těžké jméno na vyslovení! Proč jen mu ho otcové dávali? „Znáš už moje bratry?“ Zajímalo ho. Jeho bratři byli koneckonců populárnější. On teď vylezl po x týdnech na sluneční světlo, tak nemohl čekat, že o něm někdo bude něco vědět.

Tak ještě, že tu měl Pstroužek toho upovídaného bratra, který rozmluví nejspíš i mrtvolu. Azaryn, ano, to je všechno Azaryn. To už stihl tak nějak pochopit, ale kdo jsou všichni ti neznámí? Kromě toho, že to jsou jeho soudruzi, ovšem. Chtěl je všechny znát, ale zároveň věděl, že teď asi není nejvhodnější chvíle - když se tu děje něco tak šokujícího jako je skarifikace bývalého alfy! „J-já ne,“ zamumlal jen jako odpověď pro všeznalého bratra. Bude se muset holt hoch více socializovat. Neodkladně. „Asi, asi.“ Asi nebude alfa. Asi určitě. Ale stejně jako bratr, Pstružina též úplně konceptu téhle komunity nerozuměl. Nechápal, proč musela proběhnout tahle tortúra Feierova ucha, neměl ponětí co to znamená beta. Když ukázal na květinovou vlčku, to Pstroužek valil oka! Pořádně jí asi ještě neviděl - jak z vlka mohly takhle růst kytky? „Hhh-,“ zaseknul se. Chtěl se ptát! Chtěl vyjádřit úžas i slovy. Ale najednou to nešlo. Asi příliš silná emoce, která ho zbavila slov. Nic neobvyklého, avšak pro bílého chlapce to bylo frustrující.
Naštěstí se nemusel trápit dlouho, bratr mu k tomu nedal prostor. „Brácho!“ Vydal ze sebe, však nechal se zmáčknout. Chtěl se bratr prát? Nebo hrát? Nebo potřeboval pouze kapku sourozenecké lásky? Pozornosti? To Pstroužek netušil, proto to zmatené oslovení.

Jakože Pstroužek nebyl bojácný hoch, spíš jen rezervovaný. Měl jen bobky ze sebeztrapnění, neměl bobky z exteriéru, neměl bobky z neznámého. Mohl se tak ale jevit, ovšem. Nejspíše tak teď připadal i té vlčině - vrstevnici - co na něj civěla jak kdyby z višně spadla. Nebo jen přeháním? Možná. „J-jo. Sám.“ Odpověděl jí vlastně docela v klídku. Ach, on nepotřeboval mít za zadkem stále rodiče! I když měl oba táty moc rád - moc! Tak je skutečně ve svém rozvoji pořád nepotřeboval. Potřeboval, aby za ním pořád nestály - potřeboval se socializovat i na vlastní pěst. Vybuduje to v něm trochu sebevědomí, které v téhle smečce bude opravdu potřebovat. „Jen se procházím-procházím. Je hezky.“ Vskutku nevěděl, co by měl říct! Ale seznámit se opravdu chtěl, musíte mu to věřit!!

Ano, i Pstroužek se ocitl na zdejší velké události. Stejně jako jiní, ani on ještě nic takového nezažil. Dává to smysl - je jen pouhým pulcem, miminem maximálně tak půl roku starým. O smečce věděl jen od rodičů, nebo tak leda z nějakých npc konverzací. Nebyl zrovna akčním členem zdejší komunity, ale i tak by si tohle nemohl nechat ujít. Rodičové by ho jistě za uši vykasali! Feier opouštěl smečku, na trůn nastupoval Zathrian - Pstroužek neznal nikterak ani jednoho z nich, a tedy nemohl tušit, co všechno se pro něj mění. Mění se vůbec něco? Well, na to si bude muset asi časem přijít.
Když pak došlo na tu tortúru vůči Feierovi, trochu se zaleknul. Jakože... nečekal to. Nečekal, že se tu budou vlci navzájem zohyžďovat, a nikdo ani necekne. To bylo pro něj také nové, a nyní nevěděl, co si o tom myslet. Hodlal to přijmout jako něco, co je společností akceptované, ale je to v pořádku??

Ťapkal si tak podél řeky, koukal si pod nohy - aby náhodou neupadnul! - a přeříkával si nějaký jazykolam. Něco jako strč prst skrz krk, ale více uzpůsobeno vlčím mozečkům. Né, že by tu zrovna dvakrát šlo! Ale doslova marný taky nebyl. Když si však v koutku oka všimnul, že se na druhém břehu něco mihlo, leknul se a zmlknul. Nastražil slechy a přesunul svůj pohled na vetřelce. Vetřelkyni!! Ach, vyrušila ho v tak nestřežený okamžik! Sic se seznamovat s členy smečky chtěl, ale v tuhle vteřinu na to připravený nebyl. Nebyl psychicky připravený na to, že má něco říct! „A-a-,“ začal dost nepodařeně. „Hoj!“ Dokončil úspěšně po tak pěti vteřinové odmlce, a zase ztichnul. Pozdrav!! nedopadl nejhůř, ale představoval si ho taky trochu jinak - lépe.

Malý - ale né tak malý - Pstroužek byl na procházce. Moc od rodičů nechodil, moc se sám od sebe nesocializoval. Trochu se světa venku zdráhal, ale né kvůli tomu, že by se bál, aby tu na něj nečíhala nějaká příšera, ale proto, že si všímal rozdílů mezi ním a bratry. Jeho dva bratři - ach! Byli stejní - identičtí! -, skoro pořád všude spolu, a on si mezi nimi nedokázal tak dobře najít místo. Byl nakonec jiný. Běloch!!! Panebože!! Kožich ale nebyl ten největší problém, největším problémem byla jeho mluva. Ovšem si všiml, kolik slov a vlastně celičkých vět už bratři dávno zandávají, a on byl tak moc pozadu! Mluvil, ale když se tak dělo, znělo to úplně jinak. Pak se nechtěl ani ostatním členům smečky ukazovat, když se sotva zvládnul představit jménem, ale velmi rychle zjistil, že v noře s rodiči je osamělý. Až příliš! A proto se dnes rozhodl s tím jednou provždy skoncovat - ať už se před někým znemožní svým koktáním, či nikoli.

Malý krok pro vlka, velký skok pro vlče - přesně tak by se dal dnešní den popsat. Bratří vylíhnutí z kamene se totiž chystali na první průzkum světa mimo rodnou noru. Pstroužek byl mimino možná akční, no, sám od sebe se zatím úplně do takových aktivit, jako je výlet mimo domov, neměl. Když ale viděl bratry, že se zjevně chystají ven do neznáma, nechtěl být pozadu. Jeho vrtkavý krok ale prozrazoval, že pozadu možná bude i tak. Ještě tu chůzi zkrátka tolik dobře neovládal. Ale bylo to omluvitelné, vzhledem k tomu, jak krátce na tomhle světě vlastně byl.
„Uu?“ Vydal ze sebe, když docupital za bratry. To byla otázka, jestli je Popílek v pořádku. Nejen chůze, ale ani slova aktuálně nejsou Pstroužkovou silnou stránkou. Smysly měl však v pořádku, takže z toho brzy jistě vyroste.

Byl z tohohle nového světa - světa mimo kámen - dost mimo. Okouněl kolem jako čerstvě vyoraná myš (a taky by se dalo říct, že právě vyorán byl), sotva chápal! Poznával své bratry, vnímal jejich teplo, to bylo to, co mu dodávalo jistotu. Konejšivé hlasy od dvou dospělých ho taktéž uvedly do klidu. Doteky mu nevadily, víceméně je ignoroval, neboť byl ještě tak zmatený, že se sotva k nějaké akci měl. Od akčnějších bratrů byl trochu zakřiknutý, ale to tím, že to všechno zpracovával trochu pomaleji. Když se snad chtěl zvednout, aby své sourozence napodobil, skončil brzy zase na zemi, protože jeho právě vylíhnuté nožky ho ještě pevně neudrželi. A gravitace dělá své. Naštěstí jeden z dospělých, jeho opatrovník, jeho otec, ho k bratrům popostrčil, a tak se nemusel bát, že by byl příliš pozadu.

Jak jen se stalo, že se v kusu takřka normálně vypadajícího nerostu tvořil nový život? Jen těžko na to někdo teď najde odpověď, ale tohle zjevení by se bezpochyby dalo povážit za exemplář pro kryptology. Ač se z kamene nelíhnul yetti nebo sovětskej superman, bylo to rozhodně k podivu. Možná právě to bude důvodem, proč se o takové věci bude tenhle plod v čase budoucím zajímat. Nyní byl jeho čas, aby se vydral na světlo světa, a veru div se - učinil tak takřka bez okolků. Jakmile byla skořápka kamenu jedním z jeho bratrů zničena, dral se ven. Nebyl možná bojovníkem, který by chtěl venkovní svět vidět klečet u svých nohou, ale už byl v takovém věku, kdy byl dost zvědavý na to, aby ho minimálně prozkoumal.
Jenomže když ze skořepiny vypadl, svět nebyl takový, jak by si jeden mohl představovat. Jeho očka se sice rozlepila, no, nenaskýtala bůh ví jak kvalitní obraz. Vše bylo rozmazané, cizí! Byly tu i hlasy, ale jeho ještě stále poloklopené uši jich moc nezachytávaly. Je to jen chvilka, co začal za svého žití v kameni slyšet, a nestihl si tak k okolním vjemům vypěstovat nějaký vztah. „Ííík!“ Pískl však, oznamujíc, že on je tady. Tak kdo ho volal?

Jméno:
Pstruh Serangan Langit

Přezdívka:
Pstroužek

Věk:
Štěně (13.8.2024)

Pohlaví:
Samec

Otec:
Ikke

Otec:
Adain

Sourozenci:
Plamének, Popílek

Charakteristika:
Pstroužek je akční vlček, který na první dojem působí jako velmi energický a naivní jedinec. Je vcelku snadné ho zmanipulovat, neboť vám sežere kdejaký blábol. Už od mimina je nadšencem pro záhady, konspirační teorie, posmrtný život, a všechno to. Věří na duchy, ovšem! Je to dobrodruh, ale je to taky snílek. Občas si něco přikrášlí nebo domyslí. Je věčně optimisticky naladěn, no, nezlehčuje vážná témata. Snaží se však vždy přijít s nějakým řešením pro prekérní situace, a vždy se snaží být nápomocný pro přátele, rodinu, smečku. Je nekonfliktní.
Není dobrým žákem, neboť má problém s udržením pozornosti, není-li středem výuky nějaká akční činnost. Zvládne být chvíli na jednom místě, a ve vteřině na jiném, neboť by rád stíhal všechny své povinnosti i nepovinnosti naráz. Dlouho však neudrží myšlenku, a tak spousta jeho povinností nakonec končí nedodělaně, což na něj jako na azaryňana jistě nevrhá dvakrát dobré světlo. Nedělá si s tím ale příliš těžkou hlavu. Co ho však trápí, je jeho problém s mluvou – to ho uvádí do frustrace, kterou v sobě většinou drží, ale nakonec se to stejně projeví, ať už psychicky nebo fyzicky.

Zajímavosti:
- Narodil se dvěma samcům pomocí kamene plodnosti.
- Pstroužek by se narodil jako celobílé vlče pouze s flekem (plotnou) na uchu. V době svého vylíhnutí už se na jeho těle tečky objevují, jejich finální počet a tvar se však formuje až takřka do 12 měsíců života.
- Má mírnou řečovou poruchu - koktání. V jeho případě se to projevu hlavně (nikoli pouze) bloky, kdy ze sebe není schopen vydat ani hlásku.

Magie:
Reverzní čtení myšlenek:
Funguje jako nekontrovatelná telepatie - Pstroužek nečte myšlenky ostatních, ale ostatní slyší ty jeho. Ty nejhlasitější myšlenky (= nejvíce emočně zabarvené) můžou vlci v jeho okolí slyšet jako normální hlas. To se týká těch, co se nachází v jeho blízké přítomnosti. Pokud je ale myšlenka hodně silná, může se dostat i dál, dejme tomu, že do vzdálenosti 2 kilometrů. Funguje tedy jako takový rozhlas. To je pro Pstroužka asi jediná výhoda této schopnosti, jinak mu to přináší spíše smůlu. Když nebude mít kontrolu nad svými myšlenkami, nejedna ho zvládne dostat do průšvihu. Vztek, přílišné nadšení, lásku, závist, a mnoho dalšího před nikým jen tak neschová.


Další postavy:
Timothée a spol.

Discord jméno:
@gaajuska

Obrázek:

https://f2.toyhou.se/file/f2-toyhou-se/images/83074422_V2saDoSflMfcAvx.png