Príspevky užívateľa

Jistě, Ray neuměla operovat se svými pocity. Kupodivu si to téže vybíjela na zvířatech, na sourozencích však nikdy. Jenže ona ty pocity vlastně neukočírovala, jen předstírala, že žádné nemá a je vlastně hrozně nad věcí, jenže to ještě tak úplně netušila, s kým má tu čest. Dlouho také přemýšlela, jak odpoví. Potřebovala si něco vymyslet, něco, co by nesvádělo k dalším otázkám. Nejlépe. "Já vlastně ani nevím." No. Nic lepšího ze sebe za takovou chvíli nedostala. Přes city nebyla zrovna odborník. Vlastně nebyla odborníkem na nic, jelikož byla na světě chvíli, ale to nevadilo. Nepotřebovala si vymýšlet bůh ví jakou story, jelikož by se do ní pravděpodobně stejně zamotala. To její nevím bylo nakonec možná uvěřitelnější, než kde jaká báchorka.
Pak ale pochopila smysl otázek. Rakis se totiž nezajímal zrovna moc o její city jako takové. Zřejmě ji nechtěl utěšovat a říkat, že bude všechno v pohodě. Chtěl ji vyprovokovat a možná by se mu to dokonce i povedlo, kdyby nebyla Raneya připravená, že na ní bude dělat nějaké testy. Byla podezíravá. Hlavně v jeho přítomnosti. "Ne a ne. Moje představy o matce byly dost přehnaně růžový, ale to je mi jedno. Teda už. A že jsou dospělý chytřejší jsem asi docela čekala." Snažila se brát všechno pouze teoreticky, objekrivně. Nepředstavovala si žádné situace, které se v minulosti staly, to by ji totiž teprve dopálilo! Nesměla si dovolit vyjet na panovníka a říkat mu, co si o něm a o tom jeho blázinci myslí, musela se hlídat!

Ray neočekávala, že se jí podaří se vytratit s matkou a ve svém nitru to možná ani nechtěla. Přála si rodinu, úplnou, a normální radostné dětství, které se jim snažili nahradit ostatní vlci ze smečky. Nedostala však nic a všichni se tvářili, jako by s tím byli nesmírně spokojení. Vytáčelo ji, jak byli krutí, jak moc moc byl krutý svět a život. Někdo mohl mít všechno a jiný nic.
Raneya ucítila, že ji někdo uchopil za kůži za krkem. Nemusela se ani otáčet aby věděla, že je to Darina. Samozřejmě ji nenechá odejít.
Bránila se a kňučela, ale každou minutou, co sledovala matku odcházet, si uvědomovala, že takhle to prostě je a má to tak nejspíše být.
Nakonec utichla, i když se stále dívala na bod, kde se Ghaa'yel vytratila z jejího dohledu. Přemýšlela. Nevnímala své okolí, jakoby tam už vůbec nebyla. Na ničem už jí nezáleželo.

Bylo jí vcelku jedno, co si o ní vlk myslel a jestli se mu třeba líbilo, jak se chová. Ona měla vztek, chtěla být sama a nenávidět své okolí. Nic jiného už jí ani nezbývalo. Odpouštět nebylo komu, ani proč, vlků z Nihilu měla tak akorát. A kdyby jen z Nihilu!
Odfrkla si. "Asi moje pitomá rodinka, nebo možná smečka? Co já vim. Ono toho bude víc." Zavrtěla hlavou. "No aspoň máš na výběr, žejo? Taky by se mě líbilo být takhle nezávislá. Volná. To by mi svět říkal "pane"." Jenže místo toho musím oslovovat jednoho naivního blbečka "Vaše veličenstvo", domyslela si. Nechtěla tady panu cizinci vyžvanit úplně vše, na to byla zase chytrá dost.

Nemusela čekat dlouho na první dotaz. Arrakis se samozřejmě zajímal, snad dokonce více, než její vlastní rodina. Nechtěla však nic říkat, byla zatím opatrná a promýšlela si, co odpoví. "Už mi to je jedno." Hleděla před sebe na cestu a dělala, jakoby nic. Měla menší tušení, proč si panovník vzal stranou zrovna ji. Dokud byl v její malé hlavince svět krásný, nebyly s ní takové potíže, i když se třeba neustále hnala za matkou. Jenže jakmile dostala reality check, začala se toulat a koukat na všechny kamenným, možná někdy i odsuzujícím, výrazem. Bůh ví, co se honilo v hlavě, že? Její občasná rebélie mohla nasvědčovat tomu, že se její povaha pomalu mění a Ray se začala čím dál více podobat právě Ghaa'yel. I vlčeti bylo zcela očividné, že právě tomu chce Rakis zamezit.

V Ray se mísily pocity. Byla ještě mladá a nedokázala vše pořádně zpracovat, i když už alespoň pochopila, jak se některé věci mají. Matku kompletně odepsala, otce vlastně skoro také, ale k tomu všemu si ještě vytvořila negativní vztah k většině Nihilčanů. Obzvláště k Darině, A'Kazovi a Rakisovi. Všichni tři totiž napomohli tomu, aby Ghaa'yel opustila nejen smečku, ale hlavně svoje děti. I když vlastně neměla důvod proti nim něco mít, jakmile si sundala ony růžové brýle a začala se dívat na svět takový, jaký byl, nedokázala na ně jen tak změnit názor. Nevěděla proč. Prostě to tak bylo.
Měla už půl roku a byla schopná všechny negativní emoce skrývat, což také většinu času dělala. Neuměla si ani představit, jaký by měla průšvih, kdyby svému panovníkovi nadávala podobně, jako její matka, ale věděla aspoň to, že bez domova rozhodně být nechtěla. Šla dokonce beze slova s Arrakisem i na procházku, jen doufala, že své emoce udrží pod pokličkou dost dlouho na to, aby si nemusela jít sebrat svých pár švestek.

Též pokrčila rameny. Měla pravdu a to bylo hlavní, nepotřebovala zjišťovat ještě jak rád získává informace. Nemělo to pro ni žádný význam, jelikož si v takových situacích řádně promýšlela, o čem bude mluvit. Ani na slova o kožichu tedy nijak nereagovala a pouze si důkladně cizince prohlížela. "Dík," řekla nezaujatě. Možná by ráda dodala něco jako, - "dala mi ho matka" - ale bohužel nevěděla, kdo jí jméno dal. Upřímně pochybovala, že to byla zrovna Ghaa'yel. Pochybovala též o tom, že by se za nimi stavil drahý tatíček, aby zjistil, jak se jeho potomkům daří. "Nenávist, vztek. Taky jsem chtěla být chvíli sama, když už konečně mám nějakej věk, abych nemusela trčet na jednom místě. Taky jsem se chtěla podívat po okolí a možná to má ještě spoustu dalších důvodů..." Povzdechla si nakonec, než upřela svůj pohled do jeho očí. "Co ty děláš v Norestu?"

Vlk byl zvláštní, moc se Ray nelíbil. Neměla slabost pro gentlemany a něžné zacházení, ráda mluvila přímo a chtěla, aby se s ní bavil on stejně. Ale co mohla dělat? Změnit cizí myšlení nebylo zrovna v jejích silách. Alespoň prozatím.
Nadechla se. "Možná právě proto, že ho neznáš. Vyzvídat informace nemusí vlk jen od přátel, hm?" Stále si držela kamenný výraz, což mohlo být zarážející vzhledem k jejímu věku. "V maléru bys byl možná kdybys tam někoho potkal." Bylo jí vcelku jedno, jak si to vyloží, dál už nic vysvětlovat nehodlala. Ještě by se mohla dostat do průšvihu. Říct tulákovi, že je její smečka banda fanatických zmetků... To by asi její drahý panovník nevzal moc dobře. Třeba by ji nakonec poslal kam slunce nesvítí. Jako její matku. "Raneya." Ušklíbla se nad jeho povedenou maškarádou. Ještě nikdo se jí nikdy nepoklonil, ale líbilo se jí to.

Ray ho chtěla odpálkovat nějakým drsňáckým pozdravem, který by ho zajisté naprosto uzemnil. Už už se jí z papuly drápalo drzé - "No nazdar." Jenže zarazila se, než stačila cokoliv říct. Stála tam nyní jak trouba s otevřenou držkou a zírala na něj. Bylo to sice jen na chvíli, ale vlka to pravděpodobně zmátlo. Nakonec pusu pomalu zavřela a přestala se mračit. Místo toho nasadila obvyklý Milagovský kamenný výraz a kývla hlavou. "Dobrý den," odpověděla. Ah, jak se teď dámička hezky předvedla! Chovala se najednou slušně, jakoby před chvílí nenadávala malému broučkovi, kterého ve vzteku připravila o život. Naštvaná byla stále, ale bylo na čase se začít kontrolovat. Žádné další výlevy! "Sledujete mne? Kdo jste?" Poprvé promluvila na naprostého cizince. Vlastně ani nevěděla, co má říkat, prostě nad tím moc nepřemýšlela a říkala, co jí první napadlo.

Šla pomalu dál, všímala si hlavně své cesty a koukala do země. Každý kamínek nebo klacík, který jí přišel do cesty, hned odkopla a naštvaně přitom většinou něco zamumlala. A tu najednou viděla brouka. Nevěděla, co je to za druh, sotva ji zajímalo jakou měl barvu, aktuálně si chtěla jen vybít zlost na něčem živém. "Ty seš ale titěrnej. Kam si šlapeš, hm? Za svojí drahou rodinkou? Za ženuškou a dětma, který na tebe doma čekaj? To je ale vtipný, jak i jeden pitomej brouk, kterýmu se nevleze snad ani mozek do hlavy, má víc rodiny, než já kdy budu mít." Šťouchla do něj drápem. "Jen utíkej kamaráde." Pozorovala ho takových dobrých pět minut. "Mohl bys bejt můj poddanej. Můžu ušetřit tvůj život, dát ti jídlo, můžu ti postavit barák z klacíků, aby ses měl líp. Můžu taky zaručit, aby tvoje titěrná rodina měla všechno, co potřebuje a byla úplná. ALE NÉ! Víš co já udělam? Zbavim jí otce, protože já jsem tady panovník a tys mě právě přestal bavit," s těmito slovy malého broučka zašlápla a aniž by se nějak více zajímala o to, jak hmyzák dopadl, vydala se dál, dokud nenarazila na zvláštního vlka, který přistál nedaleko na louce.

Reya se poflakovala po okolí. Bylo jí již půl roku, růžové brýle už nechala daleko za sebou od odchodu matky a dovolovala si stále víc a víc. Špatně se vyrovnávala s faktem, že milovala někoho, kdo toho nebyl hoden a zapomínala přitom celou dobu na ty, kteří milovali ji. Snažila se nyní vidět svět takový, jaký byl, ale bylo to náročné v tomto věku a ještě s takovou minulostí. Raději by zapomněla.
Kopla cestou do kamínku, který se povaloval na cestě a naštvaně si odfrkla. Čím víc nad vším přemýšlela, tím víc jí to přišlo nefér a byla stále naštvanější a naštvanější. Blbá Ghaa'yel, blbej Arrakis, blbá Darina, blbej cápek s nějakym jménem... Tiše nenáviděla celé své okolí. Jen sestry ne, ony nemohly za nic, stejně jako ona.

Ray se nevzdávala ani po napomenutí od Dariny a neotočila se ani když jí Dorka položila otázku společně s udiveným a ublíženým výrazem. Jasně, celý svůj krátký život přihlížela tomu, jak je matka trýzní, obzvláště právě Anesidoru, jak musejí být neustále hlídané a dostávají jídlo na příděl jako vězni. Ale mělo to pro ni snad nějaký význam? Rodina pro ni moc znamenala, jenže rodinou byla i matka a pro ni měla nasazené růžové brýle. Co by jí pak zbylo? Otce očividně neměla a sourozenci, ač je milovala, nebyli všechno, co by chtěla, aby jí zůstalo.
Způsobem, kterým nad celou touhle věcí přemýšlela, jí nezbylo nic jiného, než se za matkou opravdu vydat. Neposlušné to dítě. Výzva přišla hned, jakmile si toho matička všimla. Neoslovila ji ani jménem a už na ni štěkala. "Chcu jít s tebou," dupla si Raneya a opravdu si myslela, že jí to projde. Na nic jiného nehleděla.

Ray byla zatím velice zmatena životem. Všichni ti vlci, kteří se o ně zajímali, všechen ten povyk, který působila jejich matka a celý koncept smečky, rodiny a oslav. Nic jakoby nedávalo smysl, tedy alespoň zatím. Malé vlče koukalo na svět přes růžové brýle a ze všeho si snažilo brát jen to hezké, jenže ve většině ze situací, ve kterých se objevila, nic hezkého nebylo. Třeba právě teď. Co dělala tato mladá slečna celou dobu? Kdo ví. Ale teď tu byla a byla i svědkem odchodu vlastní maminky, která právě ponížila panovníka před zraky všech přítomných. A co si z toho Raneya odnesla? Ten mizera mizernej ji chce připravit o rodinu! Maminka byla totiž vždycky svatá. Určitě byla jen nepochopena svým okolím!
Úspěšně tedy ignorovala slova Dariny, která tu s nimi byla také. I když ji měla ráda, nebyla její rodina, nebyla to MAMINKA. Dlouho ale váhala, co by měla udělat. Tak moc chtěla běžet rozbít čumák tomu ukecanýmu tajtrdlikovi, kterej si dovolil vyhodit Ghaa'yel, ale ještě víc chtěla jít s ní. Třeba na konec světa. Pro to se tedy také rozhodla.

Ostatní sourozenci si možná uvědomovali, že život nebyl jednoduchý, obzvláště s jejich matkou, jenže Ray byla jako štěňátko zatím asi hloupější než její sestry. Byla pozitivní. Nebrala úplně v úvahu věci, jako třeba příděl jídla, neustálé hlídání a Adorky zlomenou nožku, ona to prostě a jednoduše nechtěla vidět takhle. Těžko říct, jak různé situace v takovém věku vnímat vůbec dokázala a jestli si je bude třeba pamatovat. Nyní se však soustředila hlavně na časté návštěvy a pozornost, kterou od nich měla. Že měla málo jídla a často hlad? Na to se přece dá rychle zapomenout! A na ten zbytek vlastně taky.
Nechápala sice, proč sedí její maminka v koutě a hází po nich nenávistné pohledy, ale vždy když se podívala jejím směrem, zavrtěla ocáskem. Nepřišlo jí ani divné, že je jediná. Hold holka vnímala svět trochu jinak. Být na Dorky místě, asi by tak sluníčkářská nebyla.
Když přišla návštěva, ihned se odhodlala jí jít naproti a jakmile ulehla, hned se zase snažila co nejrychleji změnit směr a co nejrychleji se přitulit. Tahle náhradní maminka byla hodná, Raneya jí měla moc ráda, ale nebyla to... Maminka. I k ní se malá chtěla přitulit, ale to jí dovolovali jen při krmení. Kdo ví proč asi?

Téměř nic nevnímající vlče se ocitlo na světě. Vyhnáno z tepla silami, kterým nerozumělo, slepé a hluché, totálně bezmocné. Začalo řvát o pomoc, aniž by tušilo, že to matku akorát tak rozčílí a v budoucnu dostane pravděpodobně po papuli, aniž by tušilo proč.
Takový byl začátek života pro Ray, která zatím ještě netušila, že kdyby v jejich světě byl možný potrat, s velkou pravděpodobností by zde dnes nepila mléko, která měla maminka připravené. Ale takhle to naštěstí nebylo. Z nějakého neznámého důvodu se zrovna ona ocitla neznámo kde a ještě měla žít život, který jí osud přichystal. Bez milujících rodičů a se třemi sestrami po boku.

Meno
Raneya

Prezývka
Neya, Ray

Vek
Šteňa (8. 3.)

Pohlavie
samica

Matka
Ghaa’yel

Otec
Èrvain Zathrian Hävitys

Súrodenci
Veth´na, Su’rith, Anesidora

Charakteristika
Neya se narodí, jako normální radostné vlče bez jakýchkoliv zdravotních problémů. Ze začátku si života bude spíše užívat a snažit se každému vyjít vstříc. Bude pro ni těžké pochopit, proč by mohl být někdo zlý a bude také celým srdcem věřit, že má milující rodinu. Tento optimismus ji však brzy opustí a ona se začne víc a víc podobat své matce. Uvědomí si, jak byla naivní a pravděpodobně se na nějakou dobu i distancuje. Empatie ji začne pomalu opouštět a bude od svého okolí vyžadovat respekt, a to i od výše postavených. Nesplní-li někdo toto její přání, nejspíše se setká s ignorací, nebo možná s nějakou drzou poznámkou. Sebevědomí jí rozhodně také chybět nebude a bude si stát tvrdohlavě za svým, i kdyby náhodou neměla pravdu. V takovém případě nepřizná chybu už jen proto, aby druhého vlka naštvala. Celkově ráda testuje, jak různí vlci reagují na různé věci a často si proto vymýšlí.
Konflikty přímo vyhledávat nebude, pokud k tomu nebude mít dobrý důvod, ale díky své povaze se jim s velkou pravděpodobností ani nevyhne. Ačkoli tak může často působit, není vůbec hloupá. Každou situaci si předem promýšlí a rozhoduje se podle toho, jak moc je pro ni výhodná.
Má zvýšený práh bolesti, což je možná další věc, kterou po matce podědila. Na rozdíl od ní však bolest cítí, i když třeba ne v takové míře, jako ostatní vlci. Bere to jako výhodu a často zkouší, kde až jsou její hranice, jizvy proto bere spíše jako ozdobu.
Raneya, ačkoli to nedává tolik najevo, si velice cení své rodiny a je pyšná na svůj rod. Snaží se být správným Milagovcem, i přes to, že je její povaha v mnoha ohledech odlišná od standartu. Těžko se mění, proto občas jednoduše předstírá, že je dokonalá, i když je to pro ni nepřirozené. Nejčastěji se takto přetvařuje právě na rodových setkáních.

Zaujímavosti
- má zvýšený práh bolesti

Mágia
Merger animo
Merger animo, nebo také splynutí myslí. I Raneya podědila tuto rodovou magii. Po tvrdém tréninku bude moci nahlédnou do nitra cizí mysli. Bude schopna odhalit všechny události, které se staly od vlkova narození (pokud si je dotyčný pamatuje), včetně nejdůležitějších tajemství, záměrů, druhu magie a jejích vlastnostech, o kterých ani sám vlastník nemusí vědět. Také má dokonalý obrázek o protivníkovi, zná jeho slabiny a úroveň jeho moci. Magie však funguje pouze při dotyku a dotyčný ucítí jakýsi šok. Čím delší dotek je, tím více informací Ray získá. Funguje to však na obě strany, druhý vlk tedy také může číst v její mysli, emoce splynou do sebe a oba ví, co druhý zrovna cítí nebo zkoumá v mysli toho druhého, proto splynutí myslí. Toto se dá též využít k zastavení konfliktu. Velkou nevýhodou této magie je, že její vlastník často ztrácí pojem o tom, který příběh nebo emoce jsou jeho vlastní. S tímto problémem mohou pomoci meditace za úplného ticha, ale ani ty však neeliminují trvalé následky, kterými mohou být; migrény, nebo občasné stavy dezorientace.

Obrázok


Doplnky
wara, Shaitar (odměna z Brlohvemberu)


Ďalšie vaše postavy na brloh
Ryumee

Discord meno
lemon