Príspevky užívateľa

Vlče nechtělo nechat konverzaci jen tak a zdálo se, že jeho radu také uposlechnout nechce, pokud si za tím Remus nebude stát. Jenže on opravdu nemyslel na to, že chce poznat dalšího vlka, myslel na sebe. Musel, pokud chtěl přežít. Pohlédl na malého přísným pohledem. "Mým domovem je tento svět, ve kterém žiji. Nejsem vázán ke smečce, je tedy pouze na mě, abych přežil. Tedy ano, musím už jít, a ty bys měl taky." Otočil se k němu zády, znovu se oklepal a vydal se na cestu. Doufal, že ho vlče nebude následovat. Litoval pouze, že neuměl rozdělat oheň, tomu se stále nenaučil, i když možná věděl, jak na to. Bylo to zkrátka složité a vyžadovalo praxi.

Byl zvyklý, že ostatní často těžili z jeho znalostí. Neměl jich zrovna pomálu, protože cesty ne vždy přinesly jen ovoce. Ačkoliv bylo možná hloupé vše roztrubovat po okolí, Remus často poučoval jiné, aniž by čekal něco nazpět. Věřil, že jeho ochota nepřijde vniveč a časem se mu může vyplatit. Dalo se tedy říct, že věřil v karmu a stejně jako skutky dobré, se i ty špatné vlku vrátí.
"Potěšení je na mé straně." Lehce pokývl hlavou. "Dovolím si hádat, že zde máte nějaké příbuzenstvo, je to tak?" Optal se když tedy vlka konečně, alespoň maličko, poznal. Ano, nechtěl sice zatím šťourat Khalanovi do soukromí, jenže myšlenky mu nedovolily ptát se jinak. Chtěl tedy vědět aspoň to, než změní téma.

Byl velice rád, že si spolu porozuměli a nechal toto téma tedy vlka uzavřít. "Ale jistě. Z cest jsem toho zjistil mnoho a často odhaduji původ podle srsti. I vy o tom jistě víte své jak soudím, není tedy třeba dále to rozebírat." Pokývl hlavou. Pokud nemohl poučit svého společníka, či se přiučit sám, nebyl důvod se zdržovat povídáním. "Dá se to tak říci," přijal menší vtípek, který druhý vlk pronesl. O svém původu nevěděl moc, též jen hádal.
"Omluvte moji neslušnost, byl jsem však velmi zvědav, odkud pocházíte. Mé jméno je Remus a vaše, drahý příteli?" Vlka si opět prohlédl, avšak nijak neslušně, spíše ze zvědavosti. Tušil, že si budou mít ještě o čem popovídat, bylo by tedy vhodné znát jméno druhého vlka, aby věděl, jak ho smí oslovovat.

K jeho překvapení si Cyrano myslel, že to byla celé opravdu jen hra. Kdo by dělal něco takového schválně? Byl však rád, že se zbavil toho prokletí a ochotně začal vyprávět celý příběh. "Byl jsem u jezera, prostupoval mlhou a najednou, když se rozplynula, našel jsem plášť. Bylo to zvláštní, ale nechtěl jsem jej jen tak nechat ležet. Přehodil jsem jej přes svá záda a rozešel se ke Kultu. Tam mi prvně došlo, že něco není v pořádku. Počal jsem mluvit na vlčici, ale neslyšela, jen hrabáním jsem dokázal upoutat její pozornost, jenže zbytečně. V hlavě mi zněl hlásek, který napověděl, že musím vyhledat někoho, kdo řekne mé jméno, a tak jsem učinil. Zachránil jsi mne od jakéhosi prokletí, tedy ti děkuji," sklonil vděčně hlavu a poté se usmál. Cyro byl nejspíše prvním vlkem Norestu, který mohl vidět Remuse tak šťastného.

Meno postavy: Remus
Akú rolu postava v akcii hrala: zakletá (plášť)
S kým a kde hrala: Omara a Cyrano, Mladý les > Dormanský hvozd
Koľko postov celkovo pre akciu hrala: 11
Krátke zhrnutie príbehu: Remus u Černého jezera našel plášť, který si jen přehodil přes záda, aby ho nenosil v tlamě a vydal se ke Kultu najít vlastníka, protože tušil, že by mohli něco vědět. Potkal Omaru a zjistil, že plášť není jen tak ledajaký, nejde sundat a udělal ho neviditelným. Posunky o sobě dal vědět, jenže Omara ho neznala a proto se po chvíli vzdálil. Šel k místu, kde prvně potkal Cyrana v naději, že mu bude schopný pomoct a po nějaké chvíli hádání a dorozumívání ho zbavil kletby.
Dopad na postavu: Rem si z události nic moc nevzal, snad jen to, že již nebude sahat na věci, jejichž původ mu není znám.

Mladý vlk se možná zdál být maličko zaostalý, ale hloupý vůbec nebyl. Zdálo se, že jeho vada řeči nebyla tak propojená s jeho inteligencí, jako si myslel původně. Tenkrát ještě Cyro neznal rozdíl mezi vykáním a tykáním, asi proto tak chybně soudil.
Hádal tedy dál. Na to, že se znají Rem zahrabal jednou a na jméno, které neznal dvakrát. Chvíli to trvalo, ale nakonec se kletba zlomila. Cyrano vyřkl jeho jméno a plášť najednou spadnul a zmizel. "Ano, jsem to já!" zasmál se Remko nadšeně. Konečně nemusel hrabat do země!

Špatně pochopil jeho nakreslenou šipku a vrazili do sebe. Z tohohle Remi zjevně vyjde s pár modřinami. Nevzdával se však a snažil se dál. Reagoval teď na Cyranova slova. Jakmile řekl, že nejde vidět a nemůže mluvit, hrábl do země jednou na znamení, že má pravdu. Na slova o duchovi hrábl dvakrát. Nebyl si jistý, zda budou tato znamení pochopena, ale psát neuměl, aby napsal ano a ne. A velice pochyboval, že by Cyro uměl číst. Muselo to tedy jít touto cestou. "Notak, to zvládneš," povzbudil ho, i když věděl, že ho nemůže slyšet.
Na jména opět zahrabal dvakrát. Opravdu nebyl nikým z jeho smečky, to mladému vlku došlo dobře, ale jak mu víc pomoct? Jedině, že by pochopil jeho náznaky a začal se ptát na otázky, jinak už nevěděl co by.

Všiml si ho! To Remimu doslova zlepšilo náladu. Naštěstí už věděl, že na sebe musí upozorňovat zvuky a různými čáranicemi, protože díky Omaře zjistil, že není ani slyšet jeho hlas. Jakoby nestačilo, že není vidět. Maličko zajásal, když v tom dostal tlapou do obličeje. Cyro mu málem vyškrábl oko! "Au," zavrčel trochu, ale nálada se stále neměnila. Už chtěl pryč ze zajetí pláště a nějaký škrábanec mu štěstí sebrat nemohl. Jenže co dál? Musel vymyslet, jak se prozradit.
Párkrát Cyrana obešel, aby se jeho pach rozprostřel po okolí. To mohla být největší nápověda. Pak si opět sedl před něj a nakreslil do země šipku směrem k sobě. Aspoň takový tvar znal, záleželo jestli jej zná i jeho společník. Vedle toho se velice neumělecky pokusil nakreslit oko, které pak smazal na znamení, že ho nemůže vidět. Víc toho už bohužel nedokázal. Nebyl to žádný malíř, aby mohl nakreslit, co se přesně stalo, a i kdyby, nechtělo by se mu.

Chvíli pátral po Cyranovi v lese. Bylo sice málo pravděpodobné, že by tohoto smečkového vlka potkal na neutrálním území stejně, jako kdysi, ale musel to aspoň zkusit. Štěstí mu však přálo a on narazil na povědomý pach. Cyro. Rozeběhl se za ním a doufal, že mu bude mladý vlk schopen pomoct. Našel ho však... v jiné podobě. Poznal ho, to ano, ale vypadal úplně jinak. Byl více vlčí. Normálně by se asi ptal, co se stalo, byl to totiž zvědavý hoch, ale nyní myslel jen na to, že chce být vidět. Už bylo dost neviditelnosti. Začal okamžitě hrabat do země před Cyrem a doufal, že si toho všimne. Horší pak bylo, že ho stejně nemusel poznat, jedině snad podle pachu.

Pozoroval vlče, které se mu představilo jako Asteri a hned na to poděkovalo. Byl to nejspíše vlk slušně vychovaný. Remus pouze přikývl, stále neměl radost z mokrého kožichu ve studeném počasí. "Teď? Ty bys měl jít domů, abys nebyl nemocný. Čím dřív budeš v teple, tím lépe." Samý plán měl i pro sebe. Nebyl moc nadšený, že se šel Asty ohřát k němu, ale neměl to srdce mu na to něco říkat. Miloval vlčata a nechtěl, aby malý strádal.
Po chvíli se znovu oklepal, a proto se od vlčete vzdálil. "Měl bych jít," už bylo opravdu na čase. Rozhodně na zimu nechtěl nastydnout.

Vlka pravděpodobně svou odpovědí zaskočil, avšak to muselo být jen tím, že se vyjádřil špatně. "Nikoliv. Myslel jsem území Norestské, tedy zde se zdržuji. Jistě často zabloudím k moři, ale nepohybuji se jen v těchto oblastech. Zdejší kraj je moc velký a plný zajímavých míst na to, aby jeden zůstával jen na jednom místě," řekl dodatečně ke své předchozí odpovědi. Světlý vlk však nebyl zcela spokojen ani s jeho dalšími slovy. "Ale jistě, takto jsem to nemyslel. Samozřejmě jsem potkal barevné vlky, u kterých by jeden původ ani nedokázal odhadnout. Neberte mne tedy špatně v mých slovech, jde pouze o to, že se vlkova srst často přizpůsobuje podmínkám, ve kterých má jedinec žít. V poušti tedy často potkáte zvířata v barvách pískových a v zimních oblastech zase převažuje bílá barva. Též dokáže hodně prozradit i délka srsti. Z té vaší jsem soudil, že pocházíte z hor. Z mého vzhledu naopak můžete vyčísti jen to, že si moji předkové rádi brali exotické partnery," maličko nadzvedl koutky při těch slovech o svém původu. Doufal, že druhý pochopí jeho myšlenky.

Opustil neznámou vlčici, která žila v Kultu. Nevěděl, kdo byl ten její Hati, ale nehodlal to zjišťovat. Nemohla mu pomoct, protože neznala jeho jméno. Potřeboval někoho najít. Ale koho? Většina vlků, které zatím potkal, byli tuláci a hledat je bůh ví kde nemělo smysl. Byl tu však jeden, který patřil ke smečce, jenž se nazývala ohnivou. Mladý vlk, který ani nevěděl, že existuje věc, které se říká vykání. Odjakživa nejspíše vlkům jen tykal. Rem měl tehdy plné packy práce se vším tím vysvětlováním, ale možná právě díky tomu mu Cyrano utkvěl v paměti. Rozhodl se tedy vyrazit ho hledat, jak jinak než na místo, kde se setkali i prvně.
Dorazil k lesu. Nevěděl, zda se mu povede ho zde najít a už vůbec netušil, jestli mu bude schopen pomoct, ale jinou možnost neměl. Za zkoušku to stálo.

Flekatý se oklepal. Mokrá srst jistě nebyla nejlepší variantou když se blížila zima a nemocemi se to v okolí jen hemžilo. Vlče mělo aspoň nějakou smečku, někoho, kdo jej vyléčí, aby nezamřel na hloupou nemoc, ale co on? Byl tulákem, pro své štěstí velice imunním, ale sem tam na něj též skočil nějaký ten bacil. Mokrá srst takhle na podzim mohla udělat své, jenže copak to měl dávat vinu nevinné duši? Nezlobil se, i když v této chvíli bylo těžké říct, co si zrovna myslí.
Remus se pořádně oklepal. Dlouhá srst, kterou se pyšnil, bude zajisté schnout hodiny. Kéž by alespoň slunce jen na chvíli ještě mělo sílu takovou, jako v létě. Koukl na vlče, které na něj nyní s údivem zíralo. "Remus." Pro změnu se ani nezeptal na jeho jméno. Upřímně myslel jen na to, až odsud vypadne a někde se vyvalí, aby proschl.

Vlk se netvářil nijak překvapeně při zmínce o jeho pachu. Možná Rem opravdu trefil tu myšlenku s velkou rodinou těchto vlků, ale ptát on se zatím nebude. Šťourat druhým do soukromí, na to byl ještě čas, možná až se s tmavým blíže pozná. "To je zajímavé, velice zajímavé," přitakal a na chvíli se odmlčel, sledujíc přitom neznámého. "Správný odhad, jsem zde nový, tedy jsem zde od jara, ale stále území ještě prozkoumávám. Tohle místo vidím prvně, ale hádám, že vy také, hm?" Mluvil aniž by přetrhl oční kontakt. Společně s atmosférou lesa se jeho energie zdála býti nebezpečně tajemná, avšak neměl v úmyslu nic špatného. "Jsem to ale neslušný, ani jsem se nepředstavil. Mé jméno je Remus, smím znát to vaše?" Maličko ve zvědavosti naklonil hlavu na stranu.

Vítr nebyl na jeho straně. Vlkovu přítomnost prozradily jen kroky v písku a pak také jeho hlas. Remus otočil hlavu směrem, kde neznámý stál a zvědavě si ho prohlédl od uší k polštářkům. Byl to zajímavý pohled na světle vybarveného vlka. "Je to krásný den, co nám dnes příroda nadělila. Ano, jsem na cestách, ale již nějakou chvíli se zde zdržuji. Je tu opravdu nádherně," odpověděl mu a otočil hlavu zpět k moři, stejně jako jeho společník. Poté se protáhl a otočil zpět k němu celým tělem. "Velice mne zajímá odkud pocházíte, příteli. Dle vašeho zbarvení bych odhadoval hory, ale...Tsk tsk tsk," zamlaskal. "Upřímně si nejsem vůbec jist." Byly rozhodně lepší otázky, jak se mohl seznámit, ale z nějakého důvodu, možná mentálního postižení, zvolil Rem zrovna tento způsob. Dělal to ostatně vždy, že určoval vlkův původ dle srsti. Dokázala mu toho o jedinci hodně říct.