Príspevky užívateľa

Něco bylo na vlčici velmi zvláštní, zatím však nedokázal poznat, o co šlo. Dokonce i zvláštně mluvila, jakoby preferovala spíše jednu skupinu vlků a zbytek hned odsuzovala. Na tom Removi něco nehrálo. "Je snad něco špatně se smečkovými vlky?" Optal se s trochou podezíravosti. Bylo snad důležité respektovat ostatní, kam by to jinak dotáhli, kdyby se všichni nenáviděli kvůli odlišnostem? "Potěšení je na mé straně, Jessico. Třeba zde najdete, co hledáte. Jistě jste kvůli něčemu přišla," usoudil. Šťastný vlk přeci jen tak neopouštěl své bydlo, pokud se cítil opravdu šťasten. Když k němu však natáhla tlapu, zamračil se. Nebyl zrovna důvěřivým a tohle smrdělo podrazem. Proč by si přeci vlci podávali tlapy? "K čemu to? Je to snad zvykem ve vaší domovině?" Upřímně Remus neviděl u nikoho toto gesto a to prošel spoustu krajů. Nechtěl být však neslušný, pokud by na tom trvala.

O Nízkých horách nevěděl vůbec nic, vlastně tamtudy sotva šel, spíše okolo, ale dokázal si domyslet, že to bude kratší cesta k hranicím smečky. "Děje se snad něco?" Podíval se na ni když zastavila a sledoval řeč jejího těla. Měla něco na mysli, co jí nechtělo pustit dál. Že by přeci jen chtěla jít oklikou? Podíval se směrem k horám a pak zase na ni. "Mám zvolit jiný směr?"
Když posmutněla a začala mluvit, i když jen krátce, Removi došlo, že se k minulosti nejspíše vyjadřovat nechce. Nechal tohle téma tedy plavat, nýbrž ani jemu by nebylo příjemné, kdyby se někdo šťoural v jeho záležitostech. "Povězte, má vaše nová smečka nějaké zajímavé vlastnosti? Slyšel jsem již hodně, ale vždy spíše od tuláků," Nenápadně přesměroval konverzaci jiným směrem.

Rem se vydal k vodě hned poté, co mu vlčice cestu odsouhlasila. Byla to krátká trasa, když už nemuseli hledat úkryt, a flekatý po celou dobu mlčel. To se však změnilo, jakmile se konečně napil a uhasil žízeň. "Hmm... Je cítit, že přichází jaro, opravdu. Všechno tomu naznačuje," začal menším monologem a lokl si pak ještě jednou. "Můžeme tedy vyrazit," kývl na Ariu a pokud nic nenamítala, vydal se tedy k oné smečce, ke které patřila. Věděl již, kde přesně se její hranice nachází. Měl v plánu se vydat přes hory, jelikož se mu to zdálo nejblíž a nechtěl svou společnici zbytečně vláčet kolem dokola.
Započal tedy novou konverzaci, aby řeč nestála. Byl to přeci jen kus cesty a on mohl zjistit mnohem více! "Povězte mi něco o své rodině? Mluvila jste o bývalé smečce, řekl bych, že jste se tam narodila, nebo snad je to komplikovanější?" Podíval se na ni. Cítil z ní pocit štěstí, což mu trochu zvedlo ego. Byl rád, že se s ním cítila dobře, nic jiného ani nechtěl. Bohužel už nevycítil, jak moc se s ním cítila dobře.

Prohlédl si rudou vlčici pořádně. Ani on z ní necítil pach žádné ze smeček. K tématu kořisti už se raději vyjadřovat nechtěl, vycítil, že kdyby využil špatných slov, nejspíše by to jeho společnice moc neocenila.
Mírně nadzvedl jedno obočí. "Zajisté. Zdá se, že máte důvod, proč se na to ptáte?" obrátil otázku k ní. "Jsem Remus. Nepobývám na tomto území nijak dlouho, nemám vlastně ani žádný důvod zde zůstávat, jsem totiž cestovatel. Vandrák, chcete-li," oznámil jí. "A vy?" Samozřejmě chtěl znát i její jméno, nejlépe kdyby k tomu přihodila nějaký osobní popis, ale nevyžadoval to.

Remus vstával za svítání, jak měl již ve zvyku. Kdo ví, zda se Aria vzbudila dříve, či naopak později, nedával moc pozor, co vlčice zrovná dělá. Jakmile se mu rozlepila očka, začal mžourat ven. Nevstával, nechtěl, aby ji náhlý pohyb vzbudil, prostě se jen snažil odhadnout, kde se zrovna slunce nachází. Ať už ho do reality vrátil její pozdrav, nebo si po chvíli všiml sám, že je Ari také vzhůru, tak či tak se poprvé za jejich setkání maličko pousmál. Jeho obličej zůstával často neutrální, i když se tón hlasu třeba rozradostnil. Byla to zvláštní vlastnost, kterou měl, skoro to až vypadalo, že má tvář umrtvenou. "Krásné dobré ráno. Ptáci nám zpívají, je čas vstát!" Zvolal. Pomalu vstal, jak mu to jen rozměry nory dovolovaly, a vysoukal se ven, kde se pořádně protáhl. Zamlaskal. "Půjdu se napít k té říčce, budete mne následovat? Odvedu vás poté k vaší smečce, pokud dovolíte," Houkl k noře a vyčkal odpovědi. Jaké to nádherné ráno!

Remus se ještě musel rozhlédnout, aby se ujistil, že jsou sami, než svou společnici následoval. Své místo zaujal blíže ke vchodu, aby mohl Ariu chránit. "Vám také, Ario," popřál jí též krásnou noc a s jedním uchem stočeným směrem ven, to aby lépe slyšel, začal usínat. Nespal však moc tvrdě, to si jako tulák nedovoloval většinu času. Často proto ani neměl sny, spíše se probouzel pokaždé, když v okolí praskla větvička, nebo silně zafoukal vítr, obzvláště dnes se mu špatně spalo, jelikož nemusel chránit pouze sebe, ale ještě dalšího vlka. To bylo panečku náročné!

Přikývl na její slova. "Samozřejmě, neznám však dva jedince, kteří by neměli společného nic. Vždy se přeci něco najde, i když toho nemusí být zrovna mnoho." Hned na to zívnul. "Zdá se, že je čas jít spát. Dnes jsem na nohou od svítání a myslím, že ani vy nepohrdnete odpočinkem. Nuže?" Pokynul hlavou k noře a nechal ji jít první, jako správný gentleman. Bezpečno uvnitř bylo, to si již ověřil.
Tma již téměř pohltila kraj kolem nich a na Remka padla únava. Musel být však stejně napůl bdělý, kdyby se náhodou vyskytlo nějaké nebezpečí a on musel chránit nejen sebe, ale i svou společnici.

Zaujatě poslouchal její vyprávění. Tím jak o sobě mluvila pochopil, že by bylo snadné s ní manipulovat, jelikož vše, na čem opravdu záleželo byl první dojem. Remus však nebyl té povahy, byl to pro něj spíše jen nový zápis do deníčku. Všímal si přeci každého detailu, i těch nevyřčených! Též si začínal uvědomovat, že bude jeho společnice lehce naivní, ale dokud potkávala vlky, jako byl právě Remko, ničemu to nevadilo. On měl pro tyhle věci pochopení a spíše než využívat, se snažil takové jedince chránit. Jak galantní!
"Zajisté, je přeci jedině fér vyměnit informace za informace. Sám sebe bych v určité míře popsal jako flegmatika. Umím se bránit a mám spousty zkušeností, které jsem nasbíral na svých cestách. Nejednou jsem se dostal do potíží, a přeci jsem stále živ a zdráv. Strach se u mne tedy projeví jen málokdy, raději přistupuji k světu, jako ke krásnému místu a vyhýbám se zbytečnému násilí. Svůj čas rád trávím s vlky, kteří jsou podobné povahy, jako já, ideálně, pokud mají cit pro umění a přírodu. Bohužel díky svým cestám nemohu říci, že bych měl nějaké přátele, se kterými bych se vídal. Pokud odněkud odejdu, nechci se vracet zpět. Stejně to mám i se svou minulostí, nevracím se k ní, raději hledím vpřed. Svou magii nejraději využívám k cizímu prospěchu, ať už se jedná o léčení, či cokoliv jiného. Navzdory mému dobrému vychování se občas ptám na věci, které by mohli někomu připadat nevhodné, či neslušné, proto často dodávám, že není nutno odpovídat. Jsem však velice všímavý a často zjistím i to, co není řečeno. Toť asi vše důležité o mé osobě," shrnul své povahové rysy v několika větách.

Zavrtěl přátelsky huňatým ocasem. Rád vymýšlel rýmovačky, bohužel to opravdu málokdo ocenil. Na to všechno měl však ještě čas, jelikož vlčici teprve poznal. "Dobrá, až se příště setkáme, zkusím vám něco vymyslet," oznámil jí. Snad si nemyslela, že pojede freestyle takhle z místa. Nad uměním se muselo přemýšlet!
Remko byl samozřejmě správný gentleman, který by dámu nenechal, aby se vystavila nebezpečí. To on nikdy! "Rád bych vás lépe poznal, když už budeme dnes večer sdílet nocleh. Jak byste se tedy popsala? Třeba vaše vlastnosti, záliby, co vás dokáže naštvat a rozesmutnit? Rád si poslechnu vše," povzbudil ji k rozhovoru. Rád poslouchal, což byla u vlka jistě také žádaná věc. Byl to hold kluk staromódní a potrpěl si na dobré vychování.

Rem nebyl bohužel vybaven takovým tím senzorem, který rozpozná náznaky. I kdyby se Aria tedy pokoušela mu naznačit, že se jí líbí, asi by moc nepochodila. Musel však přiznat, že by se jistě nebránil bližšímu poznání, avšak ve vší slušnosti! "Ano, je to skvělá magie. I vaše voda se mi zdá užitečnou. Jsem rád, že jsou ještě vlci, kteří mají přírodní magii, často takové nepotkávám," přiznal. Udělala si tím u něj velké plus. Jelikož byl spojen s přírodou duševně, věřil, že každý by měl mít magii, aby dokázal přírodě pomoct a naopak získat její plody, což Aria splňovala. "Hmm... Velice zajímavá otázka. Rád pozoruji krajinu, inspiruje mne. Každý západ slunce, déšť, sníh, i kdyby třeba nebezpečná vánice, všechno, co příroda dokáže vytvořit mi dodává inspiraci a chuť k životu. To však není vše, umím také dobře řečnit, avšak dělám to nerad. Bohužel, pro mé velké neštěstí, mám od malička trému a nedokáži vystupovat před velkými skupinami. Zdržuji se tedy spíše u krátkých básní, mohl bych vám nějakou vymyslet, pokud tedy slíbíte, že se nebudete smát," podíval se na ni vážně. Neměl rád, když někdo neocenil tvůrčího ducha, i kdyby se výstup třeba nepovedl. "Učil jsem se též zaplétat věnce, ale nikdy jsem si toto umění pořádně neosvojil. Nebráním se však ničemu, dokud k tomu budu mít motivaci a budu toho schopen," popošel s těmito slovy ještě o kus dál, kde konečně narazil na něco, co by mohlo býti pěkným úkrytem pro dnešní noc. "Hle!" Přistoupil blíže ke složitě spleteným kmenům stromu, mezi kterými byla nora. Perfektní místo. Remus zavětřil, aby se ujistil, že zde není ničí domov a pak se opatrně přiblížil ke vstupu. "Zůstaňte prosím na místě," poprosil Ariu a vlezl do nory.
Za chvíli už se pomalu soukal ven. "Vypadá bezpečně, není sice prostorná, ale pro dnešní noc ideální." Koukl po své společnici a čekal, jestli ho bude následovat.

Vyslechl ji a pokýval hlavou. “No vida! To je znamenité, zastávat tak důležitý úkol, jako je plánování a řešení problému. Ani kreativitě se meze nekladou,” poznamenal důležitě. V jeho očích byla každá vlastnost důležitá. “Dokáži ovládat rostliny. Toť má magie, začal, než se na chvilku odmlčel. “Má schopnost musí být také kreativita, jsem totiž umělecky založen, jak jste si jistě všimla,” pokračoval krátce. Poslechl si i další odpověď na jeho otázku. Přesný typ tedy nejspíš něměla. “Ani já nikoho nemám, možná se daný vlk bude počítat k mému snu. Těžko říci, preference nemám,” odpověděl on jí.

Byl rád, že se nebála konverzovat, ať už to bylo o čemkoli. “To je velice zajímavé. A vy máte nějakou specifickou vlastnost, či zvládáte nějakou dovednost lépe, než průměrný vlk? Ve smečce by se to jistě velice hodilo, to jistě.” Nechával mluvit spíše ji. Nerad mluvil sám. Uměl však dobře klást otázky, aby se druhý vlk chytil a mohl otevřeně mluvit sám o sobě, klidně i dlouze. “Takže jste tedy svobodná. Alespoň o vás nebude mít doma nikdo velkou starost, nedej bože, že by se onen potenciální partner dozvěděl, že budete přečkávat noc se mnou,” pokusil se o menší vtípek, aby ji nemuselo mrzet, že je sama, pokud to takto brala. “Jaký je tedy váš ideální protějšek? Máte svůj typ?” Pokračoval stále v otázkách, aby řeč nestála.

Remus svou společnici tedy začal vodit po lese, přičemž hledal místo, kde by mohli společně strávit noc. “Omluvte prosím mou neomalenost, jsem však velice zvědav, jaký vlk je a rád zjistím, jaký život mu osud nachystal. Odpovězte však jen na to, co vám bude příjemné ke konverzaci.” Na chvilku se poté odmlčel. “Má otázka tedy zní, našla jste vy již v tak mladém věku vše, po čem toužíte? Nebo vám stále něco chybí?” Zajímalo ho, zda nebyl sám, který stále hledal něco, či někoho, kvůli komu by byl ochoten se usadit. Jistě, tato vlčice již měla smečku, ale nemuselo to být vše, po čem toužila. A třeba se nakonec ještě dozví, že již má milého a plánuje rodinu!

Naštěstí nemusel Ariu dlouho přemlouvat. Vlčice byla rozumná a nechala si pomoct od zkušenějšího. Na noc si tedy mohla být jista, že bude v bezpečí. "Můžeme zůstat zde, pokud vám nevadí zima. U vody je chladněji, ale na to jste si hádám zvykla i v horách. Můžeme však alespoň vyhledat úkryt, který by nám zajistil bezvětří, co vy na to?" Podal svůj návrh a vyčkal na vyjádření.
Remus svou společnici odhadoval skvěle, ostatně jako obvykle všechny. Rád si všímal detailů ve vzhledu a chování, které ostatní často přehlíželi. Díky tomu se však dozvěděl mnohem více, než byl vlk schopen třeba říci."Nikoli. Jsem velice spokojený se svými cestami, avšak pokud bych opravdu našel nejkrásnější kus světa, chtěl bych se na tom místě usadit. Nebo s někým. Nejkrásnější přeci nemusí být jen místo, že?" Podíval se dálky. Vlastně ani netušil, co přesně hledá, neměl v hlavě nějakou přesnou představu, měl jen a pouze onen sen.

Remus přikývl. "Dobrá, jak si přejete. Přijměte však mou společnost, nýbrž bych zle spal, kdybych neviděl, jak se dostanete domů v pořádku. Neberte mé úmysly za zlé, chtěl bych vám být jen a pouze ochráncem pro jednu noc, smím?" Musel se samozřejmě zeptat, aby si nemyslela, že má něco za lubem. To on nikdy! Bál se však, že takováto vlčice, která vyhledávala přítomnost vlků v podobě smečky, se neuměla sama dosti dobře ubránit. Spal by tedy mnohem klidněji, kdyby měl její bezpečí na starost a mohl se ujistit, že tento svět nepřijde o další dobrou duši. "Jste velice společenská, že ano? Proto jste se přidala do smečky?" Naklonil hlavu trochu stranou.