Príspevky užívateľa

Mezi všechny pachy, které byly staré aspoň den, se přimísil nový, čerstvý. Remiho to samozřejmě zaujalo, proto se vydal po jeho stopě. Brzy narazil na tmavého vlka. Vždycky to je nějaký tmavý. Už si začínal myslet, že zde žije nějaká velká rodina těchto vlků, ovšem pokud byl vlk místní. Jen cizinci zde snad byli barevní a světlí. "Zdravíčko!" Zvolal k neznámému již z větší vzdálenosti. Nechtěl ho vyděsit. "Máte zajímavý pach, již jsem podobný zacítil na severu, ale nepřišel jsem na to, odkud vítr vane. Vy jste místní?" Začal obvykle přátelsky a nebál se ani k vlku přiblížit. Věděl, že jeho společnost často tohle chování nebrala přívětivě, ale takový on byl, nemohl si pomoct.

Rem se díval ke slunci a příchozího vlčete si všiml opožděně. Nebyl si jistý, zda u bylo před ním, ale bylo by to irelevantní vzhledem k tomu, že se nehodlal zdržet, ani překračovat hranice. Jeho pohled se obrátil k mladému vlku až tehdy, kdy spadnul do vody. Nejdřív tomu nevěnoval tolika pozornosti, ale když vlček nevylézal na břeh, začal se trochu zajímat o jeho zdraví. Přišel blíže k místu, kde tušil, že bělovlasý bude a překvapeně ho vteřinku sledoval. Voda jej unášela po svém proudu. Remus si maličko povzdychl, asi hlavně proto, že by více uvítal den klidný, ale nebyl barbar, aby se o záchranu nepokusil. Rozeběhl se kolem břehu ve snaze najít větev, či brod nebo vyšší kámen, ze kterého by mohl topícího se chytit. Nic však po cestě nenašel, proto skočil do vody s nadějí, že zde nebude proud tak silný, jako dál po řece. Úspěšně ve vodě chytil vlče za kůži a plaval na druhou stranu, kde vyšplhal na břeh. Plavání měl zvládnuté dobře, ještě aby ne, když už byl dlouhou dobu závislý jen na sobě. To se jeden naučil dost věcí.

Flekatý se ocitl u hranic cizí smečky. Podle všeho to měly být Přízrační, ale i když o nich slyšel jen to dobré, nechtěl narušit jejich poklidný život, proto se pohyboval jedině na neutrální půdě. Byla zde spousta pachů, což znamenalo jedině početnou smečku. Naštvat by je rozhodně nechtěl, ale naštěstí to ani neměl v plánu. Užíval si šum vody u něčeho, co vypadalo jako bobří hráz. Vcelku to upoutalo jeho pozornost, ale ne natolik, aby to šel zkoumat.
Posadil se, zavřel oči a nasál svěží vzduch do plic. Poté pomalu vydechl. Takový klid. Když oči zase otevřel, vykouklo zpoza mraků slunce, ale bohužel již nemělo takovou hřejivou sílu, co v létě.

Remus kráčel strašidelně vypadajícím lesem. Nevadilo mu však, jak temná atmosféra kolem byla, měl rád všechna místa a hlavně ta nová, která ještě neprobádal. Nečekal ani, že by zde mohl někoho potkat. Tohle se nezdálo být místem, kam vlci rádi chodili. Byl klidný, jako vždy ostatně, ale také velice zvědavý, zda bude schopen zde něco najít. Nebyl si ani jistý, zda zde vůbec něco žilo. Pár pachů cítil, několik vlčích, ale i jiných zvířat, jen těžko říct, zda tudy jen neprocházeli. Remiho to však nijak netrápilo, broukal si písničku, kterou nejspíš někde zaslechl cestou sem a zdál se být dobře naladěn. Kde kdo by si mohl myslet, že je blázen, ale opak byl pravdou. I když se ne vždy vyjadřoval správně, byl to velice chytrý hoch.

Většinu času se potuloval na neutrální půdě mezi Nihilem a Kultem. Na sever se mu nijak zvlášť nechtělo, nejspíš proto, že byl zvyklý na hory a lesy, ale u moře moc času nestrávil. Velká slaná voda ho fascinovala a bylo tu vždy o něco tepleji. Všechny ty barvy a zvuky mu dávaly pocit klidu, bezpečí a harmonie.
Spokojeně si oddychl, když znovu ucítil mořský vzduch. Poslední slunné dny se rozhodl strávit zde, nebo alespoň poblíž. Remi také pomalu zjišťoval, i když zatím neviděl všechny kouty Norestu, že možná tohle bude místo, kde se usadí. Ačkoli poznal zatím vlků jen pár, nikdo z nich nebyl úplně proti jeho gustu, s každým si nějakým způsobem porozuměl. Nebyl však zcela rozhodnutý, stále bylo co objevovat.

Vlčice nemohla dlouho pochopit, o co tu jde. Vlastně se jí ani nedivil, taky by mu dalo zabrat zjistit, že před ním stojí někdo neviditelný. Nakonec se však dostala k odpovědi. "Jsem neviditelný.. Já nevim proč mě neslyšíš," odpovídal jí, i když zbytečně. V jeho existenci věřit mohla, to přestával být problém, ale jak by mohla znát jeho jméno? Poznal zatím jen pár vlků, ale z Kultu nikoho. Ani nevěděl jestli má Remus nějaký skrytý význam jako jiná jména, ale i kdyby věděl, těžko by to vysvětloval beze slov. Bylo to marné.
Tmavá se v domnění, že je někdo úplně jiný, rozeběhla ke své smečce, ale on ji nenásledoval. Něco mu napovídalo, že musí stejně vyhledat někoho známého, aby se toho hloupého pláště zbavil. Někdo musí říct jeho jméno, ale kdo? Koho má teď hledat takhle narychlo? Neexistoval zde vlk s magií, která by mu pomohla toto trápení ukončit?

Neměl ani tušení, co se právě stalo. Vlčice pod pláštěm zbystřila, jakmile zacítila nějaký pach. Bylo dosti možné, že právě jeho, což Remimu zvedlo trochu náladu. Když na ní foukl, zmateně se začala rozhlížet kolem sebe. Musel být neviditelný. Teď už mu to bylo jasné. Spojil si také, že to bude určitě souviset s tím pláštěm, ale jak, to zatím opravdu netušil. Měl však cíl, jenž se zatím zdál být nedosažitelným - aby vlčice uvěřila, že opravdu existuje.
Začal kolem ní poskakovat. "Já! Tady jsem, tady!" V jednu chvíli jí troufale zamával tlapou před obličejem. Bohužel pro něj, ona mohla jen cítit, jak kolem ní zvláštním způsobem vane vítr, díky jeho rychlým pohybům. Psát bohužel nezvládl, ani číst a pochyboval, že tmavá by to zvládla. Napadlo ho však něco jiného. Párkrát před ní zahrabal do země, aby věděla, kde přesně se nachází. Jestli ani tohle nezabere...

Remus se začal komicky točit dokola, jakoby snad chtěl chytit vlastní ocas. To se však zdálo snadné v porovnání se sundáním pláště. Nakonec i on uznal, že to nemá cenu a otočil se zpět. Jenže vlk v plášti byl již ten tam. Rozhlédl se kolem. To jsou mravy! Zamručel a chvíli následoval pach Kultu, než svou společnost opět zahlédl. "Já opravdu nechci být neslušný, ale jak vás doma vychovali? Normálně ignorujete kolemjdoucí?" pustil se do vlčice mezitím, co kráčel vedle ní. Jenže ani tentokrát se mu nemohlo dostat odpovědi. Začal si po chvíli uvědomovat, že asi toto asi nebude normální setkání.
Dostal nápad, i když mu tedy přišel trochu neomalený. Foukl vlčici do obličeje, aby zjistil, zda se bude něco dít. Pořád lepší, než ji kousnout. Nebo olíznout.

Zanedlouho ho do čumáku praštil cizí pach. Možná měl štěstí a bude to někdo z Kutu. Rozhodl se jej následovat, avšak šel pomalu a klidně, žádné velké skoky. Nechtěl nikoho vyděsit, obzvláště když byla smečka k cizincům podle všeho nevrlá. Kolik už toho o městských vlcích slyšel, ale snad ani půl dobrého slova.
Narazil mezi stromy na vlka v plášti. Nebylo úplně zřejmé, zda je ženského či mužského pohlaví, avšak na tom tak zcela nezáleželo. Hlavní bylo, že na někoho narazil. "Pěkného dne přeji, měl bych takový dotaz, pokud smím." Začal jako obvykle se vší slušností a usmál se. Čekal jakoukoliv reakci, bohužel jen málo věděl, že se nejspíše žádné nedočká. Pokračoval tedy. "Našel jsem daleko tento krásný pláštík, podívejte. Samozřejmě nejsem zloděj, abych si tento kus látky nechával a chci ho navrátit právoplatnému majiteli, pokud žije zde." Obrátil hlavu, aby ze sebe plášť sundal, ale ten byl jako přibitý na svém místě. Co to? Remus se pokusil trochu s věcí zápasit, ale bylo to marné. Dokonce díky tomu zapomněl na konverzaci s novou společnicí, která mu pravděpodobně nevěnovala ani jediný pohled.

Remi měl od doby, co našel plášť vcelku smůlu na vlky. Nikoho nepotkal a nikdo se ani neozýval, když volal, jestli náhodou kus látky někdo v okolí neztratil. Jakoby byl snad neviditelný. Chudák pochodoval mezi Azarynem a Nihilem, dokud ho nenapadlo město. Slyšel, že tam žili nějací podivní vlci. Třeba by plášť mohl patřit někomu z nich. Nebyl tu zas tak krátkou dobu na to, aby nevěděl, že tito vlci mají podivné zvyky a žijí jaksi ve tmě. Sice netušil, jak takové věci fungují, ale rozhodně stálo za to to zkusit. Kdyby náhodou navrátil věcičku, kterou nesl na zádech, majiteli, mohl si udělat přátele. Možná dokonce dlužníky, kteří by mu mohli v nouzi také pomoct. Byl to dobrý nápad.
Došel do lesa, který byl poblíž hranic města, tudíž i smečky. Krátce zavyl, aby o něm věděli a nemysleli si, že přichází s nedobrými úmysly. Bohužel ho nemohl nikdo slyšet, o čemž chudák nevěděl. Přišel blíže k hranicím a vyčkal, zda se někdo objeví.

Remus nějaký čas kráčel po území Norestském. Možná se nemohl jen vynadívat na překrásnou krajinu, ale z nějakého důvodu se mu nechtělo ještě nějakou chvíli odcházet. Doteď jen procházel různými kraji, aniž by se na delší dobu někde zastavil, ale bylo možné takto poznat zdejší obyvatele? Usoudil, že proto nejspíš bude muset chvíli v této krajině pobýt. Vůbec mu to ale nevadilo, vlci i příroda se Remimu zamlouvali.
Mlha pomalu ustupovala, jak flekatý popocházel kolem jezera, které se zdálo už tak tajemné. Najednou nedaleko zahlédl plášť, který se jen tak povaloval na zemi. Zdálo se, že ho tu někdo nechal. Remus nebyl z těch vlků, který by si bral všelijaké věci, upřímně chodil raději "nahý". Snad akorát náušnici by neodmítl. I přes všechny své zvyky vzal plášť a přehodil si ho přes záda. Byla by škoda nechat ho tu moknout a v tlamě ho nést nechtěl. Třeba bude moct nyní najít majitele. Jistě nebude daleko.

Mlčky poslouchal druhého vlka, kterému očividně jeho slova přinesla nový pohled na věc. Bylo správné uvažovat nad možnostmi, které jedinec měl. "Smečka je pro mnohé dobrým řešením. Vlci, pokud zváží své možnosti a schopnosti, často budou nápomocnější smečce, než aby žili sami. Těžko říct kdo kam patří, hledat můžeme celý život a marně..." Promluvil, aby konverzace neupadla. Nic dalšího k Damianovi neměl. Žádné otázky, nic. Setrval zatím na stejném místě, pozoroval slunce a nechal druhého vlka ať rozhodne, zda se bude jejich rozmluva vyvíjet někam dál, nebo zda-li se rozloučí.

Díval se na ni stále stejně, i když ona z něj měla srandu. Stále si nebyl jistý, zda je to past nebo ne, ale nelíbilo se mu v její společnosti. Neměl již zájem zde být. "Mohu vám říci jedině to, že jsem se již dostal do situace, ze které nebylo snadné utéct. Sice netuším, jestli se tato situace podobá, ale riskovat to nebudu. Možná jsem paranoidní, klidně i hlupák jestli chcete, ale řekl bych, že kdybyste mne chtěla zabít, uděláte to hned. I když nevím o co vám jde, nechci toho být součástí," samozřejmě tušil, že toto celé může být jen nedorozumění a opravdu se nic neděje, ale nemyslel, že by to mohla být pravda. Byl sice klidný, ale také velice opatrný. Nechtěl se nechat do něčeho zatáhnout. "Zajímavé. Jaký je váš příběh?" Nadzvedl mírně obočí. Doufal, že by mohl odhalit případnou lež. Mohl by díky tomu zjistit, o co tu jde.

Kapky deště promáčely nejeden kožich. Bylo to příjemné od onoho vedra, které na území většinou panovalo. Remi se rozhodl konečně podívat více na sever a zrovna v tomto počasí. Jenže jemu to přišlo krásné i tak, vlastně jako všechno ostatní. Vůbec se nezlobil, že měl kožich durch, naopak si říkal, že je to vlastně super osvěžení.
Cestou na planinu zjistil, že šlo před ním nějaké vlče. Stopa byla čerstvá, tušil tedy, že se brzy s někým setká a nemusel čekat ani dlouho. Za chvíli již zahlédl vlčí mládě, jak si to vykračuje krajinou. Oproti Remusovi však nevypadlo moc spokojené s deštíkem.

Jakmile si vlčice všimla jeho opatrnosti, začala více mluvit, aby udržela pozornost na sobě. To Remi už dobře znal, již se jednou na cestách málem chytil do pasti, ale naštěstí uprchl, i když ne bez následků. Malé jizvičky si nesl pod hustým kožichem.
Znovu se rozhlédl. Přestával věřit celé situaci. "Velice se omlouvám, drahá Adeline, že budu nucen toto udělat. Nedělám to z čistého potěšení, ovšem bude to tak lepší," upoutal svými slovy pozornost naopak na sebe, mezitím co svou magií nechal vlčici obmotat tlapky trávou. Dalo by jí to trochu práce, než by se z této malé pasti dostala a on by měl v případu nouze čas zmizet. "Mrzí mne toto mé chování, ale jistě pochopíte vlka, který není nikdy dost opatrný. Můžeme takto mluvit klidně dál, ale věřte, že pokud se o něco pokusíte, budu rychlejší." Varoval ji. Nic by jí však neudělal, snad jen pokud by mu šlo o holý život. Chtěl mít jen jistotu, že odsud odejde celý. "Můj příběh je dlouhý, toť vše. Ke smečce se přidat nehodlám, a vy?" Pokračoval v konverzaci jakoby nic. Něco mu tady nehrálo, zatím však nevěděl co.