Príspevky užívateľa

Všiml si ho! To Remimu doslova zlepšilo náladu. Naštěstí už věděl, že na sebe musí upozorňovat zvuky a různými čáranicemi, protože díky Omaře zjistil, že není ani slyšet jeho hlas. Jakoby nestačilo, že není vidět. Maličko zajásal, když v tom dostal tlapou do obličeje. Cyro mu málem vyškrábl oko! "Au," zavrčel trochu, ale nálada se stále neměnila. Už chtěl pryč ze zajetí pláště a nějaký škrábanec mu štěstí sebrat nemohl. Jenže co dál? Musel vymyslet, jak se prozradit.
Párkrát Cyrana obešel, aby se jeho pach rozprostřel po okolí. To mohla být největší nápověda. Pak si opět sedl před něj a nakreslil do země šipku směrem k sobě. Aspoň takový tvar znal, záleželo jestli jej zná i jeho společník. Vedle toho se velice neumělecky pokusil nakreslit oko, které pak smazal na znamení, že ho nemůže vidět. Víc toho už bohužel nedokázal. Nebyl to žádný malíř, aby mohl nakreslit, co se přesně stalo, a i kdyby, nechtělo by se mu.

Chvíli pátral po Cyranovi v lese. Bylo sice málo pravděpodobné, že by tohoto smečkového vlka potkal na neutrálním území stejně, jako kdysi, ale musel to aspoň zkusit. Štěstí mu však přálo a on narazil na povědomý pach. Cyro. Rozeběhl se za ním a doufal, že mu bude mladý vlk schopen pomoct. Našel ho však... v jiné podobě. Poznal ho, to ano, ale vypadal úplně jinak. Byl více vlčí. Normálně by se asi ptal, co se stalo, byl to totiž zvědavý hoch, ale nyní myslel jen na to, že chce být vidět. Už bylo dost neviditelnosti. Začal okamžitě hrabat do země před Cyrem a doufal, že si toho všimne. Horší pak bylo, že ho stejně nemusel poznat, jedině snad podle pachu.

Pozoroval vlče, které se mu představilo jako Asteri a hned na to poděkovalo. Byl to nejspíše vlk slušně vychovaný. Remus pouze přikývl, stále neměl radost z mokrého kožichu ve studeném počasí. "Teď? Ty bys měl jít domů, abys nebyl nemocný. Čím dřív budeš v teple, tím lépe." Samý plán měl i pro sebe. Nebyl moc nadšený, že se šel Asty ohřát k němu, ale neměl to srdce mu na to něco říkat. Miloval vlčata a nechtěl, aby malý strádal.
Po chvíli se znovu oklepal, a proto se od vlčete vzdálil. "Měl bych jít," už bylo opravdu na čase. Rozhodně na zimu nechtěl nastydnout.

Vlka pravděpodobně svou odpovědí zaskočil, avšak to muselo být jen tím, že se vyjádřil špatně. "Nikoliv. Myslel jsem území Norestské, tedy zde se zdržuji. Jistě často zabloudím k moři, ale nepohybuji se jen v těchto oblastech. Zdejší kraj je moc velký a plný zajímavých míst na to, aby jeden zůstával jen na jednom místě," řekl dodatečně ke své předchozí odpovědi. Světlý vlk však nebyl zcela spokojen ani s jeho dalšími slovy. "Ale jistě, takto jsem to nemyslel. Samozřejmě jsem potkal barevné vlky, u kterých by jeden původ ani nedokázal odhadnout. Neberte mne tedy špatně v mých slovech, jde pouze o to, že se vlkova srst často přizpůsobuje podmínkám, ve kterých má jedinec žít. V poušti tedy často potkáte zvířata v barvách pískových a v zimních oblastech zase převažuje bílá barva. Též dokáže hodně prozradit i délka srsti. Z té vaší jsem soudil, že pocházíte z hor. Z mého vzhledu naopak můžete vyčísti jen to, že si moji předkové rádi brali exotické partnery," maličko nadzvedl koutky při těch slovech o svém původu. Doufal, že druhý pochopí jeho myšlenky.

Opustil neznámou vlčici, která žila v Kultu. Nevěděl, kdo byl ten její Hati, ale nehodlal to zjišťovat. Nemohla mu pomoct, protože neznala jeho jméno. Potřeboval někoho najít. Ale koho? Většina vlků, které zatím potkal, byli tuláci a hledat je bůh ví kde nemělo smysl. Byl tu však jeden, který patřil ke smečce, jenž se nazývala ohnivou. Mladý vlk, který ani nevěděl, že existuje věc, které se říká vykání. Odjakživa nejspíše vlkům jen tykal. Rem měl tehdy plné packy práce se vším tím vysvětlováním, ale možná právě díky tomu mu Cyrano utkvěl v paměti. Rozhodl se tedy vyrazit ho hledat, jak jinak než na místo, kde se setkali i prvně.
Dorazil k lesu. Nevěděl, zda se mu povede ho zde najít a už vůbec netušil, jestli mu bude schopen pomoct, ale jinou možnost neměl. Za zkoušku to stálo.

Flekatý se oklepal. Mokrá srst jistě nebyla nejlepší variantou když se blížila zima a nemocemi se to v okolí jen hemžilo. Vlče mělo aspoň nějakou smečku, někoho, kdo jej vyléčí, aby nezamřel na hloupou nemoc, ale co on? Byl tulákem, pro své štěstí velice imunním, ale sem tam na něj též skočil nějaký ten bacil. Mokrá srst takhle na podzim mohla udělat své, jenže copak to měl dávat vinu nevinné duši? Nezlobil se, i když v této chvíli bylo těžké říct, co si zrovna myslí.
Remus se pořádně oklepal. Dlouhá srst, kterou se pyšnil, bude zajisté schnout hodiny. Kéž by alespoň slunce jen na chvíli ještě mělo sílu takovou, jako v létě. Koukl na vlče, které na něj nyní s údivem zíralo. "Remus." Pro změnu se ani nezeptal na jeho jméno. Upřímně myslel jen na to, až odsud vypadne a někde se vyvalí, aby proschl.

Vlk se netvářil nijak překvapeně při zmínce o jeho pachu. Možná Rem opravdu trefil tu myšlenku s velkou rodinou těchto vlků, ale ptát on se zatím nebude. Šťourat druhým do soukromí, na to byl ještě čas, možná až se s tmavým blíže pozná. "To je zajímavé, velice zajímavé," přitakal a na chvíli se odmlčel, sledujíc přitom neznámého. "Správný odhad, jsem zde nový, tedy jsem zde od jara, ale stále území ještě prozkoumávám. Tohle místo vidím prvně, ale hádám, že vy také, hm?" Mluvil aniž by přetrhl oční kontakt. Společně s atmosférou lesa se jeho energie zdála býti nebezpečně tajemná, avšak neměl v úmyslu nic špatného. "Jsem to ale neslušný, ani jsem se nepředstavil. Mé jméno je Remus, smím znát to vaše?" Maličko ve zvědavosti naklonil hlavu na stranu.

Vítr nebyl na jeho straně. Vlkovu přítomnost prozradily jen kroky v písku a pak také jeho hlas. Remus otočil hlavu směrem, kde neznámý stál a zvědavě si ho prohlédl od uší k polštářkům. Byl to zajímavý pohled na světle vybarveného vlka. "Je to krásný den, co nám dnes příroda nadělila. Ano, jsem na cestách, ale již nějakou chvíli se zde zdržuji. Je tu opravdu nádherně," odpověděl mu a otočil hlavu zpět k moři, stejně jako jeho společník. Poté se protáhl a otočil zpět k němu celým tělem. "Velice mne zajímá odkud pocházíte, příteli. Dle vašeho zbarvení bych odhadoval hory, ale...Tsk tsk tsk," zamlaskal. "Upřímně si nejsem vůbec jist." Byly rozhodně lepší otázky, jak se mohl seznámit, ale z nějakého důvodu, možná mentálního postižení, zvolil Rem zrovna tento způsob. Dělal to ostatně vždy, že určoval vlkův původ dle srsti. Dokázala mu toho o jedinci hodně říct.

Mezi všechny pachy, které byly staré aspoň den, se přimísil nový, čerstvý. Remiho to samozřejmě zaujalo, proto se vydal po jeho stopě. Brzy narazil na tmavého vlka. Vždycky to je nějaký tmavý. Už si začínal myslet, že zde žije nějaká velká rodina těchto vlků, ovšem pokud byl vlk místní. Jen cizinci zde snad byli barevní a světlí. "Zdravíčko!" Zvolal k neznámému již z větší vzdálenosti. Nechtěl ho vyděsit. "Máte zajímavý pach, již jsem podobný zacítil na severu, ale nepřišel jsem na to, odkud vítr vane. Vy jste místní?" Začal obvykle přátelsky a nebál se ani k vlku přiblížit. Věděl, že jeho společnost často tohle chování nebrala přívětivě, ale takový on byl, nemohl si pomoct.

Rem se díval ke slunci a příchozího vlčete si všiml opožděně. Nebyl si jistý, zda u bylo před ním, ale bylo by to irelevantní vzhledem k tomu, že se nehodlal zdržet, ani překračovat hranice. Jeho pohled se obrátil k mladému vlku až tehdy, kdy spadnul do vody. Nejdřív tomu nevěnoval tolika pozornosti, ale když vlček nevylézal na břeh, začal se trochu zajímat o jeho zdraví. Přišel blíže k místu, kde tušil, že bělovlasý bude a překvapeně ho vteřinku sledoval. Voda jej unášela po svém proudu. Remus si maličko povzdychl, asi hlavně proto, že by více uvítal den klidný, ale nebyl barbar, aby se o záchranu nepokusil. Rozeběhl se kolem břehu ve snaze najít větev, či brod nebo vyšší kámen, ze kterého by mohl topícího se chytit. Nic však po cestě nenašel, proto skočil do vody s nadějí, že zde nebude proud tak silný, jako dál po řece. Úspěšně ve vodě chytil vlče za kůži a plaval na druhou stranu, kde vyšplhal na břeh. Plavání měl zvládnuté dobře, ještě aby ne, když už byl dlouhou dobu závislý jen na sobě. To se jeden naučil dost věcí.

Flekatý se ocitl u hranic cizí smečky. Podle všeho to měly být Přízrační, ale i když o nich slyšel jen to dobré, nechtěl narušit jejich poklidný život, proto se pohyboval jedině na neutrální půdě. Byla zde spousta pachů, což znamenalo jedině početnou smečku. Naštvat by je rozhodně nechtěl, ale naštěstí to ani neměl v plánu. Užíval si šum vody u něčeho, co vypadalo jako bobří hráz. Vcelku to upoutalo jeho pozornost, ale ne natolik, aby to šel zkoumat.
Posadil se, zavřel oči a nasál svěží vzduch do plic. Poté pomalu vydechl. Takový klid. Když oči zase otevřel, vykouklo zpoza mraků slunce, ale bohužel již nemělo takovou hřejivou sílu, co v létě.

Remus kráčel strašidelně vypadajícím lesem. Nevadilo mu však, jak temná atmosféra kolem byla, měl rád všechna místa a hlavně ta nová, která ještě neprobádal. Nečekal ani, že by zde mohl někoho potkat. Tohle se nezdálo být místem, kam vlci rádi chodili. Byl klidný, jako vždy ostatně, ale také velice zvědavý, zda bude schopen zde něco najít. Nebyl si ani jistý, zda zde vůbec něco žilo. Pár pachů cítil, několik vlčích, ale i jiných zvířat, jen těžko říct, zda tudy jen neprocházeli. Remiho to však nijak netrápilo, broukal si písničku, kterou nejspíš někde zaslechl cestou sem a zdál se být dobře naladěn. Kde kdo by si mohl myslet, že je blázen, ale opak byl pravdou. I když se ne vždy vyjadřoval správně, byl to velice chytrý hoch.

Většinu času se potuloval na neutrální půdě mezi Nihilem a Kultem. Na sever se mu nijak zvlášť nechtělo, nejspíš proto, že byl zvyklý na hory a lesy, ale u moře moc času nestrávil. Velká slaná voda ho fascinovala a bylo tu vždy o něco tepleji. Všechny ty barvy a zvuky mu dávaly pocit klidu, bezpečí a harmonie.
Spokojeně si oddychl, když znovu ucítil mořský vzduch. Poslední slunné dny se rozhodl strávit zde, nebo alespoň poblíž. Remi také pomalu zjišťoval, i když zatím neviděl všechny kouty Norestu, že možná tohle bude místo, kde se usadí. Ačkoli poznal zatím vlků jen pár, nikdo z nich nebyl úplně proti jeho gustu, s každým si nějakým způsobem porozuměl. Nebyl však zcela rozhodnutý, stále bylo co objevovat.

Vlčice nemohla dlouho pochopit, o co tu jde. Vlastně se jí ani nedivil, taky by mu dalo zabrat zjistit, že před ním stojí někdo neviditelný. Nakonec se však dostala k odpovědi. "Jsem neviditelný.. Já nevim proč mě neslyšíš," odpovídal jí, i když zbytečně. V jeho existenci věřit mohla, to přestával být problém, ale jak by mohla znát jeho jméno? Poznal zatím jen pár vlků, ale z Kultu nikoho. Ani nevěděl jestli má Remus nějaký skrytý význam jako jiná jména, ale i kdyby věděl, těžko by to vysvětloval beze slov. Bylo to marné.
Tmavá se v domnění, že je někdo úplně jiný, rozeběhla ke své smečce, ale on ji nenásledoval. Něco mu napovídalo, že musí stejně vyhledat někoho známého, aby se toho hloupého pláště zbavil. Někdo musí říct jeho jméno, ale kdo? Koho má teď hledat takhle narychlo? Neexistoval zde vlk s magií, která by mu pomohla toto trápení ukončit?

Neměl ani tušení, co se právě stalo. Vlčice pod pláštěm zbystřila, jakmile zacítila nějaký pach. Bylo dosti možné, že právě jeho, což Remimu zvedlo trochu náladu. Když na ní foukl, zmateně se začala rozhlížet kolem sebe. Musel být neviditelný. Teď už mu to bylo jasné. Spojil si také, že to bude určitě souviset s tím pláštěm, ale jak, to zatím opravdu netušil. Měl však cíl, jenž se zatím zdál být nedosažitelným - aby vlčice uvěřila, že opravdu existuje.
Začal kolem ní poskakovat. "Já! Tady jsem, tady!" V jednu chvíli jí troufale zamával tlapou před obličejem. Bohužel pro něj, ona mohla jen cítit, jak kolem ní zvláštním způsobem vane vítr, díky jeho rychlým pohybům. Psát bohužel nezvládl, ani číst a pochyboval, že tmavá by to zvládla. Napadlo ho však něco jiného. Párkrát před ní zahrabal do země, aby věděla, kde přesně se nachází. Jestli ani tohle nezabere...