Príspevky užívateľa

Remus se začal komicky točit dokola, jakoby snad chtěl chytit vlastní ocas. To se však zdálo snadné v porovnání se sundáním pláště. Nakonec i on uznal, že to nemá cenu a otočil se zpět. Jenže vlk v plášti byl již ten tam. Rozhlédl se kolem. To jsou mravy! Zamručel a chvíli následoval pach Kultu, než svou společnost opět zahlédl. "Já opravdu nechci být neslušný, ale jak vás doma vychovali? Normálně ignorujete kolemjdoucí?" pustil se do vlčice mezitím, co kráčel vedle ní. Jenže ani tentokrát se mu nemohlo dostat odpovědi. Začal si po chvíli uvědomovat, že asi toto asi nebude normální setkání.
Dostal nápad, i když mu tedy přišel trochu neomalený. Foukl vlčici do obličeje, aby zjistil, zda se bude něco dít. Pořád lepší, než ji kousnout. Nebo olíznout.

Zanedlouho ho do čumáku praštil cizí pach. Možná měl štěstí a bude to někdo z Kutu. Rozhodl se jej následovat, avšak šel pomalu a klidně, žádné velké skoky. Nechtěl nikoho vyděsit, obzvláště když byla smečka k cizincům podle všeho nevrlá. Kolik už toho o městských vlcích slyšel, ale snad ani půl dobrého slova.
Narazil mezi stromy na vlka v plášti. Nebylo úplně zřejmé, zda je ženského či mužského pohlaví, avšak na tom tak zcela nezáleželo. Hlavní bylo, že na někoho narazil. "Pěkného dne přeji, měl bych takový dotaz, pokud smím." Začal jako obvykle se vší slušností a usmál se. Čekal jakoukoliv reakci, bohužel jen málo věděl, že se nejspíše žádné nedočká. Pokračoval tedy. "Našel jsem daleko tento krásný pláštík, podívejte. Samozřejmě nejsem zloděj, abych si tento kus látky nechával a chci ho navrátit právoplatnému majiteli, pokud žije zde." Obrátil hlavu, aby ze sebe plášť sundal, ale ten byl jako přibitý na svém místě. Co to? Remus se pokusil trochu s věcí zápasit, ale bylo to marné. Dokonce díky tomu zapomněl na konverzaci s novou společnicí, která mu pravděpodobně nevěnovala ani jediný pohled.

Remi měl od doby, co našel plášť vcelku smůlu na vlky. Nikoho nepotkal a nikdo se ani neozýval, když volal, jestli náhodou kus látky někdo v okolí neztratil. Jakoby byl snad neviditelný. Chudák pochodoval mezi Azarynem a Nihilem, dokud ho nenapadlo město. Slyšel, že tam žili nějací podivní vlci. Třeba by plášť mohl patřit někomu z nich. Nebyl tu zas tak krátkou dobu na to, aby nevěděl, že tito vlci mají podivné zvyky a žijí jaksi ve tmě. Sice netušil, jak takové věci fungují, ale rozhodně stálo za to to zkusit. Kdyby náhodou navrátil věcičku, kterou nesl na zádech, majiteli, mohl si udělat přátele. Možná dokonce dlužníky, kteří by mu mohli v nouzi také pomoct. Byl to dobrý nápad.
Došel do lesa, který byl poblíž hranic města, tudíž i smečky. Krátce zavyl, aby o něm věděli a nemysleli si, že přichází s nedobrými úmysly. Bohužel ho nemohl nikdo slyšet, o čemž chudák nevěděl. Přišel blíže k hranicím a vyčkal, zda se někdo objeví.

Remus nějaký čas kráčel po území Norestském. Možná se nemohl jen vynadívat na překrásnou krajinu, ale z nějakého důvodu se mu nechtělo ještě nějakou chvíli odcházet. Doteď jen procházel různými kraji, aniž by se na delší dobu někde zastavil, ale bylo možné takto poznat zdejší obyvatele? Usoudil, že proto nejspíš bude muset chvíli v této krajině pobýt. Vůbec mu to ale nevadilo, vlci i příroda se Remimu zamlouvali.
Mlha pomalu ustupovala, jak flekatý popocházel kolem jezera, které se zdálo už tak tajemné. Najednou nedaleko zahlédl plášť, který se jen tak povaloval na zemi. Zdálo se, že ho tu někdo nechal. Remus nebyl z těch vlků, který by si bral všelijaké věci, upřímně chodil raději "nahý". Snad akorát náušnici by neodmítl. I přes všechny své zvyky vzal plášť a přehodil si ho přes záda. Byla by škoda nechat ho tu moknout a v tlamě ho nést nechtěl. Třeba bude moct nyní najít majitele. Jistě nebude daleko.

Mlčky poslouchal druhého vlka, kterému očividně jeho slova přinesla nový pohled na věc. Bylo správné uvažovat nad možnostmi, které jedinec měl. "Smečka je pro mnohé dobrým řešením. Vlci, pokud zváží své možnosti a schopnosti, často budou nápomocnější smečce, než aby žili sami. Těžko říct kdo kam patří, hledat můžeme celý život a marně..." Promluvil, aby konverzace neupadla. Nic dalšího k Damianovi neměl. Žádné otázky, nic. Setrval zatím na stejném místě, pozoroval slunce a nechal druhého vlka ať rozhodne, zda se bude jejich rozmluva vyvíjet někam dál, nebo zda-li se rozloučí.

Díval se na ni stále stejně, i když ona z něj měla srandu. Stále si nebyl jistý, zda je to past nebo ne, ale nelíbilo se mu v její společnosti. Neměl již zájem zde být. "Mohu vám říci jedině to, že jsem se již dostal do situace, ze které nebylo snadné utéct. Sice netuším, jestli se tato situace podobá, ale riskovat to nebudu. Možná jsem paranoidní, klidně i hlupák jestli chcete, ale řekl bych, že kdybyste mne chtěla zabít, uděláte to hned. I když nevím o co vám jde, nechci toho být součástí," samozřejmě tušil, že toto celé může být jen nedorozumění a opravdu se nic neděje, ale nemyslel, že by to mohla být pravda. Byl sice klidný, ale také velice opatrný. Nechtěl se nechat do něčeho zatáhnout. "Zajímavé. Jaký je váš příběh?" Nadzvedl mírně obočí. Doufal, že by mohl odhalit případnou lež. Mohl by díky tomu zjistit, o co tu jde.

Kapky deště promáčely nejeden kožich. Bylo to příjemné od onoho vedra, které na území většinou panovalo. Remi se rozhodl konečně podívat více na sever a zrovna v tomto počasí. Jenže jemu to přišlo krásné i tak, vlastně jako všechno ostatní. Vůbec se nezlobil, že měl kožich durch, naopak si říkal, že je to vlastně super osvěžení.
Cestou na planinu zjistil, že šlo před ním nějaké vlče. Stopa byla čerstvá, tušil tedy, že se brzy s někým setká a nemusel čekat ani dlouho. Za chvíli již zahlédl vlčí mládě, jak si to vykračuje krajinou. Oproti Remusovi však nevypadlo moc spokojené s deštíkem.

Jakmile si vlčice všimla jeho opatrnosti, začala více mluvit, aby udržela pozornost na sobě. To Remi už dobře znal, již se jednou na cestách málem chytil do pasti, ale naštěstí uprchl, i když ne bez následků. Malé jizvičky si nesl pod hustým kožichem.
Znovu se rozhlédl. Přestával věřit celé situaci. "Velice se omlouvám, drahá Adeline, že budu nucen toto udělat. Nedělám to z čistého potěšení, ovšem bude to tak lepší," upoutal svými slovy pozornost naopak na sebe, mezitím co svou magií nechal vlčici obmotat tlapky trávou. Dalo by jí to trochu práce, než by se z této malé pasti dostala a on by měl v případu nouze čas zmizet. "Mrzí mne toto mé chování, ale jistě pochopíte vlka, který není nikdy dost opatrný. Můžeme takto mluvit klidně dál, ale věřte, že pokud se o něco pokusíte, budu rychlejší." Varoval ji. Nic by jí však neudělal, snad jen pokud by mu šlo o holý život. Chtěl mít jen jistotu, že odsud odejde celý. "Můj příběh je dlouhý, toť vše. Ke smečce se přidat nehodlám, a vy?" Pokračoval v konverzaci jakoby nic. Něco mu tady nehrálo, zatím však nevěděl co.

Zavřel oči a pokýval hlavou. Za informace byl stejně rád, jako Damian. Bylo jen dobře, že Remi získal zase jiný pohled na tento svět. Jeho další otázka v něm však vyvolala různé pocity. Nijak emocionálně však nereagoval, jen otevřel oči. "Nikoliv. Já si jdu za svým snem. Nečekám, že najdu to, co hledám zde a nebo hned, ale až to bude, teprve poté se usadím a možná o tom popřemýšlím. Nyní se však s tuláckým životem rozloučit nehodlám. Jsem vlk cestovatel.." Podíval se na svého společníka. "A kam tě vedou cesty tvé?" Díval se na něj stále s kamennou tváří, avšak zvědav.

Upřel zrak na nohu, kterou vlčice označila za raněnou. Nebyl žádný lékař, ale otok by poznal. Ovšem zde se žádného dočkat nemohl. Nechal to však být, protože usoudil, že by bylo neslušné pochybovat o zranění. Věděl, že některé dámičky byly jaksi přecitlivělé. Nebyl to však úplný hlupák, napadlo ho, že celá tahle scéna může býti podvodem. Dával si tedy pozor, aby si udržoval odstup a byl ostražitý. Rozhodně netoužil po přepadení.
"Jsem to neslušný, jmenuji se Remus, a vy slečno?" Musel uznat, že byla opravdu krásná, i když na jeho vkus velmi hysterická. I díky tomu tušil, že se možná chytil do pasti, akorát zatím netušil do jaké.
"Je vám lépe?" optal se po chvíli. Opravdu nechápal proč tolik kňourala. Jako tulačka, kterou očividně byla, musela být jistě připravená, že se může něco stát. Měla snad doprovod? Remi se opět ohlédl a kousek od vlčice odstoupil.

Vyslechl si povídání o čtyřech smečkách a uznale pokýval hlavou. "Ah, mám pocit, že pan vlk, o kterém jsem vyprávěl, byl právě Azarynský. Potkal jsem ho kousek tím směrem v lese. Ovšem rozhodně bych neřekl, že mu chybělo přívětivosti, byl velmi rád, že mne potkal," pověděl vlkovi. Možná byl výjimečným jedincem z oné smečky. Nikoho jiného ze zmíněných území nejspíš nepotkal. On jen Cyro měl pach dalších vlků. "Za tyto informace velmi děkuji. Kolem města jsem již šel a atmosféra v okolí se mi též nezdála." Potvrdil mu domněnku.

Rem nebyl žádný léčitel, i kdyby chtěl, nemohl mít ani tucha, že to vlčice jen předstírá. "Kdepak vás to bolí?" Optal se mile a starostlivě. Maličko se vyznal v bylinkách, opravdu jen z doslechu, ale díky magii jí mohl pomoct. Nechal vyrůst rostlinu, kterou mu dávali doma proti bolesti. Nevěděl, jak se jmenovala, měla však hnusnou chuť a opravdu pomáhala. "Snězte to, uleví se vám. Více však nezmůžu, mám dojít pro pomoc, nebo můžete vstát?" Někteří vlci nebyli rádi opuštění, když se zranili, ale jak by jí mohl pomoct jinak? Možná se dozví o podvodu, pokud odmítne sníst tu hnusnou rostlinu.

Z klidného slunění ho vyrušil hlas volající o pomoc. Remi zavětřil, než vůbec vstal a s trochou nechuti se vydal vlkovi na pomoc. Upřímně by si opravdu radši vybral leženíčko než záchranu, ale byl to vlk gentleman a hlas patřil nejspíše vlčici. To nesměl ignorovat.
Doklusal k "raněné" vlčici a naklonil hlavu na stranu. "Co se děje, slečno?" Optal se slušně a se zájmem. Neviděl, že by jí něco bylo. Možná zlomenina?

Zatoulal se kolem hranic jedné smečky. Nebyl si zcela jist, která to byla, ale rozhodl se, že to zjišťovat nebude. Nechá vlky za hranicemi smečky, ať si žijí klidný život a sám se došel slunit na louku. Líbilo se mu tady. Měl rád teplo a barvy, které tomuto místu rozhodně nechyběly. Položil se na záda do trávy a nechal větřík, aby si pohrával s jeho srstí. Zavřel oči a tiše oddychoval. Byl tu naprostý klid.

Byl rád, že vlk pochopil jeho myšlenku. Bylo by trapné kdyby ne. "O smečkách jsem zatím neslyšel. Smím znát podrobnosti?" Slušně se optal, jako vždy.
Remi občas přemýšlel o smečce, v jedné sice vyrůstal, ale nezdálo se mu, že by tam byli vlci šťastni. Minimálně on nebyl, právě proto se taky vydal na cesty. Ovšem zde žádnou smečku nepoznal, alespoň prozatím.